NFFORPG - Sunagakure no Sato

Ayame Hideko

Ayame pozorovala jak si Uriel se situaci poradi.
" No dobře, aspoň to není úplný začátečník, tak jo trochu si s ním pohrajm" Řekla si Ayame a naskočil ji škodolibý výraz. Nashromáždila chakru do nohou v pod zemí nechala jeden výbušný lístek asi metr pod dvouma, který upevnil Uriel a odrazila se přímo směrem kde stál na kladce Uriel.
"Doton: Dochuu Senkou" Ozvalo se a asi metr před Urielem ze země vyjela jen katana, která obrovskou rychlostí přeřízla, kladku na které stál, a spolu s tím řízla Uriela podelně do chodidla. Hned za ním vyskočila ze země, při výskoku schovala katanu a hodila jeden kunai přímo na Uriela, a ještě než k němu kunai dorazil zaplula zase hezky pěkně pod zem.

Richi Tyoshi
Ležel na střeše a stále se slunil a dělal jako že nic.Najednou ucítil chakru jak jde.Rukama se sepřel a postavil se na nohy.
Stale zustaval na střeše než Akemi dorazila přímo k telocvičně.
Když řekla že se počka na ostatní Richi se v mžiku probleskl přímo za její zada a hlavu dal k jejímu uchu
,,Sauyri asi dorazí dýl jestli vubec.Pak to vysvětlim prosím dělejte jako by nic"dodal a oddalil se od ní.
A pomalu jí začal obcházet.
,,Tohle bych se rád naučil,tak jestli budete tak hodná"řekl nahlas a postavil se k ostatním

Iryzo Yoris - Čierne Piesky

Sedím pred telocvičnou a onedlho príde Axen a povedal že o všetkom vie „Tak keby si nebol v ryši snov pomohol by si mi “ poviem a zasmejem sa. „Ale nejako som zvládol tu ocovu vec“ dodám a pozriem na oblohu. V tom dôjde Akemi „Dobré ráno“ odzdravím ju a ďalej sedím opretí o telocvičňu.
„Akemi san čo sa to vlastne včera večer stalo? Niečo sa mi donieslo do uší ale že niekde horelo či čo? Neviem či tomu mám veriť ale je toho celá suna a klebety sa šíria rýchlo. Aj by som si zohnal nejaké lepšie informácie o tom len už bol čas stretnutia a nechcel som až na mňa čakáte“ prekvapením tónom predložím svoje otázky Akemi

Yasu Akemi
Velitelka Černých
S úsměvem se otočila na bok a také poměrně rychle usnula. Příliš dlouho ale nespala. Velmi brzy ráno ji probudil posel Černých, který jí ohlásil noční požár ve vesnici. To ji nezaskočilo tolik, jako adresa vyhořelého domu. Bylo to místo, kde přebýval její dlouholetý kontakt.
Rychle se tedy oblékla do služební černé uniformy a s rouškou na obličeji se vydala na místo.
Všichni obyvatelé ulice byli evakuováni a všude pobíhali členové Černých i Zlatých písků.
Seržant Kurawa ze Zlatých písků stál uprostřed toho všeho a uděloval rozkazy všem okolo. Když k němu Akemi došla zasalutoval.
"Zdravím Velitelko!"
Akemi nechodila okolo horké kaše. "Co tu máme seržante?"
"Přibližně před hodinou vzplanul támhleten dům. Bohužel se od něj vznítily i vedlejší domy. V tom prvním jsme objevili tělo. A rozhodně nebylo zabito požárem."
"Rozumím, ještě něco?"
"Lidi od vás nalezly i stopy boje přímo na ulici. Docela dost vrhacích zbraní a někde jsou znatelné i zemní techniky. To je zatím vše, co máme."
"Dobrá práce seržante Kurawo, pochválím vás u vašeho nadřízeného."
Seržant znovu zasalutoval. "Děkuji, madam!"
Její kontakt byl tedy zavražděn, podle jejích lidí se jednalo o boj dvou shninobi. Takže se na místě pohybovaly tři osoby.
Bylo to dost lidí a seržantovi věřila, takže nebyl důvod tu déle setrvávat. Navíc se blížila hodina každodenního srazu u tělocvičny.
Když se došla domu převléci, Yon už byl pryč. Hodila na sebe civilní oblečení a vyrazila. Byla nervozní, tohle všechno se jí příliš nelíbilo. Musela ale počkat na nashromážděné důkazy z místa činu a teprve potom mohla udělat další krok.
Z myšlenek se probrala až u tělocvičny. "Dobré ráno."
Byli tu zatím jen tři a ani jeden nejevil známky nějakého zranění..."Počkáme na ostatní."

Richi Tyoshi
Richi se po chvíli probudil.Sayuri stále spala jak zabitá tak jí dal nechal spát.Na čelo si nandal svou ninja čelenku.
Z nočního stolku vytahl kus papíru.

Richi se zvedl a šel k telocvičně.Dorazil tam asi o pul hodiny dřív.Tak zkočil na střechu kde si lehnul a koukal na nebe.
Čekal až dorazí ostatní.

Uriel Atori Tým Alfa
Cvičiště

Zasmál se a začal jednat, zatímco Ayame si hrála na krtka, tasil katanu tak rychle že klon rovnou zmizel. Pak mu spadla pochva na zem. Nechal ji být a nalepil dva výbušné lístky na zem pod ním, tam kde by měla být Ayame. Pak vyskočil na kládu (zhruba metr a půl nad zemí) zabořenou v zemi která byla opodál a čekal až krtek vyleze. Aby ho mohl majznout po hlavě.

Ayame Hideko

Tým Alfa

Ayame zmizla a místo ní spadl Urielovi na nohu docela velký kámen, díky svému dootonu hladce sklouzla pod zem do písku, a stvořila okamžitě jeden klon, který se mu, ještě než se vzpamatoval, oběvil za zády a pomocí malého nožíku na stehně nepozorova naařízl řemínek tak na těsno, že stačil další pohyb a řemínek s katanou se utrhl. Když klon vyskakoval z písku nabral si hrst písku, kterou teď prozměnu pomalu sypal Urielovi na hlavu z zhora.
"No tak možná už bys mohl ukázat co umíš, ne? To je celý tvůj hněv?" Prohlásil klon Ayume trochu z výsměchem

Uriel Atori Tým Alfa
Cvičiště

Hodila mu hrst písku do tváře. Tohle bylo opravdu nepříjemné ale taky další věc co ho mohla naburcovat. Začal tedy opět šťouchat v očích. A pak se začal hlasitě smát.
„Se*e mě že se chováš tak jemně, skoro jako ten zrádce“ zaťal ruku v pěst a začal se opět a zase hlasitě smát. A aniž by mrkl prudce se otočil a kopl Ayame do noh. Tohle nemohla ustát. A jen aby to mělo grády při kopu trochu zabořil špičkou v písku.
„Nažer se“

Ayame Hideko

Tým Alfa

"Ale koukám ,že na nic nečekáš" A Před nohy ji dopadli dva kunaie.
"Co to jako mělo být??" zeptala se a neudělala ani krok do zadu, zautočil na ni poprvé, lechce se mu vyhla, při výhybu si ho prohlídla zblízka, aby zjistila výbavu, jakou má katanu a další věci.
"Ale ale tak pán nemá rád písek?" Poté co se na ni rozeběhl po druhé, udělala krok do strany pokrčila se až do dřepu, tak že ji pěst prolítla nad hlavou, jednou rukou šáhla do píska a hodila ze zdola klukovi celou hrst písku do obličeje.
"Na ten si tu budeš muset zvyknout" Dodala v dřepu asi půl metru za zády Uriela, tak blízko, že mohla udělat cokoliv, nic ale neudělala na místo toho s mírným výsměchem ve tváři koukala na Uriela.

Uriel Atori Tým Alfa
Cvičiště

Zase to co tak zbožňoval, když mu někdo nadával. Nejen že mu to dělalo radost protože všichni mu jsou ukradený, dokonce mu to zvyšovalo ego.
Na její výzvu k útoku reagoval pozitivně. Usmál se, na tohle se těšil. Konečně se postavit někomu staršímu. Začal zhurta, hned jakmile utichla a začala dělat že nedává pozor. Hodil ji před nohy dva kunaie ať se poleká a ustoupí dozadu, aby využil její pohybovou sílu. To bylo jediné nad čím taky přemýšlel, zbytek tohoto útoku už byl bezmyšlenkovitý. Jakmile se dostal až k ní, nevytáhl katanu ale zaútočil pěsti. Levou rukou dobře mířená rána na břicho, vykryla ji bez problému. Pokud se taky zaměřila na jeho tvář mohla si všimnout jak si to užívá.
Jakmile se od ní dostal dál na chvíli se zastavil. Vyšťoural s oka písek a zasmál se.
„Ten skur*ený písek“
A potom se rozběhl znovu na Ayame, znova to samé avšak pravou rukou.

Ayame Hideko

Tým Alfa

"Bože miluju takovýhle spratky, četla jsem si o tobě spisy, to že si nosíš nějakou katanku na pasu ještě neznamená, že je to tvůj prioritní způsob boje, budu se tě ptát na cokoli a kdy budu chtít jinak s prostě k dalšímu tréningi nedostaneme..." Řekla Ayame trochu chladným hlasem.
"S tímhle chováním toho moc nezmůžeš, zamyslise, kdo myslíš, že má touhu trénovat někoho kdo je namyšlenej a neumí se chovat?" Již se k němu nechovala moc hezky, nebude se k ničemu doprošovat. Lidé kteří jí sou sympatický s těma nemá probém, ale tak jaks e člověk chová k ní tak se také bude chovat ona k němu.
"Co ses naučil s katanou? Víš co ani mi to neřikej, rovnou mi to ukaž" Řekla Ayame pobízívě a čekala na chlapcovo odezvu.
"Můžeš začít, kdy budeš chtít" Dodala

Uriel Atori Tým Alfa
Cvičiště

„Smutek?“ znovu se rozesmál
„Smutek je hloupá emoce, pomsta je mnohem vystižnější proč jsem takový“ usmál se a trochu zpomalil jelikož nestíhal ani pořádně dýchat
„Jmenuji se Uriel Atori, je mi 12 let a dnešní limit otázek na mou osobu si právě vyčerpala“ zazubil se a poupravil si katanu na pasu. Potom už byli na cvičišti. Po její otázce párkrát ťuknul na svou katanu dvěma prsty a zatvářil se tak nějak překvapivě.
„Jak si to poznala?“ dodal sarkasticky

Axen Jigoku - Čierne piesky

Axen sa zobudil a jeho pohľad zastavil na Akire ktorá ho pozorovala.
"Než už čokoľvek povieš....
A takto sa rozpútala ich debata. Trvala asi pol hodinu a Akira oboznámila Axena zo všetkým čo sa stalo. Axen sa potom osprchoval a naraňajkoval. Vybral rovno k telocvični kde už čakal Iryzo. Axen nemal ruku obviazanú, mal na nej ako vždy rukavicu. Ako keby sa nič nestalo.
"Dobré ráno." pozdravil ho a išiel k nemu. "Už viem o všetkom." šepol mu a ďalej sa k tomu nevyjadroval.

Iryzo Yoris

Akiru začala pripravovať veci na liečbu. Moc to nevnímam keď sa ma spýtala na kult. „Aký kult? Ja s...“ ani nedopoviem a Akiru sa pustila do liečby „Aáaa“ vide zo mňa ale snažím sa skôr usmievať a premýšľam nad užasnosťou bolesti, aké utrpenie cítia ľudia v agónií a pri umieraní. Tieto myšlienky mi dodávajú na úsmeve a ja nevnímam bolesť ktorá je prenikavá. Moc nevnímam Akiru a ani čas, neviem ako dlho trvala bolesť len viem že zrazu pominula. Potom sa Akiru pustila do ošetrovania. Keď bolo po všetkom ešte niečo mi povedala dala si svoje veci do kopy a ja som zaspal bez problémov.
O pár hodin ma zobudil môj budím ktorí mám nastavení na každodenné budenie. Už mi bolo omnoho lepšie. Rameno až tak nebolí a hneť si ho idem ohmatať ako je na to. Len ako sa ho dotkne zacítim bolesť a ruku stiahnem.
Dám sa do poriadku niečo zjem upravím sa veci použité v nočnom boji ukryjem na bezpečné miesto a zoberiem si svoje dva scimitare ktoré nosím pravidelne. Keď sa uistím že je všetko tak ako má byť vyberiem sa do telocvične kde sa každé ráno stretávame. Na prekvapenie som tam bol prví. Sadnem si pred dvere a čakám na ostatních

Akira

Iryzov otec ju priviedol priamo za ním. Keď ho zobudil, Iryzo sa jej prihovoril. Akira poslala jeho otca pre misku z vodou. Keď ju priniesol, Akira ho poslala preč z izby. Potom si prisunula stoličku vedľa jeho postele. Zo svojho batôžteka vytiahla malú hlinenú misku, zapaľovať a nejakú vysušenú bylinku. Misku položila vedľa dverí do izby, bylinku položila do misky a zapálila ju. Z misky začal stúpať bledý dym. Akira spravila niekoľko pečatí a potom si išla sadnúť vedľa Iryza.
"Teraz nás nebude nik počuť ani keby bol niekto za dverami." povedala smerom k Iryzovi.
Odkašľala si. "Vy z kultu mi naozaj robíte samé starosti. Axen leží u mňa. Dokonca som mu musela zlomiť prsty...." no radšej vetu nedokončila.
Iryzovi odviazala jeho ranu a pozrela sa na ňu. "Pekne." pomyslela si.
Vytiahla z batôžteku kus látky a dala ho Iryzovi do pusy. "Zakúsni sa. Bude to bolieť a to moc." oznámila mu a vytiahla sklenenú fľaštičku plnú čierneho popola. Trochu si vysypala na ruky a rozotrela si ho po dlaniach. Potom začala rukami prechádzať po Iryzovom zranení. V ten okamih to mala byť preňho obrovská bolesť pretože mu to doslova vypaľovalo zranenie. Keď prestala, ruky si umyla vo vode. Potom na Iryzove zranenie položila ruku a začala mu ju liečiť. Okolo celej jeho ruky sa objavila tmavo červená aura. Trvalo to asi 15 minút kým sa rana kompletne zacelila. Akira potom vytiahla ešte jednu malú ampulku s ružovou kvapalinou vo vnútri. Tú Iryzovi naliala do pusy. Nemohlo to chutiť moc dobre.
Potom si Akira všetko pobalila aby po nej absolútne nič nezostalo. Otvorila okno aby vyvetrala dym zo spálenej byliny.
"Takže Iryzo. Keď sa zobudíš, rameno ťa nebude bolieť no bude citlivejšie na dotyk. Čo sa týka horúčky, vyššia ako 37 a pol stupňa nebude....No a ešte. Dávajte na seba s Axenom pozor. Moc riskujete. Ten Kazeshini by vás mal šetriť." pousmiala sa, priložila prsty Iryzovi na čelo a ten na chvíľu upadol do spánku.
Keď odchádzala, pozdravila jeho rodičov. "Už to bude dobré." povedala milo a odišla.
Keď sa vrátila do obchodu, Axen ešte spal. Sadla si k nemu na posteľ a čakala kým sa zobudí.

Ayame Hideko

Tým Alfa

Jen se na pár vteřin otočila hlavou na kluka ze skřiveným obličejem.
"Ježiš to sem potřebovala, dalšího spratka, kterej si myslí že na ramenou nse váhu celého světa" Řekla si pro sebe.
"Nevím co se ti stalo v listové, asi to nebylo nic moc, vidím tě jak tím smíchm ve skutečnosti zakrýváš smutek a žal, nevadí mi to. Jestli ti ta facka přišla k smíchu, můžu ti občas jednu dát. Nemysli si, že mi to dělá problém, ve skutčnosti mě to docela baví" Řekla trochu veselejším hlasem a mrkla na kluka.
"Co kdyby si mi zkusil říct kolik ti je a jak se menuješ? Také myslím že k boji používáš katanu je to pravda??" Zeptala se a to už docházeli k jižnímu cvičišti.
"Zde budeme trénovat" Prohlásila a stoupla si proti klukovi

Iryzo Yoris - Čierne Piesky

Iryzov otec si vydýchol a počkal Akiru vonku. Keď prišla von tak sa ju zaviedol domov a rovno ku Iryzovy. „Tu je manželka povedala že keď spí tak je dobre“ povedal.
Ja ležím v posteli celý zapotení prebudí ma ocov starostliví pohľad. Pozriem na Akiru „Prepáčte že som povedal že je Axen v nebezpeční on je v dobrých rukách. Skôr ja som na tom biedne. A musím byť vyliečení aspoň tak aby som vedel chodiť. Dneska musím byť na tréningu závisí od toho veľa“ Nalieham na Akiru a celý sa chvejem.
*Sakra zo Sayuri to dievča si nedá pokoj. A ani umrieť sa jej nechce* pomyslím si a zatvárim sa kyslo

Akira

Muž bol Iryzov otec a okamžite jej preniesol svoju prosbu z ktorej boli znieť starosti o svojho syna.
"Som rada že ste nezostali pri tej verzii že Axenovi niečo hrozí, tak ako to chcel Iryzo. Axen je totiž vzadu a spí. Aj on mal ťažkú noc a taktiež utrpel nejaké zranenia tak som mu je trochu ošetrila a nechala som si ho tu na noc." vysvetlila a na chvíľu sa odmlčala. Potom pokračovala. "Keďže bol bodnutý katanou, asi bude mať horúčku. Počkajte vonku a ja za 10 minút budem mať všetko potrebné prichystané.
Keď Iryzov otec odišiel, Akira sa išla do svojej izby prezliecť. Potom išla hore a zobrala si všetky potrebné veci do malého batôžteka. To si dala na rameno ako kabelku a vyšla von.
"Tak môžeme vyraziť."

Iryzov otec

Iryzov otec sa nadýchne „Dobrý deň poslal ma sem môj syn.“ Trochu sa odmlčí a pozrie na Akiru. „Mám vám odkázaťť že je Axen v nebezpeční. “ vážne poviem a trochu z neistý „Ja si skôr myslím že vy budete vedieť môjmu synovi pomôcť a aby ste prišli k nemu mal som vám povedať že jeho priatel Axen je v nebezpeční. Ale môj syn je na tom strašne vážne včera sa mu niečo prihodilo a do nemocnice nechce ísť z nejakých dôvodov. Že mi to neskôr vysvetlí. Včera mu niekto bodol katanu do ramena. Manželka mu to nejako ošetrila ale vyliečiť to nevie úplné. Teraz ma Iryzo horúčky a chce byt fit až sa dostaví na tréning. Mne to príde hlúpe ale že by mu to dosť zavarilo keby neprišiel“ povie Iryzov otec svoje myšlienky „Prepáč Iryzo ale ja neviem klamať“ povie si napokon popod nosa

Axen Jigoku - Čierne piesky
Akira

Akira si prezerala Axenovu ruku. "Zdá sa že jeho prsty už nie sú zlomené. Zdá sa že kult má veľmi dobrých lekárov no nie tak dobrých ako ja." Pousmiala sa a začala Axenovi ruku "doliečovať". Okolo jeho ruky sa objavila akási červená aura. Trvalo to asi 10 minút. Ruku mu potom jemne položila. "Teraz by mala byť tá ruka v poriadku. Síce bude trochu precitlivelá a bude pobolievať no použiteľná bude." pomyslela si.
Bolo už celkom neskoro a ona už nemala čo robiť. Vedľa jej izby bola ešte malá miestnosť, kúpeľňa spolu s WC. Dala si rýchlu sprchu, vkĺzla do polopriesvitnej nočnej košele a ľahla si k Axenovi. Silno ho objala a o chvíli zaspala.

Ráno ju zobudila zvonkohra ktorá sa ozvala keď niekto vošiel dnu. Akira na seba hodila čierny župan a išla hore do zadnej miestnosti. Odtiaľ prišla do prednej časti. Pred ňou stál muž. "Mohli by ste mi to zopakovať?" spýtala sa ho

Iryzo Yoris - Čierne Piesky

Ráno sa zobudím z obkladom na čele. Zobudím sa dosť skoro ráno bolesť celkom ustúpila ale nie až tak aby som s tým mohol trénovať. Vedľa mňa sedel otec „Tak čo je synak kde si bol?“ spýtal sa ma. Ja celý roztrasení pod mi tiekol po tvári. „Ttto tty vyssvettlim neskkôr“ hovorím z roztrasení hlasom. „Pprossím zajdy doobchodu z okultizmom najdeš ho....“ vysvetlím mu kde sa to nachádza „Povec tej pani čo tam pracuje že Axen je v nebezpeční a priveď ju ku mne“ dodám a pokusím sa zaspať
Otec neváhal a išiel na miesto kde som ho poslal. Trvalo to len pár minút a už tam bol. Otvoríl dvere
„Dobrý deň je tu niekto?“ zavolal na celý obchod. „Hľadám jednu pani pre ktorú mám naliehavý odkaz“ dodá a čaká kým sa mu niekto neukáže

Axen Jigoku - Čierne piesky

Axena nechal Kazeshini pred jeho domom. Bolo síce už celkom neskoro lenže silný výbuch otriasol väčšou časťou mesta a tak bolo veľa ľudí ešte hore. Hiroki stále chodil po dome a vyhliadal zo všetkých okien pretože zistil že Axen nieje doma. Vyhliadal a dúfal že ten výbuch s ním nemá nič spoločné. Potom, keď pozrel z jedného z okien a uvidel Axena na zemi, uľavilo sa mu no začal sa strachovať či je v poriadku. Vybehol z domu priamo k nemu. Nadvihol mu hlavu, ťapkal ho po líci a stále opakoval jeho meno.
Axen sa o nedlho prebral. Bol ešte trochu mimo no reagoval.
"Hiroki? Kde to som?" spýtal sa nechápavo Axen.
"Áno som to ja. Si pred naším domom. Čo sa ti preboha stalo?! Prečo tu len tak ležíš a čo tvoja ruka čo s ňou máš?" zazneli hneď po sebe otázky od Hirokiho. Okamžite Axena postavil na nohy a ten len pokojne preniesol.
"Prosím dones ma do obchodu kde pracujem."
"V žiadnom prípade!" odpovedal Hiroki.
"Hiroki, prosím! Ja ti to potom vysvetlím ale potrebujem k nej ísť. Prosím ťa, dovoľ mi to..." poprosil ho Axen.
Hiroki chvíľu premýšľal a Axen mal jediné šťastie že Hiroki je taký milý a nevie byť niekedy prísny na svojich zverencov.
Hiroki si zhlboka vzdychol. "No tak dobre. Vyzeráš byť v poriadku až na tú ruku. Ale odprevadím ťa tam."
"Dobre. Ďakujem." odpovedal Axen a vydali sa na cestu. Chvíľu ho Hiroki podpieral no potom už Axen mohol chodiť sám.
Na ulici bolo ešte zopár ľudí. O nedlho prišli k obchodu. Axen ľavou rukou zaklopal. Po chvíli im Akira otvorila.
"Axen a Hiroki. Úprimne čakala som tu len jedného z vás." povedala mierne unavene pričom pozrela Axenovi na ruku.
"Akira, chcem sa s vami porozprávať." povedal Axen rozhodne.
Hiroki sa len pousmial a otočil sa smerom domov.
"Dnes zostanem spať tu!" zavolal za ním Axen. Hiroki len zdvihol ruku na náznak pozdravu.

Akira zaviedla Axena do svojej spálne. Bola to miestnosť v podzemí, priamo pod zadnou miestnosťou.
Akira posadila Axena na posteľ, "Viem o čom sa chceš rozprávať. Porozprávame sa o tom ráno."
"Ale....." išiel namietať Axen no podobne ako pred tým Kazeshini mu Akira priložila prsty na čele a Axen zaspal. Akira ho v posteli narovnala a prikryla. Potom si do rúk zobrala jeho pravú ruku a dala z nej dole obväz, chcela ju skontrolovať.

Richi Tyoshi
Richi stal za Sayuri v podřepu s nataženýma rukama.Poslouchal co říka a však když nedokončila nevetu tak se na ní ani nepodíval jen čekal až mu spadne do naruče.
Jak spadla Richim to ani nehnulo.Byl zvyklí na mnohem tvrdší a tešší věci.
Jak padala tlumil její pad až na zem.
Zavřel oči a začal se soutředit a kontroval jí chakru.
,,Její chakra je skoro normalu bude jen utahaná....doufám"řekl si polohlasně a hodil si Sayuri na zada.Ruce jí vláli přes jeho ramena a za nohy jí držel.Trochu se překlonil aby se nepřevratila.
Skočil dolu ze střechy.Uličkama mířil směrem k hlavní bráně která vede ze Suny.Však tímto směrem byl taky Richiho dům.
Když došel domu zamířil hnedka do ložnice.Tam jí položil do své postele a šel do koupelny.Vzal ručník a celí ho namočil a šel zpět k Sayuri.Mokrý ručník jí dal na čelo a hnedka se zase otočil.
Mířil do kuchyně uvařit čaj.Po chvíli byl hotový.Ten čaj jí měl trochu pomoc a také rychleji obnovit chakru.
Hrnek postavil na noční stolek a k posteli si přisunul židli a sedl si na ní a čekal kdyby se něco dělo aby mohl zareagovat.
A však po nějaký tý hodině nachvíli usnul

Joben Kazeshini
Kult Sedmého
Kazeshini se musel Axena ihned zbavit. Tady zůstat nemohl, jeho nepřítomnost by vzbudila pozornost jeho jednotky.
Jeho nejlepší byl pryč, aby to vyřešil a Katsui lítala kdoví kde. pověřil tedy tři důvěryhodnější akolyty, aby ho dostali nenápadně pryč.
Akolyté zanechali Axena ležícího v písku před domem, kde bydlel.
Co nejrychleji a nejnenápadněji se stáhli zpět do katakomb.

Prsty Axena stále bolí, ale má je srovnané a nejsou zlomené.

Uriel Atori Tým 7

Začal se smát, opravdu nahlas smát když mu vrazila facku.
„Nevyhodili mě, odešel jsem protože jsem to tam nenáviděl!“ stále za smíchu odpovídal.
Začal ji tedy následovat na jih. A Stále měl přihlouplý úsměv na tváři. Tak se mu podařilo ji dostat do varu. Má co chtěl, tohle ho těšilo. Potom se zase z ničeho nic začal smát. Teď už jsi Ayame musela myslet že je blázen. A on taky byl.

Ayame Hideko

Tým Alfa

Sotva kluk dořekl větu, naskočila Ayame děsivej výraz otočila se a naplno vlepila otevřenou dlaní přez celou jednu stranu obličeje klukovi facku.
"Myslíš, že se k tobě budu chovat jako k chudince, která přišla z konohy? Něco sem si o tobě četla, jestli ses takhle choval i v Konoze nedivím se, že tě vyrazili. Myslíš si že je mojí povinností něco tě učit a vůbec být v tvé přítomnosti? Ne neni! DEM!!!" Odvětila kluka a vyšla směrem na jih.
"Spratek jeden, takovýho sem tu snad ještě neměla. Až pozná co mám v plánu přestane se tak chovat" Ayame byla přívětivá, ale když se k ní zacházelo tak jak nemělo, uměla se podle toho chovat.
"Četla sem si o tobě schopnosti a vzhledem k mím sem proto tebe měla něco v plánu, tď uvidím jestli to nezměním" Řekla v chůzi cestou na jižní cvičiště, klidným, ale chladným hlasem zády ke klukovi

Uriel Atori Tým Alfa

„ts“ oddálil se od ní a pak si ji celou prohlédl od shora dolů.
„Jo člen týmu Alfa. Nevěděl jsem že ženy s tak velkýma kozama můžou normálně dělat tuhle práci“ Tohle bylo jasné že něco podobného řekne. Měl v plánu ji vytočit. A když se mu to nepovede bude pokračovat dál. Taky bylo jasné že svému senseiovi nebude vykat.
„Moji minulost znáš, všichni ji znají a to co jsem dělal v konoze může být všem u pr*ele“ znovu začal zvyšovat hlas jak měl zakódováno. Tohle taky řekl jenom proto že každého to zajimá.

Ayame Hideko

Tým Alfa

Byl krásný slunečný den a na jedné ze střeh budov uprostřed suny se opalovala krásná žena v bledě modrém úboru s minisukní a s katanou na zádech, byla asi 20 metrů vysoko a v klidu pozorovala jednu z nejfrekventovanějších ulic suny, viděla všechny a nikdo nenviděl ji, tak to měla nejraději. Byl první den kdy se měla setkat s prvním z členů jejího týmu. Byla v podstatě ráda, že dostala zatím jen jednoho aspoň si ho prověří. Opalovala se na slunci a s pohldem na slunce, které ukazovalo rovných 14:00.
"Měl by tu být" Řekla si, když v tom uslyšela zbytečný křik.
"Podle popisu sedí, to bude on" Řekla si a náhle se ze střechy oběvila naproti klukovi, s rukou natáhlou před sebou a prstem na klučinovo rtech opřená jednou rukou o koleno, tak že ji málem obsah jejího hrudníku vypadl ven.
"Ale,ale co se tu vztekáš," Řekla s úsměvm a mírně napomínajícím tónem hlasu.
"Předpokládám, že ty jsi člen týmu Alfa"
Řekla dala prst z klučinovo rtů. Narovnala se a dala si jednu ruku v bok

Uriel Atori Tým Alfa

Po Suně se procházel ninja s nezvyklým jménem. Vykračoval si pomalu a na každého kdo se na něj podíval umístil husí kůži nahánějící pohled. Lidé kteří ho míjeli věděli že není ze Suny. Byl Nukeninem s Konohy, který se celý vyčerpaný doplazil až k bránám Suny kde ho vzali „mezi“ sebe. Pár týdnu z něj jenom třískali informace o Konoze, o něm samotném a ostatních věcech. Potom ho „vypustili“ mezi obyvatele Suny a nasadili na něj tajné jednotky které ho sledovaly. A po dvou letech se rozhodli přestat ho sledovat a zařadit do týmu. Mířil rovnou na cvičiště kde ho poslal Kazekage za jeho novým senseiem. Celou dobu jenom šrotil nadávky, nebyl vůbec spokojený ale věděl že jenom takhle postoupí dál. Kdo míří vysoko taky může rychle spadnout, ale to je jeho cesta, nemá co ztratit.
Když došel až na místo rozhlédl se a okamžitě musel zařvat
„Kde! Dop*dele je !“
Přitom ignoroval všechny lidi co tam mohli být.

Kira Sugito
„Ehh, ano.“ Lehce přikývla na rozloučenou. „Tak dobrou noc.“
Moc dobře nechápala, co se tam vlastně stalo. Ta žena určitě byla jeho manželka, pak ale nechápala, proč se Yon choval tak… Tak jak se prostě choval. Možná by bylo lepší, kdyby na to jednoduše zapomněla, ale tohle nechtěla přejít mávnutím ruky. Jejich hádku nejspíš vyvolala její přítomnost, proto trochu zauvažovala, jak by si to vyžehlila, jenže tohle se asi jen tak nevyžehlí.
Chvilka spánku jí hodně prospěla a tak neměla nejmenší chuť jít domu, spíš chtěla dotrénovat tu techniku aspoň na nějakou lepší úroveň. Prostě půjde trénovat a nikdo o tom nemusí vědět. Trochu se ušklíbla a vydala k terčům na nádvoří.
Trénovala asi dvě hodiny, ani pořádně nevěděla, kolik teď dokáže udělat jehel, bohužel začínala být unavená. Asi to trochu přecenila, potřebovala se vyspat déle, doplnit energii.
V duchu doufala, že již budou všichni chrnět, nepotřebovala odpovídat na miliony otázek, proč jde tak pozdě a kde byla, s kým byla atd. Její přání se vyplnilo, všichni spali, super. Tak mohla strávit nějaký ten čas v koupelně a jít v klidu spát.
Ráno se probudila nějak podivně brzo, nemohla spát. Trápily ji zlé sny, které potřebovala vymlátit z hlavy. Na nové myšlenky zaručeně přijde na nádvoří, tím si byla jistá. Na chvíli se zavřela do koupelny a pak vyrazila.
Pomalou chůzí se došourala až k terčům na nádvoří.

We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)

To nejlepší z nejlepšího

POZOR! Spoiler!

Obrázek od Som čarovná

POZOR! Spoiler!

Emily Dickenson:
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"

Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.

Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.