H.H.

Byla jasná studená noc, Naruto se po dlouhé misi konečně vrátil zase domů, utahán a s myšlenkami pouze na ramen. Stařík v Ichiraku by si určitě pořádně vydělal, kdyby už neměl zavřeno, takhle se musel Naruto spokojit s instantním. Otevřel dveře svého pokoje a proud vzduchu zvedl papírek, který opět pomalu klesal k zemi. Naruto se pro něj sehnul. Podle písma okamžitě poznal, že je to vzkaz od Hinaty.

Přečetl první řádek a moc nechápal, o jakém novém životu to Hinata píše.

„Já budu táta!“ zařval radostí a udělal dva rychlé kroky následované efektním saltem, po kterém přistál na posteli.
„To se musí …“ začal energicky, ale po menší odmlce jen zalomil hlavu a už z něj vyšlo z jen: „osla- chrrrrr!“
Probral se, až když do pokoje svítilo slunce. Papírek v ruce mu potvrdil, že to nebyl jen výplod jeho unavené a hladové mysli a vyrazil do Ichiraku.
„Staříku!“ Bude ze mě táta!“ pochlubil se a očekával dnešní konzumaci zdarma.
„No ne, ty taky?“ zeptal se ho stařík namísto gratulace a vět typu: „Dneska je to na mě!“
„Jak ty taky?“ chtěl vědět Naruto.
„Před půl hodinou tady proběhl Sasuke,“ dal se do vysvětlování, „chtěl jsem ho zlákat na jednu misku, ale odmítl mě s tím, že jde žádat Hyuugu Hiashiho o ruku jeho dcery, čekají prý miminko.“
„Cože, Sasuke?“ vyhrkl Naruto, „Vždyť to já …“
Vyskočil ze stoličky a upaloval k domu Hinatina otce. U vstupních dveří se natolik ovládl, že místo přímého vpádu do domu se omezil na pouhé zabušení na dveře. Vybavila se mu totiž věta, kterou poslední dobou slýchával od podpantofláka Kakashiho velmi často: „Tchána s tchýní si nesmíš rozházet!“
„Dobré ráno!“ vytrhl ho Hiashi ze vzpomínání, „Co tě k nám přivádí?“
„Přišel jsem Vás požádat o Vaši ruku!“ přednesl svou připravenou větu, kterou nevědomky popletl.
„O moji ruku?“ polekal se Hiashi, „Co chceš dělat s mojí rukou?“
„S Vaší rukou? Nic! Proč?“
„To já nevím proč! To tys žádal o moji ruku! Nebo jsi snad myslel, že ty a já …“
„Já Vás žádal o ruku? Tak to byl omyl. Omlouvám se, jestli jsem u Vás vzbudil nějaké plané naděje, já nejsem na kluky. O ruku Vaší dcery jsem přišel požádat,“ uvedl Naruto svým neohrabaným způsobem vše na pravou míru.
„Já taky nejsem na kluky!“ ujasnil Hiashi a pozval ho dál, „Budu k tobě upřímný, Naruto. Zhruba před čtvrt hodinou odtud odešel Sasuke, který měl stejné přání jako ty, a já mu dal svůj souhlas. Byl jsem překvapen, protože kolem Hinaty ses vždy ochomítal ty, ale teď, když čekají potomka, jsem prostě musel říct ano.“
„Ale otcem toho dítěte jsem já!“ zavřískal Naruto.
„Opravdu?“ zeptal se Hiashi se zkoumavým pohledem.
Nejradši by aktivoval byakugan, aby do Naruta nahlédl, ale jeho slušné vychování mu to nedovolilo.
„Tak se podívejte!“ odsekl blonďák a vrazil mu do ruky papírek.
Hiashi ho rychle přečetl, potom sáhl do kapsy, vylovil lísteček stejného formátu a podal ho Narutovi. Slovo od slova se shodoval s tím, co dal Hiashimu.
„To je ten, co jsem Vám podal! Vy jste je vyměnil?“ uhodil na něj.
„Ne,“ odsekl dotčeně Hiashi a vrátil Narutovi jeho lísteček.
„Kde jste ho vzal?“
„Nechtělo se mi věřit, že je Hinata těhotná a protože včera vyrazila na misi, tak jsem si to nemohl nijak ověřit. Sasuke ho přinesl, aby podpořil svá slova, protože předpokládal moje obavy.“
„Sasuke ty jeden …“ soptil Naruto, „musel zkopírovat ten můj, se sharinganem to pro něho není problém.“
„To je vážné obvinění, Naruto. Uvědomuješ si to? Svého přítele bys …“
„Přítele? Pche!“ skočil mu do řeči, „Takhle se snad chová přítel? Takového byste chtěl mít zeťáka? Vždyť to byl nukenin, zrádce naší vesnice, člen Akatsuki!“
„Nebyls to ty sám, kdo ho přivedl zpět a hájil ho proti těmto nařčením?“ připomněl mu Hiashi.
„Evidentně to byla chyba!“ procedil mezi zuby, „Ale ten stín pohybnosti nikdo nesmaže, není snad lepší volbou budoucí šestý Hokage?“
„Sasuke jako šestý Hokage?“ uvažoval Hiashi nahlas, aby ho poškádlil.
„Cože? Sasuke? Hokage? Nikdy!!!“ vybouchnul Naruto a upaloval si to s tím zrádcem vyřídit ručně.

Proběhl celou vesnici, než spatřil Sasukeho, jak s úsměvem na tváři vychází z nemocnice.
„Miluješ Hinatu?“ vybafl na něj.
„Nic ti do toho není, koho já miluju,“ odpovídal mu Sasuke pobaveně, „ale když to potřebuješ slyšet, tak Hinatu nemiluju.“
„Tak proč jsi to udělal?“ zařval blonďák a v ruce už roztáčel rasengan.
„Co blbneš?“ nechápal Sasuke Narutovo chování a prošel kolem něho.
Naruto zaútočit nedokázal a rasengan dál rotoval na jeho dlani, dokud jeho žaludek nevydal prapodivný zvuk a Naruto nepadl na zem se slinami u úst.
„Jíííí-dlo!“ zaskuhral a na chvíli ztratil vědomí.

Probudila ho známá vůně oblíbeného pokrmu, poslepu nahmatal hůlky a zanořil je do misky před sebou. Chytil kousek masa a pomalu ho přibližoval k ústům. S polknutím konečně otevřel oči, seděl na stoličce v Ichiraku, jak podle vůně poznal, a během pár vteřin nasoukal do sebe celý obsah misky.
„Další!“ poručil staříkovi, který byl rád, že mu chutná, a rovnou před něj přihrál dvojitou porci.
Teprve když misky před Narutem vytvořily slušně vysoký komínek, začal se zajímat, kdo ho sem přitáhl.
„Tvůj kamarád Sasuke,“ prozradil mu stařík, „a nechal tu i peníze na tvou útratu.“
„Kamarád!“ zopakoval nasupeně Naruto a šoural se zpátky domů.

Cestou narazil na Hinatu, která se vracela z mise. Okamžitě ho objala a vyzvídala, zda našel její vzkaz.
„Čí je to dítě?“ bylo jediné, co chtěl vědět.
„No naše přece, co je to za otázky?“
„Tak proč Sasuke tvrdí, že je to jeho?“
„Jak to mám vědět, já s ním v životě nic neměla, natož dítě!“
„Proč mu pak posíláš zprávu, že s ním čekáš dítě?“
„Nic jsem mu neposlala!“
„Co je potom tohle?“
Naruto vytáhl z kapsy dva papírky a jeden z nich předal Hinatě.
„Přece vzkaz, který jsem ti prostrčila pode dveřmi, než jsem šla na misi!“
„A kolikráts ho napsala?“
„No jednou, proč bych ho měla psát víckrát?“
„Tak co říkáš na tohle. Ten dostal Sasuke a tvůj otec souhlasil s vaší svatbou,“ zakončil Naruto rozepři, podal ji druhý papírek a šel pryč.
Hinata ho nechala jít, naznala, že dokud tohle nerozlouskne, tak by s ním stejně nebyla kloudná řeč, a přemýšlela nad druhým lístečkem.
„Začínám tušit,“ pomyslela si po chvíli a vyrazila domů promluvit si s otcem.

„Dneska tu byl celkem frmol,“ zkonstatoval po přivítání Hiashi, „nejdřív přišel o tvou ruku žádat Sasuke, potom Naruto. Oba tvrdili, že čekáš jejich dítě, protože od tebe oba dostali stejnou zprávu. Takže kdo je otec, pokud jsi vůbec těhotná?“
„S jistotou to říct nemůžu, ale myslím, že otcové jsou oba!“ zaskočila ho.
„Co? To není možné!“
„Samozřejmě otcem mého dítěte je jen jeden,“ upřesnila a napínala otce, než vyřkla jeho jméno, „Naruto!“
„Jsi si jistá, že Naruto? Já se už těšil na spojení byakuganu s sharinganem. Ale proč potom Sasuke …“
„A opravdu Sasuke žádal vyloženě o moji ruku? Nezapomínáš na svou druhou dceru, otče, teda dědečku? Kde vůbec je?“
„Nad ránem se jí udělalo špatně, tak ji máma zavedla do nemocnice, ale asi jen včera něco špatného snědla.“
„To bude spíš z toho těhotenství …“
„Hanabi ještě není ani plnoletá, na to má dost času!“
„Neříkal tohle i můj otec,“ vmísila se do hovoru Hiashiho žena, která se právě vrátila s Hanabi, „když jsi ho přišel žádat o moji ruku?“
„Tak to vypadá na dvojitou svatbu,“ přehodnotil Hiashi své stanovisko, „snad se ti dva nepoperou přímo u obřadu!“