Nový Uchiha? Díl 2. Letecká bitva

Někde v lese v Ohňové zemi
"Výborně Sai." pomyslel si Yamato. "myslím, že už nemá cenu tu dál zůstávat.
"Sakra, trošku se nám to komplikuje" mihne se v hlavě Sasukemu. "Musím se zbavit tady toho a pustit se do pronásledování toho druhého.
"Chidori Nagashi" Zašeptá Sasuke, vytasí katanu a vrhne se na Yamata. Yamato se nestihne bleskovému ostří vyhnout...
"Sakra, byl to Moku Bunshin." pomyslí si Sasuke. "Ale počkat, to by mohlo..."
"Kuchiyose no Jutsu." řekne Sasuke a vyletí na obřím orlovi pronásledovat Saie.
"Sakra, to jsem nedomyslel." Pomyslí si Yamato. "Rychle za nima"

Někde ve vzdušném prostoru Ohňové země
"Výborný plán, kapiténe Yamato." usmívá se Sai, když v tom uslyší nelidský křik. Rychle se otočí a uvidí za sebou Sasukeho na obřím orlovi.
"Sakra, kde ho nabral?" přemýšlel Sai, a přitom vytáhl pergamen, na který namaloval další dva ptáky.
"Choujuu Giga." Zakřičí Sai a řekne si. "Tak možná je jeho orel větší, ale teď máme početní převahu. I tak se ale musím co nejrychleji dostat do Konohy.
Všichni tři namalovaní ptáci se seřadí do véčkové formace a co nejrychleji letí směrem ke Konoze. Sasuke je ale rychlejší a tak je začne rychle dohánět.
"Tak takle to nepude," pomyslel si Sai letící na špice formace. "Musím něco vymyslet."
Formace začala prudce stoupat.
"Ať se snažíš o cokoliv, stejně je to už zbytečný." zakřičí Sasuke. "Stejně už sem tě skoro chytil.

Sakra, co se to tu děje? Letím asi pět set metrů nad zemí v pařátech toho ptáka a pořád stoupáme. Nejhorší je, že nás na nějakým větším ptákovy pronásleduje ten černovlasej kluk a rychle nás dohání.
"Uáááh" křičím, protože pták, který mě nese si přitáhl křídla k tělu a my se řítíme se ve vývrtce dolů k zemi, která je blíž a blíž a áááááááá.
Uf, vybrali jsme to. Ten kluk asi už donutil toho ptáka,aby ho poslouchal. Otočím se. Zbylí ptáci se pustily do boje mezi sebou. Doufám, že se tam pozabíjí navzájem. Chci se toho kluka zeptat kam to letíme, tak na něj křičím, ale buď mě neslyší nebo mi nerozumí. Tak jen pozoruji krajinu pod sebou. Kolem dokola se táhne nekonečný les. Jen v dálce vidím menší osadu. Je to divná osada, domy mi připomínají čínské nebo japonské padagogy. Kam sem se to jen dostal?

Později
Před námi se začalo objevovat nějaké město. Je docela velké, kolem dokola je obehnané vysokou zdí a za městem se tyčí skále, ve které je vytesáno pět obličejů. Domy jsou tu, jako v osadách, co jsme potkali, v japonském nebo čínském stylu.
Horší zprávou je, že ten černovlasej kluk nás zase pomalu dohání. Vypadá to, že nechce, abychom do toho města dorazili. Bojím se, že se mu nám v tom podaří zabránit. Oba ptáci letí svou nejrychlejší možnou rychlostí, ale ten větší nás rychle dohání.

"Sakra, to nestihnem." pomyslel si Sai. "A já už nemám chakru na vyvolání dalších Choujuu Giga. Zrychli, zrychli, pobízí svého ptáka, ale ví, že letí svojí nejvyšší rychlostí.
"Mrak, to může být naše záchrana." zaraduje se Sai a rychle k němu zamíří.
Sasuke vytuší jejich úmysly a ještě zrychlí.

Právě jsme zaletěli do mraku a já vůbec nic nevidím. Vypadá to, že náš pronásledovatel ale ano. Pořád za námi slyším tlukot křídel jeho ptáka.
Svist ... svist ... cink
cink ... svist ....
Všude kolem nás lítají ty divný nože a kdo ví co ještě, nechápu, jak to dělají, já tu teda nic nevidím. A hodit nůž tak, aby odrazil ten, co po nás hodil nepřítel jen podle zvuku, sou to asi fakt machři.
Svist.
To bylo těsný, těsně vedle mě se do našeho ptáka zabodl ten divnej nůž.
Ale co se to děje? Ten pták se roztéká? Na inkoust?

"Sakra, trefil nás." pomyslel si Sai. "Rychle, musím namalovat dalšího ptáka, nebo je s náma amen. Inkoust, svitek, oh ne! Můj svitek!" Svitek padá dolů k zemi.
"A dop***le."

Padám. Padám dolů na zem. To je asi konec. Nevím, kde jsem, ani proč tu jsem, ale zemřu tady. Docela obyčejnou smrtí. Pádem zvýšky. Vyletěl jsem z mraku. Pořád padám. Pod námi jsou nějací lidé. Doufám že uhnou. Nechtěl bych při své smrti ještě někoho zabít. I když, to už je vlastně jedno.