Na nákupech část 2.

Červená tramvaj blíží se zdáli,
Jiraiya váhá, vystoupit má-li.
Neměl moc na výběr, revizor nadává,
ochrankou z tramvaje vyvést ho nechává.

Když spadl na chodník, rozbil si rypáček,
na tváři zůstal mu volební letáček.
„Komunismus, skvělá volba
dobrá sklizeň, dobrá orba.

Čest práci, soudruhu,
teď už budeš bez dluhů.“
To letáček hlásá
Jiraiya už jásá.

,,Na světě už nejsem sám,
komunisty já rád mám!"
Rozhodl se k odchodu,
tak spěchá do obchodu.

Do vozíku žeton vkládá,
poté do něj zboží skládá.
V oddělení s hračkami Tobi stojí,
do růžových šatiček se strojí.

Kolem mražených rybích těl,
Kisame se slzami šel.
Itachi se smutnými očky
vybírá červené kontaktní čočky.

V sekci uměleckých dílek
Deidárek odbouchl jílek.
Velká nabídka akčních cen,
Pein je z ní úplně unesen.

Do Baumaxu na otočku
šel Sasori pro vrtačku.
Velké centrum, plno lidí
ráj pro ty, co tady slídí.

Pro Jiraiyu než výrobek mléčný,
lepší je okukovat zdejší slečny.
V tom Akatsuki chaosu,
snědl kus kabanosu.

Plný košík zeleniny,
toť příkazy Shizuniny.
Měli jogurt, novou značku,
Jiraiya z něj dostal... radost.

,,Ovoce není nikdy dost,
koupím jej Tsunade pro radost.
A pro mě z té těžké roboty,
pořídím si nové boty.

Se zárukou, z pravé kůže,
se vzorem červené růže.“
Z přemýšlení ho však vytrhne,
když se dívce před ním sukně roztrhne.

A tak zařval s plných hrdel:
"To je ale krásná... sukně!"
Dívka otáčí svůj zrak,
na chlápka co zařval tak.

Onen neznámý blbeček,
jí přišel jak hodný dědeček.
Když však ji začal pohledem svlíkat,
musela dívka obchodem utíkat. 

Dostala se do nesnází,
botama teď po něm hází.
Dostal střevícem do oka,
rozhodl se koupit rejnoka.

V tom mu ale Kisame brání,
kunaie si na něj shání.
Ero-sennin běží pryč,
radši si jde koupit rýč.

Kakuzu se však jen směje:
"Ten už dávno stáhli z prodeje!"
To už bylo na něj moc,
a tak volá o pomoc.

"To je hrůza, nezvládnu to!
Kde je sakra ten Naruto?!"
Aby nespadl do bláta
rychle ku pokladnám chvátá.

„Namarkujte, co je třeba.
Zapomněl jsem koupit chleba!“
"Máme nejlepší ceny, na mou čest,
bude to 5156."

Jiraiya je však jak víš,
chudý jak kostelní myš.
Nenápadně snaží se chovat
pod bundu chce si zboží schovat.

"Nechceme tu žádnou hanbu,
zavoláme na vás ANBU.
ANBU zločinnost vymýtí
nakopou vám do... chytí vás do sítí."

To Kakashi křičí,
Jiraiya je v... nesnázích.
A v té napjaté chvíli,
kdy Jiraiya už strachy šílí,

objevil se Naruto
a vše je náhle zvládnuto.
"Zaplatím za toho dědu!
Jé! Tys koupil oříšky v medu!"

To Naruto chuť si dělá,
poustevník podivně bělá.
"Neměj tyhle prázdné řeči,
vždyť Jiraiya málem brečí!

Radši zaplať, co tu dluží.
Tak bude to už, mladý muži?"
Kakashi ho napomíná,
sumu dluhu připomíná.

Tak Naruto z peněženky
chce vytáhnout platné směnky.
Jaké je však překvapení,
v peněžence už nic není.

"Okradli mě, to je hrůza,
to byla určitě ta... slečna.
Ten hrozný zážitek se stal,
když jsem zrovna v křoví... spal."

"Já si říkal, že ji znám.
Pár vzpomínek na ni mám."
Jiraiya jim oznamuje,
fotku z kapsy vytahuje.

"To je ona, na mou věru!
Chtěla mě zabít za nevěru."
To Kakashi skoro zpívá,
na fotku se při tom dívá.

"Ero-sennin, staré prase,
na co máš mou fotku v kapse?
To jsem já, to nepoznáš?
To si říkáš sensei náš?"

To Naruto na něj křičí,
být zaměněn za slečnu se mu příčí.
"Já nevěděl, že jsi to ty!"
Dělá Kakashi drahoty.

Jiraiyovi to však nedá,
správnou fotku v kapse hledá.
Teď už je to skutečně ona,
dýchací problémy to všem koná.

Kakashimu se zbarví líce:
"To je Konan, Peinova sestřenice!"