DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Nad Richiho rozhodnutím jen mávla rukou. Byla to jeho volba a pokud na to shlížel takto, jeho názor mu vymlouvat nebude. Pro ostatní to ale bude výhoda, tedy alespoň z jejího úhlu pohledu.
Kniha kolovala a na řadu přišel Axen. Pozornost všech upoutaly jeho ruce.
"Musím uznat, že máš poněkud sebedestruktivní tréninky. A dokonce kvůli tomu i vynecháváš ty oficiální."
Narážela tím na vynechaný trénink s Davienem, když byla pryč.
"Po večerech si dělejte co chcete, ale ve službě budete připraveni, jasný?"
Tím toto téma odpálkovala a stařík mohl nerušeně začít svoji práci.
Axen Jigoku
Axen čakal až kým ku nemu dôjde kniha z možnými výbermi. Prvý mal byť tetovaný Richi no on to odmietol zo slovami že zbrane v boji nepoužíva.
"Som zvedavý čo mu na jeho rozhodnutie povie Akemi." pomyslel si Axen a trochu sa pousmial. Richi mu potom podal knihu. On sa do nej zahľadel a pomali si ju listoval. Keď ju prešiel celú, chvíľu sa rozhodoval a nakoniec si vybral.
Knihu podal ďalej a podišiel k mužovi ktorý ho mal tetovať. "Takže ja by som poprosil tetovanie na privolávanie kosy. No a ak to bude možné tak na pravú ruku.
Axen si potom vyhrnul rukáv na pravej ruke, dal dole rukavicu a obväzy. Odhalil tým svoje dorezané ruky. Na chvíľu sa zarazil a otočil sa na ostatných. "Tak aby bolo jasné, ruky mám dorezané z môjho tréningu a nie pretože by som si vybíjal depresie zo života."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div. severní cvičiště
Pomalinku se zvedl a stáhl svá lanka zpět. Z figuríny zbylo jen jakési torzo.
"Jsem prostě dobrej! Nic jinýho k tomu říct nemůžu!"
Ti dva svůj úkol tak nějak zvládli a Hinote všem začala zadávat novou práci.
"Právě jsem dostal kopanec jako od krávy a ona chce, abych pokračoval v tréninku...pro Zlaté písky to je asi typický."
Měl házet kunaie kombinované s bleskem proti určené zdi. Ten Hinotin jí doslova projel. Bylo to výhodné, takto vržený kunai byl ostřejší a když ho soupeř odrazí, raiton projede nepřátelskou čepelí a soupeř dostane slušný kopanec elektřinou. Když si to představil, vypadalo to fajn.
Z batůžku vytáhl kunai a připravil se k hodu.
"Musím si vybavit ten pocit. Bude to stejný jako s lanky..."Vybavil si onen pocit a soustředil chakru do rukou. Snažil se ji soustředit hlavně do kunaie, tam jí bylo potřeba nejvíce.
Kolem zbraně se začaly objevovat záblesky a bylo slyšet prskání elektřiny. Vypadalo to dobře, ale pořád to nebylo stejné, jako zářivý Hinotin kunai, takže trochu přidal.
Elektřina už byla znatelnější a vypadalo to, jako by kolem nože obíhala. Přesto se to vzoru nepodobalo. Zkusil tedy přidat ještě více. Elektřina mu projela tělem a Hirotado po lehkém paralyzování kunai upustil na zem.
"No to mu pos*r! Proč se to stává?! To je fakt humáč tohleto!"
Hinote Onna
Pozorovala posledního Kemuriho, když i on dokončil svou první část tréninku spokojeně si kývla.
"Tak" tleskla.
"Každý jste o něco pokročili ve svých ninja schopnostech, ještě to ale nestačí" zakývala hlavou na znak nesouhlasu.
"Kemuri, máš s Katonem trochu problém, možná proto, že to není tvůj hlavní element, ale to napravíme, budeš trénovat trochu jinak, tvrději než tady Mino" zamyslela se a pak v ruce vytvořila tentokrát zářivě zelenou, ohnivou kuličku.
"Mino, to bude tvůj úkol, vytvořit tuto stabilní kouli, stlač chakru a změň jí na oheň, toto bude ale daleko složitější než předchozí cvičení a budeme vybuchovat a bude tě to bolet..." mrkla na něj a dala mu pokyn, že může začít.
"Kemuri" hodila po něm tentokrát velký špalek dřeva, který ležel na zemi.
"Nech ho shořet na popel, je to jen takový mezikrok, chci s tebou zkusit něco jiného" líbezně se usmála a to už v kapsy šmátrala po kunai.
"Hiropatko" obalila kunai chakrou, kterou změnila na blesk a hodila jej proti kamenné zdi. Tou kunai proletěl jako máslem.
"Tvůj úkol, chce to soustředění a pilnost" vyplázla se a vyhnala oba pryč, chtěla si zase užít chvilku klidu jen pro sebe a dítě.
Richi Tyoshi
Richi stál a čekal co se bude dít.Po chvíli Akemi konečně vysvětlila o co se vše jedná.Richimu se trochu ulevilo že to není žadná prokletá pečet nebo neco takovýho.
Však hnedka mu hlavou začalo projíždět mnoho čeho by si mohl nechat udělat.
Když uchopil knihu dal si jí pred sebe a pozorne se na ní podíval.
,,Děkuji,ale pri boji zbraně nepoužívám.Kdyby se něco změnilo nebo bych si to rozmyslel tak bych se zastavil.Takže děkuji"řekl a otočil se na oastatní a natahl ruku s knihou a čekal kdo si jí vezmě.
Kemuri Banghaku
Zlaté písky, druhá divize
Severní cvičiště
Přijal Minovu ruku a pokývl mu hlavou. ,,Jasně,'' přitakal s krátkým úsměvem.
Nějakou chvíli pozoroval jak Mina, tak i Hiropatku, který blbnul s raitonem. Povzdechl si. Měl by začít taky něco dělat.
Znovu tedy stiskl špejli mezi koleny, zbytek sevřel mezi dlaněmi, a začal se soustředit.
Nějak to vyjít muselo.
Stejně jako předtím, zapátral ve svém těle po ohnivé chakře. Byl si jist, že tam někde bude. Zda ji však je schopen poznat, neměl ani tušení.
Větrnou chakru prostě poznal. Jak, to nevěděl. Začínal si myslet, že tenhle svět už žádný řád nemá.
V duchu si představil, jak se v jeho rukou hromadí chakra. Byla rozhodně jiná než ta obyčejná větrná; cítil, jak málem hoří a sálají z ní plameny.
V myšlenkách si představil, jak v obou rukách postupně hromadí ohnivou chakru do dvou kuliček, z nichž každá byla v jedné z dlaní. Teď začal kuličky pomalu spojovat, přičemž v bodě jejich spoje byl samotný hrot špejle. No, a pak to pocítil.
Nejdříve jeho tělo zasáhla zlost. Hrozivá zlost, kdy měl chuť metat plameny po celém svém okolí a sežehnout všechny na popílek. Ta však rychle pohasla. Místo ní ucítil Kemuri ve své hrudi příjemné teplo, byť jen na krátko. Teplo, které ho němě utišovalo. Že to dokázal.
Kemurimu se na tváři roztáhl úsměv. Málem cenil zuby.
Ti bystřejší si mohli všimnout, jak mezi hochovými prsty něco slabě pablesklo. Kemuri pak ruce i kolena uvolnil. Dlaně měl celé černé, trochu popálené, ale nevadilo mu to. Jako odměna za vykonané úsilí se na zemi válela hromádka prachu. Pozůstatek špejle.
Kemuri Banghaku se pomalu zvedl a otřel si černé ruce o kalhoty. Hned na to se bolestně ušklíbl, neboť na popáleniny nebyl zvyklý. Nyní si je ještě víc podráždil otřením o kalhoty. Hodil to však za hlavu; podstatné bylo, že to zvládl; ovládal druhý element.
,,Hai, sensei, hotovo.'' ohlásil a přistoupil ke skupině. Na tváři měl trochu přiblblý úsměv z úspěchu, který byl, alespoň pro něj, celkem nečekaný.
Zlaté písky
Hinote Onna
Zaujatě je pozorovala, některým se dařilo, některým o něco méně, nicméně všichni se alespoň snažili a to ona oceňovala. Zachvíli už byli 2 z jejich svěřenců hotovi.
"Skvělé bobínci" štípla je do tváře jako mimina.
"Počkáme ještě na Kemuriho a budeme moct pokračovat, můžete si zatím třeba povídat nebo něco takového" posadila se a chytla se za břicho, které si pomalu hladila.
"Co ty malý tam? Brzo půjdeš na svět co?" uchichtla se, když si uvědomila, že bude za chvíli rodit, škoda jen, že nikdy nebude mít celou rodinu, ale takové byly pravidla...
Yon Ki
Ďábelsky se jí smál, ale to, že mu dala facku fakt nečekal. Trochu se z toho musel vzpamatovat, aby jí mohl hned seřvat.
"Hele, mlátit mě může jen moje žena nebo moje bývalé partnerky, ty nejsi ani jedno tak se kroť" vražedně se na ní podíval a do prasete jí ještě ke všemu kopl, aby ho odkopl co nejdál.
"Jdeme makat" řekl suše.
"Vytvoříš si nějakou neelementární techniku, kterou budeš umět jen ty a naučíš se jí ok?" vytáhl jí svitek a tužku, ať si může popř. dělat poznámky a z dálky jí pozoroval.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div. Severní cvičiště
Zkoušel snad všechno možné. Ani když zatlačil jako na záchodě, tak to nezabralo. Začínal mít nervy. Levačkou trochu povolil napětí lanek a sáhl po tanto, co měl na rameni. Zbraň se proletěla vzduchem a s hlasitým zadrnčením se zabodla figuríně doprostřed hlavy a ta následně se žuchnutím padla k zemi. "Do ha*zlu už! Proč to sakra nejde?!"
Zklamán sám sebou se posadil do písku a znovu se zadíval na své ruce.
"Není možný tohle to....už jsem to jednou dokázal, už před tím. Proč to nemůžu zopakovat?! Vím, že tam někde je. Raiton, někde tam prostě je! Nesmím toho nechat! Určitě jsem se tomu nějak přiblížil, sice nevím jak, ale určitě jo!"
Přitáhl ruce k sobě, čímž zvýšil napětí lanek a zavřel oči. Snažil se vnímat sám sebe, své nitro. Snažil se hledat. Protože onen raiton tam přece někde je. Lístek mu to tenkrát řekl jasně a jednou už ho u sebe i viděl. Bylo to dávno, ale byl to nezvratný důkaz.
Musel v sobě najít něco...třeba to měl být nějaký pocit. Ale jaký by to měl být? Asi to nebude teplo, nebo nějaké pálení, to by měl být spíš katon. Musí to být něco, jako když dostane pecku, když vyměňoval žárovku, nebo strkal prsty do zásuvky. Takové to mravenčení, které pak následuje....
Otevřel oči a odhodlaně vstal. Našel ten pocit, který hledal a snažil se ho zesílit. Chtěl, aby stále a stále nabýval na intenzitě. V ten moment soustředil chakru do rukou. Neobjevila se však chakra, kterou znal, Kolem rukou se mu zjevil opravdový nefalšovaný blesk, který projel ocelovými lanky a začal dřevěnou figurínu spalovat. Možná ani ne o vteřinku později dostal Hirotado slušný kopanec elektřinou, který ho položil na lopatky a málem si z toho pustil do kalhot.
Z jeho těla a figuríny se začalo lehce kouřit.
"No ty v**e, to bylo hustý!" Poznamenal nadšeně, jako by se nic nestalo a on teď právě neležel na zemi.
Dokázal to, konečně to dokázal...a bylo to silné! Přesně takové, jak si to představoval! Radši ještě chvilku poleží, asi by nebylo dobrý zkusit hned vstávat.
Daisuke Sugito
Cvičiště
„Daří? Tak…jde to,“ pousmál se roztržitě Daisuke na Tekuarda. Na rozdíl od Tekuarda, který vypadal naprosto spokojeně, ho pořád trochu hlodalo, že se na něj Chika zlobí.
„Uhm, jasně…,“ řekl omluvně Daisuke a zapíchl pohled do země jako reakci na Chikinu poznámku, která mu na pocitech viny rozhodně neubrala.
„Sensei…doufám, že brzo půjdeme na nějakou misi…ještě pár sázek a jsem na mizině…,“ zatvářil se Daisuke na oko zoufale a svěsil ramena, když se i Gashi přidal k Chice a Tekuardovi ohledně Daisukeho pozvání.
„Já bych zašel do Asayake, co vy na to?“ Usmál se od ucha k uchu Daisuke a v duchu doufal, že tam pořád mají ta levná odpolední menu.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2. div. severní cvičiště
Zase ho rozcuchala a šla pryč. Hirotado si otráveně vlasy upravil a svůj pohled namířil na figurínu.
"Ták jo! Usmažím tuhle dementní figurínu svým mocným raitonem a předvedu jí, jak daleko jsem se dostal!"
Rozkročil se a ruce pozvedl před sebe v loutkářském postoji. Soustředil se na figurínu a představil si ji, jako potencionálního nepřítele.
"Tak pojď ty svi*ě. Hirotado Yutsurai ti předvede, zač je toho loket!"
Škubl rukama a ocelová lanka se bleskurychle uvolnila. Pohyby rukou je poslal proti figuríně. Jenže to přehnal a během dvou až tří vteřin figuríně upadla hlava i obě ruce.
"Aaaaa, sakra! Do....to jsem podělal!"
Bleskurychle se rozhlédnul, jestli ho Hinote neviděla. Ta se ale věnovala těm dvěma a jemu naštěstí nevěnovala pozornost.
Rychle stáhl lanka zpět a doběhl k figuríně.
"Co teď? Co teď?!"
V panice jí rychle nasadil hlavu zpátky, ale s rukama už byl problém, ty prostě nedržely. Doběhl zpátky ke svému batohu, vyndal z něj kousek lanka a obě ruce svázal k sobě a přehodil figuríně přes ramena. Vypadalo to špatně, ale na improvizaci to špatné nebylo. Znovu se nejistě podíval na Hinote, pořád byla otočená zády. Hirotado si oddechl a rozhodl se pokračovat a nepřehánět to.
Bylo to složité, protože jeho lanka byla ostrá jako břitva a mohla roztrhat lidské tělo na kusy, bude muset figurínu jen omotat.
Jak si usmyslel, tak udělal. Lanka zručným pohybem rukou, dlaní a prstů omotal lanka kolem figuríny a mírně utáhl. Při tomto mírném utaženíse lanka zahryzla hluboko do dřeva.
"Ták a teď předvedu ten mocný raiton!"
Aniž by si to uvědomil, vykřikl na hlas. "RAITON!"
Nic se ale nestalo. Natáhl ruce před sebe. "Dělej! Chci blesk!"
Znovu se ale nic nestalo. Zmateně se podíval na své ruce.
"Noo, tak takhle to asi nefunguje..."
Neměl ponětí, co má vlastně dělat. Rozhlédl se po ostatních. On nikdy v ničem dobrý nebyl. Všechny jeho výkony na akademii zapadaly maximálně do průměru, nebo těžkého podprůměru. Bylo jedno, jestli se jednalo o taijutsu, nebo ninjutsu. Teorie byla něco jiného, ale jak měl něco předvést v praxi, byla to bída. Ostatní na tom byli podobně, takže se rychle uklidnil tím, že zase není horší než jeho týmoví partneři.
Znovu se soustředil na svůj cíl. "Tak děléééééj, RAITON!"
Gashi Ikishi
Gashi si prohlédl jeho studenty a usmíval se, i když si pořád pamatoval co ti 2 vyvedli, ale už to nehodlal řešit. Když všichni souhlasili, tak se oprášil a když se řeklo, že Daisuke platí, tak se pousmál "no když tak naléháš, tak pozvání neodmítnu" řekl Gashi a pousmál se "tak kde by jste nejraději zašli" zeptal se a čekal co oni na to řeknou.
Kira Sugito
Zlaté písky
Jen nečinně hleděla na své milované úžasné Prasátko, teď už jen zbytky.
„Díky,“ zamumlala tiše nakonec, když jí ošetřil ránu. Mile se usmála a podívala se mu zasněně do očí, pak mu najednou prudkým pohybem vlepila kvalitní facku, na kterou jen tak (snad) nezapomene.
„To bylo za Prasátko! A za Nadaie, ….“ Povzdechla si a čekala na jeho reakci. „Ať už je kde je.“
Chtěla ještě něco dodat, ale to až za chvíli.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Chika Sugito
,,Cože? Volný den? To není fér," zakňučela. Když viděla, že kluci nic nenamítají, nasadila nenávistný pohled.
,,Zráádci," zašklebila se. Pak ale její uši zachytily něco, co jí okamžitě zvedlo náladu?
,,Okej, vyrážíme," zavelela s úsměvem, když Daisuke řekl, že jim ještě dluží oběd. Jídlo zadarmo? Takovou příležitost si nikdy nenechá ujít.
,,Ale pro pořádek, pořád se na tebe zlobím, jasné?" Obrátila se na Daisukeho.
,,Heh... Tohle jsou nejlepší dny mého života," řekla si spíše pro sebe, ale vlastně to byla i odpověď na Tekuardovu otázku.
Tekuard Ashikaru
cvičiště
Když přišla Chika, pozdravil ji.Vyslechl návrh senseie a souhlasně přikývl.
"No když už ses o tom zmínil, nejsem proti." zasmál se Tekuard. nemyslel to vážně, bylo mu nepříjemné, když ho někdo zval, ale na druhou stranu, sázka je sázka.
A dluhy z ní jsou poctivé dluhy.
"No a co jinak lidi? Jak se vám daří?" podíval se každému zvlášť do očí.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Gashi jim navrhl, že si dnes udělají oddychový den.
Daisuke byl zrovna docela natěšený do akce, ale představa nějakého posezení u jídla se mu taky zamlouvala.
Třeba bude mít konečně možnost se Chice také omluvit, i když jak se znal, bude to neobyčejně těžké.
A jak přemýšlel o jídle, došlo mu, že Tekuardovi a Chice dluží pozvání na oběd.
„Já jsem pro!“ Usmál se Daisuke a opřel se rukama o boky.
Pak se ale zatvářil trochu roztržitě a podíval se na Chiku s Tekuardem.
„Eh, pořád vám dlužím ten oběd, co?“.
Mino Namitary
Zlaté písky 2div. severní cvičiště
"Kem, hmm to je zvláštní méno" Řekl si a podal mu ruku.
"No co tak už aby sme to měli hotový, rád sem tě poznal." Promluvil Mino ke Kemovi a vrátil se zpátky k jeho párátku. V ruce měl ještě svou poslední půlku párátka, kterou vzal a opět zabodl do země"
Uvažuj logicky, když mám katon asi určitě musím uvést chakru do určitého bodu teploty abych mohl vytvořit ohnivou chakru, to znamena že když sem měl zapálený oheň bylo to vlastně daleko snažší už sem měl zdroj tepla, teď si ho budu muset vytvořit, no nějak to budu muzet zvládnout." Povídal si Mino sám pro sebe a zatím se díval na špejli. Asi po pětiminutovém tichu a nehejbání sebou konečně Mino cuknul a začal něco dělat. Zabodl párátko do země a přiložil na něj obě své dlaně za strany. Zavřel oči a začal se soustředit. Nejprve se pokoušel nahromadit chakru do dlaní a poté ji nějakým způsobem vpouštět do špejle, poté zkoušel chakru ještě dávat po silnějších dávkách a nic nevyšlo. Proto začal zkoušet předvářet chakru na ohnivou rovnou v dlaních. Seděl na zemi už asi pů hodiny v tureckém sedu se zavřenými oči ohlí ke špejli. Poté když cejtil jak mu pot přetekl po zádech otevřl oči a znovu sebou cukl.
"AAAAAAAA to znad neni možný sedim u toho asi pů hodiny jako idiot a nic se nestane" Když mu něco nešlo po delší dobu uměl se docela rozčílit. Byl další slunečný den a on byl uplně celý mokrý. zašel si k baťohu pro vodu napil se a trochu se polil. To osvěžení bylo skvělé.Pořádně si usušil dlaně a poté si zase sednul ke své oblivené špejli a chvíli na ni zase jen tak beze slov mluvil. Trochu se mu zdálo jako by se mu ta neviná špejle vysmívala. Podíval se na Kema a zkusil si vzít špejli také do ruky, ruce pevně přimáčkl ke špejli a začal se znovu soustředit.
"No tak oheň ke mě patří, chakru už tak nějak ovládat umím, někdte to v mě musí být" Povzbuzoval se a pokoušel se soustředit absolutně na plno, skoro nic ho nevyrušilo jen občasné slova jeho kolegů. Seděl nehybně ještě asi 40 minut a snažil se v sobě najít tu správnou energii svoji podstatu! Chakru v dlaních soustředil díky své koncentraci již docela dobře, ale nikde žádný známka ohně, když v tom se to stali zacítil na dlani pravé ruky pod malíčkem malé štípnutí jak ood žáru, pomalu ale jistě začal cítit energii kterou dříve necítil, po úplné koncentraci začal mírně cítit přitomnost nové energie v jeho tělě. Energie mu z části zaplnila dlaně a poté ji najednouj vypustil, rozevřel ruce z kterých s zakouřilo, ale párátko v nich bylo furt neporušené.
"Ano sm ná správne cestě" Znovu chytil párátko a začal se soustředit, tentokrát se mu energie v rukách začla soustředit asi po 5 minutách, už pomalu zjistil jak na to. Soustředil chakru společně s energii, které pocházela z jeho nitra, jeho elementární ohnivá chakra. když měl v dlaních dostatek chakry přestal dlaň dále naplňoval a začal se soustředit na co nejefektivnější vypuštění elementárni chakry z rukou. Přimáčkl k sobě dlaně co nejvíce mohl a naráz uprostřed dlaní vypustil proti sobě chakru. Z jeho dlaní se znovu zakouřilo odlpil od sebe dlaně a nich se na zem vysypal jen černý popel. Mino otevřel oči a uviěl co se stalo
"ANOOOOOO!!! Konečně jsem to dokázal," Začal se radovat a u toho si nadšeně prohlížel své mírně popálené dlaně.
"Mé tělo na to ještě asi není zvyklé, ale to nevadí je to skvělí" Dodal si ještě s povzbuzením a s očekávánim co na to senseika.
Kemuri Banghaku
Zlaté písky, 2. divize
Severní cvičiště
Nějakou dobu sledoval Hinote a Mina. Docela ho zaujaly ty barevné plameny, které Hinote ovládala, a také potřeboval trochu odvést pozornost od toho, že mu to vůbec nejde.
Všiml si, jak se na něj sensei podívala. Hlavně aby to neprasklo. proletělo mu ironicky hlavou, načež ucítil svrbění na zátylku. Fajn, čas pro pesimistické myšlenky skončil.
Vzal párátko zas do rukou a začal se soustředit. Snaž se, Keme. Nějak to bude muset jít. Určitě v sobě měl alespoň jiskřičku té ohnivé chakry. Někde by mělo být.
Ať hledal, jak hledal, nacházel v sobě a jen větrnou chakru. Na chvíli si pomyslel, že to je beznadějné. Vzpomněl si také však na to, jak slyšel o mnoha jounninech, kteří měli hned dva nebo i tři elementy. Přece zrovna on nemohl být takový smolař, aby dostal do vínku jen jeden. No, a jestli jo.. Tak byl, už zase, vy víte kde.
Rozevřel dlaně a pohlédl na párátko. Ale noták... Párátko bylo stále stejné, tuctový kus dřeva, jehož nepopálená špička se mu snad vysmívala. Měl chuť to párátko rozcupovat na kousíčky a jít někam, věděl ale, že by zbytečně dělal blbosti. Byl už jednou ve Zlatých píscích, tak si to bude muset přetrpět.
Hádat se s imaginárním elementem ale nebyla zrovna úžasná činnost.
Povzdechl si, zadíval se pro změnu na Hiropatku
Protočil oči, zrovna když k němu přicházel Mino. Nejdříve si ho nevšiml, neregistroval, že se vlastně mluví na něj.
,,Mwe... Jo, jasně. Já jsem Kem.'' představil se trochu zaraženě, když si klučiny všiml. Chvíli na to se objevila i Hinote. Kemuriho začínal její hlas tak trochu dopalovat.
,,Ehm.. Už bylo líp.'' trochu nervózně, přestože se snažil, aby to tak nevyznělo, špitl, a ušklíbl se. Hmm, fakt přesvědčivý. pokáral se v duchu a málem protočil oči.
Gashi Ikishi
Gashi čekal než se jeho tým nashromáždí, první přišel Daisuke, po něm Tekuard a na konec Chika. Když tu byli všichni pousmál se a dodal "Dobrý den přeji i vám, no a jelikož máme za sebou dost perné dny, tak bych navrhoval si dnes udělat oddechový den co vy na to?" zeptal se Gashi a čekal co oni na jeho plán.
Chika Sugito
Z nějakého důvodu se nemohla dočkat, až půjdou trénovat. Možná to bylo tím, že bylo tak krásné počasí. I když, to je v Suně téměř vždycky.
,Tak, dneska se určitě naučím nějakou perfektní techniku. Cítím to v kostech!' Zašklebila se a přidala do kroku, směrem ke cvičišti. Ostatní by tam už nejspíše měli být. Dojedla sladkou svačinu, kterou si vzala z domova, a otřela si ruce do trika.
Za několik málo dalších minut dorazila ke cvičišti. Sensei i Tekuard s Daisukem tam už byli. Přesně jak čekala.
,,Nazdárek, děcka," zamávala, když byla skoro u nich.
,,Pardon, asi jsem se trošku zdržela," usmála se.
Hinote Onna
Zlaté písky 2. divize
Věnovala se spíše Hirotadovi, protože tomu mohla asi nejvíce pomoct, alespoň zatím.
"Jednoduše, tady ta figurýna ti bude sloužit jako tréningový objekt. Prostě a jednoduše, zamiř a vystřel dráty..." ukázala mu.
"Pak se díky tomu naučíš vodit chakru, prostě ji tam vložíš a pak přeměníš na svou elementární a provedeš jí tím, měl by si být ze začátku párkrát pokopaný, ale na to si prostě zvykneš a pak ti to bude jedno" zasmála se a rozcuchala mu vlasy.
"Tak žačni" vyplázla se a odešla, směrem ke skupince.
"Tak co, jak se daří?" zeptala se.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2. div. severní cvičiště
"Jaká patka zase?!" Řekl s malým náznakem paniky a sáhl si na hlavu, jestli ji opravdu nemá. Neměl a tak dal ruku dolů.
Hinote vysvětlovala a vysvětlovala a pak to skončilo dalším políčkem.
"Rozcucháš mě." Řekl trochu otráveně a zamyslel se nad odpovědí.
"Nejsou ze železa, ale z oceli."
Plán o využití ocelových drátků a raitonu ho napadl už když zjistil svou elementární podstatu chakry.
Neřekla mu tedy nic nového, jeho ale spíše zajímalo jak to udělat.
Mino Namitary
Zlaté písky 2div. severní cvičiště
Mino jen stál a vykuleně koukal na senseie.
"Bože zas tolik se toho nestalo ne?" Zeptal se sám pro sebe a pak s pokýváním hlavy odeěel zpátky ke špejli, kterou měl zabodlou v zemi. Na ruce měl jen jeden malý puchýřek a to bylo zatím vše, ale chtěl něco do budoucna kdyby se popálil víc. Sedl si ke špejli do tureckého sedu a zase se chvíli soustředil jen na nehořící špejli. Poté zase škrtl kameny na papíře, kterž mu po pár sekundách chytl a hned s ním zapálil špejli.
"Dobře první část se mi v celku zdařila, zkusim něco dalšího" Řekl si a asi 10 centimetrů od špejle zapíchl druhou kterou zase rozlomil na dvě poloviny a jednu polovinu si položil na zem
"To je ono pokusím se zapálit druhou špejli pomocí chakry a této hořící špejle" Sotva to dořekl už měl obě dlaně u hořící špejle. Zase dal ruce ze strany nejdříve zkusil pravačku pak levačku už muc elkem snadno šlo ohýbat plamen, teď dal obě ruce tak že ukazovali dlaněmi od něj směrem k nehořící špejli a začal pomalu vydávat chakru, oheň se naklonil směrem k druhé špejli.
"Jo to půjde" Řekl omylem s nadšením i trochu nahlas, poté přestal vypouštět chakru a začal ji shromažďovat v dlaních.
"Ještě né, ješté né, ještě né.....teď" Odpočítal si a chakru naráz uvolin směrem přez oheň k druhé špejli. Plamínek se prodloužil skoro až k druhé špejli, ale pořád ji nezapáli.
"Super tak tohle zvádl" začal znovu shromažďovat chakru, tentokrát o chvilku dýl než předtím. Poté ji najednou vypustil a u toho ještě cukl dlaněmi směrem k plamenu aby zvýšil rychlost chakry. Plamn se zvětšil docela o dost a ohl se až k vedlejší svíčce, kterou mírně zapálil, hořela asi 5 sekund a pak zhasla. Spolu ze zapálenou svíčkou si opět popálil mírně dlaně, ale tentokrát už mu vyskočili na dlaních asi 2 mlé puchýřky.
"Ano zvládl sem to, doufám že už to zvládnu zapálit i bez pomocného ohně" Řekl si pro sebe, vstal došel si asi 5 metrů ke svému baťohu z něj vytáhl vodu a napil se poté se rozhodl že se zkusí seznámit i ze zbytkem týmu, proto šel ke klukovy, kterého ještě neznal.
"Ahoj, jmenuji se Mino Namitary, napadlo mě že když sme spolu v týmu mohli by sme se trochu poznat" Chytil poslední špejli do ruky a s očekávánim na klukovo odpověd přemýšlel jak to udělá.
Yon Ki Zlaté písky
Probodl jí pohledem, když se kunaiům nedokázala vyhnout.
"Milánku..." jeho noha se obalila větrnou chakrou a pak jen rychle dupla na prasátko.
"Hups, nechtěl jsem, těší mě pane Prasátko" nervózně se poškrábal ve vlasech.
"To sem CHTĚL!" ďábelsky se zasmál.
"Když se nedokážeš vyhnout kunaiům, nebudeš si s ničím hrát, přejdeme k tréningu" pomohl ji vstát a pak jí zelenou chakrou přejel po ráně, ta se zachvíli zacelila.
"Tak co budeme dělat?" zadíval se do neznáma a přemýšlel, co s ní bude dělat...
Kira Sugito
Zlaté písky
„ÁáÁáÁáÁá!!!“ Zaječela, když si všimla letících kunaiů, její lehkovážné uvolněné rozpoložení jí umožnilo vyhnout se jen třem kunaiům pořádně, jeden ji jen trošku škrábnul a ten pátý se jí zarazil do paže. „To je mi přivítání.“
S bolestným výrazem se podívala na paži a pak zpátky na Yona. Trochu naklonila hlavu doleva a hlasem plný obviňování procítěně řekla: „Au.“
„Jo, jsem asi připravená, ale ten váš kunai mě trochu hendikepuje.“ Ušklíbla se a pak se podívala na své milované Prasátko. „No vidíš to?“
Vytáhla kunai z ruky, setřela krev, která jí pomalu stékala po ruce a ránu si držela, pak vytáhla z malé kapsičky obvaz. Nebyla žádný lékařský ninja, ale tohle se hodilo, obzvlášť při její šikovnosti. Ruku si obvázala a podívala se zpátky na Yona.
„Prasátko, tohle je Yon.“ Začala představovat. „Yone, Prasátko. Jo, už jste se viděli, ale jen tak pro jistotu.“
Tiše se zasmála a čekala na další instrukce.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
Pohodově si vyšel na balkón nádvoří. Na dvorku právě seděla Kira, která nedávala moc pozor. Rozhodl se trochu prozkoušet její reflexy.
"Postřeh zlato" řekl a hodil po ní 5 kunaiů.
"Shoushouha" dodal a kunaie byly rázem mnohem rychlejší než normálně. To už ale vyskočil z balkónu a dopadl kousek před ní na plac.
"Připravená makat?" usmál se na ní, když ale viděl, že má u sebe zase to prase přetočily se mu panenky...
Kira Sugito
Zlaté písky
Seděla na zemi na nádvoří a kochala se oblohou. Nebo spíš než kochala, neměla co jiného na práci. A tak se jen usmívala, jak měla ve zvyku, a čekala, kdy přiběhne Yon a bude po srandě.
Dnes s sebou nevzala hnusnou odpornou Loru, loutku červeného ptáka, vrátila se ke svému milovanému Prasátku! Možná to nebyla nejbojeschopnější loutka, ale ona ji milovala. Také ji v koutku mysli trápila jistá myšlenka, pořád se tím musela zabývat, pořád. Bohužel to nemělo řešení.
Nadai. Tiše si povzdechla a přimhouřila oči. Nejdřív je z nich tým, pak údajně zemře, pak zase žije a přijde v pravý čas. Tak co z toho je pravda? Nelže jí Yon? Není Nadai mrtvý a on jen nechce, aby trucovala a nevěnovala se práci? Co je pravda?
„Á, tohle nemá cenu, viď Prasátko?“ Ušklíbla se a pohladila svojí malou loutku. „Já mám vždycky pravdu, jasně, to je pravda.“
Snažila se udržet úsměv a Nadaie neřešit, jenže to nebylo zas tak jednoduché. Chtěla znát pravdu, chtěla ho vidět a ujistit se, že je v pořádku. Ale to asi nepůjde, nebo alespoň ne díky Yonovi.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Hinote Onna
Zaujatě sledovala své svěřence. Zatím se jim moc nedařilo, ale tak byla tolerantní. Sama se musela nachvíli posadit, bolely jí nohy. Zachvíli ji od jejího rozímání vyrušil. Vražedně se na něj zadívala.
"Popáleniny? Léčení? Ne!" vyjekla po něm.
"Si uživatel ohně, musíš si na popáleniny zvykat!" křičela víc a víc a kolem její pěstě se vytvořil obrovský modrý plamen.
"Pokud chceš pecku provokuj dál" dodala a z kapsy po něm hodila ještě jedno párátko. Pak raději sledovala Kemuriho, bylo jí to divné, vždyť Yon říkal, že už podstatu trénovali a teď mu to vůbec nešlo.... Co v tom bude za háček?
Kemuri Banghaku
ZP, 2. divize
Severní cvičiště
Kemuri si od Hinote převzal párátko s trochu vytřeštěnýma očima. Nyní mohl oficiálně prohlásit jediné. Byl v prde*i.
Pochybovačně si prohlédl párátko, přičemž se opřel zády o nejbližší zeď. Takže nechat shořet. Nu, až zas takový problém by to nebyl, jen kdyby uměl katon ovládat.
Ale no ták, třeba to půjde. Nějak určitě jo. chlácholil se v duchu, mezitímco se díval na špičku párátka. Noták, hoř!
A ono prd. Kemuri mlaskl s ironickým protočením očí, načež klesl do sedu. Opřel se i hlavou o zeď a chvíli pozoroval ostatní, hlavně toho nového, jak jde na to on. Vypadal trochu komicky, ale to bylo docela jedno. Rozhodně se nechtěl nechat předehnat někým, kdo byl v Píscích teprve krátce.
Zaměřil se na větrnou chakru v sobě, kterou měl v sobě vždy. Nyní zkusil vytvořit něco podobného, jako byla větrná chakra, akorát s tím rozdílem, že se snažil vytvořit ohnivou chakru. Dost ale pochyboval nad něčím takovým.
Pak se však vzpomněl na svitek, v němž měl napsán trénink. Ten sice nestihl, ale zapamatoval si, alespoň přibližně, co tam stálo. Přeseknout větrnou chakrou list. Když by měl tohle udělat, vzal by si list mezi dlaně a snažil by se pouštět větrnou chakru tak, aby se v listu vytvořila trhlina.
Po krátké úvaze si vzal párátko mezi dlaně, tak aby kousek vyčuhoval. Ten vyčuhující kousek stiskl koleny, aby mu nikam párátko neutíkalo, a začal se soustředit. Mohlo to vyjít, ale taky nemuselo. Mohl mít katon jako další element, a taky nemusel. Za pokus to ale stálo.
Nahromadit ohnivou chakru do dlaní. Teď opatrně, nasměrovat ji tak, aby se dotkla špičky špejle, a zapálila ji. Možná..
Ne. Když rozevřel dlaně, špejle byla stále stejná, jako předtím.
,,Ksó..'' zanadával polohlasem. Nemohl si dovolit, aby se mu to nepovedlo. Sice svůj vlastní element probudil, ale jestli tohle nezvládne, bůhví, jak sensei zareaguje. Zlatý Yon.. pomyslel si kysele, a znovu stiskl dlaněmi špejli. Holt to bude muset vyjít.. Nějak.
Měl podobný pocit, jako když trénoval minule v první divizi. Zase se nehodlal zahanbit někým, kdo to, o co se on sám pokoušel, zvládal alespoň přirozeně. Nejdříve zkoušel překonat loutkařku v ovládání zbraní za letu, nyní se pokoušel zapálit špejli, stejně tak jako ten druhý, který narozdíl od Kema katon měl.
Čert aby to vzal.
Mino Namitary
Zlaté písky 2div. severní cvičiště
Podíval se na Hinote a pak vykulik oči na špejli vzal ji do ruky a chvilku se na ni jen díval a pak se rozhodl že než se pustí na podpálení špejle zkusí to trochu jinak. Rozlomil špejli na dvě jednu půlku si strčil do kapsi a druhou zabodl do země, poté vytáhl dva malé křemeny a kus papíru, které u sebe nosil pro případ že by byl potřeba rozdělat oheň. To ho naučili na akademii. Parkrát o sebe praštil nad papírem křemeny, chvilku mu to trvalo ale nakonec papír zapálil. Špejli, která byla zabořena do země polil trochu vodou, kterou měl u sebe aby trochu zvlhla a hořela pomaleji. Teď papírem špejli zapálil počkal až plamen trochu zesíli a začal s ohněm pracovat, nejprve jen přikládal dlaně na oheň aby zjistil jestli ho palí, a opravdu zjistil že oheň v takovémhle množství ho díky jeho ohnivé podstatě nepalí. Začal stejně jako když v kládal chakru do lístku, nejprve přiložil pravou ruku ze strany ke špejli a skoušel do plamenu vkládat chakru, celkem mu to šlo plamen trochu sílil a ohýbal se směrem od jeho ruky. Poté to zkusil s levou rukou, šlo to hůř, ale přece jen to šlo. Poté přiložil obě ruce k ohni a začal shromažďovat co nejvíce chakry. Když ji pak najednou vypustil na oheň oheň zesílil víc než čekal a trochu mu popálil dlaně a hned na to zhasnul. I když ho teď trochu pálily ruce, byl šťastný, že vidí aspoň nějakou schopnost manipulace s ohněm.
"Sensei nemáte tady něco na popáleniny? Řekl bych že si jich ještě pár uštědřím a jelikož sem pořádně nevěděl že budu pracovat s katonem, nic jsem si nevzal" Ze špejle kterou zapíchl do země už mi skoro nic nezbilo proto vytáhl další zabodl ji do země a čekal na senseiovo odpověď.
" A nemáte prosím ještě jednu špejli, trochu sem si ten tréning udělal po svém tak budu potřebovat ještě jednu" Dodal s mírných ušklíbnutím
Hinote Onna
"Tááákže" zamyslela se.
Znovu sáhla do svého objemného vaku, který byl připevněn na její noze a vytáhla dvě dřevěné párátka.
"Na" podala jej jak Kemurimu tak nováčkovi.
"Vaším prvním úkolem bude jej zapálit a nechat celý shořet, takže jděte na to" popohnala je.
Nechala je vklidu pracovat a přesunula se k Hirotadovi.
"Patko, uvědomila jsem si, že i ty máš element, ale nevyužíváš ho, napadlo mě využít ho pro tvé speciální ninpo, ty drátky jsou ze železa ne?" usmála se na něj a preventivně mu hodila pohlavek.