Ohnivá vůle se nevzdává! Dvaasedmdesát hodin, část 33.

Ovšem než se mohl zapojit do boje po boku Uchihů zastavil ho poslední „volný“ Pein, který ničil domy, jen tak pro radost z ničení.
„Ach jo, tohle se může stát jen mě!“ postěžoval si Naruto, který se s ním musel vypořádat, aby se mohl posunout dále, v sage modu zaznamenal přítomnost ještě jednoho hosta a podle jeho chakry poznal, že je to Kankurou. „Tak posily, jo?“ řekl si pro sebe.
„Budeš tam jen stát, nebo budeš bojovat?“ zaburácel Pein.
„Ne, ale přemýšlel jsem, jak tě zabít!“ odtušil Naruto, který se nemusel držet zpátky, na druhou stranu nechtěl ještě více poničit, již tak zle zdecimovanou Konohu. Již při vstupu do vesnice si všiml trosek a zničených domů, které se sice dají opravit, ale sem tam nalezl mrtvé tělo, ninjů, kteří chránili své domovy, své lásky… to nikdy Peinovi neodpustí!
Jeho boj byl krátký, protože jeho: „Fuuton: Rasenshuriken!“ v sage módě, ho zabil a jeho chakrové přijímače doslova zmizely, jako pára nad hrncem…

Yatsu/Hinata svolala Tazunu, Tsunami a Inariho, aby se jich zeptala, kde je Naruto.
„Chci jen znát pravdu,“ naléhala Hinata.
„I když víme, že jsi jeho snoubenka Hyuuga Hinata…“ tohle bylo nesporně nepodstatné.
„Nebojte, neřeknu mu pravdu, že jste mi to prozradili.“ Hinata byla již na pokraji zoufalství.
„Tak dobrá, ale slib nám, že neprovedeš nějakou nepodloženost.“ Řekl Tazuna.
„Ano, slibuji.“
„Naruto se vydal zpátky do Konohy, protože byla napadena Peinem, nic víc nevím, ale dal nám tě na starost…“
„Ten zmetek! Já věděla, že v tomhle bude tohle! Copak si myslí, že jsem nějaká slabá?“ v tom si uvědomila, že celou dobu si hrála na někoho jiného a systematicky mu to zapírala, kdyby to nedělala, byla by v centru útoku a byla by teď ve vážně situaci, možná, že by umírala a tímto krokem prokázala svoji zbabělost.
„Promiňte mi to, ale budu muset jít.“ Než se Tazuna, Tsunami a Inari na něco vzmohli, omráčila je na tři hodiny, to je dost času, aby mohla přispěchat své lásce a vesnici na pomoc. Přeci jen byla dědičkou a skoro nástupkyní klanu Hyuuga…
Na cestu se vydala do patnáct minut. „Ještě jednou se omlouvám, ale tohle musím udělat sama, jako Hyuuga Hinata.“

Kankurou zvítězil nad svým soupeřem, který již před několika minutami zemřel. Byl vděčný, že záznamy Akasuny no Sasoriho se zachovaly v takové kvalitě, postupy byly jasně formulovány a on byl schopen vyvinout několik zajímavých jedů, jeden z nich právě vyzkoušel na velice slibném objektu, horlivě si zapisoval svoje poznatky. Otočil se na loutku svého kolegy Sasoriho a poznamenal: „Je dobře, že jsi užitečný i po své smrti, což?“ pak pohybem své ruky vykonal, aby loutka pokývala hlavou. „Tak se mi líbíš, kolego.“ Usmál se Kankurou a vydal se po vesnici, zjistit, jestliže by se nenašel další subjekt, byl přeci jen pouhý vědec…

Kakashi neviděl pro sebe východisko, tak jen čekal, až jeho konec nastane. Loučil se všemi, nejvíce litoval, že již nikdy neuvidí svou lásku, Kushinu. Je mi líto, že jsem vás nedokázal lépe ochránit…
„Co tady posedáváš?“ jeho oko se otevřelo a nad sebou spatřil… Kushinu! „C-Co…?“
„Co asi? Zachraňuju tě! To jsem si nemyslela, že budeš tak slabý.“ Kroutila nad tím Kushina hlavou.
„Suman, ale…“ Kushina se uchýlila k facce, aby se konečně vzpamatoval.
„Můžeš mi dát ještě jednu?“ řekl Kakashi.
„Klidně.“ I druhá facka sedla. „Díky, k tomu všemu…“ nedopověděl, protože ho Kushina objala a řekla: „Jednou budu schopná tě milovat.“ Kakashi její obětí opětoval a jeho srdce zachvátila radost, kterou dlouho nepoznal.

„Jak je vidět, Konoha vyhrává.“ Poznamenal Nagato, když měl chvilku kdy se nemusel soustředit.
„To se dalo čekat.“ Poznamenala Konan, když viděla, v jakém je Nagato stavu.
„Ale já chci vidět Konohu v bolesti. Aby poznala stejné utrpení jako já a Yahiko!“ musel se opět soustředit a proto znovu upadl do lehkého kómatu.
„Nagato, tenhle přístup není správný, tohle jsem nechtěla.“ Řekla Konan, věděla, že jí Nagato neposlechne. Je pozdě něco měnit… příliš pozdě.

Hinata se snažila o co nejrychlejší tempo, jenže její svaly unavené z předchozího dne byly dosti namáhané a proto vypovídaly poslušnost. Zatraceně! Copak jsem tak slabá? Pomyslela si v duchu, zatnula zuby a ještě své tempo zrychlila.

Naruto spěchal za Uchihy k jejich boji, všiml si, že již bojují bok po boku, a jejch útoky se spojovaly a tím nabíraly na síle.
„To je dost, že jste se dali dohromady.“ Poznamenal Naruto.
„Kde se tady bereš?“ řekl mrzutě Sasuke.
„Já? Přišel jsem na pomoc, protože je Konoha v nebezpečí na to stejné bych se mohl zeptat i já.“ Ušklíbl se Naruto.
Jejich hádeku přerušilo Itachiho záchvat kašle, který se stával intenzivnějším a pravidelnějším. „Vypadá to špatně, že?“ zajímal se Naruto.
„Ano, ostatně tobě to nemusím říkat.“ Ucedil Itachi skrz kašel.
„Zkus tohle, třeba to pomůže.“ Podal mu lahvičku s modrou tekutinou.
„Co to je?“ Sasuke byl zvědavý.
„Jed, který jsem kdysi získal od Ero-sennina. Nezastaví tu nemoc, ale jen na dvaasedmdesát hodin potlačí, pak přestane účinkovat a ty…“ nedořekl to, protože si to dokázali domyslet. „K tomu jak ji jednou někdo použije není návratu.“ Dodal Naruto.
„To je mi jasné, ale stejně zemřu a tohle mi jen prodlouží život.“ Bez zaváhání to vypil. Účinek se dostavil ihned. Kašel ustal a on se cítil jako znovuzrozený.
„Dáme se do boje?“ Naruto byl celý bez sebe.
„Ne, Naruto, pokud jsi zapomněl, co pravý Nagato?“ ozval se Sasuke, který si pamatoval jejich „poradu“.
Naruto se naježil a pak se plácl do čela. „Na to jsem úplně zapomněl. Pardon nechám to na vás.“ A rychle spěchal za pravým Nagatem, který se chovával v blízké jeskyni a vše odtam řídil.

„Nevím, jak jste se dozvěděli mé pravé jméno, ale mě nedostanete, jsem Bůh a jako Bůh nemohu zemřít a nikdo mě nedokáže porazit!“ řekl svým protivníkům, bratrům Uchihům.
„Hmpf, to ti tak akorát budu věřit, že jsi Bůh.“ Vysmál se mu Sasuke.
„Ne? Tak za chvíli poznáš, čeho jsem schopen!“
„Tak to jsem zvědav, dlouho jsem si kladl otázku, čeho je náš takzvaný vůdce schopen!“ popíchl ho Itachi, ale ve skutečnosti to byla pravda, chtěl vědět, jaké techniky s sebou přináší Rinegan.
„Chtěli jste máte to mít!“

Konan se zděsila, protože se chystal použít „tu“ techniku. „Nagato, nedělej to!“ křičela Konan.
Ovšem bylo pozdě.

„Tak sem s ní!“ bratři za chvíli litovali, že ho takhle hloupě vyprovokovali.
„Chibaku Tensei!“ zahřímal Nagato, skoro to znělo jako kdyby byl skutečný Bůh…