DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, Druhá divize
Takže Lenne také nevěděla a času moc nezbývalo.
Jeho parťačka chtěla zaplatit až příště, ale to Hirotadovi nepřišlo správné. Sáhl nemotorně do kapsy ve vestě a plácl na bar přesnou cenu.
"Myslím, že teď už můžeme jít." Poznamenal a spolu se vydali k východu.
S penězi nikdy neměl problém. Strejda sice nebyl žádný milionář, ale jako místní novinář a nájemný detektiv(příležitostný)na tom tak špatně nebyl. Byl by na tom ještě lépe, kdyby se na něj rodiče...ale na to myslet nechtěl, nyní měl jiné starosti.
"Takže ty ovládáš Katon jako Hinnote? To máš určitě nějaké techniky na dálku že jo?. Tak mě napadlo, že nemusíme společně skládat pečetě."
Vážně nevěděl, jestli jeho geniální plán je opravdu tak geniální, nebo je to naprostá blbost. Mezi genialitou a hloupostí je tenká čára, jak mu jednou řekl jeho milovaný strýček.
"Slyšel jsem, že existuje taková metoda...skládání pečetí jednou rukou, slyšela jsi o tom někdy?"
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
Lenne len bez nejakého väčšieho záujmu pokrčila plecami.
"Netuším, ako sa kombinujú techniky," povedala po chvíli. "Ale už je neskoro, mali sme si ísť, nech sa dobre vyspíme a neprídeme zajtra na tréning ako prebudené múmie."
Odsunie od seba prázdne poháre a zamáva na Reia, aby ho k sebe privolala.
"Ideme, napíš mi to na účet," mierne sa k nemu nakloní. "Zaplatím nabudúce."
Reio nad tým len pokrútil hlavou, ale nakoniec to nechal tak. Rozlúčil sa s nimi a Lenne sa pootočila na Hiratoda.
"Ideme?"
Daisuke Sugito
Knihovna a cesta do lázní
Gashi nic nenamítal, tak Daisuke vyrazil za Tekuardem.
Po chvíli prošli ulicemi s obchody a různými stánky a došli ke knihovně.
Když Daisuke vykročil po schodech ke vchodu, řekl mu Tekuard, že tu na něj počká, a tak vstoupil sám.
Když vešel dovnitř, uviděl kus od sebe stůl, za kterým seděla nějaká starší paní. Přesto knihovna vypadala opuštěně.
Možná tady toho tolik nebude. Zapochyboval na chvíli Daisuke. Kdyby tady bylo tolik užitečných věcí, přece by tu někdo byl, nebo ne?
„Dobrý den,“ pozdravil uctivě starší paní a pokračoval dál k regálům se svitky a knihami.
Začal hledat v oddělení o chakře, a zamířil rovnou k pododdělení o ninjutsu.
Chvilku se prodíral různými svitky o technikách manipulujícími s koncentrací chakry a narazil i na pár obyčejných technik, než konečně našel tu kterou hledal. Alespoň ten typ techniky, co hledal.
„Katon: Goukakyuu no jutsu,“ přečetl Daisuke nápis na svitku.
Rozvinul ho a přečetl si stručný popis techniky.
Úroveň C. Uživatel nahromadí ohnivou chakru v plících a při výdechu jí dá tvar obrovské ohnivé koule, kterou vyšle na nepřítele.
Ohnivá koule. Zopakoval si pro sebe Daisuke a zadíval se na postup při tvorbě pečetí té techniky.
Když je trochu upravím, měl bych s tím být schopný vytvořit v ruce malou ohnivou kouli. Zamyslel se.
Pak si vzpomněl na Tekuarda, čekajícího venku, a vydal se zpět.
„Rád bych si půjčil tento svitek,“ podal starší paní svitek a pousmál se.
„Jste u nás přihlášen?“ Naklonil se k němu blíž paní a zeptala se.
„Nejsem. Jmenuji se Daisuke Sugito,“ řekl Daisuke.
Stařena se chystala zapsat si ho do seznamu, když tu se zarazila.
„Jakže bylo to jméno?“.
„Daisuke…Daisuke Sugito,“ zopakoval nechápavě Daisuke.
Stařenka se pousmála a začala psát.
„Další Sugito,“.
Daisuke zbystřel.
„Někdo z mého klanu tu nedávno byl?“ Optal se.
„Ano, mladá dívka, Chika Sugito,“ odpověděla mu stařenka, zatím co dopsala a podala mu svitek.
„Za 14 dní nám ho prosím vraťte,“ dodala.
„Dobře, díky,“ poděkoval Daisuke, rozloučil se a vyšel ven.
„Mám to, jdem!“ Zvedl na Tekuarda ruku se svitkem a vykročil směrem k lázním.
„Vypadá to, že sem vždycky chodila Chika, když se vytratila ze cvičiště,“ řekl a pousmál se.
Kira Sugito
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Tekuard Ashikaru
Zamyslel se.
"No,v tom nevidím žádnej problém. Tak jdeme" pokynul rukou a vyrazili. Docela se těšil, doufal, že tam neusne. Teplá voda vždycky uspává, jednou to měli v přednášce na akademii. Vyplavuje to nějaký hormon.
Melo...Meli....Melatonin. Ano. Pomalu procházeli ulicemi směrem k lázním. Možná už tam Chika dorazila, možná taky ne. Možná se střetnou u dveří. Knihovna byla jen nedaleko od nich.
"Já tu na tebe počkám." řekl a posadil se na schody vedoucí dovnitř.
Daisuke Sugito
Cvičiště
„Dneska mě ještě čeká poslední, a asi taky nejtěžší část,“ řekl Daisuke a zatvářil se skepticky.
„Musím ze své ohnivé podstaty vytvořit v dlaních ohnivou kouli,“ dodal.
„Ale když o tom tak přemýšlím, mohl bych to dokončit v těch lázních, tam alespoň nic nezapálím,“ pousmál se.
„Nebude vadit, když se cestou zastavíme v knihovně? Pro manipulaci s formou chakry je potřeba skládání pečetí, tak bych se tam rád podíval po nějakých svitcích co mi o tom řeknou víc,“ zeptal se Tekuarda.
Pak mu došlo, že se vůbec nezeptali Gashiho, zda-li do těch lázní smí, a tak se na něj otočil a čekal s provinilým výrazem na jeho reakci.
Lockhart Tifa Zlaté piesky, záložná divízia
Zrakom prechádzala po tmavom okolí, všimla si, že Yon si dával mierne na čas. Keď ho už konečne zaostrila, zdalo sa, že on si ju nevšimol. Potmehúcky sa usmiala, ladnými tichými krokmi vykročila zozadu smerom k nemu a keď bola tesne blízko neho, jednou rukou mu ladne prichytila tú jeh, telo pritisla tesne na to jeho a druhou voľnou rukou mu zakryla oči.
Som späť, bojte sa ^_^
Tekuard Ashikaru
"Ano, Chika bude asi v těch lázních." zamrtěl hlavou nad Daisukeho výrazem. Uvědomil si, že mu vlastně Daisuke neodpověděl na otázku. No ale co, stává se.
"Jestli jsi teda už s tréninkem hotom, mohli by jsme to oslavit taky v těch lázních ne?"
Pavda byla, že v nich nikdy nebyl, takže byl zvědav, jaké to tam je. Ale slyšel na ně jenom chválu.
Opřel se a sledoval Daisuekho reakci. Ten kluk se mu začínal zamlouvat. Každej druhej by přišel a seřval ho, co si to dovoluje. On ne. S ním ještě zažije dost věcí. Napadla ho taky otázka, na kterou znal odpověď. Kdo z nich by ve válc zemřel dřív.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisukeho Tekuardův menší proslov a v podstatě i uznání zaskočilo.
„Eh, díky,“ začervenal se a nasadil svůj klasický roztržitý výraz a stiskl Tekuardovu ruku.
Pak se napomenul a lehce se uklonil i Gashimu, který seděl opět pod svým krystalickým přístřeškem a popíjel čaj.
Rozhlédl se kolem a zjistil, že nikde nevidí Chiku. Když se nad tím zamyslel, vzpomněl si, že její poslední část tréninku měla něco společného s lázněmi.
„Chika je asi v těch lázních, co? Jé, ta se má,“ zeptal se Tekuarda a při představě velkého množství teplé vody a sebe, jak se do ní noří, se zatvářil jako pes, kterému máváte kostí před nosem.
Chika Sugtio
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Bylo to zajímavé. On se ani trochu necítil unavený. V díálcě spatřil Daisukeho a musel se usmát.
"No...dá se říct že odedneška. Když jsme skončili, bylo už po půlnoci." řekl pořád s úsměvem na rtech. Postavil se, seskočil k Daisukemu a podal mu ruku.
"Musím ti pogratulovat hned k několika věcem. Přdně vyhrál si." poprvé zatřásl a stiskl pevněji.
"Nezabil si mě, i když bys k tomu měl tisíc důvodů." udělal to samé a doufal, že se to Daisuke nechystá napravit.
"No a za třetí za statečnou obranu tvého domova." tohle mohlo vyznít provokativně, ale přece jenom na tom byla trocha upřímnosti. Pustil mu ruku.
"Jak jsi na tom vůbec s tréninkem?" dokončil monolog, který si připravoval celou dobu, co seděl a čekal.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Když se Daisuke ráno probudil, protáhl se a prohrábl si vlasy.
Kamaitachiho po nočním souboji s Tekuardem ani nezapečetil a ten ležel opřený o jeho postel.
Daisuke se posadil a když si všiml své loutky, pousmál se.
Tekuard byl vážně jedinečný každým coulem, a to se na něm Daisukemu líbilo.
Když si vzpomněl, jak Tekuard zvolal ,,Překvapení!“, rozesmál se.
Což ovšem neměl dělat. Během chvilky se ozval dusot na schodech.
A sakra! Zaklonil se Daisuke a vytáhl si peřinu až pod nos.
Dveře do jeho pokoje se rozletěly a v nich stála Suki.
„Tos byl ty tam venku v noci, že jo?!“ Propíchla Daisukeho pohledem a založila si ruce v bok.
„Nó, on tam byl nějaký chuligán a tak jsem…,“ začal ze sebe soukat Daisuke, ale Suki mu skočila do řeči.
„Příště nedělej takovej kravál! Někdo má na rozdíl od tebe noční šichtu!“ Vynadala mu a odkráčela stejně tak rázně, jako se přiřítila.
Daisukemu zacukal koutek oka.
Super, Teku…. Zatvářil se sklesle Daisuke a pomalu vstal.
Umyl se, oblékl se a zapečetil Kamaitachiho zpátky do svého nátepníku. Celou dobu chodil po špičkách, aby neprobudil svou spící matku. S jablkem v ruce se vydal na cvičiště.
Po cestě přemýšlel o využití své podstaty a vzpomněl si na Tekuarda.
Tek soustředil svou podstatu do věcí, konkrétně našeho plotu. Vzpomínal Daisuke a při vzpomínce na onu záři, co ho probudila, se zatvářil trochu roztržitě.
Možná bych dovedl totéž. Ale jak to využít? Nepoužívám žádné zbraně nablízko. Přemýšlel.
Po pár minutách dorazil na cvičiště a spatřil tam Tekuarda.
„To tu jsi vážně od včerejška?“ Zvedl na pozdrav dlaň, a vyvalil trošku oči.
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Takže asi nic. Rozloučil se s Daisukem a rovnou zamířil na cvičiště.
Rozhodl se trénovat do odpoledne, potom si možná odpočine. Dorazil na místo a rozhlédl se kolem. Povalovaly se tam menší a větší kusy dřeva.
Tenhle trénink by pro něj měl být lehčí, než ostatní. To totiž věděl, jak udělat.
Nebo to byla jenom další ukázka toho, jak moc měl pocit, že mu všechno vyjde.
Zašal nejslabší větví, jakou tam našel. Koncentroval chakru do ruky a připojil k ní tu raitonovou. Alespoň pro začátek. Slabou větev rozsekl na dva seky.
Vzal si další, tentokrát silnější. I v tomto případě použil kombinaci Raitonu a normální chakry.
Bohužel, polovině pokusu mu celáchakra jednoduše zmizela. No jo, to přepětí si vybírá svojí daň.
Sedl si do turackého sedu a začal meditovat. Bylo nádherné ticho. Ponořil se hluboko do sebe. Tentokrát nic nehledal, pouze doplňoval ztracenou energii.
Otevřel oči. Opět namíchal chakru a element, tentokrát poměr 1:1.
Tu větev, se kterou předtím skončil rozseklo na dva seky a a přešel na silnější.
Ta už mu dělala větší problémy než těch pár menších předtím. Proto změnil poměr ve prospěch raitonu. Seknou byl najednou úplně jiný pocit.
Na jeho raitonovou podstatu byl zvědav. Pomocí ní hodlal předčít Chiku i Daisukeho. S úsměvem vzpomněl na „souboj“ před chvílí. Ano, to ho jenom utvrdilo v tom, že v téhle vesnici prostě musí makat, jinak se nedostane výš, než loutkaři.
A i když mu nedělalo po většinu času problém se něčemu poddat, nebo se s něčím smířit, tohle by nepřenesl přes srdce. Nic není předem dané.
A on doufal, že to bude právě on, kdo malinko pozmění průběh dějin celého Světa.
Sunagakure byla jeho domovem. Ale přesto…byl s ní nespokojen. Při té myšlence znovu sekl a rozštípl zbytek dřevěné větve. Dostal se docela daleko.
Stejný proces od začátku teď udělal s druhou rukou. K tomu, aby ale udělal něco velkého potřeboval sílu.
A tu nezíská jenom pomocí vyšlapaných cestiček, kterými se ubíralo tolik lidí před nimi.
On chtěl víc. Chtěl objevovat staré postupy vývoje technik. Vytvářet nové. Ale především toužil ochránit sebe a všechny lidi kolem něj.
Nedokážeš ochránit všechny-zněl jeho vnitřní hlas. Rozštípl další klacek. Dokážu. Jednou jo. Tolikrát přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se stal nukeinem.
Jestli by si vůbec někdo všiml, že zmizel. Jestli by na něj vypsali odměnu.
Pravděpodobně ne. Není tak nebezpečný, aby stál za zmínku. Začalo svítat.
Už se mu téměř podařilo koncentrovat a držet pouze raitonovou chakru. Ani si nevšiml, jak daleko se dostal od místa, kde začínal.
Nabil ruku svojí elektrickou podstatou. Dřevo už bylo pěkně široké.
Přesto jím ruka projela jako nic. Přešel kus dál. Stál tam již dávno nepouživatelný ukazatel. Seškrávaný nápis měl upozorňovat na cvičiště. Nový stál o kus dál.
„Prosím tě o poslední službu.“ zašeptal směrem ke dřevu. Nabil ruku opravdu silnou dávkou a třikrát sekl.
Málem to nevystačilo, ale pře ním se válely čtyři kusy dřeva. Vrátil se zpět.
Byl sám. Opláchl se v bazénku a vyčkával na příchod svých kolegů.
Daisuke Sugito
Daisuke zůstal stát jako opařený a jen zíral na Tekuarda.
„TY!“ Zatvářil se Daisuke vražedně a natáhl před sebe ruce s roztaženými prsty, jako by chtěl Tekuarda uškrtit.
„Víš, kolik je?!“.
„A mě se tak hezky spalo…,“ proměnil se Daisukeho výraz v takový, za který by se nemuseli stydět ani babičky na pohřbu.
Po chvilce se Daisuke ale pousmál a když mu došlo, že je vlastně v pyžamu, rozesmál se úplně.
„Ty seš vážně povedenej, Teku!“.
„Já jdu spát! Opovaž se mě ještě jednou probudit…!“ Řekl a zadíval se na Tekuarda očima, které se zúžili na tenké linky. Pak se na něj ale zazubil a spolu s Kamaitachim seskočil ze střechy, rovnou do okna svého pokoje.
Natáhl se do postele, ještě jednou se uchechtl a zavřel oči. Usnul stejně rychle jako předtím.
Tekuard Ashikaru
Jakmile ucítil dřevěné prsty kolem zápěstí, věděl, že je konec. Připadal si naprosto bezmocně. Zárovenˇale věděl, že teď bude zábava. Vůbec nereagoval na katanu. Naopak, když mu Daisuke strhl šátek, zakřičel-"Překvapení!"
Celou dobu se usmíval.
"No, kdybych ti řekl, že trénuju, možná by tě to naštvalo." Podíval se přes okraj, jestli tam ještě je ta protivná ženská. Co má vůbec proti tomu, když jim někdo osvětlí zahradu? Tak hezky to udělal. A ona mu to stopí.
"Jak ses vyspal?" zaptal se s úsměvem a čekal útok. No nic, já jdu na cvičiště. Kdyby si se chtěl náhodou připojit, budu jenom rád." sedl si a podíval se směrem ke cvičišti.
"Ale je odtud krásný výhled že?" všiml si Daisukeho dlouhotrvajícího výrazu.
"No neřikej, že se na mě zlobíš?"
Zlaté písky
Yon Ki
Klon v laboratoři.
Jen pozoroval Nadaie, kterému nebylo zrovna nejlíp, upadal do mdlob. Najednou ho napadlo něco, co se určitě nikomu nebude líbit. Znovu k němu přišel a vrazil mu ránu do zátylku. Pak ho zamkl do malé komůrky v laboratoři. Bylo to z čistě taktických důvodů a hlavně, bylo potřeba zinscenovat jeho zmizení.
Hinote Onna - klon u 1. poloviny 2. divize
Znuděně se na ně dívala, vypadali, jakoby snad nechtěli nic dělat. nebo jako by se snad ani nehýbali. Byli to opravdu divné. Ona neměla čas na nějaké jejich znuděné tváře, museli trénovat.
Milánci, možná by nebylo od věci trochu začít hrát ;)
Hinote Onna - 2. polovina 2. divize
Doma se pohodlně vyspala, nedostávala žádné informace od klonu, asi se nedělo nic důležitého. Po ranní hygieně a všech jejich náležitostem, oblékla se a zamířila na místo, kde byli předchozí den, tedy na jedno z cvičišť ve vesnici. (Bohužel si Q nepamatuje kam
)
Non Game Info!
Vážení spoluhráči. Myslím, že by neškodilo hru trochu rozjet. Nabízím vám proto některé z možností pro váš INDIVIDUÁLNÍ rozvoj postav. Momentálně zanevřete všechny týmové vazby. Je jen na vás, zda budete chtít hrát, nebo ne.
Jedná se o Individuální mise nebo o Individuální tréningy v Okolním světě.
V případě nízkého zájmu je možné, že by hráči mohli absolvovat cvičení, nebo mise vícekrát. Jinak platí pravidlo že si můžete vybrat pouze 1 misi nebo 1 tréning. (Platí to jen dočasně, protože už vidím jak to celé zaplním). Hře zdar!
Daisuke Sugito
Střecha domu naproti Daisukeho domovu
Daisuke sledoval akce ninji.
„Nepodceňuj mě!“ Řekl si spíš sám pro sebe, pokrčil se a prudce se odrazil do strany. Za sebou zaslechl jak kunaie ťukli o střechu. Už se chystal na svůj další krok, když tu mu došlo, že ty kunaie neudělali tradiční zvuk.
Ohlédl se po nich a zjistil, že se ani nezabodli do střechy, nýbrž leželi o kousek dál, a byli ze dřeva.
Daisuke hýbl prsty a Kamaitachiho pár rukou, který před chvilkou ještě letěl proti ninjovi, změnil směr letu a obletěl Kamaitachiho.
Ninju, který se zrovna chystal doskočit, chytla jedna ruka ze zadu za pravé zápěstí a druhá ruka za levé.
Obě ruce se semkli k sobě a vyletěli výš do vzduchu. Ninja tam teď zůstal viset za ruce ve vzduchu těsně nad střechou.
Po dalším Daisukeho pohybu palců a ukazováčku se Kamaitachi otočil na patě, jedním odrazem se dostal rychle za ninju a přiložil mu pravou katanu těsně ke krku a levou mu namířil špičkou proti zádům.
Kamaitachiho navrhl Daisuke tak, aby se v boji vyrovnal ninjům nablízko. Konečně ho mohl v boji využít tak, jak chtěl.
Daisuke přešel k ninjovi a zastavil se před ním. Kamaitachiho měl samozřejmě stále pod kontrolou a byl připraven reagovat.
Chvilku si ninju prohlížel a pak si založil ruce na prsou.
„To by mě zajímalo, co ty jsi zač,“ zadíval se podezřívavě na ninju, pomalu se natáhl vpřed, a strhl mu šátek z tváře.
Pod šátkem se objevil Daisukemu velmi dobře známý obličej.
Byl to Tekuard.
Daisuke na Tekuarda chvilku jen nepřítomně zíral.
„Co tu sakra děláš?!“ Vyjekl nakonec Daisuke.
Tekuard Ashikaru
Nevěděl, jestli by dokázal změnit hlas natolik, aby ho Daisuke nepoznal. Každopádně měl v sobě příval energie, jaký nezažil už dlouho. Najdenou měl pocit, že cokoliv udělá, vyjde. Schoval wakizaši a vyskočil. Saltem dopadl Kamaitachimu na záda a odrazil se. Kotoul letmo. Následně sáhl do kapsy a vytáhl dva kunaie. Nebyly tak úplně obyčejné. Aby se odlišil od ostatních, tahal sebou z dětských let pár dřevěných kunaiů. Ani nevěděl proč, ale nedokázal se dokopat k tomu, aby je vyhodil. Musel je hodit vážně prudce, aby se rychlostí vyrovnaly železu. Zároveň ale musel dát pozor na Kamaitachiho.
Chika Sugito
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Richi pred mojím útokom ľahko uhol a preskočil ma dozadu jedným saltom. *Ma podceňuješ Richi. Sa priznám nie som žiadny prebornýk v tajutsu ale ani žiadny podpriemer. Keď sa človek učí Kenjutsu tak musí vedieť Tajutsu aby bol dobrý* poviem si sám pre seba v duchu. Ako robil salto som neváhal a otáčal sa postupne k nemu a priblížil sa k potenciálnemu miestu dopadu. Keď dopadol bol tvárou ku mne a meter odo mňa. Neustále ho sledujem a ani pár sekúnd neubehlo od jeho dopadu a úž som vykročil pravou nohou do útoku a ľavou nohou sa ho snažím podkopnúť tak aby som mu narušil rovnováhu
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Daisuke Sugito
Střecha domu naproti Daisukeho domovu, noc
Ten ninja se vysmekl Kamaitachimu, vyskočil na plot a po stěně protějšího domu vyběhl na jeho střechu.
O co mu sakra jde? A kdo to je! Začínal být nervní Daisuke a vyrazil po zdi za ním.
Akorát, když vyskočil na střechu, zaslechl z ulice pod sebou nadávky své matky.
Jestli zjistí, že sem tu bojoval já, sem mrtvej…. Zatvářil se nad tou představou Daisuke sklesle.
Dál už se ale soustředil na toho ninju.
„O co ti jde!“ Křikl po něm a hýbl prsty.
Kamaitachi vyrazil proti tomu ninjovi, ovšem ještě než k němu doběhl, namířil proti němu volný pár rukou.
Obě ruce vystřelily vpřed, připravené chytit cíl, případně ho škrábnout železnými drápky, které měli místo nehtů, a které byly otrávené paralytickým jedem.
Tekuard Ashikaru
Ano, příchod třetí osoby, přesně toho s obával. No jo, pozdě na to všeho litovat. Skokem se dostal na plot. Stál pevně, vyváženě. S úsměvem pod šátkem si prohlížel Daisukeho, Kamaitachiho a tu ženskou. Ta mu tak scházela. Udělal riskantní krok. Skočil k nejbližší budově s vyběhl po stěně nahoru. Doufal, že Daisuke už je natolik nabuzený, že ho bude pronásledovat. Neměl plán, už jenom z principu. Když si všechno dopředu naplánuješ, není to zábava. T byla asi jedinná věc, ve které se s otcem rozcházeli. Přeskočil okraj a postavil se zhruba doprostřed střechy. Čekal. Klidně a vyváženě. Bál se sám sebe. Tohle nebyl tak úplně on. Bavil se, dokázal se odvázat. Líbilo se mu to.
Daisuke Sugito
Ulice před Daisukeho domem
Daisuke spatřil, jak ten týpek vykryl Kamaitachiho útok a vrhl se proti němu.
Doteď Daisuke moc nevnímal, jelikož donedávna tvrdě spal, ale nouze chránit si život ho probudila.
Rychle složil několik pečetí a provedl kawarimi.
Zmizel v obláčku kouře a na jeho místě najednou stál Kamaitachi. Daisuke se objevil na místě, kde stála před chvílí jeho loutka.
Kamaitachi vykryl sek cizí katanou svou vlastní v pravé ruce a ohnutím zápěstí se cizí meč svezl po jeho čepeli a tím Kamaitachi svedl útok stranou.
Daisuke sledoval nepřítele.
Katana, wakizaši…raiton…. Zamračil se.
Né, asi jsem ještě ospalej! Zavrhl své domněnky Daisuke.
Hýbl prsty a Kamaitachi se vrhl proti výtržníkovy. Levou dolní rukou ho chtěl chytit za zápěstí pravačky a pravou dolní rukou mu mířil na krk. Horní levačku s katanou zatím nechal bez využití.
Mezitím šrumec na ulici probudil Suki.
Co se to sakra děje...! Loudala se ke dveřím otráveně.
„To ti chuligáni ani nenechaj člověka vyspat?!“ Zavrčela, zatím co si promnula oči.
Tekuard Ashikaru
Chvíle, na kterou čekal přišla. Základní cíl byl, aby mu nerozsekl šátek a tím ho nepoznal.
Jelikož věděl, že člověka s jeho schopnostma je Daisuke schopen vyřídit na dva tahy, udělal Kawarimi no jutsu a vrhl se proti loutce. Tasil katanu a wakizaši, kterými vyblokoval oba meče loutky.
Nečekal na nic. Otočka kolem boku KAmaitachiho a skok k Daisukemu. Ve skrytu duše doufal, že ho Daisuke nezabije, nebo hůř, nepřijde někdo třtí.
Třeba slavný kapitán Yon. To by pak sranda končila. Věděl, že s vykrytím tohohle Daisuke nebude mít problém, ale přesto provedl sek katanou tak, aby to mohl v případě nutnosti zastavit.
Daisuke Sugito
Cvičiště a následně Daisukeho dům
Šlo to strašně pomalu.
Několik hodin opakoval Daisuke pořád to samé přibližování a oddalování od plamene a snažil se přinutit svou chakru v něm, aby spalovala všechno, kromě jeho kůže.
Přibilo mu několik popálenin, jak na levé, tak i na pravé ruce. Z čeho zrovna moc radost neměl, jelikož byl pravák. Ale prsty zatím hýbat mohl a chakrová vlákna používat taky. Takže své loutky mohl stále použít.
Půlka dne už byla dávno pryč a on se zatím dostal tak na půl vzdálenosti od jádra plamene s největším žárem.
Pomalu se narovnal, protáhl si nohy a zadíval se po svých společnících, kteří také už dávno dorazili a trénovali se svými živly.
Pomalu vykročil k bazénku, aby si opět trochu zchladil ruce a popáleniny a osvěžil se.
Cestou se rozhlédl po cvičišti a zjistil, že nikde nevidí Tekuarda.
To je divný. Odešel pryč nebo ještě ani nedorazil? Zamyslel se Daisuke a povytáhl obočí.
Došel k bazénku a s chutí do něj ponořil obě dlaně. Zaplavila ho chladivá úleva.
Rozhodl se nechat využití své podstaty na později a soustředit se na přítomnost. A tou bylo odolat spalujícímu žáru jeho vlastních plamenů.
Chrstl si trochu vody do obličeje, otřel si ho rukou a vrátil se ke svému tréninku.
Nadechl se a pustil se do dalších několika hodin toho samého pomalého přibližování a oddalování.
Už ho to nebavilo, ale kdykoliv dostal chuť se zvednout a odejít, připomněl si, že bez práce nejsou koláče a bez trpělivosti se tím nejlepším loutkářem jen těžko stane, a tak vytrval.
Když slunce zapadlo a nebi kraloval měsíc, sledoval Daisuke usměvavě svoje dlaně. Obě měl vnořené ve vlastním plameni, jako by to byla voda.
Ovšem při noření svých dlaní do vody se nemusel tak pekelně soustředit, jako teď.
Pomalu je vytáhl z ohně a zase do něj vložil. Ještě párkrát to zopakoval a když si byl jist, že to zvládá, složil se na znak a hluboce oddechoval.
To bylo teda něco…. Pomyslel si a nasál nosem vzduch do plic.
Když ho pusou vyfoukl, posadil se a svlékl si vestu. Bylo mu pěkný vedro a cítil se vyčerpaně. To, jak se musel celý den soustředit, ho vyčerpalo víc, než navozit pár metráků uhlí do sklepa.
Zvedl své nátepníky a vestu, hodil si to vše přes rameno, pomalu přešel ke Gashimu, rozloučil se s ním a i Chikou a vydal se domů. Tekuard se celý den neukázal.
Doufám, že se mu nic nestalo. Pomyslel si Daisuke a trochu starostlivě se zamračil.
Trošku ho mrzelo, že si jako tým ještě neužili tolik zábavy a nemohli si pořádně popovídat a blíž se seznámit, kromě tedy jeho večeře s Tekuardem a Gashim, když oba poprvé poznal. Ale stávající trénink ho tak vyčerpával, že se opět jen těšil na sprchu a postel.
Hned jak dorazil domů, ani se nenavečeřel a šel se rovnou umýt a lehnout si.
Když dolehl na svůj polštář, na tváři se mu roztáhl spokojený úsměv. Usnul jen chvilku na to.
Ovšem spánek mu nevydržel moc dlouho. Probudila ho jakási záře z ulice, která se odrážela od jeho stropu.
Daisuke se zamračil a převalil se na bok, potom na druhý a pak mu to nedalo a pootevřel oči.
Hmm? Blesky? Proběhlo mu po chvilce hlavou, než se trochu probral.
Jenže neslyšel žádný hrom a ta záře neustávala.
Daisuke se posadil na posteli, promnul si oči, shodil nohy z madrace a postavil se.
Pomalým krokem vykročil k oknu.
Ovšem když k němu došel a podíval se ven, po chvilce se zarazil.
Venku stála nějaká maskovaná osoba s wakizaši na zádech držela se jejich plotu, který zářil jako vedení vysokého napětí.
Raiton?! To bylo to první co Daisukeho napadlo a zbytkové reflexy z pouštního cvičení se postarali o zbytek.
„Kai!“ Zařval instinktivně Daisuke a vedle stolku, na kterém leželi jeho nátepníky, se objevil Kamaitachi.
Daisuke nad tím moc nepřemýšlel. Právě se probudil a před jeho domem používal někdo dost podezřelý raiton.
Otevřel prudce okno, vyskočil ven před toho cizince a po pár pohybech prsty proletěl oknem i Kamaitachi a vrhl se s oběmi katanami proti údajnému zlořádovy.
Tekuard Ashikaru
různá místa Sunagakure no Sato
Ráno (nebo spíš odpoledne) bylo pro Tekuarda krajně nepříjemné. Budík se nějak zasekl a normální hodiny hlásily tři hodiny odpoledne. Trénink se ruší.
Sedl si na postel k oknu a pozoroval dění kolem. Dnes byl docela klid, až ho to překvapovalo.
V takových situacích člověka napadají celkem zajímavé myšlenky. Například, že by mohl trénovat v noci. Ne....ale přece jenom jo. A možná mimo cvičiště.
To je přece blbost. I když... A třeba na plotech v Suně. No to už je ale...no vlastně paráda. V 21:05 odešel v za baráku. Oblečen v černém, obličej zahalený šátkem.
Na zádech wakizaši a katanu pro případ akutní sebeobrany. Tohle bude sranda.
Železných plotů měli hojnost jenom v jedné části Suny. Jedinou zápornou vlastností bylo, že tam bydlel i Daisuke.
Teda, aspoň podle toho, co vypozoroval, párkrát ho tam viděl.
Východní část Suny pro tenhle trénink byla ideální. Stíny, vysoké domy, temné uličky.
Divil se, jak tam může někdo bydlet. Přišel k prvnímu plotu. Raitonová chakra v ruce. Dotkl se ho a celou dávku raitonové chakry do ní vpustil.
S kovy to bylo jiné než s vodou.
Lehčí. Nemusel jí brzdit. Ale naopak bylo obtížné rozprostřít jí po celé ploše.
Plot malinko zajiskřil, ale nic, co by mohlo nějak narušit noční klid.
Nebyl čas, proběhl další temnou uličkou a dorazil k další oběti. Chakra v plotu se ale dál nedostala, ani když zvýšil dávku.
Noční Suna je úžasné místo. To ticho.
Ty světla. Ty jiskry z plotu. Při třetím pokusu už na něj hulákal nějaký člověk, co tu dělá.
Tekuard se mu poklonil a předvedl své raitonové umění. Vyhnul se letícímu kyblíku s vodou a zmizel ve stínech.
Zvláštní, tohle nebylo jeho přirozené chování, ale rutinní život už pro něj byl nesnesitelný.
Proto toužil dělat neobvyklé věci. Nikdy se nezařadil do davu, spíš naopak, když dav šel, on stál, když stál, on pokračoval v cestě.
Žena, která věštila budoucnost mu řekla, že s tímto přístupem buď dosáhne nemožného...nebo zemře. Dodnes nevěděl, co si z toho má vzít.
Další plot, tentokrát se jiskry dostaly dál než předtím.
„Hej, parchante, co tam děláš!?“ ozvala se stará známá fráze z okna domu.
Tekuard dělal, že si toho nevšímá. Díky perifernímu vidění včas zareagoval na otevření dveří. Tenhle to bral poněkud vážněji.
Jen v trenýrkách vyběhl před dům s tyčí v ruce. Nehodlal teď bojovat, tak se dal na útěk.
Vztek toho muže naštěstí nebyl tak velký, aby ho dál pronásledoval.
Vběhl do další temné uličky. Uprostřed ale vyskočil a postupně se odrážel od stěn, až přistál na střeše. Do plic natáhl chladný vzduch.
Odtud bylo vidět do pouště a na skalní hradby vesnice. Bylo něco po jedné hodině. A on to stále nedotáhl do konce. Až to bude umět, zajde k Daisukemu na návštěvu.
Další plot. Majitel domu zřejmě nebyl doma. Toho utíkání měl už dost a proto takovou možnost přivítal. Nedokázal ale vyvinout větší dávku chakry, než byla tahle. Pak mu došla zásadní chyba.
Rozdíl mezi chozením po stromě a po vodě.
Vpustil malou dávku raitonu do plotu. Potom další, další, další. Dávky na sebe souvisle navazovaly. To mělo za následek to, že za chvíli byl celý plot pokrytý jiskrami a zářil do okolí.
A tak přišel poslední okamžik večera.
Dorazil k Daisukemu domu. Věděl, že tohle bude poslední krok, jelikož plot byl celkem dlouhý, ale o to větší to bude zábava.
V tomhle oblečení ho nemohl poznat ani Daisuke.
Stoupl si nenápadně doprostřed plotu a začal konat své dílo. Adrenalin mu dodal energii a za chvíli plot jiskřil. Krásná podívaná. Teď jenom čekat, jak Daisuke zareaguje.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")
Znovu vzal kunai do ruky, ale než ho vyslal na terč, napil se vody. Zvedl kunai do vzduchu, roztočil ho, a soustředil se na oba čakrové proudy po stranách, když byl spokojen, zostřil jejich úhel a přidal třetí proud. Kunai vystřelil dopředu a tentokrát udělal přesně to, co se od něj očekávalo. Strefil přesný střed, ale díky energii, kterou nesl, dokonce prorazil skrz a , jak zjistil o chvíli později, špičkou se zabodl do stěny za ním. Senji nečekal, že se to tentokrát povede, vlastně byl tak překvapený, že po zásahu jen zamrkal a trochu se mu zamotala hlava. Bude muset ještě dost cvičit, ale přesto byl spokojený se svým výkonem. Chvilku zápolil s kunaiem, než ho konečně vypáčil ven, v mírně povznesené náladě se pokusil úspěch zopakovat, a opět se zadařilo, asi to nebyla jen náhoda.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky,Druhá divize
"Ty si s ničím hlavu moc nelámeš co?" Poznamenal pobaveně a opět si ten zázračný nápoj přitáhl k sobě. "Samozřejmě mi jde hlavně o tvé soukromí." (smích) "Já jsem ten poslední, kdo by chrápal, ale můj strýček chrápe, jako když řežeš dřevo! Ale jen v prvním patře. To druhý je moje."
Pak se zamyslel nad kombinování jutsu. Neměl páru, jak se něco takového dělá, protože to nikdy dělat nemusel.
"Jak se kombinují techniky? Předtím se nám povedlo Kawarimi, ale to musíme vždycky skládat pečeti spolu?"
Vzápětí ho napadlo dost šílené řešení, ale zatím si ho nechal pro sebe, než bude znát Lennin názor.
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
Lenne znovu len pokrčila plecami, pohľadom vyhľadala Reia a žmurkla na neho, čo stačilo na to, aby pred ňu položil ďalší poldecák.
"Sme dvaja proti jednej, ak spojíme svoje sily, porazíme ju," povedala zamyslene. "Spoločné jutsu."
Posunula poldecák bližšie k sebe, potom ho zase odsunula nabok a chvíľu sa s ním len tak hrala. Nakoniec sa len uškrnula, pootočila sa k Hirotadovi a voľnou rukou mu dala jemnú frčku do čela.
"Zavriem oči alebo si budeš trénovať výdrž svojho mechúra." Vypila poldecák a prázdny pohárik položila na bar. "A spať? U teba? Len dúfam, že nechrápeš."