NFFORPG - Sunagakure no Sato
Kapitán: Raizo
[center]Zlaté písky sídlí v hlavním paláci Sunagakure. Jedná se o elitní vojáky pracující přímo pod kazekagem, plnící nejsložitější i nejdůležitější úkoly jménem vesnice. V jejich řadách mohou pracovat jen ti nejsvědomitější a nejpracovitější.
Informace pro hráče:
1) Hráči zde začínají na úrovni: Pokročilý genin (zvládají základy ovládání chakry, to jest chůze po stromech a po vodě)
2) Členové Zlatých písků se nikdy nevzdávají: Mají odhodlání a bojují až do konce, proto ovládají speciální schopnost. Jmenuje se Eihei no Ishi.
Pokud uživateli dojde chakra na velmi nízkou hodnotu, je schopen silou své vůle použít ještě naposledy jakoukoliv techniku, co ovládá.
Nevýhodou je automatická ztráta vědomí, jde-li o příliš náročnou techniku, riskuje tak uživatel svůj život.
Tuto techniku obdržíte při udělení „Zlaté pečetě“ od svého senseie.
Rozdělení Zlatých písků:
1) Vrchní velitel - Vůdce celého vojska, který jedná jménem všech s kazekagem, obstarává pro členy odpovídající mise a zodpovídá za bezpečnost uvnitř vesnice. Jeho pozice obnáší především spoustu zodpovědnosti a papírování.
2) Kapitán - Je zástupcem velitele, pokud je mimo vesnici nebo neschopen plnit dočasně svou funkci. Kvůli zaměstnanosti vrchního velitele předává informace o misích vicekapitánům, zajišťuje jejich přijetí, přidělování učenců i jejich přezkoušení.
3) Vicekapitán - Jsou to velitelé divizí, kteří se starají o výcvik dalších plnohodnotných ninjů, učí je a provází vším, co život shinobiho obnáší.
4) První divize - Hlavní jednotka Zlatých písků. Mají za úkol dohlížet na ostatní divize, je-li to třeba, být nápomocni svým méně zkušeným kolegům a jít jim příkladem co nejlépe odvedenou prací. Musí podávat co nejlepší výkony, získávají ty nejdůležitější, ale i nejtěžší mise mimo vesnici a mají pravomoce k přezkoušení svých podřízených členů.
5) Ostatní divize - Patří do skupiny Zlatých písků ve výcviku. Trénují, učí se a zdokonalují své schopnosti, aby mohli ochránit svou vesnici.
6) Záložní divize - Jedná se o speciální tajnou složku Zlatých písků, ve které však žádného „zlatého ninju“ nenajdete. Tato divize vznikla na popud bývalého kapitána Zlatých písků, podle něhož bylo nutné mít něco v záloze, kdyby bylo nejhůře.
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Raizo (Jaden) 41 let | 190 cm | 77 kg | A Hodnost jounin Splněné mise 171 D-rank, 183 C-rank, 366 B-rank, 297 A-rank, 43 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 700 bodů | Profil | Celý obrázek |
Toshimi Kokumotsu (ichi) 17 let | 160 cm | 49 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 552 bodů | Profil | Celý obrázek |
Hirotado Yutsurai (Davien) 18 let | 176 cm | 62 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 51 C-rank, 1 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 575 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Jejich úkolem je získávání informací, odhalování nepřátelských agentů a jejich likvidace. Dále jsou cvičeni v infiltraci a špionáži na nepřátelském území.
Informace pro hráče:
1) Jednotka podléhá velení Mayu-hime. Hráči začínají na úrovni Zkušený Genin a rovněž zvládají základy ovládání chakry.
2) Členové Černých písků mají v hlavě zabudovanou pečeť. Díky tomu nepřítel nemůže zjistit informace z ninjovy hlavy.
3) Černé písky se nenechávají chytit. Stíny jsou jejich spojenci.
Proto ovládají techniku Burendo no kage.
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Kazuha Minami (ichi) 31 let | 153 cm | 45 kg | AB Hodnost jounin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 700 bodů | Profil | Celý obrázek |
Akeno Ikazuchi (Stan.com) 16 let | 175 cm | 68 kg | B- Hodnost pokročilý genin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 325 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tomomi Mokushi (Kitabatake) 17 let | 148 cm | 42 kg | A+ Hodnost pokročilý genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 125 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Chika Yoshitsune (ichi) 33 let | 165 cm | 50 kg | A Hodnost jounin Splněné mise 79 D-rank, 105 C-rank, 168 B-rank, 127 A-rank, 11 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Daisuke Mokushi (Jaden) 18 let | 174 cm | 74 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 32 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 619 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tekuro Ashikaru (Swreck) 18 let | 180 cm | 70 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 33 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 581 bodů | Profil | Celý obrázek |
Hizuki Shima (Mitora) 15 let | 155 cm | 47 kg | B Hodnost genin Splněné mise 19 D-rank, 12 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 323 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Masao Nibori (Vikitori) 31 let | 175 cm | 75 kg | 0- Hodnost jounin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, ? S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Ai Hayo (Sadista) 15 let | 155 cm | 46 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 17 D-rank, 3 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 171 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tsubaki Kokumotsu (Noemyska) 14 let | 157 cm | 49 kg | B Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci Po nesplnení rozkazov od svojej bývalej sensei Nanami bola donútená sa vyzliecť do spodného prádla a chodiť tak po uliciach Sunagakure no Sato. Veřejně neznámé věci 117 bodů | Profil | Celý obrázek |
Akara (Chaly) 12 let | 150 cm | 42 kg | B Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 72 bodů | Profil | Celý obrázek |
Sumi Ketsueki(Kami Juuzou) 12 let | 155 cm | 45 kg | AB Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 51 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Yumeka Ikazuchi (ichi) 32 let | 167 cm | 54,7 kg | 0 Hodnost jounin Splněné mise 149 D-rank, 164 C-rank, 237 B-rank, 150 A-rank, 13 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 600 bodů | Profil | Celý obrázek |
Keiko Fukei (Stan.com) 14 let | 160 cm | 48 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 19 D-rank, 4 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci Nejnešikovnější ninja v Sunagakure. Veřejně neznámé věci 408 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Shizu Nakirei (Jaden) 29 let | 163 cm | 50 kg | 0 Hodnost jounin Splněné mise 31 D-rank, 42 C-rank, 15 B-rank, 2 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Risa Mokushi (ichi) 16 let | 156 cm | 46 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 363 bodů | Profil | Celý obrázek |
Taji Sakyuu (theFilda4) 13 let | 150 cm | 50 kg | A Hodnost genin Splněné mise 18 D-rank, 4 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 332 bodů | Profil | Celý obrázek |
Chairo Miyamoto (Espere) 19 let | 177 cm | 65 kg | A Hodnost genin Splněné mise |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 140 bodů | Profil | Celý obrázek |
Gashi Ikishi
Gashi přišel domů a šel do své pracovny tam si vzal jídlo a šel vykonávat své povinnosti. Když už neměl co dělat a jídlo snědl, tak se šel umýt a dát si koupel. Pak se odebral do pokoje a šel v klidu spát.
Ráno se probudil, okolo sedmé hodiny, vzal si snídani a šel opět do pracovny a tam si dodělal menší papírování o svých studentech, pak když byl hotov, tak se šel opět umýt, pak obléci a nakonec vyrazil na cvičiště. Došel tam velmi rychle a viděl, že kluci už trénují a docela postoupili "dobré ráno přeji, jak vidím, tak už trénujete, tak pokračujte" řekl směrem ke chlapcům a šel si sednout pod svůj přístřešek a dál je sledoval.
Tekuard Ashikaru
Dneska to byla paráda.Kdokoliv by se na něj podíval,mohl vidět,že si trénink užívá.Při posledním pokusu seskočil dolů a pozoroval Daisukeho.Když dokončil přemet,symbolicky mu zatleskal a znovu se rozeběhl vstříc nebi.Dneska to dokončí,tím si byl jistý.Pořád byl ale krok za Daisukem a to ho malinko znervózňovalo.Sám od sebe nebral výmluvy typu,že jeho kolega je zkušenější.Dal si za cíl ho překonat.Rozeběhl se.No,nato že to včera dělal poprvé úžasný.Nahoře se na styl opice chytil větve a rozhlédl se,zda někde neuvidí přicházet jejich senseie.Sice nepředpokládal,soudě podle jeho odchodu,že by jen tak přišel,ale přesto to bylo možné.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Chvilku sledoval Tekuarda, jak mu to dobře jde. Daisuke ale rozhodně nechtěl zaostat, a tak se opět zadíval na kmen, pokrčil v kolenou a rozeběhl se.
stoupal víš a víš a měl pocit, že i rychleji. Začínal si být jistější a tato činnost mu pomalu ale jistě připadala přirozenější. Byl loutkař a k ovládání chakry měl přeci jen nejspíš blíž než Tekuard.
Doběhl zhruba někam, kde začínala krystalová koruna, větvičky a lístky, udělal zářez a ještě se na chvilku pokrčil, přichytil se i rukama a zadíval se pod sebe. Chtěl vyzkoušet, jestli zvládne ovládat svá chakrová vlákna a i koncentraci chakry v nohách. Když poběží dolů, nemělo by to ani být tak náročné, o dost se postará gravitace.
Pomalu se narovnal, napřáhl ruce za sebe a z prstů vyslal chakrová vlákna, kterými se přichytil k několika větvím v koruně. Soustředil se i na chakru v chodidlech, nadechl se a rozeběhl se dolů. Rychlost korigoval vlákny a u kmene stromu se držel nohami. Nebylo to vlastně až tak odlišné od slaňování.
Když byl těsně nad zemí, odrazil se od stromu, udělal přemet, a doskočil o kus dál na nohy do podřepu.
Narovnal se, otočil se a zadíval se do koruny stromu.
Byl nadšený, dnes se cítil jako pán světa, a když se podíval na Tekuarda, měl pocit, že se jeho parťák cítí stejně.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Davien
Vrchni velitel Zlatých písků
Sledoval Yona při zkoušce jeho techniky. Musel uznat, že jeho kapitán má dobrou kreativitu a je dobrým uživatelem větru. Možná že jednoho dne dosáhne jeho úrovně.
Po Yonově pádu se mu zablýsklo v hlavě. Chytnul se za spánek. Bylo to docela nepříjemné, ale už se s tímto vnímáním sžil.
"Chybí vám soustředění a sebekontrola, kapitáne." S těmito slovy se otočil a vrátil se do paláce zkontrolovat Kazekageho a jeho ženu.
Tekuard Ashikaru
Byl rád,že Daisuke takhle odpověděl.To mu totiž dodalo ještě větší sílu a odhodlání.Rozeběhl se znovu,ani omylem nechtěl ztratit krok.Doběhl trochu níž než Daisuke.Uklidňoval se tím,že ho časem dožene.Udělal čárku a skočil dolů.Načež se znovu rezeběhl a vyběhl nahoru.Držel to co nedéle to šlo.Když už to nešo dál,zastavil se a čekal.Uklidnil se,znovu si vyčistil hlavu a soustředil se na chakru v nohou.Potom znovu poupravil množství chakry v nohách,jenomže spadl.Na to byl tak trochu připravený a proto připlácl dlaň na krystal.Potom druhou.Přitáhl se.Teď byl v postoji,který běžně můžeme vidět u sprinterů.A on znovu vyběhl nahoru.A pak se stalo něco,o čem celou dobu,když nespal snil. Sekl wakizašim do okraje a pak znovu,tak,že tam byl malý vryp.Seskočil a dopadl dolů.Podíval se nahoru,jestli je to pravda.Nevěděl,jestli být zklamaný,že to nevyběhne nahoru najednou,nebo nadšený,že má nahoře vryp kunaiem.No,nějaký ten motivační skutek by byl,teď se zase vrátíme ke klasickému vyběhávání.Stále se ale nedokázal dostat výš než do dvou třetin.
Yon Ki Zlaté písky
Kývl na znak souhlasu.
"Jistě vyřídím, a jinak díky, než ti dva příjdou, půjdu se věnovat svému térningu, mám něco, co bych už konečně rád dokončil, akorát je to trochu náročnější a stále se mi nedaří, tak se mějte šéfe" odrazil se od zábradlí a pak ladně dopadl na zem nádvoří.
"Musím uznat, že jsem Gashům tým trochu podcenil" sáhl si na krvavou skvrnu na tričku, která mu připomněla to, že i když se stal hrdinou povstání stále není dokonalý. Jeho ruce sepnuly pečeť draka a jeho nohy se pumpovaly velkým množstvím chakry.
"Ki style, Geppo" z jeho noh začaly střídavě tryskat proudy větru, které ihned zaprášily nádvoří a on v prachu písku stoupal výš a výš, z jeho tváře začaly kapat kapky potu a čím byl výš, tak byly výboje vzduchu menší, takže už nestoupal tak moc, pak jakoby ztratil rovnováhu a asi z výšky přibližně 10 metrů spadl celou plochou svého těla na zem, všechno mu v těle poskočilo a ze snahou rychlého nadechnutí vdechl taky písek pod ním.
"Shit" vykašlal písek a těžce se zvedal.
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Na Yonovo odůvodnění nijak nereagoval. Nastala chvilka ticha, kterou prolomil opět Davien. "Mayu- hime se s Kazekagem nyní věnují záležitostem týkajících se vedení vesnice. Dokonce došlo i na vrhání nějakých předmětů. V tělocvičně nyní trénují Černí, Akemi tam bude, i ona ti může dát povolení.
Až s ní budeš mluvit, tak ji ode mne pozdravuj."
Bylo hloupé posílat pozdravy po manželovi jeho bývalé, ale nemohl si pomoci.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke zrovna stoupal vzhůru po stromě, když ho Tekuard pozdravil, a tak mu jen kývl na pozdrav, aby si moc nerozhodil soustředění.
Došel do půlky stromu a kousek dál, za svůj poslední zářez, a seskočil.
„To si piš! Dneska se dostaneme o krok blíž k elitě vesnice!“ Namířil na Tekuarda dlaň s palcem nahoru a odhodlaně se usmál.
„Jdeme na to!“ Pokrčil se Daisuke a rozeběhl se proti stromu. Chtěl to teď zkusit svižněji, stejně jako Tekuard.
Skočil na kmen, přichytil se chodidly a začal stoupat.
Chtělo to víc soustředění, ale šlo to.
Doběhl do dvou třetin, udělal zářez, a seskočil.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jelikož měl loutku již na zádech tak byl opět o polovinu pomalejší, ale nikdo neřekl, že je tohle závod, takže nijak nespěchal.
Jakmile si přečetl to, co tam má dělat, ani se mu do toho pořádně nechtělo. Musel si přiznat, že jako loutkař se příliš upínal na své loutky a to se nyní odrazí na tomto druhu testu.
Do 20 minut dorazil před dvacetimetrový vysoký sloup a jen se zadíval nahoru. Vypadalo to, že nemá konec. Ani nevěděl, jestli je nahoře svitek, který má získat.
Ve svitku to stálo jasně, využít chakru. Jednalo se o tzv. Lezení po stromech, základní trénink pro cvičení manipulace chakry.
„Hmm… Máš nějaký nápad, Fai?“ Brblal si pod vous a se svou loutkou.
Zadíval se na sloup a přešel blíž k němu.
„Tohle nezvládnu, s tebou ne Fai. Ale neboj, já tě tady nenechám, to se kamarádovi nedělá, jen se musíme víc snažit…“
Zhluboka se nadechl a spojil ruce v pečeť hada. Věděl, co musí dělat, pamatoval si, že něco jako teorii k tomuhle tréninku brali ještě kdysi v akademii, otázka však je, zda to zvládne nyní a spolu se svou loutkou, která váží dobrých 30 kg.
Pomalu se začal soustředit a pokud mu to nešlo, minimálně si představoval, jak koncentruje svou chakru do nohou. Princip tohohle cvičení chápal, ale mezi teorii a praktickou stránkou věci je vždy velký rozdíl.
Ne že by mu jeho loutka nějak bránila v pohybu, jen byla těžká, takže ho to zpomalovalo a nyní ho to bude táhnout k zemi, takže bude muset využít více chakry, než kdyby byl sám.
Zůstal nehnutě stát asi 5 minut a jakmile si myslel, že je připravený, pomalu šel až ke sloupu a přiložil k němu nohu. Opatrně vyzkoušel, jestli drží. Poznalo se to jednoduše, buď bude klouzat, nebo bude držet jako přilepená, v tom nejhorším případě udělá do sloupu díru, jelikož použije moc chakry.
Noha držela, takže neviděl důvod, proč nejít dál. Odrazil se nohou od země a rozběhl se po sloupu, tedy alespoň si to myslel. Čtvrtý krok už nebyl tak dobrý, jelikož mu podjela špička a on ztratil rovnováhu, rychle se odrazil od sloupu a skočil zpět na zem. Jeho kolena při tomhle dostávala hodně zabrat.
„Kso!“ Prsknul, jakmile ucítil svoje kolena.
Ale to ho neodradilo, udělal chybu v tom, že se nesoustředil a zpanikařil. Musel udělat vše znova.
Vše udělal stejně, jen soustředil více chakry a dél se soustředil. Opět přišel ke sloupu, položil na něj jednu nohu a vše vypadalo dobře. Tentokrát nechtěl zaváhat, odrazil se od země a rozeběhl se po sloupu, snažil se soustředit, ale když běžíte se zatížením navíc, začnete to po chvíli cítit. Vybelhal se do výšky 7 metrů a poté cítil, jak ho gravitace začíná stahovat zpět k zemi a on už neměl sílu se soustředit. Takže se odrazil a opět dopadl na zem. Nyní jej kolena zabolela ještě víc, jelikož padal z větší výšky.
„Vidíš, co mi to děláš, Fai?! Ale já vím, že ty to tak nemyslíš, chceš mě chránit. Proto musíš být se mnou všude. Ale alespoň vidíš, že to má i své proti. A moc se nedívej, nic neděláš, jen se neseš… Máš štěstí, že tě mám tak rád.“
Jeho loutka na něj zírala prázdným pohledem. Ale Nadaiovi to stačilo, viděl v jejich očích to, co potřeboval.
Ale byl opět na zemi a to znamenalo, že musel začít znova. Tentokrát si ale sedl, nechtěl nechat nic náhodě. Sedl si a soustředil se dlouhou dobu, poté se pomalu zvedl, ani neotvíral oči, jen na okamžik, aby věděl, kde je sloup a kde má přiložit nohu. Poté je opět zavřel, ruce měl pořád spojené v pečeť hada a pomalounku šel nahoru. Nezajímala ho výška, nezajímalo ho nic. Jen se soustředil a šel pořád výš a výš. Krůček po krůčku, metr po metru, už byl za 10 metry, ale ani to nestačilo, jakmile byl na 12 metrech, opět to ucítil, nepříjemnou sílu gravitace, která ho opět začala tahat k zemi. Trochu se zamračil a přidal více na chakře, to ale neměl dělat.
Kůra pod jeho nohou praskla, a on najednou na ničem nestál, neměl se ani od čeho odrazit. Otevřel oči, aby zjistil, co se děje. To už ale padal střemhlav dolů z 12 metrů a nemohl udělat nic, nebo tedy byl v takovém šoku, že jej nic nenapadlo a následoval tvrdý dopad. Navíc spadl na Faie.
Loutka to přežila ve zdraví, jen trošku odřené dřevo, Nadai to schytal vyraženým dechem a pár odřenin a modřin.
Dopadl na zem a jeho loutka spadla hned vedle něj. Lapal po dechu a díval se na svou loutku, která na něj koukala prázdným výrazem. Nadai jen ležel a začal nad sebou uvažovat.
Jak může ochránit Kazekageho, když není schopný sám vylézt po 20 metrovém sloupu, byl by pro něj jen přítěží.
Vybavil se mu obrázek toho, jak k nim domů vtrhnul ten vrah a vysmíval se jeho klanu i jemu, jaký je ubožák…
Jeho oči se najednou začaly lesknout a on nevěděl, jestli je na správném místě, hned první den někomu ublížil, někomu, kdo se k němu choval pěkně a nic mu neudělal… Udělal to, jelikož to byl rozkaz a on se choval přesně jako loutka… I když to bylo jen letmé říznutí, šlo tady o princip… Znamenalo to, že není ničím jiným, než byl jeho otec?!
Pomalu se začal zvedat a jeho koutky se mírně roztáhly, vypadalo to jako pobavený úsměv. Jakmile narovnal hlavu, jeho oči byly najednou jiné, plné odhodlání.
Zadíval se na vršek sloupu a zlostně si jej prohlížel.
„I kdybych měl místo loutky ovládat sám sebe, i kdybych si měl useknout vlastní ruku, abych někoho zachránil, dokážu, že jsem plnohodnotný člen klanu a lidé nás začnou brát v potaz!“ Zařval na sloup, jako by to byl nepřítel, který se mu vysmíval.
„Já jsem loutkař a hodlám toho využít v plném rozsahu, viď Fai?!“
Jeho ruce vystřelily, narovnaly se a jeho prstíky začaly pracovat. Fai se najednou zvedl ze země a postavil se vedle něj.
„Není nic, co by nás zastavilo a tenhle sloup už vůbec ne!“
Rozběhl se směrem ke sloupu a Fai se držel v těsné blízkosti za ním. Odrazil se od země a vyskočil na onen sloup. Nějakým zázrakem se na něm udržel, ale nečekal ani okamžik a rozběhl se po sloupu. Jeho kroky byly nyní velké, takže stoupal velmi rychle, už teď byl nad 10 metry, ale bylo to tu opět, před 15 metrem, už neměl v nohou takovou oporu a cítil, že opět padá.
„Na to zapomeň!“
Jeho prsty najednou začaly pracovat. Fai se zpozaněj vyřítil a v jedné ruce svíral kosu. Vyletěl kousek na něj a Nadai prudce trhnul rukou. Fai okamžitě reagoval a svou kosu zabodl do sloupu. Poté rychle zahýbal prsty druhé ruky, Fai mu podal druhou volnou ruku. Nadai jí jednou rukou chytil a druhou opět škubnul, takže jej Fai pevně chytil za ruku a vymrštil do výšky. Nadai se na chvíli odlepil od sloupu a přeletěl přes Faie a byl už na dobrých 18 metrech. Jakmile se jeho noha dotkla sloupu, okamžitě se odrazil, i když mu to drobek podklouzlo a dostal se tak až k samotnému vrcholu. Toho se rychle chytil jednou rukou, druhou chytil svitek, hned si ho strčil do pusy, zkousnul ho a ihned mířil dolů, jelikož Faie nechal chvíli bez kontroly. Okamžitě začal pohybovat prsty, Fai vyprostil kosu ze sloupu a přidal se k němu, počkal, až kolem něj bude padat a poté se držel těsně u jeho zad. Během pádu dolů, se mu podařilo dostatečně přiblížit ke sloupu, takže se mu podařilo spodní část sloupu seběhnout a tím snížit svojí rychlost, díky tomu se mu podařilo sloup seběhnout a oběma nohama dopadl na zem. Trošku zapéroval v kolenou, což ho opět zabolelo. Ale v puse měl svitek, který měl získat…
Usmál se na Faie a jelikož nemohl mluvit, řekl mu to alespoň ve své hlavě.
Díky ti Fai, na nás si nepřijdou…
Poté se chvíli vydýchal a s očima plnýma očekávání, vytáhl první svitek z kapsy a oba si je rozložil na zem. Musel zjistit tu pravdu, o které mu vyprávěl klon.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Tekuard Ashikaru
Rozhlédl se a uviděl Daisukeho.Mávnul mu na pozdrav."Dobré ráno"řekl při tom.Stejně jako on,okamžitě zamířil ke krystalu.Rozeběhl se a zamířiů nahru.Bylo to úžasné.Doběhl mnohem výš než včera.Udělal značku a odrazil se.Paráda.Dopadl do dřepu a udělal kotoul pozadu.Vycvičené reflexy."Dneska bychom to mohli dodělat,co?"zeptal se Daisukeho.Rozhlédl se,jestli neuvidí přicházet senseie.Potom se znovu rezeběhl.S ještě větším soustředěním.Už byl kousek za polovinou.Bohužel poté se asi tři pokusy nemohl dostat výš.Stejně to dneska dodělám,řekl si pro sebe a znovu se rozeběhl vstříc krystalu.
Daisuke Sugito
Cestou přemýšlel, jak nejlépe opravit Kamaitachiho, jak ho zlepšit, a jak dokončit svou techniku Klamu.
Došel ke dveřím jeho domu, zalovil v kapse a vytáhl klíč. Odemkl a vstoupil.
Doma nikdo nebyl, jeho matka měla noční směnu.
Daisuke se zul a zamířil do kuchyně, kde se napil vody a vzal si do ruky kus chleba. Poté zamířil ke skřínce, která byla vedle ledničky. Otevřel jí a odklopil víko jedné krabičky, která byla uvnitř. Vyňal z ní malou pilulku. Byla to vojenská pilulka, kterou zhotovila jeho matka. Sloužila k tomu, aby dodala energii a obnovila unavenou tkáň v těle.
Daisuke jí spolkl a zajedl chlebem.
Takhle bych měl vydržet tak dva dny v pohodě. Čeká mě spousta práce a na odpočinek není čas. Řekl si v duchu.
Svlékl si svou vestu a sundal si čelenku se znakem Suny a zamířil do dílny.
Cítil, jak se únava pomalu vytrácí a jemu se vrací síly. Pilulka začala zabírat.
Seš dobrá, mami! Pousmál se Daisuke.
Sedl si k pracovnímu stolu a položil na něj své dva nátepníky.
Na stole a kolem něj se povalovaly spousty dřeva, různých kloubů, mechanismů, zbraní, nástrojů, šroubů a jiných věcí.
Zkrátka vypadalo to tam jako v pracovně nějakého roztržitého vědce.
Daisuke udělal pečeť uvolnění a na zemi vedle jeho židle se na levé straně objevil Feza a pravé straně zbytky Kamaitachiho.
Daisuke posunul Fezu dál a otočil se na Kamaitachiho.
„Ach jo. Promiň, kámo, ale nebejt tebe, nejsem tu,“ pokrčil rameny Daisuke, jakoby čekal, že mu loutka vytkne její zbídačený stav.
„Ale neboj se, spravím tě a budeš ještě lepší, nežs byl!“ Zazubil se Daisuke a zvedl ze země všechny kousky Kamaitachiho a položil je na stůl.
Zničené části nahradil novými a jiné zase jen opravil.
Místo pouhých čepelí nainstaloval Kamaitachimu na vrchní pár rukou normální dlaně, do kterých mu vložil dvě katany, čímž mu prodloužil krapet dosah.
Na záda přidělal Kamaitachimu menší ocelový štít a jeho hlavu upravil tak, že nyní měla tam, kde by byli ústa, zubatou rýhu, značící hranici dvou do sebe zapadajících částí.
Konečně po 4 hodinách práce se mohl opřít na židli o opěradlo, otřít si čelo, a říct: ,,Hotovo!“.
Daisuke si prohlédl Kamaitachiho.
Dalo by se říct, že splnil, co mu slíbil.
Kamaitachi vypadal na první pohled stejně, ale to jen proto, že byl z části opět zahalen potrhanou, tmavě šedou látkou, jako předtím.
Daisuke se ujistil, že zásoba svitků a jiných pomůcek v obou loutkách je dostačující, udělal pečeť a obě loutky zmizeli v obláčku kouře, načež se na jeho nátepnících opět objevil znak pečeti.
Tak. Teď se vrhneme na tu techniku! Rozhodl se Daisuke. Byla už úplná tma a zhruba devět hodin večer.
Ale s pilulkou od jeho matky ještě vydrží dost dlouho na to, aby dokončil svou techniku a ustál i zítřejší trénink.
Oblékl si opět svou vestu a uvázal si čelenku kolem čela, vzal si v kuchyni čutoru s vodou, obul se, a vyrazil zpátky na cvičiště.
Došel na cvičiště, postavil se dál od místa, kde cvičili lezení po stromech bez rukou, napřáhl před sebe ruce a řekl: „Kai!“.
Před ním se objevili Feza a Kamaitachi.
Daisuke se soustředil a udělal rychle několik pečetí.
Najednou nestála na cvičišti jen trojice dvou loutek a jejich loutkáře, ale těch trojic tam teď bylo asi pět.
Jeden z těch mnoha lidí, vypadajících jako, Daisuke se pousmál.
Víc! Pomyslel si a udělal znovu pečeť.
O asi dvě hodiny později seděl Daisuke na zemi a oddechoval.
Bylo asi deset hodin večer.
Páni, netušil jsem, že to bude tak únavné. Možná nebude od věci si nakonec přece jen jít lehnout. Rozhodl se Daisuke a zamířil domů.
Ráno se vzbudil zhruba v šest hodin. Nasnídal se, oblékl, a vyrazil ke dveřím, ve kterých akorát potkal jeho matku, která se vracela z noční.
„Ahoj zlato!“ Usmála se na něj vřele.
„Jdeš za týmem?“.
„Jo, zatím se měj!“ Oplatil jí úsměv Daisuke, obul se a vydal se na cestu.
Když došel na cvičiště, byl tam evidentně první.
No, tak asi začnu, jak řekl mistr. Pokrčil rameny Daisuke a přešel ke stromu z krystalů.
S čistou hlavou po spánku se soustředilo lépe, než včera.
Zvedl nohu, položil jí na kmen, a ta tam pevně zůstala.
Dnes se Daisuke cítil, že by vyběhl i po zdi domu Kazekageho.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Tekuard Ahikaru
"Podívám se na hřbitov.Nic nenavodí lepší atmosféru než večer jako tenhle"řekl."Tak se měj a přeju hodně štěstí.Zítra se uvidíme."rozloučil se a s těmito slovy zamířil ke hřbitovu.Tam přejel očima po náhrobcích.Umět hrát na flétnu nebo něco co by se hodilo,zahrál by tady nějakou písničku která by to zlepšila.V tom zahlédl jak se něco mihlo kolem náhrobku.Bohužel,jenom kočka.Došel až k hrobu svých rodičů.Otočil se a pohlédl na místo,kde stál,když byl na pohřbu.Když se chystal k odchodu,měl pocit že ho někdo sleduje.Instinktivně se otočil,ale kolem dokola nikdo nebyl.Najednou se zvedl vítr.Náhodný pozorovatel by usoudil,že Tekuardovi vítr rozčeřil vlasy.Ale on skuteně cítil prsty ve vlasech a jemné poplácání po zádech.Asi už má váně dost.Došel domů,umyl se a spadl do postele.Ráno se probudil trochu později,než zamýšlel.Dal si malou snídali,udělal nyzbytné věci arovnou se vydal zpět na cvičiště.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke vyslechl Gashiho a po tom, co se rozplynul, si založil ruce na prsou.
„My tu budeme dřív a on si přispí…,“ zatvářil se dotčeně.
„No, asi vyrazím domu. Musím opravit Kamaitachiho,“ odpověděl Daisuke Tekuardovi a podíval se trochu sklíčeně na svůj nátepník s pečetí.
„A navíc mám rozdělanou jednu techniku, kterou bych rád dokončil,“ pousmál se a ve tváři se mu objevil výraz nadšení a tajemství.
„Co budeš dělat ty?“ Zeptal se Tekuarda.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Tekuard Ashikaru
Byl rád,že jim sensei dovolil odejít.Teď měl dvě možnosti.Buď půjde domů a spát,nebo se projde vesnicí.Nicméně nevěděl kam a tím pádem ani co tam bude dělat.Možná zajde na hřbitov se podívat jestli náhodou neexistují duchové a eventuelně si s nimi poklábosit.Zajímali ho podrobnosti o té bitvě.Podíval se na Daisukeho "Jdeš domů,nebo máš namířeno někam jinam?"optal se,protože domů se mu ještě jít nechtělo,přece jenom dnes byl významný den.Jeho parťák y možná mohl mít nápad.
Gahi Ikishi
Gashi sledoval oba chlapce a už na nich pozoroval známky únavy, ale zatím je nechal trénovat dál. Když už přišli za ním, že mají dost, tak se jen usmál "dobrá pro dnešek to ukončíme myslím, že dnes to byl velmi poučný den, takže si dejte oddych a zítra tu buďte v 7 ráno a s tréninkem začněte beze mně, já přijdu trochu později" řekl Gashi a zvedl se "no přeji pěkný zbytek večera" řekl a rozplynul se v obláčku dýmu.
Východní klon Zlaté písky
Chvíli se na ní jen tak díval a když z ní vypadla odpověď, začal kývat hlavou na znak nesouhlasu.
"Bohužel, tvá odpověď je špatná" schoval svitek.
"Máš ještě 2 možnosti" mrkl na ní.
Západní klon Zlaté písky
Chvíli se na něj jen tak díval a když z něj vypadl odpověď, začal kývat hlavou na znak souhlasu.
"Správně" podal mu svitek.
"Pokračuj na severozápad, kde je připraven další svitek, který je na dvacetimetrovém sloupu, když je oba spojíš, zjistíš pravdu a s pravdou se pak odebereš na nádvoří, nejdříve ale navštívíš mě, klona...já tě počkám v severním cvičišti."
Yon Ki Zlaté písky
"Yare, Yare, snad si užijeme trochu srandy ne? Jaké by to bylo kdyby jsem jim všechno řekl, chtěl jsem to ukončit hned po té první zkoušce, ale nepoznali kdo jsem tak si je trochu vychutnám, to ale ještě neví co je čeká" ďábelsky se pousmál.
"Mimochodem, potřeboval bych povolení do speciální tělocvičny s bazénem, nevíš jestli je paní Kazekagová doma?" zadíval se na hlavní palác, ale asi těžko něco mohl vidět, zajímalo ho ale kde byla jeho družka, bylo toho na ní asi moc a všechen ten tlak na ní musel hodně působit, doufal ale to, že už to bude jen lepší a lepší.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Další hádanka jej poněkud zaskočila, jelikož si myslel, že bude pouze jedna. Navíc tahle hádanka byla ještě zákeřnější než ta předešlá.
Vůbec nebyla lehká, mohlo se jednat o X věcí a Nadai musel vybrat tu správnou, tedy alespoň podle sebe.
Chvíli zapřemýšlel, měl sto chutí si zase chodit do kolečka, jelikož mu to pomáhalo se soustředit a tím pádem by mu to mohlo pomoci v řešení hádanky, ale jediné, co jej napadlo, byla věc, kterou se rozhodl říct.
"Odpověď zní *****".
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito – Zlaté písky
Nahlas si oddechla. První záludná hádanka se jí podařila vyřešit. Ale stejně se pořád cítila jako chvíli před omdlením.
A do pr***e. Pomyslela si (a měla co dělat, aby to neřekla nahlas), když uslyšela tu další otázku. Ta jí v uklidnění moc nepomohla, byla ještě těžší. A to si Kira myslela, že těžší už to být ani nemůže. A ano může.
„Ou,“ vzdechla. „No, jsi si jistý, že tahle otázka je pro mě?“
Na odpověď ani nečekala, sice by moc ráda slyšela, že se klon omylem překoukl a dal jí úplně jinou otázku, než měl. Ale ta pravděpodobnost byla hodně, hodně nízká.
„Fajn,“ zamumlala a znovu začala horečně přemýšlet a mermomocí se snažila přijít na správnou odpověď.
„Grrrr!“ Zavrčela. A spustila: „Není to náhodou strašně nekonkrétní? Vždyť to může být tolik věcí. Tolik věcí lidi ani necítí a stejně by to chtěli zaškrtit.“
„Dobře, tipnu si.“ Řekla nakonec. „***“
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Kapitán si ho pochopitelně všimnul a vyskočil za ním na balkon.
Davien si dnes oblékl bílou uniformu se dvěma řadami knoflíčků, kterou měl upnutou až ke krku. Právě na krku měl uvázaný šátek, který mu kdysi darovala Akemi, když ještě byli spolu. Celé jeho vzezření ještě doplňoval hedvábný černý šátek, který měl uvázaný na očích.
Narovnal se a odkašlal si. "Víš, asi bych byl poměrně špatný Vrchní velitel, kdyby mne nezajímali nováčci ani praktiky používané při prvních zkouškách. A proto se ptám, k čemu tohle divadýlko s asistentem? Mohl jsi jim říci rovnou, kdo jsi."
Východní klon Zlaté písky
Nechal dívku chvíli napnutou ale pak jen mírně kývl.
"Správně, spaluji všechny ve vesnici a tak jí dělám neúrodnou. Právě si zvládla čtvrtinu našeho testu, pokračujeme dále. Ani mě necítíš, ale jsem strašná zátěž, pro někoho ne, ale většina by mě raději zabila. Odpověď je jednoduchá, pokud zvládneš i tuto hádanku, budeš v polovině své cesty" odmlčel se a čekal na její odpověď.
Západní klon Zlaté písky
"Správně" vyhrkl.
"Dokončil si první část našeho testu. Nyní ti položím další otázku. Ani mě necítíš, ale jsem strašná zátěž, pro někoho ne, ale většina by mě raději zabila. Pokud se ti to povede, zvládneš další část mého testu" odmlčel se, a čekal na jeho odpověď.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke Tekuarda ani nevnímal, ale shodou okolností, mu v tu samou chvíli akorát začali docházet i ty zbytky chakry, co ještě měl. Zamračil se, otevřel oči a v tu chvíli se jeho ruce a nohy uvolnili a on začal padat.
Za letu se otočil nohama k zemi a doskočil do podřepu, když kolem něho akorát procházel Tekuard.
Nadechl se a vydechl, opřel se dlaněmi o kolena a narovnal se.
Vyčerpání už na něm bylo docela znát.
„Mistře, nezlobte se, ale myslím, že tohle je dnes můj limit,“ došel ke Gashimu, pokrčil rameny a vyměnil si pohled s Tekuardem.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Tekuard Ashikaru
Cítil únavu.Už nemohl dál.Pohlédl na Daisukeho,pak zase na senseie.V tom zápalu si ani nevšimnul,že už se stmívá.Tak aspoň jednou.Rozrběhl se na krystal a sposledních sil se dostal o trochu výš a udělal tam značku.Pořád to nestačí."Zejtra se na tebe budu těšit"prohodil směrem ke krystalu a mávnul na Daisukeho.Aniž by čekal na jeho reakci,odebral se k senseiovi."Smíme se teď odebrat domů?"zeptal se."A v kolik tady zejtra máme být?"dodal už trochu unaveným hlasem.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jakmile si vyslechl hádanku, pomalu si svou loutku upevnil na záda, tak, že jej kolem ramen držela rukama, které spojila a pas mu obmotala nohama.
Musel se soustředit, aby to řekl správně.
To, co nevidí... Jediné, co ho okamžitě napadlo, byly bakterie, bakterie, které při velkém množství ničí a dokážou i zabíjet, ale k tomu mu neseděla poslední část hádanky. Vše co je podemnou...
Najednou se zadíval nahoru.
Ha... Najednou začal uvažovat nad svou myšlenkou, pokud by to tak mohlo být a došel k názoru, že je to jediné logické řešení, které jej nyní napadá.
"Podle mne je odpověď *******."
Odvětil a čekal, jestli mu klon sdělí, že měl pravdu či nikoli.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
Zapřemýšlela. Ještě zapřemýšlela. Pořád přemýšlela. Už se jí z toho začínalo dělat špatně od žaludku a motat hlava. Čekala otázku trochu jiného typu. Ale nakonec se zhluboka nadechla a rozhlédla se kolem sebe.
„No,“ zamumlala. „Eh, řekla bych… Že by… No, mohlo by to být.“
„****,“ řekla nakonec celá nervózní a doufala, že neomdlí.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.
Východní klon Zlaté písky
K tomuto klonu přiběhla Kira. Klon se na ní podíval a hned spustil.
"Když jsem sám, nezmůžu nic dokonce ani koutkem oka mě nevidíš, ale když je nás víc, dokážeme zničit vše živé, co je pod náma. Pokud správně odpovíš na tuto otázku, si zase o krok dál k získání tohoto svitku" odmlčel se.
Západní klon Zlaté písky
K tomuto klonu přiběhl Nadai. Klon se na něj podíval a hned spustil.
"Když jsem sám, nezmůžu nic dokonce ani koutkem oka mě nevidíš, ale když je nás víc, dokážeme zničit vše živé, co je pod náma. Pokud správně odpovíš na tuto otázku, si zase o krok dál k získání tohoto svitku" odmlčel se.
Odpovědi na hádanky do PM!
Nadai Sugito - Zlaté písky
Sklopil pohled a raději se na ni nedíval, jelikož neměl žádnou radost z toho, že ji musel zranit, ač to byl jen škrábanec.
Jakmile k němu přiskočil asistent, vzal mašli a dal si jí do kapsy.
Připadal si jak v labilní školce, kde za zabití spolužáka dostanete bonbonek jako odměnu.
Naštěstí byl další úkol o něčem jiném a vůbec nemuseli proti sobě soupeřit. Tedy o tom byla celá tato zkouška, ale byla to bezkontaktní forma.
Sledoval 2 klony, kteří se rozběhli do opačných světových stran, a nechal Kiru, ať si vybere, kterého chce.
Sám se poté rozběhl, se svou loutkou po boku za zbylým klonem.
Běh mu činil menší problémy, jelikož na něj nebyl tak moc zvyklý, navíc musel svou loutku držet poblíž sebe, a tak musel dávat pozor i na to, jak hýbe prsty.
Jeho tempo nebylo nijak závratné, ale nakonec uviděl, že klon zastavil a on ho jednoduše doběhnul.
"Nuže? Snad na to budu stačit..." Zabrblal před klonem a čekal, co z něj vypadne.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
„No, tak hodně štěstí Nadai,“ usmála se na něj a rozeběhla se za klonem, cestou ještě rychle popadla „zklamané“ Prasátko. Její klon běžel na východ. Tahle zkouška jí rozhodně přišla příjemnější než boj proti Nadaiovi, takhle nikomu nemusela ubližovat. Tedy, zapnutí jejích mozkových závitů něco stát bude, ale to snad přežije.
Neběžela rychle či pomalu, vyhovovala jí taková střední rychlost, u které mohla přemýšlet. Většinou přemítala nad věcmi, jako co bude k večeři, co bude dělat zítra a tak dále. Ale teď jí spíš vrtalo hlavou, co to bude za otázky. A co víc, bála se, že třeba nebude znát odpověď ani na jednu otázku. No, nezbývalo ji nic víc než doufat v to dobré. Také jí zajímalo, jak se bude dařit Nadaiovi, nevypadal jako nějaký nemyslící hlupáček, spíš naopak. A to ji trochu děsilo.
Když byla u cvičiště, tak trochu zrychlila a zastavila se pár metrů od klonu.
„Tak co tam na mě máš?“ Zeptala se s lehkým úšklebkem, který měla vždycky, když si něčím nebyla úplně jistá. Ale co, hlavu jí snad neutrhne.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.
Yon Ki Zlaté písky
Dále sledoval boj, přičemž něco psal do dvou svitků. Jeho tušení se vyplnilo a zachvíli už tady měli konec souboje.
"Gratuluji" složil ony dva svitky a zatleskal Nadaiovi, doskočil za nimi dolů a za kapsy vytáhl mašli ve třpytivé, žluté barvě.
"Značí tvoje první vítězství" podíval se na zklamanou Kiru a snažil se ji utěšit pohledem.
"Neboj, je to jen první kolo, ještě máš šanci se do písků dostat" mrkl na ní a ukázal jim dva svitky, do kterých něco psal.
"Vašim dalším úkolem bude získat tyto svitky, které budou mít mé klony a za nějakou službu vám je určitě rády dají" svitky položil na zem a složil několik pečetí.
"Mizu Bushin no jutsu" vedle něj se objevily dvě jeho přesné kopie, které si vzaly svitek a rozběhli se každý na jednu světovou stranu, přesněji jeden na východ a druhý na západ.
"Svitky dostanete za prokázání logického myšlení, tentokrát nevyhrává ten, kdo tam bude první, ale ten, kdo první zodpoví klonům na jejich otázky, můžete vyrazit na cvičiště, každý klon je na jednom z nich" opět tleskl a tím odstartoval druhou část jeho třífázové zkoušky. Chvíli počkal, než ti dva zmizí z nádvoří a on zamířil za Davienem, který na vše dohlížel z balkónu.
"Copak šéfe?" s úsměvem na rtech přivítal svého kapitána a opřel se o balkón.
Axen Jigoku - Čierne piesky
"Chcete to sťažiť? Dobre prečo nie?" prebehlo mu hlavou keď Akemi vymenila pôvodné terče za menšie a trochu upravila pravidlá.
Axen sa postavil pred svoj terč a vyhodil prvý kunai do vzduchu. Zopakoval presný postup ako pred tým. Kunai síce letel pomaly no do terča sa zapichol. S druhým a tretím kunaiom už žiaľ také šťastie nemal. Zapichli sa tesne hneď vedľa terča. "No nič idem si zaplávať." poznamenal a išiel k bazénu. Zhlboka sa nadýchol a potom skočil.
Znova počas jeho plávania spomínal na tie pekné chvíle. Vďaka nim toto plávanie preňho nebol vôbec niečo ako "trest" , bol to doslova relax.
Keď konečne doplával posledný bazén, celý mokrý prišiel k svojmu terču, zobral odtiaľ kunaie a išiel to skúsiť znova. Zopakoval presne ten istý postup. Tentoraz sa jeho pomaly letiace kunaie trafili dva a jeden išiel mimo. No Axen si aj napriek tomu išiel zaplávať. "Musím trafiť všetky tri in odmietam ísť ďalej." pomyslel si a skočil do bazéna.
Zadýchaný odtiaľ vyliezol, pobral si kunai a išiel to skúsiť znova. No zase trafil len dvoma. Tak teda išiel ešte raz do toho bazéna. Po tom čo vyliezol zhlboka dýchal. Keď sa jeho dýchanie upokojilo, skúsil to celé znova. Konečne s poriadnym sústredením všetky tri kunaie zasiahli terč. Síce nešli moc veľkou rýchlosťou ale to sa časom doladí....
Kira Sugito - Zlaté písky
Požádal ji, aby se nehýbala. Jak by se mohla nehýbat, když jí strašně svědělo celý tělo?! To je jako když vám dává doktor injekci! Taky pořád samí řeči, že to jen trošilinku píchne a bude to dobrý. Doktoři jsou lháři, o tom ví Kira už své. A Nadai určitě neměl ani ponětí, co zákeřného na ni poslal.
„To je dobrý,“ řekla s lehkým úsměvem, ale sama moc dobře věděla, že dobrý to bude, až ho zkope do kulatý krychle. Už se na tu chvíli moc těšila a byla si jistá, že si ji pořádně naplánuje a následně užije. A Prase bude mít na té akci určitě také velké zásluhy.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.