Zpívám falešně?

Chlapec, kterému mohlo být asi třináct, doběhl do tmavé jeskyně, kde se ukryl před deštěm. Zanedlouho za ním přiběhla i dívka celá udýchaná.
,,Už nemůžu, dáme pauzu. A navíc prší" řekla
,,Ano..." řekl zamyšleně chlapec.
Chvíly se díval do deště a pak řekl;
,,Tohle bude náš domov..."
Dívka vytřeštila oči,
,,To jako fakt?"
,,Ano, alespoň, dokud si nevyděláme dostatek peněz na byt...ne na dům!" řekl odhodlaně se zatnutou pěstí.
A tak bydleli v té jeskyni. Když někdo prošel kolem, okradli ho o všechny peníze a jídlo. Až nakonec, po pěti letech, konečně našetřili dost peněz, na vysněný dům
,,Tenhle je moc malý, tenhle moc drahý, tenle hnusný, tenhle moc barevný..." listovala dívka v letáku na kterém bylo napsáno ,,Tipservis v barvě,,
,,Musí to být vážné, výstižné, cool, černé, možná trochu červené, dlouhé, na knoflíky..." uvažoval na druhém konci jeskyně chlapec a něco si kreslil.
,,Mám to!" zvolala po deseti minutách dívka.
Chlapec odložil svou kresbu vedle sebe a šel k dívce. Ta mu podala časopis s vybraným domem.
,,Je to středně velké, hrůzostrašné a tmavé. Přesně jak jsme chtěli. A koukni, má to i balkon." řekla rozjařeným hlasem dívka a ťukala prstem na obrázek.
,,Skvěle a dokonce nám zbyde i na pláště." řekl chlapec s úsměvem na tváři.
-Pláště?- pomyslela si dívka...
Za měsíc se stěhovali do nového domu. Byl přesně takový, jaký si přáli, aby byl. Zvenčí vypadal jako vysoká stará věž a uvnitř to vypadalo jako ve sklepě.
Měli zde také vše, co potřebovali. Koupelnu, postele, kuchyň a vysněný balkon.
,,Hledači...to není cool... Bijuuci...to zní jako druh brouka, ne!....Pláštěnci...ne..." mumlal si nahlas chlapec.
,,Nad čím přemýšlíš?" optala se ho dívka.
,,Nad jménem pro super cool organizaci, s těmihle super cool plášti co jsem vymyslel a se super cool zabijáky" řekl chlapec a dál přemýšlel.
,,Akatsuki" řekla dívka.
Chlapec se na ní vyjeveně podíval, skočil k ní a obejmul ji.
,,To je úžasné! Je to cool, je to strašidelné a každý si to zapamatuje." snil chlapec.
,,Jak tě to napadlo?"
,,Ále, bylo to v tom letáku s domy..." řekla znudeně dívka.
Chlapec si došel do svého kufru pro notýsek a začal listovat.
,,Tákže, to máme Písečná...hmm...hm...Jo beru, dál Kamenná...hmm...hm...beru všechny...Listová...hmmm...beru...." říkal si chlapc pro sebe a něco si zapisoval.
,,Mám deset lidí!"
O pár dní později chlapec odešel i s devíti černými plášti.
Vrátil se po půl roce.
,,Skvělé a teď se jde na Bijuu..." řekl a vzal si do ruky mapu.
,,Je jich devět a pět velkých vesnic má nejméně jednoho. Písečný Gaara, jeho Bijuu má jeden ocas, pak tu je ta bloncka s dvouocasým, ta byla někde tady ne?" mluvil spíše sám k sobě až se dostal ke Kyuubimu.
,,Listová je konečná...Nelíbí se mi ta vesnice, nemám rád stromy, asi ji zničím."
,,Ale Nag.." začala dívka
,,Tahle mi neříkej, Odteď jsem Pein." přerušil ji mladík
,,Pein?" divila se dívka.
,,Jako Profesionální Ero Inteligentní Ninja, chápeš Konan?" vysvětlil původ svého jména.
,,Oh...jistě"
,,A co ti muži, co jsi je vybral? Jací jsou?" optala se ještě
,,No tak jeden je ohavnej slizoun. Je to jeden z legendárních Sanninů, ten hadovec. Pak je tam někdo, o kom si tedy nemyslím, že je to muž. Blonďáček s vlasama v culíku a ofinou! Ale má dobrý techniky, tak proč ne.
Pak je tam ryboun, ten je zase celej modrej. U toho jednoho si ani nejsem jistý, jestli je to člověk. Vypadá jako kytka. I jméno má divný, Zetsu. Hlavu má jak Jing Jang. Je tam, taky jeden se zmraženym pohledem,
Uchiha Itachi, docela mě to vytáčí a chlápek co se vozí ve škorpionovi či co to je. Chlápek co nikdy neumře, ale má divný zvyky. Pak je tam jeden, co má svítivě zelený oči a pět srdcí. Pak ještě ty a já." dokončil Pein.
,,I já?"
,,No jistě, nevím, čemu se divíš. Kdo jinej by nám dělal jídlo, pral a podobné věci. Navíc, jsi hezká, takže když tam nebudou chtít zůstat kvůli mě, zůstanou alespoň kvůli tobě." odůvodnil Pein
,,A navíc, potřebuju někoho do zásoby..." dodal.
,,Jak jinak" vzdychla si Konan a odešla si sednout na balkon, aby Peina neudusila papírama.
Po pár týdnech se Pein vrátil ze zasedání a křikl ,,Skvělé, máme prvního!" a odešel do koupelny.
Konan se dívala na oblohu a vzpomínala na staré časy. Slyšela téct vodu ze sprchy a jí už známou písničku, kterou si Pein každý den zpíval...
,,...Všechny chytit mám, všechny chytit mááám...."
A jako každý den když vyšel Pein z koupelny se zeptal.
,,Ty hele, Konan, zpívám falešně? Neměl bych tam přidat nákou oktávu, nebo tak něco?"
A jako vždy Konan odpověděla.
,,Ne Peine, je to úžasné, jako když ptáčci zpívají, nemůže to být lepší"
A jako vždy, když tohle řekla, odešel Pein spokojeně do ložnice a Konan si mohla vytáhnout špunty z uší...