Hyuuga Naoki - 11.Udělej tohle a tamto!

Tak poslušně hlásím, že jsem se zase vrátila do anime-světa. Díky anime-festu, kde jsem zažila tolik zábavy a dozvěděla se tolik nových věcí, až jsem si uvědomila, že bez anime nedokážu být a chci pokračovat v povídkách. Tahle kapitolka je na ukázku... Myslíte si, že jsem udělala dobře?

„Pohni, Juugo a neštvi mě už!“ zasyčela Karin naštvaně na rudovlasého siláka, který na zádech táhnul polomrtvého Jinchuuriki osmiocasého démona. Ten spal, protože mu Naoki píchla nějaký svůj jed. Aby ho zase nenapadlo zmizet. Jako minule.
„Tak si ho vem sama, když tě tak štvu!“ odsekl Juugo. Na těle se mu začaly objevovat žhnoucí značky.
„Uklidni se, Juugo,“ pobídl ho Sasuke. Značky zmizely a Juugo byl naprosto klidný. „Karin, už ho neprovokuj. Naoki, vyvolej nějakou loutku a nes Jinchuuriki chvilku ty.“
„A kdo ti jako řekl, že seš vedoucí téhle mise, Uchiho, že mi dáváš rozkazy?“ odsekla Naoki. Nehodlala plýtvat silami na to, aby jim ušetřila práci. Nepatřila k nim. A patřičně toho využívala.
„Jsem vedoucí týmu Taka,“ naparoval se Sasuke. Naoki se na něj posměšně podívala.
„Že mi ještě nikdo nenabídl členství,“ konstatovala Naoki.
„Ani mě nehne!“ namítl Sasuke dotčeně.
„Tak v tom případě mi nešéfuješ. Protože nepatřím do toho tvého slavného týmu. Z toho plyne, že tě nemusím poslouchat!“ prohlásila vítězně Naoki.
Sasukemu se objevila na čele vráska, jak se snažil vymyslet něco, čím by jí trefně odsekl, ale nemohl na nic přijít. A tak jen šel dopředu a vedl je. Nos nahoru. Naoki se pro sebe usmála.
„Naoki-san, neprovokuj ho… víš přece, jak je potom protivný,“ řekla Karin.. Šla vedle ní. Juugo a Jinchuuriki šli za nimi.
„Mně to nevadí. On se tak stejně chová normálně,“ pokrčila rameny Naoki. Po celou dobu mise se se Sasukem hádali. A ostatní z nich šíleli.
Na to už Karin nereagovala. Věděla, že by jen něco trefného odsekla.
„Kdy se vrátíš do Konohy?“ zajímalo Karin.
„Za deset dní. Trvalo nám poměrně krátkou dobu chytit tohohle idiota na to, že vám minule zvládnul zdrhnout,“ pokrčila rameny Naoki.
„Minule jsme neznali jeho techniky,“ pokrčila rameny Karin.
„Tentokrát jo?“ ušklíbla se na moc mile Naoki.
„Tentokrát nás nešokoval tak, jako minule,“ namítla Karin.
„Když si to myslíš…“ konstatovala Naoki. Pak už byly zticha.

„Někdo nás sleduje,“ sykla překvapeně Karin, když se blížili k sídlu Akatsuki.
„Kdo?“ zajímalo Sasukeho, který se ihned zastavil, stejně jako ostatní. Chvilku bylo ticho, a tak blížící se chakry zaregistrovali i ostatní. Jen ne tak, jako Karin. Ta byla mistryně v rozeznávání chaker.
Naoki aktivovala Byakugan a uviděla tým, na který rozhodně neměla náladu.
„Jsou to shinobi z Konohy. Hyuuga Neji, Rock Lee a TenTen,“ prozradila jim Naoki a vypnula svou kekkei genkai. Musela jednat rychle.
„Vem Jinchuuriki do sídla. My tam přijdeme později,“ vyzval ji Sasuke. Naoki napadlo to samé. Chtěla mu něco vtipného odseknout, ale i její bratr měl Byakugan a to rozhodně nebylo dobré.
„Ok, pak sem pošlu Zetsua,“ řekla Naoki, popadla Killera Bee a rozběhla se pryč po stromech. Nasadila velkou rychlost a zaregistrovala, že ji Sasuke zakryl jakýmsi genjutsu, aby si jí tým z Konohy nevšiml. Nebo spíš všiml později.
Dívka raději několikrát oběhla sídlo pro případ, že by se za ní někdo vydal. Ale pak už tam dorazila a vešla dovnitř.
„Kdo je?“ ozvalo se z vyššího patra a dolů ze schodů seběhl Sasori. Bez Hiruki. Což patřičně zarazilo Naoki.
„Ahoj,“ mávla na něj Naoki a hodila pod schody na chladnou podlahu bezvládné tělo Jinchuuriki.
„Nenos sem ty hnusy…“ zaúpěl Kisame, který právě vylezl z kuchyně a na talíři si vítězně nesl něco zeleného, co Naoki rozhodně neměla chuť identifikovat.
„A kam asi, když jsem musela utýct? Ti pitomci, co tam byli se mnou, právě bojují s týmem z Konohy… pošlete tam někdo Zetsua,“ odvětila Naoki.
„Co se stalo?“ nechápavě se jí zeptal Sasori.
„Běželi jsme sem, když jsme zaregistrovali jejich přítomnost. Mezi nimi byla osoba s Byakuganem, a tak jsem raději rychle zmizela i s Jinchuurikim,“ prozradila Naoki.
„ZETSU!“ zařval hlasitě Sasori.
„Co je?“ vylezl ze stropu otrávený Zetsu.
„Běž omrknout stav týmu Taka,“ pobídla ho Naoki.
„Ach jo, zase jsou v průšvihu…“ povzdechl si Zetsu a zmizel.
„Kde je Madara?“ zajímalo Naoki.
„Někam odešel, vrátí se za pár hodin,“ pokrčil rameny Kisame a zaplul do svého pokoje na konci chodby.
„Kam to mám uklidit?“ kopla do Killera Bee Naoki a tázavě se podívala na svého přítele a učitele.
„Hlavně někam, kde o to nikdo nezakopne… nejlíp do sklepa,“ odvětil Sasori.
„Díky, že to tam hodíš.“ Naoki překročila ono bezvládné tělo a vydala se ke kuchyni.
„Kdepak, ty sis ho přinesla, ty ho ukliď,“ zpacifikoval ji Sasori, chytil ji za paži, obrátil ji k sobě a políbil ji.
„Ale já nechci,“ namítla Naoki nevinně, když se od sebe odlepili.
„Budeš muset,“ povzdechl si Sasori a odešel.
Naoki jenom skřípala zuby, když onoho Jinchuuriki odtahovala do výše řečené místnosti. Absolutně se jí s ním nechtělo tahat. Hlavně z toho důvodu, že věděla, že jí to nařídil někdo jiný. Ještě ke všemu její přítel.
Když udělala tu nechtěnou práci, tak se vydala do svého pokoje, kde apaticky zírala do stropu. Musela přemýšlet. O všem co se děje, co se stalo… a co se bude podle ní dít. Ale moc velkou radost jí to nedělalo. Spíš z toho měla jen víc starostí.
„Jsi na mě naštvaná?“ zeptal se jí Sasori, když za ní přišel a lehnul si vedle ní na postel. Ležel na boku a hrál si s jejími vlasy.
„Jsem naštvaná na všechny, nejenom na tebe,“ odvětila Naoki.
Sasori se pro sebe pousmál… vždycky byla strašidelně upřímná. Právě proto s ní byl. Nikdo jiný by mu tohle neřekl… nebo by k tomu spíš nenašel odvahu. Jenže ona ano. Věděla, co si může dovolit a co ne. Znala hranice ještě předtím, než se poznali. Věděl, že je to výchovou jeho babičky, která se o ni starala, když byla malá Naoki v Suně. A byl rád. Naoki pro něj představovala poslední spojnici s rodinou. Možná k ní něco cítil jen kvůli tomu… tím si nebyl jistý. Hlavní bylo, že k ní cítil aspoň to něco, když už jindy byl necitelný… jak se od něj mimo jiné očekávalo.
„Nechceš ten svůj vztek nějak vybít?“ zeptal se jí Sasori a jemně ji políbil na čelo.
„Jo, jasně… ráda si s tebou dám souboj,“ pousmála se Naoki a hned začala vstávat, ale Sasori ji strhl zpátky na postel a zalehl ji.
„Blázínku… proč mě nikdy nenecháš zajít dál?“ optal se své přítelkyně Sasori smutným hlasem.
„Protože nás vždycky někdo odposlouchává za dveřmi,“ šeptla mu do ucha Naoki. Sasori se naštval a v okamžiku byl u dveří. Otevřel je a dovnitř vpadl Kisame.
„Úchyle, co šmíruješ?!“ vyjel na něj Sasori rozzuřeně.
„Jen jsem šel kolem a zakopl…“ snažil se bránit Kisame, ale Sasori mu to nesežral. Místo toho ho prohodil protější stěnou, a tak Kisame skončil před úkrytem na zemi. Pěkně pochroumaný.
„To určitě!“ stiskl ruce v pěst Sasori a vrátil se k Naoki.
„Teď už tam nikdo není…“ usmál se na ni.
Naoki se na něj podívala rozzuřeným pohledem.
„Copak jsi to ještě nepochopil, Sasori-KUN?! Nebudu dělat nic, co mi řeknou ostatní a já to nechci dělat… JASNÝ?“ nasadila Naoki přísný výraz a milý Sasori se proletěl ven a přistál na oprašujícím se Kisamem. Oba slyšeli jen prudké zavření dveří od jejího pokoje.
„Asi jí přestanu rozkazovat…“ zamyslel se Sasori.
„Myslíš?“ sykl naštvaně Kisame, sundal ho ze sebe a vrátil se dovnitř. Chápal, proč toho všeho má Naoki dost…