Po pěti letech: Mise v zemi železa III 08 - Kniha třetí Krvavá minulost Sasukeho Sharinganu Kaleidoskopické oko budoucnosti

Zatím co Karin transplantovala Sasukemu oči jeho mrtvého bratra, Orochimaru se pomalu sehnul pod stůl, na kterém shinobi ležel a váhavě vzal do ruky kamenou vázu, která byla zapečetěná a ovázaná několika svitky.
Pomalu s ní otáčel kolem dokola a prohlížel si ji. V očích měl výraz naprosté nechuti k této práci, díky ní mu zmizí naprosto fascinující objekt ke zkoumání. Nakonec však pokrčil rameny a udělal to, na co všichni čekali. Sasuke se na stole prohnul bolestí a ponořil se do tmy svého vědomí.

Ninja se pomalu probudil v černé místnosti. Otevřel oči, posadil se a rozhlédnl.
„Cože?“ překvapeně a radostně vykřikne, protože i v té tmě dokázal rozeznat matné stíny, to nasvěčovalo, že transplantace očí proběhla dobře.
„Kde to jsem?“
V tom uslyší vrčení a tichý hlas. Nerozuměl, ale i tak si byl jistý, že nic přátelského to není.
Rychle vstal a rozhlížel se, hledal zdroj téměř hmatatelné krvežíznivosti. Pomalu zdvihl levou nohu a udělal několik opatrných kroků; když se nic nedělo, zrychloval, až rukou narazil do stěny. Rychle se jí chytil a přidal do kroku. Po několika minutách narazil prsty na to, co hledal.
„Dveře?“
Do škvíry, kam se mu stěží vešly prsty postupně nasoukal dlaně a trhnutím otevřel těžké dveře, pobité železnými pásy a cvoky. Okamžitě ho ovanulo nepřijemné horko a zatuchlý pach hniloby. Sasuke pomalu vešel s rukou na kataně a jednou rukou před sebou.
„Sharingan nesmím použít, dokud neuvidím nepřítele. Už tak je to špatný.“ a utrousil šťavnatou nadávku nad špatným zrakem, který se mu rozzostřoval. Byl v kamenné místnosti, téměř sto metrů dlouhé a třicet široké. Kolem dokola byly vsazeny pochodně, které nepříjemně čadily a zanechávaly na zdech černé skvrny.
„Alespoň nějaké světlo!“ zaklel a pokračoval v cetě. V tom zakopne. Rychle hledá rovnováhu a rozhlíží se.
Po celé místnosti byly rozházené kosti v různém stádiu rozkladu. Lidské, zvířecí i takové, které nedokázal určit.
„Jen pojď. Pojď dál.“ zazní hlas ze zadní části síně. Přitom se zachvějí plameny pochodní a na Sasukeho vylétne rohžavený vzduch.
Bez zaváhání dojde na konec místnosti a tam strne. Před ním byl obrovský kamenný trůn, na kterém seděl...
„Vítám tě...“ zasměje se postava, sedící na trůně, a podepře si bradu. Ninja se bezděčně zachvěl. Před ním seděla bílá kostra a hleděla na něho rudýma očima. Nebo možná ne kostra, viděl pouze hlavu, ale to co viděl, byla určitě lebka s bílíma rohama, zahnutýma přímo na něj.
„Bojď blíž, ať si tě prohlídnu, chlapče.“ I když Sasuke nechtěl, tak zvedl nohu. V tom se v něm ozvala pýcha Uchihů a silou vůle nohu zase spustil na zem.
„Kdo jsi, že mi dáváš rozkazy!?“ zahřímal a vytasil katanu.
Rudé oči v bílé lebce se pomalu zúžily, možná hněvem, možná pobavením. To shinobi nevěděl, ale než stihl zareagovat, dostal ránu do hrudníku. Ta ho nadzvedla do vzduchu a odhodila zpět do půli místnosti. Těžce dopadl na záda, rychle se přetočil na bok, vyskočil zpět na nohy, problesknutím vyskočil na stěnu, od které se s mečem v ruce vyřítil na postavu. Prudce sekl mečem napuštěným svou zelektrizovanou čakrou, až tvrdý kámen, ze kterého byl trůn vytvořený, praskl a společně s postavou zmizel. Na to aby se vzápětí objevil za Sasukem.
„Tss, děláš si ze mě srandu?“
Sasuke začne utvářet pečeť na ohnivé jutsu, když se stín postaví. Pohybem rozžehne všechny pochodně a rozáří místnost až do deního jasu. Poprve se Sasukeho soupeř ukáže.
Muž, vysoký téměř dva metry, oblečený v černém kimonu a zbroji. Na zbroji byly vyzobrazeny prapodivné runy, které nyní rudě žhnuly a vycházela z nich pára. Lebka, kterou Sasuke viděl, sloužila jako maska a dekorace, která bojovníkovi obepínala celou hlavu a znemožňovala rozeznat obličej.
I přes to si Ninja všimnnul věku, který se dal odhadnout na tak dvakrát starší, než je on sám. Po bližším pohledu si dokonce všiml dlouhého pleteného copu rudých vlasů, které žhnuly jako by byly z plamenů. Zbraň v ruce neměl žádnou a i přes to si Sasuke připadal jako probodnutý. Na čele mu vyrašily kapky potu.
Až po několika dlouhých vteřinách si uvědomil, že to dělají jeho oči, které rudě zářily a místo panenek měly černou spirálu.
„Dlouho jsem s nikym nebojoval. Přijímám tvou výzvu.“ zasměje se muž a přikrčí se v kolenou.
„Tohle si dobře zapamatuj, chlapče!“ zahřmí hlas, zesílený až do nesnesitelné hlasitosti.
„Ja jsem Žalobce, Ničitel a Archanděl Samael no Salamandra. Bezocasý. Pokud ode mně něco chceš, nejprve mě budeš muset porazit.“ Bojovnik narovnal ramena a vypnul svůj jako sud široký hrudník, ze zad mu při tom narostl pár černých křídel v rozpětí téměř pět metrů. Ninja jen na sucho polkl, když viděl ta černá pírka, jak zasypala celou místnost.
Sasukeho naprosto ovládne strach a rozechvějí se mu ruce. Samael se vesele usmál a přiskočil k omámenému ninjovi. Zareagoval pomalu a než stihl zdvihnout svou strachem omámenou ruku, tak mu ji muž chytil a trhnutím urval v rameni. Sasuke šíleně zařval a chytl se za krvácející pahýl, ze kterého mu proudem stříkala krev do vzdálenosti několika metrů.
„Bojuj! Bojuj! “ řval muž. Švihnul křídly a objevil se opět u Sasukeho. Napřáhl se a udeřil ho pěstí do břicha. Ninjovi se zachvěly nohy a sjel na kolena, lapal po dechu. Bezocasý zdvihl ruku a chytil Sasukeho za vlasy. Trhnutím ho zdvihnul do vzduchu a přidržel si ho u obličeje, až ninja cítil hnilobný zápach z jeho úst. Poté se napřáhl a hodil s bezvládným tělem přes celou místnost, až zády narazil o protější stěnu. Sasuke vykřikl a bolestivě se sesunul do sedu, opíral se při tom o chladný kámen.
Najednou ho zaleje pocit horka a krev se mu v těle začne vařit... když viděl tu černou postavu... jak mu jde naproti... s úsměvem ve tváři...
“Co to děláš?“ Zaslechne Sasuke hlas ve své hlavě a v očích mu při tom cukne, „proč utikáš? Proč nebojuješ?“
Samael už byl téměř u Sasukeho, ale ten hleděl do prázdna, s rukou přiloženou přes oči, jako by byl tím hlasem ve své hlavě hypnotizován.
„Je to jeden proti jednomu. Není důvod utíkat. Ještě jsi je nepoužil.“ Sasuke se vrátí do reality přesně v momentu, kdy se u něho muž zastavil. Zdvihl ruku a chystal se dorazit toho mladého ninju, když se zarazí a pořádně si ho prohlédne.
„Něco se změnilo.“ Svýma očima se zastaví v očích Sasukeho, ze kterých mu začala téct proudem krev. Pomalu je otevřel a zašeptal: „AMATERASU!“
Muž vyvalí oči překvapením a než stihl něco udělat, zalije ho černý plamen a odhodí zpět tam, kde měl křeslo z kamene. Začne sebou zmítat a řvát bolestí. Po několika vteřinách, při kterých Sasuke přidával na síle plamene, jeho křik utichl a pohyb ustal. Shinobi se bolestivě chytil za hlavu a zrušil oční techniku. Při tom se mu rozěchvěly ruce a pohled v očích se mu rozozstřil.
„To bylo Amaterasu.“ s úžasem okomentuje Sasuke bratrovu techniku, kterou poprve v životě použil díky jeho očím.
„A ten hlas? To byla zbytková rezonance Itachiho Sharinganu. Zachránil mi život. Proč!“ začne ječet a mlátit rukou o zem, až mu z ní tekla krev. „Proč by mě ten zrádce chránil!?“ Sasuke se pomalu vzpamatoval a postavil se na nohy. Prohlídne si urvanou ruku a jen bolestivě sykl, když vyvolal prokletou pečeť a snažil se ránu zacelit, aby nevykrvácel. Nakonec se mu to s vypětím všech sil povedlo a téměř bez čakry se s rukou na kataně dopotácel k hromadě ohořelých zbytků, které pořád plály černým plamenem.
Sehnul se k nim a ke svému úžasu zjistil, že ninja v nich není. Místo něho tam plálo jenom jeho černé kimono a zbroj. Samotné tělo bylo pryč.
„Kde je?“ Sasuke se rozhlédl kolem dokola a rozostřeným pohledem nahlédl do všech stínů. V tom se z jednoho z nich vynoří ruka v černé rukavici a sevře mu mu krk. Vzápětí ho zdvihne několik čísel do vzduchu. Pohyb byl tak rychlý a nečekaný, že Sasuke upustí svou jedinou zbraň a ta se s cinknutím zabodne do kamených dlaždic.
„Aaá, taková škoda.“ vzdychne bojovník a prohlídne ohořelé zbytky svého oblečení.
„Jak to? Jak to, že není ani zraněnej?“ sykne Sasuke, který urputně bojoval o vzduch a svou jedinou zdravou rukou se snažil uvolnit sevření na krku. Nakonec se mu začne stmívat před očima a ruka mu bezvladně padne k tělu. Samael se pomalu otočí zpět na Sasukeho a prohlédne si ho.
„Nemůžu uvěřit, že mě tohle dítě dokázalo zranit. Nejspíš jsem za ta léta vyměkl. Před sto lety bych ho zabil ještě před tím, než by vůbec promluvil.“ povolí stisk a nechal Sasukeho sklouznout na zem, kde se ninja zhluboka nadechl a začala se mu vracet barva do tváře.
„Dobrá.“
Bezocasý se otočí od Sasukeho, sedne si zpět na svůj trůn a čeká...

Sasuke po několika minutách otevřel oči a prudce se posadil na kamené podlaze.
„Konečně vzhůru.“ zazní hlas nedaleko něj.Otočí se na Samaela, který pohodlně seděl na svém trůnu s bradou opřenou o pěst.
„Proč jsi přišel? Proč rušíš můj spánek, chlapče?“ Sasuke se zamračí a vstane na rozechvělé nohy.
„Chci sílu. Chci mít sílu, která předčí vše na světě.“
Samael se usměje.
„Pokud hledáš sílu, jsi na správném místě, ale proč bych ti ji měl dát?“
Shinobi se usměje a vytáhne trumf, o kterém si myslel, že mu pomůže.
„Chci porazit Kyubiho no Yoko. Víš kdo to je? Démon, stejně jako ty. Nejsilnější mezi všemi.“
„Kyuubi? Hm, samozřejmě, že ho znám. Devítiocasý Liščí démon a velitel ocasých démonů.“
Sasuke se překvapeně zamračil, jak Samael vzal tuto informaci s klidem.
„Viděl jsem tvůj boj s Kyuubiho Jinchuurikim ve tvé mysli a musím říct, žes od začátku neměl šanci.
„Pche... Náhodně se mu povedlo několik úderů.“ Zalhal Sasuke i když věděl, že to není pravda.
„Nynější spojení...“ pokračoval Samael bez sebemenší reakce na přerušení, „mezi Kyuubim a jeho uživatelem je tak pevné, že mohou využít plný potenciál čakry, kterou mají oba dva.“
„A co jako? Já sem Uchiha. Jsem z nejsilnějšího klanu světa. Naše oči nic nepředčí.“
„Oči? Ty ti v tom boji moc k užitku nebyly a ty co máš teď jsou zničené neuváženým používaním Amaterasu. Vlastně jediný důvod, proč se s tebou bavím, je ten, že ovládáš božský plamen, který má sílu zničit cokoliv na světě. Ale nechme toho zbytečného tlachání.“ Samael se znuděně postaví a dojde k Sasukemu, který se zapotácel a padl na levé koleno. Při tom se mu otevřela rána a z krvavého pahýlu mu začala téct krev.
„Řeknu ti to pouze jednou, tak mě dobře poslouchej.“ Samael se sklonil k Sasukemu a chytl ho bolestivě za rameno.
„V tomhle světě znamená moc vše a pokud se chceš na někoho spolehnout, spoléhej vždy na svou sílu, která tě nezradí. Nikdy nikomu nevěř a to co ti nyní dám, cti stejně jako svou hrdost, Uchiho.“
Ninja překvapeně zdvihne hlavu a vmžiku zařve bolestí, když mu Samael probodne prsty pravé ruky obě oči. Shinobi padl na záda. Řval bolestí, házel sebou na všechny strany, krev mu z očí tekla po obličeji a Samael se smál jako šílený a mával rozevřenými černými křídly.
„Bolest! Jen ji vnímej, protože ta ti dá sílu.“ Bezocasý nekontrolovatelně vykřikoval, jako smyslu zbavený a začal vypouštět temně rudou čakru, která se začala vlévat do Sasukeho. Shinobi se mezitím na zemi začal zklidňovat a jeho bolestivé výkřiky přešly do zvířecího ryku. Po několika minutách Samael vypustil všechnu svou čakru a začal pomalu v oparu rudého kouře mizet a vtřebávat se do ninji, ležícího na zemi.
„Nezapomeň na to, co jsem ti řekl, Sasuke Uchiho.“ A jeho hlas se přeruší úplně.

„Karin!“ Vykřikl Suigetsu a rychle chytil dívku, kterou ninja, doteď bezvládně ležící na operačním stole, odhodil rudou čakrou, která se z něho náhle vynořila.
„Co se děje?“
„Je to špatný. Právě propadl démonovi a nejspíš nás všechny zabije!“ zařval Orochimaru a jenom díky Sharinganu se dokázal vyhnou několika kameným shurikenům, které Sasuke vypálil pravou rukou, kterou měl naplněnou démoní čakrou.
„Běžte všichni pryč!“ zařvali Pein s Madarou a společně s Orochimarem se postavili proti šílenému Sasukemu. Ten zdvihl obě ruce zrudlé čakrou. Mezi nimi se mu utvořila temně červená koule, velká jako jeho rozpětí paží, a švihl s ní s výkřikem o zem. Čakra bezocasého vlétla neuvěřitelnou rychlostí do země, zabořila se do ní a vybuchla. Vzápětí se celý vršek hory a její základy, ve kterých byla schovaná základna Akatsuki, vzedmula a za ohlušující exploze vylétla do vzduchu. Do vzdálenosti několika kilometrů dopadaly obrovské projektily rozlámané a roztříštěné skály.
„Já vám říkal, že to je blbej nápad!“ řval Orochimaru, skrytý společně s Peinem za trojitým Rashomonem. Odvolal techniku a společně se rozběhli proti Sasukemu. V běhu se ze své časoprostorové techniky ještě objevil Madara a přidal se k nim.
„Co teď?“
„Já jdu ze předu. Peine, ty zprava a ty ho zkus znehybnit!“ zařval Madara přes narůstající hukot Sasukeho čakry, která již dosahovala výše Devítiocasého. Když byli tři ninjové téměř u shinobiho, tak ztuhli.
Sasuke naprosto znehybněl a nyní stál se skloněnou hlavou uprostřed trosek a těžce dýchal.
Ninjové si vyměnili nechápavé pohledy, poté se Sasuke zapotácel a padl čelem do rozlámaného kamene a prachu.
Orochimaru neváhal a přiskočil k němu. Zdvihl ruku a zkontroloval mu puls.
„Žije! Rychle ho vem dolů na ošetřovnu. Teda, pokud není zničená.“
Madara přenesl Sasukeho na ošetřovnu, která nyní byla přeplněná k prasknutí ninji, které nečekaný vybuch zranil. Jednoho z mužů shodil z lehátka a položil na něj ninju. Medikové byli okamžitě u něj a zkontrolovali ho. Po několika minutách ohlasili, že životní funkce jsou v pořádku.
„Alespoň něco se povedlo.“ postěžoval si Orochimaru, který se byl podívat u sebe v laboratoři. Nebo alespoň tam, kde jeho laboratoř byla. Kamený zával, způsobený otřesy, mu zničil naprosto celý výzkum a vzorky.

Po několika hodinách se Sasuke probudil. Nevěřícně si ruce přiložil před oči, kterýma viděl stejně ostře, jako by nikdy Sharingan nepoužíval.
„Povedlo se.“ zdvihl se na nohy a překvapeně si prohlídl pravou ruku, která byla taky jako nová. V místnosti, kam ho převezli, nikdo nebyl, tak na sebe rychle hodil oblečení a vyšel na chodbu.
Nohy se mu trochu podlamovaly, ale po několika minutách ucítil jistotu a téměř bez zachvění kráčel rozbořenými chodbami. Trochu byl v šoku, když spatřil celou základnu v ruinách, ale v tu chvíli jeho euforický pocit zvítězil a vesele se rozhlížel a zkoušel nový zrak. Po sto metrech uslyšel z venku několik hlasů a ržání koní. Proto si pospíšil a vyšel ven. Studený vítr podzimní noci ho zaštípal na tvářích a křik jeho mužů ho přivítal před jeskyní. Sasuke se zmateně rozhlídl. Kolem něho bylo několik desítek ninjů na koních, společně s několika bojovníky, které stvořil Orochimaru z čakry ocasých démonů.
„Konečně vzhůru. Co oči?“
Sasuke se otočí po hlase.
„Vidím víc než dobře. Co se tady děje?“
Madara si sundá masku a nechá si ofouknout tvář.
„Tví muži na tebe čekají. Dnes je tvůj velký den.“
Sasuke se usměje a zavře oči. Madara si shinobiho zkoumavě prohlídne a nedočkavě čeká.

„Samaeli!" zavolá Sasuke ve svém nitru. Muž na trůně se zpoza masky temně usmál a zavřel taky oči.
„Dobře si pamatuj jméno svých nových oči...“
K Madarovi se připojí i Pein a Orochimaru a čekali, co se bude dít. Sasuke pomalu otevře oči, které mu ve tmě rudě zazářily.
„Mangekyou Sharingan-Jaggan."
Sasukemu se v rudých očích rozleje panenka a zformuje se do černé spirály. Trojce ninjů oněmí úžasem a dlouhou chvíli si Sasukeho prohlíželi. Ten se šíleně usmál a došel k jednomu ze svých mužů, který mu již připravil vybavení. Pomalu se začal vyzbrojovat a chystat na nájezd. V tom se otočí, vypustí trošku své rudé čakry a podívá se přímo na Madaru.
„Ani to nezkoušej.“ zasyčí a opět se otočí zpět.
„Co to mělo znamenat?“ Zeptá se Pein a zkoumavě si prohlídne Madaru, kterému vyrazil pot na čele.
„Právě... Právě jsem chtěl na něho zaútočit a vyzkoušet jeho nové oči!“ Madarovi se zachvěje hlas a rychle schová kunai, který měl ještě v ruce.
„On vidí do budoucnosti?“
„Zřejmě!“ Madara byl naprosto nezchopný slova.
„Nikde jsem o takovém druhu Sharinganu neslyšel.“
Sasuke vyskočí na koně již kompletně vybavený a vytasí katanu, která mu začala rudě zářit jeho novou čakrou. Všichni muži s úžasem hleděli na svého velitele.
„Dnes je ten den. Den, kdy Konoha padne!“ zařve Sasuke a vydá se na masakr, který ho časem proslaví po celém světě a odstartuje jeho krvavou pouť.

Mangekyou Sharingan-Jaggan - Kaleidoskopické oko budoucnosti