DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Joben Kazeshini
Zástupce Vůdce,Kult Sedmého
Byl celý nedočkavý, dnes měl do ruky dostat návod na obřad, díky kterému bude zase o krok blíže ke znovuzrození svého pána.
Dorazili v jiné podobě, ale věděl moc dobře, že jsou to oni.
"Předpokládám, že jste měli menší potíže se sledováním že?"
Vstal z křesla s velkým očekáváním.
"Axene, máš, to co jsi mi slíbil?" Kazeshini si moc dobře uvědomoval tento moment. Byl to moment, který je velmi posune a bude klíčový pro budoucnost celého světa.
Sayuřin informátor
Jen se uchechtl. "To rozhodně, nebezpečný opravdu je, to se mu musí nechat, ale mílíte se v tom, že se nás to týká stejně jako vás. Má organizace působí po celém světě a obchoduje s informacemi. A její status je neutrální. Znamená to tedy, že kdyby sem ke mě Kazeshnini nakráčel a zaplatil mi, řekl bych mu vše na co by se zeptal. Dokonce i o vás, slečno. A že jeho činnost škodí obchodům? Kdepak, my tu budeme vždycky."
Na chvilku se odmlčel a nechal ji přemýšlet.
"Budeme dál vyšetřovat, ale pamatujte....cena narůstá."
Yon Ki
"Budu ti tedy důvěřovat" kývl a usadil se zase zpátky ke stolu a začetl se do jednoho svitku, který zdárně připomínal nějaký milostný román spojený s vyvražďováním rodin a neumírající láskou. Bylo to tak dojemné, tak zajímavé, tak poutavé, že v tu chvíli na Kiru úplně zapomněl.
"Né, neumírej" posmrkoval nad jednou velmi romantickou scénou a dál byl zaujatě začtený...
Kira Sugito
Zlaté písky
„No, víte,“ začala trochu nervózně. „Já nevím. Jak jste asi cítil, tak jednu špičatou jehlu vytvořím mnooo… Asi v pohodě.“
Zasmála se, pak si odkašlala a pokračovala. „Ale větší množství mi zatím nejde, prostě… Prostě… Nooo, prostě to ty jehly vůbec nepřipomíná, takže… Trocha času… No, … Možná to pak… Já to zvládnu. Jen mi dejte ještě trochu času.“
Moc si nevěřila, vzhledem k tomu, že byla z klanu Sugito, tak by to už měla dávno umět, ale opak byl pravdou. Trvalo jí to dlouho a to ještě ke všemu jen jedna jehla. Dost chabé.
Nemohla se mu podívat do očí, bála se, že by to prostě neudržela a řekla mu narovinu, že zatím to prostě není ono a to by pak mohlo vést k tomu, že by ho požádala o pomoc…
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Axen Jigoku - Čierne piesky
Axen vypil svoju vodu a čakal kým všetci budú mať svoje tetovanie. Každý ho postupne dostal a keď bolo všetko hotové, Akemi stretnutie rozpustila a poslal všetkých domov.
Axen si zase obviazal ruku a nasadil na ňu svoju rukavicu. "Jáj nechce sa mi nič." ponaťahoval sa keď vyšli von. Rozlúčil sa z ostatnými mávnutím ruky.
O nedlho prišiel domov. Nikto ešte nebol doma. Axen sa osprchoval, prezliekol a niečo malé zjedol. V obývačke sa vyvalil na kreslo a tam ležal. O nedlho zaspal. O pár hodín ho zobudila až Hinamori ktorá na ňom začala skákať.
"Zobuď sa." opakovala stále.
Po zobudení ju Axen zvalil na seba aby prestala skákať. Ona sa tomu začala smiať. "Prečo ma budíš." spýtal sa trošku mrzuto pričom ju stále držal u seba.
"Lebo sa nudím." odpovedala mu.
"Preto ma ešte nemusíš budiť ty trdlo." oznámil jej a pomali vstal. "Tak a teraz bež lebo ťa zožeriem." dodal.
Hinamori sa rozbehla a on za ňou. Takto sa asi pol hodinu naháňali po dome. Keď bola Hinamori vybláznená, pripravil jej Axen niečo na jedenie a išiel k sebe do izby. Tam našiel lístok. "Nie. Dneska nie. To sa dalo čakať." pomyslel si. Axen z pod postele vybral jeho "zmluvu".
"Táto zmluva hovorí že o tom rituály nemôžem nič povedať. No ale čo sa stane ak to urobím? No neviem skúsim to vyskúšať na nečisto" pomyslel si a začal potichu rozprávať. "Na rituál oživenia je potrebné....." Axen sa zarazil no o chvíľu sa začal smiať. "Takže takto to je. Ja to povedať nemôžem proste nedokážem vydať jedinú hlásku keď ide o rituál. Nemôžem ani poriadne hýbať z pusou proste mi zmeravie takže ani odčítať z pier nieje možné." Axen potom zobral zapaľovač zo šuplíka a začal páliť papier. Papier sa však nechytil. Axen ho potom skúšal rozmočiť no papier zostal suchý. "Do r*ti!!!" zaznelo mu zlostne v hlave. "Čo mám teraz robiť? No nič." povedal si Axen, zmluvu si schoval do vrecka a odišiel.
Zamieril si to rovno do obchodu. Vošiel doň rýchlo a zamieril si to rovno do zadu kde Akira určite bola.
"Čakala som ťa." oznámila mu.
"Teraz mi vysvetli ako to je s tou zmluvou!"
"Určite si prišiel na to že o rituály rozprávať nemôžeš a zničiť zmluvu tiež nie. To nieje všetko. Ani keby ti niekto prenikol do hlavy, informácie o tom rituály tam nenájde. Ako keby si o ňom nevedel."
"Takže keď ma Kazeshini zabije bude to tvoja vina." oznámil jej Axen.
"Nezabije ťa." odpovedala mu. "Pozri sa. To že o tom rituály nemôžeš nikomu povedať, neznamená že ho nemôžeš uskutočniť. Nemôžeš povedať jeho priebeh. To čo naňho potrebuješ kľudne povedz, to môžeš. Ukáž mu zmluvu a povedz mu o jej nezničiteľnosti. On to nejako príjme." vysvetlila.
Axen si vzdychol. "No dobre ja už pôjdem."
"Počkaj!" zastavila ho Akira. "sleduje ťa Richi."
"Ako to môžeš všetko vedieť!?" spýtal sa Axen mierne naštvane.
"Pozri sa. To nieje dôležité. Ja ti teraz pomôžem odviesť jeho pozornosť...." odpovedala mu a začala sa hrabať v poličkách.
Axen tam len stál a vyčkával. Zmluvu si poskladal a schoval do vrecka. Trvalo to asi 5 minút kým Akira vyhrabala to čo hľadala. Vytiahla nejaké korienky rastlín.
"Čo s tým chceš spraviť?" spýtal sa Axen udivene.
"Spravíme si čaj." pousmiala sa a začala ho chystať.
Čaj sa robil dlho, asi pol hodinu.
Keď ho Axenovi doniesla, ten nad ním ohrnul nos pretože ohromne zapáchal a mal nepríťažlivú purpurovú farbu. Chytil pohár a rýchlo to celé vypil. Bolo to odporné. Skoro sa povracal no dokázal to nechať v sebe.
"Aký to má mať účinok?" spýtal sa.
"Jednoduchý. Richi je začínajúci senzibil. Ja najskôr spravím jedno jutsu vďaka ktorému už Richi nebude cítiť čakru vychádzajúcu z tohto domu. Ty potom spravíš tieňový klon a ten premeníš na Richiho. Z tvojho klonu bude vychádzať tvoja čakra a keďže bude mať Richiho podobu, nedá mu to a bude tvoj klon sledovať. Ty sa premeníš na mňa a odídeš. Vďaka tomu čaju čo som ti dala sa tvoja čakra zmení a preto bude mať dojem že ty si ja. Ja tu zostanem o čom Richi však nebude vedieť vďaka tomu jutsu čo som spomínala na začiatku."
Tak Ako Akira povedala, sa aj stalo. Axenov klon premenený na Richiho vyšiel von a vydal sa preč, smerom na cintorín. Medzitým Axen premenený na Akiru vyšiel zadom a vydal sa na určené miesto. Keď k nemu prišiel, povedal potichu heslo a vošiel dnu. Svoju podobu však nezmenil. Pred sebou uvidel akéhosi muža. "Dobrý." pozdravil Axen.
Zlaté písky
Yon Ki
Společně s Kirou pak všechny papíry zase posbírali, on si je od ní vzal a dal je pod stůl, aby je zatížil a aby už podruhé neuletěly.
"Tak co, jak ti to jde? Pokud si správná Sugito už by si to skoro měla mít ne?" podíval se na ní prověřovacím pohledem a čekal co mu řekne, celou dobu jí sledoval, takže věděl jak na tom v podstatě je a celkem už se přibližovala ke zdárnému konci, teď už jen bylo na ní Yonovi ukázat jak věří v sama sebe...
Hinote Onna
Když všichni dokončili tréning vydali se do Aysajake, teda jen ona a Kemuri...
"Jak se ti líbilo první trénování?" zeptala se ho jen tak mezi řečí než došli do proslulého podniku. Usadili se, Hinote pohledem spatřila Hirotada, jen se na něj z dálky vyplázla a jinak ho ignorovala.
"Ták si dej co chceš platím já" usmála se.
"Dejte si kooolik toho chcete, všeechno vám zaplatím" říkala dost nahlas, takže to musela slyšet i patka. Pak jen poprosila číšnici ať se nakloní směrem k ní a do ucha jí pošeptala.
"Ať ten kluk u stolu nic neplatí a přepište to vše na mě" mrkla na ní a pak už jen seděla.
"Tak řekni něco o sobě" vyzvala Kemuriho.
Kemuri Banghaku
Sev. cvičiště
Kemuri chytil špalek od Hinote, a málem se přitom zašklebil. Tohle bude pěkný oříšek.
Nějakou chvíli se rozhodl počkat a sledoval přitom ostatní, docela s pobavením Hinote a Patku. Náhle si uvědomil, že je pozadu, a tak si sedl s špalkem mezi nohama a pustil se do práce.
Nyní již měl oheň probuzený, doufal tedy, že to půjde rychleji než předtím. Chytil špalek oběma rukama a zapátral ve své mysli.
Ucítil svou obvyklou, větrnou chakru. Nyní by tu měl být i katon. Když už ho jednou použil, měl by tu být.
A skutečně, Kemuriho zaplavila nezvyklá vlna energie. Pousmál se, otevřel oči a zabodnul pohled do špalku.
Katon! křikl v duchu, sám ani nevěděl proč. Ku jeho překvapení, po nějaké chvíli ucítil pálení v rukou, a zpod jeho dlaní začaly vycházet tenké proužky černého dýmu. Zakabonil se a znovu zavřel oči. Tohle půjde.
Rozhodl se do toho dát víc síly. Soustředil se na své dlaně, do nichž začal shromažďovat ohnivou chakru. Cítil, jak má horké dlaně. A provedl další pokus.
Špalek v okolí jeho dlaní začal černat, byl cítit po ohni. Kemuri zesílil dávku chakry. Začal trochu slábnout, ale byl si jist, že musí vytrvat.
Otevřel oči; víc jak polovina špalku byla zčernalá a pěkně se z ní kouřilo. Znovu se zakabonil. Skoro to má!
Teď se to rozhodl urychlit. Přimhouřit oči, krátce zadržel dech a v duchu znovu zvolal Katon!
Bylo to rychlé. Oheň, jež najednou vyšlehl z jeho dlaní, spálil dřevěný špalek na popel. Jen hromádka prachu po něm zbyla.
Kemuri spokojeně vstal na nohy a rozhlédl se. Byl poslední, ale to nebylo nijak tragické. Hlavně, že to zvládl.
,,Yosh.'' usmál se a odpověděl tak na pozvání na jídlo. Měl hlad, a jaký.
Vyrazil tedy za Hinote s ostatními, přičemž si ruce obaloval kusem látky; měl z tréninku popáleniny, a s nimi jíst v Asayake nehodlal.
Mino Namitary
2.divize Zlaté písky
Stál čekal na senseiky odpověď, ale žádná se mu nedostala, místo toho byl on i Kemuri pochváleny a poté byl podán návrh na jídlo v restauraci.
"Sensei, já jse omlouvám, ale nemůžu mám ještě něco na práci" Řekl Mino rozloučil se a vydal se domů. I když už byl unavený, domů běžel po střechách domů, aby si zlepšil běh po zdech a svou rychlost. Doběhl domů otevřel dveře a vešel dovnitř. Prošel bytem až ke své posteli, kde měl v kleci mládě sokola, které mělo obvázané křidlo. Vrátil se do kuchyně vzal si odřezky masa, které měl schované a nalil trochu vody. Dal to mladěti, ktré o to tolik nejevilo zájem, věděl ale že jíst musí a dlouho už nejedl. Proto sokola vzal opatrně mu otvřel zobák, nakrmil ho a poté mu dal napít. Bylo vidět že se mu to nelíbí ale neměl navybranou. Poté si ještě sedl na postel a ještě jednou chtěl vytvořit chakrovou kouli. Vytvářel ji trochu větší, trvalo mu to asi půl hodiny, ale dokázal to již snáž než předtím.
"Super" Přikývl si, umyl se a šel si lehnout.
Kira Sugito
Zlaté písky
Dostala naprostý záchvat smíchu a kdyby se na ní Yon nepodíval tím hororovým pohledem, asi by se smála ještě hodně dlouho. Trochu se zklidnila a byla připravena na nějaký naštvaný výstup, ale…
Jeho reakce ji naprosto vykolejila… eh? Co to? On fakt poprosil. Jen zaskočeně mrkala.
„E-eh, no…“ Jeho reakci vůbec nečekala a tak jí dělalo problém ze sebe dostat souvislou větu. „Tak když tak pěkně prosíte...“
Pokrčila rameny a začala mu pomáhat s papíry, které poletovaly po nádvoří. Zároveň přemýšlela nad tím, co se s ním stalo. Na tenhle styl chování u něj nebyla zvyklá. Že by ta jehla na něj měla dobrý vliv? No, v tom případě to bude dělat častěji, vždyť je to i v zájmu tréninku.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Zlaté písky
Yon Ki
Zrovna se zohýbal pro jeden z dalších papírů, když ho něco šíleně píchlo do zadku.
"Auu" vyjekl a pustil všechny papíry, které zase začaly lítat po celé nádvoří. Podíval se na ní tímto vražedným pohledem, který naháněl hrůzu.
"Pomůžeš mi prosím prosím?" vypadlo z něj překvapivě a mile se na ní usmál.
"Šak počkej, já ti to spočítám" pomyslel si a v duchu se ďábelsky zasmál.
Hinote Onna
Dívenka si otřela poslední slzičky a do kapesníku se vysmrkala. Najednou Mino přišel zpátky, ani nevěděla že odešel. Chvíli ještě čekala, než dotrénuje i Kemuri a vstala.
"Jdeme na večeři, dneska vás zvu, protože jste opravdu dřeli, a taky to tomu zmetkovi spočítám" zuřila z zaťatou pěstí v ruce, se kterou vypadala opravdu nebezpečně.
"Yosh! Jdeme" zavelela a celá skupina se přesouvala k Ayasake.
Sayuri Sugito
"Pokud ho dostane moje jednotka na starosti, tak to bude velký hon. Máte o něm ještě nějaké informace, které by mi mohli pomoct v případném odchytu?" zeptala se Sayuri a usrkla si trochu čaje.
Všechno se začalo komplikovat, byly tu problémy s Davienem, s kultem a teď ještě nějaký kněz, na kterého bude mít jedna z tajných jednotek hon. Aby toho nebylo málo, tak vůbec si nemůže být jistá, že kněze dostane zrovna její jednotka. Na starost jej můžou dostat klidně i Zlatí, protože ochrana před kultem se rovná ochrana Kazekageho.
V myšlenkách ji přerušil až informátor.
"Chci, aby jste se zaměřili hlavně na to, kde Kazeshiniho najdu, nic víc! Je to nebezpečný terorista a je nutné ho dopadnout, což je podle mého i ve vašem zájmu, ne?! Pokud mají v něco v plánu, převrátí to celou Sunu naruby a to není pro obchody dobré!"
Mino Namitary
2.divize Zlaté písky
Procházel po městě a pořát si prohlížel své popálené ruce. Po chvíli došel k jednomu z místních obchodů, kde si koupil 3 vody 2 obvazy a vydal se zpátky na cvičiště. Po cestě si trochu polil popáleniny vodou a poté zavázal dlaně obvazem.
"Ach jo bolí řo jako čert" Postěžoval si a pokračoval v cestě. Po chvíli procházel kolem Asayake restaurace, kde si všiml hirotada. Bylo mu divné, že už skončil s tréningem, ale jen ho pozdravil a šel dál. Po chvili došel na cvičiště a tam si všiml plačící senseiky.
"Co se stalo sensei?" Zeptal se milým hlasem a sedl si vedle ni. Vytáhl z baťohu jednu vodu a podal ji senseiovi. Nevěděl jsm jestli tu máte vodu tak jsem vám jednu vzal. " Sensei, ale mlčel a proto se znovu pustil do tréningu. Přemýšlel nad tím jak obalil chakrou kuličku a pokusil se chakru tvarovat opět stejně jako kdyby v ní kuličku měl. zavřel oči otevřel dlaně směrem k nebi zavřel oči a představil si pískovou kuličku, kterou začal obalovat chakrou, i když to s popálenými rukami šlo podstatně hůř, docela mu to šlo asi do 10 minut dokázal udělat půlku kuličky, párkrát se mu rozpadla, ale asi po půl hodině dokázal vytvořit celou kuličku z chakry. Poté otvřel oči a s nadšením vnímal svou chakru, která před ním vytvářela mírně velkou, prázdnou chakrovou kuličko.
"Ano, konečně se mi to po těch pěti hodinách povedlo. To mi pro dnešek stačí" Řekl si a zasmál se sám sobě. Poté vstal a podíval se zase na smutnou senseiku. Nechtěl se k senseice nijak vtírat, ale neměl rád smutné lidi a proto se ji znovu zeptal co se stalo a čekal na odpověd.
Kira Sugito
Zlaté písky
Neměla ani ponětí, jak to dělá. Prostě střílela pa-jehly z pusy. No, ale tak hlavně, že jí to šlo. Nikoho přeci nezajímá, jak to dělá. Důležité je, že to vůbec zvládne. Trošku se nad tím ušklíbla.
Pořád to byly spíš takové tupé jehly, s kterými by toho moc nesvedla, ale čím víc to trénovala, tím víc se dařilo a tím pádem jí to víc bavilo a to vedlo ještě ke všemu k její dobré náladě. Jako před tím jeho výstupem. Prostě měla ráda, když jí něco šlo a necítila se tak nešikovně, nemotorně. Až to předvede Nadaiovi, tak bude jen zírat. Mno, už se na něj těšila, i kdyby jeho reakce na ní nebyla zdaleka tak radostná. Ta její bude, teď už se objetí nevyhne! Jenže to mělo jeden háček. A tím bylo to, že s jistotou nemohla říct, jestli skutečně žije a nic mu není. Teď s tím nemohla nic dělat, zbylo jí jen doufat, že Yon není zas takový lhář.
Radostně si trénovala, a když viděla Yona sbírat papíry po nádvoří, tak se jen začala smát. A ona byla naštvaná, když musela chytat svitek. Heh, ten to má ještě horší. Dobře mu ale tak, zaslouží si to. Trocha proběhnutí mu udělá jen dobře. Zauvažovala o tom, jestli mu má pomoct. Mmmmm.
Ďábelsky se ušklíbla a počkala, až bude co možná nejblíže u ní, ještě nebyla tak dobrý střelec a tak nemohla jen tak vystřelit. Když jí připadalo, že by to mohla dát, provedla pečetě a pokusila se udělat co možná nejostřejší jehlu a že se jí to povedlo! Jehla měla jasný cíl, Yonovu zadnici. Muhehe, okusí trochu té bolesti.
Doufala, že se k ní pak otočí a nevině se usmála.
„Yon-sensei, když mě hezky poprosíte, tak vám třeba pomůžu.“ Byla to víceméně jeho slova a jí se tohle líbilo. Užívala si, že jednou si může udělat taky srandu ona z něho. Snažila se udržet ten nevinný výraz, ale neměla daleko od výbuchu smíchu.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
Had se poslušně a nenápadně odplazil z nádvoří až do vírů živelné Suny. Stále bylo krásné, ráno, nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by tento den měl být o něco odlišný. Slunce krásně a hlavně perně svítilo, obloha bez mráčků, jen trochu silnější vítr jako tomu bylo ve vesnici běžné a přesto měl Yon pocit že se něco stane. Zaujatě hleděl do blba a vypadal, že je totálně mimo. Z jeho snění ho probudil až vítr, který zuřivě rozfoukal všechny jeho spisy po celém nádvoří.
"Ksó!" zanadával a zvedl se od stolu, aby všechny ty pitomosti posbíral.
"Nenávidím papírování" klel a zohýbal se pro papíry, které byly už na zemi a porozhlížel se po těch lítajících.
Sayuřin informátor
Vrátil se z kuchyňky a do šálku s kávou jí nalil ohřátou vodu.
"Těžko říci, nikdo se s ním nedostal pořádně do styku, strážím vždy zmizí v davu. Možná je ve styku s Kultem, nebo je to jen šílenec, který jedná jen sám za sebe. Předpokládám, že zítra na něj vypukne hon. Třeba to budete mít na starosti vy. Pokud ano, měla by jste se jako členka rozvědky dostat k cenným informacím."
Přešel k oknu a odhrnul záclonku. V temné uličce byl klid.
"Nejsme vázáni žádnými morálními povinnostmi a naše služby může využít kdokoliv, kdo o nás ví. Musíme si dávat opravdu pozor."
Došel zpět ke stolu a posadil se.
"Chcete se zaměřit na něco konkrétního, nebo máme pokračovat ve všeobecném vyšetřování o Činnostech Kultu?"
Kira Sugito
Zlaté písky
Lámala si hlavu s tím, jak to má udělat. To má ty jehly tvarovat jazykem nebo co? Nad tím jen zakroutila hlavou. To byla totiž pěkná blb*st.
Taky už trochu omezila to bezúspěšné plivání obyčejné chakry, rozhodně neměla neomezenou zásobu a na tuhle techniku dostala jeden den, a tak to i za jeden den splní! Když už nic víc, tak alespoň dokáže, že umí věci splnit v čas. No a víc než o pochvalu jí šlo o Nadaie, pochopitelně. Kdyby aspoň věděla, jestli je skutečně naživu, byla by klidnější. Yonovi se dá věřit jen občas a i tak s velkými pochybnostmi. Hold není nejvěruhodnější člověk, už jen tou rozdvojenou osobností.
Nemusím hned vyplivnout padesát jehel. Řekla si a podívala se na terče, samozřejmě teď ještě vůbec nemohla uvažovat o tom, jestli se trefí doprostřed nebo tak, ale bylo by určitě hezké, kdyby to na konci tréninku Yonovi oplatila, pomsta bude sladká.
Polkla a ještě chvíli nehnuta stála, pak se nakonec odhodlala a začala to zkoušet znovu. Vyzkoušela to třikrát za sebou a zlepšení bylo skoro nepatrné, na počtvrté už to ale tu zrádnou jehlu už trochu připomínalo. No, možná není úplně ztracený případ.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Keď ma tater dotetoval. Bol som rád že to je za mnou. Ponúknutú vodu vypijem pár dúškami. Chvíľu si obzerám svoje tetovanie. Nakoniec nás akemi rozpustila. Každý sa vydal svojov cestou. Ked že už bolo po obede tak sa vydám prejsť po sune. Domov sa mi ešte nechcelo vráciať . Nejako ma moje ktoky doviedli až do Asayake.
*A zase tu. Aspoň si dám čaj* poviem si v duchu a vojdem dnu. Shoka sa na mňa usmeje a hneť je u mňa. Ako vždy sa červená „Čo si praješ?“ spýtala sa ma. „Jeden zelený čaj“ odpoviem a usmejem sa. *Tak čo podniknem? * položím si jednoduchú otázku. Chvíľu tak dumám nad otázkou a ubehne mi ta chviľka čo Shoka pripravovala čaj.
„Tu ho máš Iryzo. Nech sa ty chutí“ preberie ma zo zamyslenia a pred sebou už mám zelený čaj. „Počkaj Shoku“ rieknem a Shoku celá zmeravela. „Voláš sa tak nie?“ dodám a Shoku sa opatrné a hamblivo otočí. Nahodí milí úsmev. „Nebuť taká hnblivá prekonaj to a bude všetko v poriadku. Na dnes mám voľno. Síce ešte si chcem niečo zariadyť ale večer by sme mohli niekam vyraziť čo ti na to?“ prehovorím na shoku a ta sa začne chvieť . „Aaaa....“ traslavím hlasom začne niečo hovoriť „Áno“ vykrikne napokon a potom odyde. Ja si v kľude vypijem svoj čaj. Peniaze nechám na stole a poberiem sa domov.
*Ak sú takéto dievčaťa stále tak ma podrž večer za nou zajdem a ak bude stále taká hamblivá a roztrasená tak vyskušam na nej smrť ktorá sa mi o nej zdála* premýšlam a ešte sa prechadzám sunou. Domov dojdem a idem rovno do svojej izby.
Sadnem si na postel a len tak premýšlam keď mi do oka padne list za oknom. *Kazeshi ti si už nedočkavý vieš že ma sledujú a stále niečo chceš* poviem si v duchu a vezmem si lístok ktorí, si následne prečítam.
„Bol by najviší čas ísť za Kazeshim ale Shoku ma bude čakať čo s tým?“ hovorím sám zo sebou pričom sa v zapety usmejem. Vytvorím klon ktorí hneť výde von a vydá sa za Shoku. Ja ešte počkám pár minút a nahodím na seba ocovu podobu a vydám sa na miesto stretnutia.
Po ceste si ešte dávam pozor aby ma nikto nesledoval. Až dojdem ku vchodu do tajnej skrýše kde poviem šeptom heslo a vojdem dnu
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Sayuri Sugito
"Nemůžete očekávat, že po těch našich nočních schůzkách budu úplně fit." řekla a byla vděčná, že dostane něco, co jí alespoň trochu mozek opět nahodí. Kávu moc ráda neměla, ale zoufalé časy si vyžadují zoufalé prostředky.
Nakonec tu kávu však ani moc nepotřebovala, jakmile se informátor zmínil kult, začala se dívka opět plně soustředit.
"Kult funguje stále a možná proto je poslední dobou vše vzhůru nohama."
Následně se ještě přidala informace o nějakém kazateli.
"Ten člověk má nějaké schopnosti nebo je to jen obyčejný fanatik?" zvýšila hlas, aby ji informátor v malé kuchyňce slyšel.
Yon Ki
Mohl být ještě větším zlounem než byl do teď, rozhodl se ale, že jí nechá ještě chvíli vklidu pracovat a že do ní bude trochu rýpat až potom, co uvidí alespoň nějaký pokrok. Teď přemýšlel nad jeho záložní divizí. Dlouho se s Kenem nesetkal a takže by to určitě měl co nejdříve napravit. Složil několik pečetí a rukou plácl o stůl. Objevil se malý, zelený had, který se ovinul kolem Yonovy ruky a svými hadími oči ho pozoroval. Yon zatím napsal lístek a přivázal ho za hada.
"Daisuke Sugito, Beta tým" pošeptal a poslal ho na cestu. Had tedy zamířil za Daisukem.
Richi Tyoshi
Richi si tam jen stal a sledoval jak jeden po druhým chodí od staříka celkem grogy.
Richi se však jen opřel o stěnu a spojil si ruce a čeka.Sledoval ostatní své kolegi a taky si všiml i ruky jednoho z nih.
Pochvili byli všechni hotovi a Akemi zrušila jejich trennkový den.
Richi však byl v plné forme a mohl si dělat co chtěl.
Však když procházela kolem Sayuri tak jí Richi strčil lístek za límec tak,aby to nikdo neviděl a ona ho našla doma až se bude slékat.
Richi vyšel ze dveří a gestem hlavy se rozloučil.A rozešel se k nejbliší budově.Vyskočil na strechu a naznačil další pohyb.A však tam se zastavil.A skryl se.Byl tak že ho nikdo nemohl videt a svou chakru trochu utlumil
,,Hm když je budu hlídat pomocí chakry nemužou mě zaboha najít.Budu si od nich držet vzdálenost ale budu jim stále v patach"řekl si a čekal až se daj do pohybu
Sayuřin informátor
Přesvědčil se, že je to opravdu slečna Sayuri a otevřel dveře.
"Vypadáte poměrně vyčerpaně slečno Sayuri. Myslím, že místo čaje by jste potřebovala spíše silnou kávu. Dáte si?"
Jako vždy jí nabídl židli a došel do malé kuchyňky postavit vodu. Ať už bude sloužit k čemukoliv.
Poté se vrátil ke stolu.
"Tuším, že jsem vám minule vysvětloval rodinné vztahy mezi našimi posledními dvěma Kage, že? Také jsme řešili, zda by mohl být Kazeshini, jeden z vůdců Kultu Sedmého stále ještě naživu. Obávám se, že mám špatné zprávy. Dle našich odhadů je možné, že Kult stále ještě působí zde, ve vesnici. V poslední době se ve vesnici vyskytuje jeden muž, nazval bych jej něco jako kazatelem. Pořádá malé proslovy a má jistá kázání, která se týkají budoucnosti světa a tak dále. Tento muž je podezřelý ze spojení s Kultem. Ale vždy, když se objeví hlídka, prostě jim zmizí. Předpokládám, že to dostane na starost jedna ze speciálních divizí."
Konvice zapískala a Informátor se vrátil do kuchyňky.
Kira Sugito
Zlaté písky
Začínalo jí to opravdu jít, sice zatím trénovala tu jednoduší část, ale byla si jistá, že i to tvarování nějak zvládne. Přeci jen je Sugito! Tohle zvládne. Jsou i těžší techniky.
Zrovna uvažovala nad tím tvarování, když v tu zavál silný vítr a ona jen svraštila obočí. Vlasy se jí nahrnuly do obličeje, takže z toho moc nadšená nebyla a svitek se pod sílou větru roztočil a rozmotal.
„Mné, to né,“ povzdechla si trochu otráveně. Pomalu k němu došla, sehnula se pro něj a hned na to ho začala motat do původní podoby. Opatrně ho položila do své kapuce u mikiny na zemi, tak, aby se už nerozmotal, trochu si prohrábla vlasy, aby něco viděla a začala s tou těžší etapou. Tvarování.
Sice se snažila hodně, ale pořád z ní vycházela jen normální chakra a to se jí nelíbilo. Chtěla, aby se zlepšovala rychleji. Ale jak se má zlepšovat, když neví jak na to.
Byly tu dvě možnosti, potud se půjde zeptat Yona, nebo si s tím bude lámat hlavu. Ani jedno se jí nezamlouvalo, ale přeci jen jít za Yonem bylo mnohem potupnější a ještě aby ho prosila, to vážně ne.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
Vypadalo to, že už se konečně někam hne, ale opravdu to tak jen vypadalo. Raději se znovu ponořil do svých papírů, nebo jí mohla začít zase provokovat, což se mu jevilo jako mnohem lepší nápad. Nenápadně nastavil dlaň směrem k ní a vytvořil silný proud větru, pak se hned schoval do papírů, aby nevypadal podezřele, přičemž se v duchu strašně smál...
Sayuri Sugito
Už dokonce si v tom nepohodlném křesílku usnula, ale velice lehce, takže jakmile Akemi promluvila, byla opět vzhůru. Naštěstí se ale dočkala veselé zprávy, pro dnešek končí, což bylo skvělé, protože se konečně mohla trochu vyspat.
Okamžitě se tedy zvedla, rozloučila se s každým a šla domů do vysněné postele. Sotva se ploužila a zívala na celé kolo. Ani se neobtěžovala s vysvlékáním a okamžitě padla do postele, chtěla se trochu v posteli uvelebit a jakmile pootevřela trochu oči, když se chtěla přetočit, všimla si malého papírku přidělaného pod svým stolem.
"Ach můj bože, že to není to, co si myslím," řekla smutně. Zvedla se a přistoupila ke stolu, kde sebrala papírek a přečetla si jej.
"Kdybych si ho nenajala, myslela bych si, že mě chce ten starý lišák zabít."
Byla totálně grogy, ale tohle pozvání přijmout musela.
Před odchodem se trochu opláchla studenou vodou, aby se malinko probrala a mohla mít alespoň trochu při smyslech.
Když už bylo po setmění, zaklepala Sayuri na informátorovi dveře a čekala, až ji pozve dál.
Kira Sugito
Zlaté písky
Cítila, že tentokrát to vyjde! Prostě to cítila. Byla si tím jistá na 200%. Už se chystala vyplivnout dávku chakry, když v tu…
Prudce se otočila s trochu vyděšeným výrazem a trochu se zakuckala. A to mělo být co? Kdo ví, jestli za to mohl vůbec Yon, i když jeho smích jasně značil, že viníkem je on. Nadzvedla obočí a nechápavě zakroutila hlavou. Už trochu zapomněla na jeho hnusné chování, ten šme*d se uměl chovat tak mile, když chtěl. A o to víc to pak bolelo.
Vyplázla na něj jazyk. „Budete mě muset hodně prosit, abych prosila!“ Vypálila hned s lehkým smíchem, ale pak si právě vzpomněla na jeho chování předtím a úsměv pohasl, odvrátila od něj pohled a začala se znovu věnovat tréninku.
Chtěla to dokončit co nejrychleji, cena byla dost lákavá. To bude sranda, až se ukáže, že zase lhal. To bude zas slz a „srdceryvných“ řečí. Ne, slzy ne! Vlastně nic. Nebude nic. Koneckonců, Yon jí za to přeci nestojí. A už si na to pomalu zvykala.
Znovu to zkoušela, dál a dál. Dokonce už jí to začínalo jít, sem tam nějaké to množství chakry ze sebe dostala. Ještě pár minut a bude se moct soustředit na tvarování. Teď si nedokázala představit, jak to udělá. Jak vytvaruje z chakry ostré jehly v puse, nechápala. Ale to bude řešit až později.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Stařík počkal, až se Iryzo posadí a dal se rychle do práce. I on už to chtěl mít vše za sebou. Pálily ho oči a zápěstí také dostávalo zabrat.
"Když už jsem u toho, nechcete něco udělat s tím svým tetováním Yasu-san?" Zeptal se nenuceně Stařík.
Akemi se zamračila a aniž by si to uvědomila, schovala levou ruku za zády. "Nechte to takové jaké to je a neřešte to. Byla by to akorát ztráta času."
Stařík v poklidu dodělával svoji práci na Iryzovi, dokud nezvolal. "Sláva, jsem s vámi hotov mladý muži! A vlastně s vámi všemi."
Iryzo dostal taktéž sklenici vody.
Akemi se postavila ke dveřím. "Veškeré úhrady a bonusy za vaši práci uhradí finančníci organizace do konce týdne. Velmi vám děkuji za vaši práci na našich lidech. Nezapomeňte změnit po našem odchodu heslo." Otevřela dveře a všem pokynula, aby šli ven. Poté za sebou zavřela.
"Nenechávejte na to svítit slunce, jinak budete mít problémy. Alespoň pár dní. S ohledem na váš zdravotní stav máte všichni pro dnešek volno."
Yon Ki
Očkem jí stále pozoroval a viděl že se jí moc nedaří. Vytvořil proto chakrovou jehlu v ústech a pak jí plivl směrem ke Kiře, takže se jí zapíchla do zadku.
"Háhá strefa" zasmál se jí z dálky.
"Budeš mě muset hezky poprosit abych ti pomohl" dal nohy na stůl a čekal jestli to zvládne sama a překvapího, nebo ho bude prosit a zklame ho...
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Ako druhá išla Sayuri celkom to trvalo kým jej vytetoval to čo chcela. Už som bol netrpzliví tak som si listoval len tak v knihe. Keď Sayuri bola hotová išiel na rad Senji. A napokon ja. *Konečne už ma to tu prestavalo baviť* povedal som si v duchu a sadnem si na miesto kde boli aj ostatní. „Tak ja chcem privolávať scimitari. Je to jediná zbraň ktorá mi dosť pomáha a môže sa stať veľa vecí pri ktorých by som o ne prišiel “ poviem a spravím si pohodilie“Chcem to na pravé predlaktie z vnútornej strani“ dodám
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Kira Sugito
Zlaté písky
Ta zatracená technika! Syčela v duchu a dál se snažila. Bylo to takové divné, cítila se i trochu trapně. Ona je Sugito a neumí používat chakru! Kdo to kdy viděl. Ježiši, to kdyby viděl Nadai… Ne, on to nevidí! A to je jedině dobře, protože kdyby jí viděl takhle, tak už by o ní opravdu smýšlel jen jako o nějaké holce, co si o sobě myslí bůhví co a přitom nic neumí. Jestli si to teda už nemyslí.
Prudce zakroutila hlavou ze strany na strany. Musela tu myšlenku vytřást z hlavy, dostat ji někam úplně pryč. Pryč! Ne, to si o ní nemyslí. Snad. A i kdyby. Á! Tohle byl děs. Cítila se přesně, jak ji Yon popisoval, jako neschopná a zoufalá, co se někomu jako je on nikdy nevyrovná. Také si vzpomněla na tu jeho úžasnou větu: „Vyhrála si tím, že jsi prohrála.“ Vážně úžasný. Proč jí sem vůbec brali? Zlatí jsou elita, a jestli ona je elita, tak si neumí představit průměrného shinobi.
„Klid,“ šeptla, aby uklidnila sama sebe. Klid. Proč se nervovat kvůli nějaký technice flusání chakry? Tak se hold chtěla aspoň trochu vyrovnat někomu jako on a hold to prostě nevyšlo. Smůla! Případ uzavřen.
„Klid,“ zopakovala si ještě jednou a důrazněji. Rozčilováním si moc nepomůže, to platilo i o slzách, když je nešťastná. Prostě je to k ničemu. Takže jí asi nezbývá nic jiného než trpělivě trénovat a doufat, že třeba jednou se jí to podaří.
V hlavě se jí objevila taková myšlenka, kdy sem Nadai jen tak přikráčí sebevědomou chůzí, zhluboka se nadechne a z úst mu vyjde víc než dost chakry a v pohodě řekne: „Mno, co je na tom?“
Tomu bych se ani nedivila. Okomentovala to v duchu a trochu zoufale se podívala na Yona, doufala, že ten pohled neuvidí. Ještě chvíli a půjde ho poprosit o názornou ukázku plivání chakry.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Stalo se přesně to co nechtěl. Hinote začala šíleně vyvádět a rozbrečela se. Cítil se šíleně provinile. Rozbrečet ji bylo tedy dost snadné.
Neměl jí co říct, už se jí omluvil a teď totálně nevěděl co dělat, žádná holka před ním takhle nebrečela a on z toho byl úplně hotovej. Proto došel ke zdi, posbíral si svoje věci a chystal se k odchodu. Naposledy ještě zamával na rozloučenou těm dvěma a rychlým krokem se vydal ze cvičiště pryč. Musel se uklidnit, aby mohl pokračovat v tréninku a za těchto okolností to prostě nešlo. Zastaví se v Asayake na pozdní oběd a potom domů. A možná, že večer už to všechno bude v pohodě a zadaný úkol dodělá.
Yon Ki
Jen naoko pracoval, ve skutečnosti ho nejvíce zajímalo to, jak se Kira popere se zadáním jeho tréningu a zda opravdu zvládne tuto techniku. Nezdálo se to, ale byla to technika velmi složitá a přesná na chakru, když nebyl uživatel dost dobrý, nikdy nebude schopný se jí naučit. Vkládal do ní proto hodně důvěry, možná právě to byla cesta, jak Kiřinu loajalitu udržet. Nejspíš nebude typ člověka, který se dá vychovat po zlém, s ní se na to bude muset jít jinak, po dobrém...
Hinote Onna
Když zaslechla Hirotada smutně se na něj podívala a na tváři se jí objevil pekáč. Chvíli jen posmrkávala a pak jí z očí vyhrklo obrovské množství slz.
"Mééééééééeachééénn" začala brečet.
"Hirotado nemám tě ráda, mééééééééé" dále řvala jako malé děcko a jen a jen posmrkovala.
"Zlá patka" supila se na něj, přičemž jí stále tekly po tvářích slzičky.