Sasuke: šťastný konec? - 3. díl

Leiko se schovávala, aby ji nikdo nezahlédl. Potlačovala svou čakru, jak jen mohla. Najednou si uvědomila, že někdo sleduje ji. Rychle se otočila, ale nikoho neviděla. Zavřela oči a soustředila se. Pousmála se. Odrazila kunai, který po ni hodil.
"Itachi, ráda tě zase vidím." objevil se vedle ní.
"Já tebe taky. Co potřebuješ?"
"Jak jsi mi povídal o vyvraždění klanu." šla za Itachim do úkrytu. "Neřekl jsi mi celou pravdu, že ne?" sledovala jeho reakci.
"Proč tě to zajímá?" ve vnitř ji pokynul, aby se posadila.
"Protože mi chvílemi leze na nervy a chci vědět, proč ho nemůžu zabít." posadila se.
"Tys ho potkala?"
"Jo. Držel mě zavřenou v úkrytu a hlídal mě, dokud nedorazil Orochimaru. Pak…" odmlčela se.
"Jestli nechceš mluvit o tom, co se stalo, nemusíš."
"Vlastně se skoro nic nestalo. Jen nedokážu popsat, jak jsem se cítila."
"Miluješ ho?" Leiko sklonila zrak a neodpověděla. Nenutil ji do odpovědi. Věděl, že ji nepřemluví. "Chceš slyšet pravdu? Tak ti ji tedy řeknu, ale mám dvě podmínky."
"Co?" podivila se.
"Chtěla jsi to slyšet, nebo ne?"
"Jo. Ale nemyslela jsem, že mi to řekneš hned. Myslela jsem, že tě budu muset přemlouvat."
"První podmínka je, že mu pravdu neřekneš. Druhá, až mě začne hledat, přivedeš ho za mnou. Pak mi ještě slíbíš, že nebudeš zasahovat do našeho boje."
"Nesouhlasím." vyhrkla.
"Leiko!"
"Promiň Itachi. Ale nebudu se dívat, jak jeden z vás zemře!"
"Leiko."
"To po mě nechtěj." dívala se mu do očí. Něco ji přimělo přikývnout. "Dobře tedy. Souhlasím s podmínkami a slibuji, že nezasáhnu do boje. Ale má právo dozvědět se pravdu."
"A taky se ji časem dozví." souhlasil s ní. "Je to celkem dlouhý příběh. Chvíli to potrvá."
"Máme čas." zamyslela se. "No možná." opravila se, ale pak mávla rukou. Pohodlně se opřela a poslouchala Itachiho příběh…

"Takže jsme všichni. Teď vám řeknu svůj cíl a vy se rozhodnete, jestli mi pomůžete. Chci využít vaše schopnosti, abych zabil Uchihu Itachiho z Akatsuki. Nikoho nechci nutit."
,Je pevně rozhodnutý. Kdyby tak znal pravdu. Jenže Itachi mu ji neřekne a já nemůžu. Jak to dopadne?' Leiko seděla u stromu a odpočívala.
"Karin?"
"No….Já…"
"Říkala jsi, že máš nějakou práci."
"T-to tolik nespěchá."
,Všechny vybral pro jejich schopnosti. Ale proč jsem tu já?' sklonila hlavu.
"Půjdu s tebou, protože chci získat Kisameho meč."
"Půjdu s tebou." řidal se k nim Juugo chtěl ještě něco dodat, ale raději nic neřekl.
"Od teď si říkáme Hebi a naším cílem je Uchiha Itachi." zakončil svoji řeč.
Juugo přistoupil k Leiko. "Víš, že se nedokážu ovládat, tak proč jsi mě poprosila?" posadil se vedle ní.
"Chtěla jsem jen, abys ho vyslechl. Jak ses rozhodl, bylo jen na tobě."
"Jak jsi věděla, že přestanu?"
"Nevěděla. Doufala jsem, že to vyjde." usmála se.
"He?"
"Nic. Jen jsem si na něco vzpomněla."
"Bojovala jsi se mnou, i když jsi zraněná."
"Nic to nebylo. Už je to téměř zahojené."
"Pořád jsem nepochopil, proč tě Orochimaru tak moc chtěl."
"Promiň, ale to ti říct nemůžu. Běž se vyspat. Je to tvoje první noc venku. Tak si ji užij. Řekni ostatním, že si beru hlídku."
"Jo máš pravdu." stoupl si. "Vyřídím." řekl, ještě než odešel. Nevydržela se dívat, jak se Karin snaží být co nejblíže Sasukemu. Stoupla si a šla se projít. Když se vrátila zpátky do tábora, všichni už spali. Přidala dříví do ohně a sedla si kousek od nich. Dlouho nevydržela tam sedět a přemýšlet o věcech, o kterých nechtěla s nikým mluvit. Šla se proběhnout. Potřebovala si uspořádat myšlenky.

"Uchiha Madara…?"podivila se.
"Jestli zjistí, kdo jsi, využije tě. A když zjistí, že o něm víš, zabije tě."
"Takže nic nového." pokrčila rameny.
"Leiko!" okřikl ji Itachi. "Ber to vážně!"
"Já to beru vážně. Už od té doby, co jsem se narodila, mě chce někdo zabít. Takže jestli mi chceš nahnat strach, tak ti to nevyšlo." usmála se.
"Může zabít tvé přátele jen, aby se dostal k tobě."
"Celý život jsem žila ve strachu z toho, že lidé, na kterých mi záleží, zemřou jen kvůli mně. Musela jsem se s tím vyrovnat." zaťala ruce v pěst. "Nikoho nenechám, aby mi ho vzal." stoupla si. "Díky, žes mi řekl o tvém plánu. Slibuji, že dodržím, co jsem slíbila." odešla.

Vrátila se zpátky do tábora. Bylo ji chladno a tak si vytáhla plášť a přikryla se jim. Ráno ji probralo něčí nervózní šeptání. "Co se děje?" posadila se. Všichni se na ni dívali. Sklonila hlavu, aby zjistila, co má na sobě. "Co je? Vždyť je to jen plášť. Bylo mi v noci chladno." stoupla si a protáhla se.
"Ty jsi potkala Akatsuki?" zeptal se ji Sasuke.
"Jasně. Vždyť Konan je…"
"Kde jsou?" nečekal, až to dopoví.
"Neskákej mi do řeči!" vyjela na něj. "No, ne tak docela." Sasuke sklonil hlavu a zaťal ruce v pěst. Otočila se. "Ale vím, kde jsou dva členové a jeden z nich je… Uchiha."
"Vážně?"
"Jestli chceš, zavedu tě k němu."
"Veď nás." Leiko přikývla. Celou cestu nepromluvila.
"Jak dlouho ještě poběžíme?" stěžoval si Suigetsu. "A kam to vlastně jdeme?"
"Do úkrytu Uchihů." odpověděl Sasuke dřív, než se Leiko nadechla.
"Doufám, že to není past?" nevěřila ji Karin. Leiko ji neodpověděla. "Sasuke, neměli bychom se jen tak vrhat do neznámé situace. Hlavně, když si někam zmizí a teď ji máme věřit?"
"Buď zticha!" okřikl ji Sasuke. "Je to moje rozhodnutí. Věřím ji a ty bys měla taky. Nebo se otoč a jdi!" Karin nemohla uvěřit svým uším.
"Je to pro něj moc důležité. Kdybys zažila to co on, tak bys na nic jiného než je pomsta nemyslela." přidala, aby se ji na nic nevyptávali.

"Jestli je pravda, co mi tu říkáš, tak se nezastaví, dokud neovládne celý svět. A k tomu potřebuje všechnu sílu Bijuu, mám pravdu?"
"Jo. Ale aby ji získal, potřebuje vojáky, kteří za něj udělají špinavou práci."
"Musíme ho zabít." podepřela si hlavu. O něčem přemýšlela.
"To tak snadno nepůjde. Dokázal ovládnout hlavní tajemství mangekyou sharinganu."
"Chybí mu ještě získat pět démonů, aby dokončil své plány. Dva z nich jsme já s Narutem. Jenže neví, kdo já jsem, takže mám výhodu.… Stačí mi, když jednou uvidím jeho techniku. Pak bych mohla najít slabinu."
"Ten pohled znám. Na co myslíš?"
"Jsi jediný, no kromě mojí rodiny, kdo ví, kdo doopravdy jsem. Takže bych mohla být schopna zabít ho. Pokud jsi mi o něm řekl všechno, co víš, tak by v tom neměl být problém."
"Zabije tě dřív, než se o něco pokusíš!"
"Věř mi. To je jediné, co po tobě chci. Nenechám se jen tak zabít. Je na čase ukázat všem čeho jsem schopna." pousmála se.
"A co když ti to nevyjde!? Co uděláš pak!?"
"S tím taky počítám. Pokud chci, aby se mu nic nestalo, musím ho zradit."
"Aha. Chápu tě."
"Takže mi pomůžeš?" Itachi přikývl. "Tak mě poslouchej…"

Les končil a Karin vycítila velké množství čakry. "Před námi někdo je!" zastavili se. Jen Leiko šla pomalým krokem dopředu.
"Takže jsi svůj úkol splnila. Po tom co jsem vyslechl tvůj rozhovor s Itachim, jsem si nemyslel, že to uděláš."
"Dala jsem přece slib. A já své sliby vždy dodržím. Obzvlášť, když ten člověk je pro mě důležitý."
"Čeká na vás uvnitř." Leiko přikývla a otočila se čelem k týmu Hebi. Všichni se na ni zmateně dívali. Pousmála se.
"Sasuke teď pojď se mnou, ale zbytek týmu musí zůstat tady!" její výraz se změnil.
"Leiko, co to má znamenat?! Snad jsi nás nezradila!" Suigetsu sahal pro svůj meč.
"Ty jsi to uhodl! Jaké překvapení." ušklíbla se. Všichni tři se nachytali na útok. Jen Sasuke ne. "Pojď, než je budu muset všechny zabít."
"Všechny nás nepřemůžeš!" zakřičela Karin a zaútočila.
"Takovým útokům, jsem se dokázala vyhnout, když mi bylo čtyři." vysmívala se ji.
"Karin přestaň!" chytil ji za ruku. "Počkáte tady. Stejně jsem chtěl jít sám."
"Sasuke? Vždyť je to jasná past a ty do ní jdeš dobrovolně?"
"Správné rozhodnutí. Tak jdeme." Sasuke se na ni podíval. Nemohl se v ní vyznat. Přikývl a následoval ji.
"Sasuke!" křičela na něj Karin. Neposlouchal ji a dál následoval Leiko.
Otevřela dveře, které vedly do velkého sálu. Uprostřed místnosti stál Itachi. Leiko si stoupla vedle něho.
"Skvělá práce." položil ji ruku na rameno.
"Slíbila jsem ti, že ti pomůžu získat jeho sílu. Tak to jsem teď splnila. Teď je řada na tobě."
"Nech nás o samotě."
"Ano, sensei."
,Sensei?' Než se stačil vzpamatovat z toho jak Leiko změnila svoje chování, zmizela za dveřmi.
Vracela se ke Kisamemu. Bojoval s Karin a Suigetsu. Jen Juugo tam stál. "Vzdejte to! Jeho neporazíte."
"Proč jsi to udělala?" zeptal se ji Suigetsu.
"Proč? Jaká zbytečná otázka." objevila se vedle něho. "Abych vás ochránila." dodala šeptem. Otočila se ke Kisamovi. "Jdu se poohlédnout po Tobim. Podle mých informací by měl být někde tady… Itachi mě o to požádal." dodala na vysvětlenou.
"Já se zatím pobavím." řekl ironicky. Leiko zmizela.
Schovala se tak aby ji nikdo neviděl, ale ona viděla všechno. Všichni byli zabraní do boje, tak si ji nikdo nevšiml. Pozorně pozorovala Tobiho pohyby. Pousmála se pro sebe. ,Konečně jsem pochopila tvoji techniku. Už mi neunikneš!'
Shino se chystal zaútočit se svými brouky. Vytáhla kunai a soustředila do něj svoji čakru a pak ho hodila. Brouci narazili na stěnu z blesků.
"Jaká to byla technika?!" podivil se Kakashi.
"Žádná. Jen jsem využila svůj bleskový element a nechala ho pomocí kunaie vytvořit stěnu." objevila se pod stromem, kde byl Tobi.
"Leiko-san!" začal křičet. "Tys mě přišla zachránit?" seskočil dolů.
"Leiko? Snad nejsi Leiko Hatashi!"
"Správně, Kakashi." otočila se čelem k nim.
"Co to má znamenat?!"
"Vy ji znáte?"
"Jo. Je členem Anbu jednotek."
Začala dělat pečeť. ,Aby můj plán vyšel, musím všem ukázat, kdo doopravdy jsem.' Uvolnila pečeť, která poutala Yamata no Orochiovu čakru. Začala ji obklopovat.
"Taková čakra!" vykřikla Hinata. Leiko vypustila velké množství temné energie, ale ne tak velké aby je zabila. Skoro všichni omdleli až na Kakashiho. Přistoupila k němu.
"Pak vám všechno vysvětlím, ale nesmím dopustit, abyste mi zkazili náš plán. Vraťte se!" zašeptala a omráčila ho.
"Sasuke vyhrál." objevil se tam Zetsu. "Jednu chvíli to vypadalo, že Itachi vyhraje. Nakonec to dopadlo tak, že Sasuke vyhrál a hned zkolaboval." Tobi ho neposlouchal. Stále měl svůj pohled upřený na Leiko.
"Co se děje?" přistoupila k Tobimu.
"Nic. Musíme se o něj postarat." všichni zmizeli.
Tobi zvednul Sasukeho ze země. "Zetsu, postarej se o ty venku." udělal, co mu rozkázal. Pak se otočil k Leiko.
"Umím základ lékařské techniky."
"Pojď se mnou." Leiko ho následovala.
,Není lehké si představit, o čem přemýšlíš. Itachi měl pravdu o tom, že je těžké tě porazit, ale já nejsem obyčejný ninja.' ruku zajela do pouzdra s kunai a jedy. Chvíli hledala, než našla správnou lahvičku. Vzala si ji a strčila do kapsy.
Odnesl Sasukeho do svého úkrytu. Leiko si k němu klekla a začala ho léčit. Pozorně sledovala Tobiho chování. Odešel. Leiko zavřela oči a snažila se určit, kde je. Necítila kolem žádnou čakru a taky nic neslyšela. Vytáhla lahvičku s jedem a katanu. Jed na ni vylila. Opět ji schovala a dál léčila Sasukeho. Ten se po nějaké době probral.
"Nehýbej se. Jsi zraněný."
"Nechej toho!" řekl skrz zaťaté zuby. "Jak se můžeš ještě přede mnou ukázat! Po tom co jsi udělala?!"
"Sasuke…" zašeptala. Posadil se a odstrčil její ruce.
"Jdi pryč!"
"Sasuke…"
"Řekl jsem, abys vypadla!" Leiko si stoupla. "Nechci tě už vidět!" zašeptal.
"Jak chceš." řekla smutně.
"Co ti je! Věděla jsi, že ti věřím! Využila si toho, abys mu pomohla! To ti neodpustím!" křičel na ni. Chytil se za hlavu.
"Kdybys znal celou pravdu." zašeptala. Vstala a odešla.
"O čem přemýšlíš, Madaro?" našla ho na vrcholu kopce. "Nevíš, jak bys získal sílu Bijuu?" stoupla si vedle něj.
"Jak víš, kdo jsem?" řekl poněkud vylekaně.
"To ti říct nemůžu. Ale jednu věc ti řeknu. Už nikomu neublížíš!" tasila katanu. Napřáhla se a bodla ho přímo do srdce. Jenže ostří prošlo skrz.
"Mě nezabiješ." Leiko se pousmála. Najednou ucítil, jak se nemůže pohnout. "Co jsi udělala?" klekl si.
"Tohle byla tvoje velká chyba. Chyba, která tě teď bude stát život." dívala se, jak se snaží něco udělat. "Vždycky, když na tebe někdo zaútočí, tak pomocí mangekyou sharinganu necháš zmizet část těla, která má být zasažen. Jenže vždycky počítáš, že nejde o nic víc než o útok. Ale co když ten útok je jen zástěrka dostat se k tobě blíž a zaútočit doopravdy?"
"Cože?" dostával křeče.
"Když jsem tě chtěla probodnout, logicky jsi nechal zmizet tu část, kterou bych zasáhla. Ale nevěděl jsi, že mám na kataně jed." dala katanu tak aby ji vyděl. Něco z ní kapalo. "Pouhá kapka tohohle jedu tě dokáže zabít. Trvá to déle, ale nakonec výsledek je stejný."
"Jak? Vždyť ses mě nedotkla."
"V tom máš pravdu, ale zároveň se i pleteš. Ostří katany se tě možná nedotklo, ale jed se ti dostal do těla." Madara se pozorně podíval na ostří. Na trávu spadla další kapka jedu. Už mu došlo, jak se jed dostal do jeho těla.
"Zaútočila jsi dvakrát v jednom útoku. S tím jsem nepočítal." Leiko sledovala, jak umírá.
Seskočila z kopce. Rozhodla se splnit Sasukeho přání.
Vrátila se zpátky do Konohy. Jakmile prošla bránou, zajali ji Anbu jednotky. Nesnažila se bránit. Všechno vysvětlila Tsunadě. Věděla, že mluví pravdu, ale nechtěla ji hned pustit. Nějakou dobu trvalo, než ji opět začali plně důvěřovat a nechali ji plnit mise.
,Už jsou to čtyři měsíce, co jsem se vrátila. Doufala jsem, že na něj dokážu přestat myslet.' byla hluboká noc a Leiko stála u brány. Ruce měla v kapsách. Začalo ji být chladno a tak se otočila a pomalu se vracela domů. Najednou za sebou uslyšela něčí kroky. Zarazila se. Vytáhla ruce z kapes a otočila se. Mířila k ní zahalená postava. Světlo z pouličních lam, nebylo tak silné, aby si ho mohla dobře prohlédnout. Navíc měl skloněnou hlavu. Zvedl hlavu a zastavil se kousek od Leiko. Neviděla mu pořádně do obličeje. Ale měla divný pocit. Přistoupila k němu o krok blíž a zvedla ruce. Chytila kapuci a pomalu mu ji stáhla.
"Sa-su-ke?" vykoktala ze sebe. Pousmál se. Leiko ho objala. "Proč jsi sem přišel?"
"Protože jsem si uvědomil, že jsem udělal chybu." chytil ji kolem pasu a přitiskl si ji k sobě. "Než Itachi zemřel, něco zašeptal. Trvalo mi, než jsem si vzpomněl a ještě dýl mi trvalo, než jsem to pochopil."
"Co to bylo?" podívala se mu do očí.
"Vždycky se díváš daleko dopředu a nesnažíš se vidět to, co máš přímo před sebou."
"To je pravda."
"Pak jsem si uvědomil, že od té doby, co jsi odešla, nemyslím na nic jiného, než jaké to bylo mít tě stále u sebe." konečky prstů ji přejel po obličeji.
"Sasuke…" zašeptala. Přitiskl své rty na její. Dlouze a vášnivě ji políbil.
"Vždycky jsi mi lezl na nervy." usmála se. "Ani nevíš jak mi teď je." pohrávala si s jeho vlasy.
"Sasuke!" zakřičel někdo. Oba se podívali tím směrem. "Ty ses vrátil!" běžel k nim Naruto.
"Vždycky všechno musí pokazit." řekl skrz zaťaté zuby. Najednou si všiml, že s ním někdo je.
"E-." nevěděl, co by řekl.
"Došli mu slova." zašeptala Sasukemu do ucha.
"Zpráva o tom, že se vracím, vám nejspíš došla." pustil Leiko, ale jednu ruku ji nechal kolem pasu. K Narutovi se připojila Tsunade s Kakashim.
"Vítej doma." řekl Kakashi. Jen přikývl. Uslyšeli před branou nějaký hluk. Všichni se tam otočili.
"Suigetsu! Juugo!" běžela se s nimi přivítat. Každého objala. "Tak ráda vás zase vidím."
"Sasuke!" zavolala Sakura, když dorazila k ostatním. Rozeběhla se k němu a se slzami v očích ho objala. Stál tam a čekal, až ji to přestane bavit. Jeho tým se k němu připojil. Sakura ho pustila a prohlédla si ostatní.
"Tohle jsou Suigetsu, Juugo a Karin. Rozhodli se zůstat tady. Pokud to dovolíte." podíval se na Tsunade.
"Ručím za ně." ozvala se Leiko.
"Jelikož je večer, tak tu můžete tuto noc přespat a zítra si o tom promluvíme." odešla.
"Já už taky půjdu. Vítej doma." Leiko se pousmála a odešla. Nemohla usnout. Byla zvědavá jak se Tsunade rozhodne.
Ráno šla k hokage. Zaklepala na dveře a vešla dovnitř. Už tam byl Sasuke. "Čekala jsem na tebe." stoupla si vedle Sasukeho. "Můžete tu zůstat. Po tom, co mi Leiko vyprávěla, jsem se rozhodla, že vám můžu věřit."
"Děkuji." odpověděla Leiko.
"Běžte." rozkázala. Leiko se Sasukem odešli.
"Takže zůstaneš už napořád?"
"Dokud tu budeš stále se mnou."
"To zní dobře." usmála se. Stoupla si před něj a otočila se k němu. "Včera jsem ti něco chtěla říct, ale nebyl čas."
"Co?" prstem ji přejel po rtech a druhou rukou ji chytil kolem pasu.
"Miluju tě." zašeptala mu do ucha.
"Já tebe taky." začal ji líbat. Leiko mu polibky oplácela.