Nepodceňujte mě! - 13.díl

„Sensei, jak je možné, že Akatsuki ještě…“
„Neji, to já netuším.“ Skočil Nejimu do řeči Gai. Naposledy se zpráva o Akatsuki objevila před šesti lety, a ta říkala, že Uchiha Madara byl zabit Sasukem a Sasuke byl zabit Narutem. Tím Akatsuki se rozpustili….
Neji o tom dobře věděl, sám viděl ten krvavý boj mezi Sasukem a Narutem. Na jedné straně byla čirá nenávist ke Konoze a na druhé bolest z toho, že drahocenný přítel je navždy uvězněn nenávistí a pomstou. A Naruto zvítězil, což pro Sasukeho znamenalo pouze jediné…Smrt.
Neji si povzdechl a vyvolal opět Byakugan. Prohlédl palác a zaměřil se speciálně na ty tři nové příchozí. Byli jimi dva muži a jedna žena, která byla vskutku nádherná, až Neji malinko zčervenal. Kdyby nebyla nepřítel a nebyl by zadaný, tak…..
„Sensei, sami to nezvlá….sensei? Kde jste?!“
Vskutku. Tam, kde před chvílí stál Gai, tak tam bylo…prázdno. Trasu, kterou představitel síly mládí běžel, označoval pruh prachu, který se zvedal za jeho nohama. Nevadilo by, kdyby běžel směrem od paláce, ale bohužel běžel k paláci.
Neji si podruhé povzdechl a okamžitě se rozběhl za Gaiem a přitom v duchu nadával, proč ze sebe dělá idiota….

„Asuko-san, podle mě už jsme daleko od paláce.“ Poznamenal Hiroki. Ve skutečnosti se však chtěl zastavit, aby se mohlo Miharu konečně dostat ošetření.
Asuka, která byla v čele skupinky, se ohlédla za ním. Věděla, že Hiroki se chce zastavit kvůli Miharu, ale na to byli až moc blízko paláce. Museli rychle najít úkryt…
Náhle postřehla pohyb pár metrů před nimi. Vytáhla kunai a zastavila se. Též se zastavili Hiroki a Juro. Také si všimli jakéhosi pohybu a Hiroki už chtěl položit Miharu na zem, aby mohl sám vytáhnout zbraně, ale Asuka mu nakázala, aby běžel napravo. Hiroki přesně tak udělal. Juro přistoupil blíž k Asuce.
Ta sotva dýchala napětím. Cítila nebezpečí, které čeká, až malinko poleví v pozornosti…

Náhle se ze země vynořilo cosi s hlavou obalenou masožravou rostlinou. Juro vyjekl a uskočil, Asuka však zůstala s otevřenou pusou stát na místě.
„T-to není mož-možné!“ vykoktala ze sebe.
„Kunoichi z Konohy. Hnědé vlasy. Vysoká, štíhlá postava. Popis od toho špeha sedí, Černá.“ Promluvila jedna půlka hlavy toho zvláštního…čehosi.
„Bílá, já vidím. No, ale ten špeh byl lahodný, co myslíš?“ odpověděla druhá půlka.
„Ty neustále řešíš jídlo!“ zvolala nakvašeně první půlka.
Obě půlky se tam začaly dohadovat. Juro se odvážil se zeptat: „Asuko, kdo je to?“
„Ač se mi tomu nechce uvěřit, je to jeden z Akatsuki. Bože, proč ti blbci prostě neumřou?!“ odpověděla mu Asuka více než naštvaně.
„ To je na dlouhý vyprávění.“ Ozvalo se za nimi.
Mrazivost hlasu nově příchozího zasáhla Jura i Asuku hluboko do srdce. Juro se otočil. Zahlédl mladíka, který se k nim pomalu přibližoval. Juro ho hned poznal. Poznal též, že toto je zřejmě jeho poslední chvilka.
Snažil se ještě varovat Asuku: „Asuko- san, ute….“
Ale bylo pozdě. Ozvalo se tiché: „Křup! Čvacht!“
Asuka se letmo ohlédla za sebe. Juro k ní stál zády, na zemi ležel jeho kunai a ze zad mu trčelo něco podobné černý nitkám. Z rány tekla proudem krev. Juro ve smrtelných křečích se otočil k Asuce čelem., čímž odkryl útočníka. Ten měl pozvednutou paži, ze které se táhlo několik metrů černých nití. Nitě projely Jurovým hrudníkem a tím ho usmrtily.
Asučin společník padl k zemi. V několika vteřinách se objevila kaluž rudé krve.
Asuka tomu přihlížela s trochu vyděšeným pohledem. Ale hned se vzchopila. Pochopila, že proti nim nemá samotná žádnou šanci a tak raději se rozhodla pro rychlý ústup.
Jurův vrah vytušil, co chce Asuka provést a tak tiše pronesl: „Kdyby bylo po mém, nechal bych tě být. Na tvou hlavu jistě není vypsána slušná odměna. Jenže Tsuki-sama si přeje, aby Shinobi z Konohy byli vyhlazeni. Tak snad z tebe něco vyždímám.“