Narutův návrat 01

Ahoj. tohle je můj první výtvor, tak snad to bude stát za přečtení

Děj se odehrává 5let poté, co Pein zabil Jiraiyu a Naruto odešel z vesnice, aby mohl trénovat a pomstít svého jak svého mistra, tak i celou Konohu. Narutovi je okolo 20 let.

Před pěti lety

V kanceláři Hokage
"Bábi Tsunade, potřeboval bych si s tebou promluvit" bručí Naruto.
"To musí být opravdu důleité, když si tak vážný" řekne Tsunade a a rukama si podepře hlavu o stůl.
" No víš báb, no já bych potřeboval na pár let odejít z vesnice abych se stal silnějsší a mohl" nestačil naruto doříct větu, protože ho přerušila Tsunade
"Odejít z vesnice?! To snad nemyslíš vážně? chceš dopadnout jak Sasuke?" tu poslední větu už docela křičela.
"notak Bábi uklidni se já se vrátím, tomu věř dattebayo!!" odvětil Naruto
Já jsem si myslela, že to jednou bude chtít udělat"pomyslela si Tsunade a přeměřovala si ho. V kanceláři nastalo tico, do kterého bylo slyšet šustění větví.
"Tak co bude?" zeptal se krapet rozrušený Naruto. Tsunade si ho opět přeměřila a řekla
"Dobře stejně bych ti v tom nezabrínila. A ještě něco" odmlčela se Hokage.
Blonďák se na ni podíval a řekl
"Doufám, že to je aspoň důležité. A proč si mě furt tak prohlížíš" řekl Naruto, tu druhou větu nabroušeným tónem a začal se drbat na hlavě.
"No já jenom jak moc se podobáš svým rodičům. Vzhledem ocovi a chováním matce." prohodila Tsunada a usmála se na blonďáka. Ten jen nechápavě hleděl. Očividně byl zaskočený.
"Mý rodiče?! ty si je znala? kdo to byl a jací byly?" zasypal Naruto pátou hromadou otázek.
"No jak začít. Tvůj otec byl Namikaze Minato alias Yondaime Hokage a a tvá matka byla překrásná a silná kunoichi ze země Vodních Vírů Kushina Uzumaki." Dokončila a nechala Naruta vstřebat nával nových informací. Naruto si musel sednout, aby rozdýchal, že jeho otec je ten, ke komu celý život vzhlížel a obdivoval ho.
"Ehm.Naruto, ještě bych ti asi měla dát to, co po nich zbylo" Naruto ne na Tsunade podíval čarovným úsměvem a čekal,co se bude dít. To už ale byla na stole krabice. Díval se na ní díval a nic nedělal, jako by ztuhnul.
"No tak naruto, ty se do ní nepodíváš?" optala se ho pátá.
"Už jdu na to ttebayo!!" zvolal radostně Naruto a už ji otvíral. Úplně první vytáhl fotku, na které byl jeho otec, kterého velmi dobře poznal. Pohled mu spadl na těhotnou kunoichi vedle.
"byla překrásná" prohlásil Naruto. Tsunade jen mlčela. Kushina
měla zrzaé až červené vlasy. Spustili se mu slzy. Odložil fotku a dál se přehraboval v krabici. Byly tam dvě katany. Jedna byla celá zlatná s oranžovými pruhy po čepeli i rukojeti, na které bylo napsané [i]Namikaze.
Druhá měla stříbrnou čepel s modrými pruhy a rukojeť byla taktéž modrá a bylo na ní napsáno Uzumaki. Dále tam byl bílý plášť s červeno-oranžovo-žlutými plamínky naspod, svitky s otcovimy technikamy. /plně naspod byl dopis.

Ahoj Naruto. Jestli tohle čteš, jsme už oba mrtvý.Chtěli bychom se ti omluvit za to, že jsme se o tebe nemohli starat a taky zato, že jsem do tebe musel zapečetit Kyuubiho, ale jinak to nešlo. Je toho tolik, co ti chceme říct, ale není čas, protože tohle píšeme těsně před zapečetěním. V krabici u Hokageho máš pár důležítých věcí, co by se ti mohli hodit. Poté ve skladě budeš mít další dvě krabice. v jedné budou kunaie klanu Namikaze a ve druhé budou shurikeny klanu Uzumaki. Až ti bude 18, dostaneš zytek. Máme tě mo rádi a ještě jednou se ti za vše omlouváme.

S láskou Kushina Uzumaki a Namikaze Minato

Naruto se neubránil přivalu slz. Podíval se na Tsunade, sebral krabice rozloučil se
"Tak za pár let bábi a všechny pozdravuj." řekl Naruto. Tsunade se nezmohla na odpověď, protože Už byl pryč a pomyslela si
"Ach ten Naruto..."

Naruto už byl u hlavní brány, když v tom na něho někdo zvolal
"Narutoo, prosím tě neodházej" a začala plakat. Naruto se uviděl a v tom uviděl růžovovlasou Kunoichi. Byla to Sakura, která se k němu přitiskla, aby je neutekl, ale nebylo to nic platné.
"Promiň, Sakura-chan, ale jinak to nejde." a zažely mu téct slzy. Sakura chtěla něco namítat, ale najednou ucítěla ránu do hlavy a usnula. Naruto ji donesl do jejího pokoje otevřeným oknem, položil ji na postel, přikryl, políbyl na čelo a řekl
"Promiň, Sakura-chan. Doufám, že mi někdy odpustíš" a už byl pryč.