Pláč minulosti

"Co že jsi říkal?" křikl naň přes hlučný závěj deště.
"Ty jsi mne snad neslyšel?" zařval tázaný nazpátek. Sasuke pohrdave nakrčil nos a začalo se mu dělat červeno před očima. "Říkal jsem, že jsi ubožák beze cti, velící třem jeho řiťolezům, co společně zbaběle prchají před realitou!" Naruto si odplivl do už tak promáčené trávy před Sasukeho boty. Sasuke udělal dva kroky vpřed tak, že se náhle ocitl těsně před Narutem. Potlačil neovladatelnou chuť zakroutit Narutovi krkem. Naruto se ze svého dosavadního místa ani nehnul.
Sasuke si náhle nebyl jist, co má udělat, když tak stáli tváří v tvář na louce, kterou máčel déšť svými blahodárnými kapkami deště a jejich týmy stály opodál. Černé oči bodaly do modrých a Sasuke převaloval myšlenku Naruta zabít jako přelahodný lok červeného vína.
"Jediný zbabělý ubožák, který tu je, stojí tady přede mnou!" zvýšil hlas a Naruto jakoby jím opovrhl.
"Ubožák? Možná. Ale já nejsem ten, který prchl před životem, před přáteli jen proto, aby se pokusil zabít svého bratra!"
"Pokusil? Pokusil?!" Sasukeho hlas nebezpečně stoupal, divže na něj nevřískal.
"Ano, přesně tak, pokusil! Je nadmíru jasné, že bys býval svého bratra nezabil, kdyby nebyl již dlouho nemocen! Jak ses opovážil - Jak si vůbec mohl dovolit Itachiho zabít v tak slabé chvíli?" Sasuke mlčel. Tato strana karty opravdu nebyla tou, kterou čekal od Naruta, že ji vytasí. Odzbrojilo jej to. Svěsil hrdě vypjatá ramena a cosi v něm, cosi velmi křehkého, co v něm přebývalo a drželo jen o své vlastní vůli, se v něm zlomilo. Roztříštilo se na tisíce a tisíce kousků, které se okamžitě proměnily v mučící prázdnotu. Roztřásl se a do duhovek mu zaútočil neviditelný roj něčeho štiplavého. Vnitřek hrudi se mu roztřásl. Ačkoliv to nebylo vidět, Sasuke se uprostřed rozepře se svým přítelem rozplakal.

Naruto hned věděl, že to nebyl správný krok. Okamžitě si uvědomil, že to přehnal, a chtěl to napravit.
"Sasuke, já... Já nechtěl..." začal, pak ale nemohl najít správná slova. Vše, co by řekl, by Sasukeho neutěšilo, tak raději mlčel. Napadla jej jedna věc, kterou by nade vše rád udělal, nevěděl ale, jak si to Sasuke vyloží...
A pak ho objal. Nedbal na to, že si byl skoro jist, že se mu Sasuke vytrhne, ale aspoň se o to pokusil. A tak stáli, objímali se, plakali a vzpomínali... Byli jako dřív. Přátelé v dobrém i zlém.