DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Richi Tyoshi
Akemi se chtela dozvedet o veci kterou Richi nazval specialní.Richi se však nad jejim chovaní pousmal.
,,Ukazal mi to táta kdyz jsme byl malí.Jde jako vzdy o taijutsu však potom co ho dokončim by dotyčný němel přežít"řekl a koukal na Akemi
,,Teda jestli by nemel neco jako mate vy"dodal
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Pozorně poslouchala, co jí říká. Trochu se zamračila nad jeho speciální věcí. Naprosto nesnášela, když někdo chodí kolem horké kaše, jak se říká, a nejedná na rovinu.
Ty první dvě věci souvisí s taijutsu. Předpokládám ale, že ta tvoje spešl věc bude něco jiného ne? Tak přestaň kecat kraviny a řekni rovnou o co jde!"
Někdy by ho opravdu praštila, ale tohle bude nejspíše jediná příležitost, kdy ho bude něco učit, takže to byl jediný důvod, proč její pěst nevystartovala vpřed.
Richi Tyoshi
Sledoval jak Akemi letí ve vzduchu a při tom se s bobku postavil.Akemi udelal premet a dopadla na nohy.Pak prisla a řekla ze už je to dobre a jestli ví jak pokračovat.
,,No neco malo mě napadlo.Bud ho jednou velkou ranou zarazit do zemně nebo ho tam až domlatit.A nebo mě jestě napadlo jedna moje specailní vec"dodal s usmevem na tvaři
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Opět další rána která by porazila vola a ona se ještě nechá. Bylo to směšné, ale jinak se to trénovat nedalo.
Akemi se tedy opět ocitla ve vzduchu. Ještě že uměla to, co uměla, jinak by už snad dneska musela být mrtvá.
Ve vzduchu udělala přemet a dopadla na nohy. "Výborně, takhle nějak by to mělo být. Ještě párkrát a můžeme přejít do druhé fáze. Už jsi přemýšlel nad tím co dál, až se za nepřítelem dostaneš do vzduchu?"
Variant bylo mnoho, proto byla zvědavá, co z něj vyleze.
Richi Tyoshi
,,No naši byli jen jako hlídka tak nevím jestli Davien-sama by je mohl znát maximalně kdyby věděl o lidích kteří se sem přistěhovali z jiných vesnic"odpoveděl na její otazku a potom Akemi chtěla vidět jak to má vymyšlený.
Richi kývnul jako že jo a odstoupil aby se mohla Akemi rozběhnout.Když tak učinila tak Richi stále čekal na vhodný okamžik.
Jamile nastal tak rychle proklouzl pod ní prsty si dal do pěsti a ránu vedl podel těla nahoru smerem do Akemi hlavy
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Vůbec ji nemrzelo, že z této otázky byl Richi trochu mimo. Ona sama žádné rodiče nikdy neměla.
"To já jen tak...jen, že Davien ho musel určitě znát. Teď dost tlachání, určitě to máš už promyšlený, jinak by jsi se o tom úderu nezmiňoval."
Znovu od něj poodstoupila a rozeběhla se jak nejrychleji to šlo za normálních fyzických podmínek.
"Tak se ukaž!"
Richi Tyoshi
Richi koukál Akemi do obličeje a sledoval její rakci.Však na jeho překvapení začala mluvit o jeho otci.Najendou mu prolítla hlavou vzpomínka jak si hraval se svím tatou na zahradě.Richiho otec byl také dosti svalnatý což šlo vidět i na rodiných fotkách který jsou v Richiho domě.
Najednou sjel očima dolu,začal se koukat do písku který měl pod nohama.
,,Ano jsem dosti fyzicky stavěný po něm"řekl takovým jiným hlasem,takovým zaraženým.
Pak zvednul hlavu a podíval se opět na Akemi.
,,K čemu to potřebujete vědět ???"zeptal se
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Dostala další ránu a opět se trošinku proletěla. Měla v plánu přistát na nohách, přeci jen to nebyl nějaký extra zásah a navíc ho skoro ani nepocítila.
Richi ji ale překvapil tím, že ji chytl do náruče a postavil ji na nohy.
"Tos nemusel..." Poznamenala trochu rozhozeně a ze zvyku ze sebe začala oklepávat písek, který na ní ani nebyl.
Chvíli se zamyslela nad nápadem jejího žáka. Měl tak trochu pravdu. Dalo by se říci, že je stejně tak široký, jako vysoký. Chyběla mu dostatečná obratnost. Byl silový typ. Takových se v Suně vážně moc nevidělo.
"Ty jsi po otci?"
Richi Tyoshi
Richi byl ssepřený oběma pažema o zem,aby Akemi lépe vymrštil.Pilně sledoval kam jeho nohou zasahl Akemi.Nebylo to místo kam mířil takže při vymrštění Akemi dále v útoku ani nepokračoval.
Sledoval jak Akemi zastavila o zed.
,,Kruci zase ne….“řekl si celkem na hlas a při tom se narovnal a udělal pár kroků zpět.
,,Co kdybych tu techniku přispůsobil k sobě.Ale jak???“říkal si v hlavě když viděl jak opět se na něj rozebíchá Akemi.
Zase jednou nohu rychle stahl trochu dozadu aby měl lepší start.Když se mu zdálo že Akemi je na správném místě tak že mu vyhovuje tak rychle zkouzl pod ní.Zase se sepřel rukama o zem.
Pečlivě sledoval každý krok aby si ho mohl případně upravit.
Když však byl pod Akemi tak rychle mrštil nohou a pokusil se Akemi trefit na zpravné místo.Při kontaktu s její hlavou to Richimu doslo.
,,Mam to „řekl a najednou se mu v hlavě myhla myšlenka
Však zase v útoku nepokračoval a jen se problesknul na místo kam Akemi směřovala při letu a zachytil jí.Chytil jí do naruče a nasledně postavil na nohy.Podíval se na ní s usměvem.
,,Akemi-sensei mam nápad co kdybych místo tý kopačky abych vás mrstil do vzduchu použil pěst něco jako praví hak??? Udělal bych z nevýhody výhodu sama jste řekla že s nohama až moc netrenuji“řekl a podíval se Akemi do obličeje jak se při tom tvaří.
Chika Sugito
,,V nebi?" Podivila se. Přesto se však uculila. ,,Jsi na tréninku, ty poleno!" Zazubila se a když vstal, mírně, přátelsky bouchla do zad. Nemyslela to oslovení nijak špatně, jen... Říká se, že spí jako špalek. No, a proč to prostě nezměnit na poleno, že?
,,No jo, tak nějak... Normální noc." Pokrčila rameny. ,,Tak, a co myslíš, že budeme dneska dělat? Nemůžu se dočkat!"
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Probudily ho dvě věci. První-sluneční paprsky. Druhá-smích a slova. Pomalu otevřel oči a zamžoural.
"To už jsem v nebi?" zeptal se směrem k postavě nad ním. Vždyť ten trénink ho zas tak neunavil. A aby umřel na vyčerpání? Potom se probudil úplně. Nad ním stála Chika. Tu otázku by řekl stejně.
"Ale víš že vůbec ne? Naopak, krásně." vstal a oprášil si písek z oblečení. Rozhlédl se, jestli je tu ještě někdo jiný krom jeho a jí.
"Co ty, jakou si měla noc?" zeptal se, stejně jako předchozí ráno. Ač neměl rád stereotyp, na vymýšlení nových otázek moc nebyl.
Chika Sugito
Ráno se opět probudila poměrně časně. Ne, že by po včerejšku nebyla unavená, večer téměř padala vyčerpáním. Vždy se jí ale rychle obnovovaly síly a nikdy toho moc nenaspala. Když si všimla, že má na sobě oblečení a u pasu zbraně, nejdříve se trochu podivila. Poté, co si protřela oči a trochu se protáhla, si ale vzpomněla, co se včera vlastně dělo.
'Zachovala jsem se divně... No a co, tak jsem viděla vzpomínku. To mě hned nemuselo tak sebrat, navíc to nemá nic společného s tím svitkem, nemusela jsem si ho vůbec půjčovat. Teď se tam navíc budu muset vrátit, abych jim ho dala zpátky.' Povzdechla si. No, má ještě třináct dnů, nemusí tam přeci jít hned dneska. Rychle si to namířila do koupelny, aby si umyla obličej a díky tomu se pořádně probrala. Poté dodělala všechnu ostatní raní hygienu, prostě to, co se v koupelně obvykle ráno dělává.
Když byla hotova, vyložila si na zem v pokoji všechny zbraně. Téměř všechny zase vrátila zpět do své brašny u pasu, venku nechala akorát svitky. V šuplíku vyhrabala pouzdro, které si připnula na ruku, a svitky do něj zastrkala. Ten s loutkou byl na kraji, kde nejlépe dosáhla. A na úplně druhém kraji zaujal místo svitek z knihovny. Pak už si jen řetězem přivázala na ruku kamu a dlouhý rukáv přes ní přetáhla. A mohla vyrazit na snídani.
Doufala, že rodiče ještě spí a v kuchyni je nezastihne. Zrovna na ně teď neměla moc náladu. Moc se jí to ale nepovedlo. Za plotnou čekala matka a celým spodním patrem se linula lahodná vůně vařené rýže a vajíček. Do toho všeho bylo zařazeno ještě aroma zeleného čaje. Chika takovouhle dobrou snídani neměla už dlouho, ale ani přesto, že se o ní dnes ráno tak postarala, s matkou moc nepromluvila. Popřála jí dobré ráno a prohodila pár dalších slov, poděkovala za výborné jídlo. Pak se ale vypařila z domu, nebyla s matkou ráda sama. Namířila si to rovnou na cvičiště.
Když spatřila spícího Tekuarda, nedalo jí to a musela se zasmát. Úplně zapomněla, že tu včera zůstal přes noc.
,,Hej, ospalče," zavolala, když k němu běžela. ,,Je ráno." Zazubila se a dodala: ,,Tak co, jak se ti tu spalo? Hádám, že ne moc dobře?"
Daisuke Sugito
Yonův sklep, Daisukeho dům a následně cesta na cvičiště
Daisuke pomalu pootevřel oči.
Chtěl se pousmát, ale fyzická bolest, kterou vnímal, ho rychle přivedla na jiné myšlenky.
Zasténal a zkroutil se na zemi do klubíčka. Bolest byla mnohem mírnější, než na začátku, to měl opravdu pocit, že umře. Ale stále byla dost silná na to, aby mu působila nesnáze.
Daisuke těžce oddechoval, sebral všechny síly, co mu zbyly a pokusil se trochu opřít. S námahou a zatnutýma zubama se mu to podařilo a on se rozhlédl pomalu po místnosti. Kus od sebe spatřil Yona a trochu křečovitě se pousmál na znamení, že žije a uspěl, ať už to byl jakýkoliv test či něco podobného.
Pak se svalil zpátky na záda a hleděl do stropu.
Bolest pomalu ustupovala.
Tati…. Vzpomněl si Daisuke na svého otce, kterého ještě před chvíli viděl a vnímal tak jasně, jakoby byl pořád naživu, a na tváři se mu roztáhl úsměv. Věřil, že jeho otec na moment sestoupil z nebes, aby mu pomohl a otevřel oči. A to ho nesmírně hřálo u srdce. Tento den ho vysílil natolik, že skoro ihned po probuzení z té techniky usnul.
Když se Daisuke opět probral, zjistil, že se mu leží mnohem pohodlněji, než na tvrdé zemi v Yonově sklepě.
Bolest už zcela odezněla a cítil se pouze tak nějak opotřebovaně.
Pootočil hlavu a zjistil, že hledí přímo na svůj noční stolek.
Ležel ve své posteli.
Byl to snad jen sen? Zamyslel se Daisuke a po chvilce se pomalu posadil. Rozhlédl se po svém pokoji a jeho pohled nakonec skončil opět na stolku, konkrétně na jeho budíku.
Byly tři hodiny po poledni.
Sakra! Jak jsem mohl tak zaspat! Zaklel v duchu Daisuke a začal se soukat z postele.
Chtěl se obléknout, ale zjistil, že už oblečený je, včetně jeho výstroje. Že by to nebyl sen? Zamyslel se.
Když tak namátkově prohmatal svoje oblečení, zjistil, že má nějaký lísteček v kapse.
Vytáhl ho a zadíval se na něj.
„Vymluv se na nevolnost,“ stálo na lístečku.
Daisuke zaskřípal zuby.
Nevolnost?! To si ze mě snad dělá-! Zmačkal lísteček v dlani Daisuke s vražedným pohledem. Ne, nebyl to sen, vše se to opravdu stalo.
Pak se rozeběhl po schodech dolů, kde se jen rychle opláchl, sáhl po rýžové kuličce z chladničky a rozeběhl se směrem na cvičiště. Doufal, že tam svůj tým najde. Přece jen, včera tam měli dokončit trénink chůze po vodě a on se tam ani neukázal kvůli Yonově výcviku. Doufal, že je tam najde i dnes, a že ho cestou napadne nějaká lepší výmluva, než nevolnost. Při představě nedůvěřivých obličejů Tekuarda a Chiky se zatvářil sklesle a přidal do kroku.
Doufal, že uběhl opravdu jen ten jeden den.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Přesně jak očekávala. Richi se netrefil a nebýt bariérové zbroje, tak by jí nejspíše zlomil krk. Takhle se jen proletěla asi tři metry a zastavila se o zeď. Měl štěstí, že vůbec nic necítila, jinak by ho skopala do bezvědomí.
Rychle vstala. "Musíš si to lépe načasovat, bylo to sice blízko, ale pořád to není ono."
Řekla a svůj útok zopakovala. "Snaž se!"
Chika Sugito
Richi Tyoshi
Richi sledoval Akemi obličej.Ta se nad Richiho dotazem kde či nakom to má trenovat usklíbla a podívala se kolem.Pak se zase otočila na Richiho a odpověděla mu.
Richi se nad její odpovědi pousmal a šel za ní prosli okolo bazenu a vyšli za tělocvičnou na placek který byl oklopený zděmi.
Richi když vešel tak se porozlížel okolo.Po chvíli však se zameřil jen na Akemi.Ta pochvíli začala používat její jutsu a vytvořila si na sobě samurajskou zbroj.Najednou vybehla.
,,Snad to není tak silný abych si o to zas něco udelal“ zařval rychle.Zatahl jednu nohu trochu dal než tu druhou a jakmile Akemi vybehla tak mžiku se oběvil pod ní.Zemřel se rukama o zem a pravou nohu vymrštil a pokusil se jí vykomnout do vzduchu.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, druhá divize
Se zavřenýma očima očekával ránu elektřinou, která ho nejspíše usmaží, ale dostalo se mu jen rány, při které nadskočil a málem si pustil do kalhot.
Plácl se do čela. "Kdybych věděl, že to bude tak slabý, tak bych se na to vykašlal!"
Hinote je znovu svázala. V této zkoušce neuspěli a čekala je tak noc plná vášní (ironicky myšleno) až do doby, kdy se mají znovu sejít na cvičišti.
Hirotado byl opravdu vytočený. Tohle hraničilo s týráním, opravdu.
Na poznámku své nové parťačky jen kývnul a zamračeně jí musel následovat pro drink.
Cestou si pro sebe nadával. "Pche! Nechápu, co si o sobě myslí! Já bych jí chtěl vidět v mým věku! Ani nepatří mezi hrdiny Suny, tak nechápu o co jí jde! Je to jen nějaká asistentka!"
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Upřímně doufal, že se mu to nevypařilo z hlavy. Sundal si tričko, vylezl na okraj a pokusil se udělat první krok.
Na ten byl už zvyklý.
Vyvážil to. Udělal druhý.
Ten šel také.
Třetí krok a následný pád do vody ho ujistili, že too prostě neumí. Pustil Chiku. Potom šel na řadu znovu on. Rutinní první krok. Druhý. Třetí a pád.
Bylo horko, proto mu voda nevadila.
Opět pokus Chiky.
Písek hrdě snášel to, jak do něj neutále padal po tom, co vylezl z vody. Bylo to docela vysilující.
Díky jeho skvělé technice padání, které se lidově říká placák měl stále čevenější a červenější břicho.
Někdy i záda. Jeho hlavu po pátém pokusu dokonc zdobila boule, kterou si udělal po tom, co uklouznul při prvním kroku a dal si o hranu bazénku.
"Parchant tvrdej." zanadával si směrem ke krystalu. Ten kupodivu zůstával naprosto nedotčený, naprosto nehybný, chladný vůči jeho nadávkám. To bude bolet ještě dlouho.
Nijak ho to ale nerozhodilo. Sakra.
To, že spolu v zájmu soustředění nemluvuli přivedlo Tekuarda na myšlenky o minulosti. O tom, jak cvičil s meči proti otcovým loutkám.
O tom, jak když mu řekl, aby ho nešetřil skončil v nemocnici. I o tom, jak hned po propuštění vyzval otce na odvetu.
To bylo poprvé, co zničil loutku. Měl ale podezření, že ho otec prostě nechal.
Přitom proběhlo pár dalších pokusů.
Dostal se mezitím na takovou úroveň, že udělal tři kroky najisto a čtvrtý samozřejmě předcházel pádu. A to ho samozřejmě připomnělo další událost.
To ho rozesmálo tak, že málem spadnul už při druhém kroku. Jednou takhle šli s partou kluků. A oni ho najednou popadli a donutili se koukat na cestu.
V pěti lidech chtěli přepadnout mého dědu. Na pohled předem vyhraný suoboj.
První z nich zvedl pěst a chytsal se k úderu. Narazil ale na hůl, která mu zlomila pár prstů.
Druhému holeň, třetího uspal ranou přes krk, čtvrtému podrazil nohy a tím vyrazil dech a poslední se zbaběle dal na útěk. Všechno v průběhu deseti sekund.
A děda bez jakéékoliv emoce šel dál.
Další neúspěšný pokus, to už byla na pěti krocích v jistotě a dalších dvou pomocí balancování.
Balancování-takhle cvičil stabilitu. Stál uprostřed tyče a z každé strany na něj přicházeli cvičné loutky. Kolikrát za tři hodiny spadl, tolik musel udělat kolečk, dřepů, kliků a sedlehů. Ale to ho zocelilo. Jeho otec byl dobrý učitel, dokonce měl tu čest trénovat s Kankurem.
Ale co se jeho táta nadělal trapasů, třeba když přišel na bojovou hru, kterou pořádal Kazekage o den později...
Pro zatím zanechal vzpomínek na rodinu. Vrátil se k dnešní noci. Jestli s ním tole udělala bojovka, co bude, až bude povolán do války, která se prý zanedlouho chystá.
Třeba umře, a tohle nebude muset zažít. Za tuhle myšlenku si dal facku. Na tu mokrou tvář to trochu bolelo, ale za tohle si to zasloužil. Potom se vrátil k jeho úvaze.
Už dlouho doufal, že se dokope k tomu, aby napsal knihu. O ninjovi, jenž se stal nukoinem, protože nebyl spokojen s režimem ve své vesnici. Sesbíral elitní shinobi a vrátil se, aby tam nastolil pořádek.
Možná jí začne psát už zítra.
Odpoledne. Tyhle myšlenky ho provázely tak dlouho. Znovu vylezl a znovu udělal pět kroků.
Šest, sedm, osm. Devátý a zastavil se. Už pochopil princip. Už dávno. Jenom si to osvojit. Bylo to stejné jako s katanou. Dokud se ta zbraň nestala jeho paží, byla mu k ničemu.
Při pohledu na Chiku si najednou vzpomněl na nejbrutálnější historku. Nebo spíš...celý jeho příběh před tím, než se přidal do týmu.
--->Narodil jsem se v jedné vesnici pár desítek mil od Písečné
vesnice.Žili jsme tenkrát v docela hezkém domě,celá rodina v jedné vesnici.
Tak nějak jsme žili,všichni kromě mě něco dělali, můj bratr byl o 7 let starší. Naše rodina vlastnila rýžévé pole a všichni byli spokojeni.
Problém začal,když jsem nastoupil na Akademii.Setkal jsem se tam s klukem,který patřil k docela dost vlivné rodině.Dokonce k jedné z nejvlivnějších v naší domovině.
Všichni,až na pár vyjímek ke kterým jsem patřil i já se ho báli a div mu nefoukali cukr do zadku.
Problém byl že se jeho rodiny začali obávat i senseiové a tak sestávalo,že mu procházeli i horší věci než jenom slovní šikana a záškoláctví.No a teď proč se o tom všem zmiňuji.
Jednoho dne,středa to byla jsem přišel do třídy.Všichni byli natlačeni kolem jedné místnosti která byla dříve třída,ale z nějakého důvodu už se nekolik let nepoužívala.
Nevěnoval jsem tomu větší pozornost.Když přišli do třídy i všichni ostatní,ptal jsem se,co tam dělali.Dozvěděl jsem se,že Rilin(ten fakan z té vlivné rodiny) se dostal do té
třídy a objevil tam čtyři výbušné svitky.
Potom si vyhlédl a zatáhl tam jednu spolužačku,svitky jí připevnil na ruku a odbouchl.Na místě zemřela.To už naštěstí nemohli tolerovat ani senseiové a odvezli ho okamžitě k policejním ninjům.
Druhý den přišel do školy a tvářil se jako největší frajer.To už mě vytočilo tak,že jsem se vpížil do té učebny a vzal tam první věc co jsem tam našel.Wakizaši.
To už bylo po škole a já jsem si vyhlédl jeho a sledoval jsem ho,až jsem si byl jistý,že v okolí není nikdo.Skočil jsem na něj z úkrytu a jedním sekem na krk ho zabil.
Tenkrát jsem byl v takovém afektu že jsem se s velkou radostí koukal jak tam pomalu umírá a myslel jsem přitom na mojí spolužačku.
Potom jsem šel domů a začalo nám vytoužené volno.Naivně jsem doufal,že to zůstane bez povšimnutí.Za dva dny přišla k nám domů policie a odvedli mne.
Vyslýchali a nakonec to vyhodnotili jako mstu.Trest 50 000 ryuu. To zase tak velký problém nebyl.Moje rodina se smířila i s vyloučením z akademie.
Nicméně rodina toho kluka zahájila krevní mstu a když jsem ucítil kouř z pokoje rodičů a v dálce kde měli bydlet příbuzní jsem viděl požár jsem pochopil co se děje.
Otec mi přiběhl dom podoje a použil na mne časoprostorovou techniku.Tak jsem se ocitl v Písečné vesnici.U mého jedinného příbuzného který mi zbyl a to u strýčka.
Z jeho vyprávění mě mrazilo ještě roky potom. I teď. Dvanáct kroků. Už mu nedělalo moc problémy. Ono to snad nakonec ještě dneska půjde. Nechal se unést emocemi a udělal otočku. Zakončenou na dně. Další pokus dal Chice. Oba dva byli tak na stejném bodu. No a samozřejmě začal přemýšlet.
Kde je Daisuke? No...buď zaspal, což nebylo pravděpodobné, nebo už to zvládl a má individuální trénink, nebo si někde opravuje loutky. Každopádně měl jenom jeden sen.
Překonávat. Překonat co nejdřív co nejvíc shinobi. Byla tu i obava z toho, aby se nestal zaslepený, jako tomu bylo v legendách o Sasukem Uchihovi. Večer už ale písek přivítal někoho, kdo zvládl to chození po té vodě, toho, kdo byl naprosto vysílený. Toho, kdo si radši vybral, že přespí přímo tady. Domů už neměl energii dojít. "Dobrou noc." popřál všem. Potom usnul. Opravdu ho to vyčerpalo. Možná ho probudí, až ráno přijdou, ale když už dokončili tohle, byl zvědav, co bude dál.
Hitoshi Lenne
2. divize, Zlaté písky
Lenne vytušila, čo má Hirotado v pláne, no skôr ako ho stihla zastaviť, pretrhol ich putá. Lenne šokovane pozrela na svoju voľnú ruku, potom na Hirodata a nakoniec na Hinote.
"Baka~" Prehovorila smerom ku chlapcovi, hoci v skutočnosti by mu mala ďakovať za to, čo urobil.
Prirodzene očakávala nejaký trest, na ktorý dlho nemusela čakať.
"V tom prípade myslím, že sme sa dostali do slepej uličky," poznamenala smerom k Hinote, ktorá ich opäť spútala.
"Radšej by sme sa mali presunú-" Nestihla vetu ani dokončiť a Hinote už zmizla.
Lenne sa zamračila, potom zvesila plecia a pozrela na Hirotada.
"Hm, čo s tebou," pretočila očami. "Myslím, že potrebujem nejaký drink." Zašomrala si skôr sama pre seba a vykročila vpred.
"Poď so mnou." Potom sa len uškrnula. "Vlastne aj tak nemáš na výber..."
Hinote Onna
Zamračila se, když chtěl být Hirotado za strašného hrdinu a zachránit jeho spolupracovnici. Avšak se trochu utnul. Proud blesku nebyl zas tak velký, aby způsobil nějaké vážné poranění jen prostě kopl. To bylo vše. Co mu ale zaručilo dost morbidní budoucnost bylo to, že se odpojil od Lenne.
"Zlobivé děti" začala jim hubovat.
"Dobrá, v této zkoušce jste neuspěli. Nic to nemění na tom, že spolu budete dál přivázáni." rozbalila ještě jeden svitek a práskla do něj. Vytáhla další lano.
"Zatím jste se ukázali jako absolutně odporující se síly. Dokud nebudete pracovat jako jeden, nepustím vás dál a nebudete se moc vzdělávat individuálně." seskočila k ním ze střechy a znovu je pevně přivázala k sobě. Opět použila přivazování noh k nohám a ruk k rukám.
"Zítra se ráno sejdeme přesně tady na tomto menším cvičišti jasné? A budete přivázáni celou dobu, nemyslete si, že to nezjistím, když se tento provaz roztrhne, vlákna, která ho tvoří se pod náporem trhové síly roztřepou a dál už nebude možné s nimi pracovat" mrkla na ně, pak se přemístila Raitonem a zmizela...
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, Druhá divize
Poměrně rychle si uvědomil, že Hinote použije její raiton a jeho lanka jako vodič. S tím už se ale nic dělat nedalo. Sice bylo možné použít svůj raiton jako protiútok, ale neměl ponětí, co by se stalo a navíc by to nestihl. Udělal tak jedinou věc, kterou v tu chvíli pokládal za správnou.
Škubnul levou rukou a lanky přesekl pouta, která ho svazovala s Lenne dohromady a naklonil se kousek od ní.
Normálně by dostali zásah oba dva, ale takto vzal Hinotinu techniku pouze na sebe a dostal plný zásah...
Yasu Akemi
Velitelka Černých písků
Nad Richiho otázkou se ušklíbla a rozhlédla se po místnosti.
Že by jí používal jako cvičného panáka se jí zrovna moc nezamlouvalo a tak hledala jiného kandidáta. Nakonec dospěla k názoru, že to bude muset udělat sama.
"Je to smutný, ale budeš to muset vyzkoušet na mě."
Pokynula mu hlavou, aby ji následoval. Prošli kolem bazénu zadním vchodem a dostali se na plácek za tělocvičnu. Tento plácek byl ohraničen poměrně vysokou zdí.
"Důležitá není hrubá síla v noze, kterou kopeš, ale švih a razance...a také přesný zásah. Vím, že nohy až tak netrénuješ, takže od teď na nich budeš pracovat! Tuto techniku použiješ pouze v případě, že protivník na tebe útočí přímo a z rozeběhu."
Naznačila, jak by měl kop vést a kam by měl směřovat.
"Zásah by měl být sem, pod bradu. Tato technika by měla dostat soupeře do vzduchu. To co může následovat potom, je pouze na tobě. Klidně tě naučím i to, co umím já, ale až potom, co se naučíš tohle."
Na chvilku zavřela oči. Kolem ní se vytvořilo chakrová bariéra fialové barvy ve tvaru samuraiské zbroje, která se následně zhmotnila a vytvořila jakousi složku podobnou krystalu. Akemi k této zbroji ještě přidala jakýsi ochranný límec, protože úder v podstatě směřoval pod bradu, ale Richi se nemusel trefit a kdyby ji trochu minul, zásah by šel do krku.
"Připrav se, útočím!" Křikla a rozeběhla se na něj s napřaženou pěstí.
Gashi Ikishi
gashi se pousmál "já jsem váš učitel termín jsem stanovil vám a ne mi" řekl s úsměvem a když Chika navrhla aby začali bez něj, tak jen pokyvl hlavou "asi ano, buď dojde a přidá se k vám, nebo to dodělá příště možná se mu udělalo zle" řekl Gashi a pokynul jim ať pokračují "tak se dejte do práce" řekl a šel si pod svůj přístřešek.
Chika Sugito
Jak viděla Gashiho, seběhla a počkala na něj, než se uráčí přijít.
,,Jdete pozdě!" Odpověděla na jeho 'dobré ráno'. Když zmínil Daisukeho, založila si ruce ne hrudi a zamračila se. ,,No, tak to by mě teda taky zajímalo." Na chvíli se odmlčela, jako by přemýšlela. Že došla k nějakému závěru se dalo poznat, že se dlaně srazila k sobě a nasadila prosebný výraz. ,,Ale.. Nemůžeme začít bez něj?" Prosila. Nemohla se dočkat, až konečně přejdou na nějaký trénink, o kterém usoudí, že se jí bude někdy v životě hodit.
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Potlučená? Když se mi v mysli přehrálo pár posledních dní, co on by dal za to být v některých situacích jen potlučený.
Poprvé s pousmál nenuceně. O tolik starší? Byl jsem zvědav, jestli z ní někdy vypadne, kolik jí to vlastně je.
V jejím pohledu se dalo číst očekávání. Promnul jsem si oči. TO je tak, když někdo v noci nespí. Pak ale konečně dorazil Gashi. Opětování pozdravu, seskok dolů. Okamžitě mi naběhla scénka, kdy Chik uklouzne a spadne a já jí jako udatný samurai z pohádek zachráním.
"Tk, jak jste se dnes vyspal?" ta otázka mi dneska nějak přirostla k jazyku.
Gashi Ikishi
Když se Gashi vyspal, tak hned vyrazil na cvičiště, když tam došel, tak jak očekával, jediný chyběl Daisuke "no Yon si ho asi už odvedl" řekl si Gashi a přešel k jeho týmu "dobré ráno" popřál a pousmál se "tak kdepak máme Daisukeho" zeptal se i když věděl, kde přesně je.
Chika Sugito
,,E-Eh? Sedmnáct? To..." Vyjekla. Pak zmlkla. Tak tohle bylo doopravdy neslušné. ,,Promiň," zasmála se nervózně. ,,Já jen, že... že jsi o tolik starší jak já..." Znovu se usmála.
,,No, já jsem ninja vlastně teprve... Kolik? Tři dny? Čtyři?" Usmála se. ,,Ale upřímně, zdá se mi, jako kdyby to bylo o moc déle, protože jsem už tak otlučená z těchto cvičení, že to snad ani není možné." Znovu se uculila. Pak se podívala na vesnici pod ní. Zdálo se jí, že sedm hodin už musí být. A byla vážně nedočkavá, chtěla opět co nejdříve začít trénovat.
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Ok, takže to je tak, jak jsem si myslel."No, oficiálně se můžu "chlubit" titulem ninji jenom krátce." dneska na přesná čísla můj mozek jednoduše nestačil.
"No...je mi 17. A k...?" včas se zarazil, nebylo slušné ptát se dámy na věk.
"Kterým rokem si ty začala bý ninja?" v situacích jako je tato obdivuji svůj mozek za jeho pohotovost. Bohužel jen v situacích jako tato. Každopádně to byl trochu nezvyk. Na akademii se o mě nikdy nikdo moc nezajímal, do třídy i z ní jsem vycházel v podstatě bez povšimnutí. Tím mě minula i šikana nebo podobné věci...cukl jsem sebou jelikož mi ve vzpomínkách utkvělo vyprávění mého otce o tom, kdy poprvé zabil člověka. Upřímně, byl jsem za to na něj hrdý. Bohužel ty následky....ale to už je dávno.
Chika Sugito
Takže Tekuard je ještě bez zaměření? Zčásti si říkala, že je škoda, že své dovednosti ještě nezačal rozvíjet v určitém směru, napadlo jí ale i, že má dobrou výhodu. Třeba se postupem času objeví zaměření, kterým by se chtěl spíše zaobírat, a nemohl by, kdyby už začal s jiným tréninkem. Ona to nezažila, ale když byla doopravdy hodně malá, otec jí vyprávěl zážitky ze svých misí a o silných shinobi, jejichž schopnosti silně převyšovaly ty jeho, ačkoli neměli kekkei genkai.
,,Jsem loutkář," odpověděla Tekuardovi. ,,Mám jednu loutku, Kirin. Kromě ní ale využívám i kamu, což je jakási kosa, přidělaná na dlouhém řetězu." Dnes měla svoji zbraň zapečetěnou ve svitku, protože věděla, že jí nejspíše nepoužije. Jinak jí nosila přivázanou k ruce. Proto mělo její triko tak volné rukávy, aby jí kama nepřekážela.
,,Jak dlouho jsi ninja? A jak jsi starý?" Chtěla se o něm dozvědět co nejvíce věcí, než sem dorazí další dva.
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Dnes nastoupila taková ta nálada, kdy bych mohl vidět tu nejbrutálnější vraždu a jenom bych nad tím zavrtěl hlavou.
"Ale tak nějak to šlo." ty kruhy pod očima tomu přímo nasvědčovaly.
Kouknul jsem na bazének.
"Jo, dneska by to mohlo jít." usmál se. Dneska jsem se sice necítil zrovna nejlíp, ale na to si jde zvyknout. Důležité je nedat to na sobě moc znát.
"No...v boji používám jenom zbraně, žádnou kekei genkai nemám a element se ještě jaksi nedostavil." usměv podruhé. Rozhlédnutí kolem mi potrvrdilo, že nikdo stále nejde.
"No, jk tak koukám, teď budeme mít času dost." nedochvilnost mi nikdy moc nevadila. Proč taky, většinou jsem to byl právě já, kdo má problémy si hlídat čas.
"Co vlastně všecno umíš ty?" podle klanu se dalo odvodit, že je to loutkářka stejně jako Daisuke, ale co já vím, může jich být víc druhů.
Chika Sugito
Když spatřila, jak se blíží Tekuard, zamávala na něj. Pak počkala, než vyběhne nahoru a připojí se k ní. Odtud byl tak dobrý výhled! Nemohla přehlédnout, až přijde Daisuke nebo Gashi. A už je skoro sedm, měli by tu být. Otočila se na Tekuarda, aby mu odpověděla na otázku.
,,Fajn, dobře, co ty?" Zasmála se. Nemohla se dočkat, až zase začnou trénovat. Včera toho možná měla plné zuby, dnes ale přišla s novým elánem. I když, to neznamená, že jí to po prvním nevydařeném pokusu zase nezačne prudit. Nelezlo jí do hlavy, jak je možné, že jí to ještě pořád nejde, když je to tak podobné lezení po stromech. ,,Cítím, že dneska nám to už vyjde... Přeci jen, zdá se, že celý den bude doopravdy hezky!" Vždy milovala slunce, které se vždy jen chvíli po východu vznášelo nad pouští. Pohled na něj jí dodával sebejistotu a odhodlání.
,,Hele, vlastně jsme ani neměli pořádně čas na to, abychom se trochu poznali," podívala se na Tekuarda. ,,Chtěla bych vědět, co vlastně používáš v boji?" Věděla, že Sugito to není, a ani jeden z toho klanu léčitelů. Nemohla si vzpomenout na název, ale měla pocit, že to bylo něco na A...