DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Dalším pánem na holení byl Senji. Stařík jej v klidu nechal uvelebit v křesle a jako pokaždé se snažil zapamatovat vzor, který měl přenést na kůži tohoto chlapce.
"Dneska mne opravdu zásobujete prací Yasu-san , tolik práce jsem neměl už poměrně dlouho, vypadá to, že zítra si vezmu dovolenou..."
Akemi se usmála. "Myslím, že za ty peníze vám to stojí ne?"
"To ano, asi jako jediný na světě v tomto oboru mám fixní plat a nezáleží na počtu zákazníků. Ale musím uznat, že Černé písky jsou početné a taková to tetování jsou u v jejich řadách poměrně populární."
Po nějaké době to měl za sebou i Senji. Jako všichni před ním dostal sklenici vody a mohl se posadit.
Akemi k němu došla a poplácala ho po rameni. "Výborná volba."
Posledním na řadě byl Iryzo...
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Zarazil se, když si uvědomil co právě řekl. V tu chvíli by si nejraději nafackoval. Hinote to ale možná zvládne za něj. Pohlédl na ni a tiše ze sebe vydal "Omlouvám se.".
Právě se choval jako blb a možná se jí i nějak dotkl. Rozpačitě se otočil zpět ke zdi a vrhl další kunai. Ten se ale zase jen odrazil od zdi. Sám sebe akorát rozhodil a teď mu to zase nešlo.
"Takhle to dopadá, když je moje tlama rychlejší než mozek..."Dále házel a házel, ale ani jeden z kunaiů se do zdi ani nezabodl.
Dnešek byl dost marný...
Senji Hazari
Chvíli přemýšlel a listoval, nakonec se rozhodl. Na jednu ruku potřebuje znak pro přivolávání měchu s vodou, holt zbraň, bez které se určitě neobejde je právě voda. A na druhou pravděpodobně kouřovou bombu, neboť ta mu při boji dokáže velice pomoci. Jistý si rozhodnutím se pomalu připravil na to, že bude mít na vlastní kůži něco takového jako tetování, ale praktičnost rozhodnutí mu nedovolí nic jiného než mírný zármutek. Čekal, až na něj dojde řada.
Kira Sugito
Zlaté písky
Tomu jeho povzbuzování moc nevěřila. Byl až nějak podezřele moc milý. A to bylo divný. V jednu chvíli se choval jako největší sv*ň a během chviličky se změnil na milého senseie. Tohle prostě nemá cenu řešit, za chvíli to zas bude jeho hajzl já. Hm, rozdvojená osobnost, nejspíš.
Zkoušela techniku dál, možná, že už by jí mohlo jít vyplivnout tu chakru. Přeci to nemůže být nic zas tak složitého, prostě to půjde. Musí.
Zhluboka se nadechla a zavřela oči, chtěla se uklidnit. Výjimečně myslela jen na tu techniku a všechno ostatní šlo stranou. Takhle by to mělo být pořád, ale pro ni to hold tak jednoduché nebylo. Prostě musela myslet i na něco jiného, tentokrát se ale přemohla.
Soustředila chakru a když cítila, že by to třeba, možná, mohlo vyjít. Udělala pečetě a otevřela ústa, nic. Nic se nestalo, ale byla si jistá, že za chvíli se to podaří, přeci jen je šikovná holka a ještě ke všemu loutkářka, takže to půjde. Prostě to půjde.
Zopakovala stejný postup jako před tím, možná se snažila ještě o něco víc a tentokrát z ní nějaká ta chakra vyšla. Nad tím se ušklíbla. Teď už by to mělo jít rychleji,… Nebo ne? Uvidí se. Ji potěšilo alespoň to, že dělá pokroky. Ale Yonovi se tímhle chlubit nebude, měl by ji za neschopnýho idi*ta.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
Občas něco napsal do svitků, ale už toho moc na práci neměl, takže si jen něco čmrtal na skicy. Vlastně to byly návrhy jeho další techniky, kterou se chtěl už nějakou chvíli naučit, jenže byl vytížený svými předchozími povinnostmi. Vše však bylo jen na papíře, občas letmým pohledem sledoval Kiru.
"Dobrá, jen tak dál, pokračuj" povzbudil ji a znovu se zahalil do svých myšlenek a nápadů.
Kira Sugito
Zlaté písky
Yona přestala řešit, byla ráda, že ji tu nechá samotnou a tak to mohla v klídku zkoušet dál. Moc se nedařilo, i přes to, že byla loutkářka a manipulace s chakrou jí většinou nedělala problém, tohle bylo něco strašného. Prostě nechápala jak má vyplivnout chakru a ještě ke všemu ve tvaru jehel.
Trochu si nad tím povzdechla, ale hned pokračovala dál. Její trénování narušil opět Yon, který se přivalil zpátky. Sice od ní byl daleko, ale pořád tu byl.
Bavil se s nějakým poslíčkem, zvědavě se koukala jejich směrem a napadlo ji, že třeba ho poslal pro Nadaie… Nebo tak něco. Možností bylo hodně a odezírat z úst Kira bohužel neuměla.
„Zatím nic moc,“ zamumlala, ale to Yon na tu dálku nemohl slyšet ani s naslouchátkem. „To bude ok!“
Představa, že se pak uvidí s Nadaiem ji trochu popoháněla, jen aby to byla pravda.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Stařík kývl. "Máte tvrdé lidi Yasu-san." Akemi na to mávla rukou. "Mají co dohánět."
Stařík si narovnal brýle a začal se věnovat Sayuřině druhé ruce.
"Z čistě profesionálního hlediska musím říci, že máte kůži jako stvořenou pro tetování slečno. Možná by jste se měla stát mojí pravidelnější zákaznicí." Řekl a usmál se na ni.
Druhé tetování už tak náročné nebylo a trvalo podstatně kratší dobu. Když byl hotov, vyzval Sayuri, aby se posadila do čekacího křesla a podal jí sklenici vody.
Setřel si pot z čela. "Tak, další může jít na řadu..."
Yon Ki
Nehodlal ji v tréningu rozptylovat, proto zamířil do své kanceláře, kde si vzal několik pracovních záležitostí a zavolal poslíčky, aby mu přenesli stůl ven, mohl tak pracovat a kontrolovat Kiru vjednom. Momentálně práce moc nebylo, všechny mise byly uzavřené, byla tu však jedna, která by potřebovala co nejrychleji splnit.
"Zřejmě to bude mise pro Tým Beta" dodal poslíček, který ještě neodešel.
"Oh, jistě, zapomněl jsem na to, žádali mě o misi již minule, myslím, že ale ještě chvíli vydrží, určitě si sem pro ni zajdou" vzkázal poslovi a ten odešel.
"Jak to jde" zařval zpoza stolu na Kiru.
Sayuri Sugito
Sayuri doufala, že to nebude tetování na celou ruku, ale i to by nejspíš přežila, protože jí to boj velice usnadní.
Tetování trvalo poměrně dlouhou dobu, což Sayuri trochu unavovalo, sedět nehnutě takovou dobu. Při jeho práci si prohlížela podrobněji místnost, občas kontrolovala staříkovu práci a sem tam se dívala jen tak do prázdna. Nebyla to taková bolest, aby ji nemohla vydržet, zažila i horší, takže pro ni tetování náročné nijak nebylo, spíš sem tam málem usnula, byla poslední dobou pořád grogy a po včerejší noci především, přesto však mohla jen víčka přivřít, ale určitě nemohla usnout, když jí někdo neustále bodal do ruky.
Jakmile s prací skočil, otázal se, jestli by si nechtěla odpočinout. Zrovna měla zavřené oči, protože držet víčka otevřené bylo až příliš únavné. Když však promluvil, tak je otevřela.
"Klidně pokračujte, jsem v pořádku." pronesla a ani se neobtěžovala podívat na jeho výtvor.
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Když se mladá slečna posadila do jeho křesla, měla opravdu zajímavou prosbu. Tázavě se podíval na Yasu-san. Ta jen souhlasně kývla.
"Začnu tedy tím obtížnějším." Rozvinul svitek a vyvolávací vzorec si dlouho prohlížel. "Slibuji, že se pokusím udělat to co nejmenší slečno."
Zaujatě se pustil do práce. Trvalo to poměrně dlouho, než práci na pravé ruce dodělal.
"Nechcete si odpočinout? Přeci jen to dost náročné...není vám špatně?"
Sayuri Sugito
Když si ji stařík zavolal, tak se zvedla z křesla a po cestě si vzala si knihu s sebou, protože si všimla, že ten dědula se do ní při práci díval. Sedla si na křeslo a ukázala do knihy na jedové bomby.
"Ty bych chtěla na levou ruku na zápěstí, pokud smím poprosit. A na ruku pravou bych ráda si chtěla dát tetování na přivolání jí." řekla a vytáhla svitek s loutkou.
Sedla si tak pohodlně, jak jen to šlo a čekala na reakci staříka, aby věděla, odkud bude chtít začít.
Kira Sugito
Zlaté písky
Jen přikývla a jeho gesto ji víc než překvapilo. To od někoho jako on nečekala, trochu nad tím pozvedla obočí a nevěřícně koukala. Věří jí? Cože? On jí tady tak připito*ěle prověřuje, pak řekne 50% a teď tohle? A pak že ženy se nedají pochopit.
Vzala svitek s informacemi o technice a dlouhými kroky se vydala k terčům v rohu nádvoří, položila svitek na zem a zamyšleně pohledem rentgenovala terče.
Sundala si mikinu a odhodila ji ke svitku.
„Tak fajn,“ šeptla a ještě zakroutila hlavou, aby uvolnila ztuhlý krk. Předvede mu profesionální plivání. Provedla pečetě, zhluboka se nadechla, otevřela pusu... A ono nic.
Svraštila obočí a až teď si uvědomila, že nemá ponětí, jak má z pusy vystřelit chakru. Jo kdyby měla z rukou, ale z pusy?
Možná to nebude zas tak jednoduché, jak si původně myslela.
Na krátkou chvíli se podívala směrem k Yonovi, aby zjistila, jestli tam pořád stojí. Tohle pro něj bude určitě „úžasná“ podívaná. V duchu trochu i zapřemýšlela, jestli třeba nemá lepší věci na práci… Třeba se věnovat Nadaiovi?
Tuhle techniku ale zvládnout musí, už jen kvůli sobě, aby si dokázala, že do klanu Sugito patří. Pak taky nestála o další Yonovi posměšky a hnusné poznámky.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
"Tak jsme domluvení" kývl na její reakci na Nadaiův návrat a čekal, že když se to nepovede asi ho čeká další facka ale tak byla to ještě malá, nevyspělá holka, která neví co si může myslet o světě...
"Ne, to fakt nemůžeš, nezapomeň, si garda Kageho a musíš zůstat zde, nic ale nevadí, když tu budeš trénovat, tam" ukázal směrem k rohu nádvoří.
"Je asi 5 terčů, které ti skvěle poslouží pro tvůj tréning hm?" popohnal jí aby se k terčům vydala.
"Jak si již řekla, Sugito by s chakrovými technikami problémy mít neměli tak je to na tobě" vztyčil k ní prst a pak zvedl palec. Naznačoval ji, že ji věří a že doufá, že to dokáže...
Kira Sugito
Zlaté písky
Den, jeden den. Skvělí. Normálně by se i ušklíbla, ale teď nějak nemohla. Každopádně doufala, že Nadai jednou nebude stejný jako on. Ale nad jeho další větou se prostě rozzářit musela. Sice tam bylo to slovíčko „možná“ a vzhledem k tomu jaký je Yon lhář by se měla spíš i přiklánět k tomu, že to zase není pravda. Jenže to asi nijak neovlivní.
„Tak já vám budu věřit,“ šeptla, i když tohle byla trochu lež od ní. Stejně to spíš říkala sama sobě, než že by se přehoupla přes předchozí výstup a zase s ním mluvila. Ale náladu jí zlepšil, to je pravda. Ví, jak jí má rozveselit i jí dokáže dostat do zoufalství. To asi není úplně dobré. Asi už k němu nebude tolik otevřená, jako tomu bylo doteď.
Takže pokud tu techniku dobře chápala, tak prostě vyflusne jehly. To zase tak těžké nebude. Snad.
Postavila se a protáhla si ruce. Plivat tady na nádvoří jí nepřipadalo úplně vhodné.
„Já… Nemohla bych jít trénovat jinam?“ Zeptala se aniž by mu pohlédla do očí.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
Překvapila ho v podstatě nulová reakce jeho malé svěřenkyně. Nu co, asi to s ní trochu přepískl, ale život je krutější než byl on před chvílí.
"Máš den na to, aby ses tu techniku naučila" popohnal ji, protože momentálně nevypadala, že by se jí chtělo něco dělat, ale to se určitě brzy změní.
"A až se to naučíš a budeš silnější, možná přijde i Nadai" mrkl na ní, aby jí aspoň trochu navnadil na trénování. Ostatně pravda byla taková, že vůbec nevěděl, kam se Nadai po svém probuzení šel a co momentálně dělal. Třeba je právě teď pozoroval, kdo ví...
Kira Sugito
Zlaté písky
Jeho prohrábnutí vlasů jí bylo asi tak příjemné jako rána pěstí.
Mlčky ho poslouchala a neříkala nic. Jen koukala takzvaně do blba. Vážně tohle všechno říkal jen pro nějakou pitomou zkoušku osobnosti? Věděl moc dobře, že Nadai je její citlivé téma a takhle hnusně toho využil, vážně pěkné. Možná měl Nadai pravdu, Zlaté pro ni nejsou.
Vrazit mu facku, to sice znělo nádherně, ale teď se k tomu nějak nemohla přinutit. Tak snad někdy příště… Anebo ne, proč by to dělala? Nemělo by to smysl, chvilková bolest ho nezmění.
Rukama si přitáhla kolena k tělu a opřela si o ně hlavu tak, aby jí nebylo vidět do tváře. Ve skutečnosti sice objímala jen kolena, ve svých myšlenkách si ale představovala, že objímá někoho jiného. Chvíli takhle nehnuta zůstala a přemýšlela o tom, co by měla a naopak neměla udělat. Nakonec zvolila pro Yona asi tu nejideálnější možnost, prostě ho poslechne a naučí se tu techniku. Mluvit s ním dál by nepřineslo nic dobrého.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Iryzo Yoris - Čierne Piesky
Ešte pred tým ako sa mi kniha dostane do rúk rozmýšľam čo by som chcel vyvolávať. Knihu dostal ako prví Richi len ten tetovanie odmietol a ako druhý šiel Axen keď povedal čo by chcel privolávať sa usmejem „Nikdy si nespomýnal že vieš bojovať z kosou“ poviem a ďalej premýšľam. Už si vybrala aj Sayuri. Ešte ostávam Ja a Senji. Už si idem vziať knihu zo stola ale v tom mi bliklo. „Nechce sa mi to tam hľadať ale viem čo chcem privolávať“ poviem a pozriem na Akemi a potom na tatera. „Len neviem či tam také znamenie na to je . Chcem tetovanie na privolávanie scimitarov“ poviem a usmejem sa
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Yon Ki
Vstanul a prohrábl ji ve vlasech.
"50 % úspěšnosti, dneska to bylo sice bez slziček, ale nesmíš mi oponovat, jinak to pak s tebou půjde z kopce" podíval se na ní, tentokrát už poněkud jinak.
"Můžeš mi vrazit ještě jednou já jen dělám svou práci. Tohle byl test odolnosti tvé osobnosti. Jestli si dost připravená na to, plnit i ty nejhnusnější a nejšpinavější rozkazy, které ti může vedení přidělit. Tvým úkolem je je plnit, né jim oponovat a už vůbec ne o nich něco zjišťovat chápeš to?" znovu se na ní vážně díval.
"Mysli si o tom co chceš, že tě týrám nebo tak nějak, ale jak k tomu dospěješ, budeš mi vděčná, hmm" ukázal na její svitek s technikou.
"Zadání tréningu stále platí..." jen tak naokraj jí to řekl a dál jí pozoroval, jak bude reagovat, přinejhorším se připravil na další facku...
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Přišla k němu, řekla mu bobíšku a téměř vzápětí ho málem usmažila.
Po štípanci do tváře se Hirotado zřítil zády k zemi přesně jako ta figurína co před chvílí zničil.
Nedalo se vyjádřit, jak moc jí v tu chvíli chtěl zakroutit tím jejím malým krkem. Možná by mu to šlo lépe, kdyby ty kunaie házel do ní a ne do zdi!
Jak tak ležel na zádech a sledoval oblohu, začal přemýšlet nad tou průrazností o níž mluvila.
"Třeba to nemusím dělat stejně jako ona, třeba to jde i nějak jinak ne? Možná to nechce soustřeďovat chakru do Kunaie, ale možná i podél celého jeho povrchu."
Rychle vstal a okamžitě se to chystal vyzkoušet. Kunai po soustředění chakry opět prskal a celý zářil. "To je ono, ještě kousek!"
Snažil se chakrou pokrýt hlavně povrch a dařilo se. Kunai se rozzářil ještě více.
Hiro prudce švihl rukou a hodil. Kunai se zabodl do kamene, ale tentokrát ve zdi zůstal.
"Jsem geniální! Na co jsou mi stupidní rady? Poradím si sám!"
Bohužel pro něj to řekl nahlas...
Kira Sugito
Zlaté písky
Dívala se na svoje ruce a nemohla se podívat jinam, znamenalo by to totiž, že by se rozplakala a to před někým jako on nechtěla. Nejdřív to byl celkem fajn člověk, pak bezcitná svi*ě, pak zas celkem fajn sensei a teď… Nechápala, jak něco takového může říkat. Jasně, upřímnost je krásná a teď už téměř vyhynulá vlastnost, ale teď by to raději neslyšela.
Podívala se mu do očí, slzy držela jen tak tak. Lehce nadzvedla obočí.
„Tak tady mě máte,“ polkla a rychle odvrátila pohled zpět ke svým rukám, pak ještě šeptla: „Doufám, že jste šťastný.“
Jak mohla být tak slepá? Není nic víc než bezcitná svi*ě, co lže do očí, její druhé já možná mělo pravdu. Ne. To ne. Yon takový není, on jen… Jen. Nevěděla.
„Spletla jsem se ve vás,“ zamumlala téměř nesrozumitelně a vyčkávala na další bezcitné poznámky.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Mino Namitary
Zlaté písky 2div. severní cvičiště
Sotva e otočil na Hirotada a něco mu chtěl říct, už mu senseika zadala další tréning.
"Dobrá, chápu, jdu na to" Řekl krátce došel si k batohu a opět se napil vody. Sedl si na zem a zase začal přemýšlet. Jeho otec i matka byli velice inteligentní ninjové a proto Mina vychovávali v tom, že taktika a myšlení je nejduležitější část boje.
"Asi chápu jak to funguje, nejdříve vytvořím prázdný kruh z chakry a poté ho naplním svým katonem, a pokusím se ho udržet. To nevypadá zas tak složitě." Řekl si s klidem a pustil se do toho. První věc o kterou se pokoušel bylo vytvořit kruh z chakry. Zkoušel to asi půl hodiny a nepodařilo se mu uělat ani čtvrt koule. Po asi další půl hodině snažení se rozhodl že na to půjde jinak. Vzal si poslední zbytek vody do ruky si vzal písek a nalil do něj vodu. Utvaroval si z něj kouličku, kterou si vzal do ruky a začal se ji pokoušet obalit chakrou strávil u toho asi další hodinu, ale tentokrát už cítil že se zlepšuje, nejprve obalil asi půlku kouličky a asi po celkem hodine a půl tréningu s kouličkou už dokázal obalit celou kouličku. Pozoroval kouličku obalenou vlastní chakrou a zkoumal jak ta chakra proudí. Poté pomalu kouličku propouštěl mezi rukama až ji položil na zem tak aby se nerozbila. Nad dlaněmi mu zůstala prázná koulička tvořená chakrou. Udiveně na ní koukal a žasnul. Místo toho aby se nejdříve pokusil vytvořit kouli z chakry bez pomocí písku, zkusil do ní rovnou napustit katon, chvíli mu trvalo než opět ucítil ohnivou chakru, ale asi po 5 minutách ji zase cítil.
"Dobrá teď se pokusim vložit jí do kouličky" Řekl si a začal ohnivou chaku vkládat do kouličky z chakry. Chvilku to šlo dobře, asi 4 sekundy, ale poté najednu koulička praskla a oheň vytryk ven.
"AAAAA" Zakřičel Mino, oheň mu popálil dlaně a kousek obličeje pod pusou. Podíval se na vé ruce a měl je úplně rudé.
"Aha tak s tvořením ohnivé chakry sem pro dnešek skončil, doufám že dnes dokážu aspoň vytvořit chakrovou kouli, SENSEI! skočím si do vesnice pro vodu za chvíli sem tu." Řekl Mino a s pohledem na své popálene ruce se vydal do města pro vodu. Skoro se ani nepozastavil nad tím že si ublížil. Už byl prostě takový
Yon Ki
Otočil se a viděl, jak trpí. Přesně to byl ten stav, ve kterém jí chtěl. Ačkoliv mohl vypadat jako největší hajzl, ve skutečnosti to byl jen test, test, jestli je schopná pro zlaté pracovat, aby mohla čelit tlaku, který na ní bude vystavován. U Nadaie se něčeho takového nebál, u ní však měl dosti velké...
"Proč?" objevil se rázem vedle ní a podíval se na ní zespodu s poměrně šíleným výrazem.
"Chci aby tě vidět zoufalou, ostatně, taková, jaká si normálně, teď by to mohlo být ještě horší" zase se jí zasmál, tentokrát přímo do očí. Byl prostě hajzl, ale jen jediná chyba Kiry by jí mohla stát toto místo.
Hinote Onna
Slyšela, jak jí Patka prosí, aby mu pomohla, naznačila mu, aby přišel směrem k ní a chytla ho za ruku.
"Bobišku, je to jednoduché, soustředíš chakru do dlaní" dělala přesně to, co mu říkala.
"Pak jí vpustíš do toho, do čeho chceš" nenápadně pouštěla chakru do Hirotadovy ruky, už bylo jasné, co se chystá udělat.
"A pak jí přeměníš na bleskovou" v momentě kdy to udělala projela Hirem vlna elektrického proudu, která mu pořádně rozježila a připálila vlasy, nic vážnějšího se mu ale nestalo.
"Už to chápeš?" znovu se na něj jen dětinsky usmála, jako by se nic nestalo.
"Asi vkládáš chakry moc mála, v tom bude ten problém, právě jsem do tebe vložila potřebné množství proudu, které udrží kunai průrazný, nezapomeň, že je vyroben z vodivého kovu, to by ti taky mělo pomoci" ještě jej štípla do tváře a poslala jen zpátky k tréningu.
Kira Sugito
Zlaté písky
Jeho řeči poslouchala, ale snažila se předstírat, že ho ignoruje. Snažila se, ale jeho řeči… Každým dalším slovem, každou chvílí se to horšilo a jeho řeci, které přeci jen měly něco do sebe, jí zněly v hlavě ještě hodně dlouho. Trochu se zachvěla a snažila se na to prostě nemyslet, ignorovat nějakýho namyšlenýho pitom*e.
Lehce si povzdechla a pořád si opakovala, jak jsou slzy potupné a jak ona nebrečí. Ne, proč by měla brečet kvůli někomu jako on. Nebude.
„Proč… mi to říkáte?“ Šeptla otázku a jeho smích zněl jako z hororu. Začala uvažovat o tom, jestli se jí to nezdá. Třeba je to jen zlý sen, ze kterého se za chvíli probudí, jo, kéž by.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yon Ki
"Tss, jak se vůbec můžeš tak veřejně prezentovat" povzdechl si nad tím, jak se představuje jako Sugito, když její největší loutkařský um bylo asi prase...
"Nadai, ten je hoden svého jména, ale ty? Hahaha" začal se jí hlasitě smát, přičemž jí probodával svým zlým pohledem, jakoby jí nechal utápět v všech těch bolestech, ve všech strastech jejího života, ve všem jejím utrpení.
"Nikdy nebudeš jako Nadai... Si moc slabá..." otočil se k ní zády a prohlídl si nádvoří paláce.
"S koho mám teď udělat elitu Suny, z tebe snad?" znovu se jí hlasitě zasmál.
Axen Jigoku
"Nebojte sa nebudem z rukou hýbať." odpovedal starčekovi na jeho upozornenie.
Starček pred tým ako začal, pozrel na obrázok ktorý si Axen vybral. Potom začal. Axen ucítil pálenie, dosť to bolelo no dalo sa to bez väčších problémov vydržať. Keď bolo po všetkom, muž podal Axenovi pohár vody a poslal ho sadnúť. Axen sa postavil s kresla a posadil si. Pohár vody začal pomaly popíjať a sledoval ostatných.
Kira Sugito
Zlaté písky
Svitek chytila pevně do ruky a ušklíbla se, teď dávala pozor, kdyby ne, tak by to schytala přímo do palice. A to rozhodně nechtěla.
„Ale notak sensei!“ Zasmála se. „Ta facka vám jen prospěla a tohle jste si mohl odpustit. Teda no, jo asi jsem… No to je jedno…“
Začala se smát, jeho další slova jí trochu urazila. „Pche! Zapomínáte s kým mluvíte, Yon-sensei! Jsem Kira Sugito! Slyšíte? SUGITO! Tákže to znamená, že práci s chakrou mám celkem zmáklou, ne?“
Její smích přestal v tu chvíli, kdy vyslovil jeho jméno. Snažila se zakrýt to, jak jí to ublížilo, těžko říct jestli se povedlo.
Já nevím. Chtěla odpovědět, ale jen s přimhouřenýma očima koukala do země. Nadai. Proč? Proč tu není, proč jí to ještě ke všemu musí připomínat? A ještě ke všemu tímhle způsobem. Teď se mu nemohla podívat do očí, pokusila se i usmát a nahodit pohodový výraz, nakonec se ale začala věnovat obsahu svitku. Snad jí to přivede na jiné myšlenky. Hlavně ať už o něm nemluví. Svitek, ano, na to se teď soustředí.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yasu Akemi
Velitelka Černých
Stařík jen kývl a vytáhl před sebe kopii knihy, která nyní kolovala mezi dětma. Našel si přesně to, co si Axen vybral, chvíli obrázek sledoval, následně knihu odložil a pustil se do práce na Axenově ruce."Neboj, bude to jen trochu pálet, ale nic, co by se nedalo vydržet, hlavně tou rukou nehýbej." Vše muselo být přesný, vzorec pro vyvolávání musel být perfektní...
Akemi se procházela po místnosti a dívala se na obrázky po stěnách. Její tetování by nechtěl nikdo. Schovávala ho, těžko říci z jakého důvodu, možná ze studu. Nic jiného ji nenapadalo.
Když stařík skončil, podal Axenovi sklenici vody a poslal ho sednout do křesla, kde seděla Sayuri.
"Slečno, jste na řadě..."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, 2.div.
Sehnul se pro kunai, který upustil. Možná, že s časem mu to tolik vadit nebude, nebo třeba takovéhle kopance dostávat nebude, každopádně se musí zaměřit na svůj nynější úkol.
Znovu do kunaie soustřeďoval chakru. Snažil se to dělat plynule a ne ve vlnách, jako posledně. Kunai začal pomaličku zářit. Záře pomalu narůstala až do podoby, jakou měl ten Hinotin.
"Teď je čas to hodit!" Pomyslel si Hirotado a s nadšením hodil nůž proti zdi. Ten se s cinkotem odrazil od zdi a padnul do písku.
Hiro se chytl za hlavu. "Aaaa, do všech s**č*k, co je špatně?"
Vytáhl z pouzdra další a proces zopakoval. A výsledek byl samozřejmě úplně stejný.
Sáhl tedy po třetím. "Razance nepomůže, Hinote ho hodila úplně normálně a tou zdí doslova projel. Musí to tedy být ještě ostřejší, ale jak?"
Nic ho nenapadalo a připadal si ztracený. Došel ke zdi pro již vržené kunaie. Jeden si nechal v ruce a začal s ním do zdi utrápeně vrtat.
"Jak může být ostřejší jen když do něj soustředím raiton? Kus oceli s elektřinou ostřejší prostě nebude...."
Byl čas, aby mu Hinote napověděla jak na to...
"Eh, Hinote? Já ti nevím, ale mě to prostě nejde, nechtěla by jsi mi třeba poradit, nebo tak něco?"
Sayuri Sugito
Po Axenovi si knihu vzala Sayuri. Sedla si do malého křesílka v rohu a začala listovat knížkou. Moc věcí jí tam zajímavých nepřišlo až teprve na poslední stránce našla jednu věc, která se jí zamlouvala. Knihu položila před sebe na stolek, aby byla k dispozici pro zbytek. Ona měla vybráno a teď jenom čekala, kdy bude moci přijít na řadu. Jen nevěděla jestli jí bude výběr povolen, ale to již nezáleželo na ní, nýbrž na starém tatto dědulovi a možná i na Akemi.
Yon Ki Zlaté písky
Rukou si přejel čelo, protože Kira asi půlhodiny jen tak seděla a nakonec nic nevymyslela.
"Baka" vytáhl z kapsy svitek a hodil ho po ní, mířil schválně na hlavu, aby ji sejmul.
"Bude to těžké, musíš se naučit pracovat s chakrou, což bude v tvém případě asi trochu problémové..." protočil zorničky.
"Otevři svitek a přečti si to, pokud to nepochopíš tak mi řekni, jestli to teda zvládneš, bez Nadaie si vcelku zbytečná nemyslíš?" zadíval se směrem do Suny, už dlouho tu byl klid, až podezřelý klid...
Kira Sugito
Zlaté písky
Mile jí potěšilo, že musel facku chvíli rozdýchávat. Neubránila se uchichtnutí, pak se na ní ale rozeřval, on to ale dělal tak často, že si na to už zvykla.
„Tohle je jen kousek z toho co si zasloužíte,“ řekla a vyplázla jazyk. Někdy se musí dát repete. Nad jeho kopancem do nebohého Prasátka, spíš zbytků, jen zaťala ruce v pěst a musela se hodně krotit, aby mu jí nevpálila zase. Nějak se jí to zalíbilo.
„Fajn,“ řekla stejně suše jako on, i když poněkud mileji, jelikož tímhle tónem moc často nemluvila, narozdíl od něj. Vzala si svitek a tužku, sedla si na zem a přitáhla kolena k tělu.
Sem tam se koukla jeho směrem, jeho pozorování jí moc nepomáhalo v soustředění a tak jen seděla na zemi a spíš než nad technikou přemýšlela nad Zlatými.
Po nějaké době si jen povzdechla a prosebně se podívala na něj. Chvíli se na něj tak koukala a pak z ní vypadlo: „Nechtěl byste mi pomoct, Yon-sensei?“
I když před nějakou dobou mu vlastně vlepila nemilosrdně facku, takže dost pochybovala, že jí pomůže. Ale zázraky se sem tam dějí.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Axen Jigoku
Akemi na jeho ruku povedala malú poznámku a pridala k tomu aj ďalšiu týkajúceho sa vynechaného tréningu.
Axen sa ľavou rukou poškriabal za hlavou. "No za ten vynechaný tréning sa ospravedlňujem. Čo sa týka tréningu tak priznávam že to dokážem riadne prehnať. V podstate som neprišiel pretože som sa na ďalší deň nedokázal pomaly ani postaviť takže by som na tréningu bol nanič." odpovedal Axen Akemi a posadil sa na kreslo aby mohlo začať tetovanie.
Nevedel akú bolesť mal čakať no určite nehodlal dávať prípadnú bolesť najavo. "Snáď to nebude také strašné." povedal si.