Deník Kunoichi ~ 3. Kapitola: Mise! Cesta do země Blesku

Uběhlo dalších pět dní a my pořád plnili samé nudné mise. Jedna mise, konkrétně to zakopávání ředkviček (to byla potupa!), jsem schválně spadla do té nedaleké díry, abych to nemusela dělat, Miyuki-sensei ale zajednala tak rychle, že jsem ani nepocítila dno. K mému štěstí, samozřejmě. Když jsme tedy šestý den čekali u řeky, co budeme zase nudného dělat, Miyuki-sensei si po dlouhé době zřejmě zase usmyslela, že příjde pozdě. Jinak teď chodila včas, což jsme oceňovali.
„To je otrava! Doufám, že dneska už nebudeme dělat žádnou tu nudnou misi...“ Podotkla jsem.
„Jo, máš pravdu...já se chci podívat do nějaký jiný země...klidně jen vytáhnout paty za tuhle nudnou vesnici...hlavně chci jít pryč!“ Zavzlykala Aiko.
„To jsou mi ale přání. Vždyť ani nic neumíme.“ Podotkl Daisuke. Naneštěstí měl pravdu. Aspoň Daisuke nebyl tak arogantní jako ten mladej Uchiha, nevytahoval se svými ohnivými technikami. To se ocení!
„Sate, sate!“ Uslyšeli jsme najednou nad námi hlas naší staré dobré sensei...
„Miyuki-sensei, budeme mít nějakou pořádnou misi, že jo?“ Žadonila Aiko.
„Vy byste chtěli pořádnou misi? Céčko?“ Zpozornila najednou Miyuki-sensei.
„No jasně že jo!“ Vykřikla jsem na souhlas.
„Tak to jste měli říct dříve...naplánovala jsem nám tři mise D...“ Vydechla sensei.
„To ne...“ Jak se dalo čekat, všichni tři jsme propadli takové té depce...
„Ale, ale, dělám si srandu! Každý gennin chce krátce po svém jmenování pořádnou misi. Musím vás ale varovat, že to, co od mise C očekáváte, v tom ale nebude.“ Řekla s úsměvem.
„Aspoň že...počkat, co je to vůbec za misi?“ Zeptal se Daisuke.
„Máme dojít do země Blesku. Tam máme za úkol najít jeden z úkrytů, který tam byl vybudován za Třetí války ninjů, a odnést odtamtud ztracené informace.“ Informovala nás.
„To na nás nebudou útočit?“ Nadzdvihla jsem obočí.
„Ne, samozřejmě, že ne. To se od vás, od genninů, neočekává, aby na vás někdo útočil!“ Zamítla hned naše nápady.
„Jak ale máme trénovat bez boje?“ Naštvala se Aiko.
„Tak jste neměli chtít misi C. Každý tým jí teď plní, ale když vy jí nechcete, budeme dál plnit déčka...“
„Jasně že to bereme!“ Namítla jsem naproti tomu já. I když taková podřadná mise...je to vůbec pro ninjy?
„Ok, za hodinu na tomhle místě, a mějte sbalené věci, je vám to jasné?“
„Hai!“

...

„Mise C! Mise C! Mise C! Kdo by tušil, že to bude taková...NUDA?!“ Nadávala Aiko. Už jsme běželi lesem, do té pitomé země Blesku pro ty pitomé informace.
„Jaké jsou vůbec souřadnice, sensei?“ Optal se potichu Daisuke.
„Souřadnice? To se právě neví. Víme jenom to, že se nachází na jihovýchodě země Blesku.“ Odpověděla Miyuki-sensei.
„Takže Listová je k němu vlastně nejblíže. Jaké to asi bylo za války ninjů?“ Přemýšlela jsem nahlas.
„Raději se na to neptejte... řeknu vám jen to, že to válka je něco, kde přijdete o své přátele, rodinu i o kousek sebe.“ Sykla sensei. I kousek sebe? Tak tohle zase jednou nechápu.
„Zastavte!“ Zavelela zničehonic Miyuki-sensei.
„Co se děje?“ Nechápali jsme to.
„Anne, použij Byakugan. Nevíme, kdo to je, ale někdo je před námi.“ Informovala nás tiše Miyuki-sensei. Já jen kývla a použila ho. Když jsem aktivovala kekkei genkai rodiny Hyuuga, viděla jsem hned o několik set metrů dál. Konečně jsem viděla to, co Miyuki-sensei zaznamenala i bez mých očí. Nějaký ninja, ne, hned tři ninjové se blížili směrem k nám, měli v ruce zbraň a čelenku se znakem Listové...ovšem znak naší vesnice byl škrábnutý.
„Vypadá to, že to jsou ztracení ninjové...tři...asi dva kilometry od nás.“ Řekla jsem nakonec.
„Tady? Co tu proboha dělají?“ Slyšela jsem šeptat Miyuki-sensei.
„Děje se něco, sensei?“ Zeptala jsem se ustaraně.
„Ne, ale...je mi to líto, prcci, ale budeme se muset připravit na boj.“