První člověk, kterýho fakt nesnáším 3- Trénink l aneb těš se Sasuke, mám dobrou mušku

Dalších pár dnů jsem se s Narutem ani se Sasukem neviděla. Asi stále ještě byli na misi. Během těch dní byla dost nuda. Jediné zpestření (i když ne příjemné) byl uslintaný dědouš. Chodil si k nám do krámku pro rajčata a to tak, že si při každé své návštěvě koupil jenom jedno. Logicky tedy musel do obchodu třeba i osmkrát za den a pokaždé se na mě úlisně koukal. Fuj. Kdyby alespoň měl zuby. Ani babička z něj nebyla nadšená, ale byl to zákazník a musely jsme být milé.

O Narutovi jsem něco zaslechla až týden potom, co odešel na misi a to, co jsem zaslechla, nebylo vůbec hezké. Prý leží v nemocnici. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli za ním mám zajít, zvážila jsem všechna pro a proti a nakonec jsem se rozhodla, že ho navštívím. Když se babička oddávala odpolednímu spánku, šla jsem štípnou nějakou kytku. U babičky se mi vždycky líbily sněhobílé Kamélie. Musím být nenápadná. Pomalu se plížím kolem zahradní houpačky, na které babička sladce chrupká a sunu se ala 007 k záhonu. Bohužel, já pako špičkový špion jsem nepočítala se zahradní konví a když se o ni milostivě přerazím, nadělá takového hluku, že babička vylítne z lehátka a začne se rozhlížet, kde kdo střílí. Mno nic.

"Ehm, babi, potřebovala bych jednu Kamélii. Kamarád je v nemocnici a já bych ho chtěla jít navštívit."

Sakra, zní to fakt uboze.

"Tak dobře, vem si ji. Poslyš, ty už sis tu našla kamaráda? To je hezké."

Usmála se babička. Sakra, to sem fakt nečekala, že bude tak milá. Hm, dostala mě. K záhonu dojdu normálně a za chvilku už vycházím směr nemocnice.

"Dobrý den, chtěla bych se zeptat, na kterém pokoji leží Naruto Uzuma... (jejda, jak to pokračovalo)...ehn Naruto."

Pěkně se usmát je jedna ze základních pravidel jak udělat dojem na službu v recepci.

"Ach ano, to je třetí pokoj v druhém patře."

Paní se na mě usmívá a ukazuje rukou směr.

"Děkuju."

Jen doufám, že tam nebude Sasuke, to bych hodila zpátečku rychlostí blesku. Fakt se s tím blbečkem dneska nepotřebuju vidět. S rukou na klice jsem zaslechla nějakou ránu a křik. Že bych tu byla špatně? Zrak mi padl na cedulku na dveřích. Ne, jsem tu dobře. Nakoukla jsem do dveří. Uvnitř seděl Naruto na posteli se zafačovanou hlavou a pod krkem ho držela nějaká holka s růžovými vlasy. Nevypadalo to, že by se jí dařilo Naruta uškrtit, protože se smál.

"Ahoj Naruto, já jen, že jsem slyšela, že jsi v nemocnici a..."

Nedokončila jsem větu, protože mi Naruto neomaleně skočil do řeči.

"Ne, to já sem tu furt. Žádná zvláštnost. No, zítra mě pustí a půjdeme na trénink. Teď mě napadá, nechtěla bys jít s námi?"

Holka ho mezitím přestala škrtit a napřáhla ke mně ruku.

"Ahoj, já jsem Sakura Haruno. Patřím do stejného týmu jako Naruto a už tři dny se ho marně snažím udržet v nemocnici."

Při těch slovech se zlobně otočila na Naruta, který na ní jen nevinně vyvalil modrá kukadla.

"Ahoj, já jsem Akemi Namikaze a potkávám Naruta když jí rámen, protože babička má obchod se zeleninou a já ji nosím do Ichiraku každý den."

Sakura se taky usmála a potvrdila pozvání na zítřejší trénink. Chvilku jsme ještě klábosili, ale potom mě Sakura jako doktorka vypakovala z pokoje pacienta.

Děsně jsem se na ten trénink těšila. Budu na jeden den opravdový ninja. Ráno jsem se úplně vznášela. Sice jsem netušila, kde je cvičební hřiště číslo sedm, ale nemohlo to být nějak těžké. Dlouhé hnědé vlasy do půli zad jsem si spletla do copu a připla sponou na temeni, hodila jsem na sebe černé síťované tričko s krátkým rukávem, černé návleky na ruce a modré tříčtvrťáky a potichu jsem se vyplížila z domu. Bylo ještě dost brzo, ale lidí na ulici už bylo hodně. Asi bych se někoho měla zeptat na to tréninkové hřiště. Hm. Štěstí se usmálo i na takové tele jako jsem já. Naproti mě se totiž potuloval nějaký nenažraný kluk se sáčkem chipsů. Po mé otázce, kde se to hřiště nachází jsem musela hodinu čekat než dožvýká a potom mě konečně poslal správným směrem. Asi jsou tu fakt všichni ujetí.

Když jsem konečně dorazila na místo, stáli Naruto, Sakura a ...grrr...Sasuke vedle nějakého chlapa a ten cosi řečnil. Jeho kecy mě ani moc nezajímaly. Usadila jsem teda své pozadí na větev stromu a čekala co se bude dít. Nemusela jsem čekat dlouho. Naruto se začal se Sasukem o něčem hádat, a ten chlap místo aby to zastavil, začal si číst se slovy, že tohle bude na dlouho. Sakura se je sice snažila umírnit, ale vzdala to. Už jsem to nemohla vydržet a když Sasuke napřáhl ruku, že Naruta praští, mrskla jsem na Sasukeho kamínek. Trefila jsem dokonale, jako vždycky. Schovaná v listí jsem se tiše smála, když se začal král všech borců rozhlížet, odkud kamínek letěl. Rozhodla jsem se ho ještě trochu vydráždit.

Hodila jsem další kamínek a tentokrát jsem se trefila do hlavy. On mým směrem ale hodil kunai. Přestože jsem měla výhodu toho, že já ho viděla a on mě ne, rychle jsem přeskočila na vedlejší větev, chytila jeho kunai a vrátila mu ho i s malým dárečkem v podobě výbušného lístku. Všichni uskočili a na Narutově tváři se rozlil vědoucný úsměv. To Sasukeho nakrklo ještě víc. Začal na mě rozhazovat shurikeny jako blázen, ale já mám kromě mušky i dobrý postřeh, takže netrefil a nazpět se mu toho vrátilo dvakrát tolik. Postarší chlap konečně zvedl zrak od knihy a koukl se kolem sebe. Na ninju má teda mizerný zrak, když si padesátky shurikenů všiml až teď.

„Ahoj Akemi. Pojď dolů, jinak to tu Sasuke zapíchne."

Smál se Naruto a já jsem elegantně seskočila z větve přímo před starocha. No, z blízka zase tak starý nebyl. Vypadal na něco kolem čtyřicítky, ale to se nedalo soudit, jelikož měl až na jedno oko zakrytou celou tvář maskou a to druhé oko měl zakryté čelenkou. Hm, taky divnej týpek. By si se Saskem mohli podat ruce.

"Já jsem Kakashi Hatake a jsem sensei tohohle týmu. A ty?"

Hm, hlas měl celkem mladý.

"Akemi Namikaze."

Až teď zpozorněl a podíval se na mě tím svým okem.

"Namikaze?"
"Jo, Namikaze. Můj táta se jmenuje Minako Namikaze a žijeme ve vesnici daleko odtud. Jsem tu na prázdninách, nebo spíš v azylu u bybičky. S tátou si moc nerozumím."

Přiznala sem barvu, a teď ty hochu. Ten na to ale nic neřekl a rovnou se vyptal, jestli jsem ninja, po záporné odpovědi se ptal dál, zdalipak umím něco z ninja tréninku. Vysvětlila jsem mu co a jak a potom mi pověděl, že budu cvičit lezení po stromě bez pomoci rukou. Ostatní trénovali rovnováhu a jutsu. To mě štvalo. Já tu budu naturegirl a oni cvičí techniky. Hm.

Nečekala jsem že to bude tak lehké.

"Sensei, stačí to?"

Zavolala jsem na ně z poslední větve padesátimetrového stromu a všem čtyřem spadla čelist.

"No vidím, že chakru ovládáš velmi dobře. Takhle dobře ji na začátku ovládala jenom Sakura. Hm. Tedy, můžeš zkusit chození po vodě."

Kakashi mi to ukázal, ale když mi ani to nedělalo nijak velké problémy (brácha byl fakt dobrý učitel), rozhodl, že budu trénovat s ostatními.

Asi jsem Sasukemu zkazila náladu, nebo je ještě vetší primitiv, než jsem čekala. Celé dopoledne byl na všechny protivný a kolem poledne už Narutovi tekly nervy. Potom, co ho Sasuke už po stý nazval pakem a ubožákem, Naruto se na něj rozběhl. Sensei se to sice snažil umírnit, ale Sasuke nebyl proti malému boji. Dával Narutovi co proto.

"To jsou takoví pořád?"

Sakura zavrtěla souhlasně hlavou, ale potom se jí v obličeji začala zračit hrůza. Nejen jí. Když jsem se otočila zpátky, měl kolem sebe Naruto červenou agresivní sílu. Bylo to, jako by přímo za mnou stál nějaký krvežíznivý vrah. Kakashi přišel k Narutovi a snažil se ho uklidnit, ale Naruto se rozběhl přímo na Sasukeho. V téhle rychlosti se mu Sasuke nemohl vyhnout a ....