Láska s překážkou 16

Láska s překážkou 16

„Sbohem, Naruto,“ zašeptal a pozvedl svůj meč k tomu, aby s ním skoncoval.
„NARUTO!! Sasuke, NE!“ zakřičela zoufale Hinata, až se jí zlomil hlas. Neji i přesto, že s ním do sálu, kde se bojovalo, dorazily i další konožské posily, musel vyřídit jednoho nepřítele, jež si odvážně myslel, že se mu podaří získat Sasukemu Hinatu a vydobude si tak jeho přízeň. A právě tohoto okamžiku využila Hinata. Prosmekla se kolem něj a bylo už marné, že se ji snažil zachytit. Běžela na pomoc Narutovi, stůj co stůj.
„Sasuke, prosím...“ začala a chytila ho za levou ruku – opačnou, než ve které držel meč.
„Nech mě!“ okřikl ji nemilosrdně Sasuke, přičemž trhnul rukou, za kterou ho držela, tak prudce, až ji odhodil na zem.
Naruto věděl, že musí být rychlý. Ne, musel být rychlejší než rychlý. Nekalkuloval, nepočítal s tím, ale najednou to prostě přišlo...Sasuke se kvůli síle, jež musel vynaložit na odvrhnutí Hinaty, lehce otočil směrem, kde ležela. Teď byla Narutova příležitost.
Koncentroval do rukou veškerou sílu, svoji i tu poskytnutou Kyuubim. Věděl, že prostě musí přetrhat ta pouta; a hlavně co nejrychleji. Zabral, a ačkoliv to bolelo jako čert, když se mu pouta stále pevněji zarývala do zápěstí, přece se mu podařilo Sasukeho silné jutsu zlomit.
Vyskočil, aby byl výsledný efekt ještě lepší, chopil se oběma rukama volného místa na okrajích jílce Sasukeho meče. Teprve teď si jeho protivník všimnul, co se stalo, ale bylo už pozdě.
Blonďák prohnal mečem své dvě smísené čakry, tudíž bílé blesky nahradil světle červený oheň. Sasuke se ještě na poslední chvíli snažil vzdorovat a zabránit Narutovi v tom, co hodlal udělat, ale síla, kterou svému hostiteli propůjčoval Kyuubi a překvapivost jeho útoku udělala své.
Naruto se vší silou opřel do meče, protkaného svojí čakrou a bodnul ho Sasukemu do břicha.
V tu chvíli čas jakoby se zastavil.
Sasukeho oči se rozšířily překvapením. Tohle si ani ve snu nepředstavoval. Prohrál.
„Na...ru...to,“ slabikoval z posledních sil jméno svého protivníka, zatímco jeho tělo pomalu klesalo k zemi.
„Promiň, Sasuke,“ omluvil se mu Naruto a z ničeho nic se ho zmocnila lítost. Nemohl uvěřit, že to udělal. Jak držel meč, cítil pod svýma rukama ty Sasukeho. Byl to moc zvláštní pocit. Pustil katanu, takže Sasuke se svalil k zemi, stále ještě svírajíc svůj meč. Zbraň, která ho zabila.
Existovala spousta věcí, které chtěl Naruto v tu chvíli udělat, ale ve všem mu zabránil Kyuubi. Uslyšel jeho hlas se své hlavě. Tvořil se mu osmý ocas – nechal démona zajít už moc daleko. Proradná liška se snažila ho ovládnout. Chytil se rukama za hlavu, ve snaze ovládnout ho, a s výkřikem se opřel zády o zeď.
Ještě štěstí, že byl v místnosti i Yamato – Shikamaru při vymýšlení plánu dobře věděl, co dělá. Yamato nechtěl zasahovat do souboje, ale čekal, až bude po všem nebo až Naruto už bude na pokraji svých sil, co se týče potlačování démonní čakry. Přiběhl takřka na poslední chvíli, a přestože ho to stálo hodně sil, pomocí genů prvního Hokage pomohl svému žákovi navrátit se do původního stavu. Po tomto úspěchu odstoupil a nechal ho, aby se se vším srovnal.
Naruto se cítil jako opařený. Nehybně stál na místě a apaticky zíral na Sasukeho mrtvé tělo.
Hinata vstala z podlahy a přistoupila k Narutovi, avšak neupozorňovala na sebe.
Najednou se mu udělalo špatně od žaludku, hlavou mu projela bolest ostrá jako střep a před očima se mu zatmělo. Nohy nějak samy od sebe povolily, takže nedokázal stát. Pomaličku začal padat, ale Hinata si toho včas všimla. Hbitě chytila jeho paži, kterou si přehodila kolem krku, takže zabránila jeho pádu.
Jemu se postupně začal vracet zrak.
„Hin...“ hlesl slabě, jakmile obrátil zrak vedle sebe a jemně se usmál. Před očima se mu stále dělaly mžitky.
„Pojď, půjdeme na vzduch,“ usmála se přívětivě Hinata a spolu s Jirayou, Yamatem, Kotetsuem a ostatními ninji za sebou, se vydala, podpírajíc Naruta, ven ze sálu. Pomalu, tak, aby se Narutovi zase neudělalo zle, sešli několik schodů.
Stihli ujít ještě pár kroků, když Naruto sundal ruku z Hinaty a těžkopádně se posadil do písku na cestě. No a co, že kousek opodál stálo rozmístěných několik okrasných kamenů, na to už nezbývalo síly. Natáhl nohy, opřel se na předloktích a dlaních, zaklonil hlavu, zavřel oči a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu.
Hinatka, zamilovaně ho pozorujíc, se blaženě usmála, klekla si vedle něj a sedla si na paty. Nesměle zlehka prsty pohladila Narutovu ruku. Spatřila kolem jeho zápěstí vypálenou rýhu od Sasukeho chidori pout, ale bolest zřejmě už nebyla nijak obrovská. Naruto, aby ji mohl chytit svojí rukou, se přestal opírat a celý se položil na zem.
Neji, Yamato, Kotetsu i Jiraya si sedli na ty kameny, ostatní se rozeběhli za svými kolegy pomoct jim se vším potřebným.
Zraky všech se nyní obrátily doleva, kde za budovou a mezi stromy proti sobě vystřelili dva velcí vodní draci. Kakashi a Akihito ještě stále bojovali. Jiraya už se zvednul a chystal se Kakashimu se zarputilým rádcem pomoct. Jakmile uviděl z toho samého místa šlehat blesky a poté se všude rozhostil klid, zase se posadil. Bylo rozhodnuto.
Zanedlouho poté přicházel Kakashi, vedoucí vedle sebe zbědovaného a svázaného Akihita s roubíkem v ústech. Na jeho levé paži měl roztržený rukáv, nasáklý troškou krve; ruka byla evidentně asi zlomená, protože s ní vůbec nehýbal a držel ji, jemně ohnutou v lokti, u těla. V očích se mu zalesklo radostí, když uviděl své přátele klidně odpočívat na kamenech a na zemi. Vyrazil k nim. Pár kroků za ním cupital Pakkun.
Mrštil Akihitem o zem, který díky provazům, pevně omotaným kolem kotníků a zápěstí, proti tomu nemohl nic podniknout a skončil v prachu cesty.
Kakashi se posadil na nejbližší volný kámen, Pakkun si poslušně sedl vedle pánova kamene a začal si lízat tlapku. Naruto zaregistroval nově příchozího, otevřel oči a natočil hlavu směrem k mistrovi. Na tázavý pohled svého senseie odpověděl mlčky, jenom pokýváním hlavu, což v tu chvíli bylo lepší než všechna slova.
Kakashi vypadal, jako by se mu ohromně ulevilo. Šťastně zavřel oči, přes to se sharinganem si přetáhl pásku a povzdychl si. Všude kolem visela ve vzduchu odlehčená atmosféra, poprvé od doby, kdy se Sasuke zmocnil vesnice. Nebylo třeba slov.
„Co má tohle sakra znamenat!“ řítila se k odpočívajícímu společenství postava v bílém. Jak se blížila, poznali v ní všichni Hinatina otce, Hiashiho.
„Hinato, vysvětlí mi někdo, co se tu stalo? Neji!“ doběhl k nim rozčilený a dezorientovaný vůdce klanu Hyuugů.
„Akihito-sama!“ vykulil Hiashi nevěřícně oči na svázanou postavu na zemi, poté jeho pohled proběhl po všech přítomných.
„Zabil jsem Sasukeho,“ promluvil jako první Naruto, naprosto klidně, aniž by byl jen otevřel oči. Neříkalo se mu to lehce, ale hřálo ho vědomí, že celá vesnice si dnes poprvé po letech bude moci vydechnout.
„C-c-cože? Hokage je mrtvý? Ale...to...Hinato...tys...“ zakoktal se Hiashi.
„Otče, Sasukeho úmysly byly jenom získat moc, a to co největší. Brzy by si z nás všech udělal buď otroky nebo vojáky,“ snažila se mu vysvětlit nastalou situaci jeho dcera.
„To musí být lež!“ odporoval zarytě Hiashi.
„Hiashi-sama, jestli počkáte, za chvíli se vše dozvíme,“ vyzval jej klidně Kakashi. Jako první se postavil a zamířil k postavě ležící na zemi, aby Akihitovi sundal roubík.
„Kde jsou? Plány, dokumenty, cokoliv. Víme, že existují,“ položil přímou otázku Sasukeho bývalému poradci. Ten nebyl v postavení, kdy by si mohl vybírat, přesto se jen opovržlivě uchechtl.
Šedovlasý neměl náladu na hraní, takže svázaného nemilosrdně kopnul do břicha. Akihito se schoulil do klubíčka a vyplivnul trochu krve.
„Znova : Kde to je?“ ptal se pevným hlasem Kakashi.
„S-snad si nemyslíte, že to vím...Hokage-sama mi neříkal všechno...“ blábolil Akihito ve snaze vyjít z toho s co nejmenší újmou.
„Nelži!“ okřikl ho Kakashi a uštědřil mu další kopanec. Nebyl to sice jeho styl, ale nikdo jiný si to právě teď nezasloužil tak, jako tento muž, který nechával bez milosti zabíjet některé z jeho dobrých přátel.
Dřepnul si k němu a už zase normálním tónem hlasu spustil : „Jestli někdo něco ví, jsi to ty. Je mi jedno, že to neřekneš mě, ale garantuju ti, že se všechno dozvíme. Vzpomínáš na Inoichiho z klanu Yamanaka? Jo, byl mezi prvními...odbor vyslýchání, nehodil se vám, věděl moc informací...jistá Ino Yamanaka se na tebe už moc těší. Povědomé jméno? Je to jeho dcera. Ujišťuju tě, že jí povíš všechno.
Kakashi triumfálně nadzvedl obočí a postavil se zase na nohy.
„Počkat!“ hlesl Akihito. „Budu...budu vám ještě prospěšný, neunáhlujte se! Jsou...jsou v tajné místnosti vedle Hokageho pracovny...ale prosím, kdybych mohl...“
„Stačí!“ zastavil jej rázně Kakashi. „Pakkune! Máš dvě minuty,“ přivolal si svého věrného psího pomocníka, odpočívajícího vedle kamenu, podal mu do čumáku pomocí čakry načasovaný výbušný lístek a gestem ho vyslal přinést to, co sám chtěl. Pakkun, který vyslechl vše, co Akihito říkal, zamířil rovnou do pracovny.
„Kotetsu, odveď ho, prosím, Ino by ho ráda viděla,“ požádal Kakashi a měl v úmyslu se znovu posadit na svůj kámen.
„Ne...počkejte, řeknu, co chcete, vím všechno...“ žadonil poníženě Akihito.
Kotetsu k němu rychle přiskočil, vytáhl ho na nohy a zase mu narval do pusy pásku.
„Co je tohle za bezcharakterního člověka...“ povzdechl si, načež ho odváděl pryč, do vězení a k výslechu.
„Nikdy nebyl na své straně...vždycky jenom tam, kde mu nic nehrozilo,“ zamumlal Kakashi svůj odhad.
„Neji!“ prostoupil ticho hlas vedoucího Hyyga klanu, „ty, ty sis dovolil porušit dohodu klanu Hyuuga! Slíbili jsme pomoc Hokagemu!“
„Nemohl jsem se dívat, jak Hinata trpí. A cítil jsem, že moji pomoc potřebuje vesnice, ne nějaký Váš Hokage!“ obořil se na něj Neji.
„Otče...“ snažil se zasáhnout do debaty Hinata.
„Ty se do toho nepleť!“ odbyl ji Hiashi a pokračoval. „Nic nechápeš! Nejde o to, co chceš, ale o to, co klan považuje za vhodné.“
„Pch, copak není vhodné pomoct členovi klanu, když je zřejmé, že...“ snažil se hájit Neji, ovšem byl přerušen Hiashim.
„Ale ty jsi vůbec...“ oponoval jeho strýc, aniž by ho nechal domluvit.
„Zadržte!“ přerušil počínající hádku Kakashi. Zrovna se totiž vrátil Pakkun, nesoucí v tlamě stoh dokumentů, jež položil pánovi k nohám.
„Fuj,“ odplivoval si, „tyhle papíry jsou tak hnusný!“
„Díky, Pakkune,“ poděkoval vděčně Kakashi a jutsu, pomocí kterého si ho přivolal, zrušil. Pakkun v tu chvíli zmizel, zatímco Kakashi se jal zběžně pomocí jedné ruky prošel materiály, které jeho pes donesl.
„Tady, Hiashi-sama, čtěte,“ namířil si to k Hinatinu otci a podal mu je.
Hiashi je ninjovi rozrušeně vytrhl z rukou a jeden po druhém prolistovával.
„Územní plány celé Země ohně, strategické postupy, včetně toho v Konoze a jsem si jistý, že toto není zdaleka všechno,“ tlumočil obsah papírů Kakashi i ostatním.
Hiashi podrobně po jednom dokumenty pročítal, nejspíš hledal, čím by se daly všechny ty argumenty vyvrátit...marně. Všechno bylo psáno tak jasně a prvoplánově, že nebylo čím obhájit Sasukeho. Ač nechtěl, musel si přiznat, že se zmýlil. Neměl ponětí, jak tohle vysvětlí klanové radě, ale bylo to nevyhnutelné. Nesměl už připustit další lži, kterých tu před tím, jak se právě přesvědčil, bylo až až.
Povzdychl si a kajícně sklonil hlavu.
Oči všem přítomných se náhle obrátily ke dvěma nově příchozím. Sai přiváděl spoutanou dívku v oblečení ANBU jednotek, s růžovými vlasy. Sakuru. Jakmile ji Naruto spatřil, posadil se.
„Co bude s ní?“ směřoval černovlasý dotaz k osobám, které se mu zdály příslušné k rozhodování.
„Sakuro...proč i ty?“ obrátil k ní svoji hlavu Naruto. Poté pohladil Hinatu po hřbetu ruky, usmál se na ni, vstal a zamířil ke své bývalé týmové kolegyni.
„Já...“ vzlykala Sakura se svěšenou hlavou, „Sasuke byl vždycky úžasný a správný, myslela jsem, že všechno, co dělá, je taky správné. Vypadalo to tak...perfektně...nevěděla jsem, co bylo za tím, co prováděl ani co zamýšlel...“
„Copak dneska...“ nakousl Naruto a hleděl na ni s neurčitým výrazem.
„Ne...když jsem všechno viděla, nebojovala jsem. Uvědomila jsem si, co...“ vysvětlovala zoufale a zase propadla v pláč. „Tohle jsem nechtěla, ale vážně...nevěděla jsem...Naruto, ty víš, že bych...“ udělala krok k Narutovi a hleděla na něho uslzenýma očima. On od ní o krok ustoupil, což ji zarazilo.
„Vím, že jsi možná nechtěla, ale tohle tě neomlouvá...“ objasnil jí Naruto s kamenným výrazem na tváři. Sám se však obrátil k místu, kde seděli Kakashi s Jirayou.
Jakmile se i Kakashi otočil směrem k poustevníkovi, Jiraya se chopil slova.
„Bude postavena před soud jako všichni ostatní ze Sasukeho strany, kteří dnes přežili. Avšak lze zvážit polehčující okolnosti. Můžeš ji odvést,“ oznámil a Sai ho uposlechl.
„Počkat,“ ozval se Kakashi. „Byla jsi lékařský ninja, viď, Sakuro?“
Přikývla.
„Mohla bys pomoct při uzdravování našich raněných. Sai, zaveď ji do nemocnice, ale nespouštěj ji z očí. A mimochodem, dnes jsi odvedl výbornou práci.“
Sakuře něco takového stačilo, aby se přesvědčila, že k ní ještě úplně neztratili důvěru. Sai se usmál (i když se snažil, aby to vypadalo přirozeně, stále ještě byly znatelné poučky z nějaké příručky) a poděkoval Kakashimu, načež odvedl Sakuru.
„Hinato...“ oslovil svoji dceru Hiashi, „myslím, že budu potřebovat tvoji pomoc...víš, klan a takové záležitosti...“ Pokývla na znamení, že rozuměla, ale zvedla se a šla k Narutovi.
Chytili se za ruce a dali si pusu.
„Otče, taky bych od tebe něco potřebovala,“ naznačila jemně. Všichni pochopili.
Hiashi si znovu povzdychl. Jeho nesympatie k Narutovi se ještě zcela nevytratily, ale jestli to se Sasukem bylo vážně tak, jak všichni líčili (a jakože to tak i skutečně vypadalo), tenhleten kluk, co právě držel jeho dceru za ruku, vesnici opravdu pomohl.
‚Možná nebude zas tak špatný,‘ říkal si v duchu Hiashi.
„Dobrá,“ sdělil. „Máte mé svolení, ale my dva si spolu ještě musíme promluvit, Naruto.“ Vrhl po Narutovi pátravý pohled, ale pozornější si všimli, že přes ústa se mu mihl letmý úsměv.
Hinata s Narutem se na sebe zamilovaně podívali a znovu se políbili. Konečně.
„Hinato, Neji...máme hodně co urovnávat,“ připomněl Hiashi a už byl na odchodu. Neji, a po rozloučení s Narutem i Hinata, se k němu přidali. Naposled se Hinata otočila a mávla na svého přítele, než zahnuli za roh a zmizeli z dohledu.
„Měli bychom začít přemýšlet o novém kandidátovi na post Hokageho,“ nakousl Yamato a přemítal v hlavě, kdo by to asi mohl být.
Pohledy všech skončily na Kakashim, lovícím z kapsy svoji oblíbenou knížku. Hned jak je zpozoroval, mžoural okem z jednoho na druhého.
„Kakashi-senpai...“ oslovil jej jemně Yamato.
„V žádném případě. Jsem unavený ze všech misí ještě za poslední půlrok. První, co udělám hned jak mě ošetří, bude, že si vezmu dovolenou. Poroučím se,“ skoncoval okamžitě se smělými plány svého kolegy a už od nich odcházel, čtouc si onu knížku.
„Co ty, Naruto? Jak jsi bojoval se Sasukem, byl jsi úžasný! A tvé reakce a rozhodování!“ vychvaloval Yamato pro změnu Naruta.
„Ne, to ne,“ bránil se blonďák a máchal před sebou rukama, „jsem ještě moc mladý, mám se hodně, co učit. Ale abych řekl pravdu, nejvíc mě naučil tadyhle Zvrhlý poustevník...“
„No ano, co vy, Jirayo-sama!“ otočil se Yamato na posledního zbylého – Jirayu. Evidentně ho vytrhl ze zamyšlení, ale jakmile si uvědomil, o co jde, také z toho nebyl moc nadšený. Naruto využil příležitosti a vytratil se. Potřeboval si promluvit s Kakashim.
„Na to zapomeň, já jsem přišel do vesnice za holkama! Blbec Naruto, že mě do něčeho takového vůbec uvrtával!“ slyšel Naruto vzdorujícího Jirayu.
„Ale no tak, jste legendární sannin...když se stanete Hokagem, budou se na Vás dívky doslova lepit! Jenom vyřídíte pár papírů...to je všechno...“ neustával Yamato. Dál slyšel Naruto jenom nesouvislé nadávání poustevníkovo, protože už byl moc daleko.
„Kakashi-sensei!“ dohonil svého mistra. Ten se otočil a zpomalil, aby ho Naruto mohl dohonit.
„Copak je?“ otočil se k němu jounin, jakmile ho jeho žák dohnal a zavřel knížku, aby se mu mohl věnovat.
„Víte...mám takový divný pocit, že jsem zabil Sasukeho...“ líčil smutně Naruto.
„Naruto,“ oslovil jej sensei, „vedl sis skvěle. Chceš říct pravdu? Bál jsem se, vážně, protože Sasuke byl mnohokrát silnější a mocnější. Ale nakonec neměl tu pravou sílu tě porazit.“
„Cože?“ udivil se polohlasem blonďák.
„On bojoval totiž pro sebe. Zato ty, Naruto, ty jsi bojoval za přátele. Nechtěl jsi pomstu, nechtěl jsi nějaké zadostiučinění. Chtěl jsi ulevit svým kamarádům, pomoct jim a vysvobodit je. Tohle ti dodávalo sílu, hnalo tě dopředu. S tím se Sasukeho sobectví nemohlo ani rovnat. Když někdo bojuje pro sebe a jen a jen pro sebe samotného, je omezený pouze jednou silou – tou svojí. Kdežto ty jsi měl sílu od všech ve vesnici, cítil jsi jejich podporu. Jsem na tebe moc hrdý Naruto, dokázal jsi toho hodně.
Nemusíš litovat udělal jsi správnou věc. Chápu, že zabít někoho, s kým sis byl dlouhou dobu tak blízký, je těžké, ale uvědom si, kolika lidem jsi tím ulevil. Mysli na Hinatu i na ostatní a raduj se z toho.“
Zastavili se. Naruto se na něj odhodlaně podíval a kývnul hlavou.
„Výborně. A teď jsi běž odpočinout, Konoha tě ještě bude potřebovat,“ navrhl mu Kakashi, který se sám také těšil, až se, hned po návštěvě nemocnice, konečně vyspí.
„Děkuju, Kakashi-sensei,“ poděkoval vděčně Naruto a co nejkratší cestou, přes střechy domů, se vydal za Hinatou, plný radosti a odhodláním, že teď už mezi sebe a ji nenechá postavit žádnou překážku. Nikdy.