Pod oknem

„Sasu... Sasuke!" Hinatiny tlumené vzdechy utnul Sasukeho palec na jejích rtech.
„Šššš... Někdo tě uslyší," řekl a pevně ji sevřel okolo pasu.
„Sasuke. Nedokážu to..." Otevřela dosud zavřené oči a stydlivě sklopila hlavu. „Proč musíme být zrovna tady?"
„Rád experimentuju." Sasuke ji přitiskl ke zdi domu, kde bydlel Naruto. „Zapomeň na něho, ten hlupák za to nestojí! Přestaň se bát."
Prudce jí zvedl hlavu a položil ruku na krk. Hinata se zahleděla do prázdna za jeho ramenem, zatímco jí odhrnul límec a její krk zasypal přívalem polibků. Přivřela oči. Když se Sasukeho ruka ocitla na jejím holém břiše a mířila výš, krátce zasténala.

Sakura seděla skrčená v křoví naproti Narutově domu. Sledovala Sasukeho a Hinatu, jejich těla těsně u sebe a naslouchala Hinatiným vzdechům. Uvnitř hořela - Hinatu viděla jako nezkušenou a citlivou, malou holčičku ve zlém světě, plném zvrhlíků jako je Sasuke Uchiha! Rád experimentuje!? Dobře věděl, že se tudy bude Sakura vracet domů! Hyuuga přidušeně vykřikla, Sasuke ji umlčel polibkem. Sakura sebou cukla a utřela si slzy.

„Sasuke! Sasuke! Dost," zaúpěla Hinata, když ji Sasuke přitlačil čelem ke zdi a jeho ruce teď byly hodně nízko.

Naruto měl chuť vyskočit z okna. Měl chuť zabít Sasukeho a zachránit vzlykající Hinatu. Místo toho si lehl na postel, co nejdál od otevřeného okna, přitiskl si na hlavu polštář a přehodil přes sebe deku. Chtěl okno zavřít, ale to by si ho Sasuke všiml a bral by to jako triumf. Zaslechl Sasukeho hlas...

„Jen pojď," řekl Sasuke pološeptem a přitlačil Hinatu na kolena. „Buď hodná holka."
Hinata na něj vzděšeně pohlédla svýma byakuganovýma očima.
Nedočkavě přešlápl. „Chceš, abych ti zase udělal dobře, nebo ne?"

Sakura zabořila prsty do hlíny. To neudělá! To přece... Hinata se nahla dobředu a její obličej zmizel za oponou Sasukeho kalhot. Sasuke zaklonil hlavu a spokojeně zavzdychal. Trvalo to neskutečně dlouho.

Hinata vstala a začala si upravovat rozcuchané vlasy. Nejmladší Uchiha si uhladil kalhoty a pak jí rukou přejel po zadku.
Hinata zčervenala: „Kdy se zase sejdeme?"
Podrbal se na hlavě a loudavou chůzí zamířil k domovu. „Řeknu, až zas budu chtít... Zatím," odpověděl a ztratil se ve tmě.
„Zatím, Sasuke..." zašeptala Hinata do ticha. „Miluju tě."

Naruto zaryl nehty do okeního parapetu. Jak ho může milovat!!? Proč ho miluje!? Proč je to právě Sasuke? Sledoval, jak Hinata odchází. Přál by si na ni zavolat a všechny ty otázky jí položit, ale neudělal to. Díval se z okna i po tom, co zmizela na konci ulice. Pak se naproti jeho domu objevila třetí postava.
„Sakura?" řekl pro sebe.

***

„Ahoj, Sakuro," pozdravil Sasuke. Růžovovláska se na něj ani nepodívala.
„Sasuke-kun!" Hinata mu zdálky zamávala a jen co se ocitli u sebe, jej objala. „Je tu někde Naruto?" zeptala se šeptem.
„Tamhle zrovna jde," odpověděl jí.
Naruto k nim mířil s pohledem upřeným do země.
„Co Sakura?"
„Ani se mnou nepromluví."
„Hinato?" Naruto se snažil nedívat na Sasukeho a udržet své pocity na uzdě. „Můžu s tebou mluvit?"
Hinata se obrátila k Sasukemu, ale ten už se od nich vzdaloval s lhostejným výrazem. „Klidně si s ním jdi..." dodal a zamířil k Ino.
Jen co se za ním přestali Hinata s Narutem dívat, změnil směr a nenápadně je pozoroval. Bylo to přesně tak, jak čekal. Naruto žárlil. Sasuke se usmál. Možná¨, že kdyby Hinata byla v noci pod jeho oknem s někým jiným, nezuřil by tak moc, jako se Sasukem. Úsměv mu rozšířila myšlenka na Sakuru. Ano, nejspíš jí zlomil srdce, ale ta bolest ji přejde. Má ho teď za největšího hajzla v dějinách a tím snáz na něj zapomene. Divadlo se povedlo, Hinata by měla dostat Oskara.

Hinata šťastně kráčela vedle Naruta, ale začínala si pomalu uvědomovat, že se něco změnilo. Letmo se podívala po Sasukem. Díval se za ní a usmíval se. On se opravdu usmíval! Na mysl jí přišla poslední věta včerejšího večera: Miluju tě, Sasuke...