DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Kira Sugito - Zlaté písky
"Ale..." Už chtěla něco namítnout, ale Nadai už odcházel a tak jen zůstala stát se svitkem v ruce a otevřenou pusou. Neměla dost sil na to, aby letěla za Nadaiem a začala se s ním hádat kvůli nějakému svitku. Prostě ho strčila do kapsy.
Pomalou chůzí vyrazila domu, kam se více než těšila. Měla tam ještě nevyřešené problémy.
"KDE JE MOJE PRASEEEEEEEEEEEEE!!!???" Vystartovala po svém bratrovi, únava byla tu tam. Tohle bylo pro její život důležité.
"Co já vím," zamumlal její bráška a chystal se usrknout svého čaje, jenže Kira ho chytla pod krkem a praštila s nim o zeď.
"MLUV!!!"
"Kiro, ty jsi zpátky!" zaradovala se matka a začalo dlouhé objímání.
"Kde je moje prase?" Zeptala se posmutněle matky.
"Ve tvém pokoji, myslím." Pípla matka, zklamaná z toho, že jediné o co se její dcera zajímá je nějaké dřevěné Prase, které vlastně ani není prase.
Rychle vyrazila do svého pokoje, rozrazila dveře a... Prasátko! Teď už bylo všechno ok. Prase žilo, Kira žila. Nejraději by hned zalezla do pelíšku, ale silou vůle strávila i nějaký čas v koupelně a až pak vyčerpaně ulehla.
---Druhý den---
"Kiro! Nějakej chlap tě shání!" Ozvalo se brzo ráno, moc brzo. Takže to s Kirou ani nehnulo.
"Halooo!" Volal její neodbytný bratr a rozhodl se zkusit novou metodu. "Dělej, nebo to schytá Prase!"
"Panebože," zamumlala do polštáře, natáhla na sebe to první, co uviděla. A po nějaké době se dobelhala ještě v polospánku ke dveřím, kde stál Yon. To ten den teda pěkně začíná.
"Co chceš?"
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Hinote Onna
Se škodolibostí pozorovala jejich snažení, které bylo vcelku dobré, naštěstí zůstala pořád ve vzduchu, takže viděla, kde se nakonec objevili. Doskočila na střechu domu, pod kterým se schovávali, z vrchu nenápadně, volným pádem hodila asi 5 kunaiů.
"Ještě jsem vám něco neřekla, když se provazy rozdělí, je to pro vás smrt" s úsměvem na tváři znovu díky problesknutí zmizela.
Yonův klon
Z nervama na tom byl opravdu nakrajíčku, i když to byl jenom klon. Bez sebemenších keců ho trhl za triko a doslova ho vláčel za sebou.
"Radím ti dobře, nesnaž se mě nasrat, nebo to bude to poslední co uděláš" zařval po něm a mířil sním až k nádvoří paláce, stráže se ho hned zeptaly.
"Nějaký problém Yon-sama?" vražedně se na ně podíval a hned je okřikl.
"Je vám snad něco do toho? Máte svojí práci já svojí, tak se nestarejte!" okřikl je a dál Nadaie táhl. Sešel s ním poschodí a nakonec mu otevřel laboratoř.
"Dělej si tu co potřebuješ, hlavně mi dej pokoj" zabouchl dveře a klon se rozplynul.
Yon Ki
Pořád dosti napjatý, vrátil se do vesnice. Klon se zničil, takže věděl, že je Nadai v laboratoři, rozhodně se ale nehodlal tam vracet a pomáhat mu v jeho tréningu, ani mu vlastně neřekl co má dělat, to ho ale nezajímalo. Mířil domů, doufal, že aspoň tam najde trochu klidu a pochopení. Jako obvykle, hned zamířil do kuchyně kde si konečně nachystal nějakou snídani, pak zamířil dolů za Akemi, s provinilým výrazem na tváři jí řekl.
"Ahoj, udělal jsem to" usadil se na schodech a povyprávěl jí vše co se stalo, jak podryl autoritu Daviena přímo před Kagem, neřekl však nic o tom, že by v jejich "rozhovoru" s Davienem jedním slovem zmínil ji.
"Já mu nevěřím, a proto ti něco musím říct, rozhodl jsem se pomalu začít jednat, to co ti ale chci říct, musí zůstat jenom mezi námi, protože kdyby se to dozvěděl někdo jiný, jsem do chvíle mrtvý..." odmlčel se a čekal na vyjádření Akemi.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Probral se najednou v posteli, bylo kolem 9 hodin ráno, zjistil, že spal asi nějakých 6 hodin a nějaký idiot klepal na dveře a řval, že by mu nejradši narval do pusy lístek.
S polootevřenýma očima se oblíknul, nějak zpacifikoval vlasy a pomalu vylezl schody do přízemí. Přešel přes kuchyň a otevřel dveře.
"CO zas?! Nestačilo, že jsme málem v té poušti chcípli?! Co zase? Já nikam nejdu, chci ještě minimálně půl dne spát!"
Vyštěkl po něm, jakmile uviděl Yona ve dveřích.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hirotado Yutsurai
Zlatí, Druhá divize
Lenne napadl úžasný nápad. Společně složit pečeť pro Kawarimi no jutsu. Bylo to jen tak tak. Ta mrcha je málem seškvařila na uhlíky.
Nechápal, co to do ní vjelo. Bylo to dost nepřiměřený.
Ocitli se ve vedlejší uličce té hlavní, kde začínali."Málem jsme to nestihli."
Přitiskli se ke zdi budovy a Hirotado nenápadně vykukoval zpoza rohu a hledal Hinote. "Kde myslíš, že je?"
Celý tohle šaškování byla naprostá šílenost. Nemohl pořádně zaútočit a Lenne asi tak ne. Hinote jim aspoň měla říct, kolik těch jejích útoků bude. Doufal, že to nebude trvat 48 hodin.
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
Lenne neveriacky pozrela na Hinote.
"Tá nás chce zabiť, alebo čo." Zašomrala si popod nos.
Hirotado zareagoval skôr a Lenne nad jeho spôsobom riešenia ich situácie mierne nadvihla obočie, lebo jej napadlo niečo úplne jednoduché a pritom zrejme aj účinné. Ruky mali ale zviazané, čo skomplikovalo jej plán. Neváhala ale a pozrela na Hirotada.
"Daj sme svoju voľnú ruku," prehovorila rýchlo a svojou ľavou rukou sa natiahla za voľnou rukou Hirotada.
"Spoločne. Pečať pre Kawarimi." Vysvetlila mu stručne. Našťastie sa im spoločne podarilo zložiť pečať a spoločne zmizli. Na mieste, kde predtým stáli, zostalo len akési vrece, kým oni dvaja sa ocitli v bezpečí pár metrov ďalej.
"Jednoduché a účinné," uškrnula sa Lenne.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, Druhá divize
Postoupili o tři metry vpřed jak bylo naplánováno. Už už se chystal k útoku, když v tom ta mrcha na ně poslala další techniku. S tou by ještě něco udělal, ale poslala na ně deset koulí ze všech možných stran. V tomto momentě byl úplně bezradný. Naprosto nevěděl co dělat. Nenapadlo ho nic co by jim v současné situaci pomohlo. Začal mít opravdu zlost. Byla na úplně jiné úrovni a posílala na ně útoky, které nemohli zvládnout. "Kašlu na to! Sepjal ruce k sobě(Spolu s pravou rukou Lenne) "Bunshin no jutsu!"
Vytvořil čtyři klony, které se sebevražedně rozeběhly do všech světových stran. Na útok se shora už mu ale nezbyl čas, aby s ním mohl něco dělat...
Hinote Onna Zlaté písky 2. divize, třetí tým
"Bobíšci budou útočit, chichichi" začala se chichtat, zatím jim nechtěla brát jejich iluze o nějakém pokusu útoku, svým tajným esem v rukávu byla v bezpečí, nikdo z nich se jí v rychlosti rovnat nemohl.
"Katon ninpo: Selenium: Supi-do buster (Ohnivé umění, Selenium, rychlý kanón" chvíli něco jakoby kreslila na své rukavice, pak připravila potřebnou dávku bleskové chakry do noh a začala se svým útokem. Opět natáhla ruce směrem k nim a vystřelila 2 velké koule modrého ohně, které na ně mířily ze severu, pak se probleskla, objevila se na jihu, opět vystřelila dvě koule, následně to samé udělala i na západě a východě, pak se objevila nad nimi a vystřelila poslední 2 koule. Vše se dělo strašně rychle, takže po dokončení útoku na ně mířilo 10 ohnivých koulí.
"Chichichi" znovu se zasmála.
Yon Ki
Vyběhl z budovy a zamířil se vybít kousek od vesnice. Mlčky proběhl hlavní bránou a mířil asi kilometr do pouště, našel si oběť ve velkém šutru, do kterého mlátil jeho větrnou zlostí. Vítr jako by mířil přímo z něj do všech možných koutů nekontrolovatelnou rychlostí a s velkou ničivostí, i když tam strávil skoro půl hodiny, náladu mu to o moc více nezlepšilo... pomalým tempem se tedy vrátil do vesnice.
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
Lenne sa zamyslene zadívala na Hinote. Celú situáciu im komplikovalo to, že boli zviazaní a Lenne z toho začínala byť už poriadne otrávená. Potrebovala obe svoje ruky.
Kútikom oka zachytila ako sa Hirotadova nálada rapídne zmenila a sťažka vydýchla.
"Fajn, spravíme to po tvojom," prehovorila. "Takže 3 metre, vravíš."
Nečakala na jeho odpoveď, lebo chcela využiť chvíľu, kým na nich Hinote neútočila, na presun a vyrazila dopredu.
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Naprosto nestihl vůbec nic říci. Nemohl se bránit ani popírat, protože jeho slova se do něj zabodávala jako ty nejostřejší nože.
Pravda bolela. Zkorumpované cvičení a jeho účast na tom všem mohl v klidu popřít, protože Yon neměl jediný důkaz a v podstatě se opíral jen o domněnky. Ale ten zbytek popřít nemohl. Nesmírně žárlil.
Vždy ve svém životě miloval dvě ženy. Vybrat si mohl ale jen jednu. Nezůstala mu však žádná. Proto byl stále v práci,v neustálé přítomnosti jeho nejlepšího přítele, aby mohl zapomenout, ale nešlo to.
Navíc teď ve své žárlivosti ublížil ženě, kterou stále miluje, ale kterou nemůže mít. Šátek od ní si nezasloužil nosit.
"Musím...jít za ní." Sotva ta slova ze sebe dostal.
Kazekage jen přikývnul. Věděl, že jeho přítel nemyslí Akemi, ale svoji manželku.
Davienovi bylo na omdlení, přesto se dostal z paláce a zamířil za svojí ženou.
O hodinu později klečel v písku před hrobem své manželky. Hned vedle stál hrob jejich dvouleté dcery. Z očí se mu řinuly slzy, které se vpíjely do jeho hedvábného šátku. "Jsem to ale břídil co, holky?"
Hirotado Yutsurai
Zlatí, Druhá divize
Lenne si též myslela, že Hinote po nich chce protiútok. Postavili se na nohy jak nejrychleji to šlo v rámci jejich možností. Pravda byla, že zaútočit nemohl. Na útok pravou rukou byl od Hinote moc daleko a levačkou by zranil Lenne.
Začal být smrtelně vážný. K vidění byla i Hirotadova druhá stránka. Stránka plná odhodlání bojovnosti a vzdoru. V obličeji už neměl svůj obvyklý veselý výraz. Jeho rysy ztvrdly a celkově na něj nebyl hezký pohled.
"Pokud máš něco v rukávu tak do toho. Pokud mám zaútočit já, tak musíme o tři metry blíže."
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
"Len ťa skúšam," uškrnula sa na chlapca a potom radšej pozrela na Hinote, lebo očakávala nejaký ďalší útok. Na ten nemusela čakať dlho a keď sa k nim rútila plamene, Lenne doširoka roztvorila oči.
"No nehovor," poznamenala sarkasticky k Hirotadovi.
Keď ju strhol na zem, prekvapene zvýskla a v ďalšej sekunde sa za svoju reakciu až zahanbila. Než si stihla uvedomiť, čo sa s ňou deje, ocitla sa ležiac na Hirotadovi.
Lenne mu chcela v prvom momente odvetiť niečo štipľavé, ale potom si uvedomila ich polohu a zasekla sa. Zarazene zažmurkala na Hirotada a hoci jej tvár bola maska bez emócií, jej oči hovorili niečo iné.
Skôr ako by si Hirotado mohol niečo všimnúť, zatriasla hlavou, akoby chcela odohnať dotieravé myšlienky a skotúľala sa z neho, aby sa mohli postaviť.
"Myslím, že to je jej zámer," odpovedala potichu.
Yon Ki
Znovu rozrazil dveře a vyšel s Davienem na chodbu, zabouhl, takže Kazekagemu málem vyrazil všechny zuby, ale o tom už nic nevěděl (
). Opřel se o střenu a vražedným pohledem protínal Daviena, byl rozhořčený, naštvaný, rozzuřený.
"Proč?" zeptal se.
"Proč si znemožnil Akeminu divizi, ze mě udělal největšího vola, ale hlavně aby naše divize byla neposkvrněná..." pěstí zuřivě bouchl do zdi, přičemž by nejraději bouchl do Daviena, což ale udělat nehodlal.
"Měl si mi aspoň něco říct, navíc jsem dost dobře věděl, že poslat tam zrovna je bude dobrý tah, to si jako myslíš, že bych tam poslal nováčky jen tak? Jen bez přípravy? Máš mě snad taky za vola?" jeho tón hlasu se již poměrně zvyšoval.
"O mě tady ani nejde, ale uvědomuješ si, co děláš Akemi? Nejde tady ani o nějaké divize nebo něco takového, jste přátelé, chápeš to?!" jeho klouby praskaly pod náporem jeho zlosti, zuby mu skřípaly ale věděl, že si musí udržet chladnou hlavu, nesměl mu nic udělat, ani skřivit vlásek, což ho v tuto chvíli znepokojovalo ještě víc.
"Žere tě to, že si Akemi vybrala mě? Myslím, že kdyby se zahazovala s tebou, tak by se jí dočkalo jen podvodů a lží, stejně tak jako teď" neustále se celý třepal zlostí, potřeboval to ze sebe nějak dostat, vybít se, jenže musel ještě chvíli počkat.
"Když je tu teď Kage, můžu to říct konečně otevřeně, popírám tvou autoritu a neuctívám tě jako velitele... a ještě něco, divím se, že tě Akemi mohla někdy milovat..." s těmito slovy se otočil a odešel velkou chodbou směrem k točivému schodišti, nijak se mu ale neulevilo...
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Vše se jen komplikovalo a schylovalo se ke katastrofě. Naprosto neurvale vstoupil na sálu jemu podřízený kapitán Yon.
Cítil z něj zlost. Že by mu to došlo? Ne, jemu ne, ale Akemi by mohla a nespíš by mu to i řekla, pokud by na to přišla.
"Jsem zde, Kapitáne." Yonův ton se mu vůbec nelíbil. Yon byl vznětlivý, to ano, ale tentokrát v tom bylo něco víc. A nebylo to něco, co by se mělo řešit před dětma.
Ukázal Yonovi dveře. Jejich rozhovor se odehraje na chodbě.
"Co mi chcete, Kapitáne?"
Isamu Harado, Osmý Kazekage
Chtěl se jen schovat před manželkou. Narazí na Daviena a poskoky jeho manželky. Teď do toho přijde naštvaný Yon. Děcka s ním mluví jako s nějakým kámošem. Ne že by to až tak vadilo, ale byl na to zvyklý jen od přátel. Všichni mu jinak prokazovali velkou úctu. "Kdyžtak trénujte spolu. Jen to vyřídíme a Davien se vrátí." Poznamenal k Černým a vydal se na chodbu zabránit nějaké hlouposti, které by mohli všichni litovat.
Davien byl jeho nejlepší přítel. Oba si prošli peklem války a dokázali přežít. Mnoho mu dlužil. Proto ho velice zajímalo, co se děje. Jako Kazekage by měl vědět všechno.
Hirotado Yutsurai
Zlatí, Druhá divize
Konečně nabyli rovnováhy, když proti nim letěl další útok. Jak čekal, Hinote nezůstala u kunaiů. Teď to pro změnu byla nějaká její ohnivá technika.
"Tak kočko, teď už uhnout MUSÍME!" Zahulákal a postavil se před ní. Volnou pravou rukou vzal Lenne kolem pasu a oba je strhnul na zem, kde se asi třikrát převalili. Technika mezi tím proletěla nad nimi. Zůstali v poloze, kdy Lenne ležela na něm. V podstatě ji teď používal jako štít, ale dokud se Hinote nedostane k dalšímu útoky, tak by jí to vadit nemělo.
Odfouknul Lenne vlasy z obličeje. "Myslíš, že můžeme útočit i my na ní?" Řekl to jen potichu, aby to slyšela jen jeho krásná parťačka.
Sayuri Sugito
Černé písky
Syuri byla celkem potěšena, že měla trénovat s Iryzem šerm, mohla si ho alespoň trochu ozkoušet, bohužel však Iryzo raději zvolil Daviena, možná to bylo i tak lepší, mohla alespoň chvíli sledovat jeho styl jako třetí osoba, takže se mohla soustředit vyloženě na něj a ne jen na své pohyby při obraně či útoku. Oba soupeři se nachystali a pustili se do "boje". Chvíli takhle stála a pozorovala oba protivníky, Iryzo byl celkem zkušený, to musela i ona uznat, ale ne zas tak moc, aby mohl způsobit velké škody, pokud jde o sílu fyzickou.
Po pár minutách sledování si ale řekla, že by měla konečně taky něco dělat, není tady jen kvůli Iryzovi, ale především kvůli sobě. Už, už se chystala vyvolat svou loutku, když v tom se otevřely dveře a dovnitř vstoupil sám Kazekage. Mírně se na pozdrav uklonila. Sayuri přítomnost Kazekageho překvapil jen minimálně, přece jen se jedná o jeho tréninkovou místnost. Co ji ale velmi překvapilo, bylo chování Iryza. Při jeho oslovení Kazekageho se plácla lehce dívka do čela a zakroutila hlavou. "Iryzo, ty hlupáku." zamumlala potichu. Jeho chování bylo naprosto mimo mísu. "Ten má štěstí, že tu není Akemi, to by nevyvázl jen s výchovným pohlavkem." pomyslela si. A podle všeho nebyl všem dnům konec, následně dorazil i Yon, manžel Akemi a podřízený Daviena, rozrazil dveře a choval se nejspíš ještě hůře než-li Iryzo. "Copak se dneska všichni zbláznili?" pomyslela si Sayuri a ani se neobtěžovala Yona jakkoli pozdravit.
Kemuri Banghaku
Zlaté písky, 2. divize
Tělo na tělo? povytáhl obočí, a trochu překvapeně zamrkal, když je Hinote začala přivazovat k sobě. Hm, tohle bude trochu těžké, neboť toho druhého moc neznal, a tak nevěděl, jaký je... Zda by měl čekat na jeho reakci či tak...
Stál ale čelem ke kunaiům. A ty se rychle blížily. Kemuri tedy moc neváhal, a jakmile byly kunaie co neblíže, trochu se předklonil, aby se Susune nadzdvihl od země a byl opřený jen o Kemuriho záda, a rychle a vysoko skočil.. Tedy vysoko zrovna dvakrát ne, zkuste si vyskočit s klukem na zádech.. Ale ano, v té rychlosti jen tak tak minul kunaie, které podletěly pod ním. Horší bude dopad.
Hinote Onna [b]Zlaté písky, 2. divize, třetí tým[/b]
Znovu se uchichtla nad jejich momentální situací, zatím to určitě zvládali ale čekalo je ještě necelých 48 hodin hrůzy.
"No, zatím žijete, to je hlavní, přejdeme na vyšší level. Složila několik pečetí a ruce napřáhla směrem k nim.
"Katon ninpo: Natrium, Hando" z jejich rukou vystřelily 2 obrovské plamenné sloupy, které mířily přímo na ty dva a ještě zabíraly značný prostor od nich. Plameny byly netypicky zářivě žluté až oslnivé.
"Tak se ukažte teď" ušklíbla se radostí.
Yon Ki [b]Zlaté písky, 1. divize, první tým[/b]
Nastal nový den, probudil se však brzy, ani se nesnažil nahmatat Akemi, nechtěl jí hned po ránu vzbudit. Bylo něco kolem 5 ráno. Z bytu zmizel jako pára nad hrncem. Procházel ještě potemnělou, spící Sunou, míříc ke svému pracovišti, na nádvoří paláce, kde se také nacházela jeho provizorní kancelář a také laboratoře Suny, kam měl namířeno. Stráže pozdravil, bez sebemenších potížích ho vpustili dovnitř. Zaseděl se nejdřív v kanclu, kde sepisoval nejrůznější zprávy, hledal potřební informace a vyhodnocoval pokažené cvičení. Od práce ho vyrušily jen paprsky slunce, které mu prosvítili kancelář. Vzpomněl si, že se chtěl jít podívat na stav laboratoří, kde chtěl dneska se studenty pracovat. Z jedné přihrádek stolu vytáhl svazek klíčů. Opustil kancl a sešel o pár poschodí níž, kde odemkl poměrně velké dveře a vstoupil do poměrně velké laboratoře. (odmyslete si okna a toho chlapa tam
)
Také ho napadlo, že by zřejmě měl někdo zajít pro studenty, než se to ale rozhodl udělat pořádně zkontroloval vše v laboratoři, což mu zabralo asi nějaké 2 hodiny. Laboratoř ale byla připravená pro nával nových nezkušených chemiků...
"Mizu bushin" vedle něj se vytvořily 2 klony.
"Ty, Nadai, Ty, Kira" Prsty ukázal na klony které okamžitě opustili laboratoř a vrhly se směrem k jejich domovům. Yon taktéž opustil laboratoř. Mířil si to do kanceláře Daviena, kde se hodlal udělat trochu čurbes... Když se tam ale snažil dostat, nikdo tam nebyl, až nějaká administrativní pracovnice mu řekla, že zaskakuje Akemi a pravděpodobně bude v tělocvičně sídla Kazekageho. Otočil se na patě a zamířil následně zamířil do hlavní haly, pak zamířil doleva a po točivém schodišti. Následovala dlouhá chodba, na jejímž konci byly dveře, ke kterým došel. Ještě jednou se pořádně nadechl, pak rozrazil dveře tělocvičny.
"Je to k čertu Davien?!" zařval přes celou tělocvičnu a švihl dveřma, které pořádně bouchly, až pak si všiml přítomného Kazekageho.
"Oh, zdravím" uklonil se a zaskřípěl zubama, pak už se nevěnoval nikomu jinému než Daveinovi.
Klony 1 a 2
Každý z klonů zamířil do domu svěřenců. Pořádně zaklepali na dveře a otravně hulákali, ať si zkusí pohnout, opravdu dnes neměl náladu poslouchat jejich nejrůznější připomínky, stížnosti nebo snad prosby...
Gashi Ikishi
Gashi sledoval jak se jeho studenti sešli všichni a musel se pousmát "jsem rád Tekuarde, že jsi v pořádku, požádal jsem sestry, aby tě daly rychle do pořádku" řekl a když se všichni začali bavit, tak si lehce zakašlal "vidím, že si chcete hodně říci a seznámit se, to je skvělé, ale budete se seznamovat u tréninku" řekl a otočil se na Daisukeho a Tekuadra "vy dva jste naposledy dokončili trénink lezení po stromech, takže si to 20x zopakujete nahoru a dolů, pokud jednou uklouznete, nebo se odlepíte od stromu, tak začínáte celou serii znova" řekl a otočil se na Shiku "a ty můžeš pokračovat v tréninku ať můžeme všichni dál pokračovat" rozdal úkoly a šel si zase sednou pod přístěnek, který si opět vytvořil z krystalu.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Po chvilce se vše vyjasnilo. Dorazil Gashi i Tekuard a z té dívčiny jménem Chika Sugito, se vyklubala nová členka týmu.
Chika Sugito. Sugito! Tak proto mi byla povědomá! Pomyslel si Daisuke.
,,Tak takhle to je! Já jsem Daisuke Sugito, těší mě," řekl a usmál se.
,,Děkujeme misteř, dělali jsem, co jsme mohli," řekl pokorně Daisuke Gashimu a lehce se uklonil na pozdrav.
,,Čau Teku! Už je ti líp? Super!" Pozdravil Tekuarda a zazubil se.
,,Takže, ty jsi taky loutkářka, že?" Podíval se zvědavě a nadšeně na Chiku.
Chika Sugito
Zaradovala se. Zbytek týmu se vrátil ze cvičení a ona už dokončila lezení na strom.
,,Jmenuji se Chika Sugito a jsem nový člen týmu," informovala ho s širokým úsměvem. Už se chtěla chlapce zeptat na jméno, když spatřila Gashiho, který se nalézal už jen pár kroků od nich. Zamávala na něj a hlasitě ho pozdravila. Pocit úspěchu a radost jí dodávaly přebytek energie a ona jí teď potřebovala nějak vybít. Pohupovala se na špičkách a čekala, až si sensei promluví s tím klukem.
'Tekuard? To bude asi ten další kluk,' zamyslela se, když se Gashi na Tekuarda zeptal.
Jak se ukázalo, nemuseli na něj dlouho čekat, protože se poměrně efektním způsobem vynořil před nimi. Zasmála se, když domluvil, a pak si přítomné prohlédla. Měli by tu být už všichni. Ještě jednou zopakovala své jméno, aby ho znal i Tekuard, a pak se obrátila na senseie.
,,Tak, co budeme dělat, když jsme tu všichni?" Zeptala se nedočkavě.
Tekuard Ashikaru
nemocnice-cvičiště
Celou cestu rekapitiloval uplynulé dva dny. A došel opět ke své klasické optimistické větě. Žijem. Gashiho klon ho dovedl až k nemocnici. Jenom jeden den. Aspoň že tak. Jeho společník se rozpadl a on zůstal napospas nudě při čekání. Konečně si ho zavolali. ,, Bohužel, pan doktor vás prohlédne až zítra'' otrávená žena mu náladu dorazila úplně. ,,Takže, jestli do tý doby chcípnu, budete to mít na svědomí vy a nebo pan doktor?'' řekl tónem, až to s paní Protivnou trhlo. Doktor přišel do pěti minut. Prohlídka, odběry, masáž ztuhlých svalů sestřičkou, která se Tekuardovi vůbec nelíbila. Z masáže ho vpustili do chodby nemocnice. Hned se k němu opět připojil doktor s tím, že musí zůstat na lůžku. Paráda. Vyspal se tedy na pokoji a ráno mu překvapivě oznámili(po čtyřech hodinách), že může jít. S radostí se s nimi rozloučil a utíkal na cvičiště. V běhu dával doktorům nepublikovatelná jména. Díky nim jde pozdě. Dorazil ke skupině. Tři? Uvažoval, kdo ta třetí postava je. Stála k němu zády. Holka? Udělal skluz jako baseballista a projel kolem skupiny. Vstal. ,,Ahoj Daisuke, dobrý den, senseii, vás též zdravím, slečno.'' zapojil všechny síly, aby se mu nechvěl hlas. Ach jo. ,,Omlouvám se za opoždění. Jestli vám můžu poradit, až se budete rozhodovat mezi smrtí a nemocnicí, zvolte smrt.'' pokusil se o úsměv. Ale smějte se realitě.
Gashi Ikishi
Když mu Chika oznámila, že jde už domů, tak se jen pousmál, zrušil krystalový přístřešek a postavil se "jistě pro dnešek končíme, udělal si opravdu velký pokrok" pousmál se a také vyrazil domů. Po cestě se podíval jak je na tom jeho tým, byl trochu zklamaný, že nevyhráli, ale byl šťastný, že vůbec prošli a jejich výkon opravdu oceňoval. Na to, že je tam pouštěl bez zkušeností a nějakých nových dovedností toho dokázali hodně a on byl na ně hrdý. Klon mezitím odvedl Tekuarda do nemocnice, kde se ho ujaly sestry, další den byl měl být zotaveny řekly mu a klon se rozpadl.
Druhý den ráno Gashi pojedl, umyl se a oblékl a vyrazil pomalu na cvičiště. Když tam došel, tak už z dálky poznal Chiku a dokonce i Daisukeho. Pousmál se a v klidu došel k těm dvěma "přeji dobré ráno" pozdravil a podíval se na Daisukeho "gratuluji ke splnění zkoušky, vedli jste si oba velmi dobře" řekl a poplácal ho po rameni a podíval se kolem "a kdepak máme Tekuarda" řekl a čekal kdy dorazí poslední člen jeho týmu.
Hirotado Yutsurai
Zlatí, Druhá divize
Momentální vzdálenost mezi Lenne a jím se mu velice zamlouvala, ale 48 hodin bylo čiré šílenství už i pro něj.
"No to vůbec! Sprcha, to je něco jinýho, ale záchod?!
Dál protestovat nestihnul, protože se na ně řítilo pět kunaiů.
Lenne zareagovala velmi rychle a dostala je do docela akrobatické pozice. "Co to děláš?! Vždyť mě zlomíš! Něčemu takovýmu uhýbat nemusíš!"
Hinote byla nejspíš blázen. Ta u kunaiů zaručeně nezůstane. Pravačku měl sice volnou, ale v minulém souboji utrpěl menší indispozici co se vybavení týkalo, takže nebude mít takový rozsah a efekt. Mohl by používat i levačku, ale s Lenne to nepůjde...
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Byl ohromen tím, jak ten kluk s Kazekagem mluví, natož jak jej oslovuje.
Neváhal a dal mladíkovi výchovný pohlavek. "Pokud si vzpomínám, tak jsi s Kazekagem husy nepásl. Pro tebe to je vždy Kazekage-SAMA. Nejsi v pozici ani v postavení, aby jsi mu mohl říkat nějak jinak."
Vypadalo to, že mezi Černé vybírala Akemi hlavně problémové lidi. Bez respektu k ostatním. Vypadalo to, že bude muset navšívit Mayu-hime.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky, Prvá Divízia
Keď ma Davien pochváli sa usmejem a som pyšní sám na seba. Davien mi šiel niečo ďalej vysvetľovať ale v tom prišiel do tréningovej sály Kazekage. Keď som ho zazrel nevedel som čo skôr spraviť ale to bol iba chvíľkoví pocit.
„Dobrý deň Kazekage-san“ Pozdravím ho a v tom Kazekage začne hovoriť prečo sem prišiel.
„Kľudne tu môžete ostať a trénovať s nami. Mi budeme len radi a bude nám cťou s vami trénovať. Možno nám dáte nejaké radi ktoré neskôr využijeme.“ Bez váhana sa pustím do reči z ôsmim ako by to bol môj starý kamarát.
*Ak bude s nami trénovať môžem apoň okrajovo zistiť jeho techniky. A tieto informácie časom využijem a možno ani nie* Poviem si v duchu a čakám na odpovede či už od Daviena alebo Kazekageho
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke byl reakcí té dívky zaskočený. Přiběhla k němu a začala si ho zkoumavě prohlížet, při čemž se Daisuke cítil trochu nesvůj a lehce se začervenal. Prý ho znala a znala i jméno Gashiho. Daisuke jen doufal, že to nebude zas nějaká finta Yona, jako předtím, když se s ním poprvé potkali a při tom pomyšlení se nevědomky mírně roztržitě uculil.
„Já? No, jsem, jak to víš?“ Kývl a zeptal se jí. Že by to byla nová členka týmu, o které Daisuke ani Tekuard ještě nevěděli?
Chika Sugito
Ze svého vyvýšeného místa viděla, že se někdo blíží. Nepředpokládala ale, že by šel zrovna sem. Počkala, až si jí všimne, a pak seběhla dolů ze stromu. Byla ráda, že někdo přišel, protože měla svědka, který mohl dokázat, že to zvládla, a nemusela zůstat nahoře. Začalo to totiž už být vyčerpávající. Prohlédla si kluka, který přišel. Přiběhla k němu a chvilku na něj podezřívavě koukala, pak se ale pěstí udeřila do dlaně.
,,Já vím kdo jsi!" Zasmála se. Věděla, jak přibližně by měli vypadat ostatní z týmu. A navíc, kdo jiný než on by se tu sháněl po červenovlasém týpkovi? Určitě myslel Gashiho! ,,Jsi z týmu pod Gashim, viď?" Uculila se. Byla na sebe hrdá, že ji to napadlo. A byla by ráda, kdyby to byl on, protože svoje cvičení už dokončila a tak by měla údajně být na jejich úrovni.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Když Daisuke došel na cvičiště, rozhlédl se.
Nikde nikdo. Jediné, co tam viděl, byl krystalový strom. Stejné vytvořil Gashi, když Daisuke s Tekuardem trénovali koncentraci chakry.
Přejel pohledem strom a dál se rozhlížel po okolí.
Kde ten náš mistr může jen-! Přemýšlel, když tu se zarazil a opět vzhlédl na špičku stromu.
Stálo tam nějaké děvče. Daisuke přimhouřil oči, zakryl si je dlaní, aby viděl lépe proti slunci a důkladně si jí prohlédl. Alespoň tak důkladně, jak na tu vzdálenost mohl. Byla mu nějak povědomá, ale za boha si nemohl vybavit proč.
„Slečno? Pardon, neviděla jste tu takového červenovlasého muže?“ Zavolal na ní nejistě Daisuke. Při mluvení s dívkami byl vždy krapet nervózní.
Také mu vrtalo hlavou, proč tu stál nový krystalický strom. Že by to nějak souviselo s tou holkou?
Chika Sugito
Cvičení
Nějakou dobu už se znovu pokoušela vylézt na strom. Poté, co se uklidnila krátkým odpočinkem, opět získala soustředění a její nadšení z postupu bylo obrovské. Zářezy na stromě se hromadily, a i když nepostupovala rychle, alespoň trochu. Mezi pokusy si občas musela dopřávat odpočinky. Většinou krátké, ale jak se blížil večer, téměř každý jí zabral už alespoň deset minut. Drželo jí tu snad už jen vědomí, že až to tu dokončí, bude na stejné úrovni jako zbytek týmu.
'Musíš to zvládnout, aspoň ještě chvíli,' povzbuzovala se v duchu.
Ztěžka se zvedla po dalším dlouhém odpočinku a podívala se na strom. Zářezy už dávno sahaly nad polovinu. Už jen kousek a bude to mít. Už jen kousek a vyrovná se jim. Věděla, že prostě musí být alespoň stejně dobrá jako oni. Jinak si bude připadat jako úplný idiot. Stejně, jako dnes už tolikrát, vpustila chakru do nohou a pokryla celou plochu chodidel. Už přestala se svými vychytralými plány o přesunování chakry v průběhu chůze a podobných kravinách, byla ráda, že zvládne alespoň ještě tohle. Pomalu vystoupila na kmen a vydala se po kmeni vzhůru. Minula polovinu, pak i tři čtvrtiny. Těsně nad nimi se zastavila a zaryla kunai do krystalu, protože cítila, že se už neudrží. Nohy jí sjely a padala podél kmene, před tvrdým pádem jí zachránilo to, že dokázala rozložit chakru na rukou a pevně se zachytit kmene. Opatrně sklouzla zbylou vzdálenost, která jí dělila od země, a opřela se zády o strom.
'To bylo o fous,' ušklíbla se. Odlepila se od stromu a zamířila za Gashim.
,,Omlouvám se, sensei, ale myslím, že už musím odejít. Akorát bych se tu zabila." Krátce se usmála. ,,Budu tu zase zítra, hned po ránu." Pak odešla směrem k centru vesnice.
Dveře se neslyšně otevřely. Chika si za nimi zula boty a úzkou chodbičkou prošla do domu.
,,Jsem doma," zavolala. Dostala se jí odpověď od obou dospělých. Pak na ně jen houkla dobrou noc, vyběhla po schodech a zavřela se do svého pokoje. Rodiče její soukromí respektovali a do pokoje jí nelezli, když něco potřebovali, zavolali jí dolů. Věděla ale, že dnes už jí shánět nebudou, proto se zabarikádovala v koupelně, která přímo sousedila s pokojem. Pustila na sebe studenou vodu a nechala jí na sebe proudit asi dvacet minut, přitom si nahlas zpívala. Konečně se mohla po dlouhém dni uvolnit.
Po koupeli si už jen rozčesala vlasy, natáhla na sebe volné triko a uložila se ke spánku.
Cvičení (Další den)
Vstala pozdě, později, než by se jí líbilo. Za okny už byl den a ona si tu ještě vylehávala, přitom by měla cvičit. Co když se už dneska vrátí zbytek týmu, a ona ještě nebude hotová? To by neměla radost. Rychlostí blesku vyletěla z měkké postele, shodila vytahané, staré triko a natáhla stejný oděv, jaký měla včera. Překontrolovala, jestli má všechno vybavení, a seběhla ze schodů. Z kuchyně ukořistila jablko, které si hodlala po cestě sníst, a vyběhla za dům, aby se rozloučila s otcem. Věděla, že matka bude ještě spát, nechtěla jí budit. Nakoukla do dílny, kde se nad ponkem skláněl postarší, plešatý muž. Vzájemně si vyměnili pozdravy a v rychlosti si pověděli, co je nového, než se Chika omluvila a rychlým krokem se vydala na místo, kde včera trénovala.
Ohryzek hodila kousek od kořenů stromu. Rychle slízla šťávu z jablka, která jí ulpěla na prstech, a podívala se, jak si včera vedla. Poslední zářez byl skoro na vrcholu. Odhodlaně kývla.
'Tenhle pokus to určitě všechno ukončí. A pak budu moct začít s pořádným tréninkem.' Soustředila chakru do nohou a vydala se po kmeni nahoru. Po chvilce minula poslední značku, kterou během včerejška udělala, a dostala se až na samý vrcholek, kde zůstala stát a otočila se tak, aby viděla pod sebe. Radostně zavýskla, když viděla, jak vysoko se teď nachází. Podívala se na Sunu, na jejíž část měla z téhle výšky docela dobrý rozhled. Rozhodla se takhle počkat, dokud někdo nepřijde, aby jí mohl pochválit. Udělala dobře, když včera odešla. Nabrala sílu a odpočinula si. Jak se říká, ráno moudřejší večera.
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
"Hej!" Skríkla na Hirotada. "Drž si svoje ruky pekne na svojom tele!"
Potom sa otočila na Hinote a neveriacky na ňu vyvalila oči. "Odmietam! S týmto erotomaniakom! Sprchovať sa? Záchod?" Odmietavo krútila hlavou. "Toto nie je tréning, toto je hlúpy trest."
Ofučane našpúlila pery a nepekne zazrela na Hinote, aj na Hirotada. Nemala ale čas ďalej dávať najavo svoju nespokojnosť, keďže na nich Hinote hodila rovno 5 kunaiov.
"Super," zašomrala.
Prsty na ruke, ktorú mala priviazanú k ruke toho neželaného prívesku, preplietla s jeho prstami. Uškrnula sa a bez varovania ho potiahla do záklonu, čím sa mali vyhnúť kunaiom, ktoré leteli vo výške ich hrudí.
Hinote Onna
"Hiiiiiii" zavýskala radostí a strašně se jim smála.
"48 hodin společně" zase se začala řehnit, tentokrát ještě více než před tím.
"Už se na to těším" neustále se zběsile smála.
"Pít, spát, chodit na toaletu, sprchovat se, to všechno budete dělat spolu, aby jste si na sebe dostatečně zvykli" mrkla na ně.
"Budete spolu i trénovat, nyní se podíváme na vaší hybnost" z nánožníku vytáhla 5 kunaiů.
"Jdeme na to" rozmáchla se a následně je všechny hodila. Na každého mířily celkem 2 a poslední pátý mířil nad ně.
Hirotado Yutsurai
Zlatí, Druhá divize
Měl pravdu, vůbec se jí to nelíbilo a dala mu to okamžitě pocítit, když ho praštila do čela. "Medvěd?, medvídci Koala jsou roztomilí víš?" Hodlal jí úder vrátit, ale trochu zákeřnějším způsobem. Mezi tím, co mluvil, si dal volnou roku za záda a štípnul Lenne do zadku. "A co říkáš na tohle ty potvoro?!" Jásal si pro sebe nad svým úspěchem. Začínalo ho to ohromně bavit.
Pomstít se mu pořádně nemohla, tak proč toho nezneužít, že?
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
"Uhm, áno, áno. A obloha je zelená a tráva modrá." Uškrnula sa na Hirotada a chápavo pokývala hlavou, hoci v jej hlase bolo toľko irónie, že to nešlo prepočuť.
Keď sa priblížil až príliš blízko na jej vkus, podráždene na neho zazrela. Náladu jej nezlepšilo ani to, čo im oznámila Hinote.
"Baka," zašomrala smerom ku Hirotadovi.
Náhle ale jej pozornosť zaujali niektoré slová. "Adaptačný kurz? Spolupráca." Zopakovala a než stihla niečo urobiť bola zviazaná s tou poslednou osobou, s ktorou by niečo také chcela. "M-moment!" Chcela protestovať, ale zarazila sa nad slovami chlapca. Neodolala a nahnevane ho voľnou rukou udrela do čela.
"To by som bola radšej priviazaná k medveďovi."