DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Byla zahleděná do papírů, právě řešila určité nesrovnalosti ve financích, když v tom dorazila Katsui. Vůbec se nezměnila. Vypadala stejně dobře jako když se viděly naposledy.
"Zdravím Katsui. Je to už dlouho." Dala papíry na stranu a teprve potom se na svoji kolegyni podívala. "Nebudu chodit kolem horké kaše. Nechápu, proč Kazekage dokopává pod mé velení své vlastní lidi. Nebo v tom má prsty Davien?!"
Tohle se jí vůbec nelíbilo. Katsui byla Kazekageho člověk a teď najednou měla fungovat v Černých píscích.
Joben Kazeshini
Kult Sedmého
Mše za znovuzrození Sedmého právě skončila. Joben byl spokojen, protože dnes přišlo opravdu mnoho jeho bratrů a sester ve víře.
Modlitební hábit si na sobě nechal a usadil se do křesla na konci sálu, jako obvykle. Lidi v zeleno-bílém překvapil příchod Axena a Iryza, takže mlčky zůstali sedět v lavicích.
"Vítám vás, mé ovečky." Pronesl až zpěvně Joben a teatrálně rozpažil ruce, jako by je chtěl obejmout. Což sice nechtěl, ale mělo to tak vypadat. Když chlapci přišli blíže, sklonil Joben ruce na opěradla. "Povězte mi. Jak jste pokročili?"
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Byl rád, že přijali jeho výzvu. Rozeběhl se. Jak měl ve zvyku, bral to vážně. Koutkem oka zahlédl, jak je pomalu předběhl.
"No jo, loutkaři." řekl si.
No, asi neměl říkat nic. Noha mu podklouzla a on, podobně jako na začátku tréninku padl čelem na krystal. Bral to ale s klidem, jak jinak. Padal dolů a přitom volal to, o čem se vždy hádal.
"Lidi, pamatujte, že hlavou krystal neprorazíš." dopadl a několik kotrmelců pohltilo energii pádu.
Ani Daisuke na tom nebyl nejlépe. No jo, ani se tomu moc nedivil. Přece jenom už je to nějaká doba. Ale to čelo pořád bolí. Zavrtěl hlavou a znovu se rozeběhl na strom. Šlo to dobře, teď jenom nevyjít z koncentrace. Nahoře ho málem zhodil poryv větru. To tak nějak čekal. Potom opět málem zklouznul. I to by se dalo čekat. Pak zaregistroval pohled Chiky. To nečekal. Pád dolů už byl delší, teda, byl by, kdyby se mu nepodařilo se zachytit. Doběhl na špičku a všichni se sešli dole.
"Též gratuluji. Na pozvání je asi brzo, jelikož teď dostaneme my dva malinko do těla." řekl a rozhlédl se, kde je Gashi.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke se řítil po kmeni vzhůru, z několika dalších stran stejně tak i Tekuard a Chika.
Šlo mu to zatím celkem dobře, doběhl ke špičce a chystal se odrazit od jedné z větví aby se mohl vrhnout na cestu dolů, ale v tu chvíli špatně odhadl chakru v chodidle a větev se mu pod nohou zlomila. Daisuke ztratil kontakt se stromem a začal padat.
Sakrá! Proběhlo mu hlavou a na tváři se mu objevil vyjevený výraz.
Žuchl sebou na zem a chvíli na ní zůstal ležet.
,,Jau...," posadil se, podrbal se na hlavě a promnul si zápěstí.
A je to tady, přesně jak jsem čekal.... Zatvářil se Daisuke sklesle.
Narovnal se, oprášil se a zadíval se opět na kmen. Jeho soustředění bylo ještě víc rozhozené, než na začátku.
Zavřel oči a několikrát se nadechl a vydechl.
Pak se zadíval opět na kmen před sebou a vkročil na něj.
Pokus číslo 2.
Teď mu to šlo už lépe. Pětkrát vyběhl nahoru a dolu.
Podíval se po Tekuardovi, který byl kus nad ním. Úplně ztratil pojem o tom, kdo zrovna vede a jak se pokusil rozpomenout, málem opět spadl.
Pak se podíval po Chice, což se ukázalo býti chybou.
Chika byla momentálně zhruba stejně vysoko jako Daisuke a udržovala si i stejné tempo.
Jestli se zas rozmáznu, propadnu se studem. Pomyslel si při pohledu na ní sklesle Daisuke a trochu se začervenal. A v tu chvíli se mu pod pravou podrážkou totálně rozdrtil krystal, jelikož se opět přestal soustředit a přehnal to s množstvím chakry.
Daisukeho noha se odlepila od stromu a on začal padat dozadu.
Ale né! Zatnul zuby Daisuke a těsně před tím, než opět spadl, se mu podařilo alespoň převrátit se a doskočit na nohy.
Sakra sakra sakra sakra! Bušil Daisuke hlavou do kmene a doufal, že ti dva ještě nesměřují dolu a nevidí ho.
Tak teď ale už! Zadíval se nasupěně a rozhodně Daisuke na strom a rozeběhěl se vzhůru.
Párkrát měl ještě na mále, ale už nespadl.
Když se při posledním výběhu chystal na vrcholku na cestu dolu, akorát spatřil, jak Chika seskočila z kmene na zem a Tekuard se chystal jí během sekundy následovat.
Super. Přesně jak sem čekal. Poslední. Zatvářil se otráveně Daisuke a zase málem spadl.
Seběhl dolu a doskočil vedle svých kolegů.
,,No...díky za závod lidi...gratuluju k vítězství, Chiko," zazubil se roztržitě Daisuke a podrbal se za hlavou.
,,Asi bych vás měl někam pozvat, co?" Dodal po chvilce a zatvářil se na oko sklesle.
Richi Tyoshi
Pomalu se potuloval týmnými uličkami Suny které vedli k Richiho domu.Jeho dům nebyl zrovna nejlepší chasti Suny pravě, že naopak jejich část byla slavná krádeži,přepadením a mnoho dalších věcí.Byla to cást kde se setkával tazvaný odpad suny.
Richi zanedlouho byl před svím domem.Pomalu došel ke dveřím který si pomocí klíče odemknul a nasledně vešel dovnitř.
Hned za dveře hodil svou krosnu a dveře zavřel.
Namířil si to hnedka do kuchyně.Začal rabovat ledničku,jelikož měl celkem velký hlad.Po tom co se najedl si hnedka po sobě umyl nádobí a také hnedka ho uklidil.
Pak šel do obývaku kde se doslova svalil na gauč.Podíval se na hodiny takovým stilem jako by i to bylo naročné.Bylo už asi kolem desáte večer.
,,To už je tolik hodin??? Tak to už bych se asi nedostal za Bagim"řekl si a pomalu se sepřel čímž si pomohl do sedu.
,,No tak mu budu vypravět až zítra"řekl a zvedl se z gauče a to celí.
Pomalím krokem směřoval k místnosti,která byla hnedka po zachode a koupelně nejnaštěvovanější a tím je posilovna.
V ní po smrti svích rodičů travil všechen volný čas.
Sedl si na stroj kde posiloval paže.Chytl se ho a začal cvičit.Cvičil tak rychle jen co mohl a i když nemohl cvičil dál.Při každým přitahnutí si furt do kola říkal,,Nejsem dost silný,nejsem dost silný...."což mu také nesjpíše pomahalo.
Ručička na hodinách se točila stále furt do kola jak běžel cas.
Richiho tempo se však spomalovalo a spomalovalo.Když bylo asi kolem 12 tak Richi neudelal ani jeden přítah.Pomalu vztal ze stroje.Ruce mu plandali jako kdyby je měl jen přišité.
Pomalím a doopravdi staženými pohyby došel ke zdi přímo pod místo kde vyseli hodiny.Když stal asi 30cm hlavou od zdi tak se zastavil.Najednou se trochu zaklonil a prastil havičkou do zdi.Však jak byl stahaný tak to neustal a spadl na zem.Sjel po zdi přímo k podlaze.
Ani se nesnažil zvednou jelikož věděl,že to nemá cenu a možná také kvuli tomu že hnedka při tom usnul.
Když hodinová ručička na hodinách byla na 6 a minutová na 12 tak se začínal probuzovat.Celou dobu spal jako dudek,asi tak že by ho nezbudil ani výbuch jeho domu.Vzatal jako kdyby se včera nic nedělo.DOšel do koupelny kde skočil přímo do sprchy a vysprchoval se.
Pak si nahazel pár kunaiu,shurikenu a klubko dratu do zadní brasny a vyrazil.Jako vzdy k tělocvičně utíkal.
Když se přibližoval k tělocvičně ucítil Sauyri chakru.
Problikl na střechu tělocvičny tak aby ho Sayuri neslyšela.Pomalími kroky a pomocí chakry se prisal ke zdi střechy.Dostal se nad ní.Svou hlavu pustil a koukal na ní z hora.
,,Ahoj Sayuri"řekl s usmevem na tvaři a čekal jestli se ho lekne nebo ne.
Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")
Čekal na místě ještě pěknou chvíli, ale pak to vzdal. Asi jsem včera v tom mumraji něco přeslech, nebo zapoměl, a dnes je den volna. Pokud ne, jistě se to brzy dovím. Rozhodl se, že tedy volný den stráví rozvíjením jiných schopností, s kterými mu asi nikdo z černých, možná ani nikdo z vedení vůbec, pomoci nemůže. Vrátil se tajně domů a vzal si dva vaky na vodu, zatm prázdné. Zaběhl si ke své oblíbené studni pro vodu a pak už mířil ke kraji vesnice, na jedno z menších cvičišť.
Axen Jigoku - Čierne piesky
Axen odpočíval na gauči, Yuzu bola opretá o jeho rameno. Ubehli minúty, možno hodiny. Axen len načerpával energiu a vôbec nevnímal čas, ktorý počas jeho driemania ubieha. Yuzu asi po hodine zaspala. Axen ju nechcel budiť a tak zostal sedieť tam kde bol a tiež sa pokúšal zaspať. Keď konečne uplynulo dosť času, zaspal. No po nejakej dobe ho z jeho spánku vyrušilo buchnutie dverí. Axen za obzrel a uvidel Hinamori vchádzajúc do obývačky. To zobudilo aj Yuzu.
"Eeeee, asi som trochu slintala, prepáč mi." poznamenala Yuzu a trochu sa začervenala.
Axen pozrel na svoje tričko a potom späť na ňu. "To nevadí. Nieje to nič hrozného prezlečiem sa." odpovedal jej.
Ich krátku konverzáciu však prerušila Hinamori, ktorá skočila na gauč medzi nich.
"Čo budeme jesť?" spýtala sa. Axen sa pousmial a poštípal ju do líca. "Vieš čo, Yuzu pôjde niečo pripraviť a mi dvaja si budeme kresliť." povedal smerom k nej. Hinamori zažiarili oči a vybehla si do izby pre farbičky. Yuzu sa pousmiala a išla pripraviť dačo do kuchyne.
Hinamori doniesla farbičky a papiere. Obaja si kľakli ku stolu a začali si kresliť. Asi po pol hodine ich Yuzu zavolala do kuchyne a oni sa išli na jesť. Večera bola hlučná. Stále niekto o niečom rozprával. Takéto veci neboli neobvyklé keďže Hiroki chodieval dosť často domov neskoro. Všetci spoločne sa potom zase posadili do obývačky. Hinamori pokračovala v kreslení, Yuzu si čítala a Axen ležal na gauči pričom mal hlavu položenú na Yuzuiných stehnách.
Bolo už neskoro a Hiroki sa stále nevracal. Nakoniec sa všetci rozhodli že pôjdu spať. Axen sa hodil do postele a dúfal že sa aspoň trochu prespí. No keď zbadal lístoček za jeho oknom, vedel že dlhý spánok ho asi nečaká. Zobral si ho a prečítal.
„Ale no tak. Teraz naozaj nemám náladu. Však som ešte dolámaný a moja čakra ešte nieje úplne obnovená. Našťastie už viem aspoň chodiť bez pomoci. Som síce ešte trochu vysilený ale nejako sa tam dotrepem. Axen si na seba potom hodil oblečenie a mikinu s kapucňou ktorá mu zahaľovala tvár. Počkal asi hodinu, keď si bol istý že už všetci spia a potom opatrne zoskočil z okna na ulicu. Hneď ako dopadol na chodník, otvorili sa za ním dvere od domu.
„Ideš niekam?“ ozval sa Hirokiho hlas.
„Sa*ra, kedy prišiel domov?“ pomyslel si. „Chcel som sa ísť prejsť.“ povedala otočil sa mu tvárou.
Hiroki vybral z vrecka nejaké drobné a hodil je Axenovi. „Cestou domov kúp aspoň mlieko v nejakom non-stop obchode. Už sa minuli.“ pousmial sa Hiroki a vrátil sa späť do domu. Axen si peniaze strčil do vrecka a vyrazil na miesto.
Iryzo Yoris - Čierne Piesky , Prvá Divízia
Keď sa Sayuri pobrala preč. Vydám sa aj ja von z palácu. Zo začiatku sa len tak túlam sunou. Až ma napadne jedná vec *Áno zájdem za Davienom chcel som sa s nim po tréningu rozprávať len zmizol* Namierim si to rovno k Davienovmu domu. Pár krát zaklopem na dvere a čakám keď nikto nevychádza „Čo už nechám mu odkaz.“ Poviem si popod nos a z kapsičky vytiahnem zvitok a ceruzku.
Odkaz na zvitku : „Davien-san chcem vás poprosiť aby ste ma trénovali v štýle genjutsu. Veľa by mi to pomohlo. Iryzo Yoris“
Keď napíšem čo chcem do zvitku položím ho na prah ku dverám. Napokon sa vídam domov kde sa naobedujem. Rodičia boli ešte v práci tak idem na dvore kde trénujem svoje techniky.
Po pár hodinách trénovania sa vydám do izby. Sadnem si na posteľ a začnem premýšľať aké kroky podniknúť tak aby si to nikto nevšimol. Ako premýšľam za oknom si všimnem papierik. Hneď ho vezmem a prečítam si ho. „Sakra teraz keď mám na krku Sayuri musím si dať veľký pozor“ poviem si.
Pod večer príde otec domov hneť ako príde idem za ním. „Oco mám na teba jednu prosbu.“ Poviem a otec sa na mňa usmeje „Akú zase? Čo potrebuješ?“ spýtal sa ma a usmial sa. „Nieje to nič strašné len večer potrebujem niekam zaisť. Mám podozrenie že ma sledujú a chcel by som aby si ostal doma a ja by som v tvojej podobe išiel von “ vysípem zo seba a oco sa začne smiať „Synu ja dnes nikam neplánujem isť budem doma venovať sa mame“ povie a odíde do jedálne. Ja som šiel ešte trochu trénovať. Keď nadišiel čas vojdem dnu a použíjem na seba Henge no Jutsu a premením sa na Oca. Potom sa opatrne vydám na miesto stretnutia z Jobenom
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Sayuri Sugito
Seděla na střeše a sledovala Daviena, u hrobu toho neznámého strávil poměrně dost času, dívka měla problém neusnout, když se konečně zvedl a v poklidu ze hřbitova odešel, když odcházel, nevypadalo to, že by si Sayuri všiml, bylo ale docela dobře možné, že to pouze nedával najevo. Jakmile Davien zašel za první roh seskočila dívka ze střechy a šla se podívat, nad kým to Davien tu dobu vlastně stál. Měla dost času si spočítat řadu, i když hrobem si tak jistá nebyla, ale po chvíli hledání onen hrob našla, viděla na něm ještě třpitící se kapky slz. Na tomto místě ležela nějaká žena, jméno Sayuri ni neříkalo, vůbec netušila, kdo by to mohl být, ale jméno si zapamatovala. Ještě než odešla, měla nějaké nutkání pomodlit se, nikdy na to moc nebyla, i když věděla, že to bylo zvykem, u hrobů se zásadně nemodlila, ale dneska jí to nějak nutilo. Vůbec však netušila, co by měla dělat nebo jak by se měla chovat, takže jen zavřela oči a trochu se uklonila. Poté se otočila a ze hřbitova odešla.
Šla rovnou domů, nikde se nezastavovala, ráno se měli sejít u tělocvičny a aspoň jednou by se měla pořádně prospat a dorazit na schůzi včas.
Jakmile se ráno probudila a provedla klasické ranní rituály jako umytí, oblečení a nasnídání, vyrazila směrem k tělocvičně, dnes si poněkud přivstala, takže nebylo překvapením, že byla na místě setkání jako první, takže si jen sedla ke zdi a čekala.
Katsui
Černé písky
Když se ráno probudila, po necelých dvou hodinách spánku, s nelibostí zjistila, že dneska je ten den, kdy dostane přidělené, ty dva malé zázraky z Černých písků. Tímto nápadem nebyla od začátku nadšená a upřímně jí nepřestalo udivovat, jak mohl mít Isamu tolik kuráže a dosadit ji do této organizace, i když to mohlo být také klidně z důvodu, aby na ni Akemi dávala pozor, kdo ví, každopádně teď musela vyrazit najít svou novou "nadřízenou" a vyfasovat ty nováčky. Hodila na sebe jen nějaké oblečení a chystala se opustit místnost, když tu si všimla lísku za oknem. Nevěděla přesně, kdy se tam lístek objevil, mohlo to být kdykoli, ještě před dvěma hodinami byla dost mimo na to, aby ho snadno přehlédla. Lístek si pozorně přečetla a s nelibostí ho roztrhala a v přízemí hodila do ještě plápolajícího krbu. "Ctt, to snad nemyslí vážně, volat mě jako nějakého poskoka." byla značně ponížená tímto jednáním, ale nyní šla už pozdě na sjednanou schůzku, tudíž neměla čas se tím příliš zabývat. Vyrazila tedy do malé kavárničky blízko velitelství, kde na ni měla Akemi čekat. Dorazila poměrně pozdě, protože ač vycházela už tak v dost pozdních hodinách z domu, neměla ve zvyku někam se hnát, většinou proto chodila všude pozdě.
Jakmile do kavárny dorazila, otevřela dveře a rozhlédla se po malém, ne příliš útulném podniku, prostor byl poměrně malý, takže si Akemi okamžitě všimla, jelikož byla nepřehlédnutelná už jen kvůli té hromadě papírů, které měla rozložené na poměrně malém stole. Vyšla tedy přímým krokem k ní a bez vyzvání se chopila židle, stojící naproti ní. Teprve až se usadila a přehodila si nohu přes nohu Akemi pozdravila: "Zdravím Akemi, dlouho jsme se neviděly."
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Oddechla si, když jí Yon dal slib. V koutku duše však věděla, že splnění tohoto slibu je absolutně nemožné. Prozatím ji to ale uklidnilo. Její manžel pak odešel do práce a ona musela taky.
O hodinu později trávila svoji pracovní dobu na velitelství Černých písků u kancelářského stolu s kopou papírů. Jen co ji to přestalo bavit, zašla do malé firemní kavárničky.
Velitelství jako takové, bylo sice oficiální, ale velmi utajené. Dokonce ani Kazekage a jeho Zlaté písky nevěděli kde se jejich velitelství nachází. Dokonce to nevěděli ani mladší členové této tajemné organizace.
Normálně by touto dobou už trénovala nováčky, ale dnes byla na pořadu dne reozganizace. Proto byla zde a čekala na jednu svoji podřízenou.
Kira Sugito - Zlaté písky
Já taky nemám zrovna nejlepší den, když mě někdo vzbudí tak brzo a ještě mě dovleče až sem! Pomyslela si s trochu nasupeným výrazem.
„Dobré ráno, Yon-sensei,“ pozdravila a zaujatě se podívala na hada.Ona už asi nerozumí vůbec ničemu. Had v plášti. Zajímavé.
Pomalou chůzí přešla k Nadaiovi a sedla si kousek od něj. Nic se jí dělat nechtělo, spíše ji zajímalo, co to kutí. Z dnešního plánu moc nadšená nebyla, uvítala by spánek, ale to se asi trénovat nebude.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki Zlaté písky
Hlasitě polknul.
Akemi to určitě musela slyšet. Tohle ho překvapilo, doslova odrovnalo. Ještě před chvílí byl odhodlaný se s ním v co nejbližším možném termínu utkat o místo velitele, chtěl to udělat ještě před tím, než měl odejít, aby ho tím zastavil, zranil, zabil... Teď ale nemohl nic dělat, měl svázané ruce. Slib jeho manželky byl pro něj důležitý, ale sám za sebe nemohl ručit. Když vyplujou další informace na povrch, bude ho někdo muset asi někam zamknout, aby tento slib dodržel. Snažil se ale nijak nedávat najevo své zaskočení a svou momentální slabost.
"Můžeš se na mě spolehnout" řekl vcelku jistým tónem a postavil se.
"Musím do práce, ti mí už tak čekají" vlepil jí pusu na tvář a rozloučil se s ní. Z domu mířil znovu na nádvoří paláce. Lidé ho probodávali dost nepěknými pohledy, asi tušil, že se jeho raní nevrlost provalila do okolí. Když míjel stráže provinile se na ně podíval a omluvil se jim mírným pouklonění, i když to byla jeho chyba nijak to s omluvami nepřeháněl... Seběhl pár schodů do laboratoře a rozrazil dveře.
"Dneska se mě nesnažte naštvat, málem jsem napadl Daviena a nemám zrovna nejlepší náladu, pro vaše dobro" přivítal je.
"Dopoledne budeme pracovat v laboratoři, můžete si připravovat chemikálie pro vaše loutky, odpoledne se vrhneme na tréning taijutsu a večer začneme s ninjutsu neelementární povahy ok?" podíval se na ně, když mu to všechno odkývali odešel ke stolku vzadu, kde měl rozdělanou nějakou aparaturu. Složil několik pečetě a pleskl do stolu.
"Kuchyiose no jutsu" objevil se menší, ale pestře zbarvený had v jakémsi bílém plášti.
"Zdravím Yon-sama, budeme pokračovat v naší práci? Cviční summoni jsou již připraveni na implantaci" had zasyčel a začal prohledávat stůl.
Senji Hazari-černé písky(krycí jméno "Uzu")
Večer i noc proběhly zcela bez problémů, dokonce i matka byla podivně v klidu, žádné slzy, žádné přecitlivělé řeči o tom, jak ho má ráda či jak je jí všechno líto. Vzbudil se ráno před svítáním, jako každý den, mohlo být tak kolem páté. Bylo mu jedno kdy šel spát, vždy se probudil v pět a vždy se cítil dobře, i když někdy spal jen pár hodin. Natáhl na sebe triko a tepláky a vydal se na ranní rozcvičku. Tiše běžel ulicemi Suny a přemýšlel o včerejšku, neměl z něj vůbec dobrý pocit, už večer se mu to nelíbilo ale stále to je jen takový neurčitý pocit, jako by něco bylo špatně ale zůstávalo to před ním skryté. Dokončil běh opět u staré známé studny, naklonil se přes okraj a sledoval klidnou hladinu. Když sklidnil tělo po běhání, dal si krátkou rozcvičku a zamířil domů, po krátké sprše a malé snídani si vzal své věci, něco k jídlu a pití kdyby měli náročný den, nenápadnou béžovou tuniku s kapucí a oknem vyrazil do ulic. Nebylo už tak brzy, na hlavní ulici, kterou procházel opět v přestrojení za jinou osobu, již bylo celkem rušno, lidé sháněli v obchodech co potřebovali, jako ostatně každý den, ale dnes na tom bylo něco divného. Všichni mluvili daleko tišeji. Přiblížil se ke stánku s ovocem a koupil si dvě jablka, přitom zaslech, o čem se bavil prodavač s dvěmi staršími ženami. Tak Yon dnes má špatnou náladu? dokonce tak moc, že seřval stráž? Má to něco společného s tím včerejším naštvaným postojem Akemi? Že by jí lezl na nervy natolik, aby mu to pak doma vrátila... Té představě se usmál, ale v zápětí přestal. Měl důležitější věci k zamyšlení než manželský život jeho nadřízené. Dorazil na místo, kde měl být, ale velmi ho překvapilo, že i když už nebylo nijak brzy, byl tu první. Nu což, aspon stihnu sníst ta jabka.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
"Prosím, slib mi, že ať už se stane cokoliv, nebudeš s ním bojovat! Nikdy! Já-já...nechci. Nechci nikoho ztratit...už ne.
On nebude váhat....zabije tě. Proto že prosím...nedělej nic hloupého a nech ho na pokoji."
Říkalo se jí to dost těžko. Většinou měla problém vyjádřit své pocity a tak to radši nedělala. Proto taky platila za drsňačku.
Na tomhle ale nic drsného rozhodně nebylo.
Kira Sugito - Zlaté písky
Sklonila svůj zrudlý obličej, tohle bylo… divné. Prostě nic, tedy až na ten pohled, nic neudělal. Vůbec nic. Najednou nevěděla, jestli je to dobře. Sice se tak vyhnula dost trapné situaci, ale přeci by byla raději za jinou reakci. No nic.
„Jo, já… no.“ Začala nejistě. „Nevyzkoušela.“
Sebrala odvahu a podívala se na Nadaie, ten tam stejně jen něco hledal, takže bylo jedno, jestli její obličej připomíná jedno velké blonďaté rajče, nebo ne.
„A a-asi ani nevyzkouším.“ Přiznala. „Víš… já… si ho nezas… Prostě ti ho vrátím.“
Vydechla a začala dělat, že taky něco hledá, při tom neměla ani ponětí co. Sednula si na zem, opřela se o… stůl, nebo co tam za ní vlastně bylo a koukala kamsi do-pryč.
„Něco připravit,“ zopakovala si potichu.
„Já ještě nejsem zcela při smyslech, takže raději až za chvíli!“ Zavolala na něj. A to, že není při smyslech, dokazoval její příchod a následné… eh, … Nechtěla na to myslet. Prostě se to nestalo! Bum a tečka! Nic. Prostě pokračuje normální den.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
"Dobrá, dobrá, už toho nechám" usmál se a kývl na znamení toho, že zanechá chladnou hlavu a už to dál nebude řešit. Všechno ohledně informací nechal na ní a na jejich lidech. Akemi se ho pak zeptala na to, jestli by jí něco mohl slíbit.
"Jistě, víš že se na mě v těchto otázkách můžeš spolehnout" mrkl na ní a vyčkával na její prosbu.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
"Sklidni hormony! Já vím nejlépe jak něco zjistit! Není třeba panikařit. Ten dům nechám prohledat, až bude s námi na oslavě v paláci. Ty zatím zůstaň stranou a nepleť se mi do práce. mám schopnější lidi, než si myslíš." Vydala se po schodech nahoru do domu, ale ve dveřích se zastavila a vrátila se. položila ruku Yonovi na hruď a zadívala se mu do očí.
"Musíš mi něco slíbit. Prosím..."
Yon Ki ZP
Akemi z jeho nápadu asi moc nadšená nebyla.
"Použijeme tvoje lidi, aby jsme zjistili co se děje? Nebo nějaké informátory, jako velitelka černých musíš mít nějaké tajné zdroje, musíme něco udělat" trochu zvyšoval hlas, nebylo to však kvůli tomu, že bych chtěl po někom řvát, spíš to byl takový zoufalejší tón, rozhodně nehodlal sedět jen tak na p***li, a dívat se jak se to tu hroutí, ale možná byl jen moc paranoidní, možná se nic neděje a je to jen nějaký pocit, nepravý pocit.
"Zkusme využít někoho z tvých lidí, ať se podívá Davienovi domů, ať nenajde nějaké informace ohledně jeho dovolené, potom případně začneme jednat, mám už nějaký plán? Hm? podíval se na hodinky, oba klony už byly určitě mimo a ti dva tam jistě čekali, moc ho to ale nezajímalo, řešil tady mnohem důležitější věci než genniny.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jakmile ho Yon hodil do laboratoře, nejdříve se zděsil, kde to je, jestli tu na něm budou dělat nějaké pokusy nebo co.
Ale pak zjistil, že ho tu hodil, aby si zde asi dělal, co potřeboval. Yonovi pravděpodobně došlo, že jako loutkaři, potřebují se dostat na takovéto místa, aby se mohli dobře připravit na boj. Ještě se ani nestačil rozkoukat a byl tu další klon a s ním i Kira, ta ho hned zmerčila a s roztaženýma rukama se na něho rozeběhla. Nadai jen nechápavě pozvedl obočí a jeho výraz mluvil za vše (o.O").
"Ahoj." Mávnul ji a začal šmejdit po laboratoři, jako by Kira nic zvláštního neudělala.
"Jsem nevyspaný, nevím, co se děje, mám hlad a navíc trčím tady... Takže asi se mám super..."
Začal se shánět k poličkám a chodil uličku po uličce a brblal si pod nos.
"Kádinky, zkumavky, jedy, chemikálie... Ne, ne, ne, tohle ne..."
Byl už asi o půl laboratoře pryč a díval se všude možně.
"A co ty? Co svitek, už jsi to zkoušela? Já být tebou, vyzkouším to dřív, než bych došel domů..."
Zase se trochu zamračil a šel dále.
"Tohle né, to je lepší... Aaa, tady to máme! Zvuková zařízení!"
Začal se více soustředit na toto stanoviště a vydal se k poličkám knih, které byly tady nedaleko.
"Léčiva, jedy, roztoky, paralýza... Bože, když to člověk nepotřebuje, je to všude! F... Fyzikální... Ne! Z... Zvukové ústrojí! Tady to je!"
Vytasil knížku, hodil ji na nejbližší stůl, sednul k němu a začal si v ní listovat.
"Chovej se tu jako doma, alespoň si můžeme něco připravit...!
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Za tu blbost, co vypustil Yon z pusy, by mu nejradši jednu vrazila.
"Co to plácáš?! To přeci nejde! Nevíme jestli zůstane v Suně, nebo někam odjíždí. A třeba se všichni mýlíme a je to opravdu jen dovolená. Nemáme jediný důkaz, že by něco chystal!"
Sundala si rukavice a pověsila je na háček ve zdi.
"Jestli odjede, počítej s tím, že velení nedostaneš ty. Za ten tvůj výstup určitě ne."
Joben Kazeshini, Kult Sedmého
Během posledních dní se snažil dát věci řádně do pohybu a vše urychlit jak nejvíce to šlo.
Na to ale potřeboval pomoc svých oveček. Nechal jim tedy napsat vzkaz ať se v noci dostaví za ním.
Potřeboval informace. Bez nich se nehne dále z místa. Axen musí zjistit, jak provést obřad, jinak vše bude zbytečné.
Převlékl se a spěchal začít mši za znovuzrození jejich proroka a Vůdce.
Yon Ki ZP
Povzdychl si.
"I pro mě to není zrovna nejpříjemnější, přeci jen, všichni jsme spolu osvobozovali vesnici a tohle s mi vůbec nelíbí" zamyslel se znovu nad tím vším. Davienův odchod je to, co by se mu mohlo dost hodit, mohl by se dostat na místo kapitána, ovšem on sám není jediný, kdo by to místo mohl dostat. Napadla ho taky jedna dost praštěná věc.
"Co kdyby jsme ho nenechali odejít?" zeptal se Akemi.
Kira Sugito - Zlaté písky
"Uáááá!"
"Pusť mě!" Křičela a snažila se nějak z Yona dostat, samozřejmě její křik doprovázely i kopance a další podobné pokusy o uvolnění. Upřímně doufala, že se najde nějaký ochránce a bude jí chtít pomoc. Jenže ono nic. Asi to nikoho dostatečně nezajímá.
"Už toho mám dost!" Zakřičela z plna hrdla a zamračila se. Tohle bylo děsný! Nejdřív ji pošlou do pouště, kde jí málem hrábne a pak tohle! Co si o sobě ten hrdina sakra myslí?!
Byla tak naštvaná, že věta: Yon příjde zachvíli. Ji naprosto vykolejila. Yon přijde za chvíli? Cože? Vždyť...
Když v tu zmizel. Byl to klon. No, nevadí. Klon ne klon, pořád to byl Yon!
Zůstala stát se zkříženýma rukama na prsou a jen tak ji něco do normálu nevrátí. Nemívala moc často špatnou náladu, ale tohle se jí nelíbilo. Jen tak přišel do jejího domu a vzal si, co chtěl, což v tomhle případě byla ona sama. Pche.
Teď byla v nějaké laboratoři. No super.
Pak si všimla Nadaie. Zmetek jeden! Věnuje svitek a jen tak si odkráčí, nechá ji trpět v svědícím plynu a co víc! Ani ji neobejme a raději si vezme vodu!
Ani s Yonem, ani s Nadaiem to nedopadne dobře.
"Ahoj Nadaiii!" Usmála se a rozletěla se za ním, aniž by si to pořádně uvědomovala, natahovala ruce k obejmutí. Když byla pár centimetrů od něj, tak se prudce zastavila a zrudla.
Samotnou ji vyděsilo, co to chtěla udělat, zakroutila hlavou a svěsila ruce.
"Ahoj Nadaii," zamumlala po chvíli, teď už klidně. "Jak se, ehm, máš?"
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Klečel před jejich hroby dobré dvě hodiny. Poté se ztěžka zvedl a jako tělo bez duše se vydal směrem ke svému domovu.
Měl o čem přemýšlet. Akemi jeho machinace odhalila a nejspíš bude sledován na každém kroku. Bylo nyní důležité podniknout jiné kroky, než měl v plánu. Bude ale muset počkat do své dovolené. Tu si nahlásil po Kazekageho narozeninách. Bude muset na chvíli odcestovat a nechat Kazekageho bez dozoru, ale vadit to příliš nebude, protože velení převezme podkapitán Kurawa. Nenechá Yona dělat si co chce. Obzvlášť ne v této situaci.
Doma se zavřel a u svého psacího stolu v pracovně začal spřádat své další plány a zvažovat další kroky.
Sayuri Sugito - Černý písky
Zcela vytěsnila z mysli Iryzovu otázku, ani si neuvědomila, že se jí na něco ptal.
Rozhovor Yona a Daviena, nebo spíše jenom Yona, byl tak hlasitý, že byl slyšet i přes zavřené dveře a opravdu ji zaujal. "Skutečně velmi zajímavé." Nejlepší přítel Akemi a manžel Akemi v sobě, dost dobře nepochopila, o co se přesně jednalo, ale týkalo se to především Akemi a nějaké "zradě" Daviena. Když Davien odcházel vypadal celkem rozrušeně a to mu Sayuri neviděla do tváře.
Nemělo cenu tady dál zůstávat, Kazekage se tady schovával před svojí hyenou manželkou, která je shodou okolností přímá nadřízená Akemi a Davien, díky kterému tady mohli být, odešel. Otázka Iryza k ní jakoby dolehla až teď.
"Hele, necháme to na jindy, vzpomněla jsem si, že mám ještě nějakou práci." řekla a vyšla z tréninkové místnosti a z paláce. Měla kliku, ještě viděla Daviena, který šel směrem od paláce. Zajímalo jí jestli půjde za Akemi nebo domů. Nenápadně se za ním vydala.
Překvapilo jí, když po zhruba 10 minutách pomalé chůze došli až k hřbitovu. Davien šel až k nějakým hrobům dál od brány a ona si vyskočila na jednu budovu, která stála opodál, doufala, že ji Davien nevycítí, kvůli jeho zjevnému momentálnímu duševnímu rozpoložení. Jen tam tak stála a sledovala ho, cítila se trochu špatně za takové slídění, ale nemohla si pomoci, něco se stalo a jelikož se to týkalo Daviena i Akemi, týkalo se to i Černých písků a tudíž i jí. "Poslední dobou se vůbec děje spoustu věcí, jednou za čas by mohl být klid." pomyslela si záhy. a dále jen pohodlně seděla na střeše, kde si mezitím našla příjemné místo. Ani nevěděla, co od tohoto "sledování" čekala, ale když už nic jiného, alespoň tím zabije čas, trénování s Iryzem jí jako zábavná náplň dne naneštěstí nepřipadala.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Po vyslechnutí Yona zavrtěla hlavou. "Já těm kecům nevěřím! Davien byl vychován jako samurai, neudělal by nic, co by ohrozilo Isamu nebo vesnici."
Povzdechla si a dala do pytle ještě jednu ránu.
"Nedávno jsem měla rozhovor s Mayu-hime. Také Davienovi nevěří. Po Kazekageho narozeninách si prý nahlásil dovolenou. V papírech však není nic, co by naznačovalo kam se chystá. Černí mají za úkol sledovat každý jeho krok. "Zvažuji o prohledání jeho domu zatímco bude pryč...ale hnusí se mi to."
Yonův klon
Otráveně se zadíval na ještě otrávenější, protivnou Kiru, bez nějakých řečí jí vzal a hodil si jí na záda. Měl jednoznačný úkol, dovést jí do laboratoře. Prošel s ní vesnicí, dost s sebou mlela a tak Yon vypadal jako nějaký únosce mladých holčiček, tudíž jako pedofil. Prošel bránou nádvoří, kdy už se stráže na něj raději ani podívat nedovolili, jaký z něho dnes měli strach. Sešel stejnou cestou, jako před tím, rozrazil dveře a opatrně Kiru položil na zem.
"Yon příjde zachvíli" s tím se odmlčel a zmizel.
Yon Ki ZP
Naklonil se k Akemi, a do ucha jí pro případ špionáže začal šeptat všechno, co udělal, založení záložní divize, naverbování několika lidí, měl opravdový strach, ať se tohle neprovalí, určitě by to znamenalo likvidaci pro oba a i pro celou divizi Zlatých, což Yona trápilo nejméně, měl sto chutí tu Davienovu frašku opustit a odejít z vesnice, Akemi ho tu ale držela, toto by jí udělat nemohl.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisukeho zájem o novou kolegyni přerušil Gashi, a vyzval je, aby si zopakovali poslední cvičení ve šplhu pomocí chakry.
A jé, doufám, že to ještě umím, nerad bych si vystřihl ostudu hned první den. Kmitl Daisuke krátce pohledem po Chice a nevědomky se zatvářil trochu roztržitě.
Pak navrhl Tekuard závod na vrchol.
Super Teku, teď se určitě ztrapním první den.... Pomyslel si sklesle Daisuke, ale nahlas řekl jen: ,,Jasně!"
Jestli Chika dokončila trénink jen nedávno, pak rozhodně není nijak pozadu. Ba možná naopak. Daisuke jen doufal, že toho nezapomněl moc a přistoupil ke kmeni.
Chvíli se jen snažil uklidnit svou mysl a pak vzpomínal na ten správný způsob koncentrace chakry. Když měl pocit, že to má, přiložil podrážku ke kmeni a ona tam zůstala.
Výborně! Ještě si to pamatuju! Zajásal v duchu Daisuke a podíval se po Chice s Tekuardem.
Pak se zadíval na strom a rozeběhl se vzhůru.
Po pár krocích mu uklouzla špička levé nohy, naštěstí ale udržel rovnováhu a pokračoval dál.
Fuj! Tak to bylo těsný! Otřel si Daisuke spocené čelo.
Dnes mu to nepřipadalo tak přirozené, jako před pár dny.
Ale byl si jist, že po pár kolečcích to opět bude tak snadné jako dýchání.
Iryzo Yoris - Čierny, Prvá Divízia
Skoro ani nedopoviem svoj predslov a dostanem ponauční pohlavok „Áuuu“ zvolal skôr preto že som to nečakal a nie že by ma to bolelo. Davien mi dal predslov „Tak je pre každého Kazekage-sama ale mňa by to nebavilo keby ma tak každý oslovoval“ poviem ale asi ma nikto nepočúval lebo do sály vbehol Yon a spravil menší rozruch.
Keď nakričal na Daviena sa Yon a Davien vydali von za nimi aj Kazekage. Pozriem sa na Sayuri „Tak čo budeme tu len čakať alebo ideme spoločne trénovať?“
Spýtam sa jej a vydám sa k nej krok za krokom
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Tekuard Ashikaru
cvičiště
"Jsem to ale nezdvořák, jmnuji se Tekuard Ashikaru." urychleně napravil svou chybu. Na Gashiho plán jenom kývnul. "A víte, sensei, že mi to docela chybělo? " usmál se a otočil se na Daisukeho. "Co si dát první výběh závod?" potom pohlédl na Chiku. "A co ty? Jak na tom jsi?" bál se, že by to mohlo být špatně vyloženo jako výsměch. "Jenom jestli by ss dala závod s námi." dodal rychle, aby to uvedl na pravou míru. Uvědomil si, že asi skočil Daisukemu do řeči. Dneska nebyl zrovna ve své kůži, bál se, že to zkazí.
Yasu Akemi
-Černí
Byla stále v suterénu a zuřivě trestala boxovací pytel před sebou.
Yon se vrátil domů a zašel za ní. Tam se jí svěřil o jeho rozhovoru s Davienem.
"To jsi neměl dělat Yone. Davien není nějak pomstychtivý, ale z kapitána se může rychle stát seržant."
Rozhovor mezi čtyřma očima byla jedna věc, ale zpochybňovat Daviena před Isamu byla věc druhá.
Zarazilo ji, že Yon začal nějakým způsobem podnikat nějaké kroky.
Podívala se mu do očí. "Co jsi udělal?!" Mohl je dostat do pořádného průšvihu. Takovéhle řeči zaváněly velezradou.
Hirotado Yutsurai
Zlatí, Druhá divize
Hinote nikde neviděl. Zase se někam přemístila. Do poslední chvíle neznal její pozici, dokud na ně něletělo dalších pět kunaiů. Instiktivně sáhl po tanto na rameni a tři z nich odrazil. S těmi dalšími si musela Lenne poradit sama.
Po pravdě toho moc dělat nemohli. Hinote byla určitě slabá v taijutsu, ale to jim bylo k ničemu, když byli přivázaní.
"Pojď dolů a já ti něco předvedu!"
Možná ji vyprovokuje a opravdu to udělá. V tom případě by byla výhoda na jejich straně.
"Pokud budeš mít šanci, tak skládej pečeti, já můžu útočit i jednou rukou!" Doufal, že Lenne předvede nějakou ultra-techniku.
Chika Sugito
Uvědomila si, že sensei ještě neví o tom, že to zvládla až nahoru.
,,Já jsem se už taky dostala až nahoru!" Zavolala na senseie. Rozhodla se, že bude dělat to samé, co kluci. I když... Ona nejspíše párkrát spadne, takže se bude prostě pokoušet běhat nahoru a dolů, a až skončí oni, skončí s nimi. Rozběhla se ke stromu, kde trénovala včera. Chvilku se soustředila, aby koncentrovala chakru do nohou. Párkrát se na stromě ani neuchytila, protože byla moc natěšená a nemohla se soustředit. Po neúspěchu se ale zklidnila a našla dokonce i dostatek soustředění k tomu, aby udržela v chodidlech správné množství chakry. Když se jí už konečně podařilo se přilepit, rozběhla se po kmeni vzhůru.