Akatsuki jedou na hory 003

2.skupina (K+K+K)

Mezi tím 2. skupina po menších potížích s revizorem MHD ohledně neplatných jízdenek (po jejich odchodu z metra musel být přerušen provoz, kvůli nějakému sebevrahovi z řad zaměstnanců, který skončil pod koly vlaku, s vytaženým pokutovým blokem.) dorazili do Tesca.
Další problém se objevil hned u nákupních vozíků. Kakuzu, i přes Konanino přemlouvání, že se mu ta desetikoruna vrátí, odmítal strčit svůj pracně ukradený penízek do vozíku. Nakonec to vyřešil Kisame tím, že přesekl řetízek poutající k sobě ty dva košíky. Konan vzala vozík a vyrazila k obchodu. Za ní se pomalu loudali truchlící Kisame, který si udělal zub na Samehadovi, a vesele poskakující Kakuzu, jenž si při tom schovával svou milovanou minci do útrob pláště.
Konan v klídku projela vchodem, za ní vešel Kakuzu. U Kisameho se vyskytlo menší nedorozumnění se členem ochranky.
„Musím Vám označit to žehlicí prkno,“ řekl vetchý stařík s vestou Security.
„Já žádný prkno nemám,“ vztekal se Kisame dále pokračujíc v cestě. Konan s Kakuzem to z povzdálí pozorovali.
„Ale jo máte. Myslím tu věc, co máte na zádech obalenou něčím, co vypadá jako toaletní papír.“
Teď už Kisamemu došlo, že se jedná o jeho milovaný meč. Zrudnul a vrhnul se na ubohého dědulu a začal ho škrtit. Konan bylo ubohého dědouška líto, a tak se zapojila do roztržky. Vytáhla Kisameho prkno, eh vlastně pardon meč, a majzla ho s ním po hlavě, poté se začala rychle omlouvat staříkovi, a i k jeho velké spokojenosti nalepila na Samehada cedulku „Tesco bezpečnost“.
Po tomto zdržení s ochrankou se konečně mohli vrhnout do nakupování. Kakuza hned na začátku zaujala kasička pro charitu přišroubovaná k podlaze a okamžitě se vyrazil hledat oddělení pro kutily. Konan s Kisamem začali do košíku snášet věci ze seznamu. Nejdřív se zastavili v drogerii a potom skočili pro nějaké jídlo. Dál to vzali přes oddělení knih a filmů. S Kakuzem držícím vítězoslavně šroubovák se setkali před rybárnou.
„Kdo mohl udělat něco tak strašného?!“ ukazoval Kisame rozechvělým prstem na nádrže a polystyrenové krabice s rybami.
„Ále né.“ Povzdechla si Konan a dělala jako by kontrolovala seznam nákupu.
„Jé, Konan ukradnem pár ryb a uděláme si je k večeři.“radoval se Kakuzu nad svým skvělým nápadem.
„ Jak můžeš ty necito,“ vzlykl Kisame a pokračoval v oplakávání svých příbuzných.
„Nó, a co bych s nima měl jinýho dělat?“ zeptal se Kakuzu.
„Přece udělat jim všem důstojný pohřeb,“ odpověděl zcela vážně Kisame a už se vrhal, že si je dá do košíku.
Kakuzu, který si v hlavě rychle přepočítal kolik by ho takový důstojný pohřeb stál, a protože došel k velkému číslu, vzal první věc, která byla čirou náhodou konzerva s tuňákem, a začal s ní mlátit Kisameho po hlavě.
„Tak já jdu zaplatit nákup,“ pronesla vypočítavě Konan. Jak předpokládala Kakuzu při těchto slovech přestal mlátit Kisameho, uchopil vozík a rychlostí světla se prořítil přes pokladny stihnouc odmontovat charitativní pokladničku.
Konan mezitím vzkřísila Kisameho, zašli ještě pro pár lízátek a pomalu se loudali za Kakuzem domů.

3.skupina (P+Z+H)

„Už dál nejdu,“ zastavil se pět metrů před obchodem Hidan „přece jsem vám kur*a řikal, že žádný zas*aný lyže ani to druhý nechci!“
Za jejich dvaceti minutovou cestu to byla asi desátá zastávka kvůli Hidanově tvrdohlavosti, doplněná nadávkami jak od Peina tak i od Hidana.
„A já ti do pr*ele řikal, že pojedeš s náma, a proto musíš mít lyže nebo snowboard!!“ řval na něj už poněkud rudý Pein. Po této drobnější výměně názorů se pokračovalo směr Gigasport. Hned u vchodu je, protože byli jediní zákazníci, uchvátil snaživý prodavač v oranžovém tričku a začal se jich ptát, co si přejí.
„My bysme potřebovali nějaké lyže a snowboardy,“ využil nabídky Pein, který se začínal v tom velkém krámu nervózní.
„Pojďte prosím za mnou,“ řekl prodavač poskakující kolem nich a zamířil na druhý konec obchodu.
„Jestli tu ten kr*ten bude ještě chvilku poskakovat, tak ho zabiju!“ vyhrožoval Hidan.
„Ty demente, opovaž se, kdo by nám jinak pomoh.“ varoval Hidana Pein a vydal se za akčním prodavačem. Za ním se pomalu ploužili nas*aný Hidan a Zetsu, který se zatím sám se sebou nemohl shodnout, jestli si koupí lyže nebo snowboard. Konečně došli k regálům, na kterých byly vyskládány lyže a prkna. Pein zaměstnával prodavače a ten začal pobíhat a snášet na hromadu požadované věci. Po asi půl hodině měli skoro všechno až na Zetsua, ten opět sváděl svůj schyzofrenický boj, o tom co si koupit.
„Já řikám, že lyže jsou lepší než prkno,“ prohlásila černá půlka.
„Ne, ne, já chci jezdit na snowboardu!“ hádala se bílá.
„No, a to jako próč?.“ Na to černá.
„Protože.“ Odsekla bílá a dupla si. V tomto duchu se odehrálo následujících 10 minut než se nakonec rozhodl pro lyže.
„Tak a máme všechno,“ oddechl si Pein, když na hromadu házel zářivě oranžové boby pro Tobíka.
Prodavač zaslechnouce tuto větu si na pomoc přivolal pár svých kolegů a společnými silami dopravili Aka-nákup k pokladně. Pein vytáhl Kakuzovu kreditku číslo dvě a zaplatil s ní jejich velký nákup. Prodavač mu dal celou špulku se slevovými body a jako věrnému zákazníkovi mu celý nákup nechal dopravit domů. Pein, Hidan a Zetsu se tedy vydali zpět do sídla, sbalit se a připravit se na nadcházející týden na lyžích.