Po pěti letech: Mise v zemi Železa II 07 - Stigmata

„Hlupáku. Chceš zemřít? Řekl jsem, že odcházíme.“ Frozen však nevnímal, odstrčil ruku a šel dál proti Narutovi. Zastavil se metr od něj a měřil si ho pohledem.
„Ty mě chceš porazit? Podívej se na sebe. Vypadáš jako před umřením.“ Zvedl ruku s mečem a bez přípravy ťal.

Naruto zareaguje bleskově.
„Odama rasengan!“ zakřičí a pozvedne obě ruce s obřím Rasenganem proti úderu, směřujícímu na jeho rameno, který by ho určitě rozpůlil vedví. Meč se při nárazu o koncentrovanou chakru prudce zastaví a po chvíli se rozlomí těsně za rukojetí. Čepel odlétne od bojující dvojce a zarazí se do stěny místnosti.
„Cože? On zlomil Froznovi meč s jeho Arma desvelar pouze svou rotující čakrou? Co je to za techniku?“ probleskne Hellmastrovi hlavou a rychle se otočí směrem na Naruta.
Ten však Rasengan při kontaktu s mečem nezrušil a stále ho zvětšoval, jak v rotaci tak velikosti.
Síla rotace byla již tak velká, že vytvořila tornádo, které odhodilo oba Lordy mimo Narutův dosah.
„Pche! Co je to za techniku, kloučku?“ zařve Frozn a rychle sbíra svou ztracenou rovnováhu a sebedůvěru, protože pohled na obří Rasengan, točící se Narutovi nad hlavou, vzal odhodlaní k boji i samotnému „bohu boje.“
„I když jsi mi zlomil meč, tvá smrt je jistá!“ Frozen zahodí zbytek meče, který svíral v ruce a zaujme bojovou pozici. Naruto se zasměje.
„Něco vám předvedu...“ přikrčí se a soustředí na svůj nejsilnější element čakry.
„Mou unikátní techniku.“
Oba Lordi jenom s úžasem sledovali a cítili sílící vítr, který začal proudit po celé místnosti. Na konec se začal točit spolu s černou čakrou kolem Naruta.
„Neříkej mi, že je to....“
Hellmastr nestihne říct už ani slovo, protože dlaždice na zemi se začnou uvolňovat ze země a volně poletovat vzduchem, zdi se začnou bortit a sloupy lámat pod tlakem nově vyvolané techniky.
„Tohle je pravá podoba mého Rasenganu.“ zařve Naruto v ohlušujícím větru.
„To je šílený, jak to, že má takovou sílu?!“
Hellmastr se podíva na Frozna, který jenom s otevřenou pusou hledí na Naruta, neschopný pohybu.
„Pche, kam zmizelo to jeho nadšení pro boj?“ nakrčí Hellmastr nos odporem.
„Zustaňte tam, kde jste. Nepřibližujte se ke mně, protože bych nechtěl, aby mě to zabilo společně s vámi.“ Naruto se přikrčí a dá ruce do strany, vtom se mu v rukou objeví něco neskutečného.
„Futun Odama Rasengan Shuriken!“ zakřičí a pustí do svého Rasenganu černou větrnou chakru. Uvnitř se okamžitě sformují nože připomínající břity, které začnou nelítostně sekat vše kolem. Během několika uderů srdce je vše připraveno, Naruto se obouruč napřáhne a bez váhání hodí techniku, která měla vše vyřešit. Ale to se pletl.

„Hmm, tak vítr je tvůj hlavní element?“ řekne najednou Hellmaster naprosto jiným tónem hlasu a postaví se přimo do trajktorie Narutovy techniky, zdvihne pravou ruku a zastavi Rasengan. Naruto vyvalí oči.
„Z tvého pohledu usuzuji, že jsi čekal naši smrt. Ale to ses šeredně spletl. Myslím, že je na čase, abych tento malý kounflikt začal brát vážně.“
Hellmastr prudce švihne rukou, ve které držel Rasengan a projektil z větru odlétne od dvojice bojovníků a narazí s ohlušující detonací do zdi. Rasengan začne vše demolovat a probourá několik zdí, které byly v dosahu exploze. Vše to netrvá ani deset vteřin a je po všem.
„Musím uznat, že je to působivá technika. Udělal jsi na mě dojem.“ s obdivem v hlasem komentuje spoušť, kterou zanechal rasengan. „Dokonce jsi mě i poranil!“ Hellmastr se zasměje a ukáže Narutovi ruku, ve které držel rotující kouli chakry.
„To si děláš srandu!“ Naruto nevěří vlastním očím, protože Hellmastr měl ruku jenom trochu očouzenou.
„Myslím že jsme tady skončili. Jak sem ti již jednou řekl, pokračuj v cestě a hlídej si záda. Ještě se uvidíme.“ s tím se otočil a podíval se na Frozna. Ten pouze kývne, přesune se bleskově za Hinatu a udeří ji zezadu do hlavy. Poté jí omráčenou zdvihne a hodí si ji přes rameno.
„Co si myslíš, že děláš?“
Naruto okamžitě vyběhne Hinatě na pomoc s katanou v ruce, přemístí se za Frozna a sekne. Meč se však nezasekne do hlavy Temneho Lorda, ale zazvoní o zem, protože Frozen i s Hinatou najednou beze stop zmizí.
„Ne! Ne! Ne! Co se to děje?“ v duchu křičí Naruto a rozhlíží se. Pohled mu padne na Hellmastra, kterému hraje na tváři pobavený výraz.
„Abys měl motivaci pokračovat...“ dodá a zmizí.
„Cože? Vraťte se, vy bastardi!“
Zdáli ještě zazní škodolibý smích. Naruto padne na kolena, zasekne katanu do země a začne těžce dýchat.
„Naruto, uklidni se nesmíš to přehánět se vztekem.“
NAruto však naprosto nevnimal co mu démon radil.
„sv**ě!“
„sv**ě!!“
„Zabiju je!“
„Zabiju je všechny!!“
Naruto začne vypouštět černou čakru, která ho začala okamžitě obalovat.
„Ne! To nesmíš!“ křičí Kyuubi.
„Pozdě.“ zašeptá potíchu Cuarto Nada.
„Přestal se ovládat. Opět jste se přiblížili blíž ke mně.“ Černý démon se bláznivě zasměje a místo síly, kterou Naruto chtěl, mu dopřeje pouze bolest.
Naruto zakloní hlavu dozadu a šíleně zařve, protože mu začne z očí opět téct krev. Rukama se chytne za tváře a snaží se zastavit ten přival bolesti. Nic však nepomáhá. Nakonec se zhrouti na zem a neschopný pohybu upadne do bezvědomí. Jeho poslední myšlenka směřovala k Hinatě.

Zatím co Naruto ležel na studených dlaždicích Froznovy síně, tak ze vzdáleného konce chodby vyšla temná postava a zamířila přimo k němu. Zastavila se nad ním a prohlížela si ho. Dala mu ruku na čelo. Chvíli ho kontrolovala. Pote posbírala všechny zbraně, které patřily Narutovy a Hinatě, dala si je za pás, chytila Naruta za ruku a společně zmizeli.

Bylo pozdě večer den po bitvě mezi Narutem a Temnými Lordy. Naruto se pomalu začal probouzet a lehce otevřel oči, které mu ještě nezačaly pořádně fungovat po dlouhém spánku.
„Kde to jsem?“ potichu zamumlá. Okamžitě se u něj mihne stín a přiloží mu ruku na tvář.
„Neboj se, v bezpečí.“ odpoví mu přijemně znějící ženský hlas.
„Nehýbej se, jsi zraněný. Dej mi čas a dám tě do pořadku.“
Naruto uslyší zašplouchání vody a v zápětí pocítí přijemný chlad na čele.
„Jsi ve vesnici nedaleko Hory Fresco. Našla jsem tě, jak ležíš uprostřed zdemolované místnosti, ve které jsi bojoval s členy božske pětice. Kdybys tam ležel o několik minut déle, nejspíš bys zemřel, protože cela hora se sesunula následkem výbuchu, který narušil statiku celého labyrintu.“
Naruto chvíli nechápal smysl slov, až mu to nakone došlo. Vzpomněl si na celý boj. Na Frozna s Hellmastrem, na výbuch rasenganu a na únos Hinaty. V tom se v něm rozhořel hněv a chytil ruku, která ho hladila po tváři. Prudce vstal, dotyčnou chytil za krk, přirazil k dřevěné stěně domu a stisknul.
„Co seš zač? Kde to sem? Kde je Hinata?“
Odpovědí mu však bylo jenom sípaní a urputný boj o vzduch.
„Naruto, uklidni se!“ zařve Kyuubi.
Naruto však neposlouchal.
„Kde je Hinata? Mluv, nebo tě zabiju.“ zdvihl ruku s deseticentimetrovými drápy, které se zaleskly ve světle ohně.
„Ona ti pomohla! Ona jediná z celé vesnice ti přišla na pomoc!“ Kyubi uplně nepříčetně ječel, „chceš snat zabít svého zachránce?“
Naruto přimhouřil oči a podíval se do nádherně zelených očí, ze kterých tekly slzy bolesti a strachu.
„Prosím... Prosím, nezabíjej mě.“ tiše šeptala blonďatá dívka, přibližně ve stejném věku jako Naruto.
Motala se mu hlava, bylo mu na omdlení, takže nemohl zaostřit, ale nevypadala nebezpečně.
„Prosím... Nechci ti ublížit.“ zasípala ze všech sil a chytila ruku, která ji svírala.
„Naruto!“ ozval se ještě jednou Kyuubi.
Naruto povolil stisk a dívka se sesunula na zem, kde začala okamžitě kašlat a třást se. Mezitím se Naruto poblouzněně rozhlížel kolem. Byli v malém domě; na jedné straně byla postel, ve které doteď ležel. Naproti dřevěný stůl a celou výbavu doplňoval malý krb, ve kterém plápolal oheň z několika prkének.
Šel ke stolu a vyčerpaně se ho chytil. Těžce dýchal a rány se mu opět otevřely. Dívka se zatím trochu vzpamatovala, se strachem přistoupila k Narutovi a položila mu ruku na rameno.
„Prosím, lehni si. Pomůžu ti.“
Naruto se otočí a poprve se ukáže své zachránkyni ve světle krbu. Při pohledu na Naruta vyjekne a poodstoupí od něho s rukama na hrudi, jako by se bránila.
„Proč se takhle tváří?“ pomyslí si Naruto a opět jenom těžce vyrovná další podlomení nohou. Rychle napne svaly na nohou a jen tak tak zabrání pádu, při tom stočí pohled na stěnu, na které viselo malé zrcadlo. V něm spatřil důvod, proč se děvče bojí. Jeho vzhled se naprosto změnil. Blonďaté vlasy měl nyní bílé a místo modrých očí měl zaplý Juriken.
„Jak to, že mám aktivovanou techniku?“ s tím vydechne a upadne do bezvědomí.
Dívka ho v poslední chvíli chytí a přitáhne do postele. Položí ho na záda a přikryje.
„To není možné. Co je zač? Pohled jeho zvířecích očí a síla, která z něho vychází... To jsem nikdy necítila.“ opatrně položí svou třesoucí ruku na Narutovo čelo.
„Je to vůbec člověk?“ potichu zašeptá, otočí se a jde přiložit do krbu.

Příštího rána Naruta probudí hlasitý výkřik. Prudce se na posteli posadí a přimhouří oči, protože ho z okna oslní sluneční světlo. Pohled mu stínil ještě obvaz, který měl omotaný skoro přes celý obličej a zvlášť mu připadalo, že si někdo dal velice záležet, aby nebyli vidět jeho oči a tvář. Během několika vteřin rozeznal několik postav v místnosti blízko jeho postele a jednu drobnou postavu, klečící zády k němu.
„Prosím, ušetřete ho! Nic neprovedl. Je vážně zraněný!“ křičela mladá žena u Narutovy postele. Naruto si matně vzpomínal, že je to ta, která se o něho starala. Vyvalil oči, když si uvědomil jak je krásná, i když ji viděl pouze z boku.
„Blázne! Přivedlas do naší vesnice uplně cizího člověka. Co když je to špeh našich nepřátel?!“ křičel muž, stojící v čele pětice těžce ozbrojených bojovníků. Každý měl na soubě zvláštně vypadající brnění, v rukou třimali široké meče, ale co ho nejvíce zaujalo, byla zvířata, které každý bojovník měl u sebe. Jeden měl kolem krku hada, který mu syčel do ucha. Druhému seděl na rameni orel. Ať se podíval na kteréhokoliv, každý měl nějaké zvíře, ať velké nebo malé. Z okna dokonce viděl letět orla s rozpětim křídel přes pět metrů.
„Co to má znamenat?“ Narutovy myšlenky přerušil až rozhněvaný hlas.
„Uhni stranou nebo tě popravíme spolu s ním.“
Dívka však dál kryla Naruta vlastním tělem a nehodlala nikoho přes sebe pustit.
„Proč to dělá?“ pomyslel si Naruto a obhlížel celou situaci.
„Jak může být nepřítel, když bojoval s našimi nepřateli. Není přece nepřítel našich nepřátel náš přítel?“ tohle udělalo na všechny v místnosti dojem.
„Cože? On bojoval s Božskou pěticí a přežil?“zašumělo davem.
„Bude určitě silný.“ ozvalo se z druhé strany.
„Pche, lhářko.“ ozvalo se z houfu a jeden z bojovníků postoupil vpřed.
„Hej, Balrogu!“ velitel se otočil.
„Když je tak silnej, proč si ho nevyzkoušíme? Jestli dovolíte, budu s ním bojovat.“ s tím sáhne na rukojeť jednoho z mečů, které měl u pasu. Naruto na něj pohlédne a málem se zalkne. Jeho katany... a po chvilce našel dalšího z mužů, který měl otcovu zbraň.
„Kdes je vzal, hajzle!“ zařve Naruto a natáhne se přes dívku, jako by je chtěl na tu dálku sebrat. V tom se mu zamotá hlava a vypadne z postele. Dívka ho těžce chytí a pomůže mu opět na postel.
„Jste blázni, jak má v tomhle stavu...“ větu však nedořekla.
„Hajzle? Pche, tak vstávej a vem si je, když je chceš, ale varuji tě, nikdy mě nikdo neporazil.“ s tím odešel dveřmi ven. Ostní šli za ním. V místnosti zůstal pouze Balrog, Naruto a dívka držící zraněného shinobiho za rameno, aby neupadl.
„Připrav ho a přiveď do deseti minut ven. Jsme válečníci, takže mu dáme možnost bránit se.“
S tím se otočí a odejde. Před dveře se postaví dva strážní.
„Prej válečníci... Spíš vrazi.“ zakleje sama pro sebe a otočí se na Naruta.
„Neboj se, nějak to uděláme, abys mohl utéct.“ Otočí se a chce začít míchat léky, ale Naruto ji chytí za ruku.
„Jak se jmenuješ?“ zeptá se a pomalu vstane.
„No, no ja se jmenuju Miki.“ řekne trochu vyvedená z míry a podepře ho. Naruto se jí podívá do očí a opět uvidí strach, který se jí v očích odrážel už včera.
„Na mě musí být pohled.“zanadává potichu Naruto
„Já sem Naruto Uzumaki, rád tě poznávam, Miki.“ a sjede pohledem na její krk, kde měla optisknuty jeho prsty ze včerejška. Zvedne ruku a chytí ji za tvář. Miki se trochu lekne, ale neucukne.
„Za tohle se omlouvam.“
Dívce se ve tváři objeví údiv, jako by ani nečekala takový projev lidskosti od člověka, jako je Naruto.
„Teď musím jít. Děkuju ti, že ses o mě postarala.“ a šel ke dveřím.
„Počkej, on tě zabije. Nechoď, je to jeden z našich nejlepších bojovníků.“ rychle ho doběhne a chytí za ruku.
„Nic jiného mi nezbývá. Ty zbraně jsou pro mě velice důležité.“
Zasměje se, zvedne ruce a začne si sundávat obvazy. Miki ho však zastaví a jenom lehce zakroutí hlavou, poté koukne na stráže. Naruto kývne, že rozumí, a necha si tvář zafačovanou, i když nevěděl, proč to tak vadí. Otočí se a společně s Miki vyjdou před dům.

Vysvětlivky:
Arma desvelar = Probuzení zbraní
Hory Fresco = Hora chladu