Průšvihy začínají...kapitola 1.-Velký nástup

Než začnete číst

Toto je pokus o seriovku. Je to moje prvotina. Ani nevím jestli mi ji vydají ale jestli ano, tak prosím o kritiku protože ta je důležitější než chvála(Ale nepřehánějme to, ano?). Prosím o zanechání komentu nebo hodnocení, ať vím že tu hrůzu někdo četl. Arigato a hezké čtení

„Ahhh….Sakura-senpai,vy nás zničíte.“Stěžovala si blondýnka se světlounce fialovýma až bílýma očima.
„Máš snad nějaké námitky Yoki-chan?“zeptala se růžovláska a hodila po své studence vražedný pohled.

„N-ne už ne.“řekla Yoki měla ze své učitelky strach a taky kdo ne, že ano? Navíc Yoki se svou povahou stydlivky měla strach skoro ze všech, tomu tak ale nebylo u nepřítele. Jakmile došlo na boj nikdo jí nepoznal, byla odhodlaná a okamžitě se vrhla do boje. Na sobě měla bílé triko bez rukávů, které mělo na zádech znak klanu Hyuuga. Fialovou minisukni a pod tím bílé kraťasy, na kterých měla šikovně zamaskované bílé pouzdro na kunaie a shurikeny. Na nohách měla vysoké boty až nad kolena. Čelenku měla uvázanou na krku a…stejně jako její matka.

„Ségra má pravdu, Sakuro-senpai jestli budem takhle pokračovat nikdo nás nepozná.“Ozval se blonďák se stejnýma očima, jako dívka kterou nazval „ségrou“. Narozdíl od ní nebyl svéhlavý jen v boji ale i mimo něj. On byl po otci zatím co jeho sestra po matce. Nosil černou mikinu s oranžovými pruhy, ale na zádech měl místo znaku jejich klanu červenou spirálu. Stejně jako mikina byly jeho tříčtvrtky černé s oranžovým pruhem. V místě pruhu měl černé pouzdro na kunaie a shurikeny. Boty měl obyčejné,(jak říkal on sandálky rulezzzzzzz) akorát v černé barvě. Čelenku měl jako…jeho otec…na čele (Eh…divný ČELEnka a on jí má na ČELE…hmm zajímavý postřeh:D).

„Ishi-kun jestli nezmlkneš dostaneš se do tátovi kanceláře dřív než to zaregistruješ.“sykla skrze zuby Yoki. Její bratr byl poněkud horlivý, a když viděla, že to co mu před chvíli řekla okázale ignoruje. Jen mávla rukou a řekla:
„Když se chceš proletět, budiž ale pak si nestěžuj.“ pronesla s úsměvem.
„Tyy…“začal se rozčilovat a sevřel ruku v pěst, zavřel oči, a když je otevřel, měl na spáncích naběhlé žíly. Postavil se do bojového postoje jejich klanu a čekal, jak zareaguje jeho sestra.
„Tak takhle ty na mě, jo?“byla překvapená, že se odvažuje jí postavit, když stejně jako všichni věděli, že ona je z dvojčat ta silnější. Ani nemusela zavírat oči a jen tak z ničeho nic jí naběhly okolo spánku.
„Fajn…“řekla jen a postavila se do stejné bojové pozice jako její bratr. Hned poté se rozběhla už, už chtěla udeřit, když v tom jí někdo chytl za límec u trika.

„No tak vy dva pokud se nemýlím tak tyhle techniky vás vaše matka naučila abyste je používali na protivníky, ne na sebe.“řekl kdosi za nimi a když se otočily, spatřily kluka s černýma polodlouhými vlasy a stejně černýma, uhrančivýma očima.
„Kaishi-kun…“špitla Yoki.
„A navíc si myslím, že má Yoki pravdu.“řekl Kaishi a usmál se na Yoki. Pustil límec jejího trika a urovnal si vlastní. Měl černé triko, na kterém měl na zádech znak jejich klanu, a to červenobílý „vějíř“. Stejně černé kraťasy a boty, čelenku měl uvázanou na ruce.
„Ty aby si s ní nesouhlasil, že jo,“ prskl Ishi “a navíc co tu děláš, tohle není tvůj tým.“

„No mám vám vyřídit, že máte jít ke svýmu tátovi do kanceláře…“pravil chladně
„…a tobě mami že máš jít za mým senseiem.“dořekl a otočil se na Sakuru.
„Ahh..děkuji a nevíš, co mi Neji chce?“zeptala se a přejela si rukama přes vlasy.
„Asi si chce stěžovat nebo něco, co já vim.“odfrkl si a otočila se na Yoki s Ishim.
„Doprovodím vás, teda jestli chcete.“navrhl Kaishi
„Tss…mluví sice v množném čísle, ale spíš to říká Yoki.“ Pomyslel si Ishi
„Jasně že chcem.“zazářila a při tomto malém poznatku Kaishi nemálo zčervenal…prostě byl rudý jak rajče a sváděl to na příliš velkou teplotu a pražící slunce (i přes to že bylo zataženo, foukal vítr a pro mlhu nebylo vidět na metr).
„Dobře…fajn…um…jo…jdem.“a pokynul ruku na znamení, že má jít první.
„Bože ten je táák průhlednej.“klel v duchu Ishi, a přemýšlel co udělat aby dal ruce pryč od jeho sestry. S jeho intelektuálem a inteligencí to byl ale bohužel nadlidský úkol a nepřišel na to ani do té doby když přišli ke kage budově. Ať se jeho mozeček namáhal, jak chtěl nic se nedělo. Když v tom narazil do sloupu.
„Bakaa!!!“zakřičela Yoki a dala mu pěstí„neumíš se chovat normálně, debile?“supěla, vycházeli z ní obláčky kouře, když v tom jí někdo položil ruku na rameno, ohlédla se a byl to Kaishi(kdo jiný že). Mile se na ni usmál. Sám ani nevěděl, proč to udělal, snad aby nepodpálila Konohu.
„Už jsme tady.“řekl vlídně
„Asi to nevíme,“ ohradil se Ishi a dal si ruce hlavu „navíc co že mluvíš tímhle tónem, neměli by být Uchihové chladní, namyšlení a povrchní?“
„Když myslíš…“ušklíbl se pouze Kaishi a nechal to být. Mezitím došli před dveře Hokageho, Yoki zaklepala a vstoupili dovnitř.

„Chtěl si nám něco tati?“zeptala se sladce a zadívala se na blonďáka skloněným nad hromadou papírů. Když vzhlédl, byly vidět nádherné modré oči.
„Ano děcka, mám pro vás misi ale ne hned.“řekl a zadíval se na své dvě děti, které mu darovala jeho žena a to mělo přijít další.
„Naruto, potřebuju se tě na něco zeptat.“vtrhla do místnosti žena s vlasy, dlouhýma ke kotníkům, krásné ebenové barvy.
„Ahoj zlatíčka.“podívala se spěšně na dva blonďaté caparty (no ehm..caparty..budiž)
„Hin?“vystřelil Naruto ze židle a začal soptit. „jsi těhotná měla by si být v klidu, odpočívat a ne pobíhat po Konoze.“

„Zlato“řekla sladce“jsem teprve ve třetim týdnu!“(to už řvala)
„Dobře, dobře klid ano? Co potřebuješ?“uklidnil se Naruto došel si pro židli kterou nějakým záhadným způsobem dopravil do kouta, sedl si ,založil ruce jako pravý kage(nejspíš si myslel, jak bůhví není cool) a podíval se na svou ženu.
„Jo…ANBU postrádají složky o zločincích třídy S, nevíš kde mohou být?“zeptala se ho zcela vážně Hinata.
„Mám je…um…někde…tady.“vykoktal ze sebe Blonďák a začal se štrachat v papírech.
„Dobře až je najdeš, tak mi dej vědět.“řekla mu, Naruto kývl a ona zmizela.
„Můžete jít.“pokynul dětem.
„Hai.“řekli sborově a odešli.

„Yoki, nezašla by jsi na ramen?“zeptal se Kaishi Yoki a i když čekal odmítnutí to, co následovalo ho překvapilo víc.
„Tak to teda ne hochu, dej pryč pracky od mý sestry!“začal na něj řvát Ishi
„Co si myslíš, že děláš?“okřikla Yoki svého bratra
„Co asi, chráním tě, sem starší.“odsekl jí
„Ale asi o minutu, idiote.“prskla mu do tváře, hned na to se uklidnila a mnohem méně naštvaně řekla„jo Nihonkai-chan tě sháněla, mám ti vyřídit že se sejdete na louce v pět hodin, to je asi za pět minut.“
„Nihonkai…“začal se rozplývat Ishi
„Fajn, tak jdi.“řekla a postčila ho poté se otočila na Kashiho a zeptala se„jdem?“

KONEC