Poslední přání - 39. kapitola - Poslední útok

Upozornění! Příznivci Hidana a Kakuzy nečtěte!

Hidan strnul. Ten drzý kluk mu tuhle lež vmetl přímo do obličeje. Pravdou ovšem bylo, že Kakuzu na tom vůbec nebyl dobře. „Ne! Nemohli jste…,“ zasípal ninja s maskou.
„Ale mohli!“ opáčil Kakashi. „Tvá krev posloužila jako náhražka pro rituál tvého parťáka. Měli jsme na ni několik speciálních kapslí. Shikamaru věděl, jak funguje jeho technika!“
Hidan zůstal v podřepu, stále ještě byl ohromen. „Jak jste sakra…!“
„Prostě jsme potřebovali získat trochu Kakuzovy krve. Vidíš tuhle kapsli?“ Ukázal mu drobnou věcičku, kterou držel v ruce, zůstaly na ní zbytky krve.

Kakashi byl volný, jeho věznitel dopadl na zem a svíjel se v bolestech. „Nemožné! Jak… jak jste se dostali k mé krvi?“
Kopírovací ninja se opatrně zvedal. „Když jsem tě zasáhl bleskem,“ řekl a znovu se na něj podíval. „Pak už jsem tě musel jenom odlákat pryč.“
„Ten kluk to nemohl plánovat celou dobu! To není možné!“ funěl poražený ninja ležící na břiše.
Z Kakashiho těla visely dlouhé nitě, ale nevšímal si toho. Byl zesláblý, ale přesto chtěl svému nepříteli ještě něco sdělit. „Ano, přesně to se stalo. Měli jste být opatrnější. On nepodcenil ani jednoho z vás, ale vy jeho ano! Asuma mu předal informaci, za kterou jeho mistr zaplatil životem, a on ji nenechal vyšumět, ale zanalyzoval ji a použil proti nepříteli. Ale co o tom vy, bezcitní zabijáci, můžete vědět?“ Ninja už mu neodpověděl. Zbylí konožští bojovníci k němu přiskočili. Kopírovací Shinobi sáhl po nitích.
„Vytahujte je pomalu, ať si nepoškodíte cévy!“ upozornila ho Ino, ale Jounin ji neposlechl.
„Uzdravíš mě později. Ještě jsme neskončili!“

Blížily se k nim černé stvůry. Chouji skočil před ně, celý se zvětšil a svýma obrovskýma rukama zarazil obě bytosti do země. Z nich se vyvalily nitě, kterým ninja včas uhnul po vrácení se do své původní velikosti.
„Chouji!“ Ino a Kakashi se vyhnuli ohni, který vypustila černá nestvůra, která proletěla kolem nich… a vsákla se do Kakuzových zad.
„Je zle!“ zavrčel Jounin, protože už věděl, co bude následovat.
Blondýnka se roztřásla. „On… obživnul!“
„Ano, pohltil srdce té bleskové potvory,“ přikývl kopírovací ninja.
Už pohltil i zbylá monstra. Ze všech kousků jeho těla teď vylétávaly nitě. Obrovskou hruď měl plnou stehů, maska mu spadla a Ino se podlomila kolena. „Co je zač?“ vyjekla.
„Jak to tak vypadá, i on sám je monstrum,“ vzdychl Kakashi. Zírali do té bezduché tváře se zelenýma očima, byli v koncích.
„Už jste mi zničili dvě srdce. To už se hodně dlouho nikomu nepovedlo,“ promluvila na ně příšera s neuvěřitelnou silou.

Stínové sevření povolilo, Hidan si toho všiml první a začal se smát. Mladík zpozorněl. „Dokonce už ji já jsem pochopil, o co tu jde. Tu techniku mám prokouknutou,“ uchechtl se, ale stále si držel krk, protože krev se mu z něj nepřestávala řinout.
„Co tím myslíš?“ znejistěl bojovník v zelené vestě.
„Ten stín slábne. Pět minut, dýl to neudržíš. Vidíš?“ Zvedl ruku. „Můžu se hýbat.“ Sáhl po kovové tyči a opatrně si ji vytáhl z těla. Pak se mu podařilo vstát. „Čím dýl tohle jutsu používáš, tím rychlejš to slábne.“ Během řeči došel až k němu. „Už ti došla chakra, co?“ Shikamaru znovu zaslechl smích šílence. Ninja zvedal ruku s tyčí k poslední ráně.

Kakuzu byl připravený bít se dál. „Už mi znova neutečete,“ uchechtl se silák z Akatsuki.
„Dejte si pozor!“ sykl Kakashi.
„Jistě,“ hlesli jeho svěřenci.
Než stačili opustit bojiště, byli chyceni silnými lanky, která vyrazila ze země. Nepřítel se teď podobal loutkáři, který na provázcích vede loutky. Ino zaječela, ani jeden z nich se nemohl hýbat.
„Hatake Kakashi, myslel jsem si, že si vezmu vaše srdce, ale… rozmyslel jsem si to!“ Ve spleti nití vykoukly dvě masky, se kterými už měli ninjové tu čest. „Srdce si doplním, kdy budu chtít. Ale vy teď zemřete!“

Ohnivá koule zmizela a Kakuzu s úžasem zjistil, že konožským ninjům dorazily posily. Nejistě se tvářící růžovláska, bledý černovlasý chlapec, hnědovlasý Jounin a uřvaný blonďák.
„Sorry za to zpoždění,“ vydechl ninja v oranžové bundě.
„Posily, jsme zachráněni!“ Chouji se začal usmívat a Ino se k němu přidala.
„Sakuro! Sai! A Naruto je tu taky!“
Kapitán Yamato se s úšklebkem obrátil ke kopírovacímu Shinobimu. „Ještě se nestalo, abych vás viděl tak zmláceného, senpai. Copak jste dělal?“
„No, víš, to je na dlouhé povídání.“ Jounin se zatvářil sklesle.
„Pak tedy náš nepřítel musí být opravdu silný.“
Kakuzu si prohlížel nové přírůstky a odfrkl si. „Hm, další šašek na scéně! Už teď vypadáš, že každou chvíli lehneš!“ Upřeně zíral na Uzumaki Naruta a jeho zašpiněné oblečení a strhaný obličej. I ostatní už si toho všimli.
„Jsi v pořádku, Naruto?“ zeptal se Chouji opatrně.
„Kde je Shikamaru?“
„Je o kus dál, bojuje s tím druhým.“
Kakashi přikývl. „Potřebujeme k němu dva ninji jako posilu. Medika a útočníka na větší vzdálenosti. Běžte za ním!“
Sakura a Sai ihned vyrazili, cestu jim ukazoval Kakashim vyvolaný buldok jménem Pakkun. Jakmile se rozběhli k lesu, ozval se nepřítel. „Myslíte si, že proti mě něco zmůžete? No, takhle mám aspoň větší výběr!“ uchechtl se.
„Já ho zvládnu!“ usmál se Naruto a postavil se do čela skupiny.
Kakashi se nenápadně obrátil k Yamatovi. „Zvládl tu techniku?“
„Řekl bych, že je tak v polovině, senpai,“ pousmál se jeho dobrý přítel. „Ale… uvidíš sám,“ dodal se smíchem a přitom ani na vteřinku nespustil z Naruta oči. „Před tebou totiž právě stojí úplně nový Naruto.“

Pakkun vedl skupinku širokou plání, čenich až těsně u země. „Tudy!“ zavelel a ninjové okamžitě změnili směr.
„Nebylo nerozumné, aby šel Shikamaru sám proti muži, co mu zabil mistra? Myslíš, že bude v pořádku?“
Sakura se na Saie překvapeně podívala. „Ano, bude,“ prohlásila vážným hlasem a v duchu dodala: Je přece nejchytřejším ninjou v celé Zemi ohně! Nemusíme se o něj bát. Určitě si připravil dobrý plán, než zaútočil. Asuma sensei je na něj určitě hrdý!

Dívka s růžovými vlasy neměla tak docela pravdu. Mladík s drdolem klečel na zemi a další plán teprve rozmýšlel. Nepřítel se rozhodl dostat se k němu ještě blíž a hýkal blahem. „Bezvadný! Já se hýbu! Vidíš to, ty červe? A myslím si, že kdybys býval zasvětil život bohu Jashinovi, možná by tě ušetřil. Ale na to už je teď stejně pozdě, protože… teď už by ti neodpustil, blázne!“ Zvedl ruku k ráně, ale něco ho zastavilo. Mladík byl opět připravený se bránit.
„Nepotřebuju, aby mi odpouštěl tvůj pomatený bůh! Kageyose no Jutsu!“
Ze všech stran se objevovaly stíny, které patřily k rozvěšeným výbušným lístkům. Spoutaly ninju z Akatsuki tak, že se nemohl vůbec pohnout, měl teď výbušniny všude po těle. „Ty parchante!“ zasyčel Hidan a přemýšlel, jak z té patálie ven.
Mladík naproti němu se usmál. „Ještě pořád mi nějaká chakra zbyla.“ Hodil nůž do strany, zabodl se do označeného místa.
„Co to děláš?“
„Počkej si a uvidíš!“ uchechtl se ninja v zelené vestě. Svůj další tah už měl dokonale promyšlený a věděl, že nepřítel už mu teď utéct nemůže. Země na označeném místě se začala bortit, až najednou bělovlasý visel nad hlubokou propastí.
„Kde se to tu vzalo?“ nechápal. „Kdys to tu nastražil?“
„Ještě předtím, než jsme sem šli. Měl jsem to připravené od začátku.“
Ninjou tohle zjištění otřáslo. On si nehrál na hrdinu? On měl tohle celou dobu v plánu? Oči se mu rozšířily hrůzou, s takovým stratégem se dosud nesetkal. A teď si před ním ještě bude pohrávat se zapalovačem.
„Jak asi víš, kletba je dvousečná zbraň,“ promluvil černovlasý. „Víš, co to znamená?“
„Jasně, že ne!“ Hidan už byl vzteky celý bez sebe.
„To znamená, že když někoho zabiješ kletbou, budeš zabit taky. Zabije to vlastně dva lidi.“ Během řeči se pokoušel rozžhnout zapalovač. „Jedním z nich byl můj učitel.“ Shikamaru teď sledoval výraz nelíčené hrůzy ve fialových očích svého soupeře. „Ještě si myslíš, že se z toho dostaneš? Tahle díra bude tvým hrobem,“ prohlásil pomalu a s důrazem.
„Pitomče! Já nemůžu umřít!“ odsekl Hidan vztekle. „I kdyby mi zůstala jenom hlava, nějak už se z toho dostanu a pak si tě najdu a roztrhám tě na malý kousíčky!“
V křoví něco zašustilo, oba pohlédli tím směrem, mezi stromy vykouklo několik jelenů a srnek. „Vysoká?“ zapochyboval bělovlasý, kterému to nešlo na rozum.
„Krom členů mého klanu sem nikdo jiný nechodí. Tenhle les je totiž zvláštní. A nejlepší na tom všem je, že klan Nara tě tu uvězní navěky.“
Na chvíli měl pocit, že mu někdo položil ruku na rameno. Ohlédl se, vidina nezmizela. Asuma sensei stál vedle něj a usmíval se, v puse nepostradatelnou cigaretu. „Dostal jsi ho, Shikamaru,“ řekl pyšně.
Mladík se usmál. „Jo,“ uchechtl se, jako by se trochu styděl.
Jeho mistr si nechal zapálit cigaretu. „Má Ohnivá vůle je teď tvá,“ prohlásil, než zmizel. Plamen v zapalovači jasně hořel.
„Proč to zapaluješ?“ Ninjovi v hlase už nezazníval vztek, ale strach.
„Je to Ohnivá vůle,“ řekl mladík tiše. „Mocná ochrana Skryté listové vesnice.“ Pak hodil zapalovačem a dodal: „Sbohem, sensei.“ Ozvala se hlasitá rána. Oheň pohltil vše, co měl v dosahu. Mladík v zelené vestě stál s kamennou tváří a jen se díval.

Naruto vyrazil do útoku, vyvolal ještě dva klony, dostal nápad. „Stínové klony?“ podivil se Kakuzu. „Aha, to je ten hostitel Lišky. No, to se podívejme!“
Kakashi zatím Yamatovi sděloval, jaká je situace. Ninjovi se orosilo čelo. Teď už se nedivím, že toho má senpai dost. „Naruto!“ vykřikl, když blonďáček vyběhl a oddělil se od skupiny.
„Jo, slyšel jsem, co říkal,“ odbyl ho Jinchuuriki a hnal se vpřed.
„Naruto!“ volal za ním Chouji.
„Přece na něj nemůžeš jít takhle zpříma!“ přidala se Ino. Měla pravdu. Kakuzu odchytil jeho vytvořené kopie a během pár vteřin je zničil. „Na mě ti nebudou stačit stínové klony, spratku!“ zahučel.
Narutovi už to také došlo. Potřebuju nejmíň tři, abych ho odlákal. Kakashi stál za tím a zamyšleně ho pozoroval. Využívá zkušenosti klonů. Tyhle vyslal, aby zjistil, jak jeho soupeř útočí, a teď promýšlí strategii. Používá teď své schopnosti úplně jiným způsobem.
Naruto se rozhodl. Vyvolal nové klony, které začaly vytvářet rotující kouli plnou chakry. „Co to dělá?“ nechápala Ino.
„Strašně to skřípe,“ hlesl Chouji. „A ta chakra… je neskutečná!“
I jeho protivník už zpozorněl a ohromeně sledoval, co se děje. Kakashi s hrůzou a uspokojením vzpomínal, jak se svým svěřencem trénovali naposledy. Na malý okamžik měl pocit, že se mu zjevil Čtvrtý Hokage.
Kakuzu viděl, že situace začíná být vážná. „Co je to za techniku?“ ptal se sám sebe. „Nesmím se tím nechat zasáhnout, nebo končím!“
Naruto a jeho klony se usmály. „Fuuton: Rasen shuriken!“ Vyrazil vpřed, jeden z Narutů držel obrovský rotující a skřípající shuriken nad hlavou.
„Půjdu za ním!“ vyhrkl Chouji, ale Yamato ho zarazil: „Ani krok, nebo tě taky zasáhne!“

Blonďatí ninjové se řítili vpřed, maskovaný analyzoval jejich pohyby. „Hm, tak taková je síla hostitele Kyuubiho. Vskutku technika vhodná monstra.“ Jednoho chytil do spleti vláken, dva zničil pomocí svých masek nabitých chakrou. Ale jeden stále ještě zbýval – ten, který se teď vyřítil ze zálohy. „Ksakru!“ Prudce se otočil, mladík se napřahoval k ráně a pak… rotující koule vyšuměla.
„Co se děje? Dostal ho?“ Ino zatínala pěsti.
Yamato posmutněl. „Ne, neudržel to.“
To nečekané selhání stačilo k tomu, aby se Uzumaki nechal spoustat Kakuzovými silnými vlákny. Kakashi už mu běžel na pomoc. A je to zase všechno při starém! Vzdychl v duchu. „Yamato!“
„Už jdu na to,“ přikývl oslovený a použil svou jedinečnou techniku, Molton. Jeho prodloužená ruka, změněná na dřevo a s prsty proměněnými v ostrou špičku, vyrazila vpřed a protrhla nitě na Kakuzových zádech. Ve stejné chvíli kopírovací ninja přesekl svým bleskovým jutsu lanka, která poutala Naruta, zachránili ho včas. Další Yamatův výpad minul cíl a dřevo se zarazilo do stromu a zůstalo v něm zaklíněno.
„Sakra!“ zlobil se blonďáček a ztěžka oddychoval.
„Dělal machra a zas to zvoral. To je prostě Naruto!“ uchechtla se Ino.
„Když je to Rasen shuriken, myslel jsem si, že to na něj hodíš. Musel by ses dostat až k němu a napálit mu to do obličeje,“ zaryl si Chouji.
„Kdyby se mi to povedlo, rozpadl by se!“ vztekal se Uzumaki.
Kakashi smutně pokýval hlavou. „Tak tak. Jmenuje se to Rasen shuriken, ale je to technika na blízko.“
„A kvůli tomu používá klony na odlákání pozornosti,“ dodal Yamato, který se snažil vrátit své ruce původní podobu.
„Málo trénoval,“ mínil šedovlasý ninja. „Kdyby mu to vydrželo ještě chvíli…“
„Přesně tak,“ pokýval hlavou druhý Jounin.
„Proti němu už to nezabere,“ povzdychl si Chouji.

Naruto se nepřestával mračit. Už zase s ním jednali jako s malým dítětem. Všimli si vůbec, že tu sedí na zemi? Kakuzu už si s ním také tak hlavu nelámal. „Stačí, když se od něj budu držet dál a nespustím z očí toho, který tu techniku provádí,“ šeptal si pro sebe a pokradmu se díval na skupinku.
„Půjdu na něj znovu,“ zabručel Naruto. „A dorazím ho svou novou technikou!“
„Zbláznil ses,“ vyštěkla Ino. „Patří k Akatsuki! Když to uděláš znova, prostě se tomu vyhne!“
Nepřestali ho odrazovat, zkoušeli ho přesvědčit o tom, že lepší je hromadný útok, ale nedal si říct.
Kakuzu už začínal být netrpělivý. „Tak co bude? Co udělá teď?“
Jouninové své snahy o zastavení horkokrevného blonďáka už vzdali. „Yamato, co ty si o tom myslíš?“ vzdychl Kakashi.
„Vždyť jsem ti to říkal, senpai,“ uchechtl se oslovený. „Tohle je úplně nový Naruto.“

Sakura, Sai a Pakkun běželi skrz les. Pak uslyšeli výbuch. „Co to bylo, Pakkune?“ vyjekla růžovlasá.
„Už tam budeme!“ odpověděl jí psík.
Shikamaru chvíli mlčky pozoroval hlubokou díru. Pak přešel k jejímu okraji a podíval se dolů. Nezabil ho, tenhle člen Akatsuki byl doopravdy nesmrtelný.
„Vážně jsi to udělal! Rozsekals mě na kousíčky! To je ale ubohý!“ hulákala na něho hlava bělovlasého. „Stihne tě kletba boha Jashina, to si pamatuj, ty malej červe!“
„Tvejch keců se nebojím,“ opáčil mladík v zelené vestě. Vytáhl z kapsy kunai s výbušným lístkem připevněným na něm. „Víš, ty a já máme rozdílnou víru. Já věřím ve Vůli ohně. A ten Jashin, nebo jak mu říkáš, už není tvůj bůh. Jediný, kdo tady bude vykonávat pomstu, jsem já!“ S ledovým klidem vhodil kunai k opačnému kraji díry a nechal napadat na nesmrtelného kamení. Nezdálo se ale, že by mu to nějak vadilo.
„Jashin se pomstí! Dostanu se odsud a podám si tě, ty malej zmetku! Těmahle zubama ti prokousnu hrdlo!“
Shikamaru odstoupil od kraje. Vykonal, co měl, to mu stačilo. Jeden z jelenů, které klan Nara choval, došel až k němu a kopyty vyhrabal zapalovač z hlíny, vzpomínku na mistra Asumu.
Ještě chvíli rozjímal, pak i s jedním z jelenů vyšel z lesa, dobíhali k němu Sakura, Sai a malý buldok.
„Posily, co? Ale jdete trochu pozdě,“ ušklíbl se.
„Cože?“ vydechla překvapená růžovláska. „Shikamaru, neříkej mi, žes toho člena Akatsuki přemohl sám!“
„To je tedy schopnější, než jsem si myslel,“ pokýval hlavou Sai.
„Jo, tohle byla prostě věc, kterou jsem musel udělat sám!“ řekl černovlasý a zastrčil zapalovač do kapsy u vesty. Ostatní to chápali.
„Máš pravdu,“ hlesla Sakura.
„Ale o mě nejde!“ přerušil ji Shikamaru. „Co ostatní?“
„Nevíme, šli jsme rovnou sem.“
„Musíme se rychle vrátit!“ mínil Sai a všichni čtyři se okamžitě vydali na cestu zpátky. Jenže po pár metrech se mladík s drdolem svalil do trávy.
Sakura k němu ihned přiskočila. „Jsi v pořádku? Zůstaň sedět, vyléčím tě!“
„Ne!“ odbyl ji černovlasý. „Nic mi není! Já… už nikdy nechci vidět, jak mým přátelům ubližují. Musíme jít.“
„Tak dobře,“ přikývla Sakura a čtveřice znovu vyrazila.

Naruto se připravil k dalšímu útoku. „Zase ten usmrkanec? No, raději se připravím.“ Kakuzu věděl, že by si neměl zahrávat. Vrátil ruce do původní podoby, ale ze všech dalších částí těla a také z úst vylézaly chuchvalce šedých pružných a silných nití.
„Mění formu, ale také při tom užívá velké množství chakry,“ vydechl Yamato.
„To je kvůli té Narutovo technice. Bude se snažit držet zpátky,“ mínil Kakashi.
Uzumaki vyvolal klony, vytvořil velký shuriken nabitý chakrou a rozběhl se proti nepříteli. Ten nad třemi kopiemi přeletěl a chystal se udeřit do skutečného Naruta. Ostatním ve skupině to neuniklo.
„Prokouknul to!“ zaječela Ino.
„Umí útočit i na dálku!“ Kakashi byl ohromený.
Pod spletí nití, které chlapce zasáhly, se však skrýval… „Cože? Klon?“

Útok přišel zezadu, skutečný blonďáček se zamíchal mezi ty falešné. Rána zasáhla cíl. Poraněný Kakuzu letěl ještě několik metrů. Pak jeho tělo zůstalo viset ve vzduchu, zběsile pulsovalo a kolem něho rotovala chakra.
„Pozor na ten výbuch!“ křikl Kakashi na svou skupinu.
Ještě chvíli se dívali na tu zvláštní podívanou, pak tělo nejsilnějšího protivníka, s jakým se kdy setkali, dopadlo do vzniklé prohlubně. Bylo po všem.

Udýchaná Konan vrazila do Vůdcovy pracovny bez zaklepání. „Peine! Pojď honem ven!“
Zrzek byl celý popletený. „Co se stalo?“
Neodpověděla a táhla ho před vchod. Ostatní už tam stáli. Třesoucí se Shenai v Itachiho náručí, zamyšlený Tobi, neutrálně se tvářící Zetsu, znepokojený Deidara a smutný žralok. Hejno černých vran kroužilo nad sídlem.
„Peine, to jsou černí ptáci!“ vydechla modrovláska. „Víš přece, dky se tu objevili naposledy.“
„Ano,“ přikývl Vůdce. „To může znamenat jediné. Hidan s Kakuzou jsou po smrti!“