Temná dívka Sharinghanu -03. Starý (ne)přítel

Bála jsem se. Bylo to snad poprvé, za ty tři roky co jsem se bála. Pomalu se ke mně natahoval. Byl tak odporný, až mi z něho bylo špatně.
,,Notak, ukaž mi tu tvoji kekkei genkai,'' ozval se jeho odporný hlas.
Ne. Nenechám si to líbit. Slíbila jsem to Kisamemu. Všechno co mě naučil, všechno co pro mě obětoval by bylo k ničemu. Zavřela jsem oči a hledala myslí Haka. Ale nedokázala jsem se s ním spojit. Byl moc daleko. Na všechna svá jutsu potřebuji mít ruce volné a to momentálně nebylo možné. A potom přišel on. Stál ve dveřích, výraz v obličeji netečný.
,,Sasuke!'' vykřikla jsem.
Jakmile mě spatřil, jeho pohled se změnil.
,,Opravdu mě nepotřebuješ?'' řekl trochu výsměšně.
Vzdychla jsem.
,,Omlouvám se.''
Jakmile mi ta dvě slova vyšla z úst, usmál se. Potom se podíval na Randu, který se krčil vyděšeně v rohu.
,,O-omlouvám se.'' koktal.
Nechápala jsem to. Jak to, že se ho bojí někdo jako je on? Ale Sasuke na nic nečekal. Uchopil Kusanagi a rychlým pohybem mu probodl srdce. Randa se skácel k zemi. Seděla jsem jako přimrazená. Nezmohla jsem se ani na slovo. Že bych ho podcenila? Opravdu je tak silný, že se ho i Randa bál? Možná, že se mnou opravdu nebojoval s plnou silou.
,,Jsi v pořádku?'' zeptal se ustaraně a rozmotal mi obvaz na rukách.
,,Ano, díky tobě.'' odpověděla jsem.
,,Takže, chceš abych s tebou šel dál?''
Věděla jsem že se na to zeptá a já budu muset říct ano a už nebudu ta chladná, drsná Drianna co zná. A to jsem nechtěla. Chtěla jsem, aby si myslel že jsem jiná.
,,Je to na tobě, mě je to jedno.'' odpověděla jsem a doufala že půjde semnou.
Ale on nic neřekl. Jenom se otočil a vydal se znovu na druhou stranu.
,,Sasuke počkej.'' vykřikla jsem. Zastavil se.
,,Chci, aby jsi semnou šel.'' jakmile jsem to dořekla vzdychla jsem.
Usmál se.
,,Taky jsi to mohla říct dřív.'' odpověděl a vydali jsme se na cestu.

Z pohledu Sasukeho

,,Nechápu, jak mě mohl tak snadno zajmout.'' řekla Drianna.
,,Já to přesně taky nevím, ale když jsem dorazil na místo, kde jsi předtím usla, byl ve vzduchu jedovatý plyn. Takže jsi musela omdlít a on tě potom unesl.'' odpověděl jsem jí.
,,Takže jsi mě sledoval, aby se mi nic nestalo?''
Tato otázka mě zarazila. Nevěděl jsem co odpovědět.
,,Nechtěl jsem, aby byl Yukamato smutný, kdyby se ti něco stalo.'' řekl jsem klidným tónem. Ale pravdou bylo, že jsem o ni měl strach hlavně já. Nevěděl jsem, co od ní ten ninja chtěl, ale určitě to nebylo nic dobrého. Sklopila oči, jakoby ji moje odpovědět nepotěšila.
,,Co od tebe vlastně chtěl?'' přešel jsem na jiné téma.
,,Já už nevím.'' zalhala,to bylo poznat.
Stále ke mně ještě neměla důvěru a to mě štvalo.
Asi po hodině chůze, jsme došli k obrovskému kráteru.
,,To nebude problém.'' řekla a vytvořila přes kráter most.
Neřekl jsem nic a šel za ní. Ani jsem si neuvědomoval, že se blížíme k Listové. Když v tom jsme narazili na pár ninjů, mezi kterými byl i Shikamaru. Nevšimli si nás.
,,Zastav.'' řekl jsem dřív, než si jich stačila Drianna všimnout.
,,Děje se něco?'' zeptala se.
,,Jsou tady Shinobi z Listové.'' řekl jsem.
,,To nebude problém.'' usmála se a vydala se k nim tak rychle, že jsem ji nestačil zastavit.
Oni ji hned zpozorovali. A potom se Shikamaru podíval na mě. Nevypadal překvapeně. Jen něco pošeptal ninjovi vedle něho a potom se dal na ústup. Určitě běží do Listové říct, že jsem tady. Musíme se proto rychle všech zbavit. Použil jsem Chidori nagashi a všechny je tak oslabil. Drianna použila Doton:Doro Houshi a vytvořila pod nimi bahno ze kterého nemohli uniknout. Chtěla pokračovat dál a zabít je, ale já jsem ji zastavil s tím, že se sem blíží plno ninjů z Listové a že není čas. Samozřejmě jsem lhal. Nebylo možné, aby se Shikamaru dostal do vesnice tak rychle. Ale nechtěl jsem ty ninjy zabít.
Když jsme došli do Kamenné vesnice, rozhodli jsme se chvíli tam zůstat. Seděli jsme na jednom z kamenů a povídali si.
,,Jak jsi se stala žačkou Kisameho?'' zeptal jsem se.
,,Věděla jsem, že se na to dřív nebo později zeptáš. Ale dobře, řeknu ti celý můj příběh.''
Konečně. Čekal jsem tak dlouho než mi prozradí něco o sobě.
,,Když mi bylo devět let, moje rodiče a všechny blízké zabil někdo z klanu Uchiha. A tak se ze mě stal sirotek. Rozhodla jsem se, že zesílím a stanu se opravdu silnou kunoichi. Ale nikdo se mnou nechtěl ztrácet čas. Až jsem potkala Kisameho. Věděla jsem, že je to zločinec a že zabíjí lidi bez slitování a o to víc jsem se chtěla stát jeho studentkou. Nejprve mě nechtěl přijmout, myslel si, že jsem jen další líná holka, bez nadaní. Ale jakmile uviděl, že mám talent na vodní a zemní živel, oblíbil si mě. Strávila jsem s ním mnoho let a jakmile jsem byla stejně silná jako on, rozdělili jsme se. Později jsem začala pracovat pro Hotaraku a tam jsem se seznámila s Yukamatem. Ze začátku jsem byla bezcitná, plnila jsem všechny jeho rozkazy, ať šlo o cokoliv. Ale potom jsem se začala přátelit s Yukem, který ve mně opět probudil city. Utekla jsem s ním a zůstala v našem podzemním sídle. No a potom ses objevil ty.''
Nevěřil jsem svým uším. Její rodinu zabil někdo z klanu Uchiha, stejně jako mou.
,,Víš jak se jmenoval ninja, který vyvraždil tvoje blízké?'' zeptal jsem se.
,,Jistěžě vím, jmenoval se Itachi Uchiha.'' odpověděla.
Sevřel se mi žaludek. Vzpomínka na Itachiho ve mně vyvolala lístost. Vzpomněl jsem si, jak jsem ho celý svůj život nenáviděl, žil jsem jenom proto, abych ho mohl zabít. A nakonec jsem zjistil, že nebyl tím, za koho jsem ho měl. Ale Drianna pokračovala.
,,Nejhorší na tom je, že když jsem byla konečně dost silná na to, abych ho mohla zabít, zjistila jsem, že ho zabil někdo jiný.''
Podíval jsem se jí do očí. Znovu mě uchvátily.
,,Proto nemáš ráda Sasukeho Uchihu?'' zeptal jsem se.
,,Ne, to není ten pravý důvod. Vlastně, se mu ani nedivím že Itachiho zabil, muselo to pro něj být stejně těžké jako pro mně.'' její hlas byl tvrdý.
,,Tak proč tedy?''
,,Protože mě chce zabít.''odpověděla a odvrátila pohled jinam.
Cosi ve mně se vznítilo. Tuto odpověd jsem opravdu nečekal. Přemýšlel jsem. Ale nedokázal jsem si vzpomenout, že bych zrovna ji chtěl kdy zabít. Nechápal jsem to.
,,Proč?'' zeptal jsem se plný očekávání na odpověď.
,,To tě nemusí zajímat.'' znovu se uzavřela do sebe.
Pořád se ke mně chovala s odstupem. Bez jakéhokoliv dalšího hovoru jsme se opět vydali na cestu.

Z pohledu Drianny

Už jsem to nemohla vydržet. Sasuke se mnou nemluvil.
,,Co je s tebou? Jsi snad naštvaný nebo co?'' zeptala jsem se.
,,To tě nemusí zajímat.'' odpověděl.
Aha, tak tím to bylo. Byl naštvaný kvůli tomu, že jsem mu nechtěla říct, proč po mě Uchiha půjde. Skočila jsem před něj.
,,Ale no tak, Sasuke, nebuď dotčený, já to tak nemyslela.''
Vypadalo to, že jsem ho překvapila. Neodpovídal. Jenom tam tak stál a měřil si mě pohledem. Udělala jsem krok blíž, ale on couvl. Zabručela jsem něco v tom smyslu, že je urážlivý a šla jsem dál. Když v tom jsem zpozorovala někoho za jedním ze stromů. Sasuke si ho musel všimnout ještě dřív než já, protože hodil několik kunaiů jeho směrem. Uslyšela jsem smích.
Zpoza stromu vyšel muž. Vypadal o něco starší než já nebo Sasuke. Měl šedé vlasy svázané do culíku a kulaté brýle. Sledoval pohledem Sasukeho a potom se zadíval ke mně. Dlouho si mě prohlížel, až se nakonec usmál.
,,Ahoj, Sasuke, dlouho jsme se neviděli.'' ozval se jeho hlas.
Sasuke neodpovídal, tvářil se pořád stejně.
,,Víš, našel jsem si nového pána, který je silnější než ten, kterého jsi zabil. A ten mi nařídil, abych mu tě přivedl za každou cenu.''
Jaký pán? O čem to mluví? Nechápala jsem.

Z pohledu Sasukeho

,,Vidím, že sis našel novou přítelkyni.'' promluvil znovu Kabuto.
Bylo mi jedno, co udělá. Jen ať neřekne, že jsem Uchiha, tím by všechno pokazil. Ale na něm bylo vidět, že moc dobře chápe o co tady jde. Dokonce ví víc než já, jak jsem poznala z jeho výrazu. Podíval jsem se na Driannu, která mě stále sledovala. Viděl jsem nejistotu v jejích očích a to mě znepokojovalo. Měla o mě snad strach? Nevím, ale já o ni určitě.
,,Pokračuj v cestě, já tě dohoním.'' řekl jsem vážným hlasem a doufal že to zabere. Ale ona jenom odsekla něco v tom smyslu, že mě nenechá samotného. Přesně jak jsem od ní očekával. Nebála se o sebe, ale o mně. Něco mě zahřálo u srdce. Okamžitě jsem to zahnal a zvýšil hlas.
,,Už tě nepotřebuji, celou dobu jsem se snažil najít tohoto muže, jsi pro mě už bezvýznamná.'' zalhal jsem, abych ji tak donutil odejít.
Ta slova, co jsem jí řekl, mě ničila. Poprvé za tři roky jsem se o někoho bál, cítil jsem k ní něco víc, než ke komukoliv jinému. Nepodobalo se to přátelství, které jsem choval k Narutovi, ani k lásce, kterou jsem měl k rodičům a bratrovi. Bylo to něco zcela jiného. Konečně jsem si to uvědomil. Nikdy nedopustím, aby jí někdo ublížil. V tu chvíli jsem přestal mít zájem o to, abych našel tu osobu se sharinghanem. Bylo mi to jedno. Jediné, co jsem si přál, bylo, aby byla v bezpečí.
,,Myslíš to vážně?'' řekla roztřeseným hlasem.
Bylo mi jí tak líto. Ubližoval jsem jí, to bylo vidět.
,,Ano, podívej se na sebe, jen jsem tě využil, abys mě dovedla k němu, protože on jde po tobě''.
Modlil jsem se, aby Kabuto nic nenamítal, ale ten se jen zlověstně usmíval. Pochopil o co tu jde. Drianně vyhrkly slzy. Tohle jsem nečekal. Už už jsem jí chtěl říct, že to není pravda, ale nakonec jsem se udržel. Utekla a to bylo dobře. Dobře pro ni. Bylo mi hrozně, ale teď jsem měl na starosti Kabuta.

Z pohledu Drianny

Utíkala jsem, co nejrychleji to šlo. Slzy se mi draly z očí. Pořád jsem měla v hlavě ta slova, co mi řekl.
,,Bezvýznamná...'' to bylo nejhorší.
Myslela jsem, že ke mně něco cítí. Že mě bere jako někoho, na kom mu záleží, ale asi jsem se spletla. Zastavila jsem se a otřela si slzy. Sakra, Drianno, prober se! Nadávala jsem si v duchu. To, co jsem právě teď udělala, bylo zbabělý. Nechtěla jsem, aby mě Sasuke viděl brečet. A potom jsem to pocítila. Ucítila jsem strach. Ne o sebe, ale o něho. Stal se osobou, na které mi záleží. Rozhodla jsem se, že se nenápadně vrátím a budu pozorovat jejich bitvu.
Když jsem doběhla na místo, pořád tam ještě stáli. Použila jsem "Doton:Iwagakure no Jutsu" a ukryla se tak v kameni. Odtud jsem mohla pozorovat, co se bude dít, aniž by si mě všimli.
,,Musí pro tebe znamenat hodně, když jsi na ni takhle zlý.'' smál se ten šedovlasý.
,,Přestaň chodit kolem horké kaše Kabuto, o co ti jde? '' zeptal se Sasuke.
,,Jak už jsem řekl, musím tě dovést ke svému novému šéfovi, chce tvůj sharinghan.'' odpověděl Kabuto.
Ztuhla jsem. Sharinghan? Opravdu řekl sharinghan? Nevěřila jsem svým uším. On mi lhal?! Mizera. Mělo mi být hned od začátku jasné, že se až příliš podobá Uchihům. Jsem tak blbá! No jasně, Sasuke Uchiha. Musí to být on. Co mě ale překvapilo bylo to, že jsem se ho nebála. Nebála jsem se, že mě bude chtít zabít. Konec konců, kdyby chtěl, už by to udělal. Ale potom tu byla druhá možnost. Nevěděl, že jsem dědička sharinghanu a jak to vypadá, tak to stále neví. Čekala jsem, co se bude dít dál.
Ten šedovlasý použil jakousi techniku, kdy se mu kolem rukou vytvořila chakra a rozběhl se proti Sasukemu. Ten okamžitě zareagoval a v jeho očích se objevil sharinghan nejvyšší úrovně, stejně tak jako mám já. Výtáhl Kusanagi a začli spolu bojovat. Šedovlasý muž byl silný, to bylo vidět. Vytvořil tři klony, takže to pro Sasukeho bylo ještě těžší. Kabuto se schoval za strom a vytvořil tak další klon, aniž by si toho Sasuke všimnul. Když byl Sasuke zaneprázdněný bojováním s klonem, Kabuto se na něj vrhnul zezadu. To jsem nemohla dopustit. Vrhla jsem se před Sasukeho a kunai mi projel tělem.

Z pohledu Sasukeho

Moc dobře jsem věděl, že bojuji s klonem, ale čekal jsem, až na mě Kabuto zaútočí. Když jsem uslyšel jeho útok, chtěl jsem se otočit a odrazit ho, ale už bylo pozdě. Přede mnou stála Drianna s kunaiem zabodnutým v těle. Nevěřil jsem svým očím.
,,Vedle.'' ozval se její výsměšný hlas.
,,Dree.'' na nic víc jsem se nezmohl.
Vytáhla si kunai z těla.
,,Možná, že zase tak moc bezvýznamná nebudu.'' odsekla.
Bylo mi hrozně.
,,Nenechám tě s ním bojovat.'' řekl jsem a chytil ji za rameno.
Vysmekla se mi.
,,Proč si mi neřekl, kdo doopravdy jsi?'' zeptala se najednou.
To byla podpásovka. Neodpovídal jsem.
,,Co, Sasuke?'' zvýšila hlas.
,,Tohle už mě opravdu nebaví.'' řekl Kabuto a rozběhl se proti nám.
,,Doton:Shinjuu Zanshu no Jutsu!'' vykřikla Drianna a zmizela.
Najednou se Kabuto zastavil, něčí ruka ho držela ze země za nohu a stahovala ho dolů. Stáhla ho tak daleko, až mu trčela jenom hlava. Drianna se opět objevila vedle mě.
,,Nemusel jsi mi lhát.'' zasyčela a vydala se ke Kabutovi.
Chytil jsem ji za ruku a přitáhl k sobě.
,,Nelhal bych ti, kdybych nevěděl, že přede mnou utíkáš. Byl to jediný způsob, abys mě nechala jít s tebou.'' odpověděl jsem.
,,Proč se mnou vlastně jdeš, Sasuke?''
Nevěděl jsem, co odpověděť. Nemohl jsem jí říct, že se o ní bojím. Stejně tak jsem jí nemohl říct, že chci, aby mi řekla, kde najdu osobu kterou hledám. Ale ta druhá odpoveď už mě tak nezajímala.
,,Slíbil jsem Yukamatovi, že na tebe dám pozor.'' řekl jsem nakonec.
Dívala se mi do očí, stejně jako já jí.
,,Lžeš.'' řekla nakonec a vytrhla se mi.
Přišla ke Kabutovi a vytáhla kunai. Věděl jsem, co chce udělat, a nezastavoval jsem ji. Nezáleželo mi na Kabutovi, ať ho klidně zabije. Když ho zasáhla kunaiem do hlavy, zmizel.
,,Klon?'' podivila se.
Ale mě to nepřekvapilo. Bylo jasné, že se Kabuto nenechá tak snadno dostat. Na to byl až moc silný.
,,Douka Iwa Fubuki.'' uslyšel jsem jeho hlas.
Za okamžik už se na nás vrhlo nespočet kamenů. Nedokážeme včas uhnout. To jsem věděl. Ale Drianna si věděla rady. Opět použila Doton a vtáhla nás oba do země. Jakmile to přestalo, ocitli jsme se tam kde předtím. Kabuto se smál.
,,Hmm, možná bude lepší přivést šéfovi tebe, než Sasukeho.''
Ta slova mě vyvedla z míry. Odstčil jsem Driannu stranou a vytáhl Kusanagi. Začala jím proudit moje blesková podstata a já se vrhl na Kabuta. Ale ten se rázem ocitl hned za Driannou a držel ji tak, aby se nemohla hýbat. Usmál jsem se. Věděl jsem co bude následovat. Drianna se rozpustila ve vodu a ocitla se vedle mě.
,,Opravdu působivé.'' ozval se Kabuto.
,,Kuchyose no Jutsu.'' vykřikl a přiložil dlaň na zem.
Znovu jsem věděl co bude následovat. Přivolávací jutsu! Kabuto rázem stál na obrovském modrém hadovi s bílým křížem na hlavě. Tohoto hada jsem neznal. Vlastně jsem neznal skoro žádného Orochimarového mazlíčka, kromě Mandy. To je špatný. Jediný summon, kterého můžu přivolat, je orel, ale ten by i teď nebyl k ničemu.
,,Konečně.'' vydechla Drianna.
,,Drž se u mě, Sasuke.'' jakmile to dořekla, použila také přivolávací jutsu a pod námi se ocitl obrovský bílý vlk.
Nebyl to ten, kterého jsem viděl hlídat vchod do podzemí. Ani ten, který hlídal Hiramekarei. Tento byl úplně jiný. Použil jsem sharinghan, abych si ho lépe prohlédnul. Měl neuvěřitelnou chakru. Skoro tak velkou, jako Kyuubi, což mě dost zarazilo. Jeho oči plály zuřivostí. Kolem krku měl uvázaný modrý šátek, stejný jako měla Drianna.
,,Konečně!'' ozval se jeho tvrdý hlas.
Kabuto vypadal vyděšeně.
,,Už jsem myslel, že mě snad nikdy nepovoláš, Dree.'' zanadával bílý vlk.
,,Omlouvám se, Haku, ale zatím nebylo třeba.'' usmála se Drianna.
Vzdychnul.
,,Tak koho mám roztrhat na kusy tentokrát?!'' zeptal se s nedočkavostí.
V tom jsem chytil Driannu za rameno.
,,Nedělej to, může nám pomoct vypátrat ten svitek!'' zastavil jsem ji.
Chtěla protestovat, když v tom se chytla za břicho a nohy se jí podlomily. Okamžitě jsem ji zachytil a sesunul se s ní na kolena. Haku si toho hned všimnul.
,,Postarej se o ni, Sasuke Uchiho, je pro tebe příliš důležitá. Nenech ji umřít, protože bez ní nebudeš nic'' jakmile to dopověděl, sklonil hlavu k zemi tak, abych mohl seskočit.
Nechápal jsem jeho slova. Na nic jsem však nečekal. Popadl jsem Driannu do náruče a seskočil z jeho hřbetu. Dal se do boje. Když jsem chtěl utíkat do jedné z blízkých vesnic, Kabuto mě zarazil.
,,Jsem její jediná šance. V kunaii, který se jí zabodl do těla, byl napuštěn jed, který dokážu vyléčit jedině já.'' promluvil klidným hlasem.
Hajzl!
,,Co za to chceš?'' zeptal jsem se.
,,Chci ten svitek, jakmile ho dostaneš, najdu si tě a ty mi ho předáš a potom z ní vysaju jed všechen.'' odpověděl.
Neměl jsem na vybranou. Kývl jsem a Kabuto ji začal léčit.
,,Bude jí to nějak překážet nebo bolet? Myslím, když v ní trocha jedu zůstane?''
,,Zatím ne, ale do čtyř měsíců by zemřela.'' jakmile to dořekl, zatnul jsem ruku v pěst.
Kabuto se usmál a zmizel. Seděl jsem opřený o strom s Driannou v náruči.
,,S-Sasuke... v pořádku.... Uchiha... zabije mě...'' drmolila slova a potom otevřela oči. Hleděla do těch mých a objala mě. Byl jsem konečně štastný.

Po týdnu běhu jsme se konečně dostali do bývalého Orochimarovýho úkrytu. Drianna vypadala naprosto v pořádku a už se ani nezlobila, že jsem jí neřekl pravdu. Stáli jsme před obrovskou skálou, když se najednou země rotrhla a začal se vytvářet úplně jiný terén.
,,Spustili jsme jednu z pastí.'' ozval se Driannin hlas.
Vypadala klidně. Konec konců, její podstata je zemní, takže se nemá čeho bát.
,,Co je to za jutsu? Znáš ho?'' zeptal jsem se, protože nevypadala překvapeně.
,,Jistěže ho znám, také ho umím vyvolat. To je jutsu změny terénu. Je v něm nastraženo mnoho pastí a slouží k zadržení nepřítele. Ale musí tu být i jiný ninja, nedokáže se aktivovat samo, takže si dej pozor.'' odpověděla.
,,Když ho umíš vyvolat, tak ho umíš i zastavit ne?'' zeptal jsem se.
Odfrkla si.
,,Sasuke, to není tak jednoduché. Nemůžu zrušit techniku někoho jiného.'' její hlas byl arogantní.
,,Takže to znamená, že tím budeme muset nejspíš projít.'' usmál jsem se.
Opravdu jsem se těšil na nějaký ten boj, po týdnu chůze už mi to vážně scházelo.
,,Ještě jedna věc. To jutsu slouží také k tomu, aby nás rozdělilo.'' jakmile to řekla, hrklo ve mně.
,,Budeš se držet za mnou.'' řekl jsem odhodlaně.
Usmála se. Seskočil jsem dolů na jeden z kamenů a čekal, co se bude dít. Drianna se držela za mnou, přesně jak jsem řekl. Pokračovali jsme opatrně v cestě, když v tom se ze země vyřítila obrovská housenka. Plivla po mě jakousi zelenou tekutinu, pod níž se všehno rozpouštělo. Musela to být kyselina. Použil jsem Chidori Eisou a přesekl ji tak na dvě půlky. Ale ona se opět dala dohromady.
,,Doton:Tsuchi Kairou.'' řekla Drianna a vrazila pěstí do země.
Kolem Housenky se vytvořilo obrovské množství hlíny, které ji v ní uzavřelo.
,,Teď, Sasuke!'' vykřikla a já jsem použil Amaterasu.
Z oka se mi valila krev. Housenka okamžitě zmizela a Drianna přiběhla ke mně.
,,Jsi v pořádku?'' zeptala se starostlivým hlasem.
Jakmile uviděla Amaterasu v mém oku, uskočila.
,,To si snad děláš srandu...'' zakoktala.
Nechápal jsem ji.
,,Co jako?!'' zvýšil jsem hlas.
Dívala se mi do očí, ale nic neřekla. Potom se otočila a vydala se dál. Jakmile ode mně byla dál než obvykle, stěna se za ní uzavřela. Okamžitě jsem se za ní rozběhl.
,,Už mě to vážně leze na nervy.'' uslyšel jsem její nadávání a stěna se okamžitě prolomila pod její pěstí.
Ulevilo se mi.
,,Vážně máš Amaterasu?'' divila se.
Otíral jsem si krev z tváře, když v tom mi přiložila ruku na oko. Ojevila se zelená záře a krev mizela.
,,Vážně odvládáš lékařské jutsu?'' řekl jsem na to ironicky.
Zasmála se.
,,Jsi opravdu silný.'' podotkla a pomohla mi vstát.
Zvedl jsem pravý koutek úst.
,,Já vím,'' ušklíbil jsem se.
Dloubla do mě loktem a vydala se dál. Okamžitě jsem skočil před ni s tím, že půjde za mnou. Drianna obrátila oči v sloup, ale poslechla mě. Další problém byl, že se země pod námi začala hýbat a zdi se zužovaly. Podíval jsem se na Dree, ale ta vypadala, že si neví rady. Použil jsem tedy přivolávací jutsu a orel nás vynesl nahoru, kde už na nás čekali tři ninjové.

Z pohledu Drianny

Seskočili jsme z orla a stáli před nimi. Jeden z nich měl čelenku se znakem Oblačné. Ale neznala jsem ho, i přesto že jsem v té vesnici trávila hodně času. Druhý ninja byla kunoichi. Měla kratší blond vlasy, svázané do dvou culíků. A ten třetí se hned jak nás uviděl vypařil.
,,Já si beru tu kočičku.'' ozval se hlas toho chlapa.
Sasuke okamžitě skočil přede mně a vytasil Kusanagi. Dívka se usmála.
,,Ale ale, není to náhodou Sasuke Uchiha?! Kolik je to let? Naposledy jsem tě viděla, když jsi přišel k Orochimarovi a byl jsi ještě malý.'' řekla blondýnka.
,,Niren?'' ozval se Sasuke a složil Kusanagi zpět.
Najednou se dívka ojevila za ním a už ho objímala. Jen jsem je sledovala a snažila se na sobě nedat nic znát. Ale vřelo to ve mě a každou chvíli to praskne.
,,Jsi opravdu krásný Sasuke, přesně jak jsem slyšela. Škoda že tě musím zabít.'' povzdychla a ojevila se před ním.
Ta holka mi lezla pěkně na nervy. Ale když jsem jí chtěla jednu vrazit, zastavila mě něčí ruka. Byl to ten muž. Držel mě za ruku a díval se mi do očí. Chtěla jsem použít sharinghan, ale Sasuke by to viděl a to jsem rozhodně neměla v plánu. A pak se ozval jeho hlas.
,,Drianna Uch...'' nedopověděl moje jméno, protože jsem mu vrazila kunai do čela.
Začal se smát. Pustil mě a vytáhl si kunai z čela. Rána se mu ihned zacelila, jako by tam nidky nebyla.
,,Tak on to neví.'' začal s mluvením. Pochopil o co tu jde. Znovu jsem mu pohlédla do očí a pak jsem si vzpomněla.
,,Haido?'' řekla jsem udiveně.
Haido byl můj kamarád, když mi bylo deset let. Nikdo z Oblačné se se mnou nechtěl kamarádit, protože jsem byla sirotek, ale mu to bylo jedno. A potom přišel muž s dlouhými černými vlasy, hadíma očima a Haido odešel s ním.
,,No konečně sis vzpomněla.'' odpověděl a usmál se.
,,Vypadáš jinak.'' podotkla jsem.
,,To proto, že mi dal Gazuku takovou sílu.'' odpověděl se zvýšeným hlasem.
Sasuke s Niren nás pozorovali. Hleděla jsem mu do očí, ale už to nebyl ten starý dobrý Haido, kterého jsem znala. Teď to byl ninja, který mě chtěl zabít.
,,Opravdu jsi vyrostla do krásy, Dree.'' ozval se Haido.
Neodpovídala jsem. Když v tom se Niren vrhla na Sasukeho, který jak bylo vidět, nic takového nečekal. Vrazila mu pěstí do břicha a odhodila ho několik metrů. Dopadl na nohy, ale bylo vidět, že ho rána oslabila. Teprve potom jsem si všimla zarudlé chakry kolem jejích rukou. Musí to být nějáký druh zakázaného justu. Ale v tom se na mě vrhl Haido a odhodil mě k Sasukemu. Okamžitě jsem mu vyléčila zranění i když jsem to sama potřebovala. On byl přednější.
,,Nebude to s nimi tak težké, jak říkal Gazuku.'' ozvala se Niren.
Haido se začal smát.
,,Budu s ní bojovat.'' řekla jsem tvrdým hlasem a postavila se.
Sasuke vypadal překvapeně, ale nic nenamítal. Tentokrát mi v boji nezabrání. Je to dva na dva.
,,Ty si myslíš, že mě dokážeš porazit?'' vysmívala se mi Niren.
,,Nevíš, s kým máš tu čest.'' uchopila jsem Hiramekarei a bežela jsem k ní. Použila jsem taijutsu a objevila se hned za jejími zády. Ale ona byla stejně rychlá a můj útok zablokovala. Když si všimla mého znejistění, vrhla se na mně. Ale já jsem jí přeřízla ruce a uskočila zpátky.
Začala se smát a ruce jí opět narostly. Hrklo ve mně, ale znovu jsem se na ni vrhla, tentokrát jsem jí přesekla nohu. Ale ta jí znovu narostla. Musela mít nějakou zvláštní kekkei genkai, nebo vynalezla nové justu. Sasuke a Haido se už také pustili do boje, ale museli se přemístit někam jinam, protože jsem je neviděla. Pozorovala jsem ji a potom si toho všimla. Nikde nebyla chráněná, kromě hrudníku. Kolem něho měla omotaný železný krunýř. Takže stačilo zasáhnout srdce a je po ní. Držela jsem Hiramekarei v obou rukách.
,,Ten meč chci!'' vykřikla najednou a vyrazila mi ho z ruky.
Jakmile ho pevně držela, ohnala se po mě. Ale meč mě nezasáhl.
,,Nemůžeš s ním nikomu ublížit, dokud nezemřu. Hiramekarei je vázaný pouze na mně, takže s ním můžu bojovat jenom já.'' odsekla jsem.
Rozzuřila se a odhodila ho pár metrů stranou.
,,Katon:Karyuu-Endan!'' vykřikla a proti mě se řítila ohnivá střela.
Usmála jsem se. Tohle jsem milovala.
,,Suiton:Bakusui Shouha!'' a z úst se mi vydrala obrovská vlna, která ihned uhasila Katon a vrhla se dál na Niren. Tuto techniku používal i Kisame. Jakmile Niren zasáhla vlna, zmizela.
,,Cože?! To byl klon?!'' vykřikla jsem, ale to už se mi kunai zabodl do ramene. Okamžitě jsem uskočila, abych měla prostor a viděla, kde Niren je. Mezitím jsem si vytáhla kunai z ramene. Použila jsem lékařské jutsu, ale Niren se na mě opět vrhla, takže jsem si ránu nestačila vyléčit. Pouze jsem zastavila krvácení. Už mě to nebavilo. Měla jsem strach o Sasukeho. Zastavila jsem se a zavřela oči.
,,Už máš dost, ty nicko?'' zařvala Niren.
A potom jsem je otevřela. Jakmile uviděla můj sharinghan, zděsila se.

Z pohledu Sasukeho

Bojovali jsme dlouho. On používal většinou hrubou sílu a já útoky s Chidori. Ale on se po nich vždy hned uzdravil. Už uplynulo mnoho času a já jsem se bál o Driannu. Rozhodl jsem se tedy použít Amaterasu. Kolem něj se okamžitě rozhořely černé plameny a on řval bolestí. Nakonec jsem plameny uhasil a protnul mu srdce kusanagi. Vydal jsem se zpátky nahoru.
Když jsem vyskákal z kráteru uviděl jsem Niren, jak leží mrtvá na zemi. Ale kde je Drianna? A potom jsem ji spatřil. Plazila se ke svému Hiramekareii. Byla celá od krve. Okamžitě jsem k ní doběhl a vzal ji do náruče.
,,Sasuke, jsi v pořádku?'' řekla roztřeseným hlasem a přiložila mi ruku na oko, které mi po použití Amaterasu znovu krvácelo.
Okamžitě ho uzdravila a krev zmizela jako předtím. Opatrně jsem se sklonil a vzal Hiramekarei.
,,Musíš povolat Haka, jsem příliš zraněná, musí mě ošetřit, on jediný to dokáže'' zaúpěla.
,,Ale jak?'' zeptal jsem se.
Z posledních sil se posadila a pomocí vyvolávacího jutsu vyvolala jeden ze svitků. Podala mi ho a potom se skácela k zemi.
Otevřel jsem svitek a otiskl do něho svou dlaň krví.
,,Kachyose no Jutsu!'' řekl jsem a vedle mě se objevil černý vlk.
Sakra, asi jsem vyvolal špatného.
,,To je tvůj vlk. Musíš ho přimět aby ti sloužil a potom mu poručit, aby se spojil s Hakem a ten sem přišel'' řekla Drianna z posledních sil.
Opatrně jsem ji položil a stoupl si před černého vlka.
,,Co jsi zač, že mě vyvoláváš do tak slabé dimenze, jako je tato?'' ozval se jeho drsný hlas.
I Haku oproti němu zněl jako dítě.
Použil jsem Sharinghan.
,,Sasuke Uchiha jo?! No konečně, proroctví se naplnilo.'' řekl.
Nechápal jsem ho, ale bylo mi to jedno.
,,Zavolej sem Driannina Haka.'' poručil jsem mu a on zmizel.
Za chvíli se vedle mě objevil znovu, tentokrát už s Hakem. Ten okamžitě přiběhl k Drianně a položil jí tlapu na srdce. Kolem tlapy se utvořila fialová záře. Za pár sekund se Drianna začala probírat. Rány se jí všechny zahojily a krev se vypařila. Jakmile uviděla Haka, objala ho. Potom se usmála na mně. A potom přejela očima k černému vlkovi.
,,Dren?'' podivila se.
Ten zavrčel.
,,Neříkal jsi, že člověku nikdy sloužit nebudeš?'' zasyčela.
,,On je něco úplně jiného, navíc jsem říkal, že nebudu sloužít nekomu tak slabému jako je člověk. On je silný, dokonce silnější než ty. Ale dej si na něho pozor!'' jakmile to dořekl, zmizel.
Haku se rozloučil s Driannou a zmizel také.
,,Můžeš mi to vysvětlit? Co jsou zač? Jak je ovládat? A kolik mají síly?'' zeptal jsem se Drianny.
Usmála se.
,,To jsou Hiraganové. Nabývají podoby vlků, ale jsou mnohem silnější. Pouze lidé s výjímečným kekkei genkai si je můžou podrobit, aby jim sloužili. Navíc, toto zvíře si nemůžeš jen tak podrobit, musíš ho uznat tak, jako on tebe. Musíš věřit v jeho sílu tak, jako on věří v tu tvou. A až toho dosáhneš, mužeš si vzít všechnu jeho sílu a spojit se s ním. To se mě a Hakovi nikdy nepovedlo. Dren je nejsilnější ze všech Hiraganů, po něm je Haku. Je zajímavé, že sis ho tak lehce získal. Musí tě opravdu uznávat.''
Jakmile to dořekla, nic kromě jedné věci mě nezajímalo.
,,Jakou máš kekkei genkai?'' zeptal jsem se.
Zarazila se.
,,Když dojde ke spojení...'' začla vyprávět dál, ale já jí opět skočil do řeči.
,,Tak odpověz.''
Vzdychla.
,,Nemám žádnou kekkei genkai, Haku si mě prostě vybral.'' odpověděla nakonec.
,,Lžeš.'' tím jsem si byl jistý.
Zesmutněla. Rozhodl jsem se přejít na jiné téma.
,,A co jejich velikost? Tu můžu také určovat?'' zeptal jsem se.
,,No jistě. Pokud ho chceš malého, použiješ málo chakry a pokud obrovského, vynaložíš co nejvíc své chakry. Čím víc chakry mu dáš, tím bude větší. Jakmile začne bojovat, je jako magnet. Chakra ostatních se na něho lepí. Tudíž ti potom vrátí tolik chakry, kolik jsi mu dal'' řekla.
Neodpovídal jsem. Ano, toto jutsu bylo opravdu silné, ale to mě teď nezajímalo. Veděl jsem, že lhala. Něco přede mnou tají a očividně se bojí, abych to nezjistil.

Z pohledu Drianny

Když jsme prošli labyrintem, znovu se před námi objevil les. Oba jsme byli vyčerpaní a potřebovali si odpočinout a nabít novou chakru. Ale poblíž nebyla žádná vesnice. Nezbývalo nám tak nic jiného, než jít dál. Asi po hodině chůze jsme došli ke starému mlýnu. Jakmile jsme zaklepali, otevřela nám mladá dívka. Měla dlouhé světlé vlasy a modré oči. Byla opravdu hezká a taky přesný opak mně. Jakmile spatřila Sasukeho začervenala se. Zuřila jsem. Zatnula jsem ruku v pěst a snažila se uklidnit. Když v tom mě Sasuke chytil za zápěstí a tak jsem povolila.
,,Nežárli tolik.'' zašeptal a ušklíbil se.
Vytrhla jsem ruku z jeho sevření a otočila se na druhou stranu. Blbec. Nemám vůbec žádný důvod žárlit. Nic k němu necítím, nalhávala jsem si.
,,Ahoj, mohli bychom tu přespat?'' uslyšela jsem Sasukeho hlas.
,,Jistě, ale musíte zaplatit.'' ozval se hlas za dívkou a zpoza rohu vyšel opravdu starý stařec.
,,Co takhle váš život?'' usmála jsem se a přiložila Hiramekarei k dívčině hlavě.
Ta se okamžitě skrčila k zemi.
,,Rádi si to odpracujeme.'' řekl Sasuke a odklopil Hiramekarei stranou.
Nevěřila jsem svým uším. Odpracujeme? Rádi? Tyto dvě slova jsem opravdu neměla ráda, zvlášť když byly spolu. Ale nesnažila jsem se mu odporovat. Schovala jsem Hiramekarei zpátky za záda.
,,Potom jste tu vítáni.'' řekla dívka a rozevřela ruce.
Teď se cítí silná, co? Když už jí nedržím meč u hlavy! Rozpršelo se a tak jsme šli dovnitř. Když jsem však procházela kolem dívky, podívala jsem se jí do očí.
,,Dávej si na mě bacha.'' sykla jsem a šla dál.
Sasuke se u ní zastavil a něco jí pošeptal. Začala se smát. Pche. Ať si jí říká klidně co chce, je mi to jedno.
Vevnitř to bylo opravdu prostorné, na to,že šlo o mlýn. Dole byla kuchyně, jídelna a koupelna. V horním poschodí pokoje na přespání. Já jsem byla na pokoji sama a měla jsem ho úplně na opačném konci než Sasuke, který ho měl hned vedle té holky. Mrcha! Určitě to udělala naschvál. Vydala jsem se do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Rozvalila jsem se na postel a přemýšlela. Myslela jsem na Yuka a měla takový pocit, že on o všem věděl. Myslím tím to, že je Sasuke z klanu Uchiha. Když v tom někdo zaklepal na dveře.
,,Dále.'' řekla jsem a dovnitř vstoupil stařec.
,,Omlouvám se, že ruším, ale ty jsi určitě Drianna že?'' zeptal se.
Překvapilo mě to.
,,Ano, to jsem já''.
,,Ublížíš nám?'' v jeho hlase se objevil strach.
,,Ne.'' odpověděla jsem a podívala se stranou.
,,Víš, moje dcera mě donutila se tě zeptat, jestli ty a ten mladík...'' odmlčel se, ale já pochopila co tím myslí.
Kráva pitomá. Že se nestydí, takhle využívat svého otce.
,,Ne, nic mezi námi není.'' odsekla jsem mírně podrážděná.
,,Děkuji, a ještě jednou se moc omlouvám.'' jakmile to dořekl, vydal se na odchod.
,,Počkejte ještě.''
,,Ano?''
,,Jak se jmenuje vaše dcera?'' zajímalo mě.
,,Myiko.'' odpověděl a odešel.
Po chvíli ležení jsem dostala hlad a vydala se dolů do kuchyně. Když jsem sešla schody, uviděla jsem Sasukeho sedět na sedačce, samozřejmě na něho byla nalepená ta dívka a držela ho kolem ruky. Nevypadalo to, že by si jí nějak všímal. Četl si jakousi starou knihu, nejspíš od mlynáře, protože sebou si žádnou nebral. Vytáhla jsem rámen a posadila se ke stolu. Když jsem jedla, znovu jsem sjela očima k Sasukemu. Už se nedíval do knížky, ale na mě. Díval se mi do očí. Nechápala jsem ho. Ať si všímá Myiko, když je kolem něho tak omotaná. Ale on pořád hleděl na mně. Obrátila jsem oči v sloup a vrátila se do pokoje. Po chvíli jsem usnula. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probudila, byla už tma. Vzala jsem si osušku a vydala se do koupelny. Vyšla jsem z pokoje, ale na schodech stála Myiko s osuškou omotanou kolem sebe. Prohlédla jem si ji. Byla opravdu hodně vyvinutá, jestli víte jak to myslím. Trochu jsem se zastyděla, protože já jsem tak vyvinutá nebyla. Když už jsem chtěla jít, uviděla jsem Sasukeho, jak vychází z koupelny. Měl jenom osušku omotanou kolem dolní části těla, takže byla vidět celá jeho vypracovaná, svlanatá horní část. Byl opravdu krásný. Okamžitě jsem zahnala dicnou myšlenku a znovu na něj pohlédla. Ani si mně nevšimnul a podíval se na Myiko. Nedivila jsem se mu, za těma dveřma jsem asi těžko byla vidět. Když jsem se podívala na Myiko, hned jsem věděla, co má v úmyslu. Ruku, kterou držela osušku povolovala, a ta byla připravená spadnout a odhalit tak celé její tělo. Použila jsem taijutsu a objevila se těsně před ní a osušku jí podržela. Zamračila se a odešla do svého pokoje. Vítězoslavně jsem se usmála. A potom kolem mě prošel Sasuke.
,,Víš, opravdu nemusíš tolik žárlit.'' promluvil.
,,Já ale vůbec nežárlím'' řekla jsem přesvědčivě.
,,Opravdu?'' řekl a zaklepal na dveře od pokoje Myiko.
Ta hned otevřela a okamžitě ho objala. Bylo mi hrozně. Ale Sasuke se na mě díval pořád tím stejným pohledem. Potom odsunul Myiko stranou a zašel do svého pokoje. Okamžitě jsem stočila pohled na tu pitomou holku. Ona jen vyplázla jazyk a zavřela dveře. Vrátila jsem se do pokoje, vyslékla se a zabalila se osuškou. Poté jsem se vydala do koupelny.
Horká voda byla příjemná, umyla jsem si hlavu a vyšla ze sprchy. Měla jsem na sobě jenom osušku a tak jsem se trochu styděla. Šla jsem kolem kuchyně, dveře ven byli otevřené. Ovál mě chladný vzduch a cosi mě lákalo abych vyšla ven. Obula jsem si boty a přehodila přes sebe mlynářův plášť. Musela jsem vypadat opravdu hrozně. Přišla jsem k lesu a šla pořád dál, než jsem došla k rybníčku. Měsíc svítil tak jasně,že bylo všechno vidět. Bylo to krásné. A potom jsem ho uviděla. Seděl na kameni a díval se na mně. I když jsem viděla jenom černou siluetu, jak seděl proti měsíci, poznala bych ho všude.
,,Co tu děláš?'' řekla jsem temným hlasem.
Stále jsem byla naštvaná za to, jak se chová.
,,Dívám se na měsíc, musel jsem někam utéct před Myiko.'' řekl ironicky.
,,Nedělej, že ti její přítomnost vadí.'' odsekla jsem a obrátila se, že půjdu zpátky.
Ale do něčeho jsem narazila. Jakmile jsem se dotkla jeho těla, objal mě.
,,No vážně, Dree, nechápu, proč na ni žárlíš?'' podotkl a spiklenecky se usmál.
Tak fajn, rozhodla jsem se, že už to nebudu zapírat.
,,Já nevím, prostě mi vadí, je krásná, má vyvinuté prsa, dlouhé blonďaté vlasy a světlé oči, všechno co si může kluk přát.'' vzdychla jsem.
,,Jo, to možná, ale takových jako je ona je na světě milion.'' řekl kysele a zasmál se.
,,Víš, já tě fakt nechápu, nevšímáš si, jak se na tebe každý muž dívá? Jsi jiná. Jsi tajemná a opravdu krásná. Každý by tě chtěl za manželku, ale zároveň jde z tebe strach, dokud tě někdo opravdu nepozná a nezjistí, že je to jenom přetvářka.'' řekl mile.
Rozplývala jsem se nad jeho slovy a potom jsem se zarazila. Přetvářka?! Odtáhla jsem se.
,,Myslíš, že se přetvařuju?!''sykla jsem.
,,Ne, ale nejsi tolik chladná, jak jsem si myslel na začátku.''
Vzdychla jsem. Všimnul si toho. Najednou se u dveří objevila Myiko.
,,Pojďte honem dovnitř, nebo nastydnete!'' zavolala.
Samozřejmě jsem věděla, že jí jde jenom o to, abych nebyla se Sasukem o samotě. Stejně zítra odejdeme, tak jí to může být jedno. Ale Sasuke se hned otočil a vydal se zpátky. Následovala jsem ho. Zaběhla jsem rovnou do pokoje a lehla si na postel. Po chvilce jsem usnula.

Druhý den jsem se probudila, opět plná sil, s obnovenou chakrou. Cítila jsem se skvěle. Oblékla jsem se a vydala se do kuchyně. Nikdo tam nebyl a tak jsem se najedla sama. Šla jsem si pro zbraně zpátky do pokoje a vyskočila ven oknem. Uviděla jsem na trávě stát Sasukeho se starcem a naproti nim stála Myiko. Zkoušela házet shuriken do stromů, ale ani jednou se netrefila. Přiběhla jsem k nim.
,,Co se to tu děje?'' zeptala jsem se.
,,Jelikož jste neměli peníze, aby jste nám zaplatili a museli jste si to nějak odpracovat a Sasuke se nabídl že naučí Myiko trochu bojovat'' odpověděl stařec a usmál se.
,,Aha, tak to má teda dobrý.'' řekla jsem a provokativně se na Sasukeho usmála.
Ten mi úsměv opětoval. Rozhodla jsem se prozkoumat cestu, než Sasuke skončí s tréninkem. Když jsem odcházela, Sasuke se objevil přede mnou.
,,Kam jdeš?'' zeptal se přísně.
,,K jezírku.'' zalhala jsem, protože jsem měla v úmyslu jít mnohem dál.
,,Dávej na sebe pozor.'' řekl nakonec a zmizel.
Když jsem došla k jezírku, nebylo zase tak hezké jak jsem si myslela. Rozhodla jsem se jít dál. Asi po dvaceti minutách chůze jsem se rozhodla vrátit zpátky. Otočila jsem se a chtěla se rozběhnout, ale někdo mě chytil za pas a přitáhl k sobě.
,,Hmm, jsi opravdu tak krásná, jak jsem slyšel.'' ozval se mužský hlas.
Okamžitě jsem použila Suiton a rozpustila se z jeho sevření. Objevila jsem se před ním. Byl to muž, zhruba ve stejném věku jako já. Měl delší černé vlasy a tmavé oči. Byl hezký, ale ne tak jako Sasuke.
,,Co po mně chceš?'' zeptala jsem se.
,,Nejdřív by ses měla zeptat kdo jsem.'' snažil se mě vyprovokovat.
,,Dobrá tedy, kdo jsi?'' snažila jsem se zůstat v klidu.
Usmál se.
,,Jmenuji se Gazuku Yaname a jsem bývalý ninja ze země světel. A chci, aby ses stala mou ženou.'' mluvil klidně a jeho hlas byl příjemný.
Rozesmála jsem se.
,,No to snad nemyslíš vážně?!'' smála jsem se dál.
,,Chováš se jako malá.'' řekl stále klidným hlasem.
,,Když se chovám jako malá, tak proč si pro sebe nenajdeš lepší ženušku?'' při slově ženuška jsem se opět rozesmála.
Ale ani to ho nevyvedlo z míry.
,,Protože ty jsi vyjímečná, je v tobě obrovská síla o které nemáš ani zdání a k tomu všemu jsi nejkrásnější ze všech dívek, jaké jsem kdy viděl.'' lichotil mi.
,,Ehmm, tak počkej, rozmyslím si to... Ne!'' odsekla jse a otočila se s tím, že půjdu zpátky.
Ale jakmile jsem se otočila, stál znovu přede mnou. Odskočila jsem a vytáhla Hiramekarei.
,,Nech mě projít, nebo si cestu prorazím sama!'' zvýšila jsem hlas.
,,Varuju tě, půjdeš semnou tak jako tak, je na tobě, jestli to půjde po dobrém, nebo po zlém'' hlas měl stále klidný.
,,Už mě ty tvoje kecy přestávají bavit!'' rozběhla jsem se proti němu a sekla mečem. Ale on bez problémů uhnul.
,,Nemáš proti mně šanci, krásko.'' jakmile to dořekl kolem nohou se mi začala omotávat země. Když mi byla do půlky těla, zastavilo se to.
Nemohla jsem se hýbat. Přišel ke mně a chytil mě za bradu.
,,Ty oči, znám je. Vím, co v nich skrýváš.'' řekl a hleděl mi do očí.
Znejistěla jsem. Dívala jsem se mu do těch jeho a přemýšlela, jak se odtud dostat. Nahromadila jsem chakru do pravé ruky a udeřila do něj vší silou. Odlétl několik metrů. Alespoň jsem měla čas se odtud dostat. Použila jsem Doton a ukryla se v zemi. Vždy když jsem pod zemí, cítím, kde můj protivník na povrchu je, ale teď to bylo jiné. Necítila jsem vůbec nic. Vytvořila jsem tak vodní klon aby upoutal pozornost a já tak nenápadně vylezla.
,,Tak tady jsi.'' uslyšela jsem jeho hlas.
Využila jsem příležitosti a objevila se na druhé straně. Ale on to čekal. Stál opět hned vedle mě. Lekla jsem se opět uskočila.
,,Doton:Ganchuusou!'' vykřikla jsem a proti němu se řítily kamenné ostny.
Jakmile byl zaměstnán uhýbáním, bežela jsem k moři, které už bylo jenom kousek odtud. Budu tam mít výhodnější podmínky pro boj. Jakmile jsem uviděla moře, ulevilo se mi. Bežela jsem po něm kousek dál a pak se zastavila.
,,Suiton:Daibakufu no Jutsu!'' ozval se jeho hlas a proti mně se řítil obrovský kruh vody, neuvěřitelnou rychlostí.
Sakra! Ovládá taky vodní techniky!
,,Suiton:Daibakufu no Jutsu'' zopakovala jsem toto jutsu a odrazila tak jeho útok. Ihned nato jsem použila další jutsu.
,,Suiton:Suikoudan no Jutsu!'' vytvořila jsem tak z vody žraloka, který zaútočil na Gazuku.
Ale on použil jiné vodní jutsu a zarazil tak můj útok. Sakra! Takhle to dál nejde. Musím něco vymyslet. Takže má zemní podstatu i vodní. V tom případě je na řadě Katon.
,,Katon:Hai Seki Shou!'' vykřikla jsem a vytvořila tak obrovský mrak popela, který se rozletěl nad Gazukem.
,,Katon:Housenka no Jutsu!'' použila jsem hned na to a popel explodoval.
Ale on tam stále stál, kolem sebe měl vodní stěnu. Stejnou, jakou jsem použila při prvním setkání se Sasukem. Vzpomínka na Sasukeho mě zahřála u srdce. Kéž by tu teď byl. Už jsem nevěděla, co mám dělat. Katon, Suiton ani Doton na něho neplatí a Fuuton a Raiton jsem neovládala. Potom zbývá už jenom boj s Hiramekareiem, nebo vyvolat Haka. Vytáhla jsem tedy Hiramekarei a rozběhla se k němu. Chvíli jsem s ním bojovala a on se mým úderům bez problémů vyhýbal, ale potom už ho to zřejmě nebavilo a chytil Hiramekarei do rukou. Co?! Jak to, že ho nepořeže? Kdokoliv se Hiramekareie jenom dotkne, už má řeznou ránu, jak je ostrý. Ale on nic. Začínala jsem mít strach. Odskočila jsem. Nic jiného mi nezbývalo.
,,Kachyouse no Jutsu!''
Stála jsem na hlavě obrovkého bílého vlka.
,,Tak Hiraganu, jo?! No páni, jsi opravdu dobrá! Mě se ho nikdy ovládnout nepovedlo.'' řekl a použil také vyvolávací jutsu.
Najednou se ocitl na obrovském tmavě červeném hadovi s černýma očima.
,,Mám nápad, Drianno, vyměním tvůj Hiramekarei za můj Zanbatou.'' řekl ironicky a vytáhl obrovský široký meč.
,,Nechci tvůj stupidní Zanbatou, je k ničemu, je to jen ubohý meč ve velké velikosti.'' jakmile jsem to dořekla, nechal meč zmizet.
,,Chytrá holka.''řekl a zaútočil na mně. Haku odskočil a chtěl se zakousnout do červeného hada, když v tom jsem mu zabránila.
,,Ne Haku, je jedovatý, jakmile se jeho krev dostane do tvé, umřeš.'' řekla jsem.
Gazuku se na mě překvapeně podíval.
,,Jak to víš?'' zeptal se.
,,Protože můj senpai byl Hoshigaki Kisame.'' odpověděla jsem s hrdostí.
Znovu se usmál.
,,Ty mě nepřestáváš překvapovat.''
Jakmile to dořekl, zaútočil. Ale Haku se mu lechce vyhnul.
,,Katon:Gouryuuka no Jutsu!'' udělala jsem pečetě a Haku tak vytvořil obrovskou ohnivou dračí hlavu, která se vrhla na Gazuku.
Jo, teď ho určitě dostanu, pomyslela jsem si, ale v tom se z ohnivé koule vyřítil Gazuku, společně s jeho hadem. Už jsem myslela, že nás jeho útok zasáhne, ale v tom se před námi objevil obrovský černý vlk a útok odrazil.
,,Sasuke!'' vydechla jsem úlevou.
Byla jsem sťastná,že ho vidím.
,,Jsi v pořádku?'' zeptal se a já přikývla.
,,Sasuke Uchiha, jo?!'' ozval se Gazukův hlas.
Sasuke neodpovídal, jako vždy.
,,Hmm myslím, že se jistě znovu shledáme, ale nyní je načase tuto bitvu ukončit.'' sotva to dořekl zmizel.
Nejspíš musel použít přemisťovací jutsu, jiné vysvětlení nevidím. Odvolala jsem Haka, stejně jako Sasuke odvolal Drena a skočila na zem.
,,Lhala jsi.'' promluvil ostrým hlasem.
,,Já vím, omlouvám se, že jsem šla dál, opravdu mě to mrzí.'' zesmutněla jsem.
Přišel ke mně a pohladil mě po tváři, výraz v obličeji stále netečný. Začervenala jsem se.
,,Měl jsem o tebe strach,'' s těmi slovy se otočil a vydal se na cestu.
Vzdychla jsem. Je tak chladný...