Vše tak, jak to má být, osud je naplněn…bolest ustoupila-03

Náhlý obrat
Zabil jsem někoho, komu na mě záleželo tolik, že proto umřel. Mou rukou.“ Řekl Sasuke tiše. Sakura se zarazila, když zjistila, že jí po zádech tečou jeho slzy. Stiskla ho ještě víc. „Už je dobře Sasuke. Já jsem tady a miluji tě.“ Řekne mu do ucha a políbí ho na tvář.

V těsném objetí se navzájem konejšili dvě postavy klečící pod mohutným stromem.
„Sasuke-kun“ šeptla Sakura a i přestože nechtěla, odtrhla se od něj. „A abych nezapomněla na tohle, jsem se chystala pěkně dlouho“ usmála se a utřela si poslední slzy.
„Na co?“ zeptal se Sasuke s nechápavým výrazem.
Následující okamžiky mu daly odpověď. Sakura se okázale rozmáchla a její ruka přistála na Sasukeho pravé tváři. Sasuke musel o tři kroky ustoupit. Chytil se za rudé místo na tváři a nechápavě na ni koukal. Na obličeji se mu nádherně vyrýsoval temně rudý otisk Sakuřiny dlaně.
,,Ty zatracený parchante! Co si o sobě myslíš?! Tolik toho udělat a potom se jen tak vrátit!"křikla. Vzlykla a odběhla pryč. Sasuke pořád vypadal trochu vyděšeně. Tohle by OD SAKURY nikdy nečekal. První reakce - ano, ta odpovídala její povaze. Ale ta facka? Kdo by to byl řekl. Po té dlouhé chvíli šoku se Sasuke oklepal a běžel za ní. Když se konečně dostal z lesa tak jí zahlédl.

Ta seděla na lavičce před budovou Hokage, měla obličej schovaný v dlaních a bouřlivě plakala. Sai vyšel ven a uviděl ji. Zastavil se a chvíli přemýšlel.
,, Tak už nebreč, čarodějnice."řekl nakonec. Sakura zvedla hlavu a podívala se na něj.
,,Tak dlouho, tak dlouho jsem na to čekala!"zavzlykala a zase si schovala obličej. Chvíli zápasil sám se sebou, pak přišel k ní a sednul si vedle.,,Tak proč teď brečíš, když jsi na to čekala? Jste divný. Místo aby sis vychutnala, že ten slizoun půjde do chládku, tak řveš."ohodnotil to. Sakura mlčela. Na chodbě se ozvaly kroky a vzápětí na to vyšli ven ANBU.
„Sasuke Uchiha!!“ zakřičel jeden z nich. Sasuke pomalu vyšel ven z křoví a mířil si to přímo k nim.
„Tady jsem, proč tolik povyku“ řekl s klidem v hlase a otočil se, aby mu mohli nasadit pouta.
Pootočil hlavu a kouknul na Saie.
Vyměnili si se Saiem vražedné pohledy. Sai se usmál tím svým vynuceným úsměvem a položil jí ruku kolem ramen. Sasuke zatnul pěsti a dál se na bledého provokatéra vražedně díval. Jestli si myslí, že ho tímhle dostane, tak se teda plete. Sakura zvedla hlavu a podívala se na něj těma svýma pistáciovýma očima. Očima, na které byl dřív alergický. Teď ho upoutaly. Pohled netrval ani dvě vteřiny Sakura znovu sklopila hlavu a pokračovala v dosavadní činnosti - pláči.“ On za to nestojí. Je to kriminálník."usmál se Sai. Sakura se na něj podívala a náhle se zamračila. Setřásla ze sebe jeho ruku, vstala a rozběhla se za ANBU.“Hej!"křikla. Zastavili se a Sasuke se nechápavě otočil. Sakura k němu přišla a musela víc zaklonit hlavu, aby na něj viděla. Buď on brutálně vyrostl, nebo se ona brutálně zarazila, ale to teď nehodlala řešit.“ Promiň za tu facku."pípla a znovu ho objala.“Jsem vážně moc ráda, že jsi zpátky, protože" znovu začínala brečet.“ Tu noc. Měla jsem kvůli tomu zlé sny a vždycky jsme tě hledali a vždycky, když jsme znovu našli tvou stopu, tak jsme věřili, že tentokrát tě přivedeme a pak z toho zase nic nebylo a to opakované zklamání a...." chrlila mezi vzlyky. Sasuke se na ni zase díval překvapeně. Pak se ale pousmál a vzal ji za bradu.“Sakuro, poslouchej mě. Já jdu teď do vězení, a právem. Za čtyři měsíce jsem zpátky. Uvidíme se potom, pak se všichni sejdeme a promluvíme si, ano?" navrhl. Sakura se na něj podívala a překvapivě zavrtěla hlavou.“Ne. Nechci tě už nikdy vidět, nebo aspoň pěkně dlouho. Nemůžu. Už tě nechci potkat" šeptala a ustoupila o pár kroků od něj. Pohledem ho přejela od hlavy až k patě.“Radši" dodala šeptem. Pak se otočila a co nejrychleji se odtamtud vzdalovala. Nechápavě se za ní díval.“Byla tohle Sakura?"pomyslel si překvapeně. Z transu ho probudilo dloubnutí do zad.“Jdeme!"pobídnul ho jeden z ANBU. Poslušně se zase rozešel, směr ANBU vězení.