Vše tak, jak to má být, osud je naplněn…bolest ustoupila-05

Mám ještě šanci?

Věznicí se ozvaly kroky, které se děsivě rozléhaly do všech místností. Sasuke je taky slyšel a pocítil náhlou úlevu. Pobyt tady nebyl nic moc příjemného a on se těšil ven. Na pohyb. Na Naruta. Na Sakuru.
,,Uchiha Sasuke."dozorčí stál před jeho celou a díval se na něj skrz mříže.,, Dneškem končí váš trest. Jste volný."oznámil mu, v zámku zachrastily klíče a dveře se otevřely. Sasuke vstal a vyšel ven. Vrátili mu jeho zbraně a vyřídili vše potřebné k propuštění. A pak byl milý Uchiha volný jako pták.

,,Co po nás Kakashi-sensei zase chce?"bručel Naruto, když společně se Sakurou kráčeli k menšímu mostku přes řeku, kde měli sraz se svým učitelem.
,,Nemám tušení."odvětila, i když v hloubi duše měla jisté podezření. Včera nebo dnes měli pustit Sasukeho z vězení a Sakura měla předtuchu, že právě proto dnes Kakashi svolal mimořádný trénink. Před ostatními dělala, jako by si na Sasukeho ani nevzpomněla, ale ve skutečnosti počítala každý den z těch čtyř měsíců.
,,Sakuro, dávej přece pozor."Naruto se rozesmál, když se vlasy zapletla do nízko rostoucí větve.,,Ty snad spíš?"dobíral si ji.,, Jenom jsem se zamyslela."odvětila. ,, A na koho jsi myslela? Hele, teď mě napadá, nemají teď někdy pustit Sasukeho?" zeptal se Naruto a zamyšleně si prohrábnul zlaté vlasy. ,,Ani nevím."zalhala a začala se náramně soustředit na zkoumání okolí, jen aby jí Naruto neviděl do tváře.

Byli na místě. Kakashi tu jako obvykle nebyl a tak udělali to, co vždycky před schůzkou se svým líným senseiem - čekali. ,,Kde zase je?"čertil se jako obvykle Naruto a házel kamínky do klidně ubíhající řeky pod nimi. Úspěšně se mu podařilo vyděsit hejno ryb, co plavaly pod nimi. Uplynulo asi půl hodiny, když se konečně na zábradlí mostku objevil kouř. Když opadnul, stál tam Kakashi s tím svým nevinným výrazem.“ Jdete pozdě!"vyhrkli oba jeho studenti.
,,Já vím, ale poslyšte, co se mi stalo. Šel jsem a najednou přede mnou zkolaboval starší občan nesoucí koš se štěňaty. Ty začaly všude utíkat, tak jsem mu je pomáhal chytat a jedno…",, To je lež!"obvinil ho Naruto. “Mlčte."sykla souhlasně Sakura.“Ale jen tak pro zajímavost, co jste to chtěl říct s tím jedním štěnětem?"ozval se Naruto. Kakashi se zašklebil.“Naruto, ty taky mlč."Sakuře na čele vyskočila podezřelá žilka.
,,Ale počkej, Sakuro-chan, třeba to může být důle....jau!"zavřeštěl, když ho Sakura skolila dobře mířenou ranou. Naruto vybral pusou beton pod nimi a teď uraženě seděl, zatímco mu Sakura nadávala. “Naruto, ty idiote, snad mu na to neskočíš? Vždycky si vymýšlí hlouposti a ty mu na ně vždycky naletíš!"peskovala ho. Kdosi za jejími zády se krátce a tiše zasmál. I když to bylo skoro neslyšitelné a ona ten hlas dlouho neslyšela, stejně ho poznala. Náhle měla pocit jakési smutné radosti a srdce se jí svíralo. Oči měla zaryté do země a snažila se dělat jako by nic.
„Je to pořád stejný."pokračovala osoba a podle hlasu se přiblížila. Sakura pevně sevřela zábradlí, kterého se držela levou rukou a zatnula zuby. Myslela si, že to bude v pohodě, ale teď nevěděla, co má dělat.
,,Kakashi přijde pozdě, hloupě se vymlouvá, Naruto mu na to skočí a Sakura ho zmlátí. V tomhle jste se vůbec nezměnili."prohlásil příchozí.
“Sasuke!" Narutův hlas zněl překvapeně, ale radostně. I Kakashi se usmál. Sakura se taky chtěla smát, ale nešlo to. Cítila ohromnou radost, že je zpátky, ale zároveň na něj byla pořád naštvaná. Její podezření se potvrdilo - Kakashi je sem doopravdy zavolal kvůli Sasukemu. Zarytě hypnotizovala zemi a snažila se nepodívat nahoru. Koutkem oka uviděla, jak ji minula vysoká postava a zastavila se před sedícím Narutem.
Podal mu ruku a pousmál se. “Tak vstávej. Nebo tu chceš sedět věčně?"ušklíbnul se. “Tohle je Sasuke, kterého jsem znal."usmál se Naruto a chytil ho za ruku. Sasuke mu pomohl na nohy.
,,Tohle je důvod naší dnešní schůzky, týme. Sasuke se k nám vrací."oznámil Kakashi. Tahle slova Sakura vnímala jako další otřes. Byla ráda, že je zase tady, ale tak nějak jí to bylo i nepříjemné. Nevěděla, co si o tom má myslet.
,,Ona se semnou nebaví?"ukázal Sasuke na Sakuru, snaživě hypnotizující dlaždičky. Když vyslovil její jméno, ještě víc stiskla dřevěné zábradlí. „Sakuro-chan?"ozval se nejistě Naruto.
“Bavím. Proč bych neměla? Vždyť on vlastně skoro nic neudělal."odvětila přiškrceně.,, Naznačuješ co?"popíchnul ji Sasuke ostřejším hlasem.,,Nic. Jen si říkám, jestli ti to nepřijde trochu hloupé. Po tom všem sem jen tak přijít a dělat jako by nic."hlesla. Sama nevěděla, kde se to v ní bere.
,,Mám pocit, že se to začíná ubírat špatným směrem."prohlásil Kakashi a konečně seskočil ze svého místa na zábradlí.,, Vy tři jste znovu tým, dokud se i poslední z vás, to znamená Naruto nestane chuuninem. Do té doby držíte spolu. Zase."řekl. ,,Myslíš, že to dokážeš, Sasuke? Myslet i na druhé?"konečně se na něj podívala a snažila se tvářit co nejledověji. ,,Nepoznávám tě."utrousil Kakashi.,, To mě upřímně mrzí."ujistila ho, otočila se na podpatku a odešla. Věděla, jak se na ni teď asi musí dívat a co si o ní musí myslet, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno.

Seděla sbalená do klubíčka u kůlu, na kterém byl kdysi přivázaný Naruto a zarytě hleděla do země. Teď tak trochu litovala toho, jak se tam chovala. Náhle si proti slunci všimla cizího stínu a ucítila něčí chakru. Vyskočila a ohlídla se - no jasně, že to byl on.
,, Sasuke...?"vydechla překvapeně a mimoděk, jen tak po zvyku sáhla po kunai.
,,Co se s tebou stalo?"zeptal se a opřel se ledabyle o kůl, pod kterým před chvílí seděla. ,,Co se stalo s tebou?"vrátila mu to a nechala ruku zase klesnout. Teď už nebylo potřeba si na něj dávat pozor, aspoň v to doufala.
,, Zdá se, že jsi mě nikdy nechápala, a proto je pro tebe těžší pochopit mě teď. Proč si prostě nemůžeš v hlavě srovnat, že to bylo kvůli Itachimu? Teď už můžu žít normálně, když jsem ho dostal."prohlásil. ,,A proč se tu teď vlastně předemnou obhajuješ?"zeptala se. Tahle otázka ho očividně zarazila, ale hned se zase pousmál. ,,Asi vám to dlužím. Nevysvětlil jsem to dřív, tak to udělám alespoň teď. Myslím, že by jste to tehdy ani nechápali."
,,Ale ty ses nemusel chovat jako prevít."namítla. ,,Nemusel,"přiznal, ,,ale chtěl jsem. Je to složitý a nečekám, že bys to pochopila. Ani to po tobě nechci."
,,Vůbec nechápu důvod toho, proč tady o tom se mnou diskutuješ."ušklíbla se a chtěla odejít. Když procházela kolem něj, zvednul jednu ruku a zarazil ji.
,,Já vlastně taky ne." přiznal a zarytě koukal na trávník před nimi. ,,Asi je to tím, že mi záleží na tom, co si o mě myslíte. Co si o mě myslíš ty."dodal. Cítila, že se začíná červenat a nebyla si jistá co má říct. ,,Měl jsem hodně času přemýšlet a myslím, že jsem si uvědomil hodně věcí. S čím jsem ale nepočítal bylo, že budeš taková."pokračoval a přiblížil se k ní. Začala se jí třást kolena a bezmyšlenkovitě ucouvla tak, že se zády opřela o kůl. Nahnul se blíž, takže mohl na krku cítit její prudký, vzrušený dech.
,,Pořád o mě stojíš, Sakuro?"zeptal se tiše. Jestli čekal, že mu bude schopná odpovědět, tak se dobře pletl, protože ona v tu chvíli nebyla schopná ani slova, natož nějaké věty. ,,Vím, že jsem toho dost prošvihnul...."pokračoval a rukou uchopil pramínek jejích vlasů, který jemně pomnul v prstech.
,,Tohle mi chybělo."přiznal a znovu se pousmál. Nikdy ho neviděla se v jedné chvíli tak často usmívat a to jí vnutilo neodbytnou myšlenku, že se doopravdy změnil. Zlomilo ji to a začala mu znovu důvěřovat. V tu chvíli Sasuke překonal ty poslední centimetry, které je od sebe dělily a na chvíli s ní spojil své rty. Tohle ji překvapilo ještě víc než to, co se odehrávalo předtím. Ale mile překvapilo. Sasuke se ale hned odtáhnul, byl to jenom chvilkový dotyk. Znovu se mu na rtech objevil ten jeho nový, ale docela přitažlivý úsměv. ,,Proč zase brečíš? Nechápu tě."pronesl, i když určitě až moc dobře věděl. Palcem jí jemně setřel slzu z tváře. ,,Takhle ti to sluší víc."dodal a ustoupil.
,,Sasuke..."bylo jediné, co ze sebe vyrazila.
,,A co kdyby jsme se teď vrátili? Naruto o tebe má strach."navrhl. Usmála se a kývla. Společně se vydali zase zpátky k jejich týmu. Sasukeho ruka z ničeho nic, jako by úplně přirozeně sklouzla k té její a propletl své prsty s jejími. Sakura tomu nemohla uvěřit a celá se chvěla. Ani Sasuke na tom nebyl nijak zásadně skvěle.