Akatsuki jedou na hory 004

Večer se všichni sešli již ve vytopeném (Kisame je v tom nevinně) obýváků a debatovali o svých úspěších a neúspěších při nakupování. Tedy kromě Kisameho, který si držel sáček ledu na hlavě a chladil si dvě boule na hlavě, jednu od Konan a druhou od Kakuza. Žralok trucoval v křesle. Stále byl uražený, že mu Kakuzu zabránil pohřbít své vzdálené příbuzné.
Po asi dvou hodinách debaty a spoustě vtípků, jejichž hlavním terčem byl Kisame a jeho příhody v supermarketu, se členové slavné zločinecké organizace ačli rozcházet do svých pokojů s různými úmysly. Někteří sebou práskli na postel s tím, že zabalí až ráno a někteří se museli poprat s úkolem těžším než chytit ocasatého démona, a to zabalit zavazadlo.
Ráno
Ráno Deidaru probudilo šimrání na obličeji. V polospánku se ohnal po rušiči jeho spánku rukou. Šimrání ovšem neustávalo. Deidara tedy otevřel oko. Hned po protření oka spatřil oranžovou masku sklánějící se nad ním.
„Vstávat, Deidaro-senpai! Jedeme na hory! Pomůžete Tobimu s balením? Tobi is a good boy!“ Bylo první, co slyšel. Rázem byl úplně vzhůru.
„Tobi, mazej z mého pokoje, jinak…“ blonďáček naznačil složení pečetě.
„Tobi is a good boy!“ vyběhl Tobík z pokoje. Na chodbě narazil na ještě rozespalého, což bylo jeho jediné štěstí, Hidana mířícího do koupelny. „Pomůžete mi s balením Hidan-sama?“
„Ty ***********************, nemotej se tu!“ obořil se ten na něj.
„Tobi nerad,“ omlouval se mužíček s oranžovou maskou za běhu a dál pelášil do svého pokoje, kde měl na posteli vyrovnané podle něj všechny důležité věci. Na lůžku ležely nejrůznější nepotřebné krámy jako například šnorchl, holinky, rybářský prut, přesýpací hodiny a tři lízátka. Snaha se ovšem Tobimu nemůže upřít. Mezi vší veteší leželo i úhledně složené pyžamo s medvídkem Pú, rukavice, šála a čepice s bambulí.
Ve vedlejším pokoji se Itachi skládal všechny své věci do sportovní tašky. Na druhé posteli seděl Kisame s taškou na zemi a zoufale těkal pohledem mezi skříní a svým zavazadlem. Když už Itachi zapínal zipy na své tašce, vypadlo z Kisameho: „Pomůžeš mi?“
Uchiha protočil oči a podíval se na modrou hromádku neštěstí. Potom jenom kývnul a začal Kisamemu udílet rady. Za chvilku se s velkou pomocí svého parťáka se Kisamemu povedlo sbalit.
Byl tak akorát čas vyrazit na snídani. V jídelně už snídali téměř všichni až na Tobiho a Zetsua.
„Kde jsou ti dva?“ zeptal se Pein ostatních.
„Třeba Zetsu sežral Tobiho a ten ho otrávil. Takže se mohli zabít navzájem!“ nadchnul se Deidara při představě, že je Tobi pod drnem, teda spíš v drnu.
„Kakuzu-sama, pomůžete Tobi s balením?“ ozval se téměř všemi nenáviděný hlásek.
„Né, on neumřel,“ zhasly Deidarovy naděje.
„Tobi jak si uhádl…“ Tobimu zasvítilo oko. „že ne!“ dokončil Kakuzu.
„Nikdo mě nemá ráda!“ začal pofňukávat Tobi.
„Já ti pomůžu.“ Nabídla se s úsměvem Konan a potom vrhla vražedný pohled po blonďatém umělci.
Když už měli všichni sbaleno, dokonce i Tobi, sešli se dole v hale. Každý si vzal svou tašku a buď lyže nebo snowboard. Vy razili ze sídla směr autobus na letiště.