DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Západní klon Zlaté písky
Severní část vesnice
Tak trochu stuhl. Právě teď ho přechytračil mladý gennin, což se mu ještě nikdy nestalo. Začal se potit a už po chvíli přicházely příznaky dusivého kašle. Vysmyknutí se Nadaiovi povedlo a klon se složil k zemi, ještě chvíli se dusil a pak se celý rudý rozplynul a zbyla jen kaluž vody.
Yon Ki Zlaté písky
Nádvoří
Užíval si klidu ve stínu, když se mu naráz v hlavě objevilo mnoho informací. Jeden z jeho klonů právě prohrál.
"A dop***le, takový malý špunt... to je trapas..." rychle se postavil, což způsobilo roztočení jeho hlavy a pád směrem ke zdi. Ještě že tam byla, jinak by byl opět na zemi.
"Ar, přehnal jsem to s tím tréningem" opřel se o zeď a unaveně se sesunul k zemi.
"Pff, toho dneska bylo, jeden boj hned ráno, pak klony, šaškování s Geppem, a to je ještě půlka dne předemnou" otřel si pot na tváří a dále relaxoval. Už věděl co bude následovat po tom, co oba úspěšně dokončí zkoušku. Pořádný nášup v hospodě!
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jakmile uviděl, že klon neodrazil kouřovou bombu, bylo už o všem dávno rozhodnuto. Chtěl na něj zaútočit pomocí Faie, ale to už nestihl, jelikož se klon rozběhl a než stačil zareagovat už ho držel pod krkem a kunai mu ryl do čela. Měl při tom obrovskou radost.
Nadai sice nemohl moc dobře dýchat, ale k tomu, aby ze sebe něco vykoktal to stačilo.
"Mám tě! Pok...ud si nedá..váš pozor, příjdeš k ú...razu. Ta bomba ne...byla jen tak ledajaká. Obsahovala kyanid ... dlouhá př...příprava tě měla jen z..mást. Počítám, že máš je...ště nějakých pár minut.
Začn...eš kašlat a na..nakonec se udusíš. Proto jse..m se držel tak da..daleko!"
Usmál se Nadai a prudce kopnul nohou v naději, že kopne klona do břicha a tím se uvolní z jeho sevření, ne že by to hralo nějakou roli... Tak jako tak už teď byl mrtvý.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yon Ki ZP
Nádvoří
Už zase si to mířil do výšin. Soustředěně se posunoval směrem výš a výš, když v tom ho rázem vyrušila nějaká papírová blbost, které se lekl, ztratil koncentraci a sletěl dolů.
"Debil jeden...." naštvaně se zvedal, chvíli se musel rozdýchat a nakonec si přečetl dopis, který vzápětí zmuchlal.
"Nemám čas, kdyžtak pak..." šel do stínu nádvoří, kde si sedl a začal odpočívat. Jeho studenti by už právě měli dokončovat zkoušku, takže už chtěl být připraven.
Západní klon ZP
Sever vesnice
Bez sebemenších potíží se vyhnul pěti kunaiům, sice trochu kritizoval tu dlouhou přípravu, být to v normálním boji je už dávno mrtvý. Nechtěl mu ale kazit radost. Jakmile se objevila další kouřová vlna chvíli počkal a pak znovu složil pečetě na Kawarimi no jutsu. Objevil se asi 2 metry za Nadaiem. Dalo by se říct že jednou technikou sabotoval jeho dlouhou přípravu.
"V jednoduchosti je síla, to si zapamatuj" rozběhl se k němu a rukou ho silně chytl pod krk. Když cítil, že ho sevřel pevně, přitlačil ruku ještě víc a z kapsy vytáhl kunai, který mu lehce zatlačil do čela.
"A co uděláš teď? Když se budeš moc hýbat, asi tě pěkně pořežu nemyslíš?" škodolibě se zasmál. Vcelku ho zajímalo, jak se z této situace dostane, přeci jen, jeho ruce byly stále volné. To proto, aby mu dal aspoň nějakou šanci k vyproštění.
Východní klon ZP
Západ vesnice
Elipse: Instrukce v 2. svitku:
Nadai Sugito - Zlaté písky
Sakra... Vzdušné útoky... S takovou odrazí každý můj útok a navíc zničí Faie, z blízky se k němu asi nepřiblížím...
Je zatím nejtěžší soupeř, proti kterému jsem kdy stál...
Nadai se zastavil a chvíli uvažoval.
Zespod ho nedostanu, ze strany taky ne. Odrazí každý můj útok, jediné co by mohlo vyjít je...
Nadai si proměřil svoji vzdálenost od klona a udělal několik kroků vzad. Byl od klona přibližně 10 m. Nyní by měl být v pohodě a mimo nebezpečí.
Bude muset prodloužit chakra vlákna, na což se musel chvíli soustředit.
Udělal pečeť tygra a přivřel jedno oko, takto nehnutě stál přibližně minutu a půl a poté byl připraven na svůj trumf.
"Upřímně jsem nečekal, že tohle využiji tak brzo... Ale vypadá to, že není zbytí." Pousmál se a pročísl si vlasy.
Najednou jeho ruce udělaly rychlý pohyb a Fai se rozletěl na klona.
Letěl přímo k němu a cestou opět zatočil svým levým zápěstím a z ruky na něj vyletělo 5 kunaiů. Fai nebyl před Nadaiem, bylo to protiopatření pro případ, že by klon odrazil kunaie na Nadaie. Jakmile se Fai dostal do přibližně 5 metrové blízkosti ke klonu, najednou Nadai prudce pozvedl ruce a Fai vyletěl do výšky. Letěl vysoko asi 12 m do výšky a Nadai to měl vymyšlené tak, že ho krylo Slunce, tudíž počítal i s tím, že klona Slunce oslní. Jakmile byl Fai dost vysoko, Nadai pohnul pravým prostředníčkem a z jeho břicha se uvolnila poslední jeho kouřová bomba. Jakmile se uvolnila, Nadai opět prudce zatáhl za vlákna, aby se Fai rozlétl přímo na klona střemhlav s kosou v ruce.
Bomba padala pomalu za Faiovými zády a přesně to měl Nadai v plánu, chtěl zaměstnat klonovu pozornost Faiem a o několik sekund později by měla dopadnout bomba.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Senji Hazari-černé písky
Druhý stupeň, nepříliž složitější když člověk pochopí co dělat s technikou a okolo sebe viděl samé nadané mladé ninji, cítil jejich sílu když pracovali s kunaii, věděl že většina z nich by ho silou překonala, ale také věděl, že síla není všechno. Hned přišel na způsob jak snadno poslat na terč dva kunaie, byl stejně složitý jako při vrhání jediného, takže se mohl soustředit na zaměření a sílu. Vytáhl dva kunaie a vzal do každé ruky jeden, pár vteřin poté je vyhodil do vzduchu a ustálil kousek ze hlavou. Spolu s tímto pozvedl obě ruce, pohybem jedné bude ovládat chakru jednoho kunaie, totéž pak provede i s druhou rukou a kunaiem. Pohyby obou paží v jednom okamžiku zvládl už dávno, jako každé jiné malé dítě ještě dříve než se naučil mluvit a postupem času to jako většina lidí dotáhl na slušnou úroveň, připravil se, kunaí vpravo se pokusí o silný a rychlý vrh, naopak s levou především o přesnost. Pak techniku uvolnil. Pravý kunai vystřelil vpřed a rozvlnil mu vlasy, zabodl se do okraje terče a kousek odštípl, let byl poněkud kostrbatější než chtěl, ještě chvilku se terč chvěl. Druhý kunai nevyletěl zdaleka tak rychle, a tedy dorazil až o pár chvil později, ale jeho přesnost byla lepší, zabodl se kousek od středu terče. Oba kunaie zkončili opět ve stejné rovině, avšak jeden napravo a druhý nalevo od středu, už pochopil i proč se děje toto, samosebou jeho pohled a dráha letu měli jiný úhel od stěny, tuto odchylku napraví jedině tréning, nic jiného.....
Ale co se třetím kunaiem? Třetí ruku neměl a ani zacházet s ní samosebou neuměl..... ale na něco přijít musí. Zkusím si to, ale myslím že to nedám, avšak každá zkušenost je dobrá a dříve nebo později to pochopím..... jako vše. Tentokrát se pokusil udržet všechny tři kunaie ve vzduchu, zvládl to bez problémů, přemýšlel, jak je hodit všechny najednou a trefit se, zatím ho nic nenapadlo, a tak zkusil prostě všechny tři vrhnout vpřed. Prostřední kunai se zarazil kousek od středu, ale ostatní dva narazili do zdi mimo terč... prošel tedy podél řady, sledoval chvilku soustředění u svých budoucích spolubojovníků, a potom oblečený skočil do bazénu, přeplaval bazén několikrát, uklidnil se a jeho koncentrace vzrostla, již chápal jak by mohli kunaie udržet stejný směr, musí je svázat do jediného svazku a pohybovat s nimi jako s jediným předmětem, uvidí se, zda to dokáže.....
Axen Jigoku - Čierne piesky
Keď sa druhá fáza tréningu zvládla úspešne, Akemi postúpila do ďalšej o mnoho náročnejšej. Terče vymenila za omnoho menšie a tentoraz bolo potrebné zasiahnuť terč všetkými tromi kunaimi naraz.
Axen si zobral všetky svoje kunaie a začal sa sústreďovať. Nevnímal absolútne nič čo sa deje okolo neho. Kunai vyhodil do vzduchu, vo vzduchu sa zastavili asi pol metre nad jeho hlavou. Všetky boli absolútne nehybné, dokonale stojace vedľa seba. Po chvíli úplného sústredenia ich Axen vypustil vpred. Ich rýchlosť sa už o trochu zlepšila no do terča sa zabodli len 3. Axen sa bez slova presunul k bazénu kde si zaplával. Potom čo vyliezol to skúšal znova a znova, väčšinou sa trafil dvoma alebo prípadne jedným kunaiom. Chodil stále a stále plávať. Už dávno prestal počítať koľko krát v tom bazéne bol. Určite to bolo viac ako dvadsať krát. Bol naozaj veľmi zadýchaný. Preto sa pokojne posadil na zem a tam zhlboka dýchal. Sedel tam zhruba asi dve minúty. Tentoraz už sa mu do vody nechcelo a preto do následujúceho pokusu bol rozhodnutý dať všetko. Svoje tri kunaie znova vyhodil do vzduchu a nechal ich lietať bez jedného pohybu. Uprene sa pozeral na terč a spomenul si na to čo mu Hiroki hovoril keď ako malý trénoval hod kunaiom na terč.
"Počkám si....Kým ten terč nebude taký veľký, aký ho ja potrebujem mať!" povedal si a odhodlane a čakal na vhodnú príležitosť k zásahu. Čakal čakal a stále len čakal až kým sa mu nezdalo že terč je iba meter od neho. Odhodlaný na 100% kunai poslal smerom dopredu. Jeho čakanie sa vyplatilo. Jeden kunai bol zabodnutý presne v strede a ostatné asi 10cm od neho z oboch strán. "Zvládol som to...." povedal si.
No nehodlal čakať kým všetci skončia. Zobral si jedne kunai a začal ho rovnakou technikou vrhať po terči. Tento raz sa sústredil na jeho rýchlosť a kunai sa stále snažil zrýchliť...
Kira Sugito - Zlaté písky
„Jo!“ Zaradovala se, vyskočila a začala se vítězně usmívat. Ještě si od klonu vzala svitek.
„Jsem dobrá, já jsem dobrá. Moc moc dobrá.“ Zpívala si potichu a tancovala u toho. Pak se trochu uklidnila a pochválila i Prasátko. „No ty si taky moc, moc dobrý! Tedy… Dobrý jako ve smyslu šikovný.“
Rozeběhla se na jihovýchod, aby tam byla co nejdříve. Když tam doběhla, zůstala nehybně stát na místě s pusou dokořán.
„Prasátko, řekni, že jsme tu na špatný adrese...“ Trochu vyděšeně zírala na ten ohromný sloup, který měl údajně 20m. No, tak o tom by se Kira hádala, nechtěl ten klon náhodou říct 20km? I když to by bylo zase moc.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Iryzi Yoris- čierne piesky
Yasu vytiahla kľúče a presunuli sme sa do telocvične. Dva krát tleskla a pred nami sa stiahli boxovacie vaky. *To celkom ujde aspoň trochu popremýšľam* poviem si a pristúpim k jednému z vakov a začnem. Ľavý hák, pravý hák kolená a podobne celkom sa do toho dostanem a skúšam rôzne nové kombinácie tayjutsu. *Davien ako ho teraz sledovať? Keby to prišlo skôr využil by som dovolenku.* premýšľam nad svojou úlohou od kultistou a neustále boxujem do vaku. Na sebe vôbec nedávam najavo že premýšľam . Mysľou sa nachádzam hlboko v sebe a nevnímam okolie prestal som vnímať aj boxovací vak do ktorého udieram. Z premýšľania ma vytiahlo Yasuiné tlesknutie. Keď zbadám pred sebou boxovací vak ktorí sa zotrvačnosťou ešte hýbe všimnem si že je na ňom pár malých dierok z ktorých vyskakujú srnka piesku.
Pozriem na Yasu a ona nám ukáže ďalšiu techniku ktorú sa máme naučiť. „Zase vrhanie a boj na diaľku ten mi nikdy nešiel ja skôr telo na telo. Preto mám aj scimitare“ poviem si sám pre seba a vytiahnem tri kunaye položím ich vedľa seba jeden chytím vpustím do neho chakru a vyhodím do vzduchu pred oči. Dosť sa točí a kýva po pár sekundách respektíve minútach sa ako tak upokojí. Pozriem na terč kunay na terč zamierim a vyšlem ho vpred. Kunay letel tak rýchlo ako ostatných členov jednotky. Len sa zabodol päť palcov od terča. „Čo už aj tak dobré na to aký som neschopní vo vrhu kunaymi ale musím sa prekonať raz sa mi to zíde“ poviem si pre seba a usmejem sa. Následne zoberiem ďalší kunay a spravím to isté čo s tým prvým. Teraz sa kunay zabodol na hranu terča chvíľu váham či sa to dalo počítať ako za zásah nakoniec usúdim že väčšia polovica je v terči tak si to uznám ako platní hod. Zoberiem tretí kunay do ruky a sústredím sa mysľou mi prebehne pár myšlienok. *Mohol by som si zaobstarať nejakého mazlička a naučiť ho nejaké základy potom by som ho mohol použiť na sledovanie Daviena.* Premýšľam nad jednou možnosťou pričom som vypustil kunay na terč ale moc som sa nesústredil na kunay a ten v polovici dráhy začal klesať a zabodol sa niekde pod terčom. *Sakra nemôžem takto rozmýšľať to si všimnú a budú vyzvedať. Musím sa sústrediť na tréning* Hreším sám seba v duchu a v tom si všimnem Axena ako lezie z vody.
Keď prvé cvičenie zvládli všetci. Ja som uzatváral skupinu Yasu vymenila terče a tento krát sme sa mali trafiť dvoma kunaymi. „Tak poďme na to“ poviem si povzbudivo pre seba a vyprázdnim si hlavu. Zoberiem prví kunay zatvorím oči a sústredím sa. Kunay letí po dráhe po ktorej som ho vyslal ale moja muška bola nízkom stupni. Kunay sa zabodol pár centimetrov od terča, keby tam bol väčší ktorí bol pri prvej úrovni by som sa do terča trafil ale to bolo pretím. Zoberiem druhý kunay a pozorne sledujem terč. Kunay sa mi už automaticky dostane pred oči. Snažím sa mať v jednej rovine rukoväť kunayu hrot a terč po sekundách mierenia. Pre mňa to boli minúty. Vyšlem kunay na terč a ten tesne minul. *Už sa približujem len to chce niečo aby to tak dlho netrvalo* odznie mi v hlavne a v ten istý moment si predstavím nejakú cudziu osobu ktorú som videl včera. Predstavím si ako kunay vrazil do jeho spánku. Pri tejto predstave sa musím usmiať. „Čo už skúsim to ešte raz ale aj tak si pôjdem zaplávať“ svoj úsmev zamaskujem týmito slovami . Zoberiem tretí kunay namiesto terča si predstavím tvár tej neznámej postavy spánok mal byť stred terča. Usmejem sa a kunay už letel po svojej dráhe. Terč sa zapichol necelé dva centimetre od stredu terča. Zo mňa nevyšla žiadna emocia iba kývnem ramenami a vydám sa k bazénu kde si dám dole všetky veci. Na mne ostané iba spodná bielizeň. Skočím do bazéna trochu sa rozdýcham až rozšírim pľúca a ponorím sa. Začnem plávať *Chvíľu mám čas na premýšľanie. Z maslíčkom by to bolo dosť zdĺhavé. Čo klony? * spýtam sa sám seba a doplávam na jeden koniec otočím sa a plávam späť. *Kloni nie. Nie som si istý s nimi * plávam ďalej a premýšľam. Keď sa vynorím túto záležitosť odložím bokom. Zoberiem so od terča kunaye a pripravím sa. Teraz v terči boli dva kunaye a jeden tesne vedľa.
Keď som trafil do terča dva kunaye tak na príkaz Yasu si ich vymení a na miesto väčšieho si dám menší z priemerom pol metra. Teraz sa máme trafiť zo všetkými troma kunaymi. „Tak toto trochu dlhšie potrvá“ poviem a zasmejem sa. Pokračujem ako pred tým ale vždy som sa trafil iba z dvoma do terča. Tretí by by som trafil do väčšieho terča ale terč bol menší a tak som musel isť si zaplávať. Pod vodu premýšľam nad Davienom a ako o ňom zistiť viac ako viem. Napadla ma aj myšlienka infiltrovať sa ku zlatým pieskom ale byť u čiernych pieskov znamenalo málo času pre svoje záležitosť. Nakoniec sa rozhodnem vyčkávať na príležitosť ktorá skôr či neskôr príde. Kunaye znova a znova vysielam na terč a znova a znova si chodím zaplávať. Čím dlhšie mi to trvá tým viac to je náročnejšie. „Uff už ani neviem koľko krát som bol pod vodou. Som tak udýchaní že sa ledva sústredím. Aspoň to budem vedieť aj keď podstúpim nejaký lepší dlhý súboj “ optimisticky si poviem. Pričom sa snažím vydýchať sem tam pozriem na ostatných ako im to ide iba zo zaujímavosti a pokračujem ďalej. Stratil som už pojem o čase z toľkého sústredenia ale napokon sa mi to podarilo všetky tri kunaye trafiť do terča. Síce mali veľký rozptyl ale som zo svojím výkonom spokojní. Ešte pár krát som si to zopakoval nie vždy som sa trafil zo všetkými troma ale bolo tam pár sérii keď v terči boli všetky tri
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Zapomněl na jednu věc a tak nechal nadiktovat písaři dopis pro svého kapitána. Vždy ho mrzelo, že neumí číst ani psát a vždy to za něj někdo musel udělat. Nebylo však zbytí. Postavil se na balkon a složil dopis do vlaštovky kterou po Yonovi hodil.
V dopise stálo... "Kapitáne, zapomněl jsem se zmínit, že jsem si osobně mezi Zlaté písky vybral jistého chlapce, který letos dodělal akademii. Patřil mezi první čtyři. Byl bych rád, kdyby jste prověřil jeho kvality. Jaké použijete metody je čistě na Vás, kapitáne. S pozdravem Vrchní velitel Davien."
Dále byla přiložena fotografie a jméno onoho chlapce. Byl to Hirotado Yutsurai.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky
Spolu se strejdou seděli na dřevěných schůdcích u domovních dveří a vykecávali.
"Tak jak synovče, už máš nějaký ten tým?"
Hiro se jen zamračil a zakroutil hlavou. "Přišel mi dopis, že moje přidělení do klasických týmů se odkládá na dobu neurčitou a že mám mít strpení! JÁ NA STRPENÍ KAŠLU! Touhle dobou jsem měl bejt na nějaký fajný misi a zachraňovat bezbranné a křehké dívky...nebo něco podobnýho."
Strejda se je zasmál a pořádnou ránou promasíroval synovcovi záda až málem spadnul obličejem do písku.
"Neměj strachu. Práce je dost! A místo pro shinobiho se vždycky najde."
Když Hiro nabral dech, vstal a odvětil. "Jo, to už jsem někde slyšel...myslel jsem, že když jsem se umístil jako čtrvtej nejlepší u matury, tak se o mě budou prát a každej mě bude chtít do týmu...asi sem pěkná naivka! Půjdu si pročistit hlavu do Asayake, takže oběd hoď do ledničky. Nevím, kdy přijdu."
S těmito slovy a s rukama v kapsách se vydal na procházku směrem k Asayake. Třeba narazí na nějaký dívčiny a bude chvilku myslet na něco jiného. "Jak se mám stát slavným, když nemám do čeho píchnout?!"
Západní klon Zlaté písky
Severní část vesnice
Odhodlání Nadaie se mu líbilo, i když věděl, že je mnohokrát silnější stále bojoval, ostatně mu nic jiného nezbývalo, ale přeci, slabší povahy by se vzdaly. Nechal jeho i jeho loutku, aby se dostali co nejblíže k němu. Na takovéto přímé útoky měl skvělou techniku, kterou se naučil ještě když ho Luka učila. Zase se v něm projevila ona chvilka nostalgie, kterou přerušil svist mávající kosy, přiložil dlaně k sobě a cosi zamrmlal.
"Fuuton: Mini Hogosha kara Tentou" z jeho těla se do okolí kolem něj vyvalila další obrovská vlna, ta ale tentokrát nesloužila k útoku, ale k obraně. Byl to takový větrný štít, který jednorázově odstraní nebezpečí, avšak byl i lehce útočného rázu. Jakmile vlna odmrštila vše co jí bylo v cestě (opět rychlost jeden strom z kořenů za sekundu xD) si mohl Nadai všimnout kráteru, který vznikl u klonu. Kdyby stál ještě ve větší blízkosti než byl, mohl mít jak po loutce, tak i po své kůži...
"Teď už znáš všechny moje zbraně, neměl bys mít problém mě porazit" vyskočil z kráteru a znovu čekal na útoky Nadaie.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Věděl, že tenhle boj bude hodně krušný. Proto si musel dávat pozor.
Jakmile si stihl všimnout, že klon zmizel z oblaku dýmu, měl jednu techniku. Kawarimi, ale to očekával. Rychle zatáhnul za nitky a Fai se k němu vracel, jelikož on sám byl velmi zranitelný a čekal, kdy toho klon využije. Sotva dokončil myšlenku, už se tak stalo.
Klon využil techniky, ještě před tím, zaútočil shurikeny, což stačil pomocí Faiovy kosy vykrýt, ale na vzdušný útok takovéto formy byl krátký. Ač se snažil, on a za ním i Fai odletěli o dobrých 7 metrů a Fai se natáhl jak dlouhý tak široký. Bylo to poprvé, co stál proti nějakému silnému protivníkovi a jeho zkušenosti, co se boje týče, byly téměř nulové.
"Kso..." Pomalu se zvedl a oprášil se, podíval se na bezvládné tělo Faie a začal hýbat prstíčky. Fai se pomalu postavil a opět chytil kosu do ruky.
"Bude to opravdu složité, proti větrným technikám stojíme prvně... Ale my to spolu zvládneme..."
Jeho šancí bylo dostat se s Faiem blízko ke klonovi a pomocí jej s ním bojovat na blízko, takhle neměl šanci...
Rozběhl se a po jeho boku i Fai. Spolu se vrhli na klona, Fai se vrhl do popředí a začal nebezpečně sekat svou kosou, Nadai byl hned za ním a zuřivě ohýbal prsty.
Tak se ukaž teď...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Západní klon Zlaté písky
Severní část vesnice
Kouřová bomba pro něj byla jasným signálem k ústupu, věděl, že Nadai rád ve cloně bojuje, a tak jeho ruce, dalo by se říct bleskově zareagovaly a složily pečeť na techniku náhrady. Místo něj se objevila dřevěná kláda, která dopadla na zem a kunaie tak jen proletěly. On sám se objevil za Nadaiem. Vytáhl 6 kunaiů, které obalil do větrného obalu. Tři z nich hodil směrem k Nadaiovy, další tři do velké kouřové clony, které postupně opadala. Nebyly určeny k přímému útoku, jen k takovému menšímu rozhození před jeho další technikou. Yon se zhluboka nadechl.
"Fuuton: Mini Reppushou" z úst vyletěla větrná smršť o síle jeden vytrhnutý strom za sekundu (xD), což byla asi pětina síly této techniky. Vlna by mohla být i silnější, ale on tenhleten souboj nesměl vyhrát.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Ještě, než k němu stačil Fai doletět, stihl klon svůj proslov dokončit. Nadai jen přikývnul a Fai byl už téměř u něj.
"Říká se, že pýcha předchází pád, uvidíme, jestli to bude platit i nyní..."
Usmál se a pohnul levým malíčkem. Dai sebou trošku cuknul a asi 5 m od klona se zastavil a z jeho břicha opět vypadla kouřová bomba.
Tentokrát normální. Jakmile se objevil kouř dýmu, který je oba zahalil, Nadai na nic nečekal, pohnul pravým malíkem a palcem a Fai pozvedl levou ruku, z jeho ruky vyletělo 5 kunaiů.
Mířily přesně tam, kde před pár vteřinami stál klon, který byl nyní obklopen kouřem.
Toto byla jedna z velkých výhod loutek, míří tam, kde se jim poručí, jelikož se nedívají okolo sebe a nehledají svého nepřítele, tím pádem neztratí svůj cíl z mušky
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Tekuard Ashikaru
Číšník přinesl jídlo.Tak jedno místo jo?Poslouchal střídavě senseie,Daisukeho a rozhovor dvou dam o stůl vedle.Nevipadaly nejhůř.Bphužel se do nich zakoukal a zaposlouchal tak,že spolusedící poslouchal jen tak okrajově.Povídali si,jak Tekuard vyposlouchal z jejich rozhovoru,že jedna z nich právě objevila svůj element.Suiton.Ta druhá jí k tomu upřímně gratulovala.Byl upřímně zvědav,jestli i v něm je nějaký element.Všimli si jeho pohledu.Okamžitě se otočil.Trochu trapná situace,ale nějak by se zamluvit dala.Střídavě se koukl na oba spolusedící.Doufal,že si ničeho nevšimli.
Daisuke Sugito
Tokiho restaurace
Daisuke byl zvědavý, co to bude za místo. Nějaké podzemní jeskyně s jezírkem? Co to jen bude? Přemýšlel.
Tu jim ale Toki donesl jídlo.
Daisukeho z přemýšlení vůně kuřete okamžitě vytrhla.
Zadíval se na jídlo před sebou a když si zrovna bral hůlky do ruky, zeptal se ho Gashi na stav Kamaitachiho.
„Jo, opravil jsem ho a trochu vylepšil,“ pousmál se potutelně Daisuke.
„Dalo mi to docela zabrat, ale díky matčiným vojenským pilulkám jsem byl dneska schopen dál trénovat,“ řekl Daisuke a dal si do úst kus masa s wasabi.
Krapet se mu zaleskli oči. Tohle wasabi bylo výborné! Krásně pálilo, jak to měl rád.
„Mistře? Chtěl jsem se vás ještě na něco zeptat,“ podíval se Daisuke na Gashiho, když spolkl sousto a zapil ho vodou.
„Četl jsem, že se dá chakra koncentrovat i do zbraní a ty pak přebírají její elementární vlastnosti a získají na síle. Nedal by se tenhle trénink koncentrace chakry pro tohle nějak využít?“ Zeptal se Gashiho Daisuke. V hlavě se mu rodila jedna myšlenka, ale nevěděl a neuměl toho dost k její realizaci.
Východní klon Zlaté písky
Východní část cvičiště
Už si myslel, že bude muset mladou, snaživou kunoichi poslat zpátky s nepořízenou, ale nakonec uhodla správně.
"Výborně" vytáhl svitek a dal ji ho do ruky.
"Pokračuj na jihovýchod, další svitek se nachází na dvacetimetrovém sloupu" s těmito slovy se s ní rozloučil, a až jí ztratil z dohledu, oklikou se vydal na jih vesnice.
Západní klon Zlaté písky
Severní část vesnice
Seděl na zemi a pozoroval oblaka na obloze, čas plynul rychle, dokonce i nachvíli usnul, pak ho ale vyrušily něčí kroky, byl to Nadai.
"Zdravím tě příteli" mávl na něj.
"Aby to ode mě bylo fér, dáme nějaké pravidla ne?" podíval ne na Nadaie, který měl plné odhodlání bojovat, takže mu to chtěl trochu usnadnit, přecijen, jejich schopnosti se zatím nemohly rovnat.
"Budu používat jen 3 techniky, které si sám vyberu, jednu základní a dvě nějaké pokročilejší, samozřejmě ti ale neřeknu jaké techniky to budou, to je jasné, jo a ještě jedna věc, když mě porazíš, dokončíš třífázovou zkoušku a staneš se plnohodnotným členem zlatých písků, to by tě mělo motivovat..." během svého proslovu se zvedl a už jen čekal na protivníkovy útoky.
Yon Ki Zlaté písky
Nádvoří paláce
Už zase visel ve vzduchu, raději už jen asi tři metry nad zemí. Jeho ruce měly sepjatou pečeť tygra a on se zavřenýma očima meditoval. Z jeho noh střídavě tryskaly proudy vzduchu, které už nebyly tak silné jako před tím, nemusel věnovat tolik úsilí tomu, aby "létal" stačilo mu jen tak volně stát na místě. Celkem mu to už šlo, a tak se přestal tak pevně soustředit, přemýšlel, jak si jeho studenti vedou a jestli už někdo začíná třetí zkoušku. Tyto myšlenky ho zase mentálně rozhodily a jeho soustředěnost byla ta tam a on se mohl snažit zase od začátku.
Gashi Ikishi
Toki si vše zapsal a odešel, Gashi se podíval na chlapce a pousmál se "no to je dobrá otázka, ale znám jedno dobré místečko, kde se tohle nejlépe trénuje" trochu se tajemně pousmál "ale nebojte bude to zábava" řekl a Toki jim donesl jídlo "ahh to voní skvěle" řekl a pustil se do svého jídla. Když tak jedl, tak se podíval na Daisukeho "mimochodem co loutka, už jsi jí stihl opravit" zeptal se ho.
Tekuard Ashikaru
Představil si chození po vodě azrovna,když cukal hlavou k Daisukemu,vypadlo z Daisukeho právě to,co chtěl říct.Došli až k restauraci.Nechal,ať si první vyberou oni.Nevěděl,co si dát."Sushi s rýží"řekl nakonec.Když číšník odešel,poděkoval senseiovi za pozvání."Senseii,kde přesně tady chcete najít vodu?"zeptal se.Mimořádně se ptal vážně."Zajímalo by mě,jak dlouho mi bude trvat,než se to naučím.!říkal si už poněkolikáté sám pro sebe.Byl rád,že sedí,jelikož trénink ho vyčerpal.
Daisuke Sugito
Chodit po vodě? Páni! Vyslechl Daisuke Gashiho a už se těšil na další fázi.
„Jen jsme zvědavý, kde seženeme vodu,“ prohodil k Tekuardovi a lehce se zazubil.
Když je Gashi vybídl, aby ho následovali, že je zve na večeři, musel Daisuke uznat, že neměl v nejmenším nic proti. Po tréninku mu pěkně vyhládlo a představa grilovaného masa s wasabi a pečivem mu vháněla sliny do úst.
„Mistře, lepší odměnu si momentálně nedokážu představit,“ usmál se Daisuke a vykročil za Gashim.
Došli do Tokiho restaurace a osadili se v jednom boxu.
„Já bych prosil grilované kuřecí s wasabi,“ objednal si jídlo Daisuke.
Gashi Ikishi
Gashi sledoval oba jeho žáky, oba se každým krokem zlepšovali a nakonec to oba dokázali a vylezli až na špičku stromu a Gashi se pousmál. Když k němu přišli, tak se postavil a na jejich otázky pohotově odpověděl "jen klid pro dnešek to usekneme a půjdeme se v klidu navečeřet a zítra vás naučím chodit po vodě" řekl Gashi a otočil se směrem k vesnici "tak pojďte dnes vás zvu, za dobře odvedenou práci" řekl a vyšel směrem k vesnici. Po chvilce došli k restauraci, kde Gashi rád chodil, když vešli dovnitř, tak je přivítal číšník a zavedl ke stolku, kde si Gashi sedl na polštář a opřel se o zeď "Toki jako obvykle prosím" řekl Gashi a Toki pokývl "jistě mistře Ikishi" řekl a otočil se na oba chlapce "tak co to bude mládenci" zeptal se a čekal co z nich vypadne.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Sedl si nad oba svitky a rozvinul si je hned vedle sebe.
Zadíval se na šifru a trochu se zamračil. Na první pohled v ní neviděl žádný smysl ani žádnou posloupnost, podle které by ji měl seřadit.
Zkoušel obměňovat slovo po slově, jestli se nejedná o pouhé nahodilé zpřeházení slov, ale ani to mu nešlo.
Vzal si tužku a začal si do svitků vpisovat. Nejdříve jen čísla, poté začal opisovat i slova a pořád dokola si je pročítal.
Seděl takhle asi 20 minut a pořád se na svitky jen mračil, nešlo mu do hlavy, jaký je klíč k rozluštění.
Když najednou! Zadíval se na svitek ještě jednou a našel ho, našel klíč k tomu, jak jdou slova za sebou. Rychle si psal správné pořadí dolů do svitku a škrkal si již napsaná slova.
Jakmile byl hotov, přečetl si vzkaz. Upřímně ho docela překvapil.
Zhluboka se nadechl, sroloval svitky, strčil si je do kapsy a spolu s Faiem se pomalu vydal na místo, kde mu klon řekl, že se bude zdržovat.
"Vypadá to, že máme ještě jeden úkol, Fai... Nečekal bych, že to přijde tak brzo, ale jak totak vidím, budu potřebovat tvou pomoc..."
Brblal si pod vous a pomalu šel za klonem. Do čtvrt hodiny tam pomalu došel.
Chtěl na klona zapůsobit, takže těsně před cvičištěm vyskočil na větev stromu a odrazil se, aby dopadl kousek o něj.
Jakmile dopadl na zem, zvedl se oblak prachu, který se po chvíli usadil a Nadai zvedl pohled a zadíval se přímo na klona.
"Pravý hrdina za sebe nechá mluvit své činy, ne svá ústa... Avšak... Jestli to tak musí být, pak to tak bude."
Nadai zahýbal prstíky a Fai se zkroutil kolem jeho těla a vytvořili tak bojový postoj, typický pro loutkaře.
"Kugutsu no chikara o misetearu!" (Předvedu ti sílu loutek)
Nadai zahýbal opět prsty a Fai se okamžitě začal hýbat. Vzal do pravé ruky kosu a rozletěl se na klona.
Ještě mi zbývají nějaké trumfy v rukávu...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yasu Akemi
-Černé písky
Zamračila se aby zakryla svůj údiv. Sayuri třikrát zasáhla cíl. Talentovaná holčina to se jí musí nechat. Asi se dnes koupat nehodlala, zato Axen se vrhal do vody dobrovolně a sám si práci stížil. Bylo to hezké, ale tohle ještě nebyl konec. Museli se dostat na poslední úroveň této techniky.
"Vaše výkony jsou hezký, teď všechny tři na jednou na terč o průměru 0,5 metru!"
Opět se opřela o zeď a dál sledovala své žáky. Někde touhle dobou se její manžel seznamoval se svým týmem a ona si to bude muset večer vyslechnout. Bude to otrava ale třeba se neovládne a zakroutí mu krkem dříve než k tomu dojde. Určitě navrhne nějaké přiblblé soutěžení mezi týmy.
Sayuri Sugito - Černé písky
Yasu zvýšila laťku, což se dalo čekat a tentokrát už to nebyla taková hračka jako poprvé.
"Hm ... náročnost se zvyšuje, ale nemění to nic na tom, odkud pocházím a v čem jsem dobrá!" pomyslela si Sauyri. Vodu měla ráda, ale rozhodně se nechystala dneska "za trest" si dát pár bazénů. Stoupla si naproti terči jakoby se o nic nejednalo. Vytáhla si z pouzdra jeden kunai, který bez nějaké přípravy vyhodila a také jakoby nic ho chytla, už si na to zvykla a nebyl to pro ni takový problém. Opět si chvíli hrála s kunaiem ve vzduchu, jakoby to bylo jojo, které se může pohybovat všemi směry a není omezeno provázkem. Šlo jí to a teď už v držení dostala absolutní jistotu. Kunai poslala nad sebe, torchu jej nasměrovala a pustila. Zasáhl místo terče tři palce od středu. Totéž udělala i s druhým kunaiem, avšak bez hraní. Tento se zabodl o kousek dál než ten první.
"No, hádám, že bych měla být spokojená, ale mohlo to být lepší." řekla si nahlas a trochu se zamračila při pohledu na rozptyl hodu.
Daisuke Sugito
Cvičiště
„Jo!“ Zazubil se Daisuke a otřel si jednou rukou pot z čela, zatím co se druhou držel špičky stromu.
Sledoval, jak se Tekuard vrátil zpět na zem a rozhodl se ho následovat.
Jednou rukou se uchytil několika chakrovými vlákny ke koruně a začal klouzat po kmeni dolů. Těsně nad zemí vlákna uvolnil a doskočil vedle Tekuarda před Gashiho.
„Tak co nás čeká teď, mistře?“ Podíval se spokojeně na Gashiho, ale trošku přitom zavrávoral. Únava si začínala vybírat svou daň.
Tekuard Ashikaru
Stejně jako Daisuke,i on celý den běhal nahoru a dolů,dokud jeho mozek úplně nevypínal a a on to nedělal zcela automaticky.Den s pomalu přehoupl na večer.Slunce začalo zapadat.Náhoda tomu chtěla,že s Daisukem oba dopadli nastejno.Podívali se na sebe a okamžitě věděli,co ten druhý chce udělat.Rozeběhli se vstříc večernímu nebi.Vzdáenost,která jim včera přišla jako nemožná zládli hned a se začali vyhýbat větvím.Běželi přibližně stejnou rychlostí.Oba stanuli na vrcholech stromů.Ozařováni lunou na sebe pohlédli.Oba byli vyčerpaní,ale tohle byl konec tohohle tréninku."Gratuluji,kolego,tohle je závěr"řekl Tekuard a seběhl dolů.Počkal na Daisukeho a pak přešel k senseiovi.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke sledoval Tekuarda, jak visí hlavou dolů jako netopýr jako on před chvilkou a pousmál se.
No, tak pokračujeme, dokud to nepůjde automaticky, není to ono. Zadíval se opět Daisuke na strom před sebou a rozeběhl se proti němu.
Mnoho dalších hodin strávil tím, že se snažil dostat výš a výš. A kousek po kousku se blížil ke špičce koruny. I koncentrace chakry byla snažší. Ale stromy vytvořil Gashi opravdu vysoké a tak nebylo jen tak dosáhnout jejich vrcholu.
Daisuke se ani nenadál a slunečních paprsků začalo ubývat.
Stejně tak i jeho sil.
Po několikáté opět seskočil z kmene na zem. Už chyběl jen kousek.
Daisuke oddechoval, opřený dlaněmi o kolena a díval se na strom.
Podíval se po Tekuardovi jak na tom byl on.
Vyměnili si pohled, plný odhodlání a podívali se opět na stromy.
Kira Sugito - Zlaté písky
Kira se kousla to rtu ještě víc. „Ale noták." zakňučela tichounce a při pohledu na mizející svitek sebou trochu škubla. „Né, počkej, já to vím!" vyhrkla, podrbala se na hlavě a nohou šoupala po zemi sem a tam. Měla poslední pokus. Jestli to nezvládne, končí.. Takže teď to musí vyjít.
„Fajn.." povzdechla si a chvíli přemýšlela. „Je to *******." prohlásila rozhodně, zasmála se a dala ruce v bok.
Tekuard Ashikaru
"Ok,děkuju."řekl co nejupřímněji."I přes Daisukeho radu mu to moc sebevědomí nepřidalo.Ale přesto.Rozeběhl se a znovu se zastavil před tou větví.Sakra,jsi snad chlap ne?Vyjmenoval si rychle v hlavě všechny důvody,proč že to vlastně všechno dělá a proč by to měl zvládnout.Potom opatrně položil nohu na větev a pokusil se ji zvědnout.Zvedl se vítr.Zavrávoral a málem spadl.Potom se ale zachytil i druhou nohou a pomalu přecházel dál a dál.Byl t zajímavý pocit.Sice byl zase druhý,kdo to zvládl,ale aspoň něco.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke sledoval Tekuardovo váhání. Povolil chakru v nohách a začal se dolů spouštět po vláknech chakry.
„Udržet se na té větvi zespoda je stejné jako na tom kmeni. Jdi do toho a určitě se ti to podaří! Jen se nezapomeň soustředit, já kvůli tomu před chvilkou málem spadl,“ řekl Daisuke odhodlaně a povzbudivě Tekuardovi a podrbal se roztržitě za hlavou.
Tekuard Ashikaru
Když konečně přišel sensei,zamával mu jednou rukou na pozdrav.Koutkem oka zahlédl Daisukeho další pokus.Na to co udělal on,se ještě necítil.Seskočil dolu,otočil se a vyběhl zpátky nahoru.Možná to dokáže.A taky že jo.Doběhl až k té větvi.Jenomže potom ho přemohla myšlenka,že to prostě nezvládne,proto jí jednoduše oběhl a zamířil ještě kousek výš.Tam udělal značku a Sedl si na větev.Rozhlédl se.Dnes byl celkem hezký den.Posunul se dál od kmene a pomalu se začal zaklánět.Stále se držel rukama.Přepadl dozadua dopadl na zem.No,není to špatné.Rozeběhl se a znovu doběhl k té větvi.Celkem dlouho se rozmýšlel,jestli tam jít nebo ne.Nakonec se rozhodl pro volbu ano a nekročil tam.Ovšem adrenalinem si rozhodil koncentraci.Jentaktak se stačil té větve chytit.Seskočil dolů.Samozřejmě,mohl se přetočit a z dřepu se na tu větev pověsit.Ale řekl si,že budˇto zvládne najednou,nebo vůbec.