...Vzpomínky minulosti... 08!

No joo no.. budu se opakovat, ale je mi to líto. Ikdyž nápady jsou, tak na to nemám moc čas ani náladu.. .. užijte si tento dílek a snad se brzy dokopu k dalšímu.. doufejte

Sakura a Hinata nadále bojovaly proti svému soupeři. Bohužel pořád se stejným výsledkem. Kakashi teď jedním okem radši pořád sledoval Naruta a tajemného mnicha. Jelikož jeho soupeř se před chvíli zřítil k zemi po tom, co jím zezadu projelo Kakashiho Raikiri. Tak měl na to nyní čas.

Mnich dopadl na zem a pořád hledal skutečného Naruta.
„Ksakru kde jenom je!?“ Pomyslel jsi mnich a snažil se být pořád ve střehu.
„Hledáš mě!?“ Ozval se Naruto mnichovi za zády. A Kage Bushin mu při tom formoval čakru. Když to dokončil, tak se vypařil a Naruto se znovu rozběhl proti mnichovi.
„Už zase ta technika!?“ Pomyslel jsi, ale vzápětí jsi vzpomněl na to co udělal Kakashi na jeho společníka. A když se před ním Naruto s Rasenganem najednou vypařil. Měl jasno! Rychle se otočil a svou holí zasadil Narutovi, který se právě vyřítil ze země, drtivou ránu. Ale ozvalo se jen.
„PUF!“
„Už zase!? To snad ne! Kde jenom vězí!“ Začal se rozčilovat mnich.
A pravý Naruto se mnichovi objevil opět za zády.
„Rasengan!“ Křikl a konečně se mu podařilo zasáhnout soupeře, jenž byl Rasenganem odmrštěn několik metrů.
„Je opravdu dost dobrý! Ale ne dost nato aby mě dostal!“ Pomyslel jsi mnich a sbíral se ze země.
„Myslím, že už to ukončíme!“
„He!? Tak brzy!? Opravdu!? Moc srandy jsem jsi zatím neužil! Sempai!“
„Pravda! Ale nemáme už moc času!“ Oznámil mnich.

„Okamžitě se musíte vrátit! Vaše přítomnost je zde nyní nezbytná! Vraťte se do sídla! To je rozkaz!“ Ozvalo se oběma v hlavě. Jako by na to samy myslely.
„Ještě to tu doděláme a vracíme se.“ Promluvil mnich.
„NE! Vracíte se okamžitě! To je rozkaz! Vaše hlavní povinnosti jsou teď tady!“ Přikázal jim hlas v hlavě.

„Sempai!?“
„Pche! Dobře rozumím! Vezmi ho a jdem.“ Řekl mnich, ukázal na mrtvolu provrtanou Raikiri. A potom náhle uskočil o několik metrů zpět.
„Hai, sempai!“ Křikl bez otázek, přiskočil k mrtvole. Popadl ji. Uskočil a přiskočil ke svému senseii.
Ten udělal sérii pečetí přiložil ruce k ráně a navrátil svému společníkovi život.

„AGH!? Co!? Co to je sakra za Jutsu!?“ Zuřil už Naruto.
„Buď je nemůžeme zasáhnout nebo se bez problému uzdraví! To není možné! Jak to jen dokázaly!?“ Přidala se Sakura.
„Neuvěřitelné! Ani můj Sharingan nezvládl tu rychlost jeho pečetí!“ Divil se Kakashi.
„Ale no tak, Naruto, Sakuro! Přestaňte fňukat. Musí být nějaký způsob jak je porazit, vždycky je!“ Řekl Kakashi tak, aby to Rudí Mstitelé neslyšely.

„Dnes máte velké štěstí! Musíme už jít! Ale jednou se znovu potkáme! A příště to dokončíme!“ Ohlásil jim mnich.
„Tak tedy jdeme!“ Zavelel a skupina Rudých Mstitelů zmizela.

„Opravdu jsme teď měli štěstí!“ Řekl Kakashi.
„Co!? Štěstí!? Vždyť jsme vyhrávali!“ Rozkřikoval se Naruto.
„Ano, měli jsme na vrh!“ Daly mu za pravdu Sakura a Hinata.
„Copak jste si toho nevšimli!? Oni jsi s námi jenom hrály! Sice nevím co se před chvílí stalo, ale díky tomu jsme se zachránily! Vždyť na nás ani nezaútočily!“ Vysvětloval Týmu 7 Kakashi.
„He!? Máte asi pravdu Kakashi-sensei!“ Řekl trochu zaskočeně Tým 7. Když si přehrával svůj boj v hlavě.
„Musíme se ihned po tom, co dáme správu lidem ve sklepení toho domu na východě, vrátit do sídla klanu Namikaze a informovat je!“ Rozhodl Kakashi.

Při zpáteční cestě, zpět do sídla klanu Namikaze, měl Kakashi pořád hlavu plnou myšlenek.
„Proč jsi nebojoval, proč jsi nikomu nepomohl. Ano, sice nikdo neměl větší potíže díky tomu, že na nás ještě Rudí Mstitelé nějak zvlášť nezaútočily. Ale přes to všechno… neskrýváš před námi něco… Armiro?“