Broken Rose: 26. kapitola

Vše je tak, jak má být

Když jsem se, se všemi rozloučil zamířil jsem do pokoje, kde byla Sakura.
Potichu jsem otevřel dveře a vstoupil jsem dovnitř. Ale to, co jsem viděl mi vyrazilo dech.
Stála u okna a dívala se na měsíc, který ji ozařoval, takže v tom světle vypadala, jak nějaký anděl. Potichu jsem k ní zezadu přistoupil a objal ji kolem pasu. Malinko se lekla, ale jakmile poznala, že to jsem já usmála se.
„ Omlouvám se.“ Řekla, což jsem malinko nechápal.
„Není za co.“ Odpověděl jsem ji a ještě víc jsem si ji k sobě přimáčkl.
„Za to, že jsem ho svolala. Za to, že jsem se nezeptala ani na tvůj názor. Za to...“ Nestihla to doříct, protože jsem ji políbil.
„Ber tohle jako tvůj trest.“ Řekl jsem ji, když jsme se od sebe oddělili.
„To nejde, to bych byla zlobivá holčička.“ Řekla a já se chtě nechtě musel usmát.
„Tak, že mrně teď půjdeš pěkně do postele, protože si musím odpočinout.“ Řekl jsem a ještě u toho zvedl ukazováček. Sakura se jenom pousmála, ale nakonec kývla a šla si opět lehnout do postele a já si sednul vedle její postele do křesla a celou noc ji hlídal, aby se ji něco náhodou nestalo.

SAKURA:
V nemocnici jsem byla celkem ještě týden, prý aby se mi nic nestalo.
„Konečně doma.“ Řekla jsem, když jsem konečně padla do měkoučké postele, která byla nasáklá Sasukeho vůní, takhle jsem to měla ráda. Musela jsem se pro sebe usmát a moje tváře mi malinko zčervenali nad mýma myšlenkami, co se týče Sasukeho.
„Tohle mi opravdu chybělo.“ Řekl zničehonic Sasuke, který se opíral o stěnu a koukal se na mě.
„Co ti chybělo?“ Zeptala jsem se a sedla jsem si, abych na něj lépe viděla.
„Tvůj úsměv, tvoje červenání, prostě jsi mi chyběla celá.“ Řekl a já rychle vstala a běžela k němu, abych ho mohla obejmout.
„Už všechno bude v pořádku, že jo?“ Zeptala jsem se, když jsem svoji hlavu zabořila do Sasukeho košile.
„Teď, už ano. Mohli bychom se odstěhovat někam pryč, kde budeme sami.“ Řekl a já mu musela dát zapravdu, opravdu by to bylo báječné.
„Ale počítej s tím, že se s tím Naruto s Hin a ostatní moc nesmíří.“ Řekla jsem a konečně jsem ho políbila.
„Nějako to zvládneme.“ Řekl mezi polibky a zase to skončilo tak, že jsem mu podlehla.

O 2 týdny později.

Snad, už po sté jsem běžela na záchod, abych mohla věnovat svůj oběd záchodu.
„Hele Saky jsi v pořádku?“ Zeptala se mě starostlivě Hin.
„Jo jasně jen ranní nevolnosti.“ Odpověděla jsem a šla jsem si vypláchnout pusu.
„A jak dlouho trvají?“
„Pár dní.“ Odpověděla jsem jednoduše, ale moc dobře jsem věděla na, co tím naráží.
„Měla....“ Nestihla doříct, protože jsem ji předběhla.
„Měla bych jít za Tsunade já vím, já vím.“
„Teď hned Saky.“ Řekla a já si povzdechla, ale nakonec jsem tam přece jenom šla. A to, co mi řekla Tsunade mě moc nepotěšilo.

Zrovna jsem vyšla na chodbu a potkala jsem Naruta, Hin a.....Sasukeho.
„Tak, co jak to dopadlo?“ Zeptala se mě Hin.
„Co je ti něco, bolí tě něco.“ Začal se hned starat Sasuke a já jen zavrtěla hlavou.
„Měla si pravdu Hin, nebyli to jen ranní nevolnosti.“ Řekla jsem a koukla se na ni.
„Blahopřeji........tak a Naruto mi půjdeme ano.“ Řekla Hin a než Naruto stačil něco říct nebo udělat, už byl pryč.
„Tak, co se stalo?“ Zeptal se tentokrát Sasuke a udělal věc, kterou jsem nesnášela. Podíval se mi přímo do očí.
„Sasuke slib mi, že se nebudeš zlobit, protože je to všechno moje vina a ...“ Nestihla jsem doříct, protože mě zastavil Sasukeho polibek.
„Co to je?“ Z jeho hlasu šla znát netrpělivost.
„Jsem těhotná.“ Nejdřív byl překvapený, ale pak se na jeho obličeji objevil jeho úžasný úsměv.
„Miluju tě.“
„Já tebe taky Sasuke.“

KONEC