NFFORPG - Sunagakure no Sato

Vložil ichi, Čt, 2010-05-27 23:36 | Ninja už: 6395 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra

Kde to jsem?

Právě teď se nacházíš v jedné z herních místnosti zdejší textové hry NFFORPG Smiling

Pokud se o ní chceš dozvědět víc, klikni na následující odkaz, který tě zavede na hlavní stránku hry:

https://konoha.cz/NFFORPG

Zde se totiž už přímo hraje Smiling

Vedení vesnice

Geografie a místa Sunagakure

DŮLEŽITÁ MÍSTA

Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.

Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.

Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...

Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.

Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.

Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.

ZDRAVOTNICTVÍ

Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.

Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.

GEOGRAFIE

Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.

Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.

Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.

Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.

Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.

Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.

PODNIKY

Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.

Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.

Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.

Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.

OSTATNÍ

Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.

Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.

Klany a rodiny Sunagakure

Klan Mokushi

POZOR! Spoiler!

Klan Mokushi (klik)

Klan Mokushi je klanem mistrů loutkářů, kteří jak jsou křehcí, tak tak rychle dokáží protivníka složit pomocí jen několika prstů.
Je to klan tajnůstkářů, ze kterých je každý originál. Své loutky si vymýšlí sami, v klidu vlastního domova, kde je nikdo neruší a především nešpehuje, a v sídle se scházejí jen zřídka.
Nicméně klan Mokushi, ač poměrně malý, je pořád ještě klan, a ten musí mít nějaký řád a systém.

Významné osobnosti

Hanzou Mokushi - Jaden
Aktuální vůdce klanu
Hanzou je chodící otazník. Téměř nikdo vám nebude schopen říct, co vlastně dokáže, jelikož ho už dlouho nikdo neviděl pořádně v akci.
Moc toho o něm nenapovídá ani jeho chování, které je dokonalým příkladem vlka samotáře.
Jisté však je, že si své postavení vůdce musel nějak zasloužit, čehož lze dosáhnout jen pravým opakem slova „lehce“.
Mezi starší generací ninjů ze Suny, kteří ještě pamatují co Hanzou dovede, si však vysloužil přezdívku „Oni“. Pravý důvod, proč se mu přezdívá „démon“, však znají nejlépe jen mrtvoly.
Hanzou se jakožto vůdce klanu stará o veškeré formality a papírování, jedná s vedením vesnice a řeší klanové záležitosti či problémy.
Obvykle přebývá ve svém bytě v druhém patře klanového sídla.

Fushigi Mokushi - Jaden
Klanový specialista na lidské tělo, protézy, jedy a plyny
Fushigi vskutku dostává svému jménu. Dovede dělat hotové divy, co se humanoidních konstrukcí a tvorby chemikálií týče.
Nejeden válečný veterán mu vděčí za své zdraví či umělou paži nebo nohu.
Říká se o něm, že je to šílený profesor, a Fushigi tomu svým černým humorem vážně hodně nahrává, ale takový on prostě je.
Pro něho není rozdíl, jestli se rýpe v paži dřevěné, nebo té lidské.
V sídle sice nebydlí, ale tráví zde drtivou většinu svého času, v dílně E či knihovně.

Nobu Mokushi - Jaden
Klanový specialista na skryté mechanismy, loutková jutsu, a designer
Nobu je bratrem Hanza. Narozdíl od svého bratra však neměl nikdy tak vysoké ambice a vždy se raději držel zpátky. Má totiž rád svůj klid a pohodu, kterou potřebuje k vymýšlení různých triků a fint, které by se daly zabudovat do loutek, a nebo přímo komb, která by se dala s loutkami provést.
Na první pohled by ho asi na loutkáře nikdo netipl. Alespoň podle jeho dobré fyzičky ne, kterou se od většiny loutkářů liší.
Čím je ještě poměrně jiný, je jeho otevřenost. Nevadí mu dávat tipy a rady mladé krvi, kvůli čemu ho většina ostatních loutkářů považuje za naivku. Svou roli v tom však zcela jistě i hraje jeho potřeba předvádět se a své geniální nápady.
Najít ho můžete v klanovém sídle, kde bydlí spolu s Hanzem, obvykle v dílně A.

Sídlo

Členové klanu Mokushi si žijí své životy po svém, v pohodlí vlastních domovů. Pokud nejde vyloženě o klanové záležitosti, starají se každý sám o sebe a jen zřídkakdy se z vlastní iniciativy vídají.
Pokud na to už ale dojde, je jim k dispozici klanové sídlo, které je pro klan centrem všeho.
Loutkáři si zde mohou prostudovat spisy o klanových technikách a plánech loutek či historii klanu, ponořit se do tvorby loutek v dílnách, změřit své síly s jinými na cvičišti v Aréně, či prostě odpočívat, povídat si s jinými, kteří se zde právě nacházejí, a debatovat o svých nápadech, což však málokterý dělá.

Konferenční místnost Spolu s bytem vůdce klanu jediná místnost v druhém patře, určená k probírání klanových záležitostí a řešení důležitých témat. Konají se zde briefingy a diskuze ohledně misí či kroků, které se týkají celého klanu. Pro mnoho členů znamená nudné tlachání o ničem, pro jiné zase emotivní projevy, kterými se snaží dosáhnout svého.

Knihovna Menší knihovna, nacházející se uvnitř sídla. Jsou zde uloženy všechna moudra, návrhy, plány, postupy a techniky, týkající se umění loutkářství, které se loutkáři rozhodli neponechat jen pro sebe a byli ochotni je sepsat a dát k dispozici i jiným. Avšak vzhledem k tomu jací jsou tajnůstkáři je tato knihovna spíše knihovničkou.

Dílny Tady jsou loutkáři ve svém živlu. V dílnách mají k dispozici všemožné nářadí, pomocí kterého přetvářejí kovy a dřevo v jejich smrtící umělecká díla, ve své loutky. Jelikož si nikdo z loutkářů nerad nechává koukat přes rameno, nachází se takovýchto dílen v sídle hned pět, označených písmeny A, B, C, D a E.

Tajná, podzemní pěstírna klanového dřeva Nejtajnější místo klanu. Prakticky soukromý, podzemní les klanu. Zde se ve vší tajnosti pěstuje ono speciální, klanové dřevo, díky kterému jsou Mokushi skutečnými králi všech loutkářů. O tomto místě vědí pouze významnější členové klanu, a to sice Hanzou, Fushigi a Nobu. Chcete-li získat nové dřevo na své loutky, zavedou vás vaše kroky právě za jedním z nich.

Aréna Klanové tréningové prostranství, nacházející se pod sídlem. Loutkáři zde mohou testovat své loutky na tréninkových panácích, kteří vyjedou ze země po zmáčknutí speciálního čudlíku, či měřit vzájemně své síly. Jednou za čas je „Aréna“ doopravdy využita jako pravá aréna, a to sice tehdy, kdy je pořádán loutkářský turnaj, kde má každý člen klanu možnost dokázat svým druhům, že si jeho umění a dovednosti zaslouží uznání a respekt. Zvítězit zde mohou vážně jen ti nejlepší. Turnaj však není zrovna častou záležitostí, jelikož jsou k němu obvykle zváni i vyšší představitelé vesnice spolu s několika významnějšími občany, a loutkáři nejsou obvykle zrovna extroverti. Z toho důvodu se nachází toto cvičiště také pod zemí, kde nehrozí žádná nevítaná pozornost.

Klan Kokumotsu

POZOR! Spoiler!

Klan Kokumotsu (klik)

Klan Kokumotsu, také přezdívaný „Následníci Pátého", je docela velkým klanem Sunagakure. Klanem ovládajícím tajnou techniku písečné manipulace, kterou si střeží jako oko v hlavě. Klan je po celé Sunagakure dobře znám, jelikož pro mnoho občanů díky svému umění představuje něco jako symbol vesnice, k čemuž přispívá i perfektní znalost pouště většiny členů.

Významné osobnosti

Rokuro Kokumotsu - Jaden
Aktuální vůdce klanu
Rokuro je stařešina a aktuální vůdce klanu. Když je potřeba, dokáže se chovat velmi zodpovědně a autoritativně, ale ve svém volném čase je to dokonalý bohém, což o něm také celý klan ví. Nicméně svou péčí o klan, skutky a úrovní schopnosti ovládat písek byl kdysi téměř jednohlasně jmenován vůdcem klanu.
Naleznout ho obvykle můžete v sídle klanu, nacházejícím se uprostřed klanové čtvrti, v jeho kanceláři v prvním patře, nebo v parčíku klanu, kde pokuřuje vodní dýmku.

Taiki Kokumotsu - Jaden
Mladý talent klanu, učedník Rokura
Taiki je něco jako vycházející hvězda klanu. S pískem dokáže zacházet jako málo kdo, což je jeden z důvodů proč je žákem samotného vůdce klanu. Dalším důvodem je jeho ego, které je třeba držet na uzdě. Bystrý, schopný, pohledný a s fyzičkou za kterou by se nemusel stydět nejeden mistr taijutsu jsou přednosti, kterými Taiki oplývá, a díky kterým ho mnoho lidí, především dam, obdivuje. Rokuro však dbá na to, aby jeho žák nezapomínal na hodnoty, která mají skutečnou cenu. A jednou z metod které k tomu využívá je výuka mladších členů klanu, kterou Taikiho pověřil. Najít Taikiho není obtížné, stačí se zeptat někoho na ulic a ten ho už téměř stoprocentně ten den někde viděl.

Sídlo

Narozdíl od klanu Mokushi, kde si každý člen žije po svém, v domku někde v Suně, a jediný dům co ho se zbytkem klanu nějak pojí je klanové sídlo, má pro sebe klan Kokumotsu celou čtvrť, obehnanou zdí, s jedním vchodem na každou světovou stranu, dnem i nocí střeženým dvojicí stráží, samozřejmě členů klanu.

Konferenční místnost Místnost v druhém patře klanového sídla, kde se pořádají veškerá důležitá sezení a probírají klanové záležitosti. Přístup do ní má jen vůdce klanu. Ostatní jen ve výjimečných případech, kterými jsou různé schůze a srazy, které vůdce svolává.

Knihovna Knihovna klanu se nachází v přízemí klanového sídla. Je zde vše možné, co by ninju i obyčejného člověka mohlo zajímat. Od střežených dokumentů historie a technik klanu, po legendy a příběhy klanu, včetně běžné literatury, kterou byste našli i ve vesnické knihovně.

Parčík Malý park, patřící klanu a nacházející se hned za klanovým sídlem. Lze zde příjemně trávit volný čas a relaxovat mezi kaktusy, palmami a jinými pouštními rostlinami.

Tréninkové pole Klanové cvičiště, nacházející se za hradbami Sunagakure. Je dost velké na trénink i těch největší technik, které lze zde cvičit i díky dostatku písku, který je všude kolem. A díky své lokaci zde nehrozí civilním občanům žádné nebezpečí a členové klanu zde mají dostatek soukromí. Cvičiště se nachází na opačné straně Hlavní brány, takže sem vede tajný podzemní průchod pod hradbami, aby nemuseli členové klanu kvůli tréninku obcházet celou vesnici.

Popis

Vrchní velitel:
Kapitán: Raizo

[center]Zlaté písky sídlí v hlavním paláci Sunagakure. Jedná se o elitní vojáky pracující přímo pod kazekagem, plnící nejsložitější i nejdůležitější úkoly jménem vesnice. V jejich řadách mohou pracovat jen ti nejsvědomitější a nejpracovitější.

Informace pro hráče:

1) Hráči zde začínají na úrovni: Pokročilý genin (zvládají základy ovládání chakry, to jest chůze po stromech a po vodě)

2) Členové Zlatých písků se nikdy nevzdávají: Mají odhodlání a bojují až do konce, proto ovládají speciální schopnost. Jmenuje se Eihei no Ishi.

Eihei no Ishi- Strážcova vůle
Pokud uživateli dojde chakra na velmi nízkou hodnotu, je schopen silou své vůle použít ještě naposledy jakoukoliv techniku, co ovládá.
Nevýhodou je automatická ztráta vědomí, jde-li o příliš náročnou techniku, riskuje tak uživatel svůj život.
Tuto techniku obdržíte při udělení „Zlaté pečetě“ od svého senseie.

Rozdělení Zlatých písků:

1) Vrchní velitel - Vůdce celého vojska, který jedná jménem všech s kazekagem, obstarává pro členy odpovídající mise a zodpovídá za bezpečnost uvnitř vesnice. Jeho pozice obnáší především spoustu zodpovědnosti a papírování.

2) Kapitán - Je zástupcem velitele, pokud je mimo vesnici nebo neschopen plnit dočasně svou funkci. Kvůli zaměstnanosti vrchního velitele předává informace o misích vicekapitánům, zajišťuje jejich přijetí, přidělování učenců i jejich přezkoušení.

3) Vicekapitán - Jsou to velitelé divizí, kteří se starají o výcvik dalších plnohodnotných ninjů, učí je a provází vším, co život shinobiho obnáší.

4) První divize - Hlavní jednotka Zlatých písků. Mají za úkol dohlížet na ostatní divize, je-li to třeba, být nápomocni svým méně zkušeným kolegům a jít jim příkladem co nejlépe odvedenou prací. Musí podávat co nejlepší výkony, získávají ty nejdůležitější, ale i nejtěžší mise mimo vesnici a mají pravomoce k přezkoušení svých podřízených členů.

5) Ostatní divize - Patří do skupiny Zlatých písků ve výcviku. Trénují, učí se a zdokonalují své schopnosti, aby mohli ochránit svou vesnici.

6) Záložní divize - Jedná se o speciální tajnou složku Zlatých písků, ve které však žádného „zlatého ninju“ nenajdete. Tato divize vznikla na popud bývalého kapitána Zlatých písků, podle něhož bylo nutné mít něco v záloze, kdyby bylo nejhůře.

První divize

Vypravěč - Jaden
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Raizo

Raizo (Jaden)
41 let | 190 cm | 77 kg | A

Hodnost
jounin
Splněné mise
171 D-rank, 183 C-rank, 366 B-rank, 297 A-rank, 43 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

700 bodů | Profil | Celý obrázek

Studenti

Toshimi Kokumotsu

Toshimi Kokumotsu (ichi)
17 let | 160 cm | 49 kg | 0

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

552 bodů | Profil | Celý obrázek

Hirotado Yutsurai

Hirotado Yutsurai (Davien)
18 let | 176 cm | 62 kg | B

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
42 D-rank, 51 C-rank, 1 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

575 bodů | Profil | Celý obrázek

Záložní divize

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Daisuke Mokushi - Jaden

Risa Mokushi - ichi

Tekuro Ashikaru - Swreck

Popis

Černé písky jsou jednotka, jejíž veškerá činnost podléhá nejvyššímu utajení.
Jejich úkolem je získávání informací, odhalování nepřátelských agentů a jejich likvidace. Dále jsou cvičeni v infiltraci a špionáži na nepřátelském území.

Informace pro hráče:

1) Jednotka podléhá velení Mayu-hime. Hráči začínají na úrovni Zkušený Genin a rovněž zvládají základy ovládání chakry.

2) Členové Černých písků mají v hlavě zabudovanou pečeť. Díky tomu nepřítel nemůže zjistit informace z ninjovy hlavy.

3) Černé písky se nenechávají chytit. Stíny jsou jejich spojenci.
Proto ovládají techniku Burendo no kage.

Burendo no kage - Stínové splynutí. Členové Černých písků jsou schopni splynout se stíny a ukrýt se, popřípadě sami ze stínů nečekaně zaútočit. Trvání techniky je neomezené, nicméně uživatel je odhalen, pokud se pohne. V této technice se zmírní tok chakry a tak je možné na střední vzdálenost uniknout i senzibilům.

První divize

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Kazuha Minami

Kazuha Minami (ichi)
31 let | 153 cm | 45 kg | AB

Hodnost
jounin
Splněné mise
37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

700 bodů | Profil | Celý obrázek

Studenti

Akeno Ikazuchi

Akeno Ikazuchi (Stan.com)
16 let | 175 cm | 68 kg | B-

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

325 bodů | Profil | Celý obrázek

Tomomi Mokushi

Tomomi Mokushi (Kitabatake)
17 let | 148 cm | 42 kg | A+

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

125 bodů | Profil | Celý obrázek

Tým Beta

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Chika Yoshitsune

Chika Yoshitsune (ichi)
33 let | 165 cm | 50 kg | A

Hodnost
jounin
Splněné mise
79 D-rank, 105 C-rank, 168 B-rank, 127 A-rank, 11 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci
Trpí poruchou osobnosti, která se projevuje jen ve chvíli, kdy pociťuje silnou bolest.

500 bodů | Profil | Celý obrázek

Studenti

Daisuke Mokushi

Daisuke Mokushi (Jaden)
18 let | 174 cm | 74 kg | B

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
42 D-rank, 32 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

619 bodů | Profil | Celý obrázek

Tekuro Ashikaru

Tekuro Ashikaru (Swreck)
18 let | 180 cm | 70 kg | B

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
42 D-rank, 33 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

581 bodů | Profil | Celý obrázek

Hizuki Shima

Hizuki Shima (Mitora)
15 let | 155 cm | 47 kg | B

Hodnost
genin
Splněné mise
19 D-rank, 12 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

323 bodů | Profil | Celý obrázek

Tým Delta

Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Masao Nibori

Masao Nibori (Vikitori)
31 let | 175 cm | 75 kg | 0-

Hodnost
jounin
Splněné mise
? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, ? S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

500 bodů | Profil | Celý obrázek

Studenti

Ai Hayo

Ai Hayo (Sadista)
15 let | 155 cm | 46 kg | 0

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
17 D-rank, 3 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

171 bodů | Profil | Celý obrázek

Tsubaki Kokumotsu

	Tsubaki Kokumotsu (Noemyska) 14 let \| 157 cm \| 49 kg \| B Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank
	Veřejně známé věci Po nesplnení rozkazov od svojej bývalej sensei Nanami bola donútená sa vyzliecť do spodného prádla a chodiť tak po uliciach Sunagakure no Sato. Veřejně neznámé věci 117 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Akara

Akara (Chaly)
12 let | 150 cm | 42 kg | B

Hodnost
genin
Splněné mise
? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

72 bodů | Profil | Celý obrázek

Sumi Ketsueki

Sumi Ketsueki(Kami Juuzou)
12 let | 155 cm | 45 kg | AB

Hodnost
genin
Splněné mise
? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

51 bodů | Profil | Celý obrázek

Tým Théta

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Yumeka Ikazuchi

Yumeka Ikazuchi (ichi)
32 let | 167 cm | 54,7 kg | 0

Hodnost
jounin
Splněné mise
149 D-rank, 164 C-rank, 237 B-rank, 150 A-rank, 13 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

600 bodů | Profil | Celý obrázek

Studenti

Keiko Fukei

	Keiko Fukei (Stan.com) 14 let \| 160 cm \| 48 kg \| 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 19 D-rank, 4 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank
	Veřejně známé věci Nejnešikovnější ninja v Sunagakure. Veřejně neznámé věci 408 bodů \| Profil \| Celý obrázek

Tým Omega

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Shizu Nakirei

Shizu Nakirei (Jaden)
29 let | 163 cm | 50 kg | 0

Hodnost
jounin
Splněné mise
31 D-rank, 42 C-rank, 15 B-rank, 2 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

500 bodů | Profil | Celý obrázek

Studenti

Risa Mokushi

Risa Mokushi (ichi)
16 let | 156 cm | 46 kg | B

Hodnost
pokročilý genin
Splněné mise
? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

363 bodů | Profil | Celý obrázek

Taji Sakyuu

Taji Sakyuu (theFilda4)
13 let | 150 cm | 50 kg | A

Hodnost
genin
Splněné mise
18 D-rank, 4 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

332 bodů | Profil | Celý obrázek

Chairo Miyamoto

Chairo Miyamoto (Espere)
19 let | 177 cm | 65 kg | A

Hodnost
genin
Splněné mise

Veřejně známé věci

Veřejně neznámé věci

140 bodů | Profil | Celý obrázek

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

V oblíbených: 36x

Kategorie:

NFFORPG

Vložil Uchiha Garasha, Út, 2012-01-24 19:30 | Ninja už: 6515 dní, Příspěvků: 364 | Autor je: Prostý občan

Richi Tyoshi
Richi stal a sledoval Akemi a čekal co mu odpoví.Však nečekal,že odpoví to co odpověděla.Akemi mu řekla,že Soushuuha cvičit nebude což dosti nečekal.
Byl celkem zvedav co bude cvičit on tak poslouchal Akemi slova. Souchuuha si měl doučit ale mimo trenink.
Pochvíli však konečně začala mluvit o tom co bude cvičit.Když však vyslovila název techniky tak hnedka se zamyslel .

Vzpomínka

Malí Richi asi 8 letý stojí za pultem knihovny a snažil se,aby knihovnice si ho za tím všimla.
Stal na špičkách a opíral se o stul.Zachvíli si paní knihovnice stoupla ze židle a všimla si,že nějaký kruk stojí před jejim stolem
,,Co si přeješ chlapče???“zeptala se Knihovnice když se naklonila před stul
,,Dobrý den,já bych si chtěl pujčit nějaké knihy o taijutsu“řekl jemným dětským hláskem.
Knihovnice se trochu pousmala a obešla stul a šla k Richimu.Sklonila se k němu.
,,To chceš někomu domu???“zeptala se
Na Richiho tvaři ten kamžik šel vidět smutek
,,Ne paní, moje rodiče jsou mrtví“řekl smutně
Knihovnice se narovnala s divným pocitem v sobě.
,,Je promiň, to jsme nechtěla,tak pojd ja ti to ukažu“řekla a chytla Richiho za ruku
Vedla ho mezi mnoho regali až do zadu.Richi cestou koukal kolem sebe a viděl mnoho knih.Dovedla ho ke stolu kde mu gestem ruky naznačila at se posadí.
Richi vyskočil na židli a čekal.Knihovnice odešla a za pět minut se vratila s Rukou plných svitku.
Jakmile je položila Richi hnedka natahl ruce na stul a už bral první
,,Mockrát děkuji“řekl a nedočkavostí se ani na knihovnici nepodíval.
,,Nemáš zaco“řekla a trochu se pousmala nad jeho radostí.Pak se otočila a odchazela.
Richi si tam pročítal svitky pochvíli narazil na techniku zvanou Shishi rendan.Pročítal si každou techniku tak tahle nebyla vyjímkou.
,,Na tu techniku nemam moc sil“řekl si a začal číst dál

,,No něco jsme o tý technice četl ,ale je to už hodně dávno“dodal a podíval se na Akemi
,,Na čem to mam trenovat ???“dodal jestě a dále čekal co Akemi na to řekne.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Qasew, Út, 2012-01-24 17:27 | Ninja už: 5934 dní, Příspěvků: 1047 | Autor je: Prostý občan

Hinote Onna

Útok Hirotada jí trochu překvapil, konečně se k něčemu odhodlal. Nehodlala se ale nechat zasáhnout, ba naopak. Chtěl využít jeho útok k tomu, aby zranila jeho.
"Raiton: Tonjobo desu" (Blesk: epileptický šok) z Hinotiných rukou vyletěl proud elektřiny, který zasáhl vodivý železný drát.
"Chichichi" uchichtla se.

Skrytý obsah

Gomene za krátký post, nestíhám Laughing out loud

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Mon, Út, 2012-01-24 17:07 | Ninja už: 5894 dní, Příspěvků: 329 | Autor je: Prostý občan

Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky

Lenne na prvý chlapcov výbuch nereagovala a kompletne ho odignorovala. Už ju to celé prestávalo baviť. Chcela byť už bez prívesku v podobe Hirotada a ďaleko od útokov zo strany Hinote.
Lenne nechala Hirotada robiť, čo si zaumienil a radšej sa mu snažila príliš nezavadzať, či neskomplikovať jeho plán nejakým zbytočným zásahom.
Keď ju bič minul len o pár centimetrov, zamračila sa a pozrela na Hirotada s nie práve nadšeným výrazom v tvári.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Davien, Po, 2012-01-23 23:38 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan

Yasu Akemi
Velitelka Černých písků
Richi už byl celý hrrr do techniky Soushuuha, kterou ostatní nyní procvičovali.
"Ne, to se učit nebudeš. Nebyl jsi tu, když se to ostatní učili, takže se nebudeme zdržovat jen kvůli tobě. Kdyžtak řekni někomu po tréninku, kdo by byl ochotný to s tebou cvičit."
Jen doufala, že nebude po nocích za ní chodit a otravovat, aby ho to naučila.
"Pro tebe tu mám něco jiného. Protože se specializuješ na boj tváří v tvář, tak tě naučím jeden chvat z Taijutsu. Už jsi slyšel o Shishi rendan? Je to hrozně stará technika..."

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Uchiha Garasha, Po, 2012-01-23 21:37 | Ninja už: 6515 dní, Příspěvků: 364 | Autor je: Prostý občan

Richi Tyoshi
Richi stal a sledoval.Zahlídl ,že Sayuri přikývla čímž pochopil asi že na to přistupuje.Pochvíli zaregistroval Akemi chakru a jestě nějakou cizí.Však Akemi pri příchodu osobu představila.
,,Hm to mam být nějakej sledovanej experiment či co ??? "říkal si v hlavě.
Nasledně hnedka vešel do tělocvičny za osatníma.Totalka nevěděl co se bude dít do doby než Akemi vyslovila název jutsu.
Richi se chytil pod bradou.
,,hm....Soushuuha ...aha"řekl si polohlasně.Tohle jutsu však nikdy nezkoušel.
Ostaní měli Akemi ukazat co se naučili.Richi však na ně též koukal,však možná i trochu víc než Akemi.
Richi si kontroloval jejich množství chakry,kterou do toho dávají.Když se u několika lidi schodovala vedel kolik asi do toho dát.
,,Akemi-sensei, vím o jaké jutsu se jedná však bych potřeboval trochu poradit jak začít"říkal směrem k Akemi.

Omluva

Chtěl bych se omluvit za mě a za Helijaska.Na internáte nám nejde internet,Ted jsem v hospudce na wifině a píšu s telefonu.
Nwm za jak dlouho to zas pujde tak se omlouvám za spoždení co nejdříve napísem

Omluva po 2

Za ne moc kvalitní příspevek.Ale na mobilu se píše blbe tak jsme to nechtel moc rozepisovat az budu na PC opravim tohle je jen tak matne aby jste mohli pokračovat

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Qasew, Po, 2012-01-23 17:50 | Ninja už: 5934 dní, Příspěvků: 1047 | Autor je: Prostý občan

Yon Ki Zlaté písky - Záložní Divize
Yonův dům

V tento den se mu už naskytl celkově třetí pohled na to, jak mladí lidé trpí pod úmornou bolestí pečetě. Nic však neměli na tom, že tento rituál byl nezbytný pro zlaté písky. Složil pečetě a vedle něj se objevil klon, který měl za úkol Daisukeho hlídat do té doby, než se probudí. Klon se usadil na schody sklepa a čekal. Samotný Yon pak zamířil zpátky do paláce. Čekalo ho ještě nějaké potřebné papírování, pak konečně mohl jít zkontrolovat, jak si na tom jeho dva svěřenci vedou.

Chemická laboratoř v paláci Kazekageho
Odemknul dveře. Naskytl se mu už vcelku klidný pohled. Oba leželi, byli v klidu. Nadai se zdál být chvíli před probuzením. Kira vypadala poměrně hůř. Vypadalo to, jako by se pečeť ještě dostatečně nevštípila. Podíval se na hodinky. Zbývalo jí jen trochu času, než jí pečeť odmítne a zabije. Znovu tedy vytvořil jeden klon. Tento klon jí vzal na zadá a zamířil s ní pryč z laboratoře.
"Ach jo holka jedna pitomá..." dovedl jí do nemocnice. Yon se usadil na jezdící stoličku a čekal na probuzení Nadaie.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil tbc99, Po, 2012-01-23 16:06 | Ninja už: 5761 dní, Příspěvků: 84 | Autor je: Prostý občan

Susune YorimotoZlaté Písky

"Hmm hezká procházka, ale kapánek nesmyslná, vždyť to jsme mohli dělat i tam." Ušklíbl se Susune a jen velmi neochotně se nechal přivázat k parťákovi. Až to pak začalo pořádně ani nevěděl co se děje, když s ním Kemuri vyskočil do vzduchu i když bylo očividné, že s přistáním nepočítal. Susune proto rychle z rukávu vytáhl lahvičku s inkoustem a rozbil ji o zem. V rychlém sledu ještě i složil pečeť a oba se propadli kamsi do této inkousové louže. Když po pár okamžicích vylezli opět ven Susune se jen zeptal. " Nenapil jsi se toho? " Následně se rozhlédl kolem sebe a řekl " Tak co bude další? Asi něco většího co? "

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Davien, Po, 2012-01-23 13:18 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, Druhá divize
Absolutně nestihli zareagovat a Hinote se přesunula na střechu druhé budovy, ale té nižší, takže konečně mohl jakž takž zaútočit.
Škubnul pravačkou. Ocelová lanka se odmotala. Spousta jich byla přetržená a poničená, takže nemohl útočit tak jako v poušti, takže musel improvizovat.
Začal otáčet dlaní a pohybovat prsty. Lanka se spletla do sebe a vytvořila tak jakýsi bič.
Hirotado se pořádně nápřáhnul(bič minul Lenne jen o pár centimetrů) a švihnul ve velmi silném úderu. "BIČ PÁNA OCELI!"
Při této vzdálenosti mohl Hinote trefit maximálně do nohy. Ovšem kdyby se trefil, tak by jí síla úderu onu končetinu nejspíše zlomila. Víc prostě v momentální situaci udělat nemohl. A přivázaný k Lenne ani nic víc nedokázal.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Jaden, Po, 2012-01-23 03:49 | Ninja už: 6175 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Počátek tajné divize Zlatých

Daisuke Sugito
Když Suki, Daisukeho matka, uslyšela klepání na dveře jejich domu, chystala se akorát vyrazit do práce do nemocnice.
Kdo to může takhle po ránu být? Pomyslela si a vydala se ke dveřím.
„Ano?“ Otevřela dveře a zadívala se příchozímu do obličeje. Poznala v něm Yona.
„Yon-san? Co potřebujete?“ Pousmála se na něj na pozdrav a zeptala se ho.

Yon Ki
Tak trochu se zarazil, když se ve dveřích objevila žena, která mu tykala.
"Kdo to je?" ptal se sám sebe, přitom začal pátrat ve svých milostných románcích po vesnici.
"Mariana má modré vlasy, Izabela je velmi vyvinutá, Masaki je blondýna, Yoruichi je na misi, Amanda mu dala košem, Parvati není tak vysoká" vše mu naráz vrtalo hlavou a přemýšel tak asi několik minut.
"My se známe?" zeptal se opatrně, přičemž jí odvětil na její pozdrav.

Daisuke Sugito
Suki se nepatrně ušklíbla. Vás zná každý, to věřím. Pomyslela si.
„Těžko. Jmenuji se Suki Sugito a jsem Daisukeho matka. Potřebujete od mého syna něco?“ Naklonila tázavě hlavu na stranu.
Pak se zatvářila poněkud zamyšleně a najednou vypadala, jako by jí něco došlo.
„To vy jste pořádal to vojenské cvičení nedávno v poušti?“ Zadívala se na něj a v jejím zraku se zračila kapka nebezpečí.

Yon Ki
"Joo, už si vzpomínám" kecal, vůbec nevěděl o koho jde, ale to bylo jedno.
"Cvičení, jistě to je má specialita" mrkl na ní, přičemž viděl, že není nějak nadšená....
"No víte, potřebuju Daisukeho, a to opravdu rychle" snažil se vybruslit už z tak vypjaté situace.

Daisuke Sugito
„Pomalu!“ Zvedla Suki prudce ukazováček na pravé dlani a zarazila ho.
„Jak jste si to představoval poslat úplné nováčky na tak nebezpečné cvičení?! Copak jste vůbec neuvážil jejich bezpečnost?! Takhle zachází Sunagakure se svými shinobi?! To má můj syn opravdu pěkné vyhlídky na dožití se vysokého věku!“ Začala na Yona soptit Suki svou mateřskou věčně ustaranou vášnivostí.
Daisukeho křik své matky mezitím dokonale probudil.
„Co se to sakra děje…?“ Posadil se na posteli a zamžoural ospale očima.
„Mamy? Co tady tak ječíš?“ Sešel Daisuke schody, oblečený jen v kalhotech.
Pak ve dveřích spatřil Yona.
„Pane? Co vy tady?“ Zadíval se na Yona a konečně se úplně probral.
„To nic miláčku!“ Podívala se na Daisukeho mile Suki.
„Jen jsem tady Yonovi vysvětlovala na čem je potřeba zapracovat ve vedení…!“ Zadívala se opět přimhouřenýma očima na Yona.

Yon Ki
"Vždyť se tak moc nestalo" překroutil oči, i když si byl vědom, že to někteří z nich málem nepřežili, o tom jeho matka snad naštěstí nic nevěděla.
"Á, Daisuke" zavolal na něj.
"Dnes ti začíná brigáda, Kazekage-sama mě pro tebe poslal, můžeš jít hned?" s úsměvem na tváři a s trochou lží ho táhl na první cvičení záložní divize...

Daisuke Sugito
„Brigáda? Ale já-,“ zatvářil se nejdřív udiveně Daisuke, pak mu to ale došlo.
„Ach tak! Jistě!“ Přikývl chápavě a vyběhl rychle po schodech.
Za chvilku se vrátil oblečený a připravený.
„Zatím! A neměj obavy!“ Usmál se na svou matku ve dveřích, zamával jí, chytl Yona za rukáv a rychle rázoval pryč od jeho domu, než udělá jeho matka nějakou nepřístupnost.
„Omlouvám se, je trošku úzkostlivá,“ zazubil se roztržitě Daisuke a podrbal se za hlavou.
Pak zvážněl.
„O co jde, pane?“.

Yon Ki
"Je mi to jasné," odpověděl mu na jeho omluvu ohledně matka, on tohle sice naezažil, aby se o něj někdo staral, a měl o něj někdo strah, ale Akemi mu to teď pěkně vynahrazovala.
"Dnes nepůjdeš trénovat se svým týmem, možná ani zítra, záleží na tvém stavu..." nechtěl mu říkat nic o tom, že dnes skoro zemře, to si nechal až na později.
"Můžu tě ale ujistit, že tohle všechno ti dá hodně, a mimo to, naučíš se jednu novou techniku" mrkl na něj přičemž společně putovali vesnicí. Netáhl ho ale do sídla Kageho, tam, kde se zlatí scházejí, šel s ním k nim domů, do prostorného sklepa, kde on i Akemi často trénovali. Odemknul, podíval se, jestli je vzduch čistý a rychle jej zatáhl dovnitř, pak rožnul ve sklepě a oba sešli do opravdu velkého sklepa, připomínající spíše menší tréninkovou halu.
"Vítej u mě doma"

Daisuke Sugito
„Aha. Ale…co řeknu Gashimu-sensei?“ Řekl Daisuke trochu zaraženě. Věděl, že Gashi to pochopí, jelikož ví, co se děje. Ale Tekuard a Chika ne a těm to určitě bez dobré výmluvy divné bude.
Pak mu Yon sdělil plán dneška a dovedl ho do nějakého domu, a následně do jakéhosi sklepa ve sklepě, který byl opravdu obrovský a ve kterém ho Yon přivítal se slovy „Vítej u mě doma,“.
Daisuke se chvilku rozhlížel po místnosti a přebíral si to všechno v hlavě.
„Takže, co je to za techniku?“ Zadíval se zapáleně na Yona. Yonovu poznámku o jeho stavu na konci dne vypustil z hlavy.

Yon Ki
Začal hrabat ve věcech, až našel jeden poměrně zašlý terč, odešel s ním asi 20 metrů, kde jej pověsil na stěnu.
"Jedná se o jednoduchou techniku, která je pro loutkaře triviální" hodil po něm svitek,
"máš pár hodin na to, aby ses jí naučil, jinak letíš" podpůrně se na něj usmál a hodil mu nějaké ty kunaie, ať to má s čím trénovat.

Daisuke Sugito
Daisukemu při Yonových slovech zacukal koutek oka.
Eh, super motivace…. Pomyslel si.
Pak chytl svitek a pár kunaiů, co od Yona dostal a zadíval se na svitek.
Když ho rozbalil, zjistil, že je v něm popis techniky.
Soushuuha, úroveň C? To jsem zvědavý, co to je za techniku, když má být pro loutkáře tak lehká a přitom je to úroveň C. Četl si svitek zaujatě Daisuke.
Použijte chakru k ovládání kunaiů či jiných vrhacích zbraní. Pomocí chakry zvyšte jejich rychlost a vyšlete je přímo na svůj cíl. Efekt bude mnohem účinnější a přesnější, než při normálním vržení. To byl popis techniky.
Daisuke se zamračil. Lehká pro loutkáře…. Jasně! Provedu to prostě svými chakra vlákny. Odtušil Daisuke, co se po něm chce, sroloval svitek a podíval se na pár kunaiů, ležících na zemi. Bylo jich šest.
Shýbl se a přejel po každém z nich prsty pravé i levé ruky a narovnal se.
Hýbl prsty a kunaie se na zemi zatetelily a najednou se vznesly do vzduchu.
Zatím to lehké opravdu bylo. Jenom ovládat efektivně Fezu dalo Daisukemu mnohem víc zabrat, než tohle.
Kunaie se zformovaly do půlkruhu, kolmo k zemi nad Daisukem a jejich špičky se nasměrovali na terč, který umístil Yon před Daisukeho.
Daisuke se zamračeně zadíval na terč a soustředil se.
Pak silně škubl dlaněmi před sebe, hýbl prsty, a kunaie prudce vystřelily vpřed. Během okamžiku tři z šesti kunaiů probodly terč naskrz a zbylé tři se lehce zapíchly špičkou do zdi kolem terče.
Daisuke byl sám překvapen rychlostí jejich letu a průrazností. Tahle technika měla fakt něco do sebe.
„Eh, omlouvám se za tu zeď, pane,“ zatvářil se omluvně Daisuke na Yona.

Yon Ki
Zaujatě jej pozoroval, věděl, že tato technika ho jen naučí pořádně rychle používat zbraně, vše mohl dělat pomocí vláken, takže no problem, po zabodnutí kunaiů do zdi jej trochu pozdvihl obočí.
"Nechtěl tu potkat Akemi, je na to dost háklivá" podotknul.
"Už ti to ale vcelku jde" taky ho trochu pochválil, přeci jen, musel v něj vyvolat kladné pocity před tím, co ho zchvíli čeká.

Daisuke Sugito
Daisuke se při pochvale zazubil a dál se soustředil na trénink.
Měl plánu se teď zaměřit na přesnost, protože když se nebude schopen trefit, celá tahle technika mu bude na nic.
Došel k terči a sebral z něj kunai, i ty ve zdi, a vrátil se na místo, odkud je vrhal předtím.
Tentokrát vzal do rukou pouze dva kunaie a ty vyhodil do vzduchu. Hned na to hýbl prsty a kunaie se zastavily a ve vzduchu se opět nasměrovaly špičkami na terč.
Daisuke ještě chvilku sledoval soustředěně terč a snažil se to celé provést instinktivně. Terč! To bylo to, co vyžadovalo jeho pozornost. Prakticky to bylo totéž, jako normální vrh. Kdyby se soustředil na to, jak hází, mine. Proto se soustředil na svůj cíl, a když si byl jist, že míří dobře, trhl rukama.
Oba kunaie vystřelily vpřed a probodly terč pár centimetrů od středu.
Daisuke se spokojeně pousmál a sebral další kunaie, tentokrát tři, a pokus zopakoval.
Chvilku mu to zabralo, protože se vždy před každým vrhem chvilku soustředil a mířil. Ale vyplatilo se mu to a jak se zvedal počet kunaiů, tak se zlepšovala i jeho muška.
nakonec stál Daisuke opět připravený na další pokus a kolem něho levitovalo šest kunaiů.
Daisuke přimhouřil oči a trhl rukama, jako předtím.
Všech šest kunaiů se vyřítilo vpřed a zarazilo se po hloubku celé jejich čepele do terče, těsně kolem středu.
Daisuke se lekl, že kunaie terč prorazily a zasekly se do zdi za ním, naštěstí ale ne.
„Tak, co vy na to, pane?“ Otřel si Daisuke zpocené čelo a podíval se spokojeně na Yona.

Yon Ki
Neustále sledoval jeho snažení, co na to říct, byl schopný, to proto si ho vybral, věděl o tom už od prvního souboje, trochu mu vadilo, že je pouze členem normálního týmu. Byla ho škoda....
"Skvělé" zatleskal.
"Zdá se, že už to celkem zvládáš, co ty na to?" poplácal ho po zádech.

Daisuke Sugito
„Snažím se,“ zazubil se Daisuke.
„Mám to ještě cvičit?“ zeptal se. Měl dojem, že tuhle techniku zvládl a byl dychtivý po dalších vědomostech, ale nechtěl se přeceňovat a být zbytečně netrpělivý.

Yon Ki
Ukázal směrem na malou vanu, která byla úplně v rohu místnosti a byla skoro celá plná vody.
"Nevím jestli vůbec dokážeš po tamtom chodit, jestli jo, tak přejdeme k té horší části dne, jestli ne, tak se na to můžem ještě podívat, máme trochu času navíc" podíval se na kapesní hodinky, od pečetění těch dvou uplynulo asi 6 hodin.

Daisuke Sugito
Daisuke pohlédl na vodu ve vaně a trochu se ušklíbl.
Chůze po vodě. Tady asi Yona moc nepotěší.
„Chůzi po vodě jsme začali cvičit včera, ale moc mi to zatím nejde,“ řekl Daisuke nejistě a s nedůvěrou si prohlížel vanu s vodou.

Yon Ki
"Nevadí, aspoň se na to trochu podívej, nemůžu tomu věnovat tolik času, kolik bys potřeboval, je přibližně kolem čtvrté, takže tak do osmi jo?" pak bylo potřeba mu dát onu "zlatou pečeť" její vštípení bude chvíli trvat,takže to musí načasovat tak, aby byl ráno zase fit a mohl by pokračovat v tréningu s Gashim.

Daisuke Sugito
Daisuke kývl a vykročil k vaně. Když k ní došel, zastavil se a chvilku jí pochmurně sledoval.
Za 4 hodiny to musím zvládnout. No, jestli chci být nejlepším loutkářem, tak budu muset! Odhodlal se.
„Pane? Nemáte nějakej tip?“ Houkl přes rameno na Yona, zda by mu nějak neporadil jak na to.

Yon Ki
"Noo" zamyslel se.
"Udržuj rovnováhu, vydávej stejné vlny chakry, které tě udrží ve stabilní formě, to samé se teď já učím ve vzduchu, kde je to mnohem těžší, a taky musím vypouštět chakru v pravidelných intervalech tak, abych se udržel, ty to ale za chvíli zvládneš automaticky" mrkl na něj, snad mu tohle bude stačit.

Daisuke Sugito
Daisuke se zamyslel nad tím, co mu Yon řekl a zadíval se opět na vodu.
Tak jdeme na to. Řekl si a zul si boty. Odepnul si i nátepníky a sundal vestu, nechal si jen triko a kalhoty a čelenku.
Zvedl nohu a pomalu jí položil na hladinu. Vpustil do ní chakru a snažil se jí rovnoměrně rozprostřít po chodidle.
Opřel se o nohu a zvedl se nad hladinu. Zatím ještě stál, jako včera, a snažil se udržet rovnováhu. Pokusil se chakru vpouštět do chodidel v intervalech, tak jak mu poradil Yon, ale nemělo to ten efekt, co by si přál, hladina se zvlnila a on sebou sekl na zem mimo vanu.
„Jauvajs…. Je to poněkud bolestivější, když se o to mám pokoušet na tak malém kousku vody…,“ zabrbal si pro sebe Daisuke a podrbal si bouli na hlavě.
Ale nemínil se vzdát.
Zvedl a se opět vkročil na vodu, s chakrou vpuštěnou v noze.
Opřel se o okraj vany a položil na hladinu i druhou nohu. Boj o rovnováhu mohl začít. Daisuke se trochu kymácel, ale představa rozseknuté hlavy o okraj vany ho dostatečně motivovala. Ustálil svůj postoj a udělal další krok. Tím ale vana končila a nebylo kam dál šlápnout.
A jé, to se budu muset asi otočit. Pomyslel si nervózně Daisuke a pokusil se otočit. V tom se ale přestal trochu soustředit na chakru a levé chodidlo mu sklouzlo pod hladinu.
Daisuke zamával rukama a sesunul se celý do vany, až voda vyšplouchla ven.
„Sakra!“ Zaklel, celý mokrý, sedící ve vaně.
Chytl se za okraje, vysoukal se ven a vyždímal si triko.
No, ještě mam pořád necelý 4 hodiny. Povzdechl si a napřímil se.
Příští 4 hodiny byly plné vody v uších, v nose, a několika modřin z pádů z vany nebo přímo na její okraj.
Ale když táhlo na osmou večer, a ve vaně byla už jen půlka vody, měl Daisuke pocit, že se výrazně zlepšil.
Chodil po hladině sem a tam a přitom se soustředil jak jen mohl a rukama udržoval rovnováhu, jako to dělají provazochodci.
Ještě to bude muset nějakou dobu cvičit, než bude po vodě chodit stejně tak plynule jako po zemi, ale výrazný pokrok to byl.

Yon Ki
Pozoroval tuto obtížnou disciplínu, věděl, že 4 hodiny budou málo času na to, aby se to naučil perfektně, tohle bude muset dohnat Gashi sám.
"Výborně, teď k té horší části" začal skládat pečetě, přičemž se pomalu ale jistě přibližoval k Daisukemu,
"Dnes se staneš právoplatným členem písků, avšak v utajení" jeho ruce začala pomalu obalovat modrá chakra, která postupně zářila více a více.
"10-12 hodin, tak dlouho se budeš svírat v bolestech, tvá mysl bude rozdělená a ty budeš muset najít svou pravou identitu, jinak zemřeš" byl už u Daisukeho, otočil ho, takže k němu byl zády, jeho ruce pevně chytl a druhou, zářící rukou ho plácl po zádech, přesně mezi lopatky. Na místě plácnutí se objevil jakýsi japonský znak, avšak byl velmi bledý.
"Hodně štěstí" naráz mu začal odpočítávat 10 sekund, 10 sekund, kdy bude vše v pořádku a nic ho nebude bolet, to nejhorší přijde právě po 10 sekundách. Doufal ale v to, že tuto proceduru zvládne a bude pak ještě silnější....

Daisuke Sugito
Daisuke vyskočil z vany, když zaslechl Yona mluvit o další, horší části, a čekal, co bude dál.
Yon udělal několik pečetí a dlaněmi, obalenými chakrou, se pomalu přibližoval k Daisukemu.
Pak mu sdělil, co ho příštích 12 hodin čeká.
„Počkat! Zemřít?!“ Zarazil se Daisuke a couvl. To už byl ale Yon u něj, chytl ho za ruku a otočil ho k sobě zády.
Pak ucítil Daisuke plácnutí po zádech a Yonův stisk na jeho ruce polevil.
„Hodně štěstí,“ popřál mu Yon.
„Tak moment! Co jste to právě udělal?“ Otočil se prudce znepokojený Daisuke na Yona se zatnutými pěstmi, ale ten mu neodpovídal.
Najednou pocítil Daisuke uvnitř hrudi takovou bolest, že měl pocit, že se mu zastaví srdce.
Panenky se mu zúžily, on klesl na kolena a chytl se za hrudník.
„C-co to-?!“ Sípal, ale pak přišla druhá, silnější vlna, při které mě Daisuke pocit, jako by mu v ten okamžik zpřelámal kdosi všechny kosti v těle, polil ho benzínem a zapálil.
Daisuke se svalil na zem, z hrdla se mu vydral přidušený výkřik a pak už byla jen tma.

Technika, která otvírá oči

Daisuke otevřel oči a prudce se nadechl.
Co to sakra bylo?! Prudce oddechoval a vyjeveně se rozhlížel kolem sebe. Nikde nic. Jediné, co bylo všude, byl písek. Nekonečná poušť všude kolem něj.
C-cože?! Zamrkal překvapeně Daisuke, ale v tu ránu poušť zmizela a on se ocitl v Suně
Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že stojí před akademií.
Co se to tu děje? Přemýšlel Daisuke.
Genjutsu? Napadlo ho a zvedl před sebe dlaně. Něco tu nehrálo. Byly to jeho ruce, ale mnohem menší.
Daisuke se zamračil a zadíval se na sebe.
Byl to on, ale o několik let mladší.
„Kai!“ řekl Daisuke a udělal pečeť uvolnění. Nic se nestalo.
„Podívejte se na toho pitomce!“ Ozval se jízlivý posměch kus od něj.
Daisuke vzhlédl a spatřil před sebou své bývalé spolužáky. Měl pocit, že snad zešílel, jinak si momentální dění nedokázal vysvětlit.
Najednou stál opět jinde. Stál uprostřed tréninkové zahrádky akademie, v ruce držel pár shurikenů a před ním se tyčil dřevěný pařez.
„Ale no tak Daisuke! Radši ty shurikeny polož a jdi si hrát s tvejma panenkama, než si ublížíš!“ Zavolal na něj pohrdavě klučina, stojící vedle něj. Napřáhl se a vrhl své shurikeny, kterými přesně zasáhl pařez.
Daisuke zatnul zuby.
„Sklapni! Moje loutky nejsou panenky!“ Zakřičel na toho kluka a také hodil po pařezu shurikeny. Ani jeden nezasáhl a dokonce ani nedoletěl dostatečně daleko.
Ten kluk i celá Daisukeho třída, stojící najednou za ním, propukly ve smích.
„Vždyť sis ani sám nemohl myslet, že se trefíš!“ Obořil se na něj ten kluk, rozeběhl se proti němu a vrazil mu pěst do břicha.
Daisuke vyprskl a sesunul se s vyraženým dechem k zemi.
Když se rozkoukal, zjistil, že má na sobě tréninkový úbor a klečí na žíněnce v tělocvičně.
Ten kluk, co ho praštil, stál před ním v tom samém úboru a pobaveně na něj zhlížel.
Děti z jeho třídy seděly na lavičkách okolo žíněnky. Smáli se mu a bučely na něj.
Daisukemu se jejich posměch zařezával do duše jako ostrá čepel do masa.
„Mlčte! Sklapněte už!“ Zakřičel a pokusil se narovnat.
V ten okamžik ho ten kluk prudce kopl do brady a složil Daisukeho opět k zemi. Pak si na něj sedl a chytl ho za límec.
„Co tady ječíš ty slečinko? Neumíš zacházet se zbraněmi, neumíš žádný jutsu a neumíš se ani prát! Jediný co umíš, je hrát si s panenkama jako malá holka!“ Zařval na Daisukeho ten kluk.
„Pusť mě! Moje loutky nejsou žádný panenky!“ Snažil se z jeho sevření vymanit Daisuke. Bučení a pohrdavý smích sílili.
„Seš stejně ubohej jako tvůj otec! Dobře, že chcípnul!“ Zařval na něj ten kluk a zacloumal s ním. Publikum se k němu souhlasně přidalo.
„Mlčte! Sklapněte vy všichni! Můj táta byl hrdina!“ Křičel Daisuke a po tvářích mu stékaly slzy.
Najednou se tělocvična rozplynula a on stál opět v poušti.
Rozhlédl se kolem sebe a před sebou spatřil Nadaie. Když se pokusil pohnout, zjistil, že nemůže. Nadaiova loutka ho držela spoutaného svou látkou.
„Vypadá to, že ani s těma panenkama si hrát neumíš, co, ubožáku?“ Řekl Nadai a ušklíbl se.
Daisuke zatnul zuby zlostí a chtěl na Nadaie něco zakřičet, ale zjistil, že nemohl ani otevřít pusu.
Za ním stála jeho loutka, Kamaitachi, jen byla několikrát větší. Daisuke s hrůzou zjistil, že z Kamaitachiho prstů vedou vlákna, přímo do něj.
„Možná by bylo lepší, kdyby za provázky tahal Kamaitachi, a ne ty!“ Řekl Nadai, odfrkl si a zmizel.
Zafoukal silný vítr a všechno se opět rozplynulo a kolem Daisukeho byla opět jenom poušť.
„Já nejsem ubožák! Slyšíš mě?! Ukážu ti, co ve mě je! Vám všem!“ Zařval zoufale a rozčíleně Daisuke do prázdna.
„Opravdu? Jenom to ne! Stačilo, cos předvedl do teď!“.
Daisuke se otočil za hlasem a spatřil Tekuarda.
„Ty že seš můj parťák? To mam fakt štěstí! Málem jsi mě otrávil a vzpomeň si, jak jsem dopadl při boji s Nadaiem! Bejt v týmu s tebou je horší než sebevražda!“ Chrlil na něj Tekuard se založenýma rukama na prsou výtky.
„Ale Teku já dělal co sem mohl-!“.
„I holka je lepší než ty! Kolikátý že jsi to byl při našem závodě? Poslední? Takhle chceš udělat dojem na koho?“ Objevila se vedle Tekuarda Chika s ironickým úšklebkem.
„Mlčte…mlčte oba! Já se snažím, snažím se!“ Zařval na ně zoufale Daisuke. Jejich slova ho bodala do srdce jako senbony.
„Ty a záchrana Písků? To jsem musel být namol, když jsem ti nabídl členství!“ Ozval se za Daisukem Yonův hlas a on najednou nestál na poušti, ale v Yonově sklepě.
„Ještě budu mít práci s tvojí mrtvolou, až se sem za těch pár hodin vrátím!“ Zamračil se na Daisukeho nenávistně Yon.
Daisukemu začínaly drkotat zuby, podlomily se mu kolena a on doklekl sklesle na zem a chytl se zoufale za hlavu.
Celý jeho svět se začínal propadat do temnoty a měnit v peklo. Tváře jeho spolužáků, Nadaie, Tekuarda, Chiky, Yona, Gashiho, létaly kolem něho a křičeli na něj.
„Umíš si jen hrát s panenkama!“.
To není pravda! Začaly Daisukemu ztékat po tvářích proudy slz.
„K čemu ti jsou loutky, když nedokážeš ochránit ani sebe, ani své parťáky?!“.
Dokážu! Nedopustím, aby se Tekovi nebo Chice něco stalo! Nejsem neschopný! Sevřel Daisuke křečovitě svoje vlasy.
„Ty se chceš stát nejlepším loutkářem? Přestaň lhát sám sobě!“.
„Já to dokážu! Dokážu to!“ Zakřičel Daisuke zlomeně.
Temnota se připlížila až k němu a chystala se ho spolknout.
Daisuke bezmocně svěsil ruce podél těla a v očích měl prázdný pohled.
„Nedokážu to. Jak bych se mohl stát tím nejlepším loutkářem? Nedokázal jsem ochránit Tekuarda ani porazit Nadaie. Neumím nic, než si hrát na shinobiho a lhát sám sobě,“ proudily všechny Daisukeho pochybnosti přes jeho rty a ztrácely se v temnotě kolem něj, která rostla s každým jeho slůvkem beznaděje a šplhala po jeho těle výš a výš.
„Tak honem, ať už je po všem,“ špitl Daisuke a zavřel oči.
Temnota vyšplhala až k jeho krku a rostla dál.
Najednou se však zastavila a Daisuke ucítil na své hlavě nějaký tlak a otevřel oči.
„Tohle že je můj syn?“.
Daisuke ztuhl a jeho zorničky se rozšířily. Tahle jediná otázka mu netrhala duši na kusy. Tahle otázka ho neznámo proč hřála.
„Můj syn by se nikdy nevzdal! Můj syn by mě činil pyšným každým jeho činem a to taky doteď dělal!“.
Temnota začala ustupovat a ztékala z Daisukeho jako špína, kterou smýváte vodou.
„T-tati?“ Dostal ze sebe Daisuke a otočil se.
To, co cítil na hlavě, byla ruka jeho otce, který stál za ním a usmíval se na něj.
Daisuke se vrávoravě narovnal, otočil se a civěl na svého otce.
„Ale tati, nic jsem nedokázal. Všechno jsem doteď jen kazil,“ řekl a sklopil hlavu.
„Daisuke, pozoruji tě celou dobu a vím stejně tak dobře, jako ty, že to není pravda,“ naklonil Daisukeho otec hlavu na stranu, káravě se na svého syna usmál a chytl ho za ramena.
Najednou temnota zmizela a oba stáli opět v Suně. Kus od nich se právě odehrávala scénka z minulosti. V rohu uličky se tam krčil jeden Daisukeho spolužák a Daisuke stál před ním se svojí loutkou, bojovně rozkročený, zatím co jeden starší kluk, který toho mladšího napadl, s jekotem prchal.
„Zastal ses toho chlapce a dokázal svým spolužákům, co v tobě je. Dokázals jim, že máš kuráž a oni tě za to uznali!“ Zadíval se na Daisukeho jeho otec.
Pak se oba objevili v poušti v oáze, kde Daisuke bojoval proti Nadaiovi.
Daisuke teď viděl sám sebe, jak klečí opodál a útočí na Nadaie Fezou. Nadai se tehdy jen taktak dostal z Daisukeho pokusu spoutat ho chakra vlákny.
„Ani v poušti sis nevedl špatně! Porazil jsi s Tekuardem jednoho lovce, a dokonce ses nakonec sám dokázal v boji vyrovnat mnohem zkušenějšímu nepříteli, kterým Nadai bezpochyby byl!“ Shýbl se k Daisukemu jeho otec a zadíval se mu do očí.
Daisukeho zoufalý pohled se pomalu vytrácel.
„Synku. Pochybnosti. Vždy ses podceňoval a přehlížel ty dobré věci, které si dokázal. A to bylo tvou největší slabinou!“ Usmál se na Daisukeho jeho otec a dloubl ho ukazováčkem do prsou.
Daisuke se pousmál a přejel si dlaní po místě, kam ho jeho otec dloubl.
„Máš sen, synu!“ Zamračil se odhodlaně na Daisukeho jeho otec a zazubil se.
„Jestli mě chceš překonat, budeš v sebe muset začít věřit kluku!“ Vyzval Daisukeho Kankurou, který se objevil vedle Daisukeho otce.
„Pamatuj synu. Ti, co nevěří sami v sebe, nemůžou čekat, že v ně začnou věřit ostatní!“ Řekl Daisukemu jeho otec a poplácal ho po rameni.
Daisukeho zplihlý výraz se vytratil a nahradil ho odhodlaný úsměv.
„Díky tati! Dokážu to! Stanu se tím nejlepším loutkářem co kdy žil a ochráním všechny, na kterých mi záleží!“ Zamračil se odhodlaně Daisuke, zazubil se a zvedl pravou ruku se zatnutou pěstí.
Kolem něho se objevili jeho spolužáci, jeho tým, Nadai a i Yon.
„Díky za váš respekt, lidi! Uvidíte, že si ho zasloužím!“ Usmál se na své spolužáky Daisuke a ti se poté, co se jejich nepřátelské obličeje proměnily v úsměvy a chichot, rozplynuly.
Pak se otočil na Tekuarda s Chikou.
„Můžete se mnou počítat, týme!“ Zvedl Daisuke pěst se vztyčeným palcem.
Tekuard se na něj bojovně usmál a Chika se zazubila.
„A ty! Těš se! Zesílím a překonám tě!“ Zadíval se Daisuke na Nadaie a bojovně se zazubil. Nadai mu úsměv oplatil a také zmizel.
A nakonec tam zůstal jenom Yon.
„Pane, až se proberu, bude ze mě přesně ten, za koho mě máte! Tajný člen Zlatých písků! Budoucí nejlepší loutkář Sunagakure!“ Zvolal vesele Daisuke a zvedl do vzduchu nadšeně ruce.
„Budeš na mě pyšnej tati! Slibuju!“ Otočil se nakonec Daisuke na svého otce.
„To už dávno jsem, synu,“ usmál se na něj jeho otec.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Swreck, Ne, 2012-01-22 17:38 | Ninja už: 5132 dní, Příspěvků: 778 | Autor je: Prostý občan

Trkuard Ashikaru
cvičiště
Napřed jsem se měl za blbce, jelikož nikdo nikde nebyl. Pak mi do oka padla postava na vršku krystalového stromu. Gashi ho nerozpustil? Nahoře byla Chika. Rozeběhl jsem se za ní a snažil se na ní moc nekoukat, Znervóznilo by mě to. Chytl jse s vedlejší větve a vyhoupl se na ní.
"Jak jsi se vyspala?" zeptal jsem se. Přitom jsem očima prozkoumával okolí. Vážně tu nikdo jiný nebyl. Do oka mi padla nádrž s vodou. Mučící nástroj dalších hodin.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Qasew, Ne, 2012-01-22 16:07 | Ninja už: 5934 dní, Příspěvků: 1047 | Autor je: Prostý občan

Zlaté písky

Hinote Onna

Obejvila se znovu na střeše budovy, tentokrát naproti minulému baráku. Byla dostatečně viditelná, takže si jí mohli všimnout, ona je ale měla znovu jako na dlani. Chtěla jim dát aspoň nějakou šanci na to, aby předvedli, že spolu něco dokážou, nečekala ale žádné zázraky, je to jen jeden den co jsou spolu, dokonce ani to ne, strašně jí to ale bavilo, je takhle trápit...

Yon Ki
Před Nadaiovým probuzením, cca 10 hodin zpátky...
Pozoroval, dalo by se říct mučení, těchto dvou mladých lidí, trochu se mu jim i zželelo, zachvíli ho to ale přešlo... Rozhodl se, že čas nestráví pozorováním jejich nářků a křiků, vrátí se až za pár hodin, buď budou v pořádku, nebo je převeze na Jipku. Opustil místnost, zamkl a ujistil se, že není nic slyšet. Rozhodl se začít s výcvikem jeho "záložního plánu". Tak letmo si zjistil kde Daisuke bydlí, sice mu to chvíli trvalo, ale někteří z jeho sousedů mu ochotně pomohli. Zachvíli už stál před dveřmi a otravně klepal.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Davien, Ne, 2012-01-22 14:01 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, druhá divize
Lenne byla až do teď 100%, za což byl Hirotado jen rád. Ale ty její poznámky...
"Tak vymysli nějaký jiný způsob jak ji dostat blíž, když se ti tohle NE-LÍ-BÍ!"
Bohužel ale měla pravdu. Jediné, co je snad drželo při životě bylo již zmiňované štěstí. Zaútočit na ni nemohli, bránit téměř taky ne a utéci už vůbec. Začínalo mu být jasné, že tohle nedopadne dobře.
"Měl jsem fakt jít domů! Ale kvůli Lenne jsem tu zůstal a za chvíli budu přismahlej! Za vším hledej ženu!"

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Mon, Ne, 2012-01-22 13:27 | Ninja už: 5894 dní, Příspěvků: 329 | Autor je: Prostý občan

Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky

Lenne zaškrípala zubami. "Sakra, myslela som, že to rozviažem, keď jej zmizneme z dohľadu," zašomrala si sama pre seba a zamračila sa, že jej plán bol zmarený takýmto spôsobom a tým zhasol aj posledný plamienok nádeje, že nebude musieť tráviť celý čas s Hirotadom.
Dvom kunaiom, ktoré mierili na ňu, sa vyhla jednoducho. Jednému uhla z dráhy a druhý odrazila svojim vlastným kunaiom.
Nepekne zazrela na Hinote. "Má nás trénovať, nie sa nás pokúšať zabiť."
Potom pozrela na Hirotada. "Jasné, provokuj ju, akoby nestačilo, že sa nám doteraz darí len kvôli šťastiu."

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Elisia, So, 2012-01-21 23:11 | Ninja už: 4809 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan

Chika Sugito

Ráno jí vzbudil budík, který si večer nezapomněla nastavit. Začal zvonit už v šest, a jelikož šla spát tak brzo, nebyla unavená. Řádně se probudila v koupelně, když si obličej opláchla studenou vodou. Rychle vykonala zbytek ranní hygieny a oblékla se. Svitky si tentokráte nedala do pouzdra na ruku, ale do kapsičky k ostatním zbraním. Předpokládala totiž, že celý zbytek dne budou cvičit chůzi po vodě a speciální kapsu na svitky nosila jen kvůli tomu, aby je nemusela lovit za pasem.
K snídani si ohřála instantní polévku, protože doma nenašla nic lepšího a oba rodiče ještě spali. Rychle jí do sebe hodila a vyrazila na cvičiště, ještě dobrou půlhodinu před srazem.
Na místo dorazila dvacet minut před termínem, takže měla chvíli na přezkoušení, tak, jak to chtěla. Ani chvíli nečekala a rozběhla se na strom, který tam ještě pořád stál. Nedělalo jí žádné problémy se na kmeni uchytit ani udržet, i když jí to párkrát podklouzlo. Zaznamenala ale veliké zlepšení od chvíle, kdy jí pustili z akademie, a to jsou to pouze tři dny. Jestli to takhle půjde dál, za chvíli si splní svůj sen. Přemýšlela o tom, co bude dělat, až pomstí smrt rodičů.
Po patnácti minutách, kdy se jí nějakým zázrakem podařilo spadnout jen jednou, se opět, jako včera, zastavila u špičky stromu, kde měla dobrý výhled. Prohlížela blízké ulice a vyhlížela Gashiho, Daisukeho nebo Tekuarda.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Swreck, Ne, 2012-01-22 17:13 | Ninja už: 5132 dní, Příspěvků: 778 | Autor je: Prostý občan

Tekuard Ashikaru
cvičiště
Obdivoval jsem výdrž Chiky. Mě už se do toho moc nechtělo.
"Měj se hezky, dobrou noc." řekl jsem všem, jenom u senseiovi jsem vykal. Čekala mě cesta na ono místo. Hřbitov. Jako malý jsem se tam bál. Teď už ale ne. Naopak, byl jsem ta, rád. Jako obvykle tam nikdo nebyl. Doprovázel mě jenom vítr. Atmosféra jako z hororu. Sedl jsem si vedle hrobu svých rodičů, povyprávěl jim o tom, co se celou dobu děje. Potom jim popřál dobrou noc. Doma nikdo nebyl. Překvapivě. Udělal jsem si večeři, převlékl se a zalezl do postele. Pokud si někdo myslí, že jsem měl klidnou noc, neměl. Přibližně kolem druhé hodny ranní jsem sebou trhl a seskočil v kotrmelci z postele. Dal bych cokoliv za to, že po mě někdo hodli kunai. Takhle ještě dvakrát. Ta bojová akce. Kdy to odezní. Jistě, s tetou Zubatou jsem si už párkrá potykal a málem sám sebe pživedl na pokraj smrti, ale tak co, aspoň budu mít dětem o čem vyprávět. No, dětem. Pokud někdy nějaké bdu mít. Potřetí jsem zalehl do postele a konečně vrdě usnul. Ráno jsem neměl hlad, a tak jsem se jen převlékl, umyl, vzal si sebou něco malého k jídlu a vyrazil ven. Měl jsem dost času. Cestou do mě vrazil nějaký malý kluk. Já ho poznal hned, on mě až po chvíli. O to větší bylo jeho zděšení.
"Ty...ty!!!" zařval na mě. Já se na něj jenom zle podíval a usmál se. Jeho touha mě praštit se proměnila v touhu utéct.
"Já, já. Co chceš? Jestli nic, tak já jo. Ještě jednou vás uvidim něco dělat na tom hřbitově, nikdo vás nenajde, je ti to jasný?" prohlásil jsem ledovým hlasem. On neodpověděl, na to měl moc sucho v krku. Ale utíkat uměl. Došel jsem, jako obvykle poslední, na cvičiště a pozdravil zamáváním své kolegy a mistra. Dneska to bude náročné.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Elisia, So, 2012-01-21 20:29 | Ninja už: 4809 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan

Chika Sugito

Chika zavrčela a vylezla z vody. Už znovu spadla. Uběhl skoro celý den, a ještě pořád to nedokázala! Rozvalila se na zádech a zhluboka dýchala.
'Sakra, sakra, sakra! Tohle je fakt blbost!' Cítila se trochu lépe, když si v duchu zanadávala a párkrát přitom praštila do země vedle sebe. Pak se vyhoupla zpět na nohy. Pozdravila Daisukeho, který odešel, a rozhodla se, že si to ještě párkrát vyzkouší. Na hladinu se dostala už bez problému, prostě udělala krok. Tím to ale tak nějak končilo. Dokázala se na hladině bez problémů udržet, ale jakmile se pokusila udělat krok a voda se zavlnila, už jí to začalo dělat potíže. Jeden, ještě dobré. Druhý. Ještě jeden další dokázala, ale když se chtěla vyvážit, neodhadla to a zahučela.
Ještě následovalo dalších několik pokusů. Zůstával tam s ní i Tekuard, ale ona už nemohla. Byla unavená, takže se nějak nedokázala moc zlepšovat, vždycky dopadla stejně. Nechtěla ale odejít před ním, chtěla dokázat, že to vydrží úplně stejně dlouho. Nakonec se to už ale nedalo.
,,Sakraa," zavrčela dlouze. ,,Tohle je na nic, já končím!" Rychle hodila své oblečení zpátky na sebe. ,,Tak zítra," rozloučila se s Gashim a Tekuardem. ,,Snad mi to už půjde lépe," zamumlala.
Když došla domů, povečeřela s rodiči, aby jim povyprávěla, co se přes den dělo a proč je celá promáchaná. Matku to moc nebralo a raději si četla, ale otec poslouchal. Vždycky se mu líbilo, že díky jeho zásluze mají dcerku shinobi. Když už si ale neměli co povídat, raději si šla lehnout. Napadlo jí, jestli by se ještě neměla jít osprchovat, jako každý večer, ale téměř vzápětí to se smíchem zamítla. Akorát se učesala, převlékla se a lehla do postele. Po dnešku usnula téměř okamžitě.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Michiko Karasu, So, 2012-01-21 15:59 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 428 | Autor je: Prostý občan

Sayuri Sugito

Na Richiho otázku jen nepatrně kývla, aby si toho příchozí nevšimli. Po chvíli, co přišel Iryzo a Axen, dorazila i Akemi s nějakou její kolegyní. Moc si jí však Sayuri nevšímala, přemýšlela nad úplně jinými věcmi. Když je Akemi vpustila dovnitř, řekla, že teď mohou trénovat, co se již naučili a ona se věnovala Richimu.
Sayuri to přišlo už jako ztráta času, párkrát si to zkusila i doma a byla opravdu dobrá, získala v tom přesnost a zručnost na opravdu vysoké úrovni, kunaie tak dostaly nejen větší průraznost a rychlost, ale zlepšila se i jejich přesnost. Doma to zkoušela jednou i s jehlicemi, ale to jen jednou, jelikož poslední dobou zas tolik času na trénování neměla. Nechtěla se však nudit, tak vytáhla pár terčíku a pustila se do toho. Nestávalo se jí, aby minula, její ovládání chakry bylo precizní jako vždy.

Katsui

Na prcky od Akemi jen nepatrně kývla na pozdrav a následně následovala svou kolegyni do tělocvičny, kde si stoupla ke zdi, aby měla na trénink dobrý výhled. Sledovala především Richiho, aby věděla, jak je zručný a kolik s ním bude vůbec práce, i když nepochybovala, že té bude hodně v každém případě.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Kyell, So, 2012-01-21 00:45 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky

Nadai Sugito – Zlaté písky

Vnitřní boj

Nadai stál u stolu a něco si pročítal, když do toho začal Yon neustále povídat a kecal a kecal, ale Nadai tomu moc velkou pozornost nevěnoval, jelikož se soustředil na knihu a text v ní. Ale po necelé minutě mu najednou došlo, co že jim to chce Yon provést. Okamžitě sebou trhnul a než se stačil otočit, stál už tu Yon a zarýval své prsty do Nadaiova těla. Ten jen vyvalil oči a vlna bolesti projela jeho tělem. Okamžitě spadl na podlahu a ještě než ztratil vědomí, zmohl se na: „Ha… Hajzle!“
Poté protočil oči v sloup a ztratil vědomí.
Vše najednou pohltila temnota, nikde nic nebylo a zároveň bylo všechno na svém místě. Nadai si neviděl ani na špičku nosu a levitoval uprostřed ničeho.
„Co to ten zmetek udělal?! Kde to jsem? To je nějaké genjutsu?! Co to sakra udělal!“
Z ničeho nic se těsně před ním začala zjevovat jakási postava. Připadala mu podobná, a jakmile byla dost blízko na to, aby ji mohl rozpoznat, zděsil se.
Byl to on! Ale vypadal jinak, jeho vlasy byly temné a jeho oči žhnuly jako rudá záře.
„Vítám tě tady. Konečně ses na mě přišel podívat?!“
Nadai se zděsil a chvíli mu trvalo, než byl schopen opět něco říci.
„Co jsi zač?! To je nějaké genjutsu?! Zase nějaké jeho triky co? Tak co, mám tě asi porazit co?! Tak to nebudeme protahovat a půjdeme hned na to, nemám čas tady s nějakou halucinací ztrácet čas…“
Zabrblal nevrle, ale temný Nadai se jen pousmál a zadíval se Nadaiovi do očí.
„Ano, iluze… Ale tu si ze mě udělal ty!“ Najednou se rozplynul a Nadai se díval kolem sebe, kde zmiznul, nemohl ho však nikde najít. Když najednou se temný Nadai objevil přímo před ním a ukázal na jeho hrudník.
„Já jsem to, co schováváš v tom nejniternějším kousku svého srdce. Jsem tvůj strach, tvá zloba, tvé zoufalství, tvé vše, protože já jsem TY!“
Nadai se na něj se zděšením podíval a sáhnul si na svou hruď.
„Ne, to je blbost, já jsem já, žádné jiné není, takže ty musíš být podvodník, jednoduchá iluze, kterou musím porazit, je to jen další jeho pitomá zkouška…“
Temný Nadai jen zakroutil hlavou a usmál se.
„Pak mi tedy dovol ukázat ti, že si na omylu, vezmu tě tam, kde to všechno začalo!“
Najednou se objevili v Písečné vesnici a letěli někam do zapadlejších ulic vesnice. Nadai si nemohl pomoct, ale ta ulička mu přišla nějaká povědomá. Každopádně už si ji nevybavoval. Společně s temným Nadaiem přiletěli k dvojici dětí, kteří hráli kámen-nůžky-papír a kousek od nich byla jakási skupinky výrostků.
„Kámen-nůžky-papír! Aaa! Vyhrál jsem zase!“ Radoval se malý Nadai na d svou výhrou.
„Nech toho! Už zase! Hrajeme na Dva ze tří, takže ještě dvě!“ Prskla po něm malá Suzume, jelikož chtěla konečně vyhrát.
„Takže znova, kámen-nůžky-papír!“ Vyhrál jsem zase, už nemusíme hrát ani třetí kolo! Juchůů!“ Zaradoval se Nadai
„Nesnáším tě, nějak podvádíš, to není možné! Jak to děláš, já tě zbiju.“ Zuřila Susume a vrhla se přátelsky po Nadaiovi a začala ho jemně fackovat po zátylku. Nadai si rychle hlavu zakryl rukama, aby ho rány nebolely a pořád se Susume vysmíval.
„Jsem lepší, lépší, vyhrál jsem… Bééé“ Vypláznul na ni jazyk a Susume byla na výsost dotčená. Tohohle divadla si však všimla i partička výrostků vedle a pomalu se začali k dvojici přibližovat.
„Ale ale?! Copak to tu hrajeme za zábavnou hru? Můžeme se přidat?!“
Ukázal na Susume a jeden z kluků ji rychle chytil za zápěstí a zkroutil ji ruce za záda.
Nadai se na něj nechápavě podíval a rozzlobil se.
„Co tu chceš?! Padejte odtud, nemáme s vámi co dočinění, takže nás nechte laskavě na pokoji!“
Výrostek se jen zasmál a přešel k Susume.
„Klid, jsi nějaký moc útočný, nemyslíš? My jsme si přišli s vámi zahrát.“ Najednou vlepil Susume facku.
„Hej! Co děláš! Vzpamatuj se, idiote jeden, okamžitě ji pust, nebo budeš mít co dělat se mnou! Co si o sobě myslí?!“
Výrostek ukázal i na Nadaie a přiskočili k němu další 2 jeho kamarádíčci a chytili ho stejně jako předtím Susume.
Výrostek mezitím přešel k Susume a začal ji fackovat zleva zprava a s každou ránou Susume vyjekla a poté se kousla do rtu, aby nekřičela, nakonec ji z očí začaly kanout slzy a ona se rozplakala.
„Heeej! Zmetku? To se umíš jen schovávat za sluhy, kteří ti někoho přidrží? To jsi teda pěkná nicka, nic jiného neumíš? Tak se předveď na mně!“
Výrostek se jen usmál a mrknul na jednoho ze svých kamarádíčků, ten stočil Nadaiovi ruku tak, že zařval bolestí. On sám se přesunul k Susume a začal ji šeptat do ucha.
„Copak jste to hráli za pěknou hru? Myslím, že jsi mu dávala pěkně do těla ne? Co takhle si to teďka zopakovat? Hmm? Budeš to buď ty, nebo on. Jeden z vás to musí schytat, jinak by to nebyla zábava.“
Sám chytl Susume za vlasy a dotáhnul ji přímo před Nadaie.
„No tak dělej! Dej mu facku, nebo pěstí, jak chceš. Dělej!“ Poručil ji.
Ale Susume se ani nehnula, ale nepodívala se na Nadaie, dívala se do země a plakala. Nechtěla mu ublížit.
„Hej!“ Opět vrazil Susume další facku a zatahal ji silně za vlasy tak, že vyjekla bolestí. „Řekl jsem buď ty, nebo on! Takže jestli to takhle chceš! Není problém.“
„NE!“ Vyjekla Susume a najednou. Začala pomalu zvedat ruku. Nadai se na ni zadíval, ale ona na něj ne. Pomalu zvedala ruku a než se Nadai vzpamatoval, vrazila mu obrovskou facku. Nadai jen pootočil hlavou, jelikož to opravdu zabolelo a vyvalil oči, nečekal by, že by toho byla schopna ale teď…
Susume najednou, začala ho fackovat z jedné strany a z druhé a každá její rána byla silnější a silnější, Nadaiovy tváře začaly najednou rudnou a v očích se mu objevily slzy.
„Podívejte se na toho hrdinu! Zmlátí ho holka a ještě se rozbrečí“ To je ale chlapák!“
Začali se mu všichni smát, ale to bylo Nadaiovi jedno, protože on byl v šoku z toho, co Susume právě dělala.
„Hej! Dost, nemusíš ho zas zabít!“ Odtrhli od něj Susume, která nyní byla tak šílená, jako by Nadaie za to vše vinila a chtěla ho za to zabít.
Hromotluk praštil ještě Nadaiovi pěstí do břicha a poté ho pustili, ten se v bolesti skácel na zem a jeho slzy pomalu ztékaly na zrnka písku.
„Tak tohohle jsem schopný chlapečku…“ Pronesl hrdě hromotluk a ještě do Nadaie kopnul, poté je oba nechali tak a odešli.
Susume se sesunula k zemi a jakmile ji došlo, co udělala, chytla se za hlavu a s křikem utekla a zmizela v uličkách…
Nadai tam zůstal sám, zbídačený, zničený, ale to nejhorší bylo to, čeho byl nyní svědkem…
„Už si vzpomínáš? Tohle si se hodně dlouho snažil zapomenout co?! Ale toho se nezbavíš, stejně tak, jako se nezbavíš mě. Vždycky tu budu, i v té nejmenší skulince tvého srdce tady vždycky budu, protože vždy budu tvou součástí!“
Nadai jen s prázdným pohledem zíral na své zbídačené já, které leželo v prachu a písku a najednou si to vše vybavil, tu cestu, jak se téměř plazil domů, nikdo mu nepomohl, protože všichni se dívali, co se mu asi tak stalo a nechtěli s tím nic mít. Navíc tohle bylo naposledy, kdy Susume viděl…
Temný Nadai se objevil přímo před ním a chytil ho za límec.
„Ha! Tohle jsme si zasloužili?! Nikomu jsme nic neudělali, tak proč jsme si tohle zasloužili?! Chtěli jsme si jen normálně hrát, mít přátele! Tak proč nám tohle udělali?! Řekni mi proč?!“
Nadai jen zíral do prázdna, jelikož se vrátil stav, podobný šoku, který tehdy utržil.
„Proč nemluvíš?! Vždycky jsi přece tak silný, tak chladný! Tak co mi na to řekneš?! A když už nevíš, proč se nám to stalo, tak mi řekni, proč si to chtěl zapomenout?! Proč?
Najednou mlčíš co? Protože víš, že mám pravdu! Tohle není žádná technika, tohle jsi totiž ty samotný, jsem to já, tvoje já, které si tak dlouho držel pod pokličkou. Ale teď chci něco říct já! A ty budeš poslouchat, stejně tak, jako jsem to musel udělat já!“
Temný Nadai toho pravého odhodil někam do prostoru a prostředí se začalo znovu měnit.
Mezitím Nadai začal přicházet opět k sobě a začal vnímat, co se kolem děje.
„Já… Ale já tady nejsme proto, abych si to vše zažil znova… Já tohle už nechci vidět… Myslel jsem, že jsem to překonal, že jsem tomu utekl… Že už se k tomu nebudu vracet…“
Temný Nadai se jen pootočil a zpražil Nadaie pohledem.
„Myslels špatně!“
Nadai se ale mezitím sebral a začal pohybovat prsty. Najednou se vedle něho objevil Faibado a v obláčku dýmu se objevily jeho ruce a svíraly meč.
„Ne, více už mi ukazovat nebudeš, nedovolím ti to! Já už to nechci vidět. Musím tě porazit, takže to udělám hned teď!“
Nadai zahýbal prsty a Fai se s mečem v rukách rozletěl na temného Nadaie. Ten jen zakroutil hlavou a lusknul prsty, najednou se před ním objevil identický Faibado, akorát byl poněkud šedý a i on začal ovládat svou loutku. Oba Faiové se proti sobě rozletěli a s meči v rukou začali bojovat. Jejich údery byly téměř stejné, stejné načasování, stejné údery, chvaty, taktika…
„To přece není možné, tohle je …“
„Tohle je totiž pravda! Pravda, kterou ty odmítáš!“ Dokončilo za něj jeho dvojče.
Faiové se neustále snažili zasáhnout, ale marně, čepele do sebe neustále narážely a bylo to neustále vyrovnané. Nadai zahýbal prsty a Fai se rozložil na základní části a ty se rozletěly na temného Nadaie, ten však udělal to samé a jakmile se ke každému z nich přiblížily kousky loutky, oba odskočili a jakmile doskočili, hodili po tom druhém kunai, který se střetl se soupeřovým přesně v půli cesty, a poté se navzájem odrazily.
„Kdy už to pochopíš?! V boji mě neporazíš, nemůžeš porazit sám sebe! Je to nemožné. Tohle není technika…“
Ale to už stáli uprostřed Nadaiova starého domu v obývacím pokoji a Nadaiovi došlo, co mu chce jeho dvojče předvést.
„NE! Nedělej to! Pokud jsi já, tak tohle nechceš vidět!“ Přiložil si předloktí před oči, aby si je zakryl a neviděl tak tuhle scénu.
„Ale ty to musíš vidět, protože jednou to nestačilo! Snažíš se to totiž potlačit, ale ty to musíš přijmout.“
Najednou se objevil hned za ním a chytil ho za zápěstí, obě ruce mu zkroutil za záda.
„Jen se dívej, pokud to musíš vidět ještě jednou, aby ti to otevřelo oči, tak se na to podíváš!“
Nadai však zavřel oči, protože tohle vidět nechtěl. Ale víc udělat nemohl…
Do jejich domu byl poslán elitní vrah. Měl zabít Nadaie a jeho matku. A to se mu částečně podařilo. Jelikož otec nebyl doma, vrah měl práci značně usnadněnou, a tudíž se rozhodl své oběti trošku vydeptat před tím, než je zabije. Vysmíval se celému klanu Sugito, k čemu jsou jim loutky, když bez nich nic nesvedou, v boji mezi 4 oči jsou neschopní a i průměrný genin je v taijutsu lepší než oni. Nadaiova matka ho na kolenou prosila, žadonila alespoň o Nadaioh život, ale vrah byl neodbytný.
„Přestaň! Zruš to, já to nechci vidět, nechci to slyšet! Zruš to!“
Nadaiovi ztékaly ze zavřených očí slzy, ale nakonec je stejně otevřel a uviděl svou matku, která se ho snažila chránit i vlastním tělem a při vzpomínce na ni se rozplakal ještě více.
Vrah to chtěl mít rychle z krku. Matku povalil na postel a Nadaie hned vedle ní. Vypadalo to, jako by čekali na smrt. Vrah udělal pár pečetí a poslal proti této dvojici velmi silnou techniku. Měla je zasáhnout oba. Avšak Nadai uslyšel jen matčino zasténání a poté viděl, jak se sesunula na zem. On však byl stále naživu. Když se otočil uviděl, že ho ochránila otcova loutka, která to sama dost odnesla a ve dveřích viděl otce. Ten se s ninjou velmi rychle vypořádal po svém. To bylo ovšem Nadaiovi jedno, jediné, co otci nikdy nedokázal odpustit, bylo, že místo něj měl zachránit matku.
Jakmile uviděl znetvořené tělo matky, opět zavřel oči a tímto se tato scéna opět rozplynula a kolem byla opět jen tma.
„Tak? Co mi k tomu řekneš? Kolikrát to ještě musíš vidět, aby sis uvědomil, jak to teda ve skutečnosti je?!“
Nadai byl na kolenou a po tvářích mu ztékaly slzy.
„Jak to myslíš?“
Temný Nadai se objevil opět před ním a chytil ho za ramena, jeho rudé oči téměř propalovaly díru do Nadaiovy duše.
„Podívej se, jak to všechno dopadlo! A to jsem ti ukázal jen 2 příklady z mnoha, sám víš, že tohle bylo jen zrnko písku v obrovské poušti.
My sami, nic jsme neudělali a přesto se k nám chovali jako bychom někomu něco provedli. Naše matka, nikdy nikomu nic neudělala a zemřela, protože otec neuposlechl rozkaz! Navíc se pak sám zdejchnul. Řekni mi, CO je tohle za svět?! Kde je nějaká spravedlnost?! KDE! Řekni mi to, já to chci slyšet! Proč to tolik popíráš a chceš to zapomenout? Proč si se vůbec přidal ke Zlatým pískům?!“
Nadai jen zíral do těch žhnoucích očí a jeho rty se pohybovaly automaticky.
„Protože jsem chtěl zesílit, chránit Kazekageho…“
Pronesl polohlasem a jeho prázdný výraz mluvil za vše.
„Ano, chtěl si zesílit? Ale pro koho? Proč chceš zesílit? Aby si chránil někoho cizího? Někoho, komu na tobě vůbec nezáleží, někomu, kdo se paktuje s takovými lidmi, kteří nám tolikrát ublížili, někoho, kdo představuje osobu, kvůli které zemřela naše matka?! Řekni mi, kdy si ztratil zdravý rozum HA?!“
Nadaiovi to najednou všechno došlo. Měl pravdu, všechno se to v jeho hlavě začalo dávat dohromady jako obří skládanka.
„Já jsem… totiž chtěl… Dokázat ostatním… Co dovedu…“
Vysoukal ze sebe pomalu v důsledku šoku.
„Přesně tak! Tohle uděláme, uděláme to společně, ukážeme jim, že my jsme lepší! Ukážeme jim, že společně dokážeme vše, ale to mě musíš přijmout! Vykašleme se na celé Zlaté písky, protože oni představují zlo! Nesmíš jim věřit! Yon a ostatní ti jen lžou, využívají tě jen jako nástroj, protože využívají toho systému, který z tebe udělal to, co dnes jsi! Nesmíš jim věřit! Musíš věřit jen mi, musíš věřit jen mi! No tak! Zopakuj to, komu budeš věřit?!“
Nadai se zadíval hlouběji do jeho očí a pomalu začal artikulovat.
„J... Jen… Jenom tobě…“
Jeho vlasy najednou začaly měnit odstín, ač pomalu, jeho vlasy začaly tmavnout a jeho levé oko začalo měnit barvu z jasně modré přes fialovou do červena.
„Ano! To je ono, přijmi to. Protože oni jsou zlí, chtějí jen tvou sílu, nechtějí tebe! Jsou to jen výborní herci, kteří ti bodnou kudlu do zad, ale to já neudělám! Já nemůžu, protože my tvoříme jeden celek! Chtějí s námi v nejhorší době vyje*at a tím nás zničí, nechají nás zabít, ale my se nedáme, protože jsme lepší. Protože víme, jak to na světě chodí a zařídíme se proti tomu, společně budeme nepřekonatelní!
Nebudeme chránit je, ale budeme chránit sebe, protože tak to má být! Když jsme chtěli být s ostatními, jenom se nám to vymstilo, stali jsme se vyvrhelem a všichni si na nás ukazovali prstem, ale teď budou vzhlížet, protože my jim to společně ukážeme, ano?! Ukážeme jim to?!“
Nadaiovo bělmo začalo šednout a pomalu začalo černat.
„Zlí… Ochráníme… se sami… Chránit…“ Opakoval si bezduše Nadai.
„Tak tak, přesně tak to je, nepotřebujeme je, máme jeden druhého. Nepotřebujeme ani Yona, ani Kiru, jsou moc slabí, jsou přítěží, my se jich zbavíme a zazáříme, my oba společně.“
Nadai se najednou zasekl.
„Kira… Chránit…“
Temný Nadai teď Nadaie chytil za hlavu a jejich oči od sebe byly vzdálené jen asi 10 cm.
„Nech ji být, je moc slabá, musíme chránit sebe, protože dřív jsme nemohli, ale teď už máme sílu, kterou potřebujeme. Zapomeň na ni! Teď máš mě, můžeš chránit mě!“
Nadaiovo levé oko bylo již celé červenočerné a najednou se mu v hlavě vybavila Kira. Jak ji poprvé uviděl, jejich první úkol, zápas ve kterém ji porazil a poté i jejich společná cesta pouští. Dokonce si vybavil i to její prase a celkem ho to i pobavilo.
Temnota se najednou proměnila v prostor vyplněný snad tisíci obrázky Kiry, a Nadaiovy matky.
„Chránit… Kira…“ Opakoval si Nadai. Temný Nadai se zadíval okolo a trochu vyvalil oči.
„Zapomeň na ně, máma už je stejně mrtvá a Kira určitě taky, ta pečeť ji určitě zabila!“
Nadai se zamračil. Nechtěl, aby umřela.
„Já… Mám pro ni připravenou loutku… Aby ji ochránila… Tak jako loutka ochránila mě… tehdy…“
Nadai si nyní něco vybavil, vzpomněl si na povídky, které mu kdysi říkala matka, povídky, ve které se obětovala matka pro dceru a on to jako malý nechápal, protože na to ještě neměl věk. Vybavilo se mu to propojení, jeho otec ochránil jeho, on zase chce ochránit Kiru… Ale proč… Proč neochránil matku? Proč ochránil jeho?! Bylo to snad proto, že ho miloval více než svou ženu? A proto poté utekl, protože nemohl unést tu tíhu svědomí, která ho tížila proto, že nedokázal ochránit oba dva?
Chránit… To bylo to slovo, ale Temný Nadai ho používal špatně. Nemělli chránit sebe, měli chránit druhé, tak, jak to udělal jeho otec a…
Susume… Je možné… Bylo… Ona jej zbila protože, věděla, že kdyby to neudělala, zbili by ji a poté by jej zbili také a to by nemusel přežít, proto se toho ujala sama, aby ho ochránila a zachránila mu tak život… Ač to nebylo nejlepší řešení, prokázala se jako nejlepší přítelkyně.
Nadaiovy myšlenky se najednou začaly promítat všude okolo a temný Nadai začal být nervózní.
„Ne, zapomeň na ně! Jsem tu já, jsem tvou součástí, nikdo ti nerozumí tak jako já! Zapomeň na ně! Hej?!“
Nadai najednou začal přicházet k sobě a jeho zorničky se poněkud zúžily, jeho vlasy začaly opět světlat a jeho oko začalo mít normální barvu.
„Měl si pravdu… vše je to o ochraně, ale ne o ochraně nás samotných… Je to o ochraně druhých…“
„NE! Co to povídáš! Proč to říkáš!“ Temný Nadai se najednou rozzuřila a vrazil Nadaiovi pěstí a složil ho k zemi, přičemž mu sednul na pas, aby mu zabránil vstát.
„Ne, je to o nás! Oni nám ubližovali! Teď je řada na nás! Teď budeme mít sílu my, my budeme určovat! Je to všechno o nás! Není to o nich! Kdy už to pochopíš!“
Zuřil a vrážel Nadaiovi jednu pěst za druhou.
Nadai jen otáčel hlavu ve směrech rány a lehounce se pousmíval.
„Není to o nás, je to vše o ostatních…“
Temný Nadai se nevýslovně vytočil a vzal do ruky kunai.
„A co jsem teda já?! Jen přítěž? Pamatuješ se? Já jsem tvou součástí?! Tak co sakra jsem? CO JSEM? Co pro tebe znamenám? Řekni mi to?! Teď je řada na mě, já budu takoví, jako byli oni, jací chtějí, abychom byli!“
Nadai jen narovnal hlavu a zadíval se temnému Nadaiovi do očí.
„Ano, jsi mou součástí a díky tobě, díky tobě jsem na to konečně přišel, na to, co mi unikalo tolik let… Ty jsi ta chybějící část, která ve mně chyběla…“
Temnému Nadaiovi se v očích objevily malé slzičky.
„Ale proč?! Proč je chceš chránit? Nedává to smysl, ubližovali nám, trápili nás, prošli jsme si kvůli nim peklem! Tak proč! Proč oni!“
„Svět není dokonalý a lidé také ne, ale ne všichni jsou stejní. A ti kteří jsou hodní, milí a laskaví si naši ochranu zaslouží, nemyslíš?“
Pronesl Nadai laskavým hlasem.
„A ty si myslíš, že se s tím spokojím?! Po tak dlouhé době, tak dlouho jsem čekal, abych mohl něco udělat já. Nedovolím ti to, kvůli nám dvěma ti to nedovolím! Zničím tě a všechno bude jen po mém! Ano, tak to udělám, zničím tě! Nepotřebuju tě!“
Temný Nadai se začal šíleně smát a kunai, který měl v ruce, zabodl Nadaiovi do srdce. S potěšením v očích sledoval, jak se chladná čepel zakousla Nadaiovi do hrudi. Nadai sebou jen trhnul a poté jen vyvalil oči a otevřel ústa. Z rány nezačala téct krev, nic takového, on sám se začal pomalounku rozpadat na malinké lehoučké bílé lístky a prostě se rozplynul…
Temný Nadai se zvedl a roztáhnul ruce na znamení svého vítězství. Avšak, najednou se kolem jeho trupu obmotaly něčí ruce a když se otočil, zjistil, že je to Nadai.
„Jak?! Zabil jsem tě! Teď tady velím já!“
Nadai se jen pousmál a zadíval se mu do jeho očí.
„Sám si to řekl, nemůžeme porazit jeden druhého, jelikož jsme oba a tatáž osoba. Proto nemůžeš zabít ty mě ani já tebe. Ale můžu ti něco nabídnout, můžu tě chránit, jelikož se staneš mou součástí, my dva jsme totiž jedním…“
Jakmile tohle dořekl, temný Nadai najednou ztuhnul a z ruky upustil kunai. Jeho ruce pomalu klesly až k trupu a jeho oči měly normální barvu, i vlasy změnily barvu na hnědou a najednou, se začal měnit na malé části on. Pomalu ale jistě začal mizet.
„Děkuji…“ Šeptl ještě Nadai a poté se jeho zlé dvojče rozplynulo úplně…

~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Jaden, So, 2012-01-21 01:49 | Ninja už: 6175 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Daisuke Sugito
Cvičiště, následně domov
Po Tekuardovi se rozhodl jít na další pokus Daisuke.
Vylezl z vody na břeh a stejně jako předtím se opět napřímil na okraji a soustředil se.
Musí se udržet na hladině co nejdéle!
Daisuke se odhodlaně zamračil a vkročil na hladinu jednou nohou a hned na to druhou a začal balancovat, aby nespadl. Po chvilce se zdálo, že se přestal kymácet a konečně nehybně stál. Ale to nebylo tím, že by si dokázal vytvořit tak silnou oporu pomocí chakry, nýbrž tím, že tam vydržel dostatečně dlouho na to, aby se voda uklidnila.
Daisuke pomalu pohlédl pod sebe a zadíval se na svá chodidla. Byl to celkem úžasný pohled vidět sebe sama stát na hladině vody.
Najednou ale krapet zavrávoral, přestal se soustředit a opět zmizel pod hladinou.
Vyplaval nahoru a vylezl ven. Tohle je celkem těžký trénink. Povzdechl si.
Ale nehodlal to vzdát. Jejich mise je jistě zavedou i do jiných končin a kdo ví, kdy se mu tato dovednost bude hodit? Navíc naučit se lépe pracovat s chakrou se mu jako loutkáři jistě hodí. O důvod víc se snažit!
A tak ubíhala hodina za hodinou, dokud se nezačalo stmívat.
Brzo bude večer. Zadíval se Daisuke na nebe. Už spotřeboval dost chakry a začínal být unavený. Doufal, že nebude Gashimu vadit, když ten trénink nedokončí za jeden den.
Rozhodl se ale pokusit se ještě jednou. Snažil se soustředit jak nejvíc mohl a vykročil na hladinu. Udělal krok, druhý, třetí. Ale když se chystal udělat čtvrtý, roztřásla se mu kolena a on zahučel opět do vody.
„Po dnešku sem umytej alespoň na tejden dopředu…,“ chytl se vyčerpaně Daisuke břehu a opřel si o něj bradu, než vylezl.
Chvilku zůstal ležet na zemi, než trochu uschl, a pak se oblékl alespoň do trika a na holá předloktí si připnul nátepníky. Vestu a čelenku Suny si hodil přes rameno.
„Mistře, myslím, že pro dnešek mam dost,“ řekl směrem Gashimu a podrbal se roztržitě za hlavou.
„Slibuju, že zejtra to bude jiné!“ Dodal odhodlaně a otočil se na Tekuarda s Chikou.
„Mějte se lidi! Nashle zítra!“ Usmál se a vydal se na cestu domu.

Cestou uschl úplně a když dorazil domu, jen unaveně pokynul své matce v obývaku a zamířil si to rovnou do svého pokoje. Mýt se po dnešku opravdu nepotřeboval. Svlekl si triko a natáhl se na postel. Ale přesto jak byl unavený se mu nějak nechtělo spát, jenom civěl do stropu. Nakonec se posadil a opřel se o parapet svého okna, které měl za hlavou postele, a zadíval se na nebe, poseté hvězdami.

Rozhovor v okně

Gashi Ikishi

Gashi sledoval jak jeho studenti pilně trénují, byl to sice druhý trénink, ale už si o nich dokázal udělat moc pěkný obrázek, ale nejvíce starostí mu dělal Chika "je moc roztržitá, tohle není dobrá vlastnost pro shinobiho" řekl si, ale věděl, že časem se to jistě nakloní na lepší stranu. Když se začalo stmívat, tak jeho studenti jeden po druhém začali odcházet, on jim povolil odejít a řekl, že se sejdou další den v 7 hodin ráno a pak také zmizel. Nejprve si zašel do rychlé obsluhy a koupil si 4 rýžové koule a do jedné se hned pustil. Pak přemýšlel o všech událostech, hlavně o společném tréninku, který jeho studenti absolvovali, ale stalo se tam něco co ho docela zajímalo a chtěl to s Daisukem probrat. Takže se rozešel směrem, kterým bydlel Daisuke. Když došel k domu, tak nikde nic neviděl, tak vyskočil na střechu vedlejšího domu a uviděl v jednom pokoji světlo a na okně sedět Daisukeho, Gashi se pousmál, ale byl zvědavý co mu jeho student na to řekne. Najendou jakoby zafoukal vítr a on se rozpadl na krystalový prach. Ten prach přeletěl přez ulici a přistál u Daisukeho okna a Gashi se zpět zformoval, vedle okna, Daisuke o něm nemohl vědět opřel se o stěnu a před okno strčil ruku se sáčkem s rýžovými kuličkami "dal by sis" zeptal se a pousmál.

Daisuke Sugito

Daisuke měl pocit, že dostane infarkt, když se mu před výhledem objevila ruka nabízející rýžové kuličky. Ale když poznal hlas svého mistra, krapet se uklidnil a rychle se vyklonil z okna.
„Gashi-sensei! Co tady děláte?“ Vyhrkl Daisuke překvapeně.

Gashi Ikishi

Gashi se pousmál a stoupl si před okno "promiň nechtěl jsem tě vyděsit" řekl a pak se na jeho otázku podíval na oblohu a pak zpět na Daisukeho "nemohl jse spát a chtěl jsem si popovídat o tom skupinovém tréninku, co si o tom myslíš" zeptal se a pak zase zašutsil sáčkem "opravdu nechceš, jsou vynikající, řekl, vzal si jednu a zbytek položil na parapet zatím ho nechal v nevědomosti.

Daisuke Sugito

Daisuke se chvilku díval na svého mistra a pak se pousmál.
„Díky,“ řekl a vzal si od Gashiho jednu kuličku a zakousl se do ní. Měl Gashiho rád. Gashi v něm vyvolával jakýsi pocit bezpečí a důvěry.
„No, musím říct, že to bylo dost stresující,“ zadíval se na hvězdy Daisuke a zatvářil se trochu roztržitě.
„Myslel sem si, že tam umřeme…,“ dodal trochu sklesle a ukousl si další kus rýžové kuličky.
„Ale jsem za tu zkušenost rád. Navíc si myslím, že to utužilo moje pouto s Tekuardem,“ usmál se.
Když se tak rozpomínal na Yonovo cvičení, vzpomněl si i na tu událost v hlavní oáze. Vždyť on je přece členem tajné divize Zlatých písků! Dočista na to zapomněl.
Když si to Daisuke uvědomil, trochu se zarazil a sklopil pohled.

Gashi Ikishi

Gashi si vyslechl Daisukeho a pousmál se "jistě dostalo se vám možnosti si vyzkoušt jaké by to bylo a od reality to nemělo moc daleko" řekl a kousl do rýžové kuličky. Když se pak rozpovídal o utužování vztahů s tekuardem, jen ho to potěšilo "jistě při takových věcech zjitíme co máme, ale nezapomínejte, že nyní už nejste jen my 3, ale už jste to vy 3 a já, co si vlastně myslíš o Chice" zeptal se Daisukeho.

Daisuke Sugito

Daisukeho z hryzání svědomí, že musí svému týmu něco tajit, vytrhl Gashi.
„Chice? No, zatím jí znám jenom pár hodin, takže nechci dělat ukvapené závěry, ale myslím si, že to bude fajn holka. Když sem jí dneska poprvé potkal, zdálo se mi, že má v sobě takovou zvláštní jiskru,“ řekl upřímně Daisuke a zazubil se. Pak se trochu začervenal, protože mu došlo, že se takhle vlastně s někým baví o holce a co se holek týkalo byl Daisuke docela stydlín.

Gashi Ikishi

Gashi se pousmál "ale nějaký obrázek jsis o ni udělal, jistě jiskru a zápal má, ale podle mě je dosti zbrklá a unáhlená" řekl a pak se na něj podíval a řekl si, že už ho v tom nebude moc ždímat "a co Yon, co si mylsíš o něm a jaké myslíš, že s tebou bude mít plány" řekl a zase se zadíval na hvězdy a čekal jak na to zareaguje.

Daisuke Sugito

Daisuke při poslední Yonově poznámce celý zbledl.
Jak se to mohl tak rychle dozvědět! A co se stane teď? Co když ho vyhodí z týmu? Co když i z Písků?
„Jak-jak to víte?“ Přinutil sám sebe říct Daisuke, navzdory jeho sevřenému hrdlu.

Gashi Ikishi

Gashi se pousmál "nebuď vystrašený, však já ti to nevyčítám a jak jsem se to dozvěděl" zeptal se a dal před něj své ruce v pravé se mu vytvořil krystal, který měl každý na svičení a v druhé krystalová destička "právě takhle" řekl soustředil chakru do destičky a najendou se tam oběvil Daisukeho oblíčej "tuhle techiniku budeme hodně používat na misích a přesně takhle jsem to zjistil" řekl a krystal i destička se rozpadly "proč jsi na to vlastně Yonovi kvl, co si vlastně o Zlatých píscích myslíš a jak vydíš svou budoucnost, nějakou představu přece musíš mít" řekl a vytáhl si předposlední rýžovou kouli.

Daisuke Sugito

Když Daisuke viděl, že jeho mistr nezareagoval v podstatě vůbec negativně, pokusil se trochu uklidnit a polkl.
Potom, co mu Gashi ukázal, jak se o celé věci dozvěděl, se odmlčel.
„Moje budoucnost…. Nevím přesně, co chcete slyšet, ale co vím jistě, je, že mám sen. A pro dosažení toho snu chci udělat všechno, co bude v mých silách!“ Řekl a odhodlaně se zamračil.
„Chci se stát tím nejlepším loutkářem v Sunagakure! Překonat Nadaie, překonat mého otce a překonat Kankura!“.
„Když mi Yon nabídl členství u Zlatých…no, budu upřímný a nebudu se vymlouvat na to, že by první, co mě napadlo, bylo chránit našeho Kazekageho, ale viděl jsem v tom šanci! Šanci jak zesílit!“ Řekl a zadíval se na Gashiho.
„Háček byl v tom, že se o tom nesměl nikdo dozvědět, a to mě tížilo. Nechtěl jsem před vámi, před mým týmem nic tajit…,“ řekl zkroušeně a zadíval se do země.
„Bál jsem se, že tím všechno zkazím, že ve mně ztratíte důvěru…,“.

Gashi Ikishi

Gashi si vyslechl Daisukeho a jeho ambice byly velké, ale né zase zavrhnutelné "Kankura říkáš, co si o něm pamatuji, tak to byl opravdu mistr loutkař, dokonce silnější, než rudý štír Sasori a ten neměl moc dobrou pověst" řekl uznale a pak na jeho další slova jen pokyvoval hlavou "a myslíš si, že já ti nedokáži dopomoci k tomu zesílit, přece nevypadám jako slaboch a snad i méčiny o mě něco vypovídají" pousmál se a když řekl, že se bál toho, že by v něj ztratil důvěru tak ho poplácal po rameni "neboj nezradil jsi mě ani vesnici, jen si chceš splnit sen a jdeš výš v hodnostním žebříčku to není zrada, tedy dokud mi nesebereš muj flek" řekl a varovně se zatvářil ,ale pak pousmál "je dobře, že jsem si s tebou promluvil, nevím jaké má s tebou Yon plána, ale něco plánuje" na chvíli se odmlčel a pak jen dodal "do vnitřních záležitostí se moc nemontuji jsem oddaný svému Kágemu a pro něj položím život, ale......" zase se odmlčel "nechci abys Yona špehoval, jen kdyby se dělo něco co se ti nezdá, řekneš mi o tom, nikdo neví, že jsem se o tvém spojenectví s Yonem dozvěděl a zatím by to nemusel vědět ani on" řekl gashi a čekal co Daisuke na to.

Daisuke Sugito

„To ne! Samozřejmě, že o Vás nepochybuji!“ Řekl Daisuke rychle.
„A o hodnosti my nejde…prostě jsem v tom jen viděl možnosti navíc k těm, co my poskytujete vy a váš trénink,“ pokrčil rameny.
Nad tím, že by Yon mohl něco chystat, ještě nepřemýšlel.
„Myslíte, že by Yon byl schopen provést něco…proti vesnici?“ Zadíval se Daisuke nejistě na Gashiho.

Gashi Ikishi

Gashi se pousmál "to jsem rád" řekl a jen se pousmál "však já vím, jak to myslíš a není na to mnic špatného máš mou plnou podporu" řekl a mrkl na něj a když se zmínil, že by mohl Yon něco kut proti Yuně, tak zavrtěl hlavou "to zrovna ne..... S Yonem jsem vyrůstal, byli jsme ve stejném týmu a také se podílel na svrhnutí sedmého Kazekageho, tohle by neudělal, miluje Sunu a pro ni by udělal cokoli a spíše mám dojem, že se něco děje ve vedení a možná proto si tajně rekrutuje shinobi" řekl, ale pak se pousmál "ale zatím to nechme tak uvidíme co má Yon za lube, ale ztaím to zůstane jen mezi náma jo" řekl a čekal co on na to.

Daisuke Sugito

Daisuke se zamyslel nad Gashiho slovy.
„Yon se mi zdá jako dost impulzivní člověk,“ pousmál se.
„Zdá se, že já mám být něco jako jeho nouzovej plán, kdyby se Zlatí dostali do průšvihu,“ řekl.
„Ale nejsem si jist, zda jsem já zrovna ta nejlepší volba,“ zazubil se roztržitě a podrbal se za hlavou.
Pak se podíval na Gashiho a kývl.
„Dobře, takhle to uděláme,“.

Gashi Ikishi

"jo a to jsi ho nezažil jako já, to byl hotový tajfun, ale pozice v Píscích ho trochu změnila, nevím jestli zrovna k dobru, ale jistě je to lepší" pousmál se když si vzpoměl na staré časy a pak když o sobě Daisuke zapochyboval, tak jen odvětil "Yon je možná impulzivní, ale pozná dobrého Shinobiho a pokud si mylsí, že bys mu mohl v budoucnu pomoci, tak se nemýlí, přece jen na tu zkoušku jsem vás stihl naučil chodit pouze po stromech a co jste dokázali opravdu si dobře vybral" řekl a když pak s ním Daisuke souhlasil, tak se zvedl a podíval na oblohu "jsem rád, že jsme si vše vyjasnili a snad se ti také ulevilo o tomhle nebudeme zatím nikomu říkat a bude to jen mezi námi" řekl a pak se na njěp odíval "už tě nebudu rušit, přeji ti dobrou noc Daisuke" řekl a zase se rozpadl na krystalový prach a vítr ho unášel, nekde pryč.

Daisuke Sugito

Daisuke se pobaveně pousmál nad Gashiho popisem Yona a když ho pak Gashi povzbudil, roztáhl se mu úsměv po celé tváři.
Na jeho návrh, že to zůstane mezi nimi, kývl.
„Mistře…,“ oslovil Daisuke ještě loučícího se Gashiho.
„Díky,“ usmál se na něj.
Pak se Gashi rozpadl na krystalky a zmizel.
Daisuke se s tím úsměvem zadíval na hvězdy a ještě je chvilku sledoval.
Dojedl rýžovou kuličku, a zalezl si zpátky do postele.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Swreck, Čt, 2012-01-19 21:06 | Ninja už: 5132 dní, Příspěvků: 778 | Autor je: Prostý občan

Tekuard Ashikaru
cvičiště
Ležel jsem v písku a pozoroval Chiku s Daisukem. Můj cíl? Předčit je v tom. Vždy jsem byl docela soutěživý typ. Zase přišla řada na mě. Položit tu první nohu opět nebyl problém. Pak druhou. I to slabé vlnění mě vyvádělo z rovnováhy.
Navíc byl nezvyk, nemít pod sebou pevnou zem, ale jen energii a vodu. Stál jsem. Relativně pevně. Pokusil jsem se rozhodl pro zásadní krok. Doslova krok.
Všiml jsem si, jakou dětskou chybu děláme. Jednoduše si musím zvyknout, že nešlapu na pevnou plchu. Voda prostě držet nebude. Pravá noha dopředu. Voda se opět zhoupla. Pokusil jsem se do nohy vpustit další chakru, abych to vyvážil, ale nestihl jsem to. Tentokrát se mi voda dostala do nosu. Nic moc příjemného. Opět si lehnout a čekat, jak to dopadne s ostatními.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Axen Pride, Čt, 2012-01-19 16:59 | Ninja už: 5637 dní, Příspěvků: 247 | Autor je: Prostý občan

Axen Jigoku - Čierne piesky

Po chvíli čakania konečne dorazila Akemi spolu s jej kolegyňou. Odomkla telocvičňu a pustila všetkých do vnútra. Následne na to Akemi všetkým predstavila jej kolegyňu a oboznámila ich s tým čo dnes budú robiť.
Axen an všetko kývol na náznak toho že rozumie a povesil si svoj terč presne an miesto kde trénoval aj minule. Vybral si z batôžteka jeden kunai a položil ho asi pol metra pred seba. Axen doň sústredil čakru. O nedlho sa kunai vzniesol asi do úrovne jeho očí. Trošku sa vo vzduchu pohyboval a tak strávil pár minút nad tým, aby jeho pohyb prestal. Keď bol kunai pokojný, Axen ho vyslal smerom na terč. Rýchlosť letu bola už väčšia, trafil vedľa stredu. Axen si zobral nový kunai a začal to skúšať dokola.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Patrajz, Čt, 2012-01-19 16:57 | Ninja už: 6284 dní, Příspěvků: 691 | Autor je: Pěstitel rýže

Iryzo Yoris - Čierne Piesky, Prvá Divízia

Po príchode do telocvične mna a Axena pozdravila Sayuri a Richi. Po chvíli prišla Akemi z dalším shinoby. Akemi nám ju predstavila ako Katsui. „Budte pozdravená Katsui“ poviem a vydám sa za Akemi do telocvične. Tam sme mali trénovať jutsu ktoré sme sa učili pred tým než začala ta súťaž.
Postavím sa pred terče vytiahnem kunaje a vyhodím ich pred seba. Keď som to doma po večeroch trénoval a skúšal to aj z inými zbraňami tak som si vybudoval istú zručnosť. Hneť všetky tri som zabodol do terča v jednej rovine. Trénoval som ďalej a zväčšoval som od terča vzdialenosť. Sem tam sa to nepodarilo ale v porovnaní z prvým tréningom to bolo niečo iné.

http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Davien, Čt, 2012-01-19 16:33 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan

Yasu Akemi
Velitelka Černých
Spolu s Katsui došli k tělocvičně. Všichni studenti už byli před tělocvičnou. "Zdravím, omlouvám se za to zdržení, ale musela jsem vyřídit určité věci. Dnes budeme normálně pokračovat v tréninku."
Věci ohledně Daviena jim chtěla vysvětlit po tréniku. Chtěla, aby se soustředili na trénink a ne na situaci ve vesnici.
Odemkla tělocvičnu a počkala, dokud všichni nevstoupí dovnitř.
"To je moje kolegyně Katsui. Dnes bude sledovat náš trénink."
To, že Richi je přesunut do jiné jednotky si také chtěla nechat na závěr.
"Dnes toho máme poměrně dost, takže začneme hned. Všichni si na terčích zopakují techniku Soushuuha, kterou jste se učili posledně. Richi tu nebyl, takže během vašeho opakování se mu budu věnovat."

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Uchiha Garasha, Čt, 2012-01-19 15:54 | Ninja už: 6515 dní, Příspěvků: 364 | Autor je: Prostý občan

RIchi Tyoshi
Pozorně poslouchal Sayuri a stále jí furt koukal do očí.
Však když se jí zeptal jestli se něco stalo trochu se zasekla.Nevěřil tomu co odpovedela.Tusil že se tady neco taky stalo ta však mu to nechtela povedět.
Najednou ucítil chakru někoho kdo se k ním bliží, prestal o tom mluvit a podíval se směrem odkut zachvíli příjdou.
Richi se pomalu zvedal a naklonil se nad Sayuri aby jí slyšel jen ona.
,,Po treninku si o tom promluvim s Akemi-sensei,deš do toho semnou???"zeptal se jí a narovnal se.
Když už ty dva dorazili Richi koukal na ně.
,,Zdar"řekl obou a vyskočil na střechu kde jako vzdy cekal na Akemi

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Michiko Karasu, St, 2012-01-18 23:15 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 428 | Autor je: Prostý občan

Sayuri Sugito

Měl pravdu, zbyli jen oni, byli ještě původní členové, kteří si neustále šli po krku.
"Je to vskutku krize." pomyslela si Sayuri sklesle, nikdy si nemyslela, že by klesla tak hluboko.
"Nevím, jak to bude fungovat, a však je nutné připustit, že se potřebujeme, bohužel." řekla nakonec Sayuri, která těmito slovy chtěla naznačit, že by si alespoň prozatím mohli být nápomocní a měli by tedy spolupracovat.
"Proti Davienovi nic nemá, naopak tak nějak jsem si ho oblíbila, jen říkám, že podle všeho Davien není dneska v kurzu a pravdou je, že se kolem něj stahují mračna, to je fakt. Každopádně ať se děje cokoli, nevěřím, že by chtěl nějak Suně nebo jejím obyvatelům jakkoli ublížit, věřím tomu, ale v tuto chvíli jsem asi jedna z mála." pronesla dívka a vzpomněla si na návštěvu hřbitova a onoho hrobu, Davien u něj vypadal naprosto zlomený a sklíčený. I když mu neviděla do tváře, i přes to z něj tu náladu tehdy jakoby cítila, neuměla si to vysvětlit. Byla pak nějaká zadumaná, když v tom ji Richi přepadl otázkou.
"Co tím myslíš? Ne, nic zvláštního se nestalo." na okamžik se musela zarazit než ze sebe odpověď vyrazila. Nevěděla, co přesně tím myslí, ale stalo se toho skutečně hodně, ale prozatím mu nemohla říci všechno. Její podezření ohledně Iryza je zatím nepodložené, tudíž to mu zatím říkat nechtěla, především vzhledem k tomu, že Richi většinou dříve jedná, než-li přemýšlí, a o oné události s informátorem se nemohla zmínit za žádnou cenu, to bylo její soukromé tajemství a muselo také tajemstvím zůstat, kdyby se to kdokoli dozvěděl mohl by, vlastně by z toho byl průšvih obřích rozměrů.
Z myšlenek ji najednou vytrhli nově příchozí. Tihle dva jí zrovna chyběli.
"Hm...pat a mat, kde je jeden zanedlouho dorazí další." pomyslela si, ale místo jejích obvyklých narážek řekla jen: "Ahoj."

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Elisia, St, 2012-01-18 22:14 | Ninja už: 4809 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan

Chika Sugito

Usmála se, když do vody šplouchnul i Daisuke. Hned jí bylo lépe. Když vylezl z vody, vstala a přešla k bazénku. Jednu nožku, druhou nožku, hezky pomaloučku. Když stála, soustředila se, aby nespadla. To jí nedělalo problémy. Horší to ale bude, až se opět pokusí udělat krok. Tentokráte na to šla jinak. Nezvedala nohu, ale pomalu jí sunula po hladině. Ani toto řešení se však neukázalo jako hvězdné, protože se musela soustředit na to, aby správně rozprostřela chakru na posunující se noze. Bylo to totiž potřeba jinak, než když jen klidně stála. Chtěla si udržet chakru v nehybném chodidle, ale prostě to nedokázala a opět zahučela pod vodu. Když vylezla, protřela si oči a znovu hlasitě vzdechla.
'Tohle je cvičení na dvě věci. Vždyť v téhle zemi tolik vody, abychom se po ní museli učit chodit, není,' pomyslela si. Navenek se to projevilo jako znuděné zamračení. Vážně, přála si, aby to už měli za sebou.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Jaden, Čt, 2012-01-19 20:41 | Ninja už: 6175 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke sledoval pokusy Tekuarda a Chiky až došla řada zase na něj.
„A jé, čas na placáka, co?“ Zatvářil se odevzdaně a vylezl z vody.
Napřímil se a soustředil chakru do nohou jako předtím. Měl pocit.
Položil opět pravé chodidlo na hladinu a snažil se zařídit, aby se tak nekymácelo jako předtím. Chvilku mu to trvalo, ale když měl víc pocit, že stojí na pevném, zvedl i druhé chodidlo a položil ho na hladinu. Chvilku stál a soustředěním skoro ani nedýchal. Snažil se udržet na hladině a nespadnout tak rychle, jako před tím. Pak se pokusil přestat balancovat na vodě a postavit se na ní víc jako na zemi. Ale to ještě evidentně nešlo. Ztratil rovnováhu a přepadl na obličej do vody.
Vynořil se a zatřepal hlavou ze strany na stranu, čímž trochu ohodil Chiku s Tekuardem a zasmál se.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Patrajz, St, 2012-01-18 21:55 | Ninja už: 6284 dní, Příspěvků: 691 | Autor je: Pěstitel rýže

Iryzo Yoris - Čierne Piesky, Prvá Divízia

Dôjdem domov niečo malo zjem a ľahnem si do postele. V posteli si nastavím budík na ráno a napokon sa zo svojimi myšlienkami ponorím do ríše snov.
Ráno ma zobudilo pípanie budíka moc sa mi vstávať nechcelo ale napokon som sa prekonal. V izbe si zoberiem všetko potrebné čo potrebujem a veci ktoré pravidelne nosím zo sebou, všetko moje vybavenie si skontrolujem a zájdem do kuchyne kde sa naraňajkujem. Po raňajkách si spravím rannú hygienu a vydám sa do telocvične kde sme cvičili z Akemi a ostatnými členmi čiernych pieskov. Dôjdem tam a už tam boli takmer všetci členovia „Dobré ráno“ pozdravím a sadnem si kúsok od Axena

http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Axen Pride, St, 2012-01-18 21:33 | Ninja už: 5637 dní, Příspěvků: 247 | Autor je: Prostý občan

Axen Jigoku - Čierne peisky

„V tom máš pravdu.“ odpovedal Axen Iryzovi no v hlave mu v skutočnosti prebehlo dačo úplne iné. Keď sa Iryzo postavil a vybral domov, Axen sa domov vybral tiež. Opatrne zo strechy preliezol do svojej izby cez otvorené okno. Tam zo seba všetko zhodil, prezliekol sa od pyžama, nastavil si budík a vybral sa do postele.

Ráno ho zobudil zvuk budíku. Axen ho vypol a vytrepal sa z postele. Trochu sa pred posteľou popreťahoval. Bol trochu stuhnutý zo včerajšieho nič nerobenia. Najskôr išiel spáchať rannú hygienu. Potom si ošetril rany a obviazal si ruky novými obväzmi. Obliekol sa do svojho tradičného čierneho oblečenia. Tentoraz si na ruky svoje rukavice nedal. Veď predsa mi ich zakrývali obväzy. Axen zbehol dole do kuchyne. Bolo ešte skoro a tak nepredpokladal že je niekto hore. V chladničke si vyhrabal niečo na jedenie. Naraňajkoval sa a potom si zbehol do izby pre svoje dva batôžteky ktoré si upevnil do zadu na opasok. „Takže čakru už mám skoro úplne obnovenú a hýbať sa už tiež celkom môžem.“ S týmito slovami Axen vyrazil z domu.
O nedlho prišiel k telocvični kde už pár jeho kolegov čakalo. „Ahojte.“ pozdravil ich a posadil sa k nim bez ďalšieho slova.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Vložil Elisia, St, 2012-01-18 21:30 | Ninja už: 4809 dní, Příspěvků: 234 | Autor je: Prostý občan

Chika Sugito

Když se zbavila přebytečného oblečení, rázem se cítila lépe. Nevšímala si rozpaků Daisukeho a Tekuarda a potom, co oba dva postupně zahučeli do bazénku, se zvedla. Doufala, že teď, když už si jednou zkusila jak na to, to bude lepší. Zastavila se u okraje a koncentrovala chakru. Pak pomalu vstoupila na vodní hladinu. Chvíli se držela, dokonce se ani nepotápěla. Když vydržela chvilku stát, rozhodla se udělat krok vpřed. Jakmile ale měla jednu nohu ve vzduchu a na hladině stála jenom na jedné, zakymácela se. Rychle připlácla i druhou nohu k vodě, ale rovnováha už byla porušena a její soustředění také. Opět se odporoučela pod hladinu, ale poté, co vylezla, už nenadávala. Tohle totiž bude chvíli trvat, a když bude pokaždé nadávat, za chvíli si vykřičí hlasivky. Tentokrát se tedy spokojila s odevzdaným povzdechnutím. Alespoň se utěšovala tím, že za chvilku uvidí, jak se tam rozplácne Daisuke. Cizí neštěstí totiž vždycky trošku potěší.

I'm... so... CRAZY! Mwahaha!

Why Are YOU Evil?

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Přihlášení

Kalendář akcí

‹

Leden

›

P	Ú	S	Č	P	S	N
		1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30	31

NFFORPG - Sunagakure no Sato

Informace pro hráče:

Rozdělení Zlatých písků:

Informace pro hráče:

Volby prohlížení komentářů

Zlaté písky

Přihlášení

Kalendář akcí

Leden

KONOHA

Manga

Anime

Encyklopedie

Japonština

Nová témata

Google Search

Nápověda (Help)

Kdo je online

Aktivní témata