Ohnivá vůle 1

1.Znovuzrození
V uzavřené místnosti byla tma, stěny i strop byly z kamene, nacházely se zde mohutné dveře, které nepropouštěly žádné světlo. Ze stropu kapala voda v pravidelných intervalech na zem, kde se tvořila kaluž.
Přesně uprostřed místnosti seděla na zemi postava. Z kdysi inteligentně vypadající postavy toho už moc nezbylo, postava byla jenom kost a kůže, na sobě měla roztrhané oblečení, na nose zbytky z brýlí a na hrudi zařízení na potlačení chakry.
Z chodby zpoza dveří se ozvaly kroky, které se zastavily, pak se ve dveřívh objevil otvor a dovnitř projela mísa s jídlem, nakonec se kroky začaly zase vzdalovat.
,,Zase ten hnus.“ řekla postava.
,,Ale aspoň nás to udrží při životě.“
,,Vždyť se to nedá jíst.“
,,Co jiného nám zbývá.“
Na chvíli bylo ticho, a pak se ta postava rozhodla doplazit k tomu jídlu a pustila se do něj.
Opět se ozvaly kroky, ale tentokrát šlo víc lidí. Zastavili se před dveřmi a bylo slyšet jenom hlasy.
,,Jste si jistý, že ho chcete vidět?“ zeptal se žalářník.
,,Ano, jsem si jistý.“ odpověděla postava.
V zámku se objevil klíč a pak se otevřely dveře.
Postava v místnosti byla oslepena světlem z chodby, ale i tak poznala, že tam stojí dva lidé. Jeden větší a mohutnější, což byl žalářník, a pak menší postava, vypadala na chlapce.
,,Nevím, proč ho chcete vidět, vždyť naší zemi nic dobrého neudělal a dokonce ho drží při životě, jeho co...“
žalářník nedokončil větu a skácel se k zemi. Vzduchem prolítli klíče které dopadli k postavě v místnosti a ta je ihned vzala a díky nim si sundala zařízení z hrudi.
,,Přišel jsem si pro tebe Kabuto.“ řekla neznámá postava.

V podzemí Konohy se začalo odvíjet spiknutí, proti nynějšímu Hokagemu, a celému zasedal Danzou.
,,Pánové, jistě budete souhlasit, ale Hokáge musí být odstraněn. Je mladý a naivní, nehledě na to, že dělá stejnou chybu jako ti před ním. Moc důvěřuje spojencům.“ začal Danzou, ale pak si všiml, že tu bylo o jednoho člověka víc.
,,Kdo jsi?!“ zařval na neznámého. Ten měl na sobě obyčejné oblečení a přez obličej kapuci.
,,Přišel jsem se s vámi domluvit a nenamáhej se, Sharingan ti nepomůže.“ řekl neznámý.
,,A co chceš?“ zeptal se Danzou.
,,Já jenom plním rozkazy, ale můj pán chce předělat Konohu, protože v nynějším stavu je ubohá.“ řekl neznámý.
,,A co chcete po mě?“ zeptal se Danzou.
,,Pořád samé otázky, už mě to nebaví. Brzy se vše dozvíte, ale teď se představím, říkejte mi Nenávist, ale někdy je přesnější Šílenství.“ řekla postava a zmizela.
Danzou a ostatní ještě chvíli sledovali to místo, odkud neznámý zmizel a v hlavách se jim honili různé myšlenky.
,,Co uděláme?“ zeptal se jeden z přítomných.
,,Zatím to necháme být.“ odpvěděl Danzou.

Daleko v nejmenované zemi byla hospoda, která se vyznačovala tím, že se zde nacházeli samí hledaní lidé, hráli zde karty a předháněli se na koho je vydána vetší odměna.
Do této hospody vešli dva lidé v cestovním oblečení a s plášti, jelikož venku pršelo měli přes obličeje kapuce.
Tyto dvě postavy došly k baru. Ta drobnější si objednala džus a už podle hlasu bylo poznat, že je to dívka.
Jakmile uslyšeli její hlas, tak bylo rázem ticho a na některých byl vidět chtíč.
Jeden se neudržel a už byl u ní, ale ona se ho jenom dotkla rukou a on odletěl přez celý lokál ke stěně, kde zůstal ležet.
,,Nemáme na sebe upozorňovat.“ řekl hlas chlapce co byl s ní.
,,Myslela jsem, že bude silnější.“ řekla a začala pít džus.
Z rohu místnosti vyletěli stínové člahouny a ty mířili přímo na ty dva, ale chlapec zvedl ruku a okolo nich se zjevila kopule, o kterou se stíny zastavily.
,,Vypadá to, že jsme ve správné hospodě.“ řekl chlapec.
,,Přišli jsme si pro pár z vás.“ řekla dívka a otočila se směrem na všechny v hospodě.
,,Zruš ten stín Takashi.“ ozval se chlap od stolu, který byl plný jídla. Tento chlap byl dost tlustý a tak musel sedět na dvou židlích.
,,Jak myslíš Kobe.“ řekl Tekeshi a stín zrušil.
,,Jak nezdvořilé, přijít a ani neukázet obličeje.“ řekla žena, která byla obklopena pěti muži.
,,To bude asi Natsumi.“ řekl chlapec.
,,Oni nejsou normální, jejich body chakry jsou pryč, jako by proudila skrz kosti.“ řekl muž, který seděl u stolu s dašími, před sebou měl hromádku peněz a hrál karty.
,,Přišli jsme vám nabídnout pomstu proti Konoze.“ řekla dívka.
,,To si rád poslechnu.“ ozvala se postava, která vešla zadními dveřmi. Ta postava si sundala plášť a všichni si všimli Sharinganu.
,,Našli jsme i posledního Uchihu, Zdroj bude potěšen.“ řekl chlapec.

,,Hokage-sama, máme problém z nejstřeženějšího vězení unikl Kabuto.“ řekl ninja, který vešel do pracovny.
,,Vyhlašte poplach.“ řekl Hokage a ninja zmizel.
,,Co se děje, šel jsem kolem a uslyšel řev.“ řekl Konohamaru, který vešel do pracovny.
,,Vypadá to, že Kabuto unikl.“ řekl Hokage.
,,Ale to není možné, to vězení bylo nejvíce hlídáno.“ vyděsil se Konohamaru.
,,Já vím, a proto jsem dost vyděšený, co se bude dít dál.“

V zemi démona, v paláci, se devatenáctiletý chlapec opatrně zvedl z postele a začal se tiše oblíkat. Pokoj byl velice honosný, zřejmě nejbohatší z celého paláce. Chlapec měl delší blond vlasy a modré oči, na tvářích měl rýhy, které pomalu mizely. Když si nandaval triko, tak z něj vypadla čelenka se znakem listové a dopadla na podlahu.
,,Sakra.“ zanadával po nárazu čelenky a koukl se zpátky do postele, ale vše bylo v pořádku tak pokračoval v oblíkání. Chlapec měl na sobě volné dlouhé kalhoty připnuté páskem, na kterém byl nůž v místě, aby se nacházel vzadu. Spodní část nohavic u kalhot byla dost potrhaná, ale dotyčnému to nevadilo. Triko mělo krátké rukávy a na zadní části byl nákres spirály. Celé oblečení bylo tmavé, ale pásek a pouzdro na kunaje bili oranžové. Chlapec si vzal do ruky čelenku, ale pak ji zase schoval do kapsy. Podíval se do postele, ale všiml si, že ještě spí, a tak vyskočil z okna a zamířil si to na cvičiště, které si vytvořil.
Dveře se rozrazily a dovnitř vpadl ninja.
,,Shion-sama, nesu špatné zprávy!“zařval.
Z postele vykoukla dívka, bylo na ní vidět, že je rozespalá. ,,Řekni mému zástupci a nech mě ještě chvíli spát.“ řekla Shion a zase si lehla.
Ninja nechápal její chování, ale radši to neřešil a zmizel z pokoje. Shion se převalila na místo, kde prve ležel její návštěvník a zase usnula.
Chlapec dorazil na nejvyšší horu v zemi démona a sedl si na vrcholek.
Okolo něj se objevila chakra a obklopila ho.
Chlapec se objevil ve sklepení a hned zamířil ke dveřím, které byly otevřeny a hned po nich další troje, až dorazil k zavřeným, do kterých vešel.
Naproti němu se zjevila postava.
,,Už jsi tady zase?“ zeptala se.
,,Příjdu tolikrát, kolikrád budu muset.“ řekl chlapec.
,,Já jsem pátá úroveň, mě nezničíš tak lehce.“ řekla bytost a zaůtočila.

Nula stál nedaleko kráteru, co zbyl z vesnice ukryté v lávě a smál se. Věděl, že Dark Akatsuki nemají šanci, ale nikdy by ho nenapadlo, že to tady Vlk srovná se zemí. Nevadilo mu to, protože díky tomu měl o nepřátele míň.
,,Náš plán se na chvíli pozastavil, proč?“ zeptal se Jednička.
,,Mám v plánu určité věci.“ řekl Nula.
,,Dobrá a proč jsi mě sem zavolal?“ zeptal se Jednička.
,,Vyřiď desítce, že je její úkol Sasuke, ať se ho zbaví.“ řekl Nula.
,,Rád, bude potěšena.“ usmál se Jednička a zmizel.
,,Teď už jenom najít někoho proti Vlkovi.“ řekl si Nula a začal odcházet.
,,Vypadá to, že se někdo objevil, aby dělal problémy.“ ozval se Trojka.
,,A ty jseš tady proč?“ zeptal se Nula.
,,Chtěl jsem jenom něco oznámit našemu úžasnému šéfovi, ale asi to nechám na jindy.“ řekl Trojka.
,,Rád si to poslechnu.“ řekl Nula.
Trojka se usmál, šlo to až moc snadno.

,,Brzy bude vzhůru.“ informovala žena Sekaikageho.
,,To rád slyším, aspoň budeme moci začít můj plán.“ odpověděl a podíval se na uzdravující se tělo Kakashiho.
,,Pokračuj, já jdu zkontrolovat co dělá tamten.“ řekl a odešel.
,,Doufám, že se brzy uzdravíš, aby bylo vše tak jako dříve.“ řekl žena a pohladila Kakashiho po tváři.
Kakashi stál v naprosté tmě a jakoby z dálky slyšel hlasy, ale byly moc daleko aby poznal kdo to je. Přes to všechno se mu zdálo, že ty hlasy zná, ale nemohl si vzpomenout odkud. Všechno ho bolelo, ale on se nevzdával a začal plout nicotou směrem k těm hlasům. Protože musí zjistit kdo to je.

V budově klanu Namikatze v hlavní místnosti leželo na zemi roztrhané tělo. Kousky těla byly rozházeny všude a krev pokrývala celou podlahu a do ticha místnosti tikaly hodinky.
Ručičky na hodinkách pokračovaly ve své cestě, až se zastavily a začalo se dít něco zvláštního. Ručičky začaly běžet pozpátku a stále se zrychlovaly. To nebylo vše krev a kusy těla se začali sbíhat do jednoho bodu kde se začaly sestavovat do normálního lidského těla. Jakmile se ručučky zastavily a začali svou pouť správným směrem, objevil se tam Takumo. Trochu se protáhl a začal hodinky štelovat na správný čas.
,,Asi jim to vrátím.“ řekl Takumo, když odcházel z místnosti.