NFFORPG - Sunagakure no Sato

Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")

Vyšel v čele Yonova klona a týmového partnera, na rozcestí se ani příliž dlouho nezamýšlel a vyšel po cestě značené písmenem "a", chvilku šel, oba zbylé za sebou, když zmizel za přesipem, složil pečetě a znovu použil henge no jutsu, najednou vypadal stejně jako yonův klon, pokynul Richimu. Myslím, že to dokáže zmást případné protivníky, a především to utají naši identitu lépe než převlek. Načež vytáhl kus látky, ze kterého utrhl dva menší kousky, jedním obalil krystal na krku, ovázal látku nití a otočil ho dozadu, kde zůstal schovaný pod oblečením, do druhého strčil kousek nitě na kterém byl několikrát zavázaný uzel a zasypal ho pískem, zabalil do látky a převázal jiným kouskem nitě, nakonec si oba konce z uzle uvnitř uvázal za krkem a balíček umístil viditelně na prsa, byl stejně veliký jako zabalený krystal a po chvilce tvarování a trošce vody měl i podobný tvar. Tak myslím že jsem připraven. Řekl a nasadil si brýle na oči, aby mu do nich nelétal písek.

Kira Sugito - Zlaté písky
Přidala do kroku, aby stačila Nadaiovi, a v duchu přemýšlela nad tím, proč tak spěchá. Kvůli tomu sumonovy? Nebo bůhví co to bylo… Jí osobně to zas tak nějak úžasné nepřišlo, ne tak úžasné, aby kvůli tomu tak chvástala. Ale Nadai na to měl zřejmě jiný názor, takže se mu přizpůsobila.
„No, já nevím…“ Ta mapa pro ni byla dost nepřehledná, nikdy se moc v takových věcech nevyznala, ale když už se Nadai ptal. „No, vypadá dobře.. Ta nejvíc vlevo.“
Dostala ze sebe a počkala na to jak Nadai zareaguje. Ale čas byl teď vzácný, takže rovnou vyrazila vybranou cestou (c), kdyby se Nadai rozhodl jinak, už by to řekl.

koment: 1

We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)

To nejlepší z nejlepšího

POZOR! Spoiler!

Obrázek od Som čarovná

POZOR! Spoiler!

Emily Dickenson:
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"

Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.

Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.

Nadai Sugito - Zlaté písky

Ještě jednou si pořádně prošel mapu a hodil ji Kiře, aby si ji taky mohla prihlédnout. Ještě jednou se zadíval na Yona, jestli už opravdu skončil a ač nerad, trochu přidal do kroku, jelikož jeho normální pomalejší chůze by je mohla stát drahocený čas.
Zadíval se na klona potichu k němu mluvil.
"Jakmile zmizíme ostatním z dohledu, musíme něco zařídit, proto se porsím držte u mě. Uděláme to, co nejrychleji."
Poté se rozešel směrem k rozcestí tří cest. Nebylo to pro něj zvykem, takže sem tam klopýtl, ale vyrovnal to a běžel dál. Těsně před rozcestím se zastavil a otočil se na Kiru.
"Tak? Kterou cestu volíš? Jedeme v tom spolu, budeš mi muset hodně pomáhat, abychom to zvládli a ve zdraví vyvázli."
Usmál se na ni a čekal na její rozhodnutí.

Yon Ki

Všichni obdrželi všechny instrukce. Krystaly už visely na krku každého z nich, klony a světlice byly rozdány, nic už nebránilo tomu, aby mohli začít.
"Startujete všichni ze stejného místa, doporučuji ale, aby jste si každý vybrali jinou cestu. Asi půl hodiny bude zákaz útočení, až uslyšíte, nebo spíš uvidíte modrou světlici, je to pro vás signál, že můžete začít napadat jiné týmy, jen upozorňuji, že území mimo vyznačených trasách je pokryto různými druhy pastí a smrtelných nástrah, není radno to riskovat" ještě naposledy je projel pohledem, zda jsou připraveni. Nikdo nejevil známku sebemenšího odboru a tak hlasitě zahvízdal.
"Start!" vykřikl a jen rukou ukázal směr, který vede ke třem stezkám.

Info o prvním herním komentu

První koment by měl obsahovat písmeno stezky, po které se vydáte, čím dříve napíšete a vyberete si stezku, tím lépe pro vás upozorňuji, že je povinnost psát za komentář číslo od 1-6 (stačí 1x za tým), komentáře bez čísla budou ignorovány, ale budou se počítat do počtu herních komentářů!

Případné dotazy do PM

Sayuri Sugito

Po včerejším tréninku se jen tak potulovala a také si potřebovala zjistit pár informací. Zítra by měli dostat Daviena jako záskok. "Když nad tím tak přemýšlím, už bych mu měla vrátit ty svitky, jestli někdo jiný zjistí, že se mu takové svitky dostaly z rukou bude mít velké problémy." pomyslela si Sayuri. Pár informací z nich bylo velmi zásadních a ty si také nezapomněla pečlivě poznamenat. Jak se tak probírala v myšlenkách, co všechno se dozvěděla, dostala se až domů, kde se umyla převlékla a šla spát.
Dalšího dne vstala velice časně, nemusela nijak spěchat, vklidu se umyla najedla převléhla do pracovního a vzala si všechno vybavení.
"Davien musí být na nádvoří paláce, je teď velitelem Zlatých písků, takže se od Kazekageho nehne na krok." pomyslela si, když vycházela ven. Cesta jí netrvala moc dlouhou dobu, jelikož je od klanu Sugito palác vzdálený jen pár minut cesty. Jakmile došla až k paláci, všimla si všude ozbrojených stráží a uprostřed nádvoří stojícího Daviena. Když procházela bránou koutkem oka sledovala stráže, nepokusí-li se ji zastavit, chápala, že by to byla jejich práce, ale neměla ráda, když na ni někdo cizí sahá. Naštěstí se nic nestalo, i když si všimla bystrých pohledů na svou osobu. Došla až k Davienovi, dále už nesledovala strážce, kteří ji koutkem oka nespouštějí z očí.
"Zdravím, dlouho jsme se neviděli, Davien-san. Sensei nám včera říkala, že nás dnes máte na starost." oslovila muže v bílém a páskou přes oči.

Iryzo Yoris - Čierne Piesky

*Netopier? A ešte nie jeho? Fú to som nečakal. S tým netopierom aj hej od chalana na okultizmus by sa dal čakať netopier* odznie v hlave „Tak teda zajtra sa za ním zastavíme. A je to dôveryhodní človek? Ako si už povedal musíme byť opatrní. Zástupca čakal dlho a ešte počká ale zlé kroky ho nepotešia “ rieknem a prejdem ku okraju strechy. Pravú nohu zdvihnem na múrik a opriem sa o stehno rukou bradu si podopriem a zapozerám sa na Davienov dom. Axen sa ma niečo spýtal „ehm.. Čo?.. No to je zložitejšie“ začnem trochu zmetene len kým si uvedomím čo sa Axen pýtal. „Moja osobnosť je tak povediac zvrhlá nikomu som o nej nepovedal a zatiaľ si to nechám pre seba.“ Poviem a trochu sa zahĺbim do seba „Môj vstup do kultu spočíva v mojej osobnosti. Niečo ma nutilo im pomôcť kvôli mojím cieľom ale časom ako som nad tým premýšľal za siedmeho som mal pocit bezpečia a zdalo sa mi že je tu viac hm ako by som to povedal ale to je jedno proste mám pocit že za siedmeho bolo lepšie aj z Konohou bol aký taký pakt ktorí zaručoval bezpečie“ poviem a usmejem sa *To je len sekundárna vec prečo som v Kulte primárne som tam lebo dúfam že bude ďalšie povstanie a umrú ďalší ľudia a tak znova docielim svojich pocitov čo som zažil pri prvom povstaní * Dopoviem svoj vstup do kultu v mysli. Ako tak pozerám na Davienov dom zazriem ho cez okno ako sa oblieka a potom vychádza von. „Axen tak Davien nám vyšiel z domu ideme za ním či budeme len tak ďalej čakať? A keď už s ním máme tráviť najbližších pár dni tak by sme sa mu mali ukázať“ rieknem a neustále ho sledujem kam ma namierené

Yasu Akemi
Černé písky
Plácla do čela. Doufala, že její jméno nikdo nezaslechl, její identita nyní musela být skryta. Sykla na Gashiho "Kolikrát ti mám říkat, že když jsem ve službě tak mi nemáš říkat jménem?! Jsem prostě Velitel Černých."
Černé písky byli vždy trnem v oku různým nepřátelským vlivům a kdyby někdo odhalil její totožnost, snadno by se mohla stát obětí nějakého atentátu. A pokud ne ona tak někdo z jejích lidí, nebo jejich blízkých, třeba Yon. Na jeich utajení celá organizace stála. Kdyby o nich neckdo věděl mohli by to zabalit. Po Yonově proslovu vytvořila klon. "Doton: bunshin!" Ten se přiřadil ke Klasickému Týmu 1. Všichni čekali na případné otázky, než to vypukne. Otočila se k Černým "Očekávám vítězství, tak to zařiďte."

Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Včera měl vyjímečně volno a po celodenním hlídání Kazekageho si potřeboval trochu odpočinout. Dnes se opět nedostaví, protože slíbil Akemi, že dohlédne na její studenty.
Byl vzhůru už někdy kolem čtvrté ranní, ale než se připravil a řádně oblékl bylo 05:15.
V 05:30 oblečen do bílé uniformy, ve vysokých botách a s mečem u pasu se vydal na nádvoří paláce. Akemi svým podřízeným sdělila, že je bude mít na starosti on, tak doufal, že by tyto pokročilejší jedince mohlo napadnout hledat ho zde. Kolem nádvoří stáli po zuby ozbrojení shinobi, kteří ještě měli hodinu hlídat, než je vystřídá další směna.
On sám se postavil do prostřed nádvoří a s rukama za zády čekal.

Axen Jigoku - Čierne piesky

Axen si vypočul Iryzovu reakciu na to čo povedal. "No tak čo sa týka toho zvieraťa je to druh malého netopiera. Pri najbližšom stretnutí by som ti ho dal do opateri. Budeš si s ním môcť robiť čo chceš. No dáš mi naňho pozor. O poslušnosť sa neboj bude ťa poslúchať na slovo no informácie ktoré zistí tebe nepovie. Neposkytne ich dokonca ani mne no viem komu áno takže to je v pohode.....Ja ho ale privolať neviem preto musíš počkať do zajtra...." Informoval ho Axen.
Po chvíli Iryzo skonštatoval že vlastne nemajú žiadne informácie o dnešku. "To je pravda vieme len že by nás mal mať dnes na starosti. No to je jedno zatiaľ môžme niečo vymyslieť.....Môžem sa na niečo opýtať? Prečo si sa pridal do Kultu a prečo chceš aby sa bývalý Kazekage oživil?"

Iryzo Yoris - Čierne Piesky

Axen mi povedal názor na môj plán a iba kývnem plecami. V tom mi povie ako je na tom ďaleko „Tak to je jasné v podstate ideme každý ku tomu istému cieľu. Len ty ideš na to priamo a ja cez Daviena “ poviem a trochu popremýšľam nad Axenovou ponukou *Tak zaujímalo by ma aké zviera ma na mysli. Dúfam nejaké ktoré mám rád ako je Leguán alebo Fretka* pomyslím si. „S tým klonom to je pravda a ešte že si prišiel inak by som to čoskoro spravil. A nad privolávacím Jutsu som tiež premýšľal ale kým by som našiel zviera hodiac sa na túto robotu a podpísalo by so mnou dohodu tak by to trvalo viac než dosť dlho. Tak som to vylúčil ale keď si tu ty z tou ponukou tak je to dobrý nápad. “ Poviem Axenovi a trochu sa začnem pohrávať z rukoväťami svojich scimitarov. „A čo by to malo byť za zviera?“ spýtam sa Axena. Postavím sa a trochu sa natiahnem „A čo máme mi dnes na pláne? Akemi povedala iba že si nás na starosť vezme asi Davien ale nič bližšie nepovedal. Také miesto kde máme isť a čas kedy sa tam máme dostaviť“ Poviem ďalej

Axen Jigoku - Čierne piesky

Iryzo sa mu zdôveril s jeho plánom. Axen sa k nemu vyjadril. "No tak klon a zviera. Nieje to zlý nápad no myslím že Davien je senzibil takže by klona v blízkosti jeho domu vycítil. Alebo aspoň to že nejaká iná čakra v jeho dome bola. Potom čo sa týka zvieraťa, nemusel by si si nič cvičiť stačilo by ak by si proste použil Kuchiyose no jutsu a privolal tým nejaké menšie zviera. Ak nemáš kde zohnať takéto zviera tak ti jedno môžem zaistiť. To zviera je navyše nenápadné a malé a je to mláďa a to sa nedá len tak ľahko vystopovať." skonštatoval Axen.
Iryzo sa potom spýtal ako je na tom on. Axen si len povzdychol. "No. V podstate som sa ešte nepohol z miesta no už viem že existuje technika ktorá dokáže privolať mŕtveho bez toho aby ho niekto ovládal. No musím ísť s otázkami pomaly. Hneď už mala podozrenie. Potrebujem čas. Ak to nepôjde skúsim niečo drastickejšie no zatiaľ nemôžem vyvolávať žiadne zmätky ani pochybnosti. Ani jeden z nás si to nemôže dovoliť...." odpovedal mu.

Daisuke Sugito
Brána Suny
Daisuke si vyslechl všechny ty instrukce od Yona a chvilku se zamyslel, aby to všechno zpracoval.
„Krapánek,“ odpověděl Tekuardovi na jeho poznámku o tréninku a roztržitě se pousmál.
Pak se ještě jednou rozhlédl po přítomných a zjistil, že dva z nich zná. Byli to oba členové Zlatých písků.
Pokud se dobře pamatoval, jmenovali se Nadai a Kira. Oba byli ze stejného klanu jako Daisuke, z klanu Sugito. A tak si byl Daisuke jist, že oba používají stejně jako on k boji loutky. A vzhledem k tomu, že oba patřili do Zlatých písků, elitní gardy kazekageho, na chvíli zapochyboval, zda by se jim mohl v boji vůbec rovnat. I když to by mohl takto uvažovat i o ostatních přítomných. Kromě Tekuarda byli všichni o něco pokročilejší, než Daisuke. Při boji by se musel sakra snažit, aby něčeho docílil. Ale jeho první boj nebyl tak marný, na to, že bojoval se samotným Yonem, a tak se sám pro sebe odhodlaně zamračil a hodlal dát do téhle akce vše, co v něm je. Vyhrát ani tolik nechtěl, jen chtěl mít pocit, že pro to udělal vše, co mohl, a nic nezkazil.
Poté k nim přišel klon vedoucí Černých písků a Daisuke i Tekuard si rozdělili světlice, každý půlku, a dostali krystalové náhrdelníky a šátky.
Daisuke si svůj šátek uvázal kolem pravé ruky a krystal si pověsil na krk.
Prohlédl si klona té ženy a podíval se na mapu, kterou dostal.
Přemýšlel, kterou cestu zvolit. Hned, jak tohle začne, musí se s Tekuardem dohodnout na strategii.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Pri Davienom dome

Sedím na streche a pozerám cez okna dnu do Davienovho domu. Kútikom oka si všimne neznamú postavu ktorá ide ku mne. Moc si toho nevšímam *Keď bude mať nebezpečné pohyby tak ...* premýšľam a v tom sa ma chytí za rameno. V momente po vytiahnem jeden scimitar ale keď počujem známi hlas sa usmejem. „Asi je to zvyk sa takto všade zakrádať “ poviem. A Axen povie že sme dostali rovnaký nápad. Sa usmejem „Tak vyzerá to tak. Nejako začať musím. Už mam aj celkom plán ako ho lepšie spoznať. Ak nás tieto dni bude trénovať tak by som k nemu domov mohol vyslať klon nech sa tam porozhliadne. Ja zatiaľ robiť to čo on bude chcieť. Rozmýšlal som že tam pošlem aj nejaké menšie zviera ako fretka alebo potkan. To však by trvalo dlhšiu dobu kým by som ich vycvičil a naučil sa s nimi komunikovať. “ Poviem a pozriem na Axena „A ty si ako pokročil?“ spýtam sa ho

Axen Jigoku - Čierne piesky

Axen sa celú noc prevaľoval zo strany na stranu. Keď už to nadránom nemohol vydržať, vykašľal sa na to a vstal s postele. Bolo asi len 3:45 ráno. Potichu spravil všetku rannú hygienu a zišiel v pyžame dole do kuchyne kde si spravil kávu a nejaké tie raňajky. Potom išiel do svojej kde sa obliekol do svojho obyčajného čierneho priľahlého oblečenia, nesmeli chýbať rukavice ktorým odstrihol prsty. Nechty si ešte v rýchlosti prebehol čiernym lakom, učesal sa, na opasok si upevnil svoje ninja batôžteky, pobral si ešte pár vecí ktoré nastrkal do vreciek a išiel sa prejsť do mesta.
Po ceste rozmýšľal nad svojou úlohou. Potom začal premýšľať o Iryzovej úlohe. Napadlo mu že mu s ňou trochu pomôže a tak sa išiel pozrieť k domu Daviena. Samozrejme že ho prekvapilo keď uvidel Iryza na streche domu ktorý stál oproti. Axen sa nenápadne prikradol zozadu. Vyliezol na strechu kde Iryzo stál a potichu prišiel k nemu. Keď bol u neho chytil ho za pravé rameno a následne sa posadil na strechu. "Asi sme dostali rovnaký nápad." povedal nahlas.

Iryzo Yoris-Čierne Piesky

Nakoniec nás Akemi rozpustila a všetci sa rozpŕchli. Bol som spokojní že som sa neprihlásil. Kráčam smerom domov a premýšľam ako začnem u Daviena. Ani sa nenazdám a prídem domov. Otec bol v kuchyni a pozrel na mňa. „Čo tak skoro?“ spýtal sa. Ja iba kývnem ramenami a sadnem si k nemu a pozriem sa na neho. Vedel som vždy že sa mu môžem zdôveriť zo všetkým aj môžem žiadať od neho radu. „Otec keby si chcel o niekom niečo zistiť a máš malo času ako by si to spravil? Napadlo ma pár možnosti. Buď si ochočiť nejaké zviera alebo klon“ poviem a sledujem jeho reakciu. Otec sa prisunie ku mne bližšie „Ehm ehm“ odkašlal si „A načo ti to bude? “ spýtal sa no moja odpoveď ho nezaujímala a pokračoval „Tak najlepšie by bolo ísť na to z klonom. Ale klon ide ľahko odhaliť. Ak by si však mal trpezlivosť tak by si si nejaké zviera mohol ochočiť a naučiť sa s nim komunikovať a potom ju poslal na tie výzvedy “ dopovie a chytí ma za rameno. Ja sa usmejem poďakujem a odídem na záhradu. Kde mám postavenú cvičnú figurínu. Vytasím svoje scimitare a pustím sa do tréningu a zároveň premýšľam nad ocovými slovami .

Po pár hodinách premýšľania a cvičenia sa odoberiem do izby „Teraz to vyriešim z klonom ale do budúcna si poriadim nejaké zviera ktoré sa všade dostane. “ ľahnem si do postele a premýšľam nad pár vecami ani sa nenazdám a zaspím. Ráno ešte nesvietilo slnko a už som bol hore. Pozriem sa na budík ktorí, ukazoval štvrť na päť. Oblečení som už bol zoberiem si iba svoje vybavenie. Niečo málo zjem a zoberiem si niečo k jedlu aj zo sebou. Vyjdem von a len tak sa prechádzam sunou. V tom ma napadne isť ku Davienovmu domu a chvíľu ho pozorovať. O pár minút sa ocitnem u daného domu. Sadnem si na strechu oproti Davienovmu domu a sledujem všetko okolo domu aj v dome.

Kira Sugito - Zlaté písky
Chytla do obou rukou plášť a chvíli si ho prohlížela, nevypadal špatně, ani to nebylo nic extra, ale mohlo to být horší. Pak Yon spustil dlooouhý proslov, Kira se snažila soustředit jen na to, co bylo důležité. Bohužel důležité bylo víceméně všechno a Kiřina paměť je dosti omezená, ale snad jí nic neuteklo. Za to by asi od Nadaie pěkně schytala, ještě ke všemu byl dnes špatně naladěný, to bude asi hodně zajímavý. Nejspíš dnes bude nejlepší, když bude držet klapačku pěkně na zámek, aby ho náhodou omylem nevytočila. Vzala si šňurku na krk a šátek si ovázala kolem levé paže. Pak vzala zbytek světlic.
Nadai chtěl aby se klon držel u něho, no, není se čemu divit. Tady jde vidět, jak Kiře nedůvěřoval, nad tím se zamračila, ale jako většinu věcí, to nechala plavat.
„No,… Myslím, že jo,“ odpověděla a podrbala se ve vlasech.

We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)

To nejlepší z nejlepšího

POZOR! Spoiler!

Obrázek od Som čarovná

POZOR! Spoiler!

Emily Dickenson:
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"

Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.

Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.

Nadai Sugito - Zlaté písky

Tiše pozoroval okolí, jak se to tu začalo střádat. Bylo to trochu zvláštní, nikdy neviděl takovou velkou skupinku ninjů pohoromadě. Poté přišla dokonce i Kira zeptala se ho, jak mu je.
Chvíli mlčel a poté odvětil.
"Dnes jsem trochu rozmrzelý, předem se omlouvám za své chovaní..."
Dořekl a poté se chytil slova Yon. Ještě před tím jim dal zlaté pláště. Nadai si jej přehodil přes svůj černý, takhle ho bude horší najít v poušti. Vyslechl si instrukce a vzal si k sobě polovinu světlic a mapu. Pomalu ji rozevřel a začal si ji prohlížet, snažil se najít nejbezpečnější cestu, ale tohle tady zřejmě nemělo šanci.
Ovázal si krk šátkem jejich přiřazené barvy a na krk si pověsil ten jejich slavný krystal.
Poté se podíval na klona.
"Drřte se u mě, ještě než to začne, něco s vámi chci probrat..."
Vysvětlil chladně a otočil se na Kiru.
"Jsi připravena?"

Richi Tyoshi-Tashi
Černý písky
Richi se podíval na Akemi a na všechni její podmínky kývnul.Pak se na něj otočil Sanji a řekl mu své jmeno.Richi na to kývnul hlavou jako že rozumí.
Richi šel pomalu k bazenu kde si kleknul na kolena a do rukou si nabral vodu kterou si nasledne chrnul do obličeje.
Špína mu stékala po tvářích.
Nasledně se podíval na Sauri jak si krásně plave.Na jeho tváři se obevil malínkí usmev.Když odchazela tak se Richi na ní podíval
,,Ahoj Sauri to ani nepozdravíš bývalího kolegu???"řekl
Jakmile odešla tak si stoupnul na nohy.
,,No pro dnešek toho bylo až až..."řekl si a vydal se domu.
Když vešel do domu tak nejak podedřele šel hnedka do postele a šel spát.
Ráno se zbudil pul sedmý aby si připravil veci.
Vzas si na sebe plást který byl pro jejich organizaci typický.
Do krosny si začal házet kunaie,skurikeny,výbusný lístky,kouřové a svetlující bomby,draty a další potřebný veci jako jídlo a vodu.
Pomalu už byl na odchodu a tu chvíli si pridelal ke krosne jeho palici kterou mel u dveří.
Než otevřel oči hodil si pres krosnu a palici plást a kápi pres hlavu.Do obličeje mu neslo vubec videt tak vyšel smerem k hlavní braně.
Přišel presne když padla 7 hodina.
Když tam dorazil viděl opět starou znamou tvař.
,,Hm Yona je ted Junnin jo ??? "řekl si polohlasne.
Nasledně se začali rozdavat veci a istrukce.Richi si privazal šátek k noze a vzal si svitek od Yona.
Nasledně byli klony rozřazovaný do tymu a jaká nahoda ze kdym šel zrovna klon Yona.
Richi se na nej podíval ,,Tým Černý písek připraven"řekl hlobokým hlasem a pak se začal trochu smát.

Axen Jigoku - Čierne piesky

Keď sa všetko povysvetľovalo a pobalilo, Akemi to celé rozpustila a každého pustila domov. Axen len na pozdrav zdvihol ruku a pomalým krokom odišiel. Mal v podstate dosť času veď deň poriadne ani nezačal. Skočil si niekam sa najesť a potom sa vybral do obchodu s okultizmom kde pracoval.
Tam už ho čakala majiteľka obchodu.
"Nejako skoro dneska ideš. Nezdá sa ti?" poznamenala uštipačne.
"To len ten tréning netrval nejako extra dlho. Ale naučil som sa jedno nové jutsu takže aspoň niečo." odpovedal jej Axen.
"Nové jutsu? Pomocou čakry si manipuloval s kunaiom a snažil si sa ním zasiahnuť terč. Nemám pravdu?" pousmiala sa doširoka.
Axen sa na ňu len bez odpovede zadíval. "Ako to ona robí? Však ma takto odhalí...."

Poobede asi okolo 16:00 Axen položil nezvyčajnú otázku.
"Ako sa dá oživiť mŕtva osoba tak, aby sa vrátila zo všetkými svojimi schopnosťami....?"
"Edo Tensie. Ale však to dobre vieš. Nemám pravdu?" odpovedala mu žena bez rozmýšľania.
"A keby že nechcem aby daná osoba bola ovládaná...?"
Žena sa naňho len zamračila. "Kam tým vlastne mieriš Axen? Takéto veci sú neľudské a zakázané, myslím že som ti to už vysvetľovala!!!"
"Ja viem, ja viem.... Ja sa pýtam len zo zvedavosti. Je možné niečo také uskutočniť alebo nie?"
"Samozrejme že áno....ďalej ti ale k tomu nemám už čo povedať....už by si mal ísť domov Axen. Dneska si toho porobil už dosť..."
"No tak dobre. Prepáč mi za tie otázky...." S týmito slovami sa Axen vybral domov.
Hneď ako otvoril dvere ho privítalo malé dlhovlasé dievča s obrovskými očami. Bez opýtania mu vyskočilo na chrbát a zozadu ho objala. "Ahoj Ax." povedala mimo.
Axen sa trochu pousmial. "Ahoj Hinamori. Kde sú Hiroki a Yuzu?"
"Hiroki je preč a Yuzu je za domom trénuje si tam. Ja som si zatiaľ kreslila. Chceš vidieť čo som nakreslila?"
"Samozrejme." opovedal Axen s úsmevom.
Hinamori chytila Axena za ruku a dotiahla ho do obývačky kde bolo na stole položených niekoľko pomaľovaných výkresov. Hinamori je všetky Axenovi poukazovala a vysvetlila mu čo na nich je.
"Si veľmi šikovná." pohladil ju Axen po hlavičke. "Idem sa pozrieť za Yuzu, ty si tu ďalej kresli."
Axen vyšiel za dom kde čiernovlasé dievča s vlasmi dlhými po ramená, štíhlou postavou a vysoké asi ako on cvičilo taijutsu.
Axen ju chvíľu sledoval a potom začal tlieskať. Yuzu sa naňho otočila a ukázala rukou. Axen k nej prišiel a postavil sa do bojovej pozície. Potom spolu začali trénovať taijutsu. Trénovali nejakú tú chvíľu, potom sa išli všetci navečerať. Axen sa po večere rozlúčil s ostatnými, išiel sa osprchovať, potom sa prezliekol do pyžama a padol do postele. Chvíľu len tak hľadel z okna na nebo a potom zaspal.

Gashi Ikishi

Gashi sledoval jak se shromažďují různí geníni ze Zlatých a Černých písků, když přišla zahalená Akemi, tak se pousmál a lehce uklonil "rád tě zase vidím Akemi, vždy když tě vidím, jsi více záhadnější" řekl a pak se podíval na její a ostatní geniny "no vypadá to, že Yon, má tým samých loutkařů zajímavé, snad si s tím kluci poradí" řekl si a pak se postavil vedle Yona, když začal geníny obeznamovat s pravidly, když se zmínil o něm a jeho krystalech, tak zavřel ruce a když je otevřel, tak tam bylo 6 zelených krystalů, které byly na krystalovém lanku a začal je rozdávat "dávejte si na ně pozor jsou křehké a při silnějším kontaktu se rozpadnou a hra pro vás končí" rozdal jim je a pak se zase vrátil se k Yonovi. Když Yon domluvil a udělal svého vodního klona, tak ona zase udělal pečeť a vedle něj se z krystalu vytvořil také klon a přešel ke zlatým, skutečný Gashi se otočil na Yona, tak já bych šel udělat svou zkoušku pokud to nevadí" zeptal se Yona a čekal co on na to.

Tekuard Ashikaru
"Ahoj"pozdravil Daisukeho a oplatil mu úsměv.Následoval senseie a vyslechl si instrukce od Yona.Rozhlédl se.Takže tu byla budoucí elitní garda Kazekageho a budoucí elitní jednotka.Proti nim tu byli dva genini.Krása.Přišel k nim klon nějaké dámy."Z původního tréniku chození po vedě jsme malinko pokročili co?"prohodil směrem Daisukemu.Skutečně neměl otázky.Jenom doufal,že Gashiho krystal bude dost pevný.Též doufal,že se nikdo včetně jeho v zápase neutrhne a nebudou létat končetiny.Pak počkal,až jim Gashi dá krystal a potom jen na povel kt omu,aby vyrazili.

Sayuri Sugito

"Pff je to čím dál těžší, to mi dělá Akemi schválně." pomyslela si Sayuri. Jeden kunai hodila a padl přímo na střed a druhý ani nevěděla jak, ale odrazil se od kraje a netrefila. "Sakra, tak tomu se říká smůla." řekla si tiše a okamžitě skočila do bazénu, trochu se smočit. Mezitím Akemi odešla a oni měli dělat kliky. "Pff bych se vykašlala, radši si pak udělám jeden bazén, než tady šaškovat." řekla si tiše. Když Akemi přicházela a než se na ně podívala čelem, Sayuri zaujala takovou polohu, jakoby vypadala, že právě vstává od kliků. Nabídla jim nějaký zajímavý turnaj, ale ona skutečně neměla ani čas ani chuť si někde hrát se Zlatými písky, poskoky Kageho a už vůbec ne s klasickými týmy. Ještě mi někoho zabila a zase by z toho byly problémy. Její rozhodnutí jen potvrdilo, když vešel Richi, její starý známý "oblíbený" koelga, chtěla ho přivítat nějakou hezkou poznámkou, ale nakonec se na to vykašlala, nehodlala se s ním hádat zrovna dneska. Když se k němu přihlásil Senji a Akemi to celé rozpustila. Skočila Sayuri do vody dát si jeden bazén. Jakmile skončila okamžitě odešla domů, měla ještě nějaké povinnosti.

Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")

Ano, budeme dávat pozor na naší identitu. Obrátil se na budoucího partnera a potichu řekl: Mé krycí jméno bude Uzu, myslím že už je vše vyřešeno, uvidíme se zítra. A s mírnou úklonou směrem k Akemi se vyšší rychlostí odebral domů. Tam začal s přípravami na zítřek. Dva měchy s vodou, upravené a dobře přivázané, aby se při boji neutrhli ani nepřekáželi, kunaie, shurikeny, pár kouřovách bomb a výbušných lístků, ocelový drát, pár pruhů látky a hrubou nit. Také si asi vemu ne příliž klasický, ale rozhodně účinnější oblek v barvě písku s kuklou dole zkrácenou, abych měl volná ústa a brýle. Možná dostanu šanci využít technik, ke kterým jsem se v boji ještě nedostal, možná i svých vlastních, těžko říci v tuto chvíli. Měl pocit, že už má vše připravené, ještě si ráno veme něco k jídlu a pití a bude to. Šel spát dříve nežli normálně, vstávat bude také brzy, tak aby byl odpočatý a plný síly.

Ráno se probudil dvě hodiny před srazem, oblékl si normální oblečení a šel se proběhnout a protáhnout. Po asi hodince se vrátil domů, umyl se a převlékl, něco snědl ale nebylo toho mnoho, vzal si zásoby, vše co včera připravil a vyšel z domu, brýle schované a kuklu v ruce, složil pečetě a pomocí Henge no jutsu na sebe vzal podobu neznámého chlapce, kterého včera zahlédl během cesty domů. Nasadil si kuklu a vydal se na cestu k místu srazu. Dorazil tam právě pár minut před časem srazu. Minimalizoval svou chakru, nechtěl aby každý věděl jak je na tom, trpělivě stál a poslouchal, načež se pak připojil k partnerovi a oslovil ho krycím jménem. když slyšel, co čeká výherce, v mysli se mu vybavilo že to není zas taková výhra, pro infiltraci se možnost přivolat něco s velkou ničivou silou téměř rovná sebevraždě, stejně tak při jiných klasických misích černých písků. Ale co se dá dělat, i tak by se jistě někdy mohl hodit. Pravidla se mu zdála mírně podivná, ale co se dá dělat, volný pohyb v poušti by nás těžko donutil ke konfrontaci. Počkal až zkončil sensei zlatých písků a ovázal si zelený šátek kolem nohy. Už jen pár chvil, než to všechno začne, musí si promyslet alternativy.

Yon Ki Zlaté písky

Jen letmo zdravil všechny další příchozí, čekal totiž na své podřízené a doufal, že dorazí v plném počtu, což se mu taky vyplnilo.
"Zdravím mé ovečky, doufám, že jste se pořádně připravili" usmál se na ně a začal šmátrat v batohu. Vytáhl dva pláště, které měly hnědavě-zlatou barvu.
"Dárek pro vás, zlaté pláště, nyní jste plnohodnotnými členy písků" hodil po každém jeden. Chvíli ještě čekali, ale pak už dorazili i černé písky.
"Zdravím" mávl na zamaskovanou Akemi a její družinu.

"Nyní by jste tady už měli být všichni, jež se toto cvičení týká" začal se svým proslovem ohledně této malé hry.
"Jak jistě víte, bude se jednat o bojové cvičení, které vás tak trochu naučí bojovat v terénu, ale hlavně vás naučí spolupracovat se svými týmovými partnery" sáhl do svého kouzelně velkého batohu, ze kterého vytáhl šest šátků tří různých barev.
"Tým A, černé písky, dostanou tyto zelené šátky" došel postupně k jednomu a pak k druhému a svitky jim předal.
"Tým B, Tým číslo 1, dostanou tyto červené šátky" podal šátky Tekuardovi a Daisukemu a mířil za svým týmem.
"Tým C, zlaté písky, dostanou tyto modré šátky" taktéž jim je podal a vrátil se zpátky na své místo.
"Co bude vaším úkolem" z batohu vytáhl tři svitky. Byly to mapy terénu, ve kterém se budou pohybovat. Svitky postupně dal vždy jednomu z týmu.
"Tyto mapy ukazují vyznačené cesty, které najdete i v terénu. Vždy na začátku cesty je cedule s písmenem, tak aby jste se neztratili. Budete se pohybovat jen po těchto cestách, je to jednoduché, kdo půjde mimo bude zraněn pastmi, které tam jsou připravené. Aby jsem se vrátil k vašemu úkolu. Jak si můžete všimnout, na konci je šest relikviářů, tedy míst, na kterých by měly být relikvie. Nikdo ale zatím neví, které tři relikviáře relikvii obsahují a které ne. Poznáte to jednoduše, když bude u relikviáře někdo, kdo vás bude chtít zabít, jste správně" podíval se do svého svitku, jestli snad na něco nezapomněl a hle, zapomněl na dost důležitou věc.
"Aby to vše nebylo jen tak, můžete, nebo spíš musíte na sebe navzájem útočit, krást relikvie a postupně likvidovat členy dalších týmů. S tou likvidací to bude uděláno jednoduše. Tady Gashi vám každému dá krystal na šnůrce, který si připevníte na krk a ten bude představovat něco jako váš život. Když se krystal rozbije, jste mrtví a vystřelíte světlici, kterou vám pak dám. Tím pro vás hra končí, váš týmový partner ale může tuto hru dokončit za vás" z batohu vytáhl tři menší batohy, spíše vaky. V každém z nich bylo 10 světlic, z toho byly 2 červené a ostatní normální žluté.
"Když ztratíte člena, vystřelíte červenou, jednoduché ne?" podíval se na všechny jestli chápají a pak pokračoval.
"Možná si říkáte, na co jsou další světlice, je to taky jednoduché, vždy, když se dostanete do oázy vystřelíte světlici, aby jste tak prozradili svou pozici nám, vašim senseiům, ale také vašim soupeřům. Pokud se v určité době neobjeví tři světlice, všichni jsou diskvalifikováni a ta úžasná cena, kterou pro vás mám připravenou propadne a nedostane jí nikdo, možná si jí rozdělíme tady my senseiové, takže na to myslete" dodal poslední informace, nechtěl jim říkat, co je hlavní cenou jen jim ukázal svitek, na kterém byla pečeť písku.
"Prozradím vám, že se jedná o jednoho skvělého summona, který je sám o sobě skvělý a hlavně jeho ničivá síla je úžasná" snažil se navnadit všechny, aby se co nejvíce snažili vyhrát.
"Jo a ještě něco" začal skládat pečetě a přitom poprosil, aby jeho kolegové senseiové udělali to samé.
"Mizubushin no jutsu" vedle něj se objevil klon.
"Každému z týmů bude přidělem klon jednoho z nás. Který tým ztratí klona, je automaticky vyřazen. Klon s vámi bude ale jen do té chvíle, než se dostanete k pravému relikviáři, pak se sám zničí, tím taky zjistíme, že jste tam dorazili" jeho paměť byla hrozná a toho si uvědomoval čím dál více, takže je jeeště jednou musel vyrušit z jejich doumání nad celou akcí.
"Vyhrává samozřejmě ten, kdo bude mít nejvíce relikvií, nebo ten, kdo ve hře zbyde jako poslední, to je pro případ, že by se k relikviím nikdo nedostal" zasmál se.
"Teď poslední věc. Je vám vše jasné? Na následné bečení, že jste to nepochopili se nebude brát ohled!" ještě jednou se podíval na všech šest gennínů, jestli se někdo na něco nechce zeptat. Jeho klon se připojil k černým pískům. Klon Akemi zamířil k Týmu č. 1 a klon Gashiho došel ke zbylým zlatým pískům. Yon pak jen dál čekal na případné dotazy z jejich strany.

Yasu Akemi
Černé písky
"Běžte si dělat co chcete. Kvůli nenadálým událostem ukončuji dnešní trénink. Musím se připravit."
Začala uklízet terče a všichni už byli na odchodu když poznamenala "Ten kdo udělal nejméně kliků si dá ještě jeden bazén než odejdeme."
Poté co potrestaný jedinec doplaval a vyšel z tělocvičny zavřela dveře a zamkla. Něco ji ještě napadlo a tak hvízdla na ty dva dobrovolníky.
"Ještě něco, vaše identita musí zůstat skrytá, to snad víte ne? Takže použijte vaše krycí jména, která používáme na misích. K oblečení...vezmete si naše pracovní."
Jejich uniformy byli staré klasické ninja úbory s kuklou, které zahalovali celou hlavu kromě očí. Byli staré, ale praktické.

...doma se připravovat nemusela, byla připravená vždy. Opět byla doma sama, protože Yon zařizoval vše kolem akce. Seděla tedy na gauči a znudy si prohlížela staré fotoalbumy z dob, kdy všichni byli ještě děcka.
Byli to hezké časy. Ona, Isamu, Gashi, Yon, Davien, ten byl sice trochu starší než oni, ale byl to on kdo na ně dával neustále pozor, a nakonec Michio. Do těch časů by se vrátila, ale byly to jen plané sny.
Noc se obešla bez zuřivého mlácení do pytle a vyjímečně klidně spala. Ráno se opět probudila sama. Připravila se a dostavila se k bráně. Na sobě měla typický oděv Černých písků, který skrýval její tvář.
Zvedla ruku všem na pozdrav. "Černí dorazili." Bylo přesně 7:00

Kira Sugito - Zlaté písky
Už toho měla dost. Ten trénink byl děsný, myši zdrhaly, lístky nefungovaly. Ale nakonec se to přeci jen podařilo a technika byla víceméně naučená. Byla hrozně unavená, takže se zachumlala pod peřinu a téměř ihned usnula.
Ráno se probudila s celkem dobrým pocitem. Včera se přeci dostala do Zlatých (je jedno jakým způsobem ), naučila se novou techniku a… No, poznala fajn lidi + jednoho hrdinu, co není o moc starší než ona.
Posadila se, protáhla se a vstala. Klasické ráno. Do té doby než bude muset čelit nasupenému bráškovi a mamce. Toho se trochu obávala, ale pro zatím to nechala plavat. Ono se to nějak vyvine.
Oblékla se, pak nějaký čas strávila v koupelně a poslední zastávka byla v kuchyni plné lidí.
„Čau rodinko,“ pozdravila je a všimla si, že někteří by ji hned teď nejraději zmlátili, ne-li ji připravili o život. „Než něco řeknete, tak Vám říkám, že vás mám moooc ráda!“
Zamířila si to do chodby, aby si vzala svoje vybavení. Aby nedopadla jako včera, vzala si s sebou katanu, hodně kunaiů a shurikenů a nakonec své oblíbené Prasát… Kde je?!
Okamžitě vlítla do kuchyně.
„Kde je moje posvátné Prasátko?!!!“
„Tam, kde jsou moje myši,“ sykl její bratr. Kira zůstala jen nehybně stát. Co na to říct?
„Máš štěstí, že už musim jít.“ Zamumlala se zamračeným výrazem a zvedla svojí druhou loutku. Loru. Byl to rudý pták a na rozdíl od Prasátka, byla Lora opravdu bojová loutka. Ale hnusná a těžká! Chtěla zpátky svého pejska, Prasátko. Žádný pes = špatná nálada.
Vyrazila k bráně Suny, obvykle měla na tváři velký úsměv, teď neutrální výraz. Chtěla dát důraz na svou podrážděnost, ale jelikož kousek od nich klopýtla a málem žuchla na zem, došla k nim normální chůzí.
„Hoj všichni,“ řekla ke všem a pak došla k Nadaiovi. „Nazdárek, jak je?“
Bylo to zvláštní, ale měla dobrou náladu. Už zase. Těžko říct, jestli by Nadai raději ocenil její klidnější já.

We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)

To nejlepší z nejlepšího

POZOR! Spoiler!

Obrázek od Som čarovná

POZOR! Spoiler!

Emily Dickenson:
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"

Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.

Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.

Daisuke Sugito
Brána Suny
Daisuke u brány nebyl dlouho sám, za chvilku za ním přišel Tekuard.
,,Zdravím, jak se spalo? Seš připravenej?" Pozdravil ho a zazubil se.
Po chvilce se na místě zjevil Yon, pozdravil je, oni mu odpověděli a on začal na místě kus od nich něco kutit.
Co ten tady dělá? Zamyslel se Daisuke a trochu se zamračil.
Po chvilce se tam začalo scházet víc a víc lidí.
,,Copak měli všichni mistři stejný nápad jako Gashi?" Povytáhl Daisuke obočí směrem k Tekuardovi, ovšem chvilku na to se zjevil i jejich mistr a vše jim osvětlil.
Paráda, změny plánů miluju. Zašklebil se pro sebe Daisuke a čekal, co se bude dít dál.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Iryzo Yoris-Čierne Piesky

Akemi nám objasnila o čo presne pôjde *Tak nebolo by na škodu to skúsiť ale mám šancu sa spojiť z Davienom a trochu od neho pozisťovať pár vecí.* Premýšľam keď do dverí vojde nejaký shinoby. Zo začiatku mi bol neznámi ale keď sa prihlásil na cvičenie a počujem jeho hlas tak ho spoznám bol to Richi. *Ale to môže počkať bez dobrého výcviku a skúsenosti budem k ničomu ako čiernim tak aj kultu* Nakoniec sa rozhodnem a už sa chcem prihlásiť no predbehol ma Senji. Iba sa usmejem pričom si predstavujem ako to čierne piesky natrú zlatým. *Aspoň popracujem na Davienovi* poviem si v duchu a sledujem Senjiho a Richiho ako sa premeriavajú. Potom mi pohľad skĺzne na Axena ktorí nejavil žiaden záujem o tu súťaž

Axen Jigoku - Čierne piesky

Axen klikoval priemernou rýchlosťou, o chvíľu sa Akemi vrátila s tým že dvoch čaká zajtra akási "súťaž" . To upútalo Axenovu pozornosť. Akemi sa im snažila priblížiť čo ich čaká na tej súťaži.
Axenove sústredenie však prerušila dobre známa tvár. "Richi dlho sme sa nevideli." zakýval naň Axen s miernym úsmevom. Potom sa však jeho úsmev menil na jeho typický výraz. Richi samozrejme chcel ísť do súťaže čo ich čaká no Axena to moc nelákalo. Nemal vôbec záujem tam ísť. Preňho to bola strata času. Nemal náladu na zbytočné "hry" ktoré si niekto len tak vymyslel pre zábavu....

Nadai Sugito - Zlaté písky

Vzbudil se těsně před šestou hodinou. Dnes se mu zdály opravdu divné sny. Lehce se pohupoval ve své síti a díval se do stropu. Místnost byla letmo osvětlována svícemi, které byly připevněny na stěně a dodávaly tomuhle místu zvláštní atmosféru.
Fai nehnutě visel na stěně a ostatní díly loutek se taktéž ani nehly, mnoho lidem by zde bylo asi velmi nepříjemně, ale Nadai se tady cítil dobře. Pořád mu v hlavě znělo to, čím se zabýval nad večerem.
Udělal dobře, že se přidal ke Zlatým pískům, kdy je všude tolik zloby a zmatku? Jak si může být jistý, že jednou neudělá stejnou chybu jako jeho otec a nestane se z něj stroj na zabíjení? Loutkařský mistr, který se stal loutkou... Jak patetické. Yonova slova byly velmi prosté, něco, co by čekal o každého. Znamenalo to, že všichni byli hodní, jenom on byl zvláštní? Že tyhle slova mu řeknou všichni ostatní, všichni normální milující lidé? A pokud ano, co je poté on? Je něco jiného, když tohle necítí? Sice chce chránit Kazekageho, ale z naprsoto jiných důvodů, už neměl koho chránit. Ba naopak, otce by nejraději zabil. Činilo ho to tedy zlým, odpadem lidstva? Přeci jen hned prvnní den zranil neznámého člověka a bez lítosti zabil klona, navíc ho to těšilo...
Nadai se začal pomalu bát sám sebe. Raději se otočil na bok a ještě hodinku si zdřímnul. Sice sotva zamhouřil oči, ale bylo to lepší, než se takhle užírat. Kolem půl sedmé už byl na nohou, posnídal, rychle se převlekl a už si upevňoval Faie na svůj hřbet. Poté přes sebe opět přehodil dlouý černý plášť a vydal se k bráně. Ještě měl nějakých 20 minut k dobru, takže nechvátal. Viděl už z dálky, že před bránou už někdo je, upřímně mu to bylo jedno, pokud tam bude včas, ať je tam i oslava... Pomalu došel až k bráně a letmým kývnutím pozdravil přítomné.

Gashi Ikishi

Procházel se jen tak, když najednou někdo na něj zavolal, ale to už Gashi věděl o koho jde. V klidu se otočil a postavil se čelem k Yonovi, který zrovna doběhl "Dobrý večer Yone" řekl, ale to Yon na něj spustil jako šicí stroj, když vše dopověděl, tak mu dal svitek a zase zmizel "tak se měj" řekl a rozdělal si svitek jen tak si ho prohlédl a s úsměvem zakroutil hlavou "no aspoň se pobavím" řekl si, složil svitek, dal si ho do kapsičky a vyrazil pomalou chůzí domů. Když přišel, tak šel hned do pracovny, kde si rozložil svitek a pořádně si ho pročetl, musel se lehce pousmát "no aspoň už je nemusím kontaktovat o výbavě, kterou si stejně musí připravit, nyní, ale začal přemýšlet o tom jak zabezpečí svou relikvii. Uvažoval nad tím asi hodinu, udělal si nějaké návrhy, když v tom ho to ťuklo a s vědomím, že už ví co bude, tak šel v klidu na kutě.

Ráno se se probudil něco kolem šesti hodin, jelikož nebude vykonávat nic těžšího, tak si dal normální snídani, pak se oblékl a v klidu vyšel z domu. K bráně přišel 10 minut před sedmou hodinou a už tam čekal jeho tým a dokonce tam uviděl i Yona, tomu zamával na pozdrav, ale první přešel k jeho týmu "dobré ráno, snad jste vyspaní, protože nastala menší změna" řekl a ukázal na Yona "tamhle Yon vymyslel menší tréninkový program, pro všechny týmy, ale máte vše co budete potřebovat, takže půjdeme rovnou za ním" řekl a pomalu vyšel za Yonem "dobré ráno, jak koukám, tak se nás tu sešlo docela hodně" dodal ironicky a podíval se kolem "kdo všechno ještě přijde" zeptal se a čekal co z něj vypadne.