Po pěti letech: Mise v zemi železa II 11 - Zrození třetího Niekage. Pravda o nepříteli.

"Druhá cesta do ledových síní, o které jsem mluvil, vede skrz nepřátelské uzemí. Proto se na ni musíš připravit.“ začne stařec, vezme si mapu a rozloží ji na stůl. Naruto se nad ní naklonil a bedlivě poslouchal.
„My jsme tady.“ ukáže na nejvyšší bod na mapě.
„Severní cesta, jak jsme říkali, je zasypaná sněhem, proto se musíš vydat na severozápad a horu obejít. Cesta by ti měla trvat přibližně dva dny.“
Naruto vesele výskne. Drudkh ho však zastavi a ustaraně si promne strniště na bradě.
„Moc se neraduj. Cesta je kratší, ale plná nepřátel a ne obyčejných. Dříve tam naše vesnice chodila na lov, ale od doby, kdy přišli do naši země Temní lordi se tam nepouštíme. Poslední takovy odvážlivec skončil hůř, než by sis uměl představit.“
Naruto na sucho polkne.
„A kdo to tam hlídá?“
Stařec pokrčí rameny.
„Nikdo tam nepřítele nikdy neviděl, protože se odtamtud nikdo nevrátil živý. Proto ti nemůžu říct, kdo nebo co tam je.“
Drudkh svráštil čelo.
„Pořád si nejsem jistý, jestli to je dobrý nápad tam chodit. Možná bys měl počkat.“ podívá se na Naruta a okamžitě mu byla jásna jeho odpoveď, protože Naruto na něho upřel své hněvem naplněné oči.
„Je mi to jásné. Nezlob se.“ rychle dodá stařec, odstoupí od stolu a přistoupí k muži, který procházel kolem. Něco mu zašeptal do ucha a on spěšně odešel. Naruto tázavě zvedl obočí. Drudkh se usmál a pokynul rukou, aby ho následoval do vedlejší místnosti. Tam stála Miki v bílem kimonu.
„Mohl by sis prosím odložit? Chtěli bychom ti poděkovat za tvůj boj.“ Zeptá se celá červená.
Naruto se trochu stydlivě podívá na krásnou blondýnu, pak pokrčí rameny, sundá si roztrhaný plášť, odloží zbraně a svleče triko. Miki k němu rychle přistoupila a něžně mu položila ruku na hrudník, posetý jizvami. Drudkh mezitím s usměvem odešel pryč a nechal je osamotě.

„Rozpaž, prosím.“
Naruto dá ruce od sebe a Miki mu pomalu navlékla bílé kimono. V pase mu ho sepla červenou šerpou a poodstoupila od něj. Naruto byl z toho celý nesvůj.
„Jen klid, u nás je zvykem, že žena obléká muže do boje.“ usměje se dívka a přitoupí blíž k Narutovi a začne mu, celá červená, rovnat límec.
„Mohl bys zavřít oči?“
Naruto poslušně zavře oči, potom cítil, jak se o něj Miki otřela a potichu odešla do vedlejší místnosti. Ani ne za deset vteřin mu zvuk tichých kroků prozradil, že se vrátila.
„Nech oči, prosím, stále zavřené.“
Naruto kývne a cíti, jak mu něco těžkého dopadne na ramena a obepne mu to kompletně celé tělo. Poté mu žena něžně chytí ruku a opět mu na předloktí něco sepne, vzápětí udělá to samé na druhé ruce.
„Ale ne, začínám být z toho nějaký vzrušený.“ pomyslí si Naruto a lehce se zasměje.
Miki to zpozoruje a usměje se taky. Obejde ho, chytí mu jeho dlouhé bílé vlasy, které mu učeše a uplete mu z nich cop. Poté opět na chvilku odejde, po návratu Narutovi oblékne nový plášť. Vezme jeho zbraně a pomalu mu je zastrčí na svá místa. Černé katany na levo, červené na pravo. Otcovu katanu mu připjala na záda. Nakonec mu chytí pravou ruku a na ukazováček mu navlékne prsten. Poté ho chytí za ramena a otočí o devadesát stupňů.
„Prosím, Uzumaki-san, můžete otevřít oči.“
Naruto pomalu otevře oči a v zrcadle, které bylo opřené o stěnu, se skoro nepozná. Měl na sobě červené brnění, na předloktích nátepníky stejné barvy, vlasy spletené do copu, který mu sahal až po pás a přes brnění měl připnutý bílý plášť. Se zájmem se prohlížel ze všech stran. Zvedl ruku a prohlídl si prsten.
„To patří pouze tobě. Tento prsten znázorňuje tvoje postavení v naší vesnici.“
Naruto tázavě zvedne obočí. Miki mu však už nic neřekne a tak Naruto pokračoval v prohlídce.
„To je... to je... fantastický!“ vydechne Naruto.
Miki se radostně usměje.
„Jsem ráda, že se vám to líbí, můj pane.“ řekne Miki a ukloní se. Naruto zakroutí hlavou a přistoupí k Miki.
„Prosím nech toho. Oslovuj mě Naruto. Nejsem žádný tvůj pán.“
Miki zvedne hlavu a začervená se. Pak se radostně zasměje.
„Naruto-kun, můžu tě o něco poprosit?“
Naruto při tom oslovení zamrazí a vzpomene si na Hinatu, ale kývne. Miki se dlouze nadechne.
„Mohl bys ještě jednou zavřít oči?“
Naruto se usměje a zavře je. Poté uslyší zavrzání podlahy a ucítí Miki, jak se o něho lehce opře. Chytí ho kolem pasu a dlouze ho políbí. V první chvíli chtěl Naruto automaticky odskočit, ale Miki ho držela tak pevně, že to nakonec vzdal a opětoval její polibek.
Po chvíli Miki odstoupila a Naruto otevřel oči.
„Omlouvám se, Naruto-kun. Nemohla jsem si pomoct.“
Naruto se trochu zmateně zasměje.
„Pojď, prosím, se mnou.“
Ninja vyrazí za Miki. Vyjdou spolu do místnosti, kde se bavil s Drudkhem, ale celá budova byla prázda. Dívka ho vzala za ruku a dovedla k východu z budovy.
„Jdi, čekají tě.“
Naruto se otočí na Miki.
„Kdo mě čeká?“
Miki se usměje a popostrčí jej k východu. Naruto pomalu vykročí ven před dům. V tom ho okamžitě uzemní šílený řev celé vesnice, která na něho čekala před budovou a vesele ho výtala.
„Sláva našemu zachránci.“ ozvalo se z jedné strany.
„Ať žije Naruto Uzumaki, třetí Niekage sněžný stín vesnice Skryté ve sněhu.“
Naruto vyvalí oči.
„Cože? Moment, moment, co že sem?“
Balrog k němu přistoupí a usměje se.
„Stal ses naším Niekagem. Myslím, že ve vaší vesnici tomuto postavení říkáte Hokage.“
Naruto se chytí za rám dveří.
„To nejde, já nemůžu být vaším kage. Vždyť nejsem ani z vaší vesnice a sám mám závazky v Konoze.“
Balrog však Naruta zarazí.
„Tohle není žádost. Niekagem se může stát kdokoli, pokud má dobré srdce a bojuje za naši vesnici. A ty jsi náš přítel. Proto celá rada stařešinů jednohlasně rozhodla, že se jím staneš ty."
Chytí Narutovu ruku a ukáže na prsten.
„To je symbol našeho vůdce, stejný symbol máš i na zádech pláště. Znamená to Lobo Cano a může ho mít pouze pán Sagisa Urachira. Tím, žes přijal svého služebníka, ses automanicky stal i naším Niekagem. Prosím, přijmi to.“
Naruto skloní hlavu a celá vesnice ztichne.
„Co mám dělat, Kyuubi?“
Liška zavrčí.
„To se ptáš mě? Já sem nikdy nerozuměl tomuhle vašemu systému. Kage sem kage tam. Tak až osvobodíš Hinatu, tak se sem vrať. Můžeš tuhle vesnici vést a stát se spojencem Konohy.“
Naruto se nad touhle myšlenkou zasměje.
„Uzumaki-san, jaká je vaše odpověď?“ přístoupi k Narutovi z davu Drudkh.
Naruto zvedne hlavu a zasměje se.V ětšině vesničanu při tom úsměvu naběhne husí kůže.
„Přijímám vaši nabídku.“
Vytasí katanu a zakřičí: „Ať žije Vesnice skrytá ve sněhu!“
Vesnicí najednou zaduní bubny a ozve se ještě hlasitější pokřik...

Za hodinu byl Naruto připravený na cestu a stál na konci vesnice, směrem k ledovým síním. Balrog, Drudkh a Miki ho šli vyprovodit.
„Vážně nechcete žádné bojovníky sebou, můj pane?“ zeptá se Balrog.
Naruto se zasměje a zakroutí hlavou.
„Děkuju, není to potřeba. Tohle musím vyřídit sám.“ a otočíse na Drudkha.
„Postarejte se o mou vesnici."
Drudkh se usměje.
„Samozřejmě, Uzumaki-san.“ poté mrkne na dívku.
„Určitě se vrátím, tak mě čekejte.“
Miki jen stěží potlačí slzy. Jediné, na co se zmůže, je kývnutí.
Naruto se otočil zády, udělal několik pečetí a položil ruku na zem.
„Kuchiyose no jutsu!“
U ninjovy ruky se za hlasitého puff objevil oblak páry, v kterém se zformují dvě žabí postavy.
„Aaá, Naruto, dlouho jsme se ...“ vykřikne jedna z žab, ale v půli věty se zarazí, když vidí, kdo ji vyvolal.
„Ty... kdo seš?“ vykřikne Gamakichi a uskočí od Naruta, jako by ho nikdy neviděl.
„Co blbneš? To sem já, Naruto.“ směje se shinobi a ukáže na čelenku na čele.
„Naruto Uzumaki? Toho znam, ale ty to rozhodně nejseš.“ zašišla druhá žába a otočí se na Gamakichiho.
„Hele, bráško, jdeme domů, já mam hlad.“ zakňourá a zmizí. Druhá se už chystá udělat to samé, když jí do cesty vstoupí muž s rudýma očima a bílými vlasy.
„Tak počkej! To sem já, vážně, Naruto Uzumaki. Já nevím, jak bych ti to dokázal.“
V tom mu bleskne hlavou nápad.
„Hele, tohle jutsu umí jenom Naruto Uzumaki a Zvrhlý poustevník.“
Když se Naruto zmínil o Jiraiyovi, tak žába okamžitě zpozorněla a prohlédla si Ninju, který zvedl pravou ruku a sformoval v ní rasengan.
„Tak co? Poznáváš mě?“ usměje se ninja a zruší techniku.
Miki s ostatníma nechápali situaci, tak raději pootstoupili od obrovské žáby a vše nechali na Narutovi.
Gamakichi se otočí zády.
„V životě sem tě neviděl.“ a s tím zmizí.
Naruto stačí ještě zařvat, ale pozdě.
„Jeé... To si děláš srandu, ne?“ zanadává a otočí se právě v okamžiku, když se za ním opět ozve puff. Překvapeně zavýskne.
„Já si dělal p***l, jasně, že sem tě poznal.“ řehtá se Gamakichi a zdvihne pracku. Naruto se dotčeně zamračí.
„Nebuď hnedka naštvanej. Jenom ti, co maj s náma smlouvu, nás můžou vyvolat. To už bys moh vědět.“
Naruto se nakonec usměje a dojde k žábě.
„Pane bože, co se ti stalo?“ komentuje Gamakichi na Narutovu vizáž. „Nebejt tvý čakry, tak tě nepoznám.“
Naruto zaloví v kapse pláště a usměje se.
„To je na dlouhý vprávění. Jednou ti to snad řeknu, ale teď bych od tebe něco potřeboval. Mohl bys co nejrychleji donést tenhle svitek do Konohy? Je to zápis o všem, co se dělo na misi a co jsem zjistil o nepřátelích naší vesnice.“
Gamakichi důležitě zavrčí.
„Hmmm, seš jak Jiraiya. Vždycky, když po nás něco takovýho chtěl, tak se děly velký věci.“ zachechtá se a příjme dopis.
„Děkuju ti. Všechny ode mě pozdravuj.“
Žaba naposledy zvedne tlapu k pozdravu a v oparu páry zmizí.
„Tak, to bychom měli,“ vydechne Naruto srovná si výstroj a naposled se pozdraví s novými přateli.
„Pojď, Sagisu!“ zavolal na vlka, který seděl nedaleko. Ten vyštěkl a společně s třetím Niekagem se vydali na cestu.
„Vydrž, Hinato. Už jsem na cestě.“ Procedí Naruto zkrz zuby a zmizí ostatním před očíma.

„Kde to jsem?“ probudí se zmatená Hinata. Rychle chce vstát, ale řetězy, které ji držely za ruce a nohy ji okamžitě stáhly zpátky. Protože byly natěsto připevněny ke zdi, těžce dopadla na zem. Chvíli klidně ležela a pomalu si zvykala na tmu, ve které byla. Po chvíli už rozeznala obrysy strohého nábytku v místnosti a těžkých, bytelných dveří s úzkým kukátkem v úrovni obličeje.
„Kde je Naruto-kun?“
Zběsile se začne rozhlížet, ale nikde ho neviděla.
„Prosím, ať je v pořádku!“ zaběduje a představí si obličej sve lásky, to ji okamžitě uklidní.
„Hinato, zkus přetrhnout pouta.“ ozve se v hlavě Hinaty Rokubi. Ta sebou cukne a podívá se na pouta, zapuštěná do stěny.
„Byakugan!“ pomalu zašeptá a podívá se znovu na svá pouta.
„Ty nedokážu přetrhnout. Jsou speciální, odebírají postupně chakru, musíme počkat, až někdo přijde. Třeba budeme mít štěstí a dostaneme se ven.“
Nemusela čekat ani deset minut a v zámku se ozvaly klíče, dveře se pomalu otevřely. Hinata rychle zavřela oči a předstírala bezvědomí. Dotyčný ji chytil kolem pasu a vynesl na chodbu. Rychle zavřel dveře, zamkl a vydal se doprava.
Hinata lehce otevřela oči a uviděla muže v černém plášti, který ji nesl jako by nic nevážila, směrem z vězení.
„To je on, ten, co bojoval s Narutem. Hellmastr. Proč mě odnáší zrovna on pryč?“
Hinata si připravila smrtící úder a už už chtěla udeřit Temného lorda do hrudníku....
„Nemusíš nic hrát...“
Hinata sebou cukne a Hellmastr se zasměje. Pomalu ji položí v temné uličce na podlahu a jedním švihnutím rozbije pouta.
„Pojď, musim tě dostat pryč dřív, než se to někdo dozví.“
Hinata od něj odstoupí.
„Co je? Nevěříš mi?“
Hellmastr zakroutí hlavou.
„Vlastně se ti ani nedivím. Ale teď je důležité, abys uprchla. Kyuubi míří sem a to přesně můj bratr chce.“
Hinata se zarazí
„Naruto? Naruto-kun sem jde? Jde si pro mě?“
Hellmastr kývne a Hinata se začervená.
„A kde je teď? A co se stalo v té jeskyni, kde jsme bojovali? A co se tady vlastně děje? Proč tak zarputile jdete po Narutovi?“ zahrne Hinata Hellmastra otazkami.
„Pojď, řeknu ti to cestou. Hlavně se musíme dostat pryč.“
Hinata trochu nevěřícně přikývne a naznačí muži, aby šel první. Hellmastr se opět zasměje nad Hinatinou podezřivavostí, ale nic proti tomu neměl.
„Tak co? Co se tady děje?“ začne znovu vyzvídat Hinata po pěti minutách cesty temnou chodbou.
Hellmastr trochu zpomalí a začne vyprávět.

„Je to padesát let, co jsme přišli do vašeho světa ze země zvané Mes Ado ,která se nachází v astrální rovině.“
Hellmastr prudce zatočil doleva a pokračoval ve vyprávění.
„Mes Ado je země noci, temnoty a utrpení. Každý, kdo na ní žije, má povinost boje. Boje, který trvá už několik tisíciletí. Tento svár je mezi námi bojovníky žijícími na severu země a mezi monstry, která vyvražďují naše rodiny a blízké. Naše jméno je Cazadors. Oni jméno nikdy neměli, ale říkáme jim Noch. Jsou to monstra, která jdou velmi těžce zabít a jejich vitalita a síla sahá daleko za možnosti normálních lidí. Proto jsme založili Cazadors, kteří se orientují pouze na boj a zabíjení těchhle stvůr.
Já sem Druhý Lord první divize Hellmastr. Vedl jsem naše oddíly do boje toho osudného dne, kdy jsme společně s mýím spolubojovníkem Gorem zahnali velitele Noch do úzkých a on musel uprchnot společně se svými věrnými do vašeho světa. Normálně jako vítězství by nám to stačilo. Ale noc před závěrečnou bitvou napadla skupina Noch naše hlavní město a naprosto ho vypálila do základů. Proto jsme se já, Goru, Caska a několik našich pobočníků vydali na trestnou výpravu. Za jediným účelem - zabít našeho nepřítele a všechny jeho druhy.“
Hinata se zastaví.
„A jak se jmenuje váš nepřítel?“
Hellmastr se lehce rozhleédl po chodbě, kde stáli.
„Jméno našeho nepřítele je Kyuubi no Youko a jeho druhá osobnost Nada.“
Hinata zalape po dechu.
„Je to jako včera. V nedalekém městě jsme se společně s ostatními připravovali na boj, když jsme z dáli viděli obrovský plamen a Kyuubiho, stojícího na nedaleké hoře, jak vypouští své bojovníky na město. Než jsme stihli doběhnout zpět, tak....“ Temnému selhal hlas a raději vyrazil dál chodbou. Hinata ho spěšně následovala.
„Takže jde o pomstu?“
Hellmastr kývne.
„Ale proč mi pomáháš? Proč jdeš proti svým?“
Hellmastr se chvíli zamyslí.
„Můžeš tomu řikat šestý smysl nebo instinkt. Jediné co vím je to, že při útoku na naše město se Kyuubi choval velice divně.“
Hinata zdvihne obočí.
„Divně?Jak se ocasý démon může chovat divně?“ zasmeje se kunoichi.
Hellmastr pokrčí ramenama.
„Viděl sem a účasnil jsem se příliš bitev ocasých démonů abych věděl, že postrádají základní instikty, jako je strach nebo hněv.“
Hinata mu okamžitě chtěla oponovat, ale Temný Lord ji zarazil.
„Samozřejmě vztek používají v boji, ale je pro ně uměle vyvolaný. Můžeš si to představit jako kouhoutek, kterým otočí, když bojují. Ale té noci byl Kyuubi naprosto šílený, jako by mu někdo vzal zdravý rozum. Proto jsem začal pátrat po tom, co se stalo.“
Hinata bedlivě poslouchala, protože si byla jistá, že je to zkutečně důležité a skoro nedýchala, aby něco nepřeslechla.
„Zrovna jsem skončil s papírováním ve své kanceláři, bylo to tak týden před odchodem do vašeho světa, když jsem v protější budově zahlédl světlo. Bylo dost pozdě, tak jsem to šel zkontrolovat. Vstoupil sem do prázdné místnosti zahalené tmou a pomalu vyrazil ke dveřím do další, kde se svítilo. Lehce jsem nakoukl a skoro jsem překvapením vyjeknul. V místnosti stál Goru s několika svými bojovníky.

„Pane Goru, povedlo se vám získat, co jste chtěl?“ Ptal se jeden z bojovníků v černé zbroji vysokého muže v černém plášti.
„Jo... Byl to dobrý nápad, nalákat Kyuubiho do našeho města, nechat ho trochu unavit a v nestřežený okamžik ho přepadnout v jeho doupěti.“
Muž zdvihl pravou ruku, na které měl prsten a všem jim ho ukázal.
„To je prsten, kterým dokážu uvolnit Kuyubiho ukradenou chakru.“ zasměje se Goru
„Až se vrátíme z výpravy, tak se vrátím se zbytkem jeho síly a ovladnu tuhlu zemi.“
V tom se ninja prudce otočil a přiskočil ke dveřím. Hellmastr nestihl včas reagovat a ruka v okované rukavici mu sevřela krk.
„Tak, máme tady krysu. Asi je hloupá otazka ptát se, co jsi slyšel, že jo?“
Hellmastr nenávistně zdvihne ruku a otstrčí Gora od sebe.
„Ty... za všechno můžeš ty! To kvůli tobě nás Kyuubi napadl!“
Goru zdvihne ruce nad hlavu a usměje se.
„Ano. Chytils mě při činu.“
Hellmastr se rozpřáhne a chtěl na Gora zaútočit, když zbylí ninjové v místnosti k němu skočí a srazí ho k zemi.
„Co s ním, pane? Máme ho zabít?“
Goru zakroutí hlavou.
„Není potřeba, alespoň mám dobrovolný testovací subjekt.“ zasměje se Goru a pomalu si stáhne prsten z prstu. Okamžitě po sundání prstenu se mu vlasy zbarví do bíla a oči zalijí krví s křížem uprostřed.
„Ty bastarde!“ řval Hellmastr a snažil se vymanit ze sevření ninjů, kteří se na něj pověsili a drželi ho na zemi.
„Neboj, nebude to bolet.“ zařehtal se Goru, sklonil se, chytil Hellmastra za bradu a nesměroval jeho oči na své.
„Nyní zapomeneš..."

Hellmastr zabočil do protější místnosti, kterou bleskově s Hinatou proběhli a vydali se chodbou dál.
„To je to poslední, co si pamatuju. Potom mám obrovské okno.“
Hinata se překvapeně zarazí.
„Goru na mě použil nejspíš nějaké jutsu, kterým mi vymyl mozek. Paměť se mi vrátila asi před dvěma lety. Když sem zjistil, že mezitím uběhlo téměř padesát let, málem jsem se zbláznil, ale nakonec jsem se rozhodl, že zabiju Kyuubiho dřív, než Goru získá jeho celou sílu.“
Hinata se zastavila.
„Ale to pořád nevysvětluje, proč mi pomáháš. Chápu, že vás váš šéf podvedl a tobě vymyl mozek abys to nikomu neřekl, ale pořád se to kříží s tím, co chceš udělat a co děláš. Přece by bylo nejlepší nechat Naruta sem nalákat a v nestřeženém okamžiku ho zabít.“
Hellmastr kývne.
„To máš pravdu, ale změnil jsem názor.“
„Změnil názor?“
„Přesvědčil mě Naruto Uzumaki a jeho činy. I když má v sobě Kyuubiho, tak ho naprosto ovládá a snaží se ze všech sil zachranit to, co miluje. Oči, které na mě hleděly, když jsi ležela polomrtvá na zemi po boji s šestiocasou se mi vryly do paměti. Nebyly to oči Kyuubiho, ale milujícího muže, který udělá vše, aby zachránil, co je mu blízké.“
Hinata se začervená.
„Je tu i možnost, že Gora porazí a pokud se dostane do potyčky s ním, tak mu pomůžu co to jen půjde.“
„A co máš v plánu?“ Zeptá se Hinata a doběhne Temného Lorda.
„Jsme téměř na konci labyrintu. Teď se vydáme na jih k hoře Fresco. Na úpatí je vesnice Skrytá ve sněhu. V ní by měl být Kyuubi.“
Hinata se usměje a společně s Hellmastrem přidají do kroku. To však nevěděli, že Naruto právě stál na opačné straně Ledových síní a hleděl na obrovskou bránu, zapuštěnou do masivních hradeb, na které křičela hlídka a volala posádku věže na pomoc.
Boj v ledových síních právě začal.

Niekage - sněžný stín
Lobo Cano - Bílý vlk
Mes Ado - Měsíční strana
Cazadors - lovci
Noch - Noc