- Akatsuki- část první Cesta dál
Obloha bez hvězd či měsíce skrývá mnohé tajemství. Pod touto rouškou tmy k jednomu vzdálenému, skoro až opuštěnému stavení míří postava menšího vzrůstu. I přes velkou tmu jde poznat, že něco nese nebo táhne za sebou. Všude kolem jde slyšet jen tlumené zvuky kroků. Ani lesní zvěř, která byla poblíž se neodvažovala toto hrobové ticho přerušit a proto jen mlčky pozorovala v zákoutí keřů lesa tento výjev. Postava se náhle zastavila a naslouchala. Daleko v hlubokém lese šelma ukořistila bezbrannou laň. Tlumený výkřik umírající kořisti zazněl v tichu jako nevyslyšená prosba do prázdna. Osoba se jen lehce zaposlouchala a potom se opět nerušeně rozešla dál. Budova se pomalu vyostřovala v temném obzoru mračen. Ovšem i toto opuštěné stavení mělo svá tajemství, která nebyla úplně zřejmá nikomu z okolí. Ovšem našlo by se i pár takových kteří je dobře znali.
Jen tiché ale přitom dosti silné zabušení na staré dveře přerušilo další dlouhé ticho. Postava tam jen tak stála a čekala co se bude dít. Dlouho se nic nedělo, jak by mohlo ,vždyť ta osoba klepala na očividně opuštěnou budovu. V oknech se však cosi pohnulo, sice nepatrně ale přesto. Někdo nebo něco tam vevnitř opravdu bylo. Postava před domem se trochu nedočkavě zatřásla. Ztrouchnivělé dveře se skřípavě pootevřely. Drobná osoba se svící v ruce, koukala škvírou.
„Co tu chceš?“ vyštěkl náhle muž za dveřmi. Postava bez jediného slova natáhla ruku v níž před tím táhla něco těžkého. Muži se naskytl pohled na bezvládné mrtvé pokřivené tělo. Pokývl a vpustil ji dovnitř. Vkročila za ním dovnitř a následovala ho dál do domu. Šli jakousi podlouhlou chodbou na jejímž konci byli schody dolů do dalších místností a chodeb. Sešli až úplně dolů kde muž ukázal na stůl. Postava tam položila znetvořené tělo se zatvrzelým posledním výrazem, jež vypovídal o jakési podivné strašlivé chvíli. Muž si jej však jen letmo všiml a dál se přehraboval v hromadě papírů na druhém stole nedaleko toho prvního. Nakonec vytáhl to co potřeboval, vypadalo to jako nějaký formulář. Díval se nejdřív na fotku kterou tam měl uloženou a potom na mrtvolu. Chvíli přemýšlel co dál.
„ Nejspíš to bude on, tak tedy dobře…“ muž se otočil a něco hledal v zásuvce. V něčem se tam přehraboval a potom vytáhl váček s penězi. Hodil ho zahalené postavě. Ta jej pohotově chytla a chvíli potěžkávala v ruce. Druhou rukou si opatrně sundala kápi. Osoba měla pronikavé tmavé oči v nich se odráželo světlo ze svíce. Na očních víčkách měla podivné tmavé znaky, skoro jako jizvy po škrábancích. Vlasy tmavé hnědé barvy, svázané dozadu jí lehce dopadly na ramena a na záda, některé vlasy byli dlouhé až pod zadek. Celkový vzhled a pocit z ní byl smíšený nedalo se moc identifikovat zda-li je to chlapec či dívka.
„Moji nadřízení budou spokojeni …“ pronesl záhadný návštěvník chladným hlasem a trochu se pousmál, poté ovšem nasadil svůj neutrální pohled a opět se přikryl pláštěm. Už nic víc neřekl a otočil se k odchodu. Váček s penězi si pevně připásal k pasu. Slyšet byly opět jen ty známé dlouhé kroky. Dveře se s rachotem zavřely.
Venku šlehal chladný prudký liják, jež pohltil celé okolí. Postava si nasadila proutěný klobouk a vykročila přímo do toho velkého nečasu a opět se vydala na svou pouť, cestu do daleka. S jasným cílem se pohybovala vpřed.
Tak tahle věc by byla, myslím že je načase se vzdálit, probíhali jí myšlenky v hlavě. Před necelím čtvrt dnem dokončila svou práci a teď se vrací z cesty zpět. Tam kde čeká konec své nynější cesty a odpočinek. Déšť jí padal na klobouk a každý jeho úder zvlášť cítila i na svém plášti. Milovala vodu a déšť, bylo to jediné co jí kdy zbylo. Mračna se zklidnila a déšť se ztišil na malý neškodný deštík. Nasála jeho čerstvou vůni hlíny a vlhké trávy. Její kroky mířily stále vpřed k jednomu cíli, který měla v hlavě. Všemi instinkty lehce naslouchala okolí a pozorovala. Měla schopnosti, které jí umožňovali rychlý postřeh, ale ani tato intuitivní schopnost nebyla dokonalá. Jednalo se spíše o divné tušení než o speciální schopnosti, něco jako vrozený šestý smysl, kterému sama pořád nerozumněla. Byla tomu však vděčna, nejednou jí zachránil život. Déšť ji ukolébal svou lehkostí a příjemností. Vytáhla ruku zpod pláště a sundala si s ní klobouk.Ihned jak to udělala, tak se jí opět zpod něj vynořili nepoddajné vlasy. Druhou rukou si lehce rozepnula spony pláště který jí pomalu spadal přes ramena a jen tak, tak ho stihla chytit do ruku ve, které již držela klobouk. Bez pláště její postava nevypadala tak mohutně, ale spíše křehce a bezbranně. Její kůže byla velmi světlá a jemná. Pod pláštěm měla tílko a dlouhé přiléhavé kalhoty, jež se díky dlouhým a foremným botám pod koleny svazovali a obepínaly kolem nohou. Vlahý déšť lehce dopadal na kousky její nahé kůže, tam kde ještě před okamžikem bylo oblečení. Příjemně studil a její kůže se vždy trochu otřásla při každé další kapce. Cesta ji vedla lesem v dál najednou se však zastavila. Zvážněla a opět si nasadila plášť a klobouk. Déšť z ničeho nic najednou ustal a vše se zklidnilo. Vědomě se už zase soustředila. Stála uprostřed cesty, otočila se napravo směrem k hustému lesu a vklouzla do jeho útrob, ponořila se do jeho temných zákoutí. Procházela kolem mnoha keřů a mohutných stromů, hledajíce jeden určitý bod. Kdesi ve vnitř cítila jeho blízkost. Nasála vůni lesa, která se mísila s vůní deště. Ano, jsem tu správně. Když šla pozvolna dál viděla, jak rozlehlý les začíná řídnout a pomalu vidí obrys malé hájenky a něčeho co vypadalo jako lesní tůně, či jezero. Proklouzla skrz poslední keře a spatřila lesní jezero, do něhož z malého vodopádu spadala voda. Někdo by mohl říci že je nádherné a impozantní ale ona jej vnímala neutrálně, byla ráda, že našla to, co hledala. U břehu ležel velký kámen, zamířila rovnou k němu a posadila se na něj. Rukama se opřela o jeho hladký povrch a užívala si chvíli ticha a odpočinku. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a zavřela na chvíli oči. Sundala si klobouk a opět povolila přezky pláště. Jelikož byla unavena hlavou jí prolétla krátká myšlenka na koupel. Však proč ne? Svlékla si plášť a nechala ho na kameni jen pro jistotu se rozhlédla, les ovšem vypadal klidný, nikde nikdo. Odhodlala se svléknout si své oblečení a položila ho k plášti. Chodidlem se lehce dotkla hladiny voda byla příjemná. Chodidlem stála na hladině jako by byla úplně mělká,ovšem už i v místech u břehu byla hlubší. Druhou nohou také šlápla na hladinu. Díky koncentraci chakry stála na hladině a nemusela tak padnout rovnou do vody. Lehce se rozešla k vodopádu. Došla až úplně pod něj kde ji zahrnul proud vody jež opisoval křivka jejího bledého, ale pevného těla. Bylo to příjemné a chladící.
Nejspíš tam již nějakou dobu byla protože jí čas ubíhal velice rychle, náhle však zachytila jen nepatrný zvuk odkašlání člověka. Proud chakry v jejích chodidlech se v tu ráz protrhl a ona spadla z hladiny do vody.
,, Možná bys příště na sebe mohl upozornit dřív…“ řekla po, tom co se vynořila zpod hladiny trochu nazlobeným hlasem. Zamračeně se dívala na tu postavu.
„Pak tedy promiň …“ odmlčel se „ dobře si splnila svůj úkol.“ pokývl směrem ke mně, na znak vděčnosti.
„ To nebyl žádný problém, Peine…“ vypravila ze sebe již o poznání přátelštějším a mírnějším tónem.
„To sem rád mám pro tebe jednu nabídku…“ opět se tak trochu tajemně odmlčel „ uvolnilo se nám místo…“ pokračoval, „a myslím si že jsi prokázala dost úsilí a oddanosti. Přijímáš mou nabídku?“ podíval se na ni. Touto otázkou ji velice překvapil. Příjemně překvapil.
„ M-myslím…myslím že, ano. Ale co mé ehm.. problémy…“ odmlčela se.
„To je řešitelný problém. S tím se nelam hlavu… Hlavní je jestli to teda bereš, budeš pro nás dobrý přínos, jestli mi rozumíš. Víš kam máš přijít…“ dořekl bez sebemenšího náznaku.
„ Tak tedy dobře, děkuji ti za vše. Ani teď tě nezklamu. “ Pokývla hlavou na znak vděku. Pein už ovšem zmizel. Hm… přemýšlela o tom, byl to dobrý nápad? Mezitím už plavala k břehu ponořena do vlastních myšlenek. U břehu se oblékla. Nakonec se trochu nejistě shýbla ke klobouku a nasadila si ho. Poté si sedla na kámen a opět rozjímala. Když došla ke konci svých myšlenek, rozhodla se vyjít na cestu. Nejspíš mi to nějakou chvíli bude trvat. Pein na mne spoléhá a věří ve mne a já věřím jemu doufám tedy že, ví co děla a jak by to mohlo dopadnout. Hádala se v myšlenkách sama se sebou.
Úryvek vzpomínky
Svou „nespoutaností“ jsem kdysi ublížila mnoho lidem na který,mi kdy záleželo. Je již starou pravdou, že nejvíce ubližujeme těm, které máme rádi. To, co v sobě mám je nekontrolovatelné a krvechtivé. Někdy je to mou zbraní jindy mým prokletím, kdo vlastně jsem? Jsem zrůda, příšera nebo něco mnohem horšího? Chaos v mé hlavě se hromadí a ustupuje, někdy je lepší na věci zapomenout a odříct se jim neb můžou být horší než mučení tisíců jehel. Každý někdy musí ukojit svůj chtíč. Zapomenout a uzavřít se svým emocím, být bez citný je jediná obrana, ale i tyto naše vzpomínky nás v nočních můrách mohou dohnat, co potom? Jen pocit nicoty mi zůstal...
Následující část druhá Ticho
Tak je to tu jak jsem slibovala. Moje druhá FF, ovšem i tato bude mít více dílu. Opět připomenutí pravopis mi moc nejde a děj je také nic moc ale budu ráda když si to někdo přečtě a okomentujete moc by to pro me znamenalo... 
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Moc hezké
Je to pěkné ^^ Prej že děj nic moc, jo? Já nikdy nedokážu tak dlouho používat jenom náznaky na to, kdo zrovna vystupuje v ději
Jen tak, abych nakonec postavu neprozradila a navíc ten tajemnej začátek... Ty já prostě zbožňuju ^^
(Další díl! Další díl ^.^)
Biku was here
No, kdyby tak šlo dál pokračovat, tak to je fajn jenže dál se jaksy ztrácím, když přejdu do psani o jmenovane osobě tak to začnu dosti kazit. Toto dílo jsem psala již před rokem možná i díl, takže je v něm víc chyb než y se mi líbilo, ale děkuji za zájem, poslední dobou jsem přemýšlela nad tím, tento "projekt" znovu otevřít.
další,další prosím-jinak moc pěkné
Bojovat,žít s přáteli a pro ně zemřít.To je pravý ........shinobi.
Další díl...Prosím!
Nová Shelly přichází, asi tak...nestačím se divit, jak jiná jsem tehdy byla, a za pár let jistě budu valit oči stejně. Takže jestli někde uvidíte můj starý komentář, nelekejte se, okay? ^^
Podpis nijak řešit nebudu, stejně by ho nikdo nečetl :'D
+ Smazala jsem většinu povídek a začínám od začátku, ačkoliv na konoze už nestraším tak často.
good story
,keby mám hodnotit', tak dám 10
dobrý jen v tom mýt na konci se píše mít
děkuju opravím
to bylo super
Jo,píšu červeně, máš s tím problém???
Nějak tu postrádám pokráčko
ahoj moc se omlouvam ale byla jsem dlouho pryc mimo domov a nemohla jsem psat ale vynahradim vam to nekdy specialnim dilem slibuju:)
To někdy se mi tam moc nelíbí
Promin ale ja opravdu ted nemam moc casu i kdyz byvh to uz moc rada dopsala a pisu kdyz muzu ale opravdu za to bude aspon special: Akatsuki- special Vánoce alias jak semají porádne slavit svátky, plus příloha strýček Zetsu radí jak si vybrat stromeček
A to se jako bude aj týkat té povídky? protože mi to tak tam nějak nesedí
No to uplne nevim ale skusim to na prvnim miste je ale ta povidka mozna jeste na jiny tema ten special ale nevim jestli prozradit vic....
waa...moc dobré !... pokračovanie, prosím :)*nahodila psie oči*
ahoj dik za pekne komenty ale bohuzel se mi to kvuli skole moc nedari dodelat dalsi dil a nejak neni inspirace tak mi prominte ale vynasnazim se to dodelat co nejdríve
doufam ze se na me nebudete zlobit 
Tak to vypadá docela dobřee! Házím do oblíbených, těším se na další dílek! Doufám, že pokráčko bude co nejdříve...
Už nejsem June, ale Pako June-hime Maffianno Al Capone!
Přezdívky nové generace ^~
Pozn - Velký Hetalia a yaoi maniak, pozor na mě!
nápodobně
mne sa to velmi pacilo
je to pre mna nieco nove a urobila si to tak napinave ze sa neviem dockat dalsieho dielu 
som zvedava vobec o co tam ide a ake je meno toho dievcata neviem sa dockat 
Jsem moc rada ze se ti to líbilo :)a s trochou stesti by mohl byt dalsi dil pristi tyden jestli nebude moc školy...
Dobře vynasnažím se