Temná dívka Sharinghanu -2-záhadná Drianna

,,No vážně, na to abys mě porazil, potřebuješ víc než jen deset kunaiů.'' slyšel jsem výsměch v jejím hlase.
Otravovalo mě to. Nesnášel jsem ty, kteří si mysleli, že by mě mohli porazit. Ale od ní to bylo něco jiného. Ona byla jiná. Nechtěl jsem ji moc zranit a tak pro mě bude tento boj ještě těžší. Čekala. Stejně jako já. Skoro nikdy jsem neútočil jako první, když to nebylo potřeba. A ona taky nevypadala, že má v úmyslu zaútočit. Ale to jsem se spletl. Najednou se objevila za mnou a praštila mě do zad. Ta síla byla ohromná. Použil jsem Kawarimi no jutsu a schoval se za nejbližší strom. Sakra, vůbec nic o ní nevím. Ale opět mi nedala prostor na přemýšlení. Uviděl jsem ji zhruba padesát metrů před sebou, jak se ke mně s obrovskou rychlostí řítí. Rozhodl jsem se použít Chidori Senbon, ale ona se jim bez problémů vyhnula. Kromě jedné, která ji řízla do ramene a rozsekla jí tak plášť. Zastavila se.
,,Pěkné.'' řekla a odhodila svůj plášť.
Měla na sobě síťované legíny se sukní, vysoké boty, tričko bez ramínek uvázané kolem krku a dlouhé síťové návleky na rukách. Vypadala nebezpečně. Nepodobala se žádné dívce, kterou jsem kdy viděl. Ironicky jsem se usmál.
,,Blesková podstata? To není špatné, jsem oproti tobě v nevýhodě.'' řekla.
,,Musím tedy zjistit, jakou máš tu druhou, jestli ještě nějakou máš.''
,,Doton kekkai:doroudomu!'' a kolem mě se vytvořila polokoule, která mě uzavřela vevnitř.
Sakra! Požírá to chakru! Musím rychle něco udělat. A pak mi to došlo. Používá element země, proto říkala že je oproti mé bleskové podstatě v nevýhodě, takže stačí... Chidori! A byl jsem venku. Na nic jsem nečekal a použil jsem další útok.
,,Katon:gouriuuka no jutsu!'' a proti ní se valil obrovský oheň.
Znovu jsem zahlédl její úsměv.
,,Suiton:Goshokuzame.''
Jakmile to dořekla, vyvolala obrovskou vlnu pěti lidožravých žraloků, která hned smetla moje gouriuuka no jutsu. Dopr... obrovskou rychlostí se ke mně blížili žraloci. Počkat, není u vody, takže se stačí vyhnout té vlně a tak se vyhnu i žralokům. Použil jsem přemísťovací jutsu a objevil se těsně za ní. Chytil jsem ji jednou rukou za bok, v druhé ruce jsem držel kunai u jejího krku. Tuhle techniku už jsem viděl.
,,Opravdu jsi žačka Kisameho, jak si říkala.''
,,Jsi tak naivní,'' řekla a změnila se mi v sevření ve vodu.
Po chvíli se objevila přede mnou.
,,Nemáš proti mě šanci.''
,,Nenechám se zabít tebou,'' mluvila tak vážně.
Zadíval jsem se jí do očí, pohlcovaly mě. Rozhodl jsem se, že svůj sharinghan nebudu používat, abych na sebe nepřitáhl pozornost.
,,Co jsi zač?!'' vyhrkla najednou.
,,Jsem Sasuke,'' odpověděl jsem.
Hrklo v ní.
,,Uchiha?!'' snažila se o klidný hlas, ale nepomáhalo to.
,,Ne, nejsem z klanu Uchiha, jak vidíš, nemám sharinghan,'' odpověděl jsem.
Bude lepší, když o mně nebude vědět.
Odfrkla si.
,,Aha, tak to bude tento boj jednodušší,'' usmála se.
,,Zase si tolik nevěř!'' zvýšil jsem hlas.
Nebyl jsem zvyklý, že by semnou někdo jednal jako ona. Všichni ze mě většinou měli strach.
,,Znáš Sasukeho Uchihu?'' zeptal jsem se po chvíli. Byl jsem zvědavý.
,,Ne,neznám ho. A taky doufám, že ho nikdy nepoznám.'' odsekla.
,,Proč?''
Neodpovídala. Místo toho se dala znovu do boje. Nenechal jsem ji zaútočit jako první. Rozběhl jsem se proti ní tou největší rychlostí, jakou to šlo. Vyndal jsem Kusanagi a chtěl ji napadnout, když v tom.....
,,Suiton:Mizujinheki!'' vykřikla a kolem ní se rozprostřela voda tak, aby ji chránila.
Tohle jutsu jsem už viděl, když jsem bojoval proti Daruiovi. Ale jak to, že ho zná ona? Vypadá to, že je opravdu silná. Jakmile jsem se zastavil, voda zmizela.
,,Nemá to cenu, nemůžeš mě porazit.''
Nechtěl jsem na ni použít žádné silné techniky, potřeboval jsem ji, aby mě dovedla k Yukamatovi a ten mi řekl, kde najdu tu osobu.
,,Nehraj si se mnou, nevíš, čeho jsem schopen.'' řekl jsem.
,,No tak mi to už konečně ukaž!'' zařvala a vrhla se na mně.
Chvíli jsme spolu bojovali, ale ani jeden z nás nebyl schopný zasáhnout toho druhého. Najednou přede mě skočila další dívka.
,,Shikumi no Jutsu!'' vykřikla a moje soupeřka zůstala nehybně stát.
Znám tohle jutsu, paralyzuje protivníkovu mysl zevnitř. Používal ho Orochimaru. Najednou se skácela k zemi a začala těžce oddychovat. Dívka přede mnou k ní přišla a přiložila jí kunai na krk. Už už jí ho chtěla vrazit do krku, když v tom jsem ji zastavil. Najednou všechno zmizelo a já jsem opět stál tam, kde předtím. Naproti mě stála moje soupeřka, jakoby se nic nestalo. Usmála se. A potom mi to došlo. Musela použít genjutsu, aby zjistila, jestli bych ji opravdu nechal zabít nebo ne.
Mrcha.
,,Vypadá to, že nebudeš tak bezcitný, jak jsem si myslela, ale stejně tě za Yukamatem nezavedu.'' řekla a vydala se směrem k vesnici.
Chtěl jsem běžet za ní, ale nemohl jsem. Moje nohy obklopovala jakási tekutina tak, aby se nemohly hýbat. Sakra! Chvíli jsem tam stál a čekal, až bude dostatečně daleko. Potom jsem použil Amaterasu a hned jsem byl volný. Rozběhl jsem se za ní. Po pár minutách jsem ji dohnal a běžel vedle ní. Ani se na mě neohlédla. Vypadalo to, že počítala s tím, že ji dohoním. Nemluvila, jen bežela. Měl jsem na ni spoustu otázek, ale věděl jsem, že dokud si nezískám její důvěru, tak mi ani na jedinou z nich neodpoví.
,,Zastav.'' zašeptala najednou.
Udělal jsem co mi řekla a zastavil. Skočila ke mně a přitiskla mě ke stromu. Nechápal jsem to. Jednou rukou mě tlačila ke stromu a druhou měla položenou na mém rameni. Při jejích dotycích mi přejel mráz po zádech. Bylo mi to příjemné. Sakra, co to melu. Okamžitě jsem tuto myšlenku zahnal a díval se jí do očí. Ty její směřovaly kamsi dolů. Podíval jsem se stejným směrem jako ona. Uviděl jsem velké třpytící se jezírko, u kterého se rozvaloval obrovský bílý vlk. Ale byl jiný, než normální vlk. Kolem krku měl omotaný modrý šátek. Byl to ten, který měla Drianna uvázaný kolem ruky.
,,Ani se nehni, jinak zemřeš.'' podívala se mi do očí.
Pohltilo mě teplo. Ty její oči, pohlcovaly mě. Pořád jsem si namlouval, že mě nezajímá, že ji dokážu zabít. Ale věděl jsem, že opak je pravdou. A to mě trápilo. Jsem přece Sasuke Uchiha, hledaný uprchlý ninja. Bývalý člen Akatsuki. Tak proč mě holka jako ona dokáže tak rozhodit?! Byl jsem naštvaný. Odtáhl jsem ji od sebe a zadíval se jinam. Nevypadalo to, že by byla překvapená. Seskočila dolů a vydala se k vlkovi. Jakmile ji spatřil, zavrčel a zvedl se na všechny čtyři. Ale ona šla pořád blíž a blíž k němu. To co udělala jsem opravdu nečekal. Vzala jeho hlavu do náruče a objala ho. On se k ní ještě víc přitulil.
''Haku, je Yuko v pořádku?'' zeptala se.
,,Ano má paní, je v bezpečí.'' odpověděl.
,,Vedu jeho přítele, tak se snaž být milý.''
Jakmile to dořekla, seskočil jsem a přiběhl k nim. Nebál jsem se ho, ačkoliv šel z něho strach. Pohlédl mi do očí. Najednou se země roztáhla a pod ní se objevily schody. Drianna sešla dolů. Když jsem procházel kolem vlka, zavrčel.
,,Já vím, kdo jsi'' řekl a zmizel.
Nezajímalo mě to. Chtěl jsem najít Yukamata a zeptat se, kudy mám jít, abych našel tu osobu. Jakmile jsem sešel po schodech dolů, půda se opět uzavřela. Nikdy by mě nenapadlo, že to pod zemí může být tak krásné. Byl tam obrovský vodopád s jezírkem, zelená tráva a obrovský dům. Dokonce tam bylo i světlo, což jsem nechápal. Rozhodl jsem se neřešit to. Když jsem přišel k domu co stál u jezírka, ze dveří se vyřítil Yukamato.
,,Sasuke!'' zakřičel a objal mě.
Usmál jsem se a sedl si na trávu.
,,Uděláš pro mě něco?''zeptal jsem se.
,,Jasně, o co jde?''
,,Neříkej jí, že jsem Uchiha.''
Nevypadalo to, že ho moje přání překvapilo.
,,Neřeknu.''
Když mi Yukamato ukázal celý jeho podzemní svět, šli jsme si sednout k jezírku. Zadíval jsem se na vodopád, když v tom jsem uviděl, jak se za ním něco zalesklo.
,,Je něco za tím vodopádem?'' zeptal jsem se.
Yukamato se usmál.
,,Myslel jsem, že si toho všimneš. Ano,je tam Driannin Hiramekarei,'' odpověděl.
Hiramekarei patřil jednomu ze sedmi legendárních šermířů z Mlžné. Byl to dvojitý meč, stejně silný jako například Samehada, která patřila Kisamemu.
,,Ale jak ho získala? Myslel jsem že patří Chôrujovi.'' byl jsem zvědavý.
,,Ano, patřil mu, ale Kisame ho zabil a jeho meč dal Drianně.'' řekl Yuko jakoby nic.
,,Chci ho vidě.'' řekl jsem a vstal.
,,To bohužel není možné, nikdo se k němu nedostane, kromě Drianny.''
,,Jakto?''
Ta dívka byla opravdu zvláštní.
,,Hlídá ho Haku, on to nikomu nedovolí, dokonce ani mě ne,'' odpověděl Yuko.
Použil jsem sharinghan a uviděl obrovského vlka, sedícího u Hiramekareie. Vzdychnul jsem.
,,No dobře, zase tolik ho vidět nechci.''
,,Povíš mi něco o Drianně?'' zeptal jsem se.
,,Promiň, ale ona mi to zakázala. Nesmím o ní mluvit. Ale myslím, že by sis to měl zjistit sám.'' odpověděl.
Něco přede mnou tají, to je jasné.
,,Řekni mi, kde najdu tu osobu, kterou hledám.''
,,Já to nevím, jediný kdo ti může pomoci, je Drianna. A ta ti nepomůže, pokud jí řekneš, že jsi Uchiha.'' zašeptal.
Přemýšlel jsem. Musím se s ní tedy prvně spřátelit a potom ji nějak donutit, aby mi to řekla. Ale jak? Ona mě k sobě asi těžko pustí.
,,Mimochodem, Drianna není zase tak chladná, jak vypadá,'' mrknul na mně.
,,Jak dlouho se tu zdržíš?'' ozval se její hlas.
,,Tak dlouho, dokud mě tu Yuko bude chtít.'' odpověděl jsem, aniž bych se na ni otočil.
Vzdychla.
,,Ale my odcházíme.'' řekla tichým hlasem.
Podíval jsem se jí do očí. Potom jsem pohlédl na Yukamata, který vypadal stejně překvapeně, jako já.
,,A kam jdeme?'' zeptal se.
,,Musíme se vydat do jednoho z bývalých Orochimarových sídel, je tam jeden svitek, který musím doručit Hotarakovi.'' zaťala pěst.
,,Kdo je Hotaraku?'' zeptal jsem se.
,,To je ten, který mě chce pro svoje plány. Ten, jehož muži nás napadli v lese.'' odpověděl Yuko.
,,Když mu přinesu ten svitek, slíbil, že nechá Yukamata na pokoji.'' odpověděla Drianna.
,,Víte co je v tom svitku?''
,,Ano, je to jedna z nejsilnějších technik na světě, ale může ji vzít jenom osoba se silným kekkei genkai.'' odpověděla Dree.
Se silným kekkei genkai? Co má za kekkei genkai, že je tak silné? Je silnější než můj sharinghan?
,,Tak to nebude tak težké, prostě vezmeš svitek a doneseš ho tomu chlápkovi.'' odpověděl jsem.
,,Jak už jsem řekla, jsi tak naivní. Kolem svitku, vlastně v celé jeskyni budou umístěny pasti té nejsilnější úrovně. Víš kolik silných ninjů se o to pokoušelo?Ale je to jediná cesta, jak zbavit Yukamata problémů, takže ji musím splnit.''
,,Pomůžu ti.'' vyhrkl jsem ze sebe najednou.
Bylo vidět, že ji moje reakce překvapila. Usmála se.
,,Vážně si myslíš, že na to máš?'' zeptala se provokativně.
Obrátil jsem oči v sloup a otočil se k východu. Yukamato mě následoval. Uslyšel jsem její hihňání. Když jsem se otočil, už tam nebyla.
Čekali jsme na ni nahoře nejmíň deset minut. Když vyšla z úkrytu, vypadala jinak. Vlasy měla rozpuštěné a šátek, který měla uvázaný kolem zápěstí teď měla místo čelenky. Na sobě měla kratší sukni, pod ní síťované legíny. Na pravém stehně měla připnutou kabelku na kunaie a shurikeny. Kolem pasu lékarnička. Tričko měla pořád stejné i s návleky na rukou. Měla přes sebe hozený modrý plášť, který jí sahal ke kolenům. A poslední, čeho jsem si všimnul, byl Hiramekarei, přívázaný na zádech. Vypadala divoce, nebezpečně a nemilosrdně. Byla prostě dokonalá. Ihned jsem zahnal tuto myšlenku a pohlédl jí do očí.
,,Nechceš se také převlíct? Bude to dlouhá a namáhavá cesta'' zeptala se mile.
Zvedl jsem pravý koutek úst.

Z pohledu Drianny

Nevěřila jsem mu. Ale něco na něm bylo jiného. Připadal mi chladný, bezcitný, ale zárověn jsem měla tušení, že je to dobrý člověk. I když jsem ho znala jen krátce, věděla jsem, že bych mu nedokázala ublížit. A to mě strašně štvalo. U Kisameho jsem zabíjela bez slitování každého, na koho ukázal. Ale u něho to bylo něco jiného. Když jsem mu pohlédla do očí, znejistěla jsem. Vlastně,kdykoliv jsem na něho pohlédla, přejel mi mráz po zádech.
Čekali jsme s Yukem, než se Sasuke vrátí. Když přišel, zůstala jsem přimrazeně sedět na jednom z kamenů. Nezmohla jsem se ani na slovo. Byl tak krásný. Na sobě měl volné modré kalhoty, pod koleny sepnuté. Vysoké ninja boty. Černé triko s menším výstřihem mu odhalovalo jeho bílou kůži. Kolem pasu měl uvázaný meč. To bylo všechno, co s sebou měl.
,,Nic víc si nebereš? Zbraně a tak?'' vykoktala jsem ze sebe.
,,Nepotřebuji je, dokážu bojovat i bez nich.'' odpověděl a pohlédl mi do očí.
Hned jse ucukla. Jestli to měla být narážka na mě, tak mě to vůbec nevadilo. Seskočila jsem z kamene a vydala se na cestu.
,,Kde je Yukamato?'' zeptal se najednou.
,,Haku ho odnesl do vesnice, k jeho babičce; tato výprava by pro něj byla moc nebezpečná.'' odpověděla jsem a šla dál.
,,Nemyslíš, že by bylo dobré naučit ho trochu bojovat?'' jakmile to dořekl, zastavila jsem se.
,,Myslíš, že se o to celou dobu nesnažím? Ale on nechce, nemá rád boj a i když má silnou kekkei genkai, nechce ji využívat.'' odsekla jsem.
Jenom se na mně díval. Bylo mi trapně, ani nevím proč. Mohl za to snad jeho pohled? Ten pohled, který ti jasně dává najevo, že on je ten lepší.
,,Nemusíš se mnou jít,'' zasyčela jsem, ,,nepotřebuji tě!'' jakmile jsem to dořekla, udělal se mi knedlík v krku.
Lhala jsem. Chtěla jsem, aby šel se mnou, chtěla jsem ho víc poznat, dozvědět se o něm úplně všechno, ale zároveň jsem nemínila ztratit svoji hrdost. Najednou se otočil a šel pryč. Nevěřila jsem svým očím. Cítila jsem se tak ponížená. Ale rozhodla jsem se dělat, že je mi to jedno. Rozběhla jsem se tedy na cestu.
Po dni běhu jsem si dala pauzu. Lehla jsem si k jednomu ze stromů a usnula.
Když jsem se probudila, byla jsem svázaná a ležela jsem v jakési zřícenině. Strašně mě bolela hlava. Ale vypadalo to, že nejsem nijak zraněná. Zkusila jsem se posadit, ale provazy byly moc silné a tak jsem spadla zpátky na záda. A potom jsem uslyšela smích.
,,Nesnaž se, už je s tebou konec.''
Podívala jsem se nad sebe a uviděla obrovského muže. Hned jsem si uvědomila, že je to jeden z hledaných ninjů. Byl to Randa a bylo jasné, že je silnější než já. Rozvázal mi pusu tak, abych mohla mluvit.
,,Okamžitě mě pusť!!'' zařvala jsem.
,,Zmlkni!" zaječel a začal se znovu smát.
,,Máš něco, co chci já'' zašeptal.
A pak mi to došlo, chce můj sharinghan.

P.S-Tak co na to říkaáte?Už mám napsaný další dva díly