Temná dívka Sharinghanu 01

Situace po válce

Musel jsem ho najít za každou cenu. Stále mě tížila myšlenka, že žije někdo ze stejného klanu jako já. I když jsem zabil Itachiho a Madara padnul v boji s Listovou, zůstal tu ještě někdo z klanu Uchiha. Nevěděl jsem kdo, ale přesně si pamatuju ta slova, co Madara vyslovil, než padl. Sasuke, je to divné, ale umírám. Nevzdej se! Dotáhni to do konce, máš ještě mnoho povinností. Jako například? zeptal jsem se. Je ještě někdo z našeho klanu, kdo je živý. Musíš... nedopověděl větu, když umřel. A tak jsem se vydal tu osobu hledat.

Několik dní jsem brouzdal lesem, když jsem došel do Skyté Mlžné.
,,Sasuke? Sasuke Uchiha?'' ozval se hlas za mnou.
Otočil jsem se. Stál tam malý chlapec. Zhruba ve věku dvanácti let. Měl tmavě červené vlasy a modré oči.
,,Co chceš, prcku?'' odpověděl jsem.
,,Nejsem prcek!'' nafouknul se.
Ušklíbil jsem se a šel dál.
,,P-počkej!''zakřičel a doběhl ke mně.
,,Ty jsi Sasuke, že?''
,,Ano.''
,,Já jsem to hned poznal!''byl tak nadšený.
,,Hmm, promiň, ale musím pokračovat v cestě, třeba se ještě někdy potkáme.''
,,Vem mě sebou, nebudeš litovat.'' Jeho hlas najednou zvážněl.
,,Ještě by sis ublížil',' odpověděl jsem. Když v tom si klekl a provedl nějáké pečetě. A potom se stalo něco neočekávaného.
,,Vím, koho hledáš Sasuke, můžu tě k té osobě dovést,'' řekl.
Zarazil jsem se.
,,Jak to víš?''
,,Každý máme nějaké tajemství a ovládáme různé techniky.'' odpověděl.
,,Hmm, no dobře,'' vzdychnul jsem. ,,Ale co tvoji rodiče?''
,,Žádné nemám.''
Otočil jsem se a vydal se na sever.
,,Jdeš špatně, je to tam tudy,'' ozval se znovu jeho hlas, tentokrat uz veselý jako předtím.
,,Tak počkat, jak můžeš vědět, kudy jít? A jak můžeš znát zrovna tu osobu, kterou hledám?'' Obrátil jsem se na něj.
,,Neřekl jsem, že ji znám, ale znám někoho, kdo ti poradí. A vím kam mám jít, protože tudy chodím pořád, tak už pojď!'' zasmál se.
Obrátil jsem oči v sloup a vydal se za ním.
,,Jak se vlastně jmenuješ?''
,,Yukamato,'' odpověděl.
,,Co se stalo tvým rodičům?'' zeptal jsem se po chvíli mlčení.
,,Nerad o tom mluvím,'' odpověděl a sklopil zrak.
Nereagoval jsem. Vlastně jsem cítil lítost.
,,Taky nemám už dlouhou dobu rodiče,'' řekl jsem najednou.
,,Já vím. Vím o tobě úplně všechno! Jsi můj hrdina!'' vyhrkl Yukamato a začervenal se.
Usmál jsem se. Vlastně jsem byl docela rád, že jsem ho vzal sebou. Trocha společnosti je někdy lepší, než být pořád sám.
,,Už tam za chvíli budem.'' usmál se.
,,Stůj!'' vykřikl jsem.
Yukamato se hned zastavil a přiskočil ke mně.
,,Co po nás chcete?'' zvýšil jsem hlas, i přesto, že jsem klidný. Zpoza stromů se ukázalo šest ninjů. Vůbec jsem neměl strach o sebe, ale o Yukamata. Ale proč?To jsem si neuvědomoval. Určitě proto, že je jediná cesta, která mě může dovést k té osobě, namlouval jsem si, i když jsem věděl že pravda je jiná.
,,Vydej nám Yukamata! Hned!'' zařval jeden z nich.
Yukamato mě objal.
,,Prosím ne, už k nim znovu nechci jít, bylo to strašné.'' V očích měl slzy.
,,Proč ho chcete?''
,,Náš pán s ním má plány, pro jeho Kekkei Genkai!" odpověděl jeden z nich.
Podíval jsem se na Yukamata, ale ten vypadal celkem normálně. Nikdy by mě nenapadlo, že v sobě něco zvláštního má.
,,A když odmítnu?''
,,Zemřeš!''
,,Dobrá tedy. Yukamato?'' řekl jsem a odtáhl ho od sebe. ,,Utíkej do Skryté Zvučné, je to odsud už jenom kousek, já hned přijdu, jen co se postarám o tyhle pitomce.''
,,Ale...'' Yukamato nedokončil větu, když jsem ho přerušil.
,,Běž!'' zvýšil jsem hlas, i když jsem to neměl v plánu. Otočil jsem se zpátky k ninjům, když v tom mě Yuko zatáhl za rukáv.
,,Buď prosím, opatrný.'' řekl smutně.
,,Neboj se. A teď už padej.''
Yukamato se dal do běhu.
,,Ty Šmejde! Myslíš, že nás sám zastavíš?!'' rozeřval se jeden z nich.
,,Máte pravdu, asi vás neporazím, tak do toho. Řekněte mi před smrtí, jakou Kekkei Genkai Yukamato má, že je pro vás tak důležitý.''
Všichni se začali smát.
,,Vidíte? Jakej je to srab? Už se bojí!''
,,No tak Gordo, řekni mu, proč ho náš pán tak chce.''
Idioti, smích je za chvíli přejde.
,,Náš pán chce toho spratka kvůli Kekkei Genkai rodu Kurama. Jak jsi jistě slyšel, je to jedno z nejmocnejších genjutsu vůbec. Ale v dnešní době se už vůbec u nikoho neprojevuje. Avšak Yukamato je vyjímka.''
,,Co je to přesně za genjutsu?'' zeptal jsem se.
,,Nepřerušuj mě! Jeho talent je tak velký, že jeho genjutsu je úplně neodolatelné, takže jen v bezvědomí z něj dokážeš uniknout. Navíc je toto gnjutsu tak silné, že přesvědčí mozek ,že to, co se děje je skutečnost. Proto cokoliv se stane oběti uvnitř genjutsu, stane se jí i ve skutečnosti, může i zemřít. Ale Yukamato to nechce používat, říká, že je to pro něj moc velká bolest. Náš šéf ho chce pro své vlastní plány, ale to tě už nemusí zajímat.''
,,Hmm. Jak to, že se mu podařilo od vás utéct?'' zajímalo mě ještě.
,,Nepovedlo by se mu to bez té d**ky. To ona zničila celý šéfův plán a on za to pak potrestal nás.''
,,Kdo je zač?''
,,Ona je...'' nedopověděl větu, když se do jeho hlavy zabodl kunai.
Začal se smát a rozpustil se. Znovu se objevil na tom samém místě.
,,Toužil jsem tě ještě někdy potkat... Drianno,'' usmál se a otočil hlavu k postavě, opírající se kousek od nás o strom.
Měla na sobě černý plášť, i přes hlavu, takže jí nebylo vidět do obličeje.
,,Máš moc prořízlou pusu, Kuname. Ostatně jako vždy,'' řekla.
Podle hlasu bylo jasné, že jde o dívku.
,,Pro mě za mě, klidně se dej do bitvy s tím mužem, ale o mně ani slovo. Stejně brzo zemřeš, pokud s ním budeš bojovat.''
Muž se rozzuřil.
,,Přestaň mi říkat, co mám dělat!'' Zařval a vrhnul se na ni. A potom nevím co bylo dál. Ostatní ninjové se vrhli na mě, takže jsem nemohl sledovat druhý boj. Použil jsem Chidori a zbavil se tak tří z nich. Zbývali dva. Ty bylo jednoduché zabít. Potom jsem se otočil na místo, kde stála ta dívka s mužem.
On ležel na zemi a ona klečela před ním.
,,Jak si nám to mohla udělat?! Seš ubohá zrádkyně, která vyměkla! Ani dokonce teď mě nedokážeš zabít!'' slyšel jsem toho muže.
,,Nechápeš to, musela jsem být u Kisameho, abych zdokonalila svoje schopnosti, jednou si pro mě přijde.''
,,To říkáš pořád! Ale kdo?! Kdo, Drianno?!'' muž řval.
Tentokrát jsem po něm hodil kunai já.
Dívka sebou škubla.
,,K-Kuname? Slyšíš mě?! Kuname!'' vytáhla mu kunai z krku a hodila ho po mně!
,,Cos to udělal!'' Stále jsem jí neviděl do tváře. ,,Kdo si sakra myslíš, že seš? Kdyby nebylo tebe, nic z toho se stát nemuselo! Nikdo by umřít nemusel!'' tentokrát už nadávala.
Cítil jsem potřebu vidět její tvář. Najednou se objevila hned vedle mě, nejspíš použila taijutsu. A vrazila mi facku.
,,Jsi stejný jako všichni z Listové.'' Objevila se znovu za mnou, tentokrat jsem ji chytil za pas a přirazil ke stromu.
,,Já nejsem z Listové.'' řekl jsem. ,,Kdo vůbec jsi?''
Vzdychla.
,,To ti může být jedno. Vrať se zpátky, já se o Yuka postarám,'' řekla a vysmekla se z mého sevření.
,,Nebudu dělat co mi řekneš,'' odpověděl jsem.
,,Tak fajn. Dáme si souboj. Když vyhraju já, vrátíš se tam odkud jsi přišel."
"A když já,'' přerušil jsem ji, ,,odpovíš mi na několik otázek a zavedeš mě k Yukamatovi.''
Bylo to zasyčení co jsem slyšel? Nevím, ale ta holka byla opravdu rychlá a navíc už se stmívalo, takže jsem ji špatně viděl. Samozřejmě že jsem mohl použít svůj sharinghan, ale nechtěl jsem na sebe přílíš upoutávat pozornost. Hodil jsem po ní asi deset kunaiů, jen abych si ověřil její schopnosti. Udělala salto dozadu a bez problémů se jim vyhnula. Přitom jí spadl plášť z obličeje. Zůstal jsem ohromeně stát. Nikdy mě ženy moc nezajímaly, nikdy jsem si je neprohlížel. Ale ona byla jiná. Zaujala mě. Měla černé dlouhé vlasy, svázané do ohonu, jen ve předu jí dva prameny kolem obličeje sahaly až pod prsa. Dále jsem si všiml jejích ostrých ženských rysů a bílé pleti. Dokonce i na rty jsem se díval, které měla sytě čevené. Ale ty oči. Nikdy jsem u nikoho takové neviděl. Celé její oči byly černé, jenom u zorniček nabíraly mírně tmavě modrý odstín.
Byla krásná.

Kdo vyhraje souboj? Co se stane ve Zvučné? Proč tajemná dívka tolik zaujme Sasukeho?
V příštím díle!

P.S-tak co líbí?????x???