DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jakmile neviděl žádnou osobu ani obrys vyskočit z oblaku dýmu,
byl čas jednat. Rychle přitáhnul ruce k sobě a tím utáhnul asi 2 smyčky, které jeho loutka stihla opsat, a tím pádem spoutal Kiru.
Nebylo mu to zrovna příjemné, ale byla to podmínka.
Jakmile si byl jist, že ji drží spoutanou, vyčkal až se kouř
rozptýlí a on na ni uvidí.
Počkal asi minutu a něco a poté uviděl Kiru, která slzela a snažila se podrbat i přes spoutání.
"Hra je u konce...
Kiro, prosím nehýbej se na chvíli."
Dořekl Nadai a začal pomalounku přitahovat pravý prostředníček.
Jeho loutka vytáhla kosu a opatrně velice pomalu ji přikládala k levé ruce Kiry. Jakmile se ostří dotklo kůže, Nadai pohnul prsteníčkem jen o milimetr a kosa způsobila malilinkatou ranku, která hned zčervenala.
Rána se dala přirovnat k protržení kůže o nějaký keř.
Jakmile uviděl červenou čáru na její paži, okamžitě ji uvolnil a jeho loutka se vrátila vzduchem až k němu.
"Ještě jednou se omlouvám..."
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
Čekala, co se bude dít. No a možná to byla ta chyba.
Jakmile se kolem ní rozšířil ten jeho zatracený plyn, byla v prčicích. Z očí jí začaly téct slzy, ani nevěděla, kvůli čemu brečí. A pak se dostavilo to svědění. Kira se tomu ze začátku bránila, ale pak pochopila, že už je trochu pozdě. Sice byla zklamaná z toho, že místo dostane Nadai, ale zase byla ráda, že mu neublížila. A koneckonců, Kazekageho by opravdu měl ochraňovat jen ten, kdo na to má a je toho schopen.
Setřela si slzy a ještě se poškrábala na paži. To hrozné svědění! Za to bude Nadai pikat. Měla v plánu ho jednou pěkně zfackovat. Ale teď už hold ne.
Bylo jí jasné, že v této zkoušce uspěje Nadai, ale vzdát se nechtěla. Proto ještě vyčkala, co se bude dít.
„Počkej, já tě jednou tak zkopu,“ šeptla smíchem tak aby to slyšel jen Nadai.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki Zlaté Písky
Pozoroval dva snažící se ninji, přitom koutkem oka pozoroval své hodinky na ruce.
"Do konce souboje zbývají tři minuty" křikl a ozvěna mu pomohla roznést tuto informaci po celém nádvoří. Už jen ze začátku mu bylo jasné, že se Nadai bude bít o sto šest aby vyhrál, k jejich smůle nevěděli, že si z nich Yon dělá srandu, aby je poznal doopravdy, ne jen pomocí jejich řečí, takováto zkouška je nejlepším řešením jak poznat jejich pravé osobnosti a cíle. Obdivoval loutky obou ninjů ale rázem se přes nádvoří rozvinula vlna nějakého kouře. Jemu samotnému začaly trochu slzet oči, nechtěl vidět co zažívá Kira, ale hlavně neviděl onu první krev souboje.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Nadai nečekal ani vteřinu. Čekal, že se jeho přímému útoku vyhne. Na tak dobré úrovni ještě nebyl. A očividně se Kira rozhodla jít po jejich společné stránce a to je jít přímo po loutkaři.
Rozhodl se opětovat její taktiku.
Jenže se na něj rozběhl zvláštní pes, loutka. Takovou loutku ještě nikdy neviděl, ale nehodlal ji nyní zkoumat.
Určitě má v sobě schované tajné mechanismy a neměl nejmenší chuť se nechat zabít jen proto, že podcenil soupeřovu loutku.
Okamžitě vystartoval po psovi. Rozběhl se směrem k němu a tím pádem
mohl lépe ovládat svoji loutku, jelikož z větší blízky mu to šlo mnohem lépe. Jakmile byl od psa 2 metry, vyskočil vysoko do vzduchu a přeskočil ho, takže se nyní musel rychle zaměřit na Kiru, aby jej nedostala pomocí své loutky.
Rychle pozvednul malíček pravé ruky a z Faiového břicha spadla na zem kouřová bomba, nebyla ovšem normální, obsahovala dráždivou látku, která při delší chvíli působila na oči a způsobovala tak slzení. Navíc i svědění těla.
Bomba vybuchla okamžitě, jakmile spadla na zem a světle modrý kouř pohltil Faie spolu s Kirou.
Na to Nadai čekal, jakmile se tak stalo, začal hýbat rukama tak moc, jak jen mohl.
Mělo to za následek to, že se Fai dostal do co největší dálky, poté změnil směr a začal opisovat kružnici.
Snad to bylo dostatečně rychle, protože jestliže se mu podaří opsat několik kružnic, bude Kira spoutána jeho chakra vlákny a nebude schopna ovládat svou loutku ani se bránit.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
Nehnuta stála a nevěděla co dělat. Ano, moc se chtěla dostat do Zlatých písků, aby mohla chránit jejího milovaného Kazekageho, ale ublížit tomu klukovi nechtěla. To opravdu ne.
Nadai se vyhnul kunaii. Jaké překvapení. Kdyby jí šlo hlavně o to místo, byla by trochu naštvaná, ale zase byla ráda, že se mu nic nestalo a on je v pořádku. Jeho loutku si se zaujetím prohlížela, hodně se lišila od té její. Vždyť ona měla jen takového malého dřevěného psíka.
Jeho loutka se proti ní rozeběhla s kosou, ona chvíli váhala, ten kluk vypadal, že přeci jen toho umí víc než ona. Rozdíl jejich loutek byl ohromný. A jí šlo hlavně o bezpečí Kazekageho, Nadai by ho určitě ochránil. Ale kdyby to místo dostala ona, mohla by to být ona, co bude Kazekagemu nablízku. A to rozhodlo o její reakci.
Rychle vyskočila do vzduchu a odskočila pár metrů do prava. Spadla do přikrčené pozice. Pohledem těkala z jeho loutky na něho a nemohla se rozhodnout, co dělat teď.
Nakonec se rozhodla pro použití svého psíka.
„Tak, ukaž, co umíš Prasátko.“ Špitla. A neochotně ho pustila na zem a pomocí chakra vláken ho začala ovládat. Možná byl pejsek malý, možná mu Kira říkala Prase, ale byl velmi rychlý. Velkou rychlostí zamířil k Nadaimu. Kira nechtěla útočit, proto počkala na reakci svého „nepřítele“. Pokud neuhnul, tak Praseti vystřelil z pusy další kunai. Tentokrát už přesnější.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Stál na balkoně nad nádvořím a vše pečlivě poslouchal. Jeho mladý kapitán se bavil na účet adeptů poměrně zajímavým způsobem, leč trochu krutým. Obracet je proti sobě, a za výhru jim slíbit místo v gardě...Genini byli i trošku hloupí, když nepoznali jednoho z hrdinů převratu.
Pohrával si s myšlenkou tohle všechno zarazit, ale nakonec to nechal být a zůstal prostě jen stát na balkoně a dále se opíral o zábradlí.
"Jak daleko jsou schopni zajít, aby dostali to, co chtějí?" Zeptal se potichu sám sebe.
Yasu Akemi
Černé písky
Dívala se na výsledky svých studentů. "Dobrá, teď trochu přitvrdíme jo?" Sundala terče a umístila místo nich jiné. Tentokrát byl jejich průměr necelý metr.
Vztyčila dva prsty. "Musíte zasáhnout dvakrát cíl, jinak se jdete potápět."
Opřela se o stěnu a založila si ruce na hrudi. Plavat budou dneska všichni. Kdyby se ale našel někdo, kdo by to bezchybně zvládl, byl by lepší, než byla kdysi ona...
Nadai Sugito - Zlaté písky
Způsoby, kterým měli přijít do zlatých písku ho nijak nepřekvapily, spíše to čekal. Ale trochu ho mrzelo, že to musí být dívka, která mu nic neudělala a on ji musí porazit proto, aby získal více bodů.
Bylo to nelogické, ale tak to prostě bylo. Ve světě bylo plno hloupých a nelogických věcí.
Chvíli váhal, ale nakonec se k tomu odhodlal. Kira se mu dívala do očí a on její pohled opětoval.
Jakmile uskočila, ještě chvíli vyčkával, co udělá a poté po něm mrštila kunai.
Nadai okamžitě zareagoval a na to, jak vypadala jeho silueta, vyskočil velmi mrštně a odskočil o cca 4 metry dozadu.
"Víš, jak jsem ti prvně řekl, že poznáš, co jsem zač, až se napřímím?
Nečekal jsem, že to bude tak brzo a už vůbec né proti době...
Ale, jak to vypadá, není zbytí."
Nadai natáhl ruce a začal pohybovat prsty. Jeho plášť se najednou začal sám od sebe pohybovat a něco vyskočilo z jeho zad a on se mohl napřímit.
Vedle něj dopadla černou kápí zahalená věc. Do pár vteřin plášť spadl na zem a vedle něj stála jeho loutka, Faibado.(První nalevo od postavy)
"Myslím, že je na čase něco dělat, Fai."
Loutka jen vydávala podivný klapavý zvuk.
Nadai pohnul prsteníčkem, malíčkem a palcem levé ruky a jeho loutka si vzala do ruky kosu, kterou měla na zádech.
"Omlouvám se, ale není zbytí."
Natáhl před sebe ruce a roztáhl všechny prsty, jak nejvíce mohl.
Faibado se rozletěl s kosou v ruce na Kiru.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
Vyděšeně vykulila oči. To jako že se mu má pokusit ublížit? Samozřejmě, souboj půjde jen do první krve, ale stejně jí to bylo proti srsti bojovat proti někomu, o kom smýšlela jako o příteli.
Přimhouřila oči a její veselý výraz byl tu tam, polkla a přemýšlela nad tím, jestli je to opravdu nutné. Nakonec udělala od Nadaiho pár kroků stranou (aby ho neměla tak blízko u těla) a čekala, co bude. Rozhodně neměla v plánu zaútočit první.
Pět minut. Zopakovala si v hlavě a podívala se Nadaiovi přímo do očí. Nebyla si vůbec jistá tím, že by mu dokázala ublížit i kdyby na to měla podstatně delší dobu, natož za pět minut. A ani nevěděla, co ten kluk umí. Takže jen čekala, co bude. Vždyť ona tu ani neměla katanu. Pár kunaiů a shurikenů po kapsách měla, ale… No, uvidí se.
Znovu si povzdechla a mrštila po něm kunai, samozřejmě ho nehodila nijak přehnaně přesně. A nejen proto, že byla teprve zelenáč, ale hlavně proto, že mu nechtěla ublížit.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki Zlaté písky
Proslovy obou gennínů ani neposlouchal. Do pergamenu, který měl před sebou kreslil velkou žábu, sedící na kameni, která má úplně stejně znuděný výraz jako on.
"Nuuudáááá" zívnul si.
"Čekal jsem někoho z pošramocenou minulostí, emoce, touha zabíjet, touha mučit, vraždit, škodit a tady takoví hodní všichni. No z tohoto hlediska by problém být neměl, jen ty Nadai, rodiče si nevybereš, ale probrat to pak musíme, počkáme na kapitána Yona" stočil si své veledílo v podobě žáby a všechny tři svitky schoval.
"Do zlatých písků se dostane jen jeden z vás dvou, projdete třífazovou zkouškou, každá fáze bude obsahovat jiný druh testu. Za každou výhru nad soupeřem získáváte bod, kdo bude mít na konci bodů nejvíce, dostane to místo, vše jasné?" podíval se na Kiru a pak na Nadaie jestli nemají nějaké otázky, ale když viděl jejich výrazy raději pokračoval dál.
"První částí bude pětiminutový boj, bojovat budete mezi sebou a to do první, zdůrazňuji první krve, jakmile se u někoho objeví, souboj končí a vyhrává ten druhý, pokud ale nestihnete soupeře zranit do pěti minut prohráváte oba" otočil se k nim zády a pomocí chakry v nohách vylezl na střechu nádvoří.
"Bojištěm je celé nádvoří, jen to tu nezničte, otázky? Ne, super, takže můžeme začít, připravte se, pozor, teď!!" tleskl rukama, pohodlně se usadil a pozoroval tuto podívanou.
Kira Sugito - Zlaté písky
Přeměřila si asistenta kapitána Yona a doufala, že povahově to bude úplně jiný člověk. Ne že by jí Mao nebyl sympatický, ale doufala, že jejich sensei bude poněkud starší a „zkušenější“, tenhle nevypadal na to, že by toho uměl o moc víc než ona a Nadai.
Pozorně poslouchala příběh jejího možná budoucího týmového partnera a konečně o něm taky něco věděla. Už to nebyl zas takový velký neznámý.
„No, takže… Jsem loutkářka,“ začala s očividnou informací. Její řeč teď byla trochu koktavá. „Proto mi vyhovuje boj na dálku, tedy velkou vzdálenost a na střední vzdálenost.“
Podrbala se ve vlasech a už normální nekoktavou řečí pokračovala.
„No, moje slabiny...“ Nevěděla co na toto téma říct, vždyť ona byla genin, těch slabin bylo přeci jen víc, proto začala mluvit o něčem jiném. „Můj život. Narodila jsem se do velké rodiny, nikdo mi zatím neumřel, takže si žiju zatím klidně.“
Tohle bylo snad poprvé, co jí mluvení dělalo menší problém, ten Mao na ni měl špatný vliv, ještě že se s ním nebude muset bavit denně. Už aby si je převzal ten kapitán Yon, koneckonců, když bere ty nejlepší, tak by si je měl nějak vyzkoušet, ne? Přeci jen je jednoduší ukázat své schopnosti než o nich mluvit.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
Zkoumavým pohledem si prohlédl asistenta a něco si zabrblal, poté uznal, že by to měl slyšet i on a spustil.
"Pokud má někdo odvádět dobrou práci, měl by se snažit ji dělat co nejlépe, pokud váš nadřízený pracuje pouze s lepšími žáky, nedomnívám se, že má takovou ochotu a dává do toho vše.
I z nevzhledného kamene lze vytesat umělecké dílo a nijak tomu není u lidí..." Dobrblal a poté pokračoval ve svém představování.
"Jméno jste řekl správně, specializuji se na boj ze střední a dlouhé vzdálenosti, mou největší slabostí je boj zblízka... Když se na mě podíváte, pravděpodobně uhádnete proč.
Co se týče toho, co umím. Preferuji ukázku v akci než o tom jen suše hovořit...
A má minulost? Mám matka byla zabita vrahem Sedmého Kazekage, otec s ním sympatizoval a pokud existuje něco jako jeho Kult, nalézá se právě tam... Pokud s tím budou problémy, byl bych rád, kdybyste mi to řekli hned na začátku a já si tak ulehčil plány pro dnešní den."
Odvětil suše. Přístup asistenta ho opravdu iritoval.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yon Ki Zlaté písky
"Skvělé" jen suše odpověděl a ještě jednou je pořádně proskenoval pohledem.
"Kapitán Yon má na práci důležitější věci, proto se zaobírá jen opravdu kvalitními žáky, já, jeho osobní asistent Mao, vás tedy musím nejdříve prověřit" začal šmátrat v kapse, která byla připevněna na zadní straně opasku a vytáhl dva svitky. Rozbalil je a začetl se.
"Nadai a Kira Sugito nemýlím se? Představte se mi, popište mi co umíte, popište mi sami sebe a také mi řekněte o vašich skrytých slabostech a problémech, jinak nebudeme moct spolupracovat, musíte si uvědomit, že kapitán Yon je ten nejlepší a nemůže trénovat lidi s potemnělou minulostí, jak by u pana Kageho pak vypadal?" celkem ho tato, v uvozovkách hra bavila, samozřejmě nesměl zapomenout na své ego, které tak neustále podporoval. Z kapsy na opasku vytáhl jeden svitek a propisku.
"Můžete mluvit, nemáme času nazbyt, jedem" křikl po nich a společně se znuděným výrazem čekal na jejich odpovědi.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke cítil, jak se zlepšuje. Koncentrovat chakru tak jak měl bylo lehčí a dostával se víš a víš.
Udělal vryp a seskočil. Nyní byl zhruba v jedné třetině stromu.
Tak jo, zkusím, jak dlouho to zatím vydržím. Řekl si, zavřel oči a soustředil se opět na nohy.
Po chvilce otevřel oči, zvedl nohu a vykročil po kmeni stromu vzhůru. Stoupal celkem snadno, jako by to byla obyčejná chůze. Ovšem nepatrné narušení soustředění by mu to asi celkem ztížilo.
Došel až do poloviny výšky stromu, shýbl se, položil dlaně na strom a pokusil se do nich soustředit chakru. Pocítil mírné narušení v koncentraci a už už se bál, že spadne, ale ustál to.
Sedl si na kmen tak, aby se ho dotýkal dlaněmi i podrážkami.
Oči opět zavřel a udržoval tok své chakry. Byl zvědaví, jak dlouho mu jeho tělo a koncentrace dovolí si tam takhle sedět.
Tekuard Ashikaru
Znovu koncentroval chakru do nohou.Teď už věděl,že mu nedělá prolém se tam přichytit a přidal dva nebo tři kroky,ale to pořád nestačilo.Když se o to pokusil po páté,uvědomil si,že takhle to nemá cenu.Myšlenky ho moc rozptylují.Rozeběhl se a neběhl na krystal.Vyběhl asi sedm kroků nahoru a šlo to dobře,nicméně stejně se zasekl a nemohl dál.Samozřejmě s jeho horkou hlavou ho nenapadlo nic jiného,než uvolnit chakru.Padal dolů.Možná to,co dělá s nohama půjde s s rukou.Koncentroval chakru do dlaně a chytil se.Zastavil kousek nad zemí.Uf.Uvolnil a rozeběhl se znovu.Nevzdá to.Sice už byl celkem unavenej,ale sám sebe přsvědčoval,že a bude ležet v rakvi,tak bude moc odpočívat déle.
Gashi Ikishi
Gashi si vyslechl Yona a musel se pousmát "no aspoň víme, že tam bude ten nejlepší" řekl a dál upíjel čaj, když se ho zeptal jestli by je nechtěl nějak popohnat "zatím ne je to jejich první den, takže je zatím nechám v klidu a přijdou na společnou řeč a začnou být dobří parťáci, pak přitvrdím" řekl a dál upíjel čaj. Když Yon dopil čaj a rozloučil se, Gashi vstal a potřásl si s ním rukou "jistě nebudu tě zdržovat, přece nenecháme čekat budou cí gardisty" řekl s úsměvem a pak Yon odešel, usmál se a pak se podíval na chlapce jak pokročili "dobrá práce kluci jde vám to velmi dobře" řekl a pak si zase sedl pod přístřešek a zase upil čaje a usmál se "no možná Yonovi oplatím to co udělal on mě" řekl si a sledoval dál oba chlapce.
Kira Sugito - Zlaté písky
Mlčky stála a o konverzaci se výjimečně nesnažila, kdyby s ní chtěl mluvit, řekl by něco. On mlčel. Kira mlčela taky. Jednoduché, ne?
Nahlas si povzdechla a přešlápla, už jí začínaly z toho dlouhého stání bolet nohy. Také trochu zauvažovala nad tím, jestli jsou tu vůbec správně, bylo jí tak trochu divné, že přišli na zápis jen oni dva. Pak se k nim přiřítil nějaký muž. A dřív než mu stačila odpovědět, udělal to za ní Nadai. Ona jen lehce přikývla a čekala, co se bude dít dále.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
Díval se po celém nádvoří a nikoho neviděl.
)
Pomalu se vrátil až ke Kiře a jen tak se díval do země.
Nevěděl co říci, moc takhle sám s lidmi nebýval, takže raději mlčel a těkal očkama z kouta nádvoří do dalšího kouta.
Nakonec to vypadalo, že se oba dočkali. Přiběhl někdo, kdo se jich optal, zda jsou zde oba na zápis do Zlatých písku.
Vypadalo to, že je to tady. To, po čem Nadai tak dlouho prahnul, možnost chránit Kazekageho, díky kterému mohla jeho minulost vypadat úplně jinak, a z něj by se nestalo to, co je z něj nyní.
Pomalu se otočil na nově příchozího ninju a musel pozvednout hlavu, aby mu viděl do očí.
"Vypadá to tak, pane."
Odvětil mu a čekal, jestli se představí jako jejich nadřízený.
(Btw... Nadai má loutku na zádech a je celý oděný v černém plášti, je přikrčený a trochu pomaleji chodí, tak je to takový menší Qasimodo, tak jen ať víš
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yon Ki Zlaté písky
Dopil poslední doušek čaje, který mu jeho starý kolega připravil a zvedl se.
"No, bylo to příjemné se tu na chvíli odreagovat, ale mě začíná práce, co když už tam někdo čeká a nechci jít na kobereček k Davienovi" zasmál se, podíval se ještě na dva snaživce, na které jen kývl, aby je nerušil od trénování, rozloučil se s Gashim a odešel směrem k paláci. Do práce se mu ale nějak moc nechtělo. Pořád vlastně ani nepochopil, proč tuto práci dělá zrovna on, který neměl s vedením týmu nikdy zkušenosti a navíc je ještě k tomu naplavenina z Kiri. Cestou míjel dost budov, které neustále připomínali události posledních dnů. Opět se zase ztratil v té velké mase negativně naladěných myšlenek, ale díky tomu mu cesta uběhla dosti rychle. Už z dálky viděl, že na nádvoří někdo stojí.
"A dop***le, jdu pozdě..." přidal na tempu a doběhl na nádvoří.
"Pardon, omlouvám se" vyhrkl udýchaně.
"Pokud se nemýlím, oba jste tu kvůli zápisu do zlatých písků že?" pohledem přejel dva mladé shinobi, kteří vypadali jako loutkaři, což ho samozřejmě "strašně těšilo"...
Axen Jigoku - Čierne piesky
Axen sa mierne pousmial. "Takže ako sa netrafíme ani jedným kunaiom budeme si musieť zaplávať." pomyslel si celkom šťastne.
Axen sa postavil pred svoj terč a vytiahol si 3 tri kunaie. Prvý si vyhodil do vzduchu, keď bol asi tak meter nad jeho hlavou, kunai sa vo vzduchu zastavil. Dosť sa však vo vzduchu hýbal, vyzeralo to ako keby bol ten kunai opitý. Axen neváhal a hneď ho poslal smerom na terč. Kunai letel dosť pomaly a do terča sa netrafil. Prvý pokus sa nepodaril, rovnako dopadol aj druhý a aj tretí pokus. Znova sa pousmial. "Vyzerá to že budem musieť do vody." poznamenal.
Prišiel k bazénu a všetko čo mal si zo seba vyzliekol, ukázal svoje celkom pekne vyformované telo, zostali na ňom len nohavice. Obsah vreciek vyprázdnil a skočil do bazéna. Začal s plnením svojho "trestu" . Počas plávania ani nevnímal koľko bazénov už preplával. Celú dobu len premýšľal a spomínal. Samozrejme že mohol do terča triafať presne ale on chcel využiť túto šancu si zaplávať. Vždy keď bol totiž vo vode, spomenul si ako ho Hiroki, jeho nevlastný otec učil po tej vode chodiť. Axen sa najskôr plávania a vody bál ale vďaka nemu sa toho strachu zbavil a dokonca si aj vodu zamiloval. Dosť sa pri tom učení nasmial.
Axen bazény nepočítal no keď usúdil že toho už preplával asi dosť, vyliezol a celý mokrý sa došiel k svojmu terču a z miesta vedľa neho vytia tri zabodnuté kunaie. Celý pokus si išiel zopakovať no teraz už do vody nechcel. "Spomienok bolo dosť." povedal si a tentoraz sa poriadne sústredil na to čo robí. Stekajúca voda po jeho tele ho ukľudňovala. Vyhodil kunai do vzduch ako pred tým no tento raz sa zastavil vo vzduchu a vôbec sa nehýbal. Axen bol sústredený do najvyššej miery. Keď si bol istý že to má, vyslal poletujúci kunai na terč. Rýchlosť bola pomalšia ako pri normálnom hode ale to nevadilo keďže Axen zasiahol terč pred ním. Samozrejme že netrafil do stredu ale to nevadilo. Predsa len to nebolo zlé na to že sa teraz do terča trafiť chcel.
Kira Sugito - Zlaté písky
Z toho, že se začal hlemýždím tempem „procházet“ na nádvoří odvodila, že o konverzaci už nemá nejspíš zájem. Byla to čistě jen její úvaha. Trochu ji to i zklamalo, ten kluk byl celkem zajímavý už jen svým způsobem mluvy. Opravdu mluvil skoro až přemoudřele, ale nepovažovala to za špatné, ale prostě jen jako zajímavé. Ale ne natolik, aby tak začala mluvit taky. Ikdyž ona si byla jistá tím, že by takhle mluvit stejně nedokázala.
Hledání nechala na něm. Ona stála na místě a zamyšleně se koukala na jedno místo a doufala, že někdo přijde co nejdříve. Ticho jí nebylo moc příjemné a vzhledem k její povaze i nepřirozené.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
Pobavilo ho, jak se snažila být milá.
"Řeknu ti o sobě jednu věc, jakmile se jednou napřímím, poznáš, co jsem zač...
Jsem zvyklý takto chodit i mé tělo si na to již přivyklo, vzpřímený jsem málo kdy..."
Dořekl a pomalým krokem, který mu jeho handicap dovoloval, začal procházet nádvoří a koukat, zdali zde opravdu nikdo není.
Ne že by mu byla konverzace nepříjemná, jen se konečně chtěl hnout z místa a ne jen hloupě tlachat.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
„No,“ zamumlala a teď už měla na tváři jen lehký úsměv. „ Nevypadáš jako hybrid.“
Pak chvíli mlčela a pro tentokrát se rozhodla pečlivě uvážit to, co řekne. Nechtěla vypustit nějakou pito*ost, co by nedávala ani trochu smysl.
„Možná, že kdyby ses trochu narovnal. Tak by z tebe hned byl krásnej kluk.“ Lehce se zasmála a mrkla na něj. Ona sama začala přemýšlet nad tím, že možná kdyby se ona sama trochu přikrčila, tak by nebyla zas tak vysoká a problém s výškou by byl trochu, i když opravdu jen trochu, vyřešen. Ušklíbla se.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
"Spoléhat se na osud může být někdy velmi ošidné, ale pokud máš ráda zvraty, je zo něco pro tebe..."
Chvíli se díval okolo a když nikdo stále nepřicházel rozhodl se pokračovat v konverzaci.
"Neboj se, já nikdy nejsem sám, ař to tak nevypadá, nejsem žádný hybrid či něco takového, ale všeho dočasu...
Vše má svůj čas..." Zabrblal si pod nos.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
Lehce se uchichtla. A s už menším úsměvem pohlédla na krčícího kluka, který jí teď připadal trochu jako nějaký moudrý stařešina.
„Jasně, je to takové… No, jak to říct, abych nezněla jako ty.“ Zasmála se, také to nemyslela nijak špatně, ale vážné řeči nebyly její parketou. „Je mi jasné, že je tohle takové riskantní. Jak říkáš, Nadaii. Ale já myslím, že co se stát má, tak se stane.“
Zasmála se a důvod, proč chce do Zlatých, jí byl nad slunce jasný. Ochránit Kazekageho, do kterého byla tak trochu nešťastně zamilovaná. O nic víc jí nešlo.
„A neboj, nenechám tě v tom samotnýho, Nadaii.“ Mrkla na něj. A jeho jméno vyslovila jen proto, že se jí z jakéhosi neznámého důvodu líbilo.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
"Uvědomuješ si, že dnešním dnem můžeš úplně změnit svůj život?
Můžeš přijít o vše, co je ti drahé, stát se pouze nástrojem moci,
úkolem je chránit hlavu naší vesnice...
Můžeš se stát pouze strojem na zabíjení a přesto se tolik těšíš?
Pravděpodobně jsi o tomhle ještě moc neuvažovala že?"
Poněkud jízlivě jsem poznamenal, ale nemyslel jsem to špatně,
pookud chtěl odejít, musela to udělat hned. Poté už nebude na něco takového ani pomyšlení.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
„Jak jsem řekla, jsem Kira,“ zopakovala s úsměvem. „No, taky tu nikoho nevidím.“
Znovu se rozhlédla. Ale výsledek byl pořád stejný.
„No, takže… Nadaii..?“ Na chvíli zaváhala, nebyla si jistá jestli si jeho jméno zapamatovala správně, i když jí ho řekl před chviličkou. „Když ty jdeš do Zlatých, tak to znamená, že budem parťáci. Možná. Což je moc dobře, vypadáš fajn, ale docela ráda bych viděla i senseie.“
Zamyslela se a napadlo jí na celý palác zařvat, jestli tu někdo vůbec je. Ale jelikož se v paláci možná nacházel Kazekage, tak se z jistých důvodů snažila držet na uzdě.
„No, doufám, že se tu někdo objeví co nevidět.“ Zasmála se.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
Pootočil hlavu na dívčinu a nechápavě se na ni podíval.
"Nevím o jaké loutce mluvíš..." (Nadai má loutku schovanou pod dlouhým černým pláštěm, pokud jsi mu pod něj nevlezla tak ji fakt nemůžeš vidět ...)
"A ano, nestojím tady jen pro parádu, jsem tady na zápis do Zlatých písků, ale vypadá to, že tu není nikdo u koho bych se mohl hlasit.
Mé jméno je Nadai... A ty jsi?"
Optal se prapodivné dívčiny
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
Tiše podřimovala na své pohodlné posteli a neexistovalo nic, co by ji dokázalo z této příjemné bezproblémové fáze polospánku úplně probudit. Tedy všechno kromě toho zatraceného budíku!
Prudce se posadila a silně praštila do řvoucího budíku, ten jen spadl na zem a klidně si zvonil dál. Kira chvíli zvažovala možnost krutého rozšlapání budíku a následné bezcitné vyhození z okna, ale pak se jen už v klídku ohnula, budík zastavila a položila zpátky na noční stolek. Nač si kazit nový den, že?
Vstala a dlouhými kroky bosa zamířila k rozpadající se skříni v rohu poměrně velké místnosti. Kira šáhla pro její klasické oblečení, zelenou mikinu, černé tričko bez ramínek a tmavě zelené kraťasy s černým páskem.
Chvíli se zadumaně rozhlížela po pokoji, pak prolezla každý jeho kout, všechno prošmejdila, až konečně našla to, co hledala a po dobu dlouhých dnů o tom mluvila jako o „nezvěstném“. Konečně nalezla své milované černé baleríny, ve kterých se dalo naprosto neslyšně chodit, a navíc Kira byla naprostý odpůrce bot na podpatku. Ne že by se jí to nelíbilo. Ale byl tu jeden problém, a to jejích 175cm, rozhodně neměla zapotřebí chodit v botách, co by ji ještě vyvýšily.
Ale na svou výšku také nechtěla myslet, radši, proto se svými radostnými kroky vydala ke dveřím velkého domu. Na svůj způsob chůze, teď šla víceméně ladně. Bůhví čím to bylo. Možná tím, že dnes i přes tvrdé probuzení, se stále ocitala ve velmi dobré náladě.
U dveří už stála její věrná loutka, co si sem připravila včera večer a které ze zlozvyku přezdívala: „Prase“. Přitom to byl malý dřevěný pes. Nesla ho v podpaždí a běžela do paláce, kam přímo vtrhla na nádvoří a rozhlížela se kolem. Pak uviděla shrbeného človíčka s dalším človíčkem (loutkou) na zádech. Neuběhlo ani pár vteřin a už u něj stála.
„Ahoj!“ Pozdravila ho nadšeně. A na tváři se jí znovu objevil ten úsměv od ucha k uchu, úsměv, který měla na tváři tak hrozně často. „Já jsem Kira.“
„A ty… no…“ Zasekla se. Stále se usmívala. „Ty tu asi nestojíš jen tak pro parádu, takže… Máš hezkou loutku… A nejdeš ty náhodou, jen náhodou, taky do těch Zlatých?“
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Nadai Sugito - Zlaté písky
Nadai pomalu vyšel z pokoje a šel se obléci.
Jakmile sešel ze schodů, pozdravil tetu, ani se na ni nepodíval.
Nejdříve si šel vyčistit zuby, poté se oblékl, a jakmile byl hotov,
okamžitě zamířil do sklepa, jeho nejoblíbenější části domu.
Seběhl schody a nacházel se ve svém vlastním světě.
Bylo zde plno stolů, lamp, všemožných nářadí, ruce, kluby loutek,
končetiny atd...
Nadai skočil k jeho vlastní loutce (Na obrázku, loutka nalevo od postavy) a upevnil si ji na záda. Musel se trochu snížit a jeho loutka se mu obmotala kolem trupu a končetin. Jakmile byl hotov, přehodil přes sebe černý plášť, který končil někde u jeho kolen a zapnul si jej u krku.
"Je čas vyrazit, Fai..."
Mumlal si pro sebe, často si vykládal se svými loutkami.
Ale jelikož jeho loutka taky něco vážila, byl přikrčený a jeho chůze se zpomalila na polovinu.
Vyšel schody a bez rozloučení opustil dům. Mířil si to přímo na Nádvoří paláce. Jelikož se s největší pravděpodobností stal členem Zlatých písků. Cesta tam mu trvala celkem půl hodiny, ale mu to nevadilo, nikam nespěchal, jeho tělo si na tuto polohu zvyklo a navíc tak posiloval nohy, jelikož musely unést váhu navíc.
Jakmile přišel na nádvoří, rozhlížel se kolem sebe a díval se, jestli tady někdo je. Byl tady prvně v životě. A jestli byl někdo na nádvoří, určitě si musel této malé, shrbené, pláštěm zahalené postavy všimnout.
Nadai se jen koukal okolo a uvažoval, kam jít.
"Vidíš někoho Fai?" Ptal se své loutky
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Sayuri Sugito
Sayuri sledovala jak pomalu kolegové z Černých písků přicházejí, dál jen trpělivě seděla a občas jen pokývla na pozdrav. Když konečně dorazila Akemi, stále seděla, vůbec se jí nechtělo dělat něco tak nudného jako je obyčejné kopání do pytle, to dělala často sama doma, navíc to je zase předzvěst jednoho z jejích "trochu" náročnějších tréninků, takže je zbytečné se nějak přetěžovat hned na začátku. Vstala až tehdy, jakmile jim Akemi ukázala velice zajímavou techniku s letícím kunaiem proti zdi, byl vskutku rychlý a její střela byla až hrozivě přesná. "Velice hezké." zamumlala sotva slyšitelně Sayuri.
Tohle pro ni nemohl být žádný problém, je loutkář, navíc v jejím věku jeden z nejlepších, možná jen možná i nejlepší. Rozhodla se hned to zkusit, nezdar nepřicházel v úvahu, Sayuri vodu milovala, přesto se však dnes nehodlala namočit.
Vyhodila jeden kunai, pokusila se ho zastavit stejně jako Akemi, ale nevědomky vytvořila loutkářská vlákna. Mírně se zamračila a přitáhla si kunai k obličeji, jakoby svá vlákna zkoumala.
"Pff...síla zvyku." usmála se a vlákna v žiku povolila a kunai chytla, opět jej vyhodila a tentokrát ho chytla i správným způsobem. Chvíli si s ním jen tak hrála, líbilo se jí to, navíc si pak držením kunaie ve vzduchu byla více jistá. Když s hraním přestala, podívala se na svůj terč a nasměrovala svůj kunai. Nebyl ani zdaleka tak rychlý jako Akemi a o podobné přesnosti se také nedalo mluvit, ale do terče se trefila, navíc i s přesností byla celkem spokojená na první pokus to ušlo. "Hmm...trochu to potrénuju a bude to dokonalé." zasmála se a pokračovala dál.