Tatíček Šéfík - 40. kapitola - Léčba šokem

K případu nezvladatelného ninji byl přivolán ospalý loutkář, který po zkušenostech z minula doporučil, aby se o Kakuzu někdo pravidelně staral. Prohlásil, že ninja teď bude připomínat válečného vysloužilce a vyžadovat pravidelnou péči. „Ale pokud se začne vztekat, utíkejte od něho co nejdál!“ přidal cennou radu a odporoučel se.

Akatsuki holčičky měly teď o zábavu postaráno. Zetsuovy úzkostlivé stavy dosáhly až do takové míry, že ninja odmítal chodit sám ven. Itachi mu tedy vyrobil provizorní vodítko a pak velice rád použil svou novou oblíbenou větu: „Tak která z vás chce venčit kanibala?“

Vůdce musel razantně stáhnout své muže z plánovaných misí. Přidělit k sobě dočasně Sasoriho s Hidanem, dva vůdčí typy, se ukázalo jako velice špatný nápad. Loutkář se z první mise vrátil se zlomenou rukou a bělovlasý řezník s přeraženým nosem. O Tobiho se nikdo nestaral a mužíček se bavil tím, že se snažil pomáhat se Zetsuem, kdykoli to jen šlo.

Předčasně probuzený Kakuzu se teď opravdu choval jako nemohoucí stařeček. Děvčátka ho sice vodila, kam si jen zamanul, ale i tak to byla dost namáhavá práce. A jednoho dne se stalo, že…
Tenshi doběhla do kuchyně a křičela přitom jako smyslů zbavená. „Pojďte honem! Strýček Kakuzu a Akki se perou!“
Itachi a Hidan svorně vyskočili a běželi za děvčátkem, následováni zvídavým Tobim. Bylo to skutečně vážné. Akki zuřivě vrčela a koulela očima. Kakuzu se po ní sápal a jí nezbylo nic jiného než uhýbat.
„Hidane, dostaň ho od ní!“ zachraplal Itachi a sám zůstal v povzdálí.
„A nebylo by lepší odchytit malou?“ ujišťoval se nesmrtelný.
Uchiha na to měl jen jednu odpověď. „Oči! Podívej se na ty oči!“
Bělovlasý se zašklebil a v příští chvíli skočil po svém maskovaném parťákovi. „Nedá se nic dělat! Musíme tě holt zase jednou pořádně proplesknout,“ odříkával, zatímco ho fackoval. Zdálo se, že to zabralo. Kakuzu se totiž napřáhl a vrazil Hidanovi pěst do obličeje.
„Hernajs, zrovna se mi ten frňák zahojil!“ škaredil se zmlácený jashinista, zatímco si maskovaný spokojeně mnul ruce.

Akki od nich odskočila, v očích nepříčetnost. „Už na mě víckrát nesahej, nebo ti zpřerážím všechny kosti v těle, ty dědku starej, plesnivej!“ zaječela a její tělo se chvělo.
Ninja zamrkal. „Cože? To jako já?“ Zatímco se vzpamatovával z nového šoku, dívenka soptila dál.
„To je takhle upřímnej i Šéf, když to na něj přijde?“ ušklíbl se Uchiha a zavolal děvčátko k sobě, zabořilo mu hlavu do pláště. „No, no, už je dobře.“ V duchu si povzdychl. S tímhle ani on nedokáže nic udělat.

Hned další den malá zrzka opětovně prokázala svou vynalézavost. Přišla na to, že když se strýček Deidara rozvzteklí, vrátí ho to do reality. Tenshi ji se zájmem pozorovala, když tvarovala nevzhlednou kuličku.
„Co to bude?“
„Určitě něco ne z tohohle světa,“ vysvětlila jí Akki s úsměvem.
Po dokončení hříšného díla obratně strčila spícímu blonďáčkovi jílový polotvar pod postel. Soustředila se, měla nakročeno ke dveřím…
„Katsu!“
Ozval se výbuch, Deidara byl vymrštěn takovou rychlostí, až málem hlavou prorazil strop, a stejně tak rychle dopadl zpátky. „Až zjistím, kdo…“ Vyskočil jako smyslů zbavený a hnal se na chodbu.
„Heleď, Deidaro, podřízneš nám to zvíře k večeři?“ Hidan držel v náručí slepici.
„Nech to na potom!“ odbyl ho rázně. „Co je mi po nějakym ptákovi? Já mám zrovna chuť zabít někoho jinýho!“
Bělovlasý se chechtal a s vyděšeným zvířetem v náručí rázoval chodbou, přitom ho jemně hladil po křídlech. „Máš štěstí, potvoro. Zatím tě ušetříme.“ Mrkl na ni a v duchu se ptal sám sebe, kdo asi může za blonďákovu proměnu.