Na nákupech část 3.

Jelikož nebylo zbytí,
když situace byla k zblití,
ten strašný dluh, co udělali,
si jednoduše odpracovali.

Jiraiya podlahy leští,
Naruto teď jenom vřeští:
"To nemohly být jen náhody,
že musím teď mýt záchody!"

„Já bych s tebou měnil hned,
být na dámském WC by byl med,“
uvažuje Jiraiya. Vždyť je to marný,
zas myslí jen na sprosťárny.

Když se sklání při mytí k zemi,
zkoumá, co se pod sukněmi.
Jedna slečna se mu vyhla,
kýbl s vodou na něj vrhla.

„Tak chlípníku, tady to máš,
teď už mi snad pokoj dáš,“
zařvala dívka vztekle,
byla to ta, co po něm házela štekle.

Věděl, že té co tady čelí,
je ta s dírou na…sukni.
„Dnes je můj špatný den, smůlu mám,
neměl jsem nechat Naruta s Konan sám!“

A když oba padají únavou,
objeví se Kabuto s penězi nad hlavou.
„Orochimarovi přišel důchod,
tak jsem dal svým citům průchod!

Vždyť já jsem váš velký fanoušek,
a ne nějaký...Sasuke.
Já přece ještě nepropadl zlu,
vzal jsem prachy, když seděl na...schodech!

Orochimaru po mně chtěl,
abych nevybíral z celých těl.
Jeho snem je býti model,
tak mu sháním novou...paruku!“

„Kabuto že je kladný hrdina?
To je mi divná novina!
Vždycky nás chtěl jenom zabít,
a teď nám jen tak prachy nabíd?
To budou nějaké podvody,
určitě má skryté důvody.“

„Nemějte už na mě zlost,
vždyť Orochimaru má peněz dost.
Jen mi řekni výši dluhu,
ať nemusíš tu dělat sluhu!“

Narutovi je to divné,
Jiraiya si na zem plivne.
„Nehraj na nás pohádku,
strč si prachy do...peněženky.“

Naruto si ho přestal nenávistně měřit,
rozhodl se mu protentokrát věřit.
Otočil se na podpatku,
„A co budeš chtít na oplátku?“

Kabuto se usmál skromně.
„Jen drobnost udělejte pro mě.
Můj jediný cíl,
je sehnat dobrý jíl.

Jestli nechci skončit v lochu,
musím udělat Orochimarovi sochu.
Na ní musí jen on býti,
věřte mi, že je to k zblití!“

Prohledali celou Billu,
hledaje kousíček jílu.
Ať se však snažili sebevíce,
nalezli jen prázdné krabice.

„Budu nucen použít sílu,
nedáte-li kousek jílu!“
Jiraiya na prodavačku vyřvává,
s rasenganem svižně zamává.

Prodavačce infarkt hrozí,
po stropě tu strachy lozí.
„Nemějte už tolik zášti,
jíl vykoupil týpek v plášti!

Na oku měl divný přistroj,
hlína je prý jeho výzbroj.
Jeho společník nosí divnou masku,
prý se staví ještě v Ascu."

Ero-sennin se svým žákem,
pospíchají obchoďákem.
Jiraiya se teď velmi zlobí,
že všechen jíl má Deidara a Tobi!

Do Asca si cestu razí,
do pár lidí přitom vrazí.
Kabuto za nimi davem proplouvá,
poškozeným lidem se omlouvá.

„Použiju i hrubé síly,
odmítnou-li dát nám jíly!“
To Jiraiya nahlas křičí,
Narutovi tím sluch ničí.

S výrazem tupého dobytku
vejdou do prodejny nábytku.
Před nimi je obří síně,
vidí jenom samé skříně.

Vtom známý hlas zařve hlasitě:
„Tobi, jdi už konečně do...fronty k pokladně!“
„Senpai! Já přece nemůžu za to,
že vám nějaký pán řekl 'zlato'.

Tím, jak si češete ofinku,
připomínáte všem dívenku.“
To už je na Deidaru moc,
Tobi volá o pomoc.

„Nemusím vám snad, senpai, líčit,
že výbuchem můžete celé Asco zničit!“
„Je mi jedno, co tu meleš,
ale vážně mě už dosti ... štveš!

Neměl bys být šťastný k zbláznění,
že použiju na tebe své umění?!“
„Pro mě za mě, dělejte si všecko,
ale támhle stojí Kyuubi děcko!“

Naruto se za srdce chytá,
může za to chůze hbitá! (nebo Kira?)
„Ty jsi snad úplnej vůl,
že nenecháš mě vybrat ani stůl!“

To Deidara Tobimu vyčítá,
pošle ho, ať skříně spočítá.
Deidárek se otočí,
cos ho praští do očí.

Jiraiyovy nové boty se vzorem červené růže,
Deidara ptá se, zda zkusit si je může.
„Vidím, že máš dobrý vkus,
to by stálo za pokus!

Jestli mi dáš jílu kousek,
dám ti boty a pár housek!
Sledujeme nové trendy,
proberem to nad sklenkou brandy!“

A ve chvíli, kdy mír se daří,
přijde Tobi a všechno zmaří.
A jelikož umí jen do pěti,
stal se zlých skříní obětí.

Zakopl o koberec, rozbil si masku,
před ním stál borec, co vyznával lásku.
„Senpai! Pozor dejte si!“
zařval jako na lesy.

„To je ten, co jste se mu tuhle líbil,
div vás málem nepolíbil.“
Deidárkovo srdce zhýrá.
„Já mám boty od úchyla?!“

A tak potom s jiskrou v oku,
do kapsy si strká ruku.
Chtěl užít své umění,
leč jíl už u něj není.

Rozhlíží se po okolí,
hledá, čím Jiraiyu skolí.
Se zlevněnou policí
praští ho po palici.

Jiraiya necítí se skolen,
hází po něm blízkým stolem.
„To je ale pěkný kus,
ne jako tamten hnus!“

Zálibně se s dřevem laská,
je to jeho nová láska.
„S tímhle stolem u mě v bytě,
sbalím každou velmi hbitě.“

Mezitím ve volné chvíli,
Kabuto sesbírá jíly.
Udělá pár kroků vzad
a pak začne utíkat.

Ero-sennin se svým žákem,
opět běží obchoďákem.
I když je fakt bolí nohy,
vracejí se do Konohy.

Mezitím Kabuto s hochy,
pustí se do Orochimarovy sochy.
Části těla plácá z jílu,
dá do toho všechnu sílu.

A na vlasy se hodí krásně
ze starého mopu třásně.
Když tu rána jako prase,
umělec Deidárek je tu zase.

Posbírá si svůj jíl zpátky
na své umělecké hrátky.
Kabuto na tváři smutný výraz má,
Orochimaru-sama mu jistě vynadá.

A samozřejmě že teď křičí:
„Všechen jíl je zase v...Deidarově kapse!“
„To zní jako slova vzteku,
běžte radši koupit veku!“

To Kabuto na něj volá.
„Tak už běžte! Hola, hola!“
Tak Kabuto sladký klid,
může na chvíli zas mít.

Naruto s Jiraiyou domů jdou
s cílem navštívit hokage svou.
Leč i přes všechny marné snahy,
Tsunade tu zatím pošla hlady.

Tak Naruto, jak si přál,
novým hokagem se stal!