Záhada tváře - 29.Sbohem nebo nashledanou?

Tak poslušně hlásím, že jsem se zase vrátila do anime-světa. Díky anime-festu, kde jsem zažila tolik zábavy a dozvěděla se tolik nových věcí, až jsem si uvědomila, že bez anime nedokážu být a chci pokračovat v povídkách. Myslíte si, že jsem udělala dobře?

Mimoto je tohle poslední kapitolka, tak si ji užijte!

Sasuke vyprávěl, ale najednou mu něco padlo na rameno. Vyděšeně stočil hlavu, ale pak si uvědomil, že je to Tenshi. Usnula…
Zadíval se na ni. Vypadala tak sladce a nevinně, když spala… vzpomněl si na období, kdy spala v nemocnici. Kdy si nikdo nebyl jistý, co s ní je… a zrovna nyní byla ve stavu, kdy vypadala naprosto stejně. Zpanikařil, vyděšeně ji vzal do náruče a přitiskl ji k sobě, aby cítil její teplo. Podíval se zblízka na její tvář. Nebyla křídově bílá jako tehdy… byla alabastrově bílá, což u ní bylo naprosto normální. Konečně se uklidnil. Pousmál se a opět ji objal.
O pár minut později začal usínat. Došlo mu, že tady usnout nemůže. Zvedl se a vzal Tenshi do náručí. Přece ji tam nemohl nechat!
Jenže pak mu došla jedna zásadní skutečnost… netušil, kde Tenshi bydlí. Musel se rychle rozhodnout, protože únavou zavrávoral a málem spadl dolů. Rozhodně se mu nechtěl hledat Tenshiin byt. Ani se mu nechtělo budit její příbuzné. A tak ji vzal k sobě.
Rozběhl se do Uchiha čtvrti, přímo do svého domu, který jediný obýval. Ostatní nechal svému osudu. Taky k čemu mu nyní byly?!
Bez váhání ji odnesl k sobě do ložnice. Sundal jí boty a kimono a uložil ji na postel (ve spodním prádle). Přikryl ji dekou a chvilku sledoval, jak spí. Až když už skoro usnul, tak mu došlo, že si nemá kam lehnout.
Mysl měl zamlženou únavou, a tak se vysvlékl do trenek a lehl si k Tenshi.

Ráno ho probudil křik. Zděšeně otevřel oči a až pak si všiml, že v jeho posteli a vedle něj sedí Tenshi a měří si ho vyděšenýma očima. Rukama se držela za hlavu a nevěděla co říct.
„Co tady dělám?“ vyjela na něj Tenshi.
„Spala jsi tady… mám pohodlnou postel?“ pousmál se Sasuke. Jenže ona si to špatně vyložila.
„Jak jsem tady spala?! Co se vůbec včera večer dělo?“ vyjela na něj Tenshi.
„Tenshi, hlavně se uklidni…“ začal jí domlouvat Sasuke.
„Jak se mám uklidnit?! Čím mě kdo včera nadopoval, že se probudím u tebe v posteli a jen ve spodním prádle?“ hystericky se ho ptala Tenshi. V jejích očích byla znát panika.
„Nikdo tě ničím…“ nedořekl Sasuke, protože mu zase vletěla do řeči.
„Stalo se mezi náma něco?“ šeptla Tenshi. Podívala se na něj laním pohledem. Málem se v jejích očích utopil. Už z nich přestal mít strach.
„Ne… a i kdyby, tak proč by to vadilo?“ nechápavě si ji měřil Sasuke.
„Nechci zničit naše přátelství, Sasuke, tak toho laskavě nech!“ probodla ho přísným pohledem Tenshi a pak se zvedla z postele a oblékla se do svého kimona.
„Včera jsi usnula a já jsem nevěděl, kde bydlíš, a tak jsem tě nechal spát u sebe,“ vysvětlil jí to Sasuke.
„Tak fajn… už asi půjdu. Díky,“ usmála se na něj Tenshi, a pak vyskočila z okna a rozběhla se domů, aby se tam vysprchovala.
Pak se vydala do své kuchyně. Na sobě měla jenom bílé tričko a černé tříčtvrťáky… začala nosit i jinou barvu než jenom bílou, modrou nebo stříbrnou. Už ji to totiž nebavilo. Vlasy si nechala volně rozprostřené na zádech a usmívala se. Se všemi si promluvila a konečně měla klid.
Jenže v kuchyni na ni někdo čekal. Vysoká blondýnka s karamelovýma očima.
„Godaime-sama,“ podivila se Tenshi, když poznala, kdo to je.
„Tenshi-chan… jak ti je?“ optala se jí mile Tsunade, ale rozhodně se mile netvářila. Na tváři měla spíš neutrální výraz.
„Celkem dobře… co tady děláte?“ nechápala Tenshi. Zeptat se jí na tohle mohla kdykoli.
„Musím si s tebou vážně promluvit,“ odvětila Hokage.
„Ohledně čeho?“ optala se jí Tenshi a posadila se na židli vedle ní.
„Tvé kekkei genkai,“ odpověděla Hokage. Vzápětí nasadila přísný výraz.
„Co s ní?“ nechápala Tenshi a pozorně si ji prohlížela. Najednou z ní měla strach. Co se chystala udělat…?!
„Nelíbí se mi,“ pokrčila rameny Tsunade.
„Jak se vám nelíbí?! Prostě je to kekkei genkai… něco takového jako Byakugan nebo Sharingan!“ bránila svou schopnost Tenshi.
„Mluvila jsem o tom s tvou matkou. Ani ona neví do jaké míry se tvá kekkei genkai za pár dní vyvine. A já rozhodně nechci, aby ve vesnici začaly panovat nepokoje kvůli tomu, že jsi někomu prozradila něco, co někomu mohl ublížit,“ prohlásila Tsunade.
„A tím mi chcete říct co?“ pozvedla obočí Tenshi.
„Nechci mít nikoho s touto kekkei genkai ve své vesnici,“ odsekla Tsunade.
„Má rodina za pár dní odejde.“
„Já vím.“
„Stále je v tom nějaké ale?“
„Ano.“
„A to?“
„Ty tu chceš zůstat a to se… mi… dá se říct nelíbí.“
„Tohle má tedy být žádost o odchod?“ nechápala Tenshi. Tsunade zvedla pohled a podívala se mladé dívce do očí.
„Ne, není to žádost. Je to příkaz,“ odsekla Tsunade. Pak se zvedla odvrátila se od ní. „Do dnešního večera opusť moji vesnici. Ber to jako záchranu přátel… nechci, aby se jim něco stalo.“ Pak odešla.
Tenshi se za ní nevěřícně dívala. Následně apaticky zírala na stůl a po pár minutách jí hlava na ten stůl padla a jí začaly oči ronit slzy jako hrachy, až se Tenshi celá otřásala vzlyky. Nemohla tomu uvěřit… jak si to mohla dovolit?! Ona toho pro vesnici tolik udělala a ona ji takhle vyžene… to je tak nespravedlivé!
Ozvalo se lehké zaklepání na dveře. Ale Tenshi nemohla otevřít… už ne. Chtěla se jen potichu sbalit a zmizet z té vesnice… taky co jí přinesla dobrého?! Dohromady nic, kromě přátel a strýčka… to bylo všechno.
Stále vzlykala na stole, zatímco se k ní někdo snažil doklepat.
„Tenshi! Vím, že jsi tam! Otevři! No tak!“ křičela vyděšeně Hinata a stále klepala.
„Hinato… zkusíme to po zlém,“ zarazila ji jiná dívka. Tenshi podle hlasu poznala Sakuru. A o chvilku později už byly Tenshiiny dveře napadrť a Tenshiiny kamarádky vletěly dovnitř. Byly na ni naštvané, ale když ji uviděly plakat, tak se k ní ihned posadily a účastně ji objaly kolem ramen.
„Co se stalo?“ zeptala se Hinata modrovlásky, když se postupně uklidňovala. Tenshi ale zavrtěla hlavou a párkrát zabušila hlavou do stolu.
„Tenshi! Co blbneš?“ popadla ji za ramena Sakura a připlácla ji k opěradlu židle. Pak se jí podívala do očí… byl v nich smutek a zklamání…
„No tak… ššš…“ klidnila Hinata kamarádku a pohladila ji po vlasech, protože se zase začala otřásat vzlyky.
„Někdo ti ublížil?“ zajímalo Sakuru. „Sasuke…?!“
Tenshi zavrtěla hlavou. Pak se postupně uklidňovala a ony ji nechaly. Nechtěly, aby se to zase vrátilo. Neměly rády její pláč.
„Takže?“ pozvedla Sakura obočí, když se Tenshi uklidnila.
„Po-povězte mi ně-něco, holky… co jsem udělala špatně?! Komu jsem tak moc ublížila, že se mi osud mstí?“ zeptala se jich slaboučkým hláskem Tenshi. Nevinně na ně zamrkala řasami, které měla ztěžklé slzami a tázavě se na ně zadívala.
„Nikomu jsi nic neudělala…“ odvětila nechápavě Hinata.
„Jsi ten nejhodnější člověk jakého znám!“ ujišťovala ji Sakura.
„Tak proč… proč sakra… proč musím odejít z Konohy?“ zaúpěla Tenshi. Vzápětí do jejího bytu vešli dveřmi-nedveřmi její rodiče a chápavě se na ni podívali.
„Rozluč se s přáteli, Tenshi… musíme odejít,“ pobídl dívku Akito.
Tenshi sklopila hlavu a kývla. Pak se zvedla a šla si uklidit zbytek věcí, které jí tam zůstaly po předchozím balení domů. Nyní si zabalila všechno, aby tam nic nezůstalo. Pak se vydala do kuchyně, za svými kamarádkami.
„Jdeme,“ pobídl Akito svou dceru. Hinata a Sakura je doprovodily až k bráně, kde už stáli její bratranec a sestřenice a chápavě se na ni usmívali.
„Nebudu se s vámi všemi loučit, protože bych to nepřežila… řekněte Narutovi, Sasukemu a ostatním, že se mi bude moc a moc stýskat. A přijďte mě někdy navštívit. Strýček vám cestu určitě prozradí,“ usmála se na ně Tenshi. Pak ji obě objaly.
„Proč musíš pryč?“ nechápala Hinata.
„Má kekkei genkai bude dost silná na to, abych tu zůstala… u nás v sídle jsou na to lidé aspoň zvyklí. Řekněte jim, že je mi líto, že jsem se s nimi nestihla rozloučit,“ odvětila Tenshi.
„Tak sbohem… hlavně se někdy vrať,“ šeptla Hinata a utřela si slzy.
„Budeš mi chybět,“ přiznala Sakura.
„Vy mně taky… doufám, že se ještě někdy potkáme,“ usmála se na ně Tenshi.
„Tenshi-san!“ ozvalo se najednou před nimi.
„Gaaro!“ usmála se Tenshi nadšeně na svého kamaráda Kazekageho.
„Vypadáš skvěle, takhle bez pláště,“ pochválil její vzhled Gaara.
„Díky… ty zase líp vypadáš v plášti Kazekageho… co tady vlastně děláš?“ odvětila Tenshi.
„Politika, politika a zas politika… taky jsem si chtěl udělat čas na přátele a tebe, ale ty odjíždíš… kdy se vrátíš?“ otázal se jí Gaara.
Tenshi se rozhlédla kolem sebe. Nikdo je neposlouchal. Sakura s Hinatou něco probíraly s Awayou.
„Godaime-sama prohlásila, že ve vesnici nemůžu zůstat a vlastně mě vyhostila… ale nikomu to neříkej, nechci, aby ji kvůli tomu neměli Naruto se Sasukem a ostatní rádi,“ pošeptala mu do ucha Tenshi.
„Cože?!“ vyjekl zděšeně Gaara. Tak nahlas, že se k nim všichni otočili. Tenshi sklopila hlavu.
„Prostě odcházím domů a sem už se asi nikdy nevrátím,“ pokrčila Tenshi rameny. Smutně. Gaara to na ní poznal.
„Mám nápad,“ řekl Gaara. Tenshi se na něj zvědavě podívala. „Co kdyby ses zase stala kunoichi ze Suny? Já bych tě sem pak mohl posílat kvůli diplomatickým záležitostem a ty by ses vídala s přáteli.“
„Jsi moc hodný, ale ne. Kunoichi ze Suny se stanu ráda, ale diplomatkou ne. Tak co, můžu se vrátit?“ optala se ho Tenshi.
„Beze všeho, v Suně máš dveře otevřené. Vrátím se za dva týdny, tak se pak někdy dostav, jo?“
„Jasně, díky moc,“ usmála se na něj šťastně Tenshi.
„Nemáš zač, pro kamarádku to rád udělám… tak ahoj. Už musím jít,“ mávl na ni Gaara a odešel.
„Budeš v Suně?“ ozvalo se za Tenshi. Otočila se. Ten, s nímž se nechtěla loučit. Nikdy. Sasuke.
„Ano, přece jen je to blíž do sídla klanu než Konoha,“ pokrčila Tenshi rameny.
„Chceš odejít?“ nechápal Sasuke. V jeho hlase zazníval smutek.
„Musím. Sbohem,“ usmála se na něj Tenshi a otočila se čelem ke své rodině. Ti na ni kývli a pak se rozeběhli domů.
„Nashledanou!“ křikl ještě za Tenshi Sasuke. Pak jen sledoval, jak mu mizí z dohledu… a cítil, jak jedna jeho část odchází s ní…