Párty v Konoze, díl 3 - Pátrání a city

Puf. Oblak dýmu. Shikamaru, dokonale probuzený TenTeniným pronikavým hlasem, se otočil po tom, kdo je takhle ráno vyrušuje. Uprostřed místnosti nestál nikdo jiný, než samotný Kakashi.
"Hej, mládeži" zahalasil "potřebuji, abyste se okamžitě hlásili u velitelů ANBU jednotek, pro které jsem dal před chvílí poslat."
"Co se stalo?" vyhrkli najednou Shika s Narutem.
"Někdo v noci zaútočil na strážce u brány. Nevíme kdo to je a co chce, proto je třeba dbát zvýšené opatrnosti."
Teprve teď se Kakashi rozhlédl kolem. Jeho znuděný výraz se však vůbec nezměnil. Dokonce ani ve chvíli, kdy si uvědomil, že po celé místnosti jsou poházené láhve od alkoholu a všude možně i nemožně popárovaní jeho mladí svěřenci. Ale přece jenom, pod maskou se jeho ústa zkroutila do lehkého úsměvu "ale jak se tak koukám, tak asi nebudete ani schopni nám pomoct, po tom vašem mejdanu."
"Ale Kakashi-sen.." snažil se odporovat Naruto. Puf a Kakashi byl zase pryč.
"Kakashi-sensei, ja s vámi mluvím!" řval Naruto a divoce okolo sebe máchal rukama.
"Naruto, on už tě ale neslyší" snažila se ho uklidnit Ino a přitom Naruta mlátila mokrým hadrem, který měla připravený na svou bolavou hlavu. Shika mu držel ruce za zády a věřil, že to aspoň trochu pomůže.
"A dost! Neslyšeli jste senseie? Tam venku se potuluje někdo nebezpečný a my tu sedíme na zadku. Okamžitě do boje!!" zařvala TenTen. Efekt byl okamžitý - Naruto zmlknul, Shika mu uvolnil ruce, Ino upustila hadr a ostatní zpozorněli.
"No tak bando, jdeme na to!" pronesla jestě TenTen a pak se na její tváři objevil nesmělý úsměv. V následujícím okamžiku se rozhodla, že bude inspirací pro všechny, ani se nezdržovala otvíráním dveří, vyskočila ven oknem a jako první se vydala k provizorní základně jednotek ANBU.
"TenTen má pravdu" řekla Temari, "jdeme" a v čele s ní se i zbytek vydal směr základna ANBU. Když tam dorazili všichni, TenTen na ně už netrpělivě čekala. Vešli dovnitř budovy, kde jim měl velitel sdělit informace.
"Takže, nevím co vám Kakashi řekl a co ne. My však nemáme moc času tak to shrnu - dnes, brzy z rána, se u východní brány našli dva zranění strážní. Z posledních informací, které jsem dostal, vám mohu sdělit, že jeden nepřežil a ten druhý na tom není o moc lépe. Vaším úkolem tedy bude, pomoci nám, tohoto nebezpečného nebo nebezpečné pachatele dopadnout co nejdříve. Přidělíme vás k našim jednotkám a půjdete na průzkum s nimi." Zněly rozkazy.

Pobíháme po lese už dvě hodiny, to je nuda. Naruto měl pocit, že se za chvíli složí, ale pozor, ne vyčerpáním, nýbrž nudou.
Shikamaru, který byl ve stejném týmu jako Naruto měl zřejmě podobné myšlenky. Tak chytrý nepřítel, který v noci dokáže proklouznot nepozorovaně do vesnice asi nebude přes den pobíhat po lese. To, co tady děláme je blbost.
V podvečer se všechny týmy zase sešly na základně. Žádný úspěch.
"To se dalo čekat" ujelo Narutovi. Tyto čtyři slova slova způsobily to, že se teď na něj všichni v místnosti dívali pěkně ostrým, vražedným pohledem. Obzvlášť tím TenTeniným by se s klidem dalo překrojit cokoliv.
"Dobře, nejde to zrovna tak, jak jsem si to představoval, ale žádnou paniku. Zítra budeme pokračovat. Zatím se mějte, mládeži. Dobrou noc" uzavřel tuto situaci velitel a skupina ninjů vyšla ven a zamířila ke svým domovům.

"Hinato... Hinato!! Počkej. Nechtěla.. nechtěla bys, noo, víš.. nechtěla bys... se mnou zajít na ramen?" hnal se Naruto za Hinatou, která šla sama na konci početné skupiny. Dívka se na něj otočila.
"Naruto-kun, moc ráda bych šla, ale kvůli včerejší párty dnes musím domů přijít brzy. Je mi to líto."
"Aha,.. no, to nevadí. Tak půjdeme jindy" rozjasnila se Narutovi tvář. Hinata jen přikývla a plaše se na něj usmála.
"Viděli jste dnes vůbec někdo Sakuru?" ozvalo se odněkud zpředu skupiny
"No jo, to je pravda, celý den se neukázala", "Viděl ji z vás někdo?" souhlasně přikyvovali ostatní.
"Já vím, že se to teď moc nehodí, ale já už jsem doma, tak ahoj." rozloučila se s nimi Ino.
"Ahoj", "Tak čau zítra", "Měj se, Ino". Loučili se i ostatní. Jako poslední se rozdělila Temari a Naruto.
"Tak dobrou, Naruto" chtěla se rozloučit Tem a jít spát po namáhavém dni, ale její společník ji neodpověděl. Co se to děje? Zdá se, že Naruto je zamyšlený. Velmi, velmi neobvyklé. Proudily myšlenky Temařinou hlavou.
"Naruto, hej! Naruto! Co se to s tebou děje?" mávala mu rukama před obličejem.
"Tem, co to děláš? zastavil se Naruto a vypadal jako by se právě probral z tranzu.
"Já? Spíš co se to děje s tebou? Naruto, tys vypadal jako bys přemýšlel" ustrašeně odpovídala Tem.
"Taky že jo" odpověděl neobyčejně klidně Naruto a jeho tvář posmutněla. "Víš, stále cítím, že si Hinaty nevážím tak, jak bych měl a moc rád bych ji nějak dokázal svoje city, ale čím víc přemýšlím, jak bych to provedl, tím horší nápady mám" sklopil hlavu.
"Ach, to jsem nevěděla. Ale, chtěl jsi ji pozvat na ramen?"
"Chtěl, ale říkala, že.."
"Že musí být doma dřív. Já vím. Tak co kdybyste si ten ramen dali u ní, hm?" navrhovala Tem
"Temari! Ty jseš skvělá. Děkuju, děkuju, děkuju!" řval Naruto a pobíhal okolo ní jako šílenec. "Tak ahoj zítra" křiknul ještě na ni a už ho nebylo.
Skvělá, to je pěkné. Jsi milý Naruto. Kéž by byl někdy takhle pozorný i Shikamaru. Povzdechla si a zamířila na opačnou stranu než se před chvílí vydal Hinatin milý. I když tady, v Listové měla přátele a kluka, kterého milovala, moc ji chyběla Suna. Už jsou tady s Kankurem 3 měsíce. Pomalu si zvykala na místní poměry, ale stejně se těšila až jejich mise skončí a budou se zase moct vrátit domů. Ale co pak? Co v Suně, bez mojí lásky? Vlastně, proč se vracet domů, když ta... Byla už jen pár kroků ode dveří domu, kde dočasně bydlela, když v tom, její tok myšlenek přerušil náhlý pohyb. Postavila se do bojové pozice a vytáhla kunai. Pomalu se přibližovala k místu, kde tušila, že číhá nebezpečí. Další zašustění, další pohyb. Věděla to! Někdo tam je! Ze stínu se pomalu začala vynořovat osoba. Temari tím směrem hodila kunai. Slyšela jen svist jak kunai letěl a pak jak ho osoba ve stínu zachytila.
To je zlé pomyslela si Tem a začala se natahovat po svém vějíři. Bylo slyšet další krok, vteřiny se zdály neskutečně dlouhé. Nechyběl už ani metr k tomu, aby osoba vyšla ze stínu a odhalila svůj obličej. Další krok. Konečně se z temnoty vynořila ta tajemná osoba. V jedné ruce držela Temařin kunai a v té druhé.. Jakmile to Temari celé spatřila, podlomily se jí kolena a ona se svezla podél stěny domu na zem. Nedokázala uvěřit tomu, co vlastně vidí.
"Temari? Jsi.. jsi v pořádku?" slyšela jakoby z dálky. Před očima se jí dělaly mžitky. "Temari??" Osoba se k ní blížila, ale ona jen pozvedla ruku, která naznačovala 'stop' proti přicházejícímu. Ještě chvilku jen tak nečinně seděla. Pak jí ale nejspíš už konečně došlo, co se to vlastně stalo a v následujícím okamžiku už vypadala naprosto v pořádku. Zvedla se a pak ji popadl neuvěřitelný záchvat vzteku.
"TYYY! Já tě asi ZABIJU!!" křičela na něj.
...