Ameno 09

Běž!

Skupinka šesti lidí uháněla rychlostí blesku, jak s větrem o závod. Museli pospíchat, aby nepřišli pozdě.
„Proč mi připadá, že jdeme do Písečný?“ zeptala se Temari.
„No, v podstatě tam totiž jdeme, ale kousek před hranicemi se stočíme ještě víc na jih.“ odpověděl Shikamaru. Potom celá skupinka mlčela a uháněla dál. Gaara, Temari a Kankurou začali rozeznávat hranice Větrné země před sebou, ale také poznávali, že jdou jakoby podél nich. Krajina tu byla suchá, sem tam nějaký ten strom nebo keř. Už tu byli velké znaky, že jsou blízko pouště. Celý tým, vyčerpaný celodvoudenním během se shodl na krátké pauze. Hledali řeku, nebo něco, kde by našli trochu vody. Po chvíli se jim podařilo najít více zelený pruh, táhnoucí se napříč touto pustinou. Uprostřed zeleně tekl potůček. Voda se zde tříštila o kameny, prolévala se mezi zrnky písku, který jí pročišťoval a dělal pitnou. Zde se naše šestice utábořila. Shikamaru si sedl a začal nad něčím dumat. Zahrabal ve svém báglu a vytáhl mapu. Něco v ní zkoumal. Ostatní členové ho nejdříve se zájmem pozorovali, ale pak se každý začal věnovat něčemu jinému. Temari si čistila svůj vějíř, Kankorou kontroloval svoje loutky, Gaara mnul písek mezi prsty a stejně jako Shikamaru o něčem přemýšlel. Kiba s Akamarem prozkoumávali okolí a při tom dělali spoustu blbostí. Jen Neji byl stále v ostražitosti a pozoroval okolí.
„Musíme vyrazit!“ do absolutního ticha vykřikl Shikamaru, až sebou všichni trhli.
„Proč? Vždyť jsme běželi v kuse dva dny!“ řekl otráveně Kiba.
„Jestli tu budem ještě o minutu dýl, tak to nestihnem!“ řekl Shikamaru a roztáhl mapu. „Teď jsme přibližně v těchto místech.“ Ukázal prstem na mapě, pak prst přesunul na jiné místo. „Někde v těchto místech je Naruto s Jirayou. A tady byli naposled spatřeni Akatsuki. Jak vidíte, je to o hodně blíž, než Konoha, takže to znamená, že si nesmíme dávat takřka žádnou pauzu.“ stočil mapu, strčil si jí do batohu a postavil se.
„Jdem!?“
„JO!“
„HAI!“
Celá šestice se naráz odrazila a už zase hopkala po stromech na místo určení. Nasadili vražedné tempo, hnalo je pomyšlení, že by mohli přijít o kamaráda.
Začalo se stmívat.
„Sakra!“ utrousil Shikamaru. Všichni se na něj zvědavě podívali.
„Koukněte.“ ukázal na strom, který byl úplně rozdrcený.
„Buď Naruto trénoval Rasengan, nebo nějakou jinou techniku, nebo tudy před chvílí prošli Akatsuki… Neji!“
„Už to zkoumám, ale nikde nic nevidim.“
„My s Akamarem taky nic necítíme… Ani z toho stromu, prostě nic.“
„Před pěti hodinami tady přestalo pršet.“ řekl Gaara a mnul si písek mezi prsty.
„Jak to víš??“ podivil se Kiba.
„Žít v poušti tě to naučí.“
„Hm… To znamená, že tady někdo před námi prošel víc jak před pěti hodinami.“ utrousil Neji.
„Jdeme, pokusíme se ty neznámé dohnat!“ sotva to Shikamaru dořekl, už byli zase všichni v plné rychlosti.
„Au!“
„Stát! Co se stalo?“ zeptal se Shikamaru
„Ale nic, jen mi podklouzla noha a já jsem to napálil do stromu.“
„Kankurou, ty si nemehlo.“ řekl Gaara.
„Za tohle já nemůžu! Nevidim si pod nohy! Měli bychom zastavit a utábořit se.“
„Kankurou má pravdu, měsíc není přes mraky vidět, takže je takřka nemožné se pohybovat.“
„Jo Neji, to já vím…“
„Takže se utáboříme? Shikamaru?“
Po chvilce ticha se ozvalo slabé slůvko : „Jo.“
Rozdělili si práci a hlídky. První jde Kankurou.
„Kdo půjdo po mě?“
„Já si to vezmu.“ přihlásila se Temari.
„Pak bych navrhoval, aby šel Kiba. A po něm Gaara.“ řekl Shikamaru. „Půjdeš poslední Neji?“
„Jo, klidně.“
„OK. Jdu si tedy lehnout.“
„Jo, já taky.“
„I já!“
Postupně všichni odešli a bylo slyšet jen pravidelné oddychování.

„Hej, holka, vstávej!.“ Kankurou se už dobrý dvě minuty snaží vzbudit Temari. Bez úspěchu. „Je jak šípková Růženka.“ protočil oči, chytil jí za ramena a silně s ní zatřásl.
„H- Hej, C- Co se děje?“ konečně Temari otevřela oči.
„Je čas na tvojí hlídku.“
„Aha.“ řekla Temari, postavila se a přešla na místo, odkaď měla dobrý výhled na spící kolegy a okolí. Za hodinu se vrátila a šla vzbudit Kibu. Toho se sotva dotkla a už stál. Hodně jí to udivilo. Zato s Akamarem to skoro ani nehlo. Byl mu celkem šumák, že jeho pán odchází na hlídkový bod. Stejně jako Temari se za hodinu vrátil.

Slunce se pomalu začínalo vyhupovat na obzor. Naše šestice už byla plně v pohybu. Každý byl zahloubán do svých vlastních myšlenek.
Jen pět hodin před námi tu někdo prošel! Přece musel nechat stopy, které by ho mohli prozradit! Nikdo není dokonalý… Ani Akatsuki!
*HAF!*
„Co?... Máš pravdu!... Shikamaru!“ zakřičel Kiba. Šestice se zastavila a zvědavě kouká na Kibu.
„Tady v těch místech je divnej pach… Neznámej.“
„Sakra! Ne-“
„Už to zkoumám Shikamaru.“ Ticho a napětí se prodlužovalo. Pak se na Nejiho obličeji objevil výraz nepřinášející nic dobrého.
„Do pr**le!“
„Asi bychom měli hejbnout, jestli chceme, aby přežili.“ řekl Gaara. Všichni přikývli a vyrazili s větrem o závod.
„Zkusíme je překvapit!“ křiknul Shikamaru.
„To bude nejlepší. Temari na ně může seslat jednu ze svých větrných technik. Ty můžeš někoho zdržet stínem. Gaara může využít písečnej podklad a Kankurou loutky. Zbytek může jako druhá vlna.“ Celou situaci zhodnotil Neji a všichni kývli na souhlas. Byl to dobrý plán.