Vše tak, jak to má být, osud je naplněn…bolest ustoupila-04

Sbohem včerejšky, přijdou zítřky
Naruto pořád nemohl uvěřit tomu, že jeho nejlepší přítel se vrátil. Tolik let ho hledal a snažil se ho dostat zpět a on si přijde sám, jako by se nic nestalo. Když s ním mluvil poprvé, byl z toho tak vedle, že úplně zapomněl na svou zlobu vůči Sasukemu a mluvil, až se mu od huby prášilo a nenechal Sasukeho pronést jedinou větu. Stále byl tolik vyvedený z míry. Rozhodl se tedy, že ho vyhledá a promluví si s ním znovu. Jako dospělý člověk. Začne od začátku. Moc dobře věděl, jak to Sakuru vzalo a nehodlal to tak nechat napořád.

,,Uchiha Sasuke! Máš tu návštěvu!" řekl bachař. Sasuke ležel na posteli, ruce pod hlavou a civěl do stropu. Na strážcova slova zvednul hlavu a podíval se na příchozího“Sakura?" blesklo mu hlavou v prvním zlomku vteřiny. To se ale pletl, byl to jiný člen jeho týmu.“Naruto?" podivil se a vstal.“No a kdo sis myslel, že to bude? Myslíš, že má Sakura tak slabý nervy a hned ruší to, co řekne?" řekl si sám pro sebe.“Sasuke"zašeptal Naruto.“Zvláštní, jako bych slyšel Sakuru." pousmál se Sasuke a došel až k mřížím. Naruto na něj pořád nevěřícně hleděl.“Tak jsi zpátky" řekl, když se konečně vzpamatoval.“Ano. A nehodlám to měnit." přikývnul.“Co? Ale proč?"nechápal Naruto.“Naruto, ty jsi pořád stejnej ubožák." povzdychl Sasuke.“Proč jsem odešel?" zeptal se.“Abys zabil Itachiho" odvětil Naruto.“Správně. A to se mi povedlo. Řekni mi, proč bych dál utíkal? Dosáhnul jsem všeho, co jsem chtěl." vysvětlil.Naruto váhal.“Jo, to máš pravdu. Ale je to celé takové jednoduché. Moc uspěchané."vyjádřil se.“Zdá se ti to tak? Nejsi snad rád? Pokud vím, byl jsi to ty, kdo se mě za každou cenu snažil dotáhnout zpátky. Jsem tady." usmál se.
“Jsi ve vězení."upřesnil Naruto.“Jako nějakej vrah a kriminálník. A co se toho týče: ano, já jsem se tě snažil dostat zpátky. Ale myslíš, že jen sám od sebe? Ne. Bylo to kvůli Sakuře. Dodneška si pamatuju, jak přede mnou stála. Brečela a úpěnlivě mě prosila, abych tě našel. Přísahal jsem jí, že tě přivedu a nehodlal jsem to porušit. Ale tobě to bylo jedno. Nezáleželo ti na nás, ale jen na sobě!" Naruto začínal být naštvaný. Sasuke ho pozoroval.“Nemohl jsem tu zůstat."řekl.
“Ne?A co ti bránilo?!Utekl jsi, bez důvodu!Mohl jsi tu být, my bychom ti pomohli!".
,,Nechtěl jsem vás do toho zatahovat. Byla to moje věc." zavrtěl hlavou.
“Dalo se to řešit jinak!" vyhrkl Naruto.
“Nechtěl jsem!"přerušil ho Sasuke. Naruto se zarazil a ublíženě se na něj zadíval.“Teď jdi. Nechci, aby mě přátelé viděli takhle poníženě, za mřížema. Uvidíme se, až budu volný. Do té doby za mnou nikdo nechoďte. Ani ty Naruto."prohlásil, otočil se zády a posadil se na postel.“Tak...ahoj..."řekl zaraženě.“Nashledanou za čtyři měsíce." odvětil Sasuke a znovu si lehnul. Strážný vyprovodil Naruta ven.

Narutovy první kroky, když opustil vězení vedly k Sakuřinu domu. Potřeboval s ní mluvit a doufal, že ji tam najde. Dveře byly zavřené a v oknech nebyl ani náznak světla či pohybu, ale on přesto věděl, že je uvnitř. Zaklepal na dveře.“Sakuro jsi tam? To jsem já, Naruto!" křiknul. Nedostalo se mu žádné odpovědi, takže chtěl zase odejít, ale rozmyslel si to. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Vyzul si boty a rozhlédnul se po bytě. Všude byla tma a byt působil značně opuštěně.
“Jsem tady, Naruto." ozvalo se tiše z obývacího pokoje. Zamířil tam. Sakura seděla schoulená na pohovce, objímala polštář a prázdně koukala kamsi před sebe.“Už jsi ho viděl, že?" zeptala se, aniž by se na něj podívala. Došlo mu koho myslí. Přišel blíž a posadil se vedle ní.
“Jo, byl jsem za ním."kývnul.“Je to něco báječného, že je zpátky. Ani tomu nemůžu uvěřit."vydechla. Nevypadáš moc nadšeně." podotknul. Usmála se.“Mám strach."odvětila.“Strach?Z čeho?"nechápal, i když asi tušil co odpoví. Byl na tom totiž stejně.
“Mám strach, že se mezi námi znovu vytvoří to pevné pouto jako dřív. A že ho Sasuke znovu přetrhne a uteče."přiznala.“Taky mě to napadlo. Ale věřím mu, že od nás neuteče. Alespoň ne tak, jako minule."dodal nejistě.“Věříš novému Sasukemu, nebo starému?"ušklíbla se. Tohle nečekal a nevěděl, co odpovědět.“To je v pohodě, Naruto."usmála se a vstala.“Měla bych jít něco dělat, sedím tu už půl dne."změnila téma a protáhla se.
“A ty, Sakuro-chan? Jsi zamilovaná do nového Sasukeho, nebo do starého?"oplatil jí to. Tohle nečekala zase ona. Zarazila se a pobledla. Zasmál se.“To je v pohodě, Sakuro."opáčil.“Děláš to schválně?"zeptala se přiškrceným hlasem a zarytě koukala do země.“Promiň, nemyslel jsem to"nedořekl slovo. ,,Myslel."zarazila ho. Chvilku bylo trapné ticho.“Myslela jsem, že ho už dávno nemiluju .Ale teď když jsem ho viděla změnil se."hlesla, což mu řeklo vše.“Bylo mi to jasný“pomyslel si.“Jdu zkontrolovat nemocnici."prohlásila a vyšla ven, čímž utnula jakýkoliv další hovor mezi nimi.

*******************************************************************

Sakura byla šťastná, ale z jakéhosi neznámého důvodu i nepříčetná. Na jedné straně byla na Sasukeho strašlivě rozzlobená a na druhé měla chuť ho dlouho s pláčem drtivě objímat. Jenom tak si odešel, praštil ji do hlavy, když mu nabízela pomoc a nechal ji ležet na lavičce jako nějakého pobudu. Zmrzačil několik jejich kamarádů, když se ho pokoušeli přivést zpět a málem zabil Naruta. Naprosto bez výčitek se přidal k Orochimarovi, pak zranil kapitána Yamata a znovu se pokusil Naruta zabít. Dokonce i ji se pokusil zabít a to bez jediného mrknutí oka. V podstatě zjišťovala, že je Sasuke bezohledný lump, sobecký a namyšlený, kterému je jedno, co se děje s okolím a jde jenom za svým jediným cílem. “Šel," musela se opravit. “Itachi je mrtvý a Sasuke se třeba změnil."
Ale hned zavrtěla hlavou. Sasuke není z těch lidí, kteří se jen tak mění. Rozhodně ne nějak moc zásadně. Teď ale byla na misi a neměla čas přemýšlet o rozmarech nějakého povedeného Uchihy. Zaútočil na ni jeden z nepřátel.
“Sakura-chan, pozor!"křiknul Naruto.“Já ho vidím."odvětila trochu rozmrzele a uhnula před útočníkovou ránou. Potom se otočila a praštila ho do břicha. Vykašlal trochu krve a odletěl o několik metrů dál, kde už u něj znovu stála naše růžovovlasá brutalistka. Jak byla v ráži z myšlenek o Sasukem, napřáhla se, a pěstí ho přibouchla do země. Ta se jako obvykle rozevřela a udělala tak větší kráter, ve kterém útočník napůl zmizel. Narovnala se a upravila si koženou rukavici, která jí začínala sklouzávat.“Wow, Sakura-chan je fakt drsná."pomyslel si nervózně Naruto.

„Děje se něco, Sakuro-san?"vrtal do ní Lee, když se vraceli zpátky. Sakura sice utíkala s nimi, ale bylo vidět, že je myšlenkami úplně jinde.“Pořád musím přemýšlet o Sasukem."přiznala.“Popravdě jsem dost rozčílená."
“To bylo vidět."narazil Lee na chlápka, z něhož udělala hnojivo pro kytičky.“Prostě mu nevěřím, že se jen tak vrátil."dodala.
“Já taky ne, je to vážně divné. Ale třeba jsme po všech těch pokusech najít ho jen moc nedůvěřiví, Sakura-chan. Možná se opravdu vrací."usmál se Naruto.
“Doufám, že máš pravdu. Podruhé už bych jeho odchod asi neunesla."hlesla.“Podruhé bych ho přivedl zpátky, i kdybych ho měl pronásledovat třeba až do pekla. Nenechal bych ho jen tak zmizet."prohlásil Naruto. Sakura se jenom usmála.“Bude to dobrý."přidal se Lee se svým pověstným zvednutým palcem a jeho chrup se oslnivě zablýskl do šera stromů. To už se před nimi ale vynořila Listová.