Srdce démonů: 1. Zničená socha

„Volala jste, Tsunade?“ zeptala se mladá růžovovlasá kunoichy. Hokage seděla za stolem, a aniž by vzhlédla od zpráv o zásobování jednotek Listové na cestě ke hranicím se Zemí Zvuku, kde se podle posledních zpráv nacházel úkryt Akatsuki, odpověděla.
„Ano, Sakuro. Bylo rozhodnuto. Tažení proti Akatsuki bude zahájeno dnes.“ Sakura zalapala po dechu.
„Ale to je hrozně brzy!“ zvolala. „Nejsme připraveni!“ Tsunade položila zprávu na stůl a vstala.
„Promiň, ale já jsem tady Hokage a říkám, že vyrazíte ještě dnes. A ty jdi a sestav tým, který tam půjde jako předvoj. Do hodiny chci mít tady v kanceláři nastoupeno šest schopných ninjů připravených okamžitě vyrazit a tebe jako velitelku mise!“ nakázala přísně. Sakura cítila, jak se jí v žilách rozlévá vzrušení.
„Hai, Tsunade- sama!“ zvolala Sakura a spěšně vyběhla z kanceláře.
Jak Tsunade poručila, tak se stalo. Za chvilku před ní stálo sedm silných, dobře ozbrojených ninjů. Kakashi, který pro jednou odložil knížku a ve tváři zakryté maskou měl až neuvěřitelně vážný výraz. Naruto se tvářil podobně vážně, obvyklé veselé jiskry z modrých očí zmizeli a nahradil je vážný chlad. Hinata vedle něj svírala jeho ruku a vypadala docela nervózně. Její bratranec Neji už měl v očích aktivovaný byakugan, zjevně nechtěl ztrácet ani vteřinu. Tenten si pohrávala s kunaiem. Skupinku uzavíral Kiba s Akamarem a samozřejmě Sakura.
„Víte, co máte dělat?“ zeptala se Hokage. Sakura, stejně jako ostatní, rázně kývla.
„Pak vám přeji hodně štěstí a pevnou ruku. Ať vaše zbraně neminou cíl!“ popřála Tsunade a podala Sakuře svitek s polohou skrýše Akatsuki. Sedm ninjů jako na povel vyrazilo z její kanceláře, po budovách přeskákali až k hradbám, jediným skokem se přes ně přehoupli a zmizeli do přicházející noci.
„Doufám, že to zvládnou,“ zamumlala Tsunade tiše a vrátila se ke zprávám o zásobování.
Sedm ninjů běželo celou noc a den, dokud nedorazili na hranice se Zemí Zvuku. Tam se zastavili a rozhodli se ubytovat v bezpečí Země Ohně.
Noc uběhla v klidu a ráno se mohlo pokračovat. Čím dál pronikali do Země Zvuku, tím zamlklejší ninjové byly.
Po chvílích vzrušení, když se jen několik kilometrů od doupěte Akatsuki byly nuceni skrýt před nepřítelem na obhlídce konečně objevili to, co hledali: Vstup do sídla Akatsukiů
Sakuřino srdce se divoce rozbušilo, když se se zavrzáním otevřela brána. Díra do země před nimi zela jako propast do prázdnoty. Hinata za ní stiskla Narutovu ruku a ten jí k sobě bezmyšlenkovitě přivinul, ale nespustil oči z černé díry. Sakura roztáhla mapku sídla- papír s cenou větší než zlatý důl.
„Takže se rozdělíme do týmů. Hlavní síň sídla je podle všeho tady,“ ukázala na obrovskou místnost ve prostřed, „Tenten a Neji půjdou tudy. Naruto, Kiba a Hinata půjdou touhle cestou, Kakashi a já se tam dostaneme tudy.“ Při svých slovech ukazovala jednotlivým týmům jejich trasu.
„Kakashi a já vyjdeme z úkrytu jako první a to bude signál pro začátek boje. V tu samou chvíli vyrazíte i vy ostatní. Tenten, ty si najdi nějaké dobré místo a rozptyluj je kunai. Do přímého boje se zapoj jen pokud to bude nezbytné. A Naruto… hlavně žádné individuální akce, jinak může selhat celá mise, protože je naší povinností chránit tebe jako Jinchuurikiho devítiocasého.“
„Individuální akce? Já?“ Naruto si zapíchl prst do hrudi a nasadil nevinný kukuč. Sakura se i přes vážnost situace musela usmát, pak ale pokračovala.
„Výhoda je na naší straně. Akatsuki jsou mocní, ale několik jejich ninjů je mrtvých. Jednoho z nich, Sasoriho, zabila Chiyo a další dva, Itachiho a Deidaru zabil Sasuke. Shikamaru zabil Hidana a Kakuzu je taky mrtev. Podle posledních informací zbyli v Akatsuki tři ninjové: Zetsu, Kisame, Konan a ten, kterému se říkalo Tobi, nyní je ale znám pod jménem Uchiha Madara. Na naší straně je také moment překvapení takže máme slušnou šanci,“ informovala je všechny Sakura.
„Madara,“ sykl Kakashi zlostně, ale tak tiše,že to nikdo neslyšel.
„Připraveni?“ zeptala se Sakura.
„Hai,“ kývl tým. V některých tvářích byl strach, v jiných odhodlání. Sakura se naposled zhluboka nadechla a sestoupila do jámy lvové.
„Sensei, vidíte něco,“ šeptla Sakura stojící v temné chodbě. Denní světlo ze vstupu už nebylo vidět a kroky ostatních ve tmě dávno odezněli.
„Ne o moc víc než ty, ale cítím jejich chakru. Chyť mě za ruku,“ vyzval jí Kakashi. Sakura ve tmě nahmatala jeho dlaň a pevně jí sevřela.
Po nějaké době uviděli pootevřené dveře, ze kterých se ozývali nejasné hlasy. Z mezírky mezi jejich zárubní vycházelo matné světlo lampy a osvětlovalo částečky prachu poletující ve vzduchu. Kakashi do dveří opatrně nakoukl.
„Au!“ ozvalo se za ním. Ohlédl se a spatřil nejasnou siluetu Sakura sedí na zemi a třech dalších ninjů, z nichž jeden zrovna vstával.
„Kdo jsi?“ vykřikl známý hlas jedinečného hyperaktivního ninjy číslo jedna.
„Kdo jsi ty?“ zeptala se Sakura.
„Sakuro?“ zaváhal první hlas. Hlasy zpoza dveří utichly a Sakura si živě dokázala představit čtveřici v pláštích Akatsuki, kteří zmlkli a teď pečlivě naslouchají.
„Ne, Santa Claus. Nekřič tolik,“ zašeptala Sakura a nechala Kakashiho, aby jí pomohl na nohy.
Ze tmy se objevili další dva ninjové.
„Co jste zač?“ houkl na ně ten vyšší z nich, pravděpodobně Neji. Sakura se postavila tak, aby na ní dopadlo světlo ze dveří, vážně si přiložila prst na ústa a ukázala na dveře.
„Akatsuki,“ vyslovila přitom neslyšně. Neji pochopil, kývl a tiše k nim i s Tenten přišel.
Sakura položila ruku na kliku a nakoukla škvírkou. Kolem stolu tam sedělo několik ninjů v černých pláštích. Opět se o něčem přeli
Aniž se Sakura otočila, zdvihla ruku a vztyčila tři prsty. Pokrčila jeden…. pak druhý…. a třetí.
Jakmile zmizel třetí prst, Sakura rozrazila dveře.
„Za Konohu!“ zvolala a ostatní jí odpověděli stejně. Akatsuki vyskočili ze svých židlí, zjevně absolutně šokovaní.
Ale něco bylo špatně. Nebyli čtyři, bylo jich osm.
„Ha! Devitiocasý!“ zvolal černovlasý skřet v masce, který ještě před chvilkou seděl v čele stolu. Rozběhl se k Narutovi. Ostatní Akatsuki mezitím zaútočili na ostatní. Sakura koutkem oka zahlédla Tenten prchající do úkrytu, aby mohla mást Akatsuki ranami ze stínu.
Naruto strnule zíral do tváře blížícímu se nebezpečí. Ani se nehnul.
„Naruto pozor!“ vyjekla Sakura a srazila Naruta k zemi. Černovláskova zbraň prolétla vysoko nad jejich hlavami.
„Co to vyvádíš, Naruto?“ ptala se Sakura rozzuřeně a pomohla svému blonďatému kamarádovi na nohy.
„Nemohl jsem se vůbec hnout!“ ospravedlňoval se Naruto. Tobi s obvyklou maskou znovu zaútočil a jeho zbraň by tentokrát dopadla, nebýt vysokého maskovaného ninjy, který útočníka zadržel.
„Madaro, dovol mi pro tebe jako důkaz mé loajality zajmout Devítiocasého,“ ozval se hluboký, příjemný hlas. Sakura sebou škubla. Ten hlas znala!
„Dobře, Sasuke,“ svolil Madara a trošku ustoupil.
„Sasuke?“ zašeptala Sakura neslyšně a přitiskla si dlaň na rty. Naruto vyvalil oči.
Maskovaný ninja v plášti Akatsuki předstoupil a pomalým pohybem zchodil kápi z hlavy. Odkryla výrazné černé oči, lemované pramínky černých vlasů, rty zkroucené do krutého úsměvu a světlou pokožku. Nebylo pohyb. Před nimi stál Sasuke Uchiha.
„Naruto Uzumaki, vůbec ses nezměnili,“ kývl na pozdrav svému starému kamarádovi.
„To by ses divil,“ šeptla Sakura nenávistně.
„Ach Sakuro! V první chvíli jsem tě přehlídl. Tak co to bude dnes? Slzy? Prosby? Výhružky? Jak se mě tentokrát pokusíš donutit vrátit se do Konohy?“ Sakura sevřela čelisti.
„Konoha tě nikdy nepřijme. A já tu nejsem, abych tě prosila o návrat. Jsme tu pro jeden cíl: zničit Akatsuki. A jestli jsi jedním z nich, tak také tebe,“ řekla Sakura. Vlasy se jí divoce rozlétly kolem hlavy, když se vrhla na Sasukeho. Útok byl to poslední, co mladý Uchiha čekal. Sakuřina pěst ho zasáhla do břicha a Sasuke odlétl na druhý konec místnosti, kde ve zdi udělal metrový kráter.
Sakura se napřímila. Vlasy se jí divoce zavlnili.
„Už nejsem ta malá slabá holčička, co potřebovala pořád zachraňovat!“ zakřičela a rozhodným krokem přešla ke své bývalé lásce. Popadla Sasukeho za límec a mršila jím o podlahu.
„Hrajeme si na hrdinku, ano? Jak je libo!“ sykl Sasuke a zvedl se ze země. Otřel si pramínek krve ze rtů a zvolal:
„Karin, Suigetsu! Pojďte sem a postarejte se o tuhle nádheru!“
„Rád bych se o tebe postaral sám. Bylo by zábavné pozorovat, jak se sesuneš pod tíhou minulosti, ale Narutovi by to bylo líto a to nesmím dopustit,“ dodal ještě a spěchal k Narutovi.
„Nejdeš nikam!“ zaječela Sakura a vrhla se za ním. Cestu jí ale zastoupila rusovlasá dívka a bělovlasý muž se špičatými zuby.
„Co dělá kráska jako ty na tak temném místě?“ zeptal se ten muž, zřejmě Suigetsu.
„Proč kapr jako ty neplave někde v řece?“ oplácela Sakura stejnou mincí.
„Dobrý postřeh,“ ušklíbla se zrzka, pravděpodobně Karin a boj začal.
Bojovalo se už několik hodin. Sakura nasbírala četná drobná zranění. Kunai jí rozřízl tvář, měla řeznou ránu na ruce a spoustu dalších škrábanců, modřin a oděrek.
Všichni už byli vyčerpaní. Sakura zabila Karin. Ostatní Akatsuki stále stáli. Byl to boj ninji (popř. dua ninjů) proti ninjovi. Sasuke bojoval s Narutem, Madara se usilovně bránil Kakashiho útokům, Kisame měl plné ruce práce s duem Kiba+Akamaru, proti Juugovi stála Hinata, půlky Zetsua se hádali, co si počít s jejich protivníkem Nejim, Suigetsu se pokoušel sejmout Tenten a na Sakuru zbyla mistryně papíru Konan.
Sakura se pokoušela Konan zasáhnout pěstí. Ta ale neustále uhýbala a po chvilce se dostali až k soše zapečetěných démonů. Konan neměla kam uhýbat, takže jí nezbylo nic jiného, než se naklánět ze strany na stranu jako strom ve větru. V soše se objevovali stále větší krátery, až se náhle ozvalo zlověstné RUUP! Všichni sále přestali bojovat a ohlédli se po zdroji toho hrozivého zvuku. Když zjistili jeho původ, byly by radši, kdyby ho neznali.
Socha se rozpadla na tisíce kamenných trosek a z jejího nitra vylétla skupinka jasných světel. Prolétly přímo skrze Konan. Ta zaječela a rozplynula se. Nezbylo z ní nic, plášť ani boty, dokonce ani papírová květina, kterou s oblibou nosila ve vlasech.
Světla kroužili po místnosti stále rychleji a pokaždé, když prolétli jedním z Akatsuki, rozplynul se. Výjimkou byl Sasuke. Shluk světélek se před ním krátce zastavila, jako by se rozmýšlela a pak odlétli dál. Konožani jako by pro ně neexistovali.
Když světla potřetí obkroužili místnost, letěli přímo na Sakuru. Dívka zaječela a skryla si hlavu rukama. Světla ale lehce prolétly její kůží a zmizeli v ní.
„Sakuro!“ zaječelo společně šest hlasů.
Celá místnost se rozzářila jasným bílým světlem, ve kterém jasně probleskly siluety osmi démonů a pak se ozvala ohlušující exploze. Světlo uhaslo a Sakura se zhroutila k zemi.

Ze stropu se ulamovali metrové kusy kamene a řítili se k zemi. Podlaha i země se otřásali. Bylo to jasné: podzemní komplex se co nevidět zřítí a masa hlíny a kamene pohřbí ninji víc než spolehlivě. Tedy jestli si nepospíší.
„Musíme odsud!“ zvolal kdosi v nastalém zmatku. Naruto se rozběhl k Sakuřině tělu a vyzdvihl si ho do náručí.
„Poběž Naruto!“ zvolala Hinata. Naruto spěchal za ní a za ním se hroutilo to, co bývalo úkrytem Akatsuki.
Všichni se sešli na malém palouku poblíž trosek sídla. Vypadalo to, že byli všichni a dokonce tu byl i jeden navíc. Byl to Sasuke, kterému pevně svíral ruce za zády Neji.
„Bravo Neji,“ pochválil ho Kakashi. „Chytil si Uchihovce.“
„Že to ale dalo práci,“ ušklíbl se mistr byakuganu. „Utíkal jak kdyby mu za patama hořelo.“
„A co teď?“ zeptala se Hinata. „Zpátky do Konohy?“
„Jistě že ano. Mise je splněna a na Sakuru se musí podívat odborníci,“ souhlasil Kakashi.
Všichni se pomalu rozešli směrem k vesnici, jen Neji zůstal stát a dál držel vzpouzejícího se Uchihu.
„A toho hajzla bereme sebou?“ zavolal na senseie, který volně převzal velení mise.
„Jen ho vem. Může něco málo vědět. Navíc Naruto se Sakurou by ti nikdy neodpustili, kdybys ho zabil,“ velel Kakashi a soucitně pohlédl na blonďáka, kterému z náruče vyseli nohy bezvědomé Sakury.
„Hai,“ kývl Neji a pomalu se vydal za nimi.